"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Já a můj šéf - 2.část

18. října 2014 v 17:10 | Elis |  Já a můj šéf

Elis
Příběh - Já a můj šéf - 2. část

Je těžké se rozhodnout, navíc netuším, jak mě vnímá on, to mě velmi zneklidní, nechci, aby si myslel, že to dělám běžně, že s každým mužem jen tak a bez řečí do postele odkráčím, že jsem lehce k mání, tak to ale není, já ráda a co nejdéle protahuji namlouvání. Muži jsou od přírody lovci a mně se to na nich líbí a u těch, které si vyberu, vždy chci, aby se co nejvíce snažili, dávám jim k tomu prostor a hodnotím jejich způsoby a dostanou dostatek příležitostí, aby si mě úspěšně ulovili. Hlavně nikdy nespěchám, ale u večeře jsem byla zamyšlená, chvíli nevnímala jeho žhavá slova a bezmyšlenkovitě jsem na vše přikývla a svůj souhlas s pozváním jsem zpátky už vzít nemohla, byla to chyba, ale s šéfem je všechno jinak.
Z lásky k němu jsem snad i rozum potratila a možná za to tvrdě zaplatím, kdybych byla ve střehu, odmítla bych rázně jít do jeho bytu, navíc v tak pozdní hodinu se nechat pozvat na kávu, už nejsem nezkušená holka, dobře vím, že káva je jen záminka. Ostatní jsou jen zastírací řeči, aby nezaznělo slovo sex a zbylo trochu kouzla a romantiky, ale nevím, co mám dělat nyní, jdeme k jeho domu potemnělými ulicemi. Jsem do něj zavěšena a mou ruku si na paži dlaní drží, abych mu snad nevyklouzla a ve tmě nezmizela, vnímá mé váhání a to, že nejsem příliš nadšená, že oheň ve mně pohasíná a každým krokem zpomaluji a nejraději bych tady nebyla.

Cítím jeho zvláštní pohled, jakoby zkoumal a přemýšlel, jak nejlépe na mě své svádění zkoušet, ale já nechci skončit v jeho posteli, netuším, co a jak si s ním počnu, abych ho nevhodně neodmítla a tak jen litují, že se nejde vrátit v čase, odmítnout pozvání, aby všechno bylo jinak, tak jak jsem zvyklá. Muž nesmí dostat na poprvé vše, chtěla jsem ho dál nechat marně toužit, sledovat jak pro mě ztrácí hlavu, jak jeho ješitnost je zraněna a krvácí, jak jeho vášně mu zatemňují rozum. Chtěla jsem, aby na mě ve dne v noci myslel, aby z mé nedostupnosti si zoufal, v jeho srdci ho zžíral touhy plamen a on podlehne a stane se tím, čím chci, aby byl.
Ne mým pánem, ale poddajným a ochotným milencem, služebníkem v lásce, ale nyní jsem v nesnadné situaci. je teplá noc, ale já se chvěji, nevím čím víc, jestli vzrušením nebo strachem, zvednu hlavu, na černé obloze je plno hvězd a mezi nimi svítí stříbrný měsíc. Je to noc stvořená pro milence, nebesa nám asi přejí, ale milenci zatím nejsme, pokud na to budu mít vliv, ještě dlouho nebudeme, šálivá hra lásky právě začíná, mým cílem bude co nejdéle v ní pokračovat, vše oddálit a zdržovat, jen netuším jak a nevím, jak tato zvláštní noc skončí.

Znovu si vybavuji, co se dělo u večeře, když se výmluvně na mě díval svůdným pohledem, jeho oči mě málem pohltily, vždy se v nich ztratím a zapomenu na svět, a pak ten jedinečný okamžik, kdy odsunul talíř a horkou dlaň položil na mou ruku a bříšky prstů ji jemně hladil. Jeho dotek mnou projel, jako zásah bleskem, celou mě hluboce rozechvěl, zahořela jsem ještě větší láskou, ale on možná v té chvíli na mě chystal pasti, s velkou lítostí mně to došlo až s vývinem událostí. Mohlo by to být s ním tak krásné, kdyby ve mně neklíčilo podezření, že se nechce vázat a chce si jen užít a to nemíním připustit, něco musím udělat a mám jen dvě možnosti.
Budu ho muset odmítnutím zklamat, nebo být jeho další obětí. Víc možností není, jestli mě chce na jednu noc, tak o to nestojím, on asi netuší, s kým si pohrává, kdo ve skutečnosti jsem, jaké jsou mé úmysly, chci s ním mít velkou lásku a z toho neslevím. Dlouhé týdny, v době kdy mně jako ženu nevnímal, jsem v mysli splétala krásné představy, různé romantické chvíle a silné milostné zážitky a v noci o něm marně snila, když jinak se ke mně choval jako k cizí, tenkrát dala bych vše za to, kdyby se mé sny jen z části vyplnily.

Teď to mám na dosah ruky, ale všechno je jiné, nejisté a varující, i přesto dál po něm toužím, chci se s ním objímat a líbat, dát mu vše, co muži žena z lásky dává, ale varuje mě instinkt, že by to byla chyba, že není dobré vrhnout se mu do náruče, i když je tak báječný. Pokud rychle podlehnu, na celé čáře prohraji. Jsme u cíle, stojíme před kovovou brankou, zprudka ji otvírá, panty protivně zaskřípějí, nechce se mně vejít, nerozhodně přešlapuji, ale chytne mně za loket a dovnitř strčí. Branku okamžitě zamkne, snad z obav, že bych mohla utéct, stávám se jeho osobním vězněm, vede mně k domu, váhavě ho následuji, pohlédnu do oken, jsou nepřívětivá a tmavá, dům je záhadný a tichý, jakoby skrýval tajemství.
Snažím se uhodnout, kolik žen sem přivedl a miloval se s nimi, možná tam ještě v tichu domu, doznívají jejich vášnivé vzdechy a vrzání postele, ty ženy přicházely s nadějí, že zůstanou s ním, ale po vášnivé noci čekalo je zklamání. To se mi nesmí stát, o to se postarám, ale mám ze všeho nepříjemný pocit, kolikátá asi v řadě budu, ale na tom už příliš nezáleží, jen chci být ta poslední, nic jiného nepřipustím. Miluji ho, ale nedopustím, aby po mně zbyl jen nový zářez na pažbě jeho zbraně, aby si připsal další úspěch, rodí se ve mně odhodlání, že mě tak snadno nedostane, sevřu pevně rty, ve mě se zmýlil, já mu nepodlehnu, připravuji se na boj s jeho touhou, mě si musí zasloužit.

Stoupáme mlčky po schodech, hledá klíč a otvírá dveře, pokyne rukou, abych vešla, v domě je tma a zvláštní vůně, asi pozůstatek parfémů opuštěných žen, ještě silněji vnímám, že je všechno špatně, neměla bych tady být, měla jsem jiný plán, že on mě doprovodí k mému bytu a já se s ním jen letmým polibkem rozloučím, zabouchnu před ním dveře a nechám v něm zmítat jeho běsy a nenaplněné vášně. Ale všechno je jinak, stala se velká chyba, dostal mě k sobě a první bitvu vyhrál, ale vyhrát celou válku mu nedovolím, nesmím, nebo přijdu o všechno, s tím to rozhodnutím překročením práh jeho domu a rozehrávám další partii.
On i já budeme hrát dál svou hru a uvidíme, kdo z nás dá druhému šach mat, kdo bude vítěz a kdo získá svou odměnu, on chce sex, ale já chci mnohem víc, chci ho mít, musí se mně upsat na věky, nejlépe vlastní krví, pokud to bude nutné, jako upír ji z něj vysaji. Cvakl vypínač, světlo zalilo halu, vzadu se jako had nahoru vine schodiště, zamíří k němu, ale zůstávám stát na místě, nahoře bude jistě ložnice, tuto noc tam nemíním skončit, překvapeně se na mně ohlédl, nevšímám si ho a jdu si sednout do křesla, po chvíli váhání se ke mně vrací, nenechám ho promluvit a požádám o kávu s jednou kostkou cukru, směle mu hledím do očí.

V úžasu na chvíli oněměl, to se mu ještě nestalo, nejistě přistoupí ke mně, stojí tak blízko, že mě do nosu uhodí mužná vůně, docela mě to rozruší, jsem v duši rozervaná, toužím po něm, ale vím, že ho budu muset odstrčit, jen se bojím, co bude dál, jiných žen může mít, kolik bude chtít. Co když po mém odmítnutí o mě zájem ztratí, přestane si mě zase všímat a nebude mě více chtít, dalo mně tolik práce ho získat, možná bych měla ze svých zásad trochu slevit, ale jiný způsob, jak se od houfu lačných žen odlišit není, musím být ta, která mu odolala.
S tím se nesmíří a bude znovu útočit, dám mu k tomu dost příležitostí, uvíznu mu v mysli a jeho srdce budu mít ve svém zajetí, jen tak mu utkvím navždy v paměti. Podívám se na něj, tváří se jako by nechápal, co po něm chci, připomenu mu, že mě přece pozval na kávu, nebo je to snad problém, neumí ji uvařit, překvapeně polkne, dál nečekám, nabídnu se, že kávu sama připravím a zeptám se, kde je kuchyň, jen ukáže prstem za sebe, je tak užaslý, že mu došla slova.

Vstanu a vejdu do kuchyně a rychle najdu konvici, dám vařit vodu a nachystám šálky s kávou, přistoupí ke mně, jeho teplý dech mně na krku rozfoukává vlasy, stojí tak těsně, že se tělem téměř dotýká mých zad, bojím se pohnout, abych o něj nezavadila, netrpělivě čekám, až začne vařit voda. Své plány nevzdal, skloní se a políbí mně na odhalené rameno, zatajím dech a v hrdle mně vyschlo, dotek jeho horkých rtů ve mně zapálil oheň, stojím a bezmocně vnímám, jak se ve mně, jako rozbouřené moře láska k němu vzdouvá.
Má kůže po jeho doteku hoří a bouřlivě sílí vášeň, je to síla, která smete vše, co ji stojí v cestě, nic ji nezastaví, žene se prudce mým tělem jako mořský příboj k pobřeží, strhne mě sebou a z písku smyje mé poslední stopy, přestanu existovat, budu patřit jen jemu a mé já zmizí ve víru zpěněné touhy. Jsem pouhý krůček od toho mu podlehnout, začínám uvažovat, že budu muset opravdu ze svých zásad slevit a vzít na vědomí, že on tak docela obyčejný muž není, že si s ním nesmím příliš zahrávat, je krásný a je to šéf, ženy se před ním klaní, ochotně se mu k nohám kladou, on vždy vítězí, dlouho nezažil odmítnutí a slůvko ne, už mu dávno vypadlo z paměti.

Je jiný než muži, které jsem měla, nebo ty co míjím na ulici, má jiné představy o tom co dělat se ženami, chce všechno mít hned, bez závazků a povinností, možná jeho zvyky budu muset přijmout nebo odejít, jiné východisko není. Jako by vycítil mou náhlou zranitelnost a to, že stojím zmatena se srdcem na dlani a chtěla bych s ním prožít vše, co je možné získat od muže, ale je to pro mě těžké, když neznám hloubku jeho citů a on ztratil řeč, dál významně mlčí, jako kdyby slova nebyla ničím.
Jen dál mě líbá a své polibky s ramen přesouvá na šíji, odhrne mé vlasy a jeho ústa se blíží k mým rtům a snaží se mně k sobě natočit, připomenu si jeho pokus o políbení při večeři, vzpomínkou jsem silně rozechvěna, musím ji odehnat, nebo nebudu schopna rozumě uvažovat. Jen připomenutí mně nahnalo krev do tváří, zrychlilo dech, ale já teď musím řešit zásadní otázky, co dál a ty jsou pro mě životně důležité, s ním si nemohu dlouho pohrávat, není to nezkušený kluk, je to muž zvyklý dostat vše, o co projeví svůj zájem.

Nečeká odmítnutí, nemusí natáhnout ani ruku a ženy mu jak zralé ovoce samy do postele padají, ale jsou tam vždy jen na návštěvě, a když je o vše obere, bez smilování je vyprovodí za dveře, ale já mám jiné plány, chci se u něj zabydlet, musím proto zůstat nezdolná, ale je to nesmírně těžké, když jeho ruce se spojily pod mými ňadry a v sevření mě drží. V mém nitru probíhá těžká bitva rozumu s láskou, sama sebe mučím tím, že ho chci odmítnout, cítím se jako v horečce, zacítím z toho všeho únavu, chvílemi mám chuť, nechat citům volný průběh, ať se stane co se má stát, potom teprve bude čas myslet na následky, ronit slzy, sčítat ztráty nebo se radovat.
Trápí mě otázka, co si o mně myslí, když jsem bez váhání, přijala jeho pozvání, kdyby aspoň promluvil, zatím jsme jak herci v němém filmu, proč neřekne pár milých slov, že se mu líbím, že mu nejsem lhostejná, že něco ke mně cítí a rád by byl se mnou. I když to u večeře lehce naznačil, nevyslovil to, ale já to slyšet chci, z jeho hlasu posoudit jak to myslí, jestli se jen baví, nebo mu jde o víc. Připadá mně trapné se muže na to ptát, nechci se ponížit, to přece nemůžu udělat, ale on mlčí, jen občas zkoumavě na mě nahlédne, jeho oči jsou tmavé a nečitelné, co se v nich skrývá, se snažím marně rozluštit.

Je krásný, přece nemůže být tak bezohledný a chtít mně jen zneužít, co když se já mýlím a všechno je jinak, možná nemá v úmyslu se na mě vrhnout a hned mě pomilovat, možná prožívá stejně jako já nerozhodné, kruté chvíle nejistoty, i muži mohou mít strach z odmítnutí, nebo z toho, jak všechno zvládnou. Možná ho matu, jsem pro něj nečitelná a on je vedle mě nejistý, chovám se jinak, než ženy, na které byl zvyklý, nevěším se na něj, jsem zdrženlivá, city nedávám najevo, dusím je v sobě a on cítí ze mě odtažitost.
Co když sám zatím neví, co si se mnou má počít, neselže-li jako muž v rozhodné chvíli, to by při své pověsti asi nepřežil, on, stejně jako já nezná budoucnost, neví, co ho se mnou čeká, jestli úspěch nebo pád a nejistota. Slyším, jak se mu dech úží, jak si olizuje vyprahlé rty, jak ráda bych mu dala napít ze svých, až začnou hrát první tóny lásky, pod taktovkou touhy, kdy s lačnými těly se k sobě přivinem, bylo by to krásné, je to tak lákavé, ale ne, to přece nesmím udělat, snad na to budu mít dost síly a odolám.

Nesmím být naivní a idealizovat si jej, on je příliš zkušený a k ženám nemilosrdný, střídal je tak často, že je nedovedu spočítat, jde mu jen o zábavu, prostě touží po nové hračce, nesmím mu proto tuto noc vlézt do postele, jinak ho omrzím, jako ty druhé. Vše by skončilo dříve než by něco mohlo začít, musím mít svůj život pod kontrolou, předtím vždy všechno šlo podle mého, jsem zvyklá, že já rozhoduji a tak to musí být i nyní. Nesmím se nechat od něj zviklat, snadno polapit a zahnat do kouta, nechat se zmást jeho pohledy a vzdechy, vzchopím se a důrazně požádám, aby mě pustil, že mně to překáží, chvíli se nic neděje, ale potom jeho ruce z mého těla váhavě zmizí, udělám krok dozadu, donutím ho odstoupit.
Obrátím se k němu, ach Bože, jeho oči jsou neodolatelné, jako vábivá propast, ve které dobrovolně skončím svůj život, po omamném pádu ve stavu milostné beztíže, i když se dole roztříštím, to co bych prožila stálo za to a ničeho litovat nebudu. Na malou chvíli ztratím své předsevzetí se mu nepoddat, cítím, že ve mě čte jako v knize, vycítil mé váhání, udělá krok blíže, chce znovu zkusit štěstí, nechce jako muž být poražen. Ve spáncích mně tepe krev, ráda bych podlehla, ale nesmím, pokud nechci skončit na hromadě odvržených milenek, jen nevím, jak mu vysvětlím, proč jsem šla do jeho domu a teď mu říkám ne, ale on stejně nic nepochopí, rozhodnu se mlčet jako on a nechci, aby šel ke mně blíž, dlaně vzepřu o jeho hruď a tak ho zastavím.

Zeptám se, kolik chce kostek cukru do kávy, pootevře ústa a chvíli trvá, než mně odpoví, je zmatený, vypadl ze své role svůdce, využiji toho a rychle od něj odstoupím, naliji do šálku vařící vodu, nevěnuji mu jediný pohled a se šálky kávy se vrátím do haly. Posadím se do křesla, s nohou přehozenou přes nohu, vystavím své dlouhé nohy jeho pohledu, mám je odhalené téměř až do klína a s pobavením sleduji jeho pohled, a to jak si olízl rty, tím pohledem se prozradil, chce mě mít a je za to ochotný čímkoliv zaplatit, zatím netuší, že já chci vše, nespokojím se s málem, chci si ho podrobit. Získávám zpět ztracenou jistotu tím, jak jsem ho vyvedla z míry, nečekal to, je zmatený a nechal se docela snadno odbýt, snažím se být nad věcí, další událostí budu řídit já, pomalu dopíjím kávu, dlouze se na něj zadívám.
Usměji se a poděkuji za pěkný večer a oznámím, že chci jít domů, aby mně objednal taxi. Podíval se na mně jako bych mluvila cizí řečí a on nerozumí ani slovo, oči se mu rozevřely v údivu, s úsměvem mu svou žádost zopakuji, ale stále nechápe, a když mu to dojde, skousne si nespokojeně rty. Přemýšlivě se nakloní a opatrně odsune šálek dál od kraje stolu, už to mně mělo varovat, že něco chystá, pomalu se napřímí, zadívá se na mě, vidím, že mně hodnotí a dopadlo to pro mě dobře. V jeho očích si přečtu, že mě chce a nenechá mě jen tak odejít, nahoře má rozestlanou postel a nesmíří se s tím, že nebude mít sex, prudce se nadechne, asi chce něco říct, ale nečekaně vyskočil z křesla, bylo to tak prudké, že mně tím vyděsil.

Konec druhé části.



 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | 18. října 2014 v 17:34 | Reagovat

Přečetla jsem  ten příběh jedním dechem  , Elis je máš talent na psaní :-)

2 murielana murielana | Web | 18. října 2014 v 18:10 | Reagovat

No to je skvělý, krásně se to čte, sem napnutá jak to bude dál O_O

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. října 2014 v 19:12 | Reagovat

Dobře napsáno, chtění, váhání, vášeň...uvidíme, jak to dopadne... :-)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 18. října 2014 v 19:48 | Reagovat

Je to oprvdu pozoruhodná povídka, a začíná mě to bavit. Tak doufám, že bude i nadále. Přeji ti mnoho dalších takto krásně napsaných kapitol!

5 Laura Laura | 18. října 2014 v 20:27 | Reagovat

Opět perfektní, těším se na pokračování ;-)

6 Pája Pája | 18. října 2014 v 20:50 | Reagovat

Skvělý [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

7 Zdena Zdena | 18. října 2014 v 22:49 | Reagovat

Náááádhernéééé, to se bude krásně spát :-P štěstí že sem se pro jistotu koukla na blog :-)

8 gaga gaga | 19. října 2014 v 16:41 | Reagovat

Paráda :-)  :-)  :-)

9 stuprum stuprum | Web | 19. října 2014 v 19:23 | Reagovat

Už nejsi koťátko, víš, že kává je zastírací manévr. 8-)

10 pavel pavel | Web | 19. října 2014 v 21:29 | Reagovat

Píses hezky ctive a to hned tak nevidí. :-)

11 pax pax | 20. října 2014 v 0:49 | Reagovat

moc hezké ;-)

12 Elis Elis | Web | 20. října 2014 v 6:17 | Reagovat

Všem moc děkuji, jsem ráda, že se vám příběhy líbí,jako každého autora mně vaše pochvala těší a nakopne mě k dalšímu psaní .....

13 Elis Elis | Web | 20. října 2014 v 6:24 | Reagovat

[2]:[3]:[4]:Vážím si toho od autorek .....

14 Elis Elis | Web | 20. října 2014 v 6:27 | Reagovat

[9]: I tobě děkuji, jsem ráda když sem zavítáš, já zase ráda chodím na tvůj blog, mám ráda tvé psaní a to jak vždy dovedeš vypíchnout podstatnou myšlenku u mého příběhu ......

15 Elis Elis | Web | 20. října 2014 v 6:30 | Reagovat

[10]: Moc děkuji, od muže to potěší, máš zajímavý blog s tématy co mně nenechají v klidu a tak se u tebe často objevím .....

16 Simča Simča | 20. října 2014 v 8:36 | Reagovat

To nemá chybu!!! Čekání na pokračování se vyplatilo. ;-)

17 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 21. října 2014 v 11:57 | Reagovat

Vypadá to opravdu dokonale! :)

18 Dáša D. Dáša D. | 21. října 2014 v 13:54 | Reagovat

Jako vždy skvělý [:tired:]  :-)

19 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 22. října 2014 v 17:23 | Reagovat

Ja chcem pokračovanie O:) To je tak napínavé! A tak dobre sa to číta.
Žeby má pán šéf nejakú psychickú poruchu? :D Neviem prečo, ale strašne tak na mňa pôsobí.
A veľmi sa mi páči opis lovkyne...Celé je to, a teraz použijem slovo, ktorým sa vyjadrujem nerada, skrátka super. Dokonalé. To jediné to celé vystihne :)

20 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. října 2014 v 17:38 | Reagovat

Blog zařazen v sekci "Literatura", blog, kde je napsáno u každého článku, že je "fiktivní..." blog, který dokáže tak úžasně a dopodrobna popisovat úžasné milování,pocity vášně a vnitřní vibrace všech orgánů - to je blog, který si mě získal. ;-) Úžasné, že se za to někdo nestydí a dokáže ten "zázrak" přírody a dvou - tak neskutečně krásně popsat. ;-)
Moc a moc se mi tvé články líbí, nejsem žádná puritánka a vím, že i to krásné do určitého věku k životu patří... ;-)
Jsem ráda, že jsi se tu objevila, jen mě trošku zarazil ten tvůj dovětek o té fikci a podobnosti čistě náhodné!
Tuto větu jsem psávala u svého prvního blogu též a málokterá blogerka tomu věřila! O_O Braly to tak, že vše o čem píšu (básničky) musí být pravda!
Nyní mám nový blog a i když tam píšu, že je to "fikce", věř či né, zase reagují tak, jako kdyby to byla pravda! :-D Už na to nereaguju...je mi to jedno.
Nu, tobě držím palce, ať to taky radši nevzdáš, protože by tvého povídání byla skutečná škoda! :-)
Děkuji ti za návštěvu na mém blogu! ;-)

21 Elis Elis | Web | 23. října 2014 v 18:17 | Reagovat

[19]: Moc ti děkuji, velmi si toho vážím ..... šéf může působit jako muž  s psychickou poruchou, ale není, já ho vidím jako muže, kterého zkazily příliš povolné ženy a teď narazil na "lovkyni", ženu, jemu velmi podobnou, která je zvyklá dostávat muže na kolena a je na to dobře vyzbrojena, ale teď se zamilovala a to ji brzdí a znejistí, teď spolu vedou milostnou bitvu o vítěství .....

22 Elis Elis | Web | 23. října 2014 v 18:24 | Reagovat

[20]: Láska a milování patří k životu, není proč to skrývat, ráda píšu o lásce a emocích ..... ohledně té fikce, to je nápad mého známého, studuje práva  a doporučil mně to ..... počítám s tím, že většinou každého napadne, že píšu z vlastní zkušenosti, ale to mně nevadí ..... já také děkuji za návštěvu a ráda zase k tobě zavítám ......

23 pavel pavel | Web | 24. října 2014 v 11:34 | Reagovat

[15]: Taky si vázím toho, ze mne navstevujes na blogu a ze píses na rozdíl od nekterých lidí v komentárích k veci a slusne. :-)

24 Orida Orida | Web | 24. října 2014 v 12:28 | Reagovat

Uf.... :D Nemám slov :)

25 Elis Elis | Web | 25. října 2014 v 9:07 | Reagovat

[23]: Děkuji, moc si toho vážím .....

26 Elis Elis | Web | 25. října 2014 v 9:08 | Reagovat

[24]: Děkuji .....

27 Lenci Lenci | Web | 8. února 2015 v 20:12 | Reagovat

Uááááááá :D chcela som si to rozdeliť aspoň na pár večerov ale nejde to!

28 Elis Elis | Web | 10. února 2015 v 7:11 | Reagovat

[27]: To mě těší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."