"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Zpověď nevěrné ženy

20. září 2014 v 18:31 | Elis |  Povídky

Elis
Zpověď nevěrné ženy

Omlouvám se, že ti píšu, ale musím se někomu svěřit, vím, že mě pochopíš, prožila jsem příšernou noc, ale nádherně zakončenou, musím ti to popsat od začátku, nemohla jsem se dočkat večera, čekala jsem všechno možné. Představovala jsem si naše intimní sblížení v mnoha podobách, ale tohle ne, málem jsem přišla o rozum, vše začalo večer, jak nastal klid, on přišel, jeho kroky byly tiché, ale rozhodné, už několik dní tato situace dozrávala, bylo to nevyhnutelné, v jeho očích jsem viděla odhodlání. Dál nechce čekat, nespokojí se jen s kradenými polibky, zastavil se přede mnou, chvíli jsme se na sebe dívali, naše oči se osahávaly a zkoumaly, jsem jím vždy velmi okouzlena, je neskutečně krásný, žádoucí a přitažlivý.
To je i mou omluvou toho, co se později stalo, snažila jsem se dlouho, velmi dlouho nepodlehnout, ale jemu nejde věčně odolávat a jako na povel jsme si padli do náruče, Bože, dokázala bych se s ním objímat a líbat do nekonečna, bylo to úžasné. Všechny ty doteky, něžnosti, krásná, sladká a zamilovaná slovíčka, plná lásky a věci co k tomu patří, ale tím to neskončilo, oba jsme cítili, že to už nejde zastavit. Nastal náš čas a přijde pokračování, velké finále naší doposud rok skrývané a nenaplněné lásky se zatajeným dechem, jsme se pomalu, krůček po krůčku posunovali do pokoje k posteli, navzájem se svlékali a naši cestu značkovalo odhozené oblečení a on mne bez váhání strhl na postel a pokračovali jsme v laskání.

Všechno to tak samo a přirozeně vyplynulo, byla jsem s tím svolná a nebránila se, ale náhle jsem se zasekla a nemohla dál. Nevím proč, ještě před vteřinou jsem to chtěla a velmi jsem po tom toužila, úplně jsem hořela, ale najednou jsem ztuhla. Zavalil mě ničivý pocit, že musím přestat, dokud je ještě čas a začala jsem ho odtlačovat, vzpírat se jeho odhodlání se milovat, zmítala jsem se, abych se zpod něj dostala, byla jsem ze svých pocitů zmatena. Panikařila jsem, připadala jsem si jako nějaká naivka, ale nevěděla jsem, proč se tak chovám, nedovedla jsem to vysvětlit, jenom jsem to tak cítila, přesto, že jsem od rána vnímala, že se k něčemu velkému mezi námi schyluje a nepůjde to zastavit.
Byl celou dlouhou dobu v mé blízkosti, sblížili jsme se a rozuměli si i beze slov, proto celý den jsem se snažila na svého muže nemyslet, všechno jsem v sobě potlačila, byla jsem si jista, že na večer jsem připravena, že mě nic nezastaví. Ale není to tak snadné, jak jsem se domnívala, prostě jsem nemohla, bylo to ve mně, něco mně v tom zabránilo, asi to bylo postelí, fotografií visící na zdi a také tím, že jsem nikdy dosud nebyla nevěrná. Lákavých příležitostí bylo mnoho, ale až nyní jsem se toho odvážila a nešlo to podle mých představ, není to tak jednoduché, může to hodně změnit a vše to, co se dějě a má se stát, cítila jsem jako své selhání a to mě deptalo a toužila jsem přestat.

Konečně mě pustil a více se nesnažil udržet mne pod sebou, nadzvedl se a zůstal opřený o napjaté paže nade mnou, v jeho tváři jsem zahlédla překvapení, které po chvíli vystřídalo zklamání, v očích měl údiv a otázku, chtěl vědět co se děje, proč se bráním. Sklopila jsem pohled a pevně zavřela víčka, nebyla jsem schopna čelit jeho očím, mlčela jsem, nedostávalo se mně slov k vysvětlení, po chvíli marného čekání, si lehl vedle mě, pokoj zavalilo dusivé ticho. Odvrátila jsem se od něj, sedla jsem si na kraj postele, spustila nohy na zem a s hlavou v dlaních jsem přemýšlela o tom, co jsem způsobila a co bude dál. Vůbec jsem si nerozuměla, přece po něm velmi toužím a nejen to, i když jsem se tomu dlouho bránila, jsem do něj zamilovaná, tak proč jsem všechno, o čem jsem snila, pokazila.
Zhluboka jsem dýchala a snažila se zklidnit, srovnat se a více jsem začala přemýšlet o něm, co si o mně myslí, co na to řekne, jak moc bude rozhozený, byla jsem už pár dní vstřícná k jeho zvýšeným snahám a namlouvání, teď dělám drahoty a netuším, jak to přijme a jak se s tím vypořádá. Zatím mlčí, neřekl ani slovo a nedotknul se mne, na nic se neptal, určitě se zlobí, snad pochopí, co se ve mně děje, ale chlap v takové situaci asi pochopením neoplývá. Bere to od ženy spíše jako velký podraz a bylo mně ze všeho mizerně, cítila jsem se ještě více provinile, bála jsem se na něj podívat a začal mě trýznit strach, že jsem ho nevždy odradila, že ho ztrácím.

Do této chvíle jsem netušila, že je pro mě až tak moc důležitý, v duchu jsem si nadávala, jak jsem krásnou chvíli, dokonale zničila a v té chvíli postel zavrzala, vycítila jsem, že se ke mně obrátil zády a vstal, zaslechla jsem, jak se obléká, prudce jsem se otočila. Sedl si znovu na postel a soukal si na nohy ponožky, postavil se a bez ohlédnutí šel po stopách rozházených šatů, natáhl si boxerky, po dalším kroku, rifle a nakonec mikinu a bez ohlédnutí odešel z pokoje a dveře nechal otevřené, vylekalo mě to. Ještě jsem zaslechla, jak ve vedlejším pokoji si z cesty odstrčil židli, polekaně jsem volala za ním jeho jméno, ale neodpověděl, doléhaly ke mně jen zvláštní zvuky a než jsem se rozmyslela, co budu dělat, nastalo zase ticho.
Bleskově jsem si oblékla župánek a utíkala za ním, nikde nebyl, šla jsem ho hledat, poplašeně jsem seběhla po schodech dolů, na věšáku chyběla jeho bunda a v poličce jeho boty, dostala jsem strach a myslela na nejhorší, venkovní dveře byly zavřené, ale nezamknuté. To znamená jediné, opustil mne a odešel z domu, sevřelo se mi hrdlo, nemohla jsem téměř polknout, strachy se mně rozbušilo srdce a zeslábly mně nohy. Měla jsem pocit, že na místě se zhroutím, ale vzchopila jsem se a vyběhla jen tak lehce oblečená na chodník do mrazivého vzduchu, rozhlížela se na obě strany, ale nikde jsem ho už nezahlédla, ulice je dlouhá, ale mezi bloky domů jsou uličky, možná zašel do některé z nich.

Kdybych neměla strach, že mě zahlédnou a uslyší sousedi a nestyděla se, tak bych jako blázen křičela nahlas jeho jméno a na kolenou prosila, aby se vrátil, ještě chvíli jsem se rozhlížela a čekala, jestli se někde objeví, ale zima mně donutila vrátit se zpět. Dům byl náhle až příliš tichý, jako by i on pociťoval jeho ztrátu, ticho se dalo krájet, přímo mně zalehlo a dusilo všechny mé naděje, měla jsem pocit, že jsem na světě zůstala sama, všemi opuštěná a že mě už v životě čekají jen ztráty. Zoufala jsem si, možná jsem přišla o všechno, o to co mám i o to, co jsem mohla mít, zbylo mně jen doufání, že se dříve nebo později vrátí, přece mne miluje, říkal mně to již několik měsíců a hlavně pár posledních dní a já tomu věřila.
Snad se jen potřebuje uklidnit a zchladit své vzrušení i zklamání, on se jistě vrátit, změnil mi život a netuším, jak teď bych mohla žít, nic mně nedávalo smysl, včera se mně vyznal znovu ze svých citů a takhle to přece nemůže mezi námi skončit. Vzpomíním jak vše začalo, jak po měsících opatrného oťukávání, došlo na zamilované pohledy i návaly přitažlivosti a první obdivná slova a nesmělá vyznání a od toho byl jen krůček k lásce a oboustrannému uvědomění, že bez sebe nemůžeme být. Dlouho jsem odolávala, ale dnešní večet měl všechno změnit, oba jsem od něj očekávali mnohem víc, než jen to, co se zatím stalo, ale on se vrátí, byla jsem si tím skoro jista, ale utíkající čas, odměřovaný bušením krve v mé hlavě, znějícím jako tikání hodin a měřící ubíhající minuty a mne zneklidňoval.

Zdálo se mi, že čas běží jako o závod a odnáší sebou zbytky mé jistoty, čas mne tížil jako závaží a zbavoval klidu, každá uběhlá minuta bez něho byla nenávratně ztracená a bušení v mé hlavě sílilo, znělo jako odpočítávání do výbuchu a potom bude vše smeteno. Naše láska bude zničena, už ho nikdy neuvidím a tento pocit mně čím dál více ničil a nahlodával naději, že se brzy ke mně vrátí a srdce se mně svíralo pod náporem strachu. To co jsem udělala, muselo být pro něj těžké, nepochopitelné a co když se s tím nevyrovná, nervózně, plná obav jsem chodila po chodbě sem a tam, nebo po schodech nahoru a dolů.
Dál jsem si vyčítala, že jsem všechno pokazila, proč jsem ho odmítla, proč jsem ho odstrčila, proč, ze strachu a pocitu viny, nebo výčitek svědomí, možná, ale láska k jinému muži není přece těžkým proviněním, srdci se nedá poručit. Rozum v citech nedostává hlavní slovo, to přece musí každý pochopit, tyto a podobné otázky mně stále dokola vibrovaly v hlavě, ale nenašla jsem na ně správné odpovědi. Měla jsem pocit, že se mně hlava rozskočí, tiskla jsem si dlaněmi spánky, ale nepomohlo to, nejistota mě dál deptala a při každém zvuku z ulice, jsem prudce zvedla hlavu v naději, že se vrací, ale dveře zůstávaly zavřené.

Uběhla hodina, druhá a stále nic, nevracel se, začala jsem pomalu ale jistě propadat šílenství, nakonec jsem si sedla na poslední schod a zírala utkvěle na dveře a myslela jen na něj, jako bych ho svým přáním a touhou mohla na dálku ovlivnit jeho mysl a přivést ho zpátky. Ale nic se nedělo, . bezradně jsem se na schodech schoulila a chvěla se strachem i zimou, v tenkém župánku jsem prochladla a cítila se velmi slabá. Mou mysl dál rozežíraly obavy, že se nevrátí, ale i tak jsem byla odhodlaná čekat, nic jiného jsem nemohla dělat, jen jsem se donutila přemýšlet, co bych si počala, co bych dělala, kdyby nepřišel, že nevím, byla jediná odpověď.
Oprvadu nevím, kde bych ho mohla hledat, měl sice pokoj a neznám jméno hotelu, vlastně bydlel převážně u nás a tak nevím, kam by šel a jestli by se chtěl vůbec se mnou setkat, byla jsem ze všeho vyřízená čím dál víc, zažívala jsem opakované údery bolesti ze ztráty. Z nenaplněné touhy, z návalu výčitek a strachu z budoucnosti a z té nejistoty se ze mne stala úplná troska, musela jsem přestat myslet a vypnula jsem mozek, abych se nezbláznila. Když se konečně vrátil, nevěřícně jsem na něj zírala, jako na zjevení, uběhly čtyři hodiny, které jsem prožila ve zvláštním mrákotném stavu, chvílemi bdělá, nebo propadnuta do podivného spánku, nebyla jsem si už jista, jestli bdím nebo sním.

Ve svém zhroucení jsem pomalu přestala věřit v jeho návrat, nebyla jsem schopna se pohnout, úplně jsem ztuhla zimou, hrdlo jsem měla stažené a ztratila jsem všechna slova, jen nervy ve mně vibrovaly. Hleděla jsem na něj s nedůvěrou, jako by byl má halucinace. Bez hnutí jsem očekávala, že se náhle rozplyne a zmizí a zase tu budu sama, bála jsem se jen pohnout nebo se zbytečně radovat, abych ho nevyplašila, ale nezmizel. Naše oči se setkaly, sklonil se ke mně a nadzvedl mě ze schodů, dotek jeho rukou, jejich stisk mě probudil ze zakletí, konečně jsem uvěřila svým smyslům, svým očím, vrátil se a já jsem dostala šanci všechno zachránit, pocítila jsem velkou úlevu.
Spadl ze mě strach a po těle se mi rozlil zvláštní pocit očekávání, jeho teplé ruce a nával štěstí mi do těla znovu vlil život, na nic více jsem nečekala a pověsila se mu kolem krku a brečela jak malá holka, asi jsem se ze všeho zbláznila. Tiskla jsem se k němu, jako ke své záchraně, ale zatím jen stál, jeho ruce mně pevně neobjímaly, jako bych si jeho objetí ještě nezasloužila, jakoby mé utrpení nebylo dostatečné, možná si myslel, že mě ještě dost nevytrestal, nebo čekal na omluvy. Bylo mi to jedno, v této chvíli jsem byla schopna odpustit mu cokoliv, i kdyby mě uhodil, hlavně že je zase se mnou, tak moc jsem se cítila vůči němu provinile a tak moc jsem ho chtěla, držela jsem ho pevně kolem krku, rozhodnuta nikdy se ho více nepustit.

Ale musela jsem čekat dlouho, než mne pevněji objal a úžeji si mne k sobě přitiskl, oddechla jsem si, byla jsem plná nevyslovených citů, ale mlčela jsem, vnímala jsem tu velkou úlevu na duši, cítila jsem, že k němu patřím. Mluvil ke mně konejšivým hlasem, ale neposlouchala jsem, vůbec nevím, co všechno říkal, stačilo mně jen vnímat jeho vřelý tón, význam slov pro mne v tuto chvíli nebyl důležitý. Sytila jsem se jeho blízkostí, cítila jsem z něho pach hospody a alkohol z dechu, to nesnáším, ale v tuto chvíli ni to nevadilo, nebylo to důležité, hlavně že se vrátil, pomalu se mně zklidnilo srdce i dech, zavřela jsem oči a tetelila se pod doteky jeho rtů.
Pokoušel se mně znovu něco říct, zprvu jsem ho zase neposlouchala, byla jsem zaujata sama sebou a představami, že budeme spolu a co budeme dělat dál a prožívala návaly šťastí, zpozorněla jsem až ve chvíli, kdy vyslovil jméno mého muže. Z počátku jsem vůbec nepochopila, co říká a co po mne chce, ale opakoval to, čím dál důrazněji, a tak jsem z růžového obláčku svých roztoužených představ spadla do reality. Vysvětloval, že pochopil, co prožívám, a je si jistý, že nesvedu se s ním milovat v domě a posteli, kterou sdílím s jiným mužem, chce po mě, abych s ním na noc odešla z domu pryč, někam jinam a daleko, třeba do hotelu, trochu mně tím vylekal, nemohu přece jen tak opustit dům, to nejde.

Ale stále na mne naléhal a ztrácel trpělivost, na poslední chvíli mně napadlo řešení, prstem jsem ukázala přes okno na zahradu, jediná možnost, kde můžeme být spolu, jde mne nebude pronásledovat minulost, je zahradní domek. Čekala jsem, zda bude souhlasit, okamžitě přikývl, chtěl se tam rychle dostat a nic více ho už nezajímalo, popoháněl mě ke spěchu, byl velmi, velmi netrpělivý, v té chvíli jsem si uvědomila, že venku několik týdnů mrzne, a když se dopředu domek nevytopí, bude všechno studené, bude tam hrozná zima. Pokud tam půjdeme a svlékneme si šaty, tak si možná uženeme zápal plic, ale náhle mě to bylo jedno, už jsem byla stejně promrzlá z čekání na něj a chvěla jsem se zimou a to bylo to jediné řešení, jak být spolu.
Natáhla jsem se k věšáčku pro klíče a upozornila ho na zimu, která bude v domku, zavrtěl hlavou, že to nevadí, že je otužilý, svlékl si bundu a zabalil mě do ní, byla plná jeho tepla a vůně a vyšli jsme z domu a přeběhli k domku, vevnitř bylo ještě více mrazivo, než jsem čekala. Zapnula jsem topení a vyházela z peřináčů všechny deky a polštáře, byly úplně promrzlé, chtěla jsem je dát na válendu, ale on je začal skládat na sebe na zem, stejně naložil i s polštáři, jako by mu úzká válenda nestačila. Potřeboval větší prostor a úplně se svlékl a významně se na mně podíval, v jeho očích jsem četla jako v knize, neměla jsem už žádné pochybnosti o tom, co bude následovat a ken jsem sledovala, jak vklouzl pod vrchní deku, lehl si a hlavu zabořil do polštáře.

Usmál se, nadzvedl cíp deky a kývl na mě, bez váhání, vtiskla jsem se k němu oblečená v župánku a v bundě, ale i tak jsem se při doteku studených dek zachvěla zimou a bosé nohy jsem měla jako z ledu, pod dekou byla zima a on byl nahý. Ale nebyl studený, jakoby ho hřálo jeho vnitřní vzrušení, rozevřela jsem bundu, aby se ke mně mohl přitisknout a leželi jsme si v objetí dlouho, zahříval mne a navzájem jsme se líbali a hladili. Obdivně jsem ho pozorovala, je nádherný, je to nejkrásnější muž jakého jsem v životě viděla, cítila jsem se nesmírně šťastná a naslouchala slovům lásky, které mi procítěně šeptal, jeho dech se ve studeném vzduchu přeměňoval v obláčky, které se pomalu rozplývaly a mizely.
Přemýšlel nahlas, co s námi bude dál, jak to udělat, abychom mohli být napořád spolu, můj muž je jeho přítel, jsou nejlepší kamarádi a dělalo mu starosti, že mne nemůže popadnout a jen tak si mě odvézt, co nejdále odtud. Moc jsem ho nevnímala, nechtěla jsem myslet na problémy našeho vztahu, chtěla jsem žít jen tímto okamžikem, vychutnat si blízkost našich těl, jen to pro mě v tuto chvíli bylo důležité, Čekala jsem, co udělá, kdy a jak začne, po chvíli usoudil, že je teplo, klekl si nade mě a pomalu mě svlékl, přímo obřadně, v ničem jsem mu nebránila, předtím jsem všechno zkazila a ale nyní to bude všechnoo jinak, pak se to stalo.

Bral si mně z počátku polehoučku a něžně, ale nakonec byl prudký a vášnivý, je o pár let starší a zkušený, ale nezajdu do všech podrobností, jistě si sama dovedeš představit co se dělo, v místnosti byla pořád zima, ale já ji přestala vnímat, Byl úžasný, tak nesmírně něžný a citlivý, ale v závěru to byla úplná bouře, bylo to něco mimořádného, nemám proto dost slov, která by to vystihla, bylo to nejkrásnější milování v mém životě a myslím, že i pro něj a prožíval to stejně silně, byl velmi vzrušený a nepřestával dál toužit. Po chvíli, až se mu zklidnil dech, znovu si mě vzal a dal si ještě více záležet, aby mne nepřipravil o žádný prožitek, zůstali jsme ležet v objetí nalepení co nejtěsněji na sebe, bez dechu, úplně vším vyčerpaní, ale šťastni, dech se nám smísil a srdce stejně překotně tloukla.
Zahrabáni v hromadě rozházených dek jsme vyčerpáním usnuli, probudila jsem se ráno, venku byla ještě tma, byla jsem překvapena, že je už vzhůru, opíral se o loket a pozoroval mne, naklonil se a dlouze mne políbil a těsně se ke mně přitiskl, cítila jsem, že je zase vzrušený. Vnímala jsem jeho touhu, objímali jsme se a nemohli se zklidnit, všechno začínalo od začátku, byla jsem jím znovu okouzlena, je mimořádný, krásný, mužný a rozhodný, má všechno co mám na mužích ráda, chtěl se znovu se mnou milovat. Nebyla jsem proti, ale pohled na hodiny mě polekal, v tuhle dobu jsem jíž měla být úplně někde jinde a velmi nerada jsem ho odstrčila, vůbec jsem nechtěla myslet na povinnosti a práci, která mně čeká, na běžnou denní rutinu, chtěla bych být pořád jen s ním, ale i tak, budu celý den v zajetí vzpomínek na vše co se dělo tuto noc.

Nelituji toho, muselo se to stát, bylo to neodvratné, cítím, že to tak mělo být a byl to pro mě neuvěřitelný prožitek a celý průběh večera i noci je zvláštní, emoce byly napnuté až k prasknutí, vše co jsem prožívala od strachu, že o něj přijdu až po štěstí, že jsme zase spolu, jsou nezapomenutelné. Takový strach a obavy jsem dlouho nezažila, úplně mne to rdousilo, jsem nesmírně ráda, že se vrátil a vše dobře dopadlo, v tuto chvíli jsem už zase klidná a vyrovnaná a těším se na dnešní večer. Vím, že půjdeme zase do zahradního domku a prožijeme tam další vášnivou kapitolu naší lásky, tak to bude každý den, dokud se můj muž nevrátí.
Co bude dál nevím a nechci na to myslet, je to ještě daleko, teď chci žít jen s ním a jen pro něj a pro každý další den, kdy mně bude dopřáno být po jeho boju, nechci ztratit ani minutu s vyměřeného času. Když si všechno vybavím, blízkost jeho těla, každý dotek jeho rukou, jeho rty a a vonný dech, pohled jeho očí a váhu jeho těla na svém, jsem z toho rozklepaná a vzrušená. Nejraději bych se mu vrhla do náruče. Chci být neustále být s ním, poslouchat jeho vzrušivý hlas, jak říká "miluji tě", to jak ta dvě slovíčka vysloví, je kouzelné vzruzušující, nemohu se toho nabažit, jsem nenasytná, chci to stále znovu slyšet a prožívat a když se mne ptal, co pro mne znamená, mohla jsem říct jen jedno, že ho miluji.

To k němu opravdu cítím, jsem velmi zamilovaná, jak nikdy dřív, je úžasný, cítím se s ním šťastná, ale netuším, jestli to tak bude navždy, možná brzy vystřízlivím, nebo mě okolnosti donutí k těžkému rozhodnutí a nebude na své životě nic měnit. Ale to opravdu nevím, co a jak bude a netuším a bojím se myslet dopředu, na to, co bude dál, jak dlouho budeme mít možnost být spolu a prožívat naplno, bez skrývání svou lásku a co nám budoucnost přinese. To je všechno, co jsem ti chtěla napsat a vyzpovídat se, byla jsem nevěrná, ale naše city byly silné a nelituji toho a vím, že ty to pochopíš a nebudeš mě soudit.




 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | 21. září 2014 v 9:46 | Reagovat

Teď jsem narazila na tento  blog , a  řeknu že je to pěkné čtení.

2 Janulka Janulka | 21. září 2014 v 16:09 | Reagovat

To je skvěle napsaný, při čtení se mi zdá, že to prožívám O_O

3 Pája Pája | 21. září 2014 v 16:16 | Reagovat

Nádherný :-)  :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. září 2014 v 18:54 | Reagovat

Nevím, co napsat. Hezké čtení, ale pro mne příliš podrobný popis pocitů. Asi jsem víc na dějové než pocitové zápletky stavěná. Jen píši svůj osobní názor, ale jsem už životem ,,protáhlá" žena  nechci druhým kazit naděje... :-)Psát umíš, jen takovou připomínku: náměty mohou být stejné u více lidí, aniž by od tebe opisovaly, nemyslíš. Na př. Láska, nevěra, pocity štěstí či nespokojenosti - to se neopisuje, ale to je normální život. ;-)

5 Elis Elis | Web | 21. září 2014 v 23:13 | Reagovat

Holky všem vám děkuji, jsem ráda že se vám povídka líbí .....

6 Elis Elis | Web | 21. září 2014 v 23:35 | Reagovat

Ružo, děkuji za pochvalu i tvůj názor, každá jsme nějaká a každé se líbí něco jiného, tak to v životě chodí, nemám s tím problém ..... je mnoho stylu a možností jak psát, píšu příběhy tímto stylem, mám ráda vystavěné postavy po všech stránkách, i emočně, charakterově, psychologicky atd. ..... máš pravdu, v příběhu je děj opravdu důležitý, ale hodně záleží na postavách a na časové lince, je-li krátká nemůže být dlouhá a spletitá dějová linka, v této krátké povídce, je časová linka omezena jen na několik hodin ..... příběh je postaven na psychologických a emočních stavech hlavní hrdinky v nesnadné a stresující životní situaci, kde právě ta pocitová stránka je velmi důležitá a nepostradatelná .....

7 Elis Elis | Web | 21. září 2014 v 23:45 | Reagovat

[4]: Ohledně zákazu kopírování atd. je to obvyklé opatření, které by měl mít každý, kdo se zabývá tvorbou ….. ohledně nepřebírání výrazů, námětů atd., nejde o slova, ty může používá každý, je to součást vyjadřování,  ale jde o to jak kdo s těmi slovy pracuje, to je u každého kdo se věnuje psaní jiné a jedinečné ….. vypracovat si svůj vlastní osobitý styl trvá dlouhé roky, bohužel právě tady často dochází k plagiátorství …..

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. září 2014 v 1:12 | Reagovat

[7]: Samozřejmě to chápu. Za svůj život jsem četla hodně podobných stylů psaní. Ani slovům stejným se nevyhne každý. Také čtenáři jsou každý jiný. Mám nedobrý pocit, že chápání ovlivňuje uspěchaná doba. Je mnoho podnětů, informací a každý je neobsáhne. Měla jsem období, kdy jsem ráda četla obsáhlé romány, později spíš povídky a román už musel stát za to, abych si našla čas souvisle ho přečíst. To je jen můj osobní náhled, máš život před sebou, krásně píšeš, vychutnej si psaní, čtenářů máš vděčných určitě dost. Máš svůj osobitý styl a to je dobré. :-)

9 Inka Inka | 22. září 2014 v 1:50 | Reagovat

Uff, to je síla, skvělý čtení na noc [:tired:]  ;-)  :-)

10 Elis Elis | Web | 22. září 2014 v 8:18 | Reagovat

[8]: Přesně tak, kolik lidí píše, tolik je stylů, přibližně se dají i nějak zaškatulkovat, v něčem si mohou být podobné, ale i přesto  jsou velmi rozdílné a osobité a liší se v mnoha věcech, slova mohou být stejná, ale rozdíl je vždy patrný podle stylu psaní ..... se čtením jsme na tom stejně, měla jsem období kdy jsem knížku téměř nepustila z ruky a četla krásnou literaturu i literaturu faktů nebo odborné knihy, rodiče mně od dětství knihami zásobovali při každé příležitosti, ale poslední roky mám nejblíže k milostným a vztahovým tématům ..... ale teď už moc nečtu, chybí mně čas a raději než číst, věnuji se sama psaní, začala jsem už na základce a dál se to rozrůstalo a potřeba klást slova na papír mně neopustila ..... naprosto souhlasím s tím, že je kolem nás moře podnětů a nedají se všechny obsáhnout, jsme přesyceny informacemi, valí se to na nás ze všech stran, až je to ke škodě, internet je dobrý služebník, ale špatný pán ….. ještě jednou děkuji za tvůj názor a hodnocení .....

11 Elis Elis | Web | 22. září 2014 v 8:19 | Reagovat

[9]: Děkuji .....

12 Elis Elis | Web | 22. září 2014 v 8:25 | Reagovat

Přeji všem hezký den i když počasí nevypadá a je pondělí, začíná pracovní týden a navíc musím za chvíli k zubaři a to mně vždy spolehlivě zničí náladu .....

13 Twi Twi | Web | 22. září 2014 v 22:57 | Reagovat

Krása! Opravdu povedené! :-)

14 Elis Elis | Web | 23. září 2014 v 6:02 | Reagovat

[13]: Moc děkuji .....

15 Deana Deana | 23. září 2014 v 13:37 | Reagovat

Naozaj dobre napísané :-)

16 stuprum stuprum | Web | 23. září 2014 v 14:47 | Reagovat

Joj, fajn počteníčko. 8-)

17 Kitty Kitty | 24. září 2014 v 21:38 | Reagovat

[13]:

[15]:

[16]:

Souhlas, krása, dobře napsaný a bezva počteníčko [:tired:]

18 pax pax | 24. září 2014 v 22:19 | Reagovat

výstižné :-)

19 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. září 2014 v 21:18 | Reagovat

Tento příběh...byl dlouhý, ale to mi ani nevadilo, dobře se do toho dalo začíst. Dokonce mi nevadí ani to, že se nejedná o můj oblíbený žánr.
Umíš dobře popsat pohlavní styk i pocity postav u toho, lépe než většina blogerů, a troufám si říct, že i profesionálních spisovatelů.
Opravdu, hrozně se mi to líbilo. některé myšlenky jsou opravdu překrásné, a myslím, že máš obrovský potenciál. smekám, a jen tak dále!

20 Elis Elis | Web | 25. září 2014 v 21:51 | Reagovat

[15]:[16]:[17]:[18]: Všem děkuji, že se vám povídka líbila mně dodává chuť najít si čas a dopsat další povídku ......

21 Elis Elis | Web | 25. září 2014 v 21:51 | Reagovat

[Smazaný komentář] Pracuji na tom .....

22 Elis Elis | Web | 25. září 2014 v 21:52 | Reagovat

[19]: Děkuji, velmi si právě od tebe vážím tvého hodnocení a názoru .....

23 Mona Mona | 25. září 2014 v 22:23 | Reagovat

Nemám slov, úžasná povídka i námět, o nevěře sem nic líp napsané nečetla... O_O

24 Milda Milda | 26. září 2014 v 7:41 | Reagovat

Zdravím jsem tu poprvé, nasměrovala mě sem kámoška. Skvělá povídka má spád a dramatičnost :-)  Číst ji je stejný jako to sama zažít [:tired:] O_O

25 Laura Laura | 26. září 2014 v 18:39 | Reagovat

[19]: Souhlasím, je to pefektní, píšeš líp než profík ;-)

26 Aly Aly | Web | 27. září 2014 v 11:15 | Reagovat

Může to být dlouhé jak chce. Je to super! :)

27 Zuzka Zuzka | 28. září 2014 v 12:58 | Reagovat

Nemám slov, je to perfektní [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

28 Elis Elis | Web | 28. září 2014 v 14:49 | Reagovat

[23]:[24]:[25]:Holky moc děkuji za vaše komentáře, potěšili jste mně .....

29 Elis Elis | Web | 28. září 2014 v 14:50 | Reagovat

[26]: Děkuji za tvůj názor, taky pro mně délka povídky není důležitá .....

30 Dáša D. Dáša D. | 28. září 2014 v 19:44 | Reagovat

Skvělý námět, skvěle napsaný, dávám palec nahoru :-)

31 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. října 2014 v 10:47 | Reagovat

Nemozes napisat nieco o sebe? Zaujimalo by ma, kto si ako clovek, nie ako autor.

32 Akim Akim | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 10:36 | Reagovat

Paráda. Můžu se zeptat, jak dlouho píšeš? Zajímalo by mě, jak dlouho trvá, než se člověk dostane do tak skvělé formy, jako ty. A taky mě zajímá, jestli hodně čteš? Já jsem mizerný čtenář, což je asi chyba.

33 Elis Elis | Web | 8. listopadu 2014 v 14:30 | Reagovat

[31]: Nevím co napsat, jsem naprosto normální, jen ráda sleduji lidi a události kolem sebe a snažím se do druhých vcítit a pochopit jejich chování ...

34 Amálka Amálka | Web | 8. března 2015 v 14:17 | Reagovat

Chválím, skvěle napsaná povídka, líbí se mi hlavně námět :-)

35 Elis Elis | Web | 21. března 2015 v 5:03 | Reagovat

[34]: Děkuji...

36 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 9. března 2016 v 18:31 | Reagovat

Hrozně obdivuji že dokážeš napsat tak dlouhé povídky, romány:) Mně se nikdy nic tak dlouhého nepovedlo a přesto toužím potom napsat knížku. Hezky napsané, zajímavé čtení:) A děkuji za pochvalu na blogu!

37 Elis Elis | Web | 6. května 2016 v 10:05 | Reagovat

[36]: Děkuji, jsem ráda, že tě povídka zaujala... já se vždy moc rozepíšu a musím se donutit skončit... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."