"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj - foto zdarma - pixabay.com , publicdomainpictures.net
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část
V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Já a můj šéf - 3. část

25. října 2014 v 7:54 | Elis |  Já a můj šéf
Elis
Příběh - Já a můj šéf - 3. část

Leknutím se vtisknu do křesla, prsty pevně sevřu opěradla, poděšeně ho sleduji, fyzicky na něj nemám, těžko se ubráním, jsem v pěkném průšvihu, bleskově přemýšlím, co mám udělat, zůstat dál sedět, vstát, nebo hned utíkat. Snažím se vybavit, zda nechal klíč ve dveřích, ale nemohu si vzpomenout, strach mně to vymazal z paměti, bylo by zbytečné utíkat a zůstat viset bezmocně na klice. Rozhodnu se mu čelit, zvednu se z křesla a stoupnu si za něj, křeslo mám před sebou jako štít, pozorně ho sleduji, zatím stojí a slyším jen jeho dech, očima mě spaluje a mlčí.
Náš němý film dál pokračuje, ještě jsem nezažila v lásce tak málomluvného muže, ale já také nemám co říct, snažím se jen vytušit jeho další pohyb, vidím, jak opatrně přenáší váhu těla, chystá se vykročit. První jeho krok je pomalý a plynulý, jako by chytal motýla a nechtěl ho vyplašit, nejsem motýl, ale přála bych si jim být, abych mohla uletět do bezpečí, odstoupím o krok zpět, on udělá krok ke mně, já hned přidám další krok dozadu a tak pomalu, krok za krokem kroužíme kolem křesel a stolku, upřeně na sebe hledíme.

Připadám si jako v dětské hře, jen s tím rozdílem, že když prohraji, zaplatím svým tělem, obešli jsme stolek a skončili na místě, kde jsme s podivnou hrou začali, díváme se stále na sebe, naše oči se střetávají a jiskří, jako meče v souboji. Uvědomuji si, že situace nemá řešení, tak mě nemůže nikdy chytit, bude muset stůl přeskočit, kdyby aspoň promluvil, jeho mlčení mě děsí ještě víc, než to co mně od něj hrozí, přemýšlím, jak tohle může skončit, napadá mně mnoho možností, ale ať to dopadne jakkoliv, největší starosti mně dělají představy.
Jak potom, co se nyní děje, nebo se stane, budeme spolu vycházet v práci, budeme snad předstírat, že se nic nestalo a všechno bude jako dřív, nebo budu muset odejít, ani jedno se mně do mých plánů nehodí. Začínám si vyčítat, své provokace při kávě, byla jsem si sebou až příliš jista, když se nechal v kuchyni tak snadno odbýt, proč jsem mu nabízela pohled na místa, kde končí mé nohy a nechala nehlédnout do hloubky výstřihu. Copak jsem vážně ztratila rozum, vím přece, jak muž myslí, když se mu mozek odkrví a splaší hormony, stane se z něho neřízená střela, mířící jen na jedno místo mého těla a nedá se nijak odklonit.

Můžu říkat cokoliv, hledat ta správná slova, chlácholit, prosit nebo vyhrožovat, k ničemu to není, už se nedá zastavit, budu muset za svou hloupost zaplatit a dát mu co chce, to je lepší než s ním zápasit. Je mně slabo, přes svou snahu, jsem vše zkazila, jestli to mám napravit, musím být v milování skvělá, předvést mu co ještě nezažil, vytáhnout všechny své finty, přivést ho k šílenství, on na tuhle noc nesmí zapomenout. Chci aby zatoužil si to znova zopakovat a já mohla rozhodit své sítě a nalíčit na něj další pasti, chci ho vlastnit a vyhnat mu z hlavy všechny myšlenky na jiné milenky.
Ale netuším, jak si u něj stojím, zda to bude stačit, jsem ze všeho stísněná, takhle to nemělo být, vybavím si počátek večera, jak jsem se s láskou v srdci na schůzku s ním chystala, chtěla jsem ho jen svádět, vzbuzovat jeho touhu, být nedostupná a místo abych si svou moc nad ním užila, teď se rozhlížím a hledám, kudy bych co nejrychleji zmizela. Už nemám nic pod kontrolou a je to moje vina, měla jsem se u branky omluvit a vzít nohy na ramena, jak jsem si mohla myslet, že zrovna s ním, s mužem, který o lásku nestojí, uhraji noc bez sexu, na to všechno, co vím o mužích, jsem se hloupě zachovala.

Stále nejsem rozhodnuta, co budu dělat, z obav i ze vzrušení zrychlil se mi dech, snažím se něco vymyslet, musí být i jiná možnost, než jako jeho úlovek, se nechat odnést do postele, ale nemám čas dál přemýšlet, vidím, že mu došla trpělivost. Rozhodl se získat to, co si myslí, že mu právem patří po tom, jak se celý večer usilovně snažil pobláznit mně hlavu, čekám, že půjde ke mně a hra na honěnou znovu může začít, ale bleskově odsunul stůl bokem, a jak Tarzan ke mně skočil, ztuhla jsem překvapením, uchopil mně do náruče, nezmohla jsem se na výkřik a už vůbec ne na odpor, zůstala jsem stát v úžasu, nečekala jsem, že je tak hbitý.
Pevně mně ve svých pažích sevřel, překotně dýchá a jeho rty hledají má ústa, mezi polibky mně do ucha šeptá, jak po mně moc touží, rozhodnu se hrát jeho hru a ve vhodné chvíli ho obelstít, musím rozptýlit jeho pozornost, začnu vzrušeně dýchat a přitisknu se k němu co neúžeji, kopíruji jeho tělo svým a zacítím, jak moc je vzrušený. I kdyby sám chtěl, to už nejde zastavit, zašlo to příliš daleko, už vůbec neovládá své tělo, vezme si mně, po dobrém nebo po zlém, začínám si tím být jista, pomalu mně tlačí dozadu ke schodišti, v duchu se smiřuji s porážkou, zatím co mně překotně líbá do vlasů, na tváře a na ústa, nakonec uchopí mou hlavu do dlaní, dívá se mně zblízka roztouženě do očí.

Ty jeho oči mně ničí, raději se do nich nedívám a zavřu pevně oči, jeho pohled vždy rozpouští má předsevzetí, tato chvíle neměla nastat, jemu se tak těžce říká ne, když se přitom musím dívat do jeho obličeje, nesvedu dlouho čelit všem těm krásám, co se na mě valí, cítím se omámená, když stojí tak blízko a krásně voní. Mám ráda hry s láskou, ale je to na mně moc rychlé, ráda mužům dopřávám lov, nechávám je čekat s hlavou poblouzněnou a tělem vzrušeným velkou touhou, oddaluji sblížení a z chvíle spojení učiním neskutečný zázrak, který z mé mysli nikdy nezmizí.
I nyní se nechci vzdát tak snadno, nechci být jen jednou z mnoha, které si nepamatuje, a splývají mu jejich jména, beze stopy mu prochází náručí a mizí v zapomnění, já chci navždy uvíznout v jeho paměti, chci být vždy tou, kterou bude stále nosit v srdci. Já chci být vždy za všech okolností jiná, nechat mužská srdce toužit a rozechvívat, zasít do nich strach ze ztráty, vybičovat jejich touhu a dostat muže na kolena, přijímat jejich oběti, dary a vše co patří k lásce, poslouchat vyznání a sladká slova, že jsem pro ně ta jediná, vím, že si to zasloužím.

Tak by to mělo být, ale není, jeho oči do mě zkoumavě pronikají, pátrají v mé duši a jeho ústa se ptají, proč jsem chtěla odejít, jestli se ho bojím, zavrtím odmítavě hlavou, nechci dát najevo svou slabost, toužím po něm, nebojím se milování, ale je na to ještě brzy, mohu jej tak snadno ztratit. Jsem v rozpacích, nevím, jak mně hodnotí a proč si myslí, že s ním chci na první schůzce skončit v posteli, copak nepoznal, že jsem jiná, že na mně se musí zvolna, možná jsem přehnala hru pohledů, kterou jsem s ním od své proměny hrála.
On si zkušeně přečetl něco, co jsem pečlivě skrývala, cítila jsem poslední dny jeho utkvělý pohled, podbarvený jeho nečitelným úsměvem, poznala jsem, že jsem ho zaujala, že mně věnuje velký díl své pozornosti. Ale nikdy předtím více nenaznačil, nikdy se přímo nevyjádřil, už jsem málem nedoufala a náhlé pozvání na večeři mě zaskočilo, dlouho jsem přemýšlela co za tím může být co se mnou zamýšlí. Ale nešlo to odmítnout, tak dlouho jsem na to čekala a ztratila jsem vůli dělat drahoty, promarnit svou příležitost, příliš jsem si věřila, zvláště když večeře s ním byla tak výjimečná.

Byla jsem z něho zmámená, že jsem, jak ve snu na vše mu přikývla, když to promyslím do důsledků, začíná mě docházet, že jsem v zajetí jeho mámivého pohledu, pod těžkou palbou krásných modrých očí, docela hlavu ztratila, zcela oslněna jejich jiskřením a pod lavinou sněhobílých úsměvů, jsem zapomněla na slůvko ne a přišla jsem zcela o rozum. Teď mně drží rukou kolem pasu, jeho rty se na mně snášejí, jak voňavá záplava květů, druhou rukou si uvolní kravatu a odhodí ji na zem, hbitě si rozepíná knoflíčky pod krkem, za chvíli u kalhot cinkne spona na pásku, připravuje se na velké finále, šeptem se mně zeptá, zda se nesvléknu, okamžitě zavrtím hlavou, že ne, ale nedbá toho a stáhne mně šaty z ramen.
Okamžitě je vrátím zpátky, nechci se svlékat, snad mám ještě nějakou šanci, jak nevyhnutelné odvrátit, chce to ukolébat jeho podezření, být vstřícná, ještě více jeho tělo vzrušit a počkat na správnou chvíli, až bude v milostném opojení a potom se pokusit zmizet, tato chvíle chce neobvyklé činy, musím zachránit, co se dá, ještě mně nesmí dostat. Útěku se nevzdávám, opatrně ohmatávám jeho kapsy, klíč tam není, vydechnu úlevou, zůstal v zámku, až budu mít vhodnou záminku a dostanu se ke dveřím, mohu uniknout, než se vzpamatuje, budu už v zahradě a v nouzi si troufám přelézt i zamčenou branku.

Ale mé šmátrání po kapsách si špatně vyložil, úplně jsem ztuhla, když si mou ruku do klína přiložil, ucukla jsem jako bych šáhla na žhavá kamna, tohle jsem nechtěla, velmi na mně spěchá, polekaně jsem na něj pohlédla. Usmál se tomu a v jeho očích jsem si přečetla, že mně má za pěknou naivku, co snad ještě muže ani neměla, velmi se mně to dotklo, jako by mně tím ponížil, umím s muži dobře zacházet, až mu to předvedu, zapomene i na to, jak se jmenuje.
V této chvíli jsem se rozhodla, že ho rychle o tom přesvědčím, zničím ho všemi způsoby a pak ho opustím, ale nevím, jestli od něj svedu odejít, city k němu ze srdce vyhnat nedovedu, i když bych ho měla spíše nenávidět, za to že mu jde jen o sex a vůbec nepadne jediné slovo o lásce. Jen mě dokola šeptá, co všechno mně s ním čeká, že si spolu zahrajeme na peklo, nebe, ráj a že se mně to bude líbit, je tak domýšlivý, musí zjistit, že není zas tak perfektní milenec, jak si o sobě stále myslí.

Bože co mám dělat, je to nesnadná situace, jsem s mužem, ze kterého se mě dech tají a nohy chvějí, je to muž, po kterém touží spousta žen, které by i zlatem vyvážily stát jen chvíli na místě mém, jistě by tak jako já neváhaly. Já jsem jiná a možná zahrávám si, ale chci od něj dostat víc, nikdy jsem nebyla holka na jednu noc a nemíním z toho právě s ním slevit, nechci přece tak moc, proč by to mělo být s ním jiné. I když je to šéf, je to přece stále jen obyčejný muž, na kterého platí stejné vábení a ženské pasti, je to muž, který má svá slabá místa a stačí je jen najít a zatím co já se trápím s otázkami, on nezahálí, jde vytrvale za svým cílem.
S ničím si nedělá vrásky a já stále ustupuji, až jsem zády narazila na zábradlí, jsem celá olíbaná a již několikrát šaty z ramen mně sundal, hrdlo pokrýval polibky a ústy sklouzl co nejníže do výstřihu. Ale s opakovaným slovem ne, šaty jsem si vždy vrátila zpátky, na jeho dechu poznávám, že je čím dál více vzrušenější, cítím jeho štíhlé prsty, jak se mně na zádech marně snaží o rozepnutí podprsenky, má smůlu, zapínání mám skryté mezi ňadry a nemíním ho na to upozornit, tyhle podprsenky si beru na schůzky, abych mužům znesnadnila dobyvačné choutky, mám ráda, když se muž zmocní mých ňader, ale ne jako kusu masa, musí to být něžné a hlavně z lásky.

U něj si tím nejsem jista a tak mu do cesty chci stavět překážky, dávno vím, že lásku nic nenahradí, touha není vše, vyprchá za pouhou chvíli, proto milovat se bez vřelého citu není to, po čem toužím, chci s ním prožít velkou lásku, ztratit pro něj hlavu, Darovat mu své srdce a jeho si vzít na oplátku, snažím se zachytit i nepatrné znamení, že mu jde o víc a ne jen o jednu noc plnou vášní, ale nevím, co za plány skrývá ve své krásné hlavě a jeho ruce se mně dotýkají.
Tiskne se vášnivě na mně celým tělem, cítím horkost jeho dlaní, na mé kůži po nich zůstávají nesmazatelné stopy, jeho ústa vyslovují krásná slůvka, znějí mně nepřetržitě v hlavě a působí jako klíč, který dokáže odemknout i mé zábrany, asi jsem ztracena, jeho úsilí se mu vyplácí. Toužím po něm ještě víc, začínám znovu uvažovat, že své zásady zahodím a bez boje se mu vydám a za chvíli touhou budu tonout v jeho náručí, ochutnávat jeho měkké rty, hluboce se mu dívat do očí, šeptat jak ho miluji a prožiji si vše až do sebezničení.

Možná bych měla přestat váhat a přijmout vše co nabízí, je to výjimečná chvíle, otevřel se pro mě roh hojnosti a sype se z něho vše, po čem jsem dlouhou dobu toužila, neměla bych se utápět v nejistotě, co když je to chvíle, která všechno změní, i když mu jde o jednu noc, nakonec mně bude milovat, přece zázraky se stále dějí. Chci se znovu pátravě podívat do jeho očí, ale prudce se sehnul a vzal mně do náruči, nese mně nahoru do schodů, asi usoudil, že nastal správný čas, že si mně už připravil, jsem bezmocná, nemohu nic udělat a riskovat na schodech pád.
Nohou kopl do dveří, je zbytečné hádat, co je za nimi, sáhne rukou na zeď a rozsvítí, světla jsou tlumená a na stolku rudé růže voní, postel je připravená a posypaná lístky z květů, obětoval na to několik krásných růží, teď mu stačí mně jen do postele složit. Všechno předem připravil, chtěl mně ohromit, byl si jistý, že tady skončím, že nedokážu vzdorovat, když mně do ucha odříká pár naučených frází, tím se mně velmi dotkl a urazil mou hrdost, to mu přijde draho, za to si zaslouží být tvrdě ztrestán.

Čekám, že mně hodí na postel, ale postavil mně na zem a vybídl mě k odložení šatů, překvapením jsem na okamžik zapomněla dýchat, to je vrchol drzosti, ještě je líný si mně sám svléknout, tak to tedy ne, já to od mužů vyžaduji. Patří to k předehře a nenechám se připravit o všechny své radosti, mám ráda, když mně muži svlékají a jako lízátko si mně s chutí rozbalují, vzrušuje mně, jak postupně objevují mé tělo. Každé jeho zákoutí zasypou vlhkými polibky, dlaněmi ho hladí a nechápu proč se na mě překvapeně dívá, proč jen tak stojím, sám si už svlékl košili a zahodil ji za sebe na zem, vybídl mně výmluvným pohybem, ať ho následuji a odhodím své šaty.
Obejdu ho a stoupnu si před něj, s napětím mně sleduje, položím dlaň na jeho hruď, cítím její pevnost, je samý sval, v posilovně nezahálí, mám chuť ho hladit, ale odolám, vší silou do něj strčím, padl na postel, paže má roztažené, vypadá jako by byl přibitý na kříži. Je to znamení, vidím v tom jistou symboliku, mám v úmyslu ho vytrestat a ponížit, vybudit v něm ještě více touhy, až dosáhne bodu varu a bude k nezastavení, jako sopka před výbuchem, A bude se svíjet s hlasitými výkřiky a sténat na vrcholu vášně, neodolatelně toužit po spojení, jako jediné své záchraně, aby ze všeho nezešílel, pak odejdu a nechám ho samotného bez pomoci trpět, tuhle lekci si zaslouží, za to jak se mnou zachází.

Konec třetí části.



 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | 25. října 2014 v 9:28 | Reagovat

Elis až jsem u toho ani  nedýchala, jak to bylo  napínavý  ???

2 Pája Pája | 25. října 2014 v 11:55 | Reagovat

Je to čím dál lepší [:tired:]

3 murielana murielana | Web | 25. října 2014 v 15:03 | Reagovat

Skvělý O_O

[1]: Přesně, ani sem nedýchala [:tired:]  ;-)

4 Mimi Mimi | Web | 25. října 2014 v 22:55 | Reagovat

Trable si urcite precti je to super knizka , ctes ráda i knihy malicko s nadprirozenem ? .-)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. října 2014 v 23:08 | Reagovat

Tak nevím, asi  to nedopadne tak, jak si představuje...ale napínavé to tedy je. :-)

6 Zdena Zdena | 25. října 2014 v 23:15 | Reagovat

Pěkně se to rozjíždí, je to čím dál lepší. [:tired:] Kolik bude dílů? :-P

7 pavel pavel | Web | 26. října 2014 v 5:36 | Reagovat

To není jednoduché vyhnat takovému chlapovi myslenky na milenky. :-D

8 Elis Elis | Web | 26. října 2014 v 6:48 | Reagovat

Všem děkuji .....

9 Elis Elis | Web | 26. října 2014 v 6:57 | Reagovat

[4]: Nemám nějak vyhraněné téma, ráda si přečtu každou dobrou knihu i z oblasti nadpřirozena, pokud mně to moc nevyděsí, od jisté chvíle věřím na věci mezi nebem a zemí a jsem dost pověrčivá .....

10 Elis Elis | Web | 26. října 2014 v 7:01 | Reagovat

[5]: Zatím taky nevím jak to dopadne .....

[6]: S počtem dílu nevím nic dopředu, bude to podle toho, jak dlouhá bude dějová linka a kolik budu mít času na psaní .....

11 Elis Elis | Web | 26. října 2014 v 7:07 | Reagovat

[7]: Pavle v tom máš pravdu, ve skutečném životě je to nesnadné, v tom to jsou muži odolní, ale v románu bych to snad mohla zvládnout .....

12 pavel pavel | Web | 26. října 2014 v 10:14 | Reagovat

Ohmatávám mu kapsy a jinak si to vysvetlil.... to verím. :-D
Jinak moje zena mívala taky podprsenky s rozepínáním vpredu a rekl bych ze je to jednodussí, nekdy se jí rozepínaly samy. :-D

13 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 26. října 2014 v 12:39 | Reagovat

Konečne pokračovanie! Asi je čudné čítať takýto príbeh v mojom veku, ale vždy ho zhltnem a s napätím čakám na ďalšiu časť. Som zvedavá ako sa to medzi nimi vyvinie...:)

14 Laura Laura | 26. října 2014 v 14:18 | Reagovat

Perfektní a napínavé, to napětí v příběhu o lásce dá zabrat. Chtěla bych častěji pokračování ;-)

15 pax pax | 27. října 2014 v 1:35 | Reagovat

Brilantní a velmi napínavé ;-)

16 Elis Elis | Web | 27. října 2014 v 19:18 | Reagovat

[12]: Podprsenky na zapínání vpředu mají své nesporné výhody, ale muži to nesmí vědět .....

17 Elis Elis | Web | 27. října 2014 v 19:21 | Reagovat

[13]: Myslím, že je to v pohodě, je to hlavně o vztazích a emocích .....

18 Elis Elis | Web | 27. října 2014 v 19:22 | Reagovat

[Smazaný komentář][14]:[15]: Děkuji .....

19 Sugr Sugr | E-mail | Web | 28. října 2014 v 14:02 | Reagovat

Boží!!! ;-)

20 stuprum stuprum | Web | 29. října 2014 v 2:37 | Reagovat

Z rohu hojnosti se sype věcí. :D

21 Lucie Lucie | Web | 29. října 2014 v 10:13 | Reagovat

Skvělá povídka,čtivá a vlastně dost reálná,tedy ty pocity, ústupky té ženy a snaha ho nějak změnit,nebo alespon potrestat. Píšeš napínavě a poutavě :)

22 Elis Elis | Web | 31. října 2014 v 22:37 | Reagovat

[19]: Děkuji .....

23 Elis Elis | Web | 31. října 2014 v 22:41 | Reagovat

[20]: Z rohu hojnosti se sype věcí, záleží na tom co máš právě na mysli ....

24 Elis Elis | Web | 31. října 2014 v 22:43 | Reagovat

[21]: Děkuji, přesně si pochopila důvody chování ženy .....

25 Reina~ Reina~ | 2. listopadu 2014 v 9:27 | Reagovat

Píšeš úžasně, ten příběh je skvělý. ^^

26 Elis Elis | Web | 2. listopadu 2014 v 20:39 | Reagovat

[25]: Jsem ráda, že tě příběh zaujal, děkuji .....

27 Lenci Lenci | Web | 8. února 2015 v 20:46 | Reagovat

Napínavé, vzrušujúce a vtipné zároveň! :) proste perfektné

28 Elis Elis | Web | 1. března 2015 v 9:06 | Reagovat

[27]: Díky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."