"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Jak se nenaučit dobře anglicky

14. listopadu 2014 v 12:20 | Elis |  Příběhy ze života

Elis
Jak se nenaučit dobře anglicky

Včerejší příhoda v práci, mě dala impuls napsat něco o mých potížích s angličtinou, patřím k části lidstva, která nemá, jak se říká, nadání na cizí jazyky, nepomůže sebevětší snaha a biflování. Po letech snažení jsem na úrovni pokročilého začátečníka, sice mně to docela postačuje, vždy se nějak domluvím, ale v případě, že dlouhou dobu nemusím angličtinu používat, zapomenu i hodně z toho, co vím. Má to něco do spojitosti s fungováním jistého centra v mozku, kde stručně a laicky řečeno se dva jazyky celé nevejdou a navíc se těžko přepíná z jednoho na druhý, přes to nejede vlak, tak se člověk narodí a utěšuje mně, že v tom nejsem sama.
Potkala jsem dost lidí se stejným problémem, nevyhýbá se i slavným lidem, vzpomínám si, jak jsem co by malá holka slyšela rozčilovat se otce u televize, odsuzoval tenistu Lendla, že při rozhovoru na sportovním kanálu mluví špatně česky, zatímco anglicky mluvil velmi dobře. Tenkrát jsem ještě s angličtinou nezápasila a netušila, o co jde, jen mně to utkvělo v paměti, ale nyní tomu rozumím, bylo to tím, že převážně mluvil anglicky a ta vytlačila češtinu z jeho hlavy, přestože to byl rodný jazyk. Tak to u nás "nešťastníků" funguje a potěší mě když narazím na někoho stejně postiženého, v poslední době jsem podobný problém zaznamenala i u jednoho hokejisty, který je dlouhodobě v zahraničí.

Většinou s tím, co z angličtiny umím, nějak v životě vystačím, ale někdy jde do tuhého, včera byl jeden z těch špatných dnů, třeštila mě hlava po předchozí společenské akci, kde jsem si neuhlídala výši alkoholu v krvi. Já nerada tvrdý alkohol, hned mně jde do hlavy, mám raději víno, ale byly tam situace, kdy se nedalo odmítnout, špatně se říká "ne" obchodním partnerům naší firmy. Ještě druhý den jsem se necítila v pohodě a od rána jsem přemýšlela, jak si to zařídit abych mohla zmizet z práce a v tom mě vyrušil můj šéf, rozrazil dveře a nakráčel k mému stolu, strčil mně do ruky několik listů, hezky a s úsměvem mně požádal, "Prosím tě, přelož to a rychle!", ztuhla jsem a začala se vymlouvat, že mně není dobře a potřebovala bych jít domů, odvětil, "Klidně běž, ale až to přeložíš, já stejně musím pryč, sežeň mně na devátou auto s řidičem!" zaúkoloval mě, co znamená, že tam kde jede, bude nějaký raut i s alkoholem.
Škoda, mohla jsem jet s ním, zamrzelo mě to, ale je pozdě, zklamaně jsem se na něj podívala a sledovala, jak spokojeně odkráčel k sobě a zanechal mě v potížích. Já se s problémem s angličtinou nechlubím, drze do životopisů uvádím, že jsem na dobré úrovni, navíc ve firmě kde je překladatel, hovořící několika jazyky, neočekávám žádný zádrhel a sám šéf anglicky hovoří mizerně. Ale s leknutím jsem si vzpomněla, že překladatel je dlouhodobě nemocný a musím si tedy nějak poradit sama a zamířila jsem o poschodí níž, do jedné kanceláře s hezkým, ale nesmělým mužem a udělala na něj prosící oči. Byl ochotný, rychlý a v překladu bezchybný, šéf byl spokojený a já jsem se zase utvrdila v tom, že se dá přežít i bez skvěle zvládnuté angličtiny, i když je to někdy stresující a musím improvizovat, ale taky to není vždy jen nepříjemné, někdy jsou z toho i výhody a docela to zajímavě ovlivní a obohatí můj život.

Nejhorší období ohledně angličtiny jsem zažívala na gymplu, rodiče se mohli ze mě zbláznit, v ostatních předmětech jsem byla dobrá, v některých až vynikající, ale angličtina mně nešla, i když mně zajistili doučování. Kritická situace nastala v posledním ročníku před maturitou, učení mně nebavilo, více mně zajímali kluci, ale snažila jsem se, jenže snaha nestačila, byla jsem zralá na propadnutí. Ale usmálo se na mně štěstí, na záskok za nemocnou profesorku přišel muž, mladý a velmi pohledný, všechny holky se do něj bez nadějně zamilovaly a já nebyla výjimkou, byl velmi přitažlivý. Má situace s angličtinou se zatím horšila každým dnem a nejen ve škole, doma rodiče dostávali infarktové stavy z mých známek, oni měli úmysl dotlačit mě stejně jako bráchu na výšku, i proti mé vůli.
Marně jsem říkala, že nejsem studijní typ, že mně to nebaví, že potřebuji něco tvořit, ale nepolevili, vyhrožovali vším možným, aby mně donutili se zlepšit, nejvíce na mně zapůsobilo, že nebudu mít poslední prázdniny a budu se jen učit a učit. V této situaci mého čirého zoufalství, kdy mně angličtinář za můj výkon, který si zasloužil pětku, napsal z milosti čtyřku, jsem zachytila jeho pohled, nedíval se na mě jen jako na studentku. Trochu mně to zmátlo a zaměřila jsem pozornost na jeho oči a bylo to tam, bylo to jasné, měl pro mě slabost, a já jsem to v nouzi zneužila ve svůj prospěch. Časem jsme se velmi sblížili a tajně spolu začali chodit, oba jsme měli šílený strach, aby to neprasklo, hrozil velký průšvih, jeho by vyhodili a mně by doma přizabili, i když mně už bylo skoro devatenáct.

Od té chvíle jsem se zlepšovala, věděla jsem, co po mně bude chtít a to jsem se vždy našprtala skoro nazpaměť, doma zavládla pohoda a spokojenost a já jsem čekávala na domluveném místě, až mně angličtinář naloží do auta a odveze někam daleko, kde jsme doufali, že nepotkáme nikoho známého. Tak příjemně uběhl rok, byla jsem zamilovaná, prožívala tajnou a romantickou lásku a v pohodě odmaturovala, ale začaly jiné problémy, angličtinář náš vztah bral vážně, chtěl si mně vzít a to mně vyděsilo. To už bylo o něčem jiném a já se nechtěla vázat, nic jsem si ze života ještě neužila, měla jsem ho ráda, ale to na manželství nestačí a taky mně lekalo pomyšlení, co řeknou naší, až na mně praskne, co jsem celý rok prováděla.
Jsou hrozně přísní a mají své zásady, nikdy nechtěli pochopit, že je jiná doba, že se žije jinak a ve vztazích je to volnější a věděla jsem, že to naši nepochopí a pod tlakem těchto okolností nakonec jsem se s angličtinářem rozešla. Bylo to těžké a na ten okamžik nikdy nezapomenu, dokonce jsem toho dlouho litovala a pohrávala si s myšlenkou, že bych se k němu vrátila, ale zmizel z města a nevrátil se ani v září. Poptala jsem se, co je s ním, dal výpověď, už jsem ho nikdy neviděla a nevěděla, kde skončil, ale často si na něj vzpomenu, angličtinu mně sice lépe nenaučil, ale zasvětil mně do jiných pro život důležitých věci a tak jen někdy jsem přemýšlela, jak by vypadal můj život, kdybych zůstala s ním.

Další muž, který mně před pár lety vstoupil do života, sice ne jen ve spojitosti s angličtinou, se po celou dobu osmi měsíců, které nám bylo dáno strávit spolu, shodou nenadálých okolností, se usilovně snažil mně angličtinu nacpat do hlavy, všemi možnými způsoby. Byl to Američan žijící v Evropě a seznámili jsme se v zahraničí, domluva mezi námi byla z počátku velmi složitá, i když jsou chvíle, kdy na domluvu stačí ruce a pohledy očí. Ale i tak s mým nedostatkem nebyl schopný se smířit, jak na mně spustil řeč svým rodným jazykem, tak jsem se nechytala, byl to úplný vodopád slov, mluvil tak rychle, že jsem to vůbec nestíhala a on se s tím nespokojil.
Ty výše vzpomínané nenadále okolnosti, ho přivedly až do Česka a ke mně domů a rozhodl se mně anglicky naučit, za každou cenu a nakonec pod jeho tlakem, jsem na to bláhově přikývla, ale to jsem netušila, že vytrvalost, dochvilnost a přesnost, byly jeho nejsilnější vlastnosti. Dal si se mnou práci, vymýšlel jak na to, co by byla nejvhodnější metoda a hlavně nevynechal ani den, v té chvíli na něj neplatili ani ženské půvaby, nenechal se zviklat a byl přesný na minutu. Neodložil "vyučování", i když mě bylo mizerně, žádné výmluvy nebral na vědomí a šel mě s tím pěkně na nervy, kdyby nevypadal tak, jako vypadal, je úžasný a jinak soužití s ním bylo velmi hezké, už bych ho dávno kvůli tomu drilu s angličtinou vyrazila.

Zatím co on se stihl naučit slušně česky a nejen mluvit, ale i trochu psát, byl prostě velmi nadaný, tak u mě to na zlepšení dlouho nevypadalo, ale byl zarputilý a odmítal přijmout možnost, že něco nejde, trápil mě s tím dál a dál, i když výsledky jeho snahy vidět stále nebyly. Až později, když odmítl úplně používat češtinu, jisté změny k lepšímu nastaly, musím tedy uznat, že svůj úkol splnil a práci odvedl dokonale, s přihlédnutím k mému odmítavému přístupu a stálému vzdorování, protože už nevěřím, že to jde u mě výrazně zlepšit. Když nastal čas a musel odjet zpět, tak jsem se postupně vrátila na původní úroveň a jeho snaha přišla nazmar, i když se dál snaží a posílá mě zpět mé maily s označenými chybami, abych se ze svých chyb poučila.
A když se setkáme, stále mě opravuje a kazí tím krásné chvilky, ale i tak má prvenství v tom, že něco navíc mně přeci jen naučil, i když ho to stálo hodně sil a mně to vydrželo krátkou dobu, postupně jsem zase hodně věcí pozapomněla a angličtinu ještě více nesnáším. Z toho usuzuji, že mě zbytečně trápil, že mně angličtina není souzená, že ji nikdy dobře nezvládnu, jedině, že bych se do anglicky mluvící země odstěhovala a nepoužívala češtinu. Ale asi bych dopadla jako Lendl, naučila bych se anglicky a mluvila špatně česky a nakonec bych se musela doučovat češtinu, abych si znovu oživila slovíčka a výrazy a bylo poznat, že je to můj rodný jazyk.






 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 murielana murielana | Web | 14. listopadu 2014 v 14:43 | Reagovat

Těší mě že nejsem sama, zápasím z anglinou od začátku 8-O

2 stuprum stuprum | Web | 14. listopadu 2014 v 15:20 | Reagovat

Čert vem anglinu. Hlavně že ses učila něco jiného. 8-)

3 Dáša D. Dáša D. | 14. listopadu 2014 v 16:33 | Reagovat

Pěkně napsané, připomíná mě to moje zakoukání do jednoho profesora. Dlouho jsem váhala a vyfoukla mně ho spolužačka :-(

4 Blanka Blanka | 14. listopadu 2014 v 18:06 | Reagovat

Já s angličtinou problém nemám :-)

5 pavel pavel | Web | 14. listopadu 2014 v 20:01 | Reagovat

Nejlépe je opravdu učit se cizí řeč v prostředí kde tak mluví a jde to pak samo. To jsem poznal v Německu. V Čechám mne na škole němčina nebavila a teprve až tam jsem se naučil.
[2]: Já se to neodvážil říct. :-D

6 Deana Deana | 15. listopadu 2014 v 1:26 | Reagovat

Dobre napísané príbehy. Anglinu som zvládla, problém mám so španielčinou, mám učiteľku, tak neprichádza do úvahy ju obmäkčiť svojmi pôvaby, mám smolu, priala by som si mladého, pohľadného učiteľa ;-)  :-D

7 Elis Elis | Web | 15. listopadu 2014 v 7:30 | Reagovat

[1]:Mně taky těší, že nejsem v marném boji s angličtinou sama...

[4]:Máš velkou výhodu, tak toho využij ...

8 Elis Elis | Web | 15. listopadu 2014 v 7:33 | Reagovat

[2]: Čert vem angličtinu - skvělé, beru to jako radu od zkušeného muže...

9 Elis Elis | Web | 15. listopadu 2014 v 7:39 | Reagovat

[3]: To byla chyba, kde je zajímavý muž, je plno jiných žen na lovu, váhat se nevyplácí ...

[6]: Mít mladého a pohledného učitele čehokoliv je sen nás všech, ale někdy jsou z toho problémy ...

10 Elis Elis | Web | 15. listopadu 2014 v 7:45 | Reagovat

[5]: To je pravda, ale letět za velkou louži se mně nechtělo, měla jsem jiné plány a angličtina nebyla u mně na prvním místě, už jsem jí byla dost znechucena, čeho je moc toho je příliš ...

11 murielana murielana | Web | 15. listopadu 2014 v 9:00 | Reagovat

[10]: Mít možnost sedím hned v letadle, ve státech anglinu jde zvládnout rychlej :-D

12 Zdena Zdena | 15. listopadu 2014 v 14:55 | Reagovat

Nádhera :-), nejlepší sou příběhy ze života, jak to život zrežíruje je jedinečný O_O

13 pax pax | 15. listopadu 2014 v 19:07 | Reagovat

;-) učitel jako zachránce- dobré,njn, každý nemá dar na jazyky, také s tím bojuji...

14 Kika Kika | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 20:27 | Reagovat

Ta angličtina Ti koukám mohla být dost osudovou záležitostí (taky jsem měla kdysi vztah - kdy partner už si mě chtěl brát a já se s ním rozešla jen kvůli tomuhle :-) ), no a jinak, je to celoživotní boj, prostě i když už Tě někdo donutí, tak to po čase zapomeneš, mám to tedy úplně stejně jako Ty.. :-(

15 Elis Elis | Web | 16. listopadu 2014 v 8:14 | Reagovat

[11]: Pokud máš možnost a chuť, tak vyraz do států ... u mně je to jinak, možnost sice mám, pozvání stále platí, ale nemám zájem ...

16 Elis Elis | Web | 16. listopadu 2014 v 8:17 | Reagovat

[12]: To je pravda, život dovede překvapit...

[13]: Přesně tak, učitel zachránce a krásný život na střední ...

17 Elis Elis | Web | 16. listopadu 2014 v 8:22 | Reagovat

[14]: Tak to jsem ráda, že poznávám další spřízněnou duši, máš to nastavené stejně jako já, jak s angličtinou, tak i s muži, na nás se nesmí tlačit ...

18 murielana murielana | Web | 16. listopadu 2014 v 9:03 | Reagovat

[17]: Na mě se nesmí taky tlačit, amík by dostal vyhazov :-D

19 pavel pavel | Web | 16. listopadu 2014 v 9:53 | Reagovat

[18]: Ale dají se někdy obelstít. Musí se jim dopřát pocit, že to samy chtějí. :-D

20 Akim Akim | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 11:17 | Reagovat

Chtěl bych být profesorem angličtiny a mýt pnou třídu mladých, uhrančivě krásných a hravých studentek, které by lačně toužily po vzdělání. Věnoval bych se jim jednotlivě, ale i skupinově, danou látku bychom probírali ze všech stran a výuku bychom si zpestřovali praktickými ukázkami a pestrými cvičeními. :-?

Pardon, jen jsem tak zamyslel. :D Ten tvůj příběh s profesorem angličtiny je zajímavý. To by byla povídka jak vyšitá. Co ty na to? :-)

21 Kika Kika | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 13:08 | Reagovat

[20]: Akime Akime! S tímhle se přece začíná až po 22 hodině! ♥

22 Akim Akim | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 13:44 | Reagovat

[21]: Já myslím, že potom co předvedl náš milovaný prezident je dvaadvacátá hodina passé. Copak, už se zase červenáš, já myslel, že už sis na mě zvykla? :-D  :-D  :-D

23 Kika Kika | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 16:09 | Reagovat

[22]: Já se červenám při Tvých příspěvcích raději preventivně!

24 Elis Elis | Web | 16. listopadu 2014 v 21:34 | Reagovat

[18]: To se dobře říká, ale špatně dělá, není to tak jednoduché...

25 Elis Elis | Web | 16. listopadu 2014 v 21:35 | Reagovat

[19]: To je chytré a účinné ...

26 Elis Elis | Web | 16. listopadu 2014 v 21:39 | Reagovat

[20]: To ti věřím, to by se ti líbilo, ale asi by si s takovou výukou nenašel pochopení u vedení školy... s napsáním povídky máš dobrý nápad...

27 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 21:43 | Reagovat

Ja osobne s jazykmi žiadne problémy nemám, no možno s výslovnosťou. Angličtina je síce dobrá narozdiel od nemčiny v tom, že sa tam neskloňuje, ale bohato to vynahrádza tých milión časov a tá ich nepríjemná gramatika a výslovnosť. Milujem na nemčine, žže sú tam nejaké pravidlá ako sa čo vyslovuje a píše. V angličtine ma ide poraziť, lebo tam žiadne také pravidlá nie sú, všetko sa píše a číta úplne inak. A tie časy...Jedna veľká hrôza :D

28 Elis Elis | Web | 17. listopadu 2014 v 6:27 | Reagovat

[27]: Jsi na tom mnohem, mnohem lépe než já, učíš se i němčinu, takže buňky na to máš, i tu angličtinu perfektně zvládneš...

29 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 20. listopadu 2014 v 8:23 | Reagovat

Tak na jazyky bohužel také nemám buňky. Horko těžko jsem se naučila něco německy, pár slov rozumím anglicky a ve Francii se domlouvám "rukama i nohama" ;-)

30 Elis Elis | Web | 20. listopadu 2014 v 21:55 | Reagovat

[29]:  Tak tě vítám do "klubu", jsem ráda že je nás víc a to s těmi rukama i nohama dobře znám, bez toho se někdy neobejdu ...

31 Amálka Amálka | Web | 23. září 2015 v 17:37 | Reagovat

Ve škole jsem měla s jazyky také strašný problém a neuměla ani dát pořádně dohromady větu. Taky jsem si myslela, že na to nemám buňky, jsem antitalent, ale po pár měsících v zahraničí se to nějak prolomilo a naučila jsem se. Prostě mě to donutilo..

32 Kristýna223 Kristýna223 | 24. října 2016 v 22:00 | Reagovat

Já jsem zápasila s angličtinou dost dlouho. Problém byl ale v nesprávné učitelce. Vyměnila jsem kurz za pokročilé na střední - bylo to těžké, ale šla jsem do toho a ti studenti mě zatáhli na svou úroveň. Nyní si dodělávám certifikát na jazykovce na Kotlářské v Brně, kde jsou vyučující úplně super :) Nejprve se mi velmi za to platit nechtělo, ale pak jsem si řekla, že vydělávám a možná se mi někdy certifikát bude hodit. Co jsem si nepomyslela ale, že bude tak brzy :) Teď učím děti 1. - 4. stupeň ale spíše tak individuálně podle toho co jim třeba vysvětlit :)

33 Amia Amia | Web | 28. května 2017 v 15:04 | Reagovat

Zas tak strašně s ní naštěstí nezápolím. Ale bytostně ji nenávidím. Kdyby byla člověkem, bylo by mi jí líto.
Ale přesně - rodiče nutí a nenechají a mají řeči tak dlouho, až ji nakonec zhnusí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."