"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Já a můj šéf - 4. část

4. listopadu 2014 v 18:57 | Elis |  Já a můj šéf

Elis
Příběh - Já a můj šéf - 4. část

Dívá se na mě vyčkávavě, natáhne ke mně ruce a pohybem prstů zve mě k sobě do postele, na chvíli zaváhám, je těžké odmítnout muže, pro kterého mé srdce vzrušeně bije, o této chvíli jsem dlouho snila, toužila jsem po jeho dlaních na svém těle. Ale ne takto, on netuší co se ve mně děje, je to jedno, ať bych podlehla nebo ne, stejně nám není pro tuto noc milování souzené, domem se ozve ostré zvonění, polekám se, kdo to může být v tak pozdní hodinu. Ženatý přece není, podíváme se na sebe vylekaně, zaváhá jenom malou chvíli, potom bleskově vyskočí z postele, zhasne a nakoukne z okna ven, v jeho tváři zahlédnu zlost.
Zvedne košili a hodí si ji přes rameno, oči má zase nečitelné, přikáže, abych se nehnula z místa. Je to povel jak pro psa a nehodlám poslechnout, s napětím přistoupím k oknu, zahlédnu u plotu přešlapovat ženu, patrně odvrhnutou milenku. Možná byla odstrčena kvůli mně, ale nechce se s odmítnutím smířit, šéf k ní kráčí a obléká si cestou košili, po chvíli váhání odemyká branku, žena k němu natahuje ruce, odstrkuje ji a něco důrazně vysvětluje. Po chvíli ona zvedne hlavu k oknu, zahlédne mně, jsem přilepená ke sklu, odskočím, ale je pozdě, naše oči se potkaly, její zoufalý pohled mně zasáhl, Bože, takhle nesmím skončit.

Ale čeká mně to, když dovolím, aby se mně nasytil a jako použitou věc odhodil, musím odtud vypadnout, rozhodnu se této chvíle využít, seběhnu rychle se schodů, popadnu kabelku a vyjdu z domu. Mé podpatky zaklapaly na betonu, bleskově se otočil, ve tváři se mu rozprostřel údiv, hned na to se zamračil a roztáhl ruce, aby mně zastavil, tvrdě jej odrazím a vyběhnu kolem překvapené ženy na ulici, ale zaslechnu rychlé kroky, ženu nechal stát a utíká za mnou, dal se do stíhání. S porážkou se nechce smířit, nedopustí, abych odešla, dokud to sám nedovolí, jeho vytrvalost mně vyleká, už vím, čeho všeho je schopný, dám se do běhu, ake vysoké podpatky mně překážejí, nejraději bych si zula střevíčky.
Jen na to nemám čas, je rychlejší a v lepší kondici, určitě mně dohoní, po chvíli jsem zničena, těžce lapám po dechu, srdce se mně málem rozkočí, vyděsím se, když zaslechnu, jak mně dobíhá, s takovou před ním neuteču. Rozhlížím se po úkrytu, to mně snad před ním zachrání, rychle zahnu do parku, nikdy bych do něj nevkročila sama a hlavně v noci, ale nemám na vybranou, stromy ve světle měsíce vrhají divné stíny. Zákoutí plná přízračné tmy nahánějí mi hrůzu, za každým stromem se někdo může skrývat, srdce se mně sevře úzkostí, začínám už litovat, že jsem do parku vešla, obávám se udělat další krok, zůstanu odevzdaně stát, jen poslouchám, jak skřípe písek pod jeho botou.

Méně se bojím jeho objetí, než nebezpečí v parku, neudělám jediný pohyb, neotočím hlavu, strnule čekám, až se mně dotkne a už je to tady, zlehka mně položí na rameno ruku, ale mlčí, je trochu zadýchaný, po chvíli jeho prsty zesílí stisk. Nahne se a zašeptá mně do ucha, že nemusím žárlit, ta žena pro něj nic neznamená, miluje mně a chce být se mnou, z hrdla se mně vydere vzdech, krásně se to poslouchá, ale obávám se tomu věřit, jsem si jista, že nic z toho co dělám, nechápe, on mně nerozumí. Vysvětluje si to po svém, muži jinak myslí, musím mu to objasnit, pomalu se k němu otočím, otevírám ústa, ale ani slovo nestihnu vyslovit, přisaje se mně pevně na rty a krade mě z hrdla dech, lapám po vzduchu a snažím se ho odstrčit, pevně mně stiskne, couvá se mnou k trávníku, vyděsím se ještě víc.
Snad mně nechce povalit do trávy, to je pro mě horší, než skončit v jeho posteli, děsím se hmyzu, co se v trávě nachází, vzepřu se, zapíchnu do země podpatky, snad nebudu muset použít jedinou zbraň, co žena má pro takovou situaci, a to kopnutí kolenem mezi nohy, Jestli k tomu dojde, tato noc pro mě špatně skončí, to muži nesnáší, v práci si mohu hned podat výpověď, pokud nebudu chtít zažít ponížení, že mně osobně vyhodí. Už nás dělí od trávníku jen pár kroků, rozhodnu se zahrát na strunu jeho ješitnosti, obejmu ho kolem krku, osvobodím si rty a šeptám, jak po něm toužím, jak je úžasný, že chci být jen s ním a chci zpět do jeho domu, do jeho postele, a chci, aby si mně vzal a jak nejlépe to umí, mě pomiloval.

Zahlédnu, jak se koutkem úst samolibě usmál, je si jistý, že budu se vším souhlasit, že mně nakonec snadno dostal, nemíním ho zatím vyvést z omylu, ještě se uvidí, kdo z nás bude mít poslední tah a vyhraje tuto hru. Je zklidněný, vzal mně kolem ramen a vede mně ven z parku, každou chvíli se zastaví, objímá mně a tvář mně pokrývá polibky, šeptá, že věděl, že ho neodmítnu, že ho miluji a přísahá, že litovat toho nebudu, raději mlčím. Přemýšlím, jestli jsem teď nespadla do vlastní pasti, kterou jsem na něj líčila, měla jsem v plánu ho před domem opustit, ale asi to nepůjde, pevně mně drží, už mně ze svých rukou nepustí, vyšli jsme z přítmí parku, přestal objímat má ramena a nahmátl mou ruku a táhne mně nedočkavě za sebou.
Ještě přidal do kroku, přepadl mně nával bezradnosti, nevím, jak se z toho vyvleču, změnily se jen okolnosti, ale zůstala nechuť vlézt do jeho postele, je poznačena spoustou žen, každá tam nechala svou stopu, zcela se mu oddala, ale tím ho navždy ztratila a on odešel lovit další kořist. Spoutat se nenechá a neumí být věrný, já chybu mých předchůdkyň neudělám, neskončím v ložnici plné přízraků jeho milenek, jeho postel je plná duchů a nesplněných tužeb, tam s ním rozhodně nechci prožít naše první milování. Teď mám problém, jak z toho ven, jak se mu vymluvím, ale nic mně nenapadá, budu muset improvizovat, možná tam ta žena stále stojí, tak budu mít důvod k odmítnutí, ale moc s tím nepočítám, asi poznala marnost své situace a jistě již odešla.

Blížíme se k domu, branka je stále dokořán a dům otevřený, doufám, že ho zatím nevykradli, zvednu oči k oknu, v pokoji se svítí, jsem z toho v úžasu, ona vešla dovnitř a trpělivě tam čeká, je odhodlaná zpět si ho získat za každou cenu, když já ho odmítnu, možná má novou šanci, je naladěný na sex a nemusí ji odolat. Ale tím by u mě skončil, i sex bez citů považuji za nevěru, nehodlám se o něj dělit, ale jestli mě podvede, stejně se to nedovím, chvíli přemýšlím, zda odmítnutím moc neriskuji, ale nechci být ta, co slyší na lusknutí prstů a může se přerazit, aby byla co nejdříve v posteli.
Zachytím se sloupku branky, odmítnu vstoupit, udiveně se na mně ohlédne, jeho oči jako by říkaly, proč zase dělám problémy, tázavě pozvedne obočí a nespokojeně semkne rty, beze slova pokynu hlavou k oknu, sleduje můj pohled, pustí mou ruku a zlostně zatíná pěst, prohlásí, že s ní už dávno skončil a teď ji půjde vyhodit. Zamyšleně se na mně podívá, jako by přemýšlel kam se mnou, nakonec požádá, ať tady počkám, tím mně trochu zarazil, myslela jsem, že si mně bude chtít pohlídat v domě, abych mu zase nezmizela ve tmě, než vyvede tu ženu ven, ale možná nechce, abych slyšela, co si budou povídat, ale mně to vyhovuje.

Jsem ráda, že mně nechal venku u branky, přikývnu a sleduji, jak jde rychle k domu, jeho bílá košile svítí do tmy, počkám, až zmizí ve dveřích a okamžitě odcházím, abych ho zmátla, vydám se na druhou stranu, budu muset přes půlku města, ale nechci, aby mně dohnal a znovu mně k sobě odtáhl. Po velkých útrapách, jsem konečně doma, necítím si nohy, tak jak jsem oblečená, natáhnu se do postele, nezuju si ani boty, mám chuť zapomenout na svět, ale jako roj včel, v hlavě mně bzučí neodbytné myšlenky, trápí mě, jaký můj útěk bude mít následky.
Obávám se jít zítra do práce, jen si na to vzpomenu, zamrazí mně u srdce, tisknu si dlaně na spánky, chci zapomenout, nejraději bych nebyla, někde na dlouho zmizela, stále se mně před očima vynořuje jeho tvář, Bože, proč zrovna jeho musím milovat. Jsem překvapena, jaké způsoby si život zvolí, aby spojil dvě srdce a dvě těla, ale kdo ví, jestli my dva k sobě patříme, co když se stal omyl, co když se do záměru osudu chybička vloudila, proč jen do mého srdce Amor svůj šíp střelil, proč si ze dvou vybral jen to mé, proč jeho srdce vynechal a neoznačil.

Možná se jeho srdce proměnilo v kámen, žádný šíp do něj nepronikne, nezanechá v něm stopy, emoce se mu vyhýbají, láska je mu cizí, vyznává jen jedno a to co nejvíce si užít, měla bych na něj zapomenout, nebo mně zničí, možná začnu tím, že zítra pošlu výpověď a neukážu se v práci, a časem ho ze svého života úplně vymažu. Ale co když je to jinak a osud mně tím ukázal cestu, po které mám jít a před nicotným životem ho zachránit, naučit ho milovat jen jednu ženu, ale je to těžká výzva, a netuším, mám-li na to sílu, co když s ním zbytečně jen ztrácím čas a on nakonec bude žít s jinou.
Vůbec nevím, co mám dělat, Bože jak jsem se do této situace mohla dostat, běžně to nedělám, nechodím do bytu k mužům, které málo znám, ale s ním je situace jiná, jsem do něj zamilovaná a nenaplněná láska je špatný rádce, když zacítí zlomek naděje, že se všechno může v dobré obrátit. Proč v jeho přítomnosti přicházím o rozum, přímo cítím, jak ze mě uniká a místo přenechává rozháraným citům, proto se to stalo a nedá se to odstát, on dobře ví, jak se tvářit, jaká slova vyslovit, kdy svou ruku na mou položit a významně se mě dívat do očí, on je profesionální svůdce.

Znovu vzpomínám na večeři s ním, jídlo mě pomalu chladlo, když jsem poslouchala a všemi smysly vnímala jeho slova, ve kterých byl skrytý význam, stačilo ho jen rozluštit a vše by bylo jasné, chvílemi se mě zdál čitelný. A náhle jako by se ukrýval a vše znovu zastřel tajemstvím, hovořil dlouze o všem možném a já byla okouzlena jeho hlasem, jít s ním na večeři byla chyba, všechno jsem to uspěchala, není do mě zamilovaný, jen zneužívá mé city.
Je pozdě zpytovat svědomí, v čase se nejde vrátit a všechno napravit, stejně si nejsem jista, jak bych se v podobné chvíli rozhodla znova, asi bych zase podlehla a stejně jednala, jemu se opravdu těžko odolává. V hlavě mně hlodají i pochybnosti, co když svým útěkem jsem udělala chybu, osud mě obdaroval přímo skvostným mužem, jen blázen by se této chvíle vzdal a ohlížel se po morálce, měla jsem to využít, pomilovat se s ním, zůstala by mně krásná vzpomínka, ale teď nemám nic.

Zatím je budoucnost našeho vztahu skryta, i když se teď cítím zničena tajfunem citů ve svém nitru a mám chuť zmizet ze světa, stejně se vzdát nehodlám, chovám k němu hluboké city, jsem jim přímo posedlá, jen jedním jsem si jista, nechci hrát podle toho, jak on píská. Nezahodím příležitost, jsem rozhodnuta o jeho lásku bojovat, vždyť po něm dlouho toužím celým srdcem, má láska je jako studna bezedná. Hlava se mě málem rozkočí, myšlenky pro a proti mně úspěšně dál ničí, snažím se chvíli nemyslet a netuším, kdy a jak jsem usnula, zvonění budíku mně vyleká, cítím se nevyspaná a v hlavě mám temno, v koupelně zírám překvapeně do zrcadla, vypadám strašně, bezesná noc mně zničila.
Tak mě nesmí vidět, nesmí poznat, že jsem se v noci trápila, musím se pro něj zase stát krásná, to je jediné co po ženách žádá, chce jejich krásu a dokonalé tělo, aby ho mohl vyplenit, celé si ho přivlastnit a duši žen do bláta zadupat. To má rád, o city mu nejde, padne na mně ze všeho beznaděj, nevím jak ho změnit, když sám změnu nechce, projede mnou zimnice, jen s představy, že se s ním potkám, co mně asi poví, jak se bude tvářit, bude mě ignorovat, nebo se bude zlobit. Měla jsem raději zůstat šedou kancelářskou myší, už jsem měla tolik problémů se šéfy, že jsme místa často měnila, a je to moje chyba, že jsem se vůbec nepoučila, ale když on je tak úžasný a zamilování do něj jsem neplánovala.

S chvěním v těle se vydám na cestu, představuji si, jak mě asi přijme, jak jeho oči mně přilnou na tváři, jak se nespokojeně zamračí a stiskne svá kyprá ústa, možná i něco ošklivého řekne, nebo bude po nevydařené noci předstírat, že o mně ztratil zájem a možná dokonce to bude pravda, to mně určitě zabije. Váhavě položím ruku na kliku a opatrně nahlédnu, v kanceláři není, jeho stůl je opuštěný, má zpoždění, to se mně hodí, rozhodnu se odejít na toaletu a odsunout naše setkání na pozdější dobu, snad zatím něco vymyslím.
Chci vycouvat a zavřít dveře, ale stojí za mnou, jeho kroky jsem přeslechla, přišel potichu jako duch, polekaně mu pohlédnu do očí, zlobí se, jeho oči jsou temná, bouřlivá hlubina, jejich modř zmizela za hradbou černých mraků, Mám pocit, že mně ta temnota pohltí, ztratila jsem všechna slova, mlčím a jen před ním ustupuji, polekaně sleduji, jak si jazykem olízne ret a vykročí, nutí mně couvat zpět a potom zamkne dveře, jsem s ním uvězněna v jeho kanceláři.

Stále před ním couvám, až narazím na skříň, dále už to nejde, opře obě ruce vedle mé hlavy, nemohu uniknout a přečtu si v jeho tváři, co chce udělat, jsem tím vyděšena, to přece nemůže, tady ne, za chvíli má být porada, ale on si s tím hlavu neláme. Po chvíli promluví, řekne, že jen tak utéct, to se prý nedělá, to nesnáší a nehodlá si na to zvykat, konečně jsem schopna něco říct a chvějícím hlasem odpovím. Upozorním ho, že se ve mně spletl, nejsem děvka, muže si k tělu nepouštím jen na jednu noc, ať mně okamžitě nechá, že chci odejít, ale zavrtí hlavou a jen změnil polohu dlaní, položí je na má ramena.
Vyzývavě se mně dívá do očí a pomalu jeho ruce sjíždí dolů, tím mně nedává na vybranou, musím ho uhodit už jen proto, co jsem mu před tím řekla, má dlaň dosedla na jeho tvář, jeho výraz se zatvrdil, to nečekal, zuby si skousl překvapeně spodní ret. Čekala jsem, že se rozčílí, ale podivně se usmál, jsem z toho nesvá, zavalil mně silný pocit nebezpečí, prohodil, že jsem si moc dovolila a musí mně ztrestat. Jediným, bleskovým hmatem mně odtrhl od podlahy a přehodil si mně jako pytel přes rameno, překvapením jsem vyjekla, ale toho si nevšímá a míří ke křeslům a pohovce, marně ho vyzývám, aby mně pustil, do zad mu buším pěstmi, hodí mě na pohovku a obrátí na břicho, kolenem si mně klekne na záda.

Otvírám ústa k výkřiku, ale někdo zalomcuje klikou, teď nesmím zakřičet, jak by to vypadalo, ale doufám, že je to moje záchrana a konečně mně pustí, ale nenechá se ničím vyrušit, nepřestává a já s leknutím zacítím, jak mně vyhrnuje šaty. Překvapením jsem se málem zalkla, mám jen tanga, to snad nemyslí vážně, ale jeho dlaň mě bolestivě dopadla na holou kůži, jsou to silné rány, vyjeknu bolestí, vůbec mně nešetří, okamžitě následují další údery, vyplácí mně jako nějakého uličníka, jsem bezmocná, nemohu křičet, nemohu nic dělat.
Začíná mně pálit kůže, je mně strašně, miluji ho, ale teď ho k smrti nenávidím, nevím, co si myslí, že tím získá, mám pocit, že tím všechno končí, takovou potupu mu nikdy neodpustím, slzy se mně derou do očí, prožívám návaly bolesti, konečně přestal, obrátil mně na záda, Beze slova mě slíbává slzy, ale tím si mně neusmíří, chvěji se, je ze mě uzlíček nervů, obávám se pohnout, ležím bez hnutí, vydána mu na milost, dlouho jsem se necítila tak bezmocně, jeho rty putují po mém hrdle, rukou vklouzne do výstřihu, zatajím dech, je to vzrušující, ztrácím sílu k odporu.

Konec čtvrté části.



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. listopadu 2014 v 20:27 | Reagovat

Začíná přituhovat. :)

Znáš muže. :)

2 Mona Mona | 4. listopadu 2014 v 21:01 | Reagovat

Úžasné, těším se na pokračování...

3 murielana murielana | Web | 4. listopadu 2014 v 21:37 | Reagovat

Začíná to houstnout, už se mu nevyvlíkne [:tired:]

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 5:15 | Reagovat

Tusim pomaly by som chcel byt zena, ta nemusi ani utiect a aj tak vyhraje...

5 pavel pavel | Web | 5. listopadu 2014 v 6:13 | Reagovat

Dát žene na holou, to je ještě víc vzruší. Některé si o to říkají samy. :-D

6 Simča Simča | 5. listopadu 2014 v 7:00 | Reagovat

Elis dostala si mě, je to skvělý! Ty si ďábel, skončíš v nejlepším! [:tired:]
Mám chuť hopsnout zpátky do postele a ne letět na přednášku. ;-) :-D

7 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 17:00 | Reagovat

Ach chúďa, je mi jej ľúto. Musí zvádzať iný vnútorný boj...Je to opäť krásne napísané a opäť sa teším na pokračovanie :)

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 17:50 | Reagovat

Jo, to chlapi vzrušuje jetě víc, když můžou ženskou naplácat na holou, věř či ne, zažily jsme to snad každá! :-D  ;-)
Takže i já opět chválím - eroticky laděné a přitom ne vulgární, jsi šikula! ;-)

9 Inka Inka | 5. listopadu 2014 v 18:31 | Reagovat

Uff, pěkný čtení, graduje to, jsem zvědavá na další díl [:tired:]  O_O  O_O

10 Blanka Blanka | 6. listopadu 2014 v 8:26 | Reagovat

Je to  užásný  Elis  :-)  a musím souhlásit  že vždycky  skončíš v nejlepším .

11 murielana murielana | Web | 6. listopadu 2014 v 10:11 | Reagovat

[10]: Souhlas, v nejlepším skončit, to je na zbláznění :-?

12 Mimi Mimi | Web | 6. listopadu 2014 v 10:29 | Reagovat

Také jsem na autorku Janu Benkovou vubec nikde nenarazila , nekde me zaujala obalka knizky tak jsem zkusila a presne jak rikas obycejny pribeh ze zivota ale melo to stavu :-) ted v zaří ji vysla dalsi kniha(ta cos komentovala) a ta mi tedy prisla slabsi ale i tak strasti obycejneho zivota ne jak si kolikrat rikam nee tohle vsechno se hrdince stat nemohlo :D

13 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 11:47 | Reagovat

[1]: Jednou začít přituhovat musí, je to nevyhnutelné ... něco jsem už s muži zažila a prožila, ale nefandím si, že bych je znala dokonale, do nejmenších podrobností a zákoutí jejich duše, ale o to více jsou pro mně muži lákavější, tajemství vždy přitahuje ...

14 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 11:50 | Reagovat

[2]:[3]: Holky děkuji a doufám, že se vám bude i další díl líbit ... na to jestli se mu vyvlíkne nebo ne si budeme muset počkat ...

15 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 11:53 | Reagovat

[4]: Nevím jestli by se ti líbilo být ženou, není to tak jednoduché a pokud ženy mají někdy nad muži navrch, je to tím že muži, když jde o ženu málokdy používají rozum ...

16 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 11:56 | Reagovat

[5]: Říká se, že ženu vzruší, když dostane na holou, ale myslím že to neplatí u všech, je to různé a někdy to může mít opačný efekt ...

17 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 12:01 | Reagovat

[6]:[9]:[10]:[11]: Děkuji a rozumím, že když díl skončí v tom nejnapínavějším momentě, že je to pro čtenáře těžké, ale ono to tak prostě vyjde, díly mají šest odstavců ...

18 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 12:03 | Reagovat

[7]: Děkuji a přesně si to vystihla, je pro ni těžké odolávat, když by nejraději podlehla ....

19 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 12:05 | Reagovat

[8]: Máš pravdu muži to milují a zřejmě v nějaké podobě to poplácání zažila každá ... děkuji, o lásce se dá psát i něžně ...

20 Elis Elis | Web | 7. listopadu 2014 v 12:08 | Reagovat

[12]: Mimi, v této době se orientovat na knižním trhu je velmi složité, dnes není problém vydávat knížky bez ohledu na kvalitu a tak se to nedá sledovat, spoustu věcí a možná i vynikajících unikne pozornosti ...

21 Dáša D. Dáša D. | 7. listopadu 2014 v 13:07 | Reagovat

Perfektní a ten závěr nemá chybu ;-)

[8]: Souhlasím, je to skvěle napsané bez laciných vulgarit a je to i tak působivé a to oceňuji :-)

22 Akim Akim | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 19:16 | Reagovat

Tak jsem si dal všechny 4 části a je to super. Máš pozoruhodnou a obdivuhodnou kadenci slov. Tolik pocitů a emocí, opravdu paráda, kam se na tebe hrabu. veliká pochvala. Těším se na pokračování...

23 pavel pavel | Web | 7. listopadu 2014 v 19:21 | Reagovat

[16]: Nesmí se to zase moc přehánět. :-D

24 pax pax | 8. listopadu 2014 v 0:25 | Reagovat

jj, graduje a v nejlepším skončí ;-)
jen tak dál :-)

25 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 8. listopadu 2014 v 0:29 | Reagovat

Jeezis tak to s emoc omlouvama le uz 4 cast? :O to mam celkem vytrzene z kontextu =/

26 Elis Elis | Web | 8. listopadu 2014 v 7:04 | Reagovat

[23]: Když to není akt agrese a je to jemné, něžné a hlavně z lásky, nejsem proti ...

27 Elis Elis | Web | 8. listopadu 2014 v 7:06 | Reagovat

[22]: Děkuji, velmi si pochvaly od tebe považuji ...

28 Elis Elis | Web | 8. listopadu 2014 v 7:08 | Reagovat

[21]:[24]: Děkuji, vašich názorů si vážím ...
[25]: Nic se neděje ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."