29. září 2014 v 23:55 | Elis
|
Elis
Příběh - Já a můj šéf - 1.část
Mám nového šéfa, který si mě jako ženy příliš nevšímá, ale poučila jsem se a brzy nastala velká změna, vytáhla jsem na něj všechny své ženské zbraně, které jsem úmyslně odložila v naivní představě, že si v práci nebudu s muži nic začínat. Byla to moje chyba a tak jsem byla nucena znovu se vyzbrojit a zabojovat a zabralo to, včera jsem s ním byla v jeho bytě, ale vezmu to od začátku, měla jsem velké problémy s jeho předchůdcem. Se svým obtěžováním byl až nechutný, tak jsem si nového šéfa chtěla držet od těla, odhodila jsem vyzývavé šaty, nenalíčila se a připlácla si vlasy, chtěla jsem do kanceláře chodit v klidu jen pracovat.
Ale to jsem ještě netušila, jak nový šéf je přitažlivý muž, od chvíle kdy jsem ho spatřila, velmi mě zaujal, pamatuji si první setkání s ním, jako by to bylo včera. Z paměti mně nevymizelo ani jedno ze slůvek, které tak lehce vypouštěl z úst, ani nejmenší drobnost, jako byl pohyb jeho štíhlých prstů při rovnání kravaty, nebo jak si poťukával s perem do dlaní. Okouzlil mě jeho sexy úsměv s mírně ohrnutými rty, dlouhé řasy lemující oči, i to jak vždy povytáhne obočí, když se něčemu diví, nebo jak pohodí nespokojeně hlavou, až mu vlasy do čela třesknou, jak stojí mírně rozkročený s rukama v kapsách kalhot a jak mu to zatraceně sluší.
Mám ty události pevně zakotvené v paměti, že si je jako film stále mohu pouštět a se zvláštní nostalgii se zase vcítit do svých prvotních pocitů a žasnout nad tím jak je úžasný a znovu při tom procítit to náhlé teplo na hrudi vyvolané svým potlačeným vzrušením i pohledem jeho modrých očí. Znovu tak mohu vnímat, jak se mně z něj sevřelo hrdlo a srdce rozbušilo, i to zvláštní, nepopsatelné sevření a tíhu v sobě, už jsem to párkrát zažila a dobře vím, co to u mě znamená, je to láska na první pohled. Nechci to popírat, jsem zamilovaná, od první chvíle po něm toužím, je to muž, z mých tajných snů a představ, stojím vždy před ním rozechvěna, od první chvíle byl pro mě důležitý, ale já pro něj nebyla, a to mě ničilo.
Litovala jsem svého rozhodnutí udělat se nepřitažlivá a nehezká, být nenápadná a průměrná, lituji toho čím dál víc, byla to má největší chyba, žena se nesmí vzdát své krásy, je to její mocná zbraň k nadvládě nad muži. Nebylo teď na mně nic, čím bych ho zaujala, nic jsem pro něj neznamenala, byla jsem tuctová všední holka, nenašel na mně nic, proč by se měl za mnou otočit, jediné čím jsem pro něj byla zajímavá, proč mě trpěl ve své blízkosti, i když jsem tak nevábně vypadala, bylo mé pracovní zaujetí. Byla jsem připravena pro něj udělat vše, o co požádá, zprvu mně stačilo, že je tak blízko, kvůli němu jsem se do práce těšila, byla jsem tam první a poslední odcházela.
Visela jsem mu na rtech, plnila jeho přání ještě dříve, než je vyslovil, jako bych měla schopnost číst jeho myšlenky, v tomhle mě dovedl ocenit, platil mě slušně, ale jinak si mě nevšímal, nedíval se na mě tak, jako se muž dívá na ženu, tak jako jsem tomu dříve přivykla. Nevěnoval mně žádný ze svých pohledů, jako bych ani nebyla žena, jeho nevšímavostí jsem trpěla, jeho odtažitost drásala mou duši. Uráželo mě to a vadilo čím dál víc, a to hlavně ve chvílích, když mně požádal zajistit stůl k večeři, pro sebe a svou milenku, ani nespočítám kolikátou v pořadí.
Pěstěnou loutku v drahých šatech se šperky, s našpulenou pusou a blond vlasy, nechápala jsem, co na ni vidí, copak mu nevadí ta její afektovanost, o čem s ní může mluvit, jde mu zřejmě jen o sex a o krásu, on asi bude dost povrchní, u žen nehledá duši, ale to mně nevadí, už jsem se rozhodla, prostě ho chci, jen musím zjistit jak na to. Večer ve svém malém bytečku, nad talířem se špagetami, ronila jsem hořké slzy, zatím co on si s ní dopřával samé lahůdky v prvotřídní restauraci, a pak ve svém domě se s ní miloval v obrovské posteli a v saténovém povlečení, nemohla jsem pochopit, proč je to zrovna ona a ne já, proč je s ní, když je tak v duši prázdná jak karafa bez vody.
Jednoho večera mně došla trpělivost, už dál nebudu jako na hanbě v koutě odstrčená, mám na víc, stála jsem dlouho nahá před zrcadlem, prohlížela se ze všech stran a tím, co jsem spatřila, byla jsem spokojená. Co má ona, to mám i já, štíhlou pěknou postavu, výrazné oči, hezkou tvář, smyslné rty a husté dlouhé vlasy, mužům jsem se vždy líbila, musím být znovu jako dřív, chci se vrátit k tomu, čím jsem vždy byla, zase svou krásu nabídnout světu a umět ji prodat. Snažím se rychle slepit zpět rozbité střípky svého pravého já, své odhozené minulosti, už se nenechám deptat, nebudu stát bokem, chci ho mít a donutit ho ke mně vzhlížet a mě milovat.
V obyčejných, fádních šatech, s tváří bez líčidel, s vlasy staženými do drdůlku nejsem pro něj přitažlivá a atraktivní, musím být zase na úrovni, on je šéf, má honosný velký dům i velké nároky na ženy, ale toho mohu snadno docílit, když se stanu zase tím, čím jsem ve skutečnosti. Otevřu skříň, je plná vzrušujících šatů a nákladné parády z mých krásných časů svůdnosti, ale on si zaslouží ještě víc, rozhodnu se pořídit si nové šaty, chci pro něj mít jen to nejlepší, nastal čas se z popelky proměnit v princeznu a pyšného prince na kolena srazit.
Vzala jsem si volno a nakupovala, procházela obchody a strávila spoustu času na kosmetice a u kadeřníka, bylo to drahé, ale druhý den pod jeho užaslým pohledem, jsem přestala litovat utracených peněz. Vešla jsem k němu do kanceláře, na můj pozdrav bez zájmu zahučel odpověď a jako vždy nezvedl hlavu od spisů na stole, rozechvělá, ale odhodlaná, jsem zůstala stát a čekala, co bude dál, otráveně se zeptal, co ještě chci a znepokojeně zvedl hlavu s otázkou v očích, proč stále stojím u stolu. V první chvíli mně nepoznal, nikdy nezapomenu na jeho tvář, v tom okamžiku se v ní střídaly výrazy jak aprílové počasí, od prvotního nezájmu, až k překvapení, když si mě prohlédl a v údivu rozevřel oči.
Nakonec dospěl ke konečnému poznání, kterému napřed nemohl chvíli uvěřit, v úžasu oněměl, že ta krásná žena před ním jsem já, jeho šedá kancelářská myš, prudce vstal, obešel stůl a rychlými kroky přistoupil ke mně, z toho co jsem spatřila v jeho očích, mně málem porazil nával štěstí. Po prvé se na mně podíval tak, jako se muž dívá na ženu, kterou je velmi zaujat, od té chvíle se jeho vztah ke mně začal měnit, tón jeho hlasu se zjemnil, nedával příkazy, ale prosil. Den za dnem se o mě více zajímal, často se mnou mluvil, za dva týdny přestal po mně chtít objednávat stůl k večeři pro dva a odbarvené blondýny přestaly za ním chodit.
Byl ke mně čím dál důvěrnější, povídal si se mnou, bral mě na obchodní schůzky a často i na obědy, měli jsme k sobě čím dál blíž, rád se ke mně nakláněl a vdechoval mou vůni a často se dotýkal mé ruky, pouto mezi námi sílilo a pak mě pozval na večeři a sám objednal stůl. Ten večer vše pro mě změnil, nebudu ztrácet čas líčením večeře, byla jsem tak napnutá, že si nevybavím ani chuť jídla, naše oči se nad talíři setkávaly, proplétaly a předávaly si vzkazy v tajné milostné řeči, tam přeskočila ta pověstná jiskra, která zažehla plamen a dodala mu odvahy, nakonec se odvážil i něčeho víc.
Pokusil se mě políbit, prudce se ke mně přiklonil, ale já hlavu odvrátila, jeho rty minuly má ústa a přitiskly se na mou tvář, na které jsem ještě dlouho jako pečeť cítila, vlhký otisk jeho úst. Proč jsem ucukla sama nevím, možná to byl jen instinkt, možná překvapení, jak bez varování, nečekaně a rychle jeho rty míří k mým. Na můj vkus příliš spěchal, nečekala jsem od něj políbení, když celý večer mě jen občas za ruku chytil, byla jsem z toho v rozpacích i po několika týdnech jeho zájmu, trochu se obávám uvěřit v jeho úmysly. Napřed dlouhá doba jeho přehlížení a odmítání, a teď se chová jako by mě miloval a nemohl žít beze mě, ta změna v našem vztahu se udála velmi rychle, zatím nevěřím, že to myslí opravdu vážně.
Nechci být jen pouhá epizoda v jeho životě, překvapeně se mě dlouze díval do očí, nechápal, proč jsem ucukla, snést jeho pohled z blízka a předstírat, že jsem nad věcí, nebylo pro mne vůbec snadné a to jsem ještě netušila vývoj dalších událostí. Všechno o co se snažil při večeři, bylo pro mě zásadní, ale nebylo to tak důležité jako to, co se potom dělo v jeho bytě, neměla jsem v úmyslu jít s ním. Jen jsem se dopustila chyby, když jsem pozvání přijala, měla jsem to odmítnout, ale je mně omluvou, že v té chvíli jsem byla nesvéprávná, omámená jeho blízkosti, ztratila jsem pro něj hlavu, topila se v hloubce jeho očí a tak bez přemýšlení kývla jsem na pozvání.
Za chvíli jsem ale litovala, byla jsem zmatena a nevěděla, co bude dál, co tím začíná, dostala jsem strach, že jsem vše uspěchala, ale už bylo pozdě na záchranu, už těžko mohu říkat ne, když v řeči mužů jsem mu vlastně naznačila, že rozumím, o co jde a jsem svolná s jeho návrhem. Cestou k němu do bytu jsem se obávala jen pomyslet na vše, co ode mne očekává, drtil mně prsty ve své dlani, zrychleně dýchal, ale mlčel a já netušila, jaké touhy skrývá v srdci. Jaké má představy o prožití večera a možná i celé noci a co si všechno o tom vysnil a jakou mně přisoudil roli, vnímala jsem šestým smyslem, že se chystá se mnou milovat a je si jistý, že se to stane,
ale v tom, kam až jsem ochotna zajít, bude mezi námi velký rozpor, jsem zvyklá mužům dávat z počátku jen málo a to málo je téměř nic, hlavně na první schůzce, navíc mně trápila jedna věc, stále nevím, o co mu jde, chce se mnou mít lásku nebo jen sex, nedovedu poznat, co z těch dvou věcí je u něj na prvním místě. O co se tak urputně celý večer snaží, pokud se rozhodl pro sex, budeme mít velký problém na řešení, obávám se, že nebude mít zájem přestat a poslouchat mé důvody k odmítnutí, nepochopí, že jsem chtěla být jen s ním, že mi to napoprvé stačí. O nic víc teď nestojím, chci počkat, co bude dál, co ukážou příští dny, vždyť přece dnešní noc nesmí být poslední, tak není proč spěchat, všechno chce svůj časaa snad si nemyslí, že mě složí do postele a jen tak si mě vezme a potom opustí, to bych nesnesla a tak to nesmí skončit
To nesmím dovolit, ale vášnivému muži to nepůjde rozmluvit, místo nadšení, upadám čím dál více do strachu a nejistoty, zaplavil mně pocit, jako by už bylo dávno o všem rozhodnuto a já v tom nemám hlavní slovo, cítím se zranitelná a docela se obávám být sama s ním. Dívám se mu pozorně do očí, znám u mužů tento pohled, to jak se na mě dívá, se nedá jinak vysvětlit, on všechno směřuje k sexu, držet mě jen za ruku, nebo sem tam políbit mu nebude stačit. Přemýšlím, jak ho vhodně zastavím, ale obávám se, co to s ním udělá a jak se zachová, když mu v nejlepším řeknu ne, i když ho neodmítám navěky a sama ho velmi chci, ale ne dnes, cítím, že ještě nedozrál čas, tíží mně důležitost mého rozhodnutí, mohu tím hodně získat nebo vše ztratit.
Konec první části.
❤❤❤
Elis je to super, děj jede, žádný nudný okecávání a to mám na tvým psaní ráda
