"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

16.1.2018
Říká se, že "neštěstí nechodí po horách ale po lidech" a bohužel jsem si
to ověřila na vlastní kůži, jak se něco začne kazit, kazí se to dál a dál
a pronásleduje mě smůla a neštěstí. Psala jsem v minulém vysvětlení
o problémech se svým noťasem a jeho dlouhého pobytu v opravně.
Bohužel to skončilo ztrátou souboru s téměř dopsaným pokračováním
příběhu a nutností ho napsat celý znovu a to zabere spoustu času.
Nedapořilo se mi ho dokončit do konce listopadu a prosinec je velmi
náročný. Navíc nás potkala velmi vážná autonehoda, z nemocnice
konečně pustili až v lednu, ale čeká mě dlouhá rehabilitace.
Snažím se v posteli psát, ale bohužel opustila mě ze stresu múza
a dobře psát bez ní nejde, ale cítím, že se zase pomalu vrací,
dostávám se do formy, psaní se mi začíná dařit. Doufám, že
brzy pokračování dokončím a budu ho publikovat a znovu
se moc omlouvám, že vás nechávám dlouho čekat, proti
nástrahám osudu mi všichni jsme úplně bezbranní.


NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Já a můj šéf - 5. část

11. listopadu 2014 v 12:19 | Elis |  Já a můj šéf

Elis
Příběh - Já a můj šéf - 5. část

Zapomněla jsem i dýchat, zaskočila mě to a překvapilo, jak je to příjemné, tento pocit jsem nečekala a znejistilo mě to v mém odporu, jsem zmatena, jeho dlaň je horká, od ní se mně po těle ve vlnách šíří znepokojující návaly vzrušení. Bože, co je to se mnou, proč se nebráním, tak ztratím všechny výhody, budu jednou z mnoha, budu tím, čím být jsem nechtěla, to nesmím připustit, chci, aby si mě pamatoval do konce života. Musím něco udělat, něco zásadního, ale než se rozhodnu, co to bude, zacítím jeho druhou ruku na své noze.
Jemně, téměř nenápadně a pomalu se sune nahoru, mezitím mně líbá, něco překotně šeptá, odvádí mou pozornost, ale ruku na mém stehně přehlédnout nelze, znovu strnu, ale zatím doufám, že se jeho ruka včas zastaví, že nebude až tak moc troufalý. Podívám se mu do očí a je to jasné, on nepřestane, už se rozhodl, má to v očích napsané velkým písmem, chce se milovat, i když vedle čeká plno lidí na poradu. Je to blázen, získal jistotu, že můj odpor zlomil, že jsem poddajná a on je vítěz, chce si to užít, bez ohledu na okolnosti.

Ale já to tak nechci, musí mně napřed dát trochu romantiky, chci schůzky, držení za ruku, procházky, nesmělé polibky, objetí z lásky a pozvolné sbližování, zatím mně nic z toho nepředvedl, jak honící pes sleduje jen jednu stopu, Chci, aby se změnil, ale zatím se chová jen jako dobyvatel, chce si mně podrobit, využít a jít o dům dál a mně opuštěnou, zničenou nechat potom padnout k zemi. Vybavím si tvář zoufalé ženy u branky, to nesmí být můj osud, než takhle skončit, raději na něj zapomenu, k čemu mně bude pár minut rozkoše.
Když mě pak bude čekat trápení a samota, nechci si drásat duši jedinou vzpomínkou na to, jaké to v jeho náručí bylo, to nedovolím, musím ho zastavit, soustředím se na své ruce, leží mně podél těla, jako by byly bez života. Napnu je až ke konečkům prstů, zacítím, jak se mně do nich vrací síla, klečí a nade mnou se naklání, snaží se vzít si ze mě co nejvíc, jeho prsty se tlačí do zakázaných míst. Déle už čekat nesmím, prudce mu dlaněmi vrazím do ramene, přepadne do zadu a opře se o zem, chvíli hledá rovnováhu, to je má šance a já ji využiji, vyskočím z pohovky.

To nečekal a je překvapen, ale nepřestane, natáhne po mně ruku, chce mně zadržet, ale odskočím a běžím ke dveřím, odemknu a proběhnu houfem čekajících zaměstnanců, běží, přímo dupe za mnou a zaslechnu, jak křikne, že poradu dnes ruší, tím mně ale naprosto znemožní. Všem je už jasné co se dělo za dveřmi, určitě to poznali i z mého výrazu ve tváří, cítím, že celá hořím, všechna vina spadne na mně, budou mně pomlouvat, že jsem šéfa svedla, tady končím, už tu nechci dál pracovat.
Netrpělivě mačkám tlačítko výtahu, ale nebyla jsem dost rychlá, mám ho za zády, zvažuji nevstoupit do výtahu, ale svým tělem mně natlačí do kabiny, jednou rukou mně přitiskne na stěnu a druhou mačká tlačítko. Zase hrajeme v němém filmu, oba zarytě mlčíme, ani jeden z nás nemůže najít ta správná slova, mohu křičet o pomoc, ale k čemu mně to bude, výtah se rozjel nahoru, snažím se zbavit jeho ruky, je mně nepříjemné, jak mně pevně drží.

Tady mu přece nemohu uniknout, už by mně mohl pustit, ale má své plány, po chvíli zmačkne další tlačítko, výtah se trhnutím mezi poschodím zastaví. Konečně mně pustil, tisknu se zády ke stěně, dívám se na něj s obavou a hodnotím své možnosti, vím, že ubránit se nemám šanci, možná bude nejlepší si to odbýt a mít klid, pak odejít domů, pofoukat si bolístky, chlácholit zraněnou hrdost, schovat se před světem a truchlit. Rozkročil se přede mnou, tento postoj miluji, je tak přitažlivý a mužný, zlobím se na něj, ale jsem jim okouzlena.
Možná bych měla vzít na vědomí, že za mnou bez váhání před lidmi utíkal, tím se ke mně přede všemi přiznal, že by mně vážně miloval, rozhodnu se v jediném okamžiku, že přestanu vzdorovat. Celou dobu co ho znám, si představuji, jak to bude probíhat, až mu dovolím, aby si mně vzal, splní se tak má touha z dlouhých dní plných představ a nekonečných snových nocí, i když takhle jsem to nechtěla, liší se to od mých romantických představ, milovat se ve výtahu je neosobní.

Když se ke mně přitiskne, neuhnu, jen mu zkoumavě hledím do očí, je to poslední má snaha zjistit, zda si zaslouží, co chci udělat, ale tím si nebudu nikdy zcela jista, je zkušený a nečitelný, ale rozhodnu se, že se to nestane ve výtahu, dlaní zastavím jeho ústa, tady ne, půjdeme ke mně do bytu, oznámím a natáhnu se k tlačítku do poschodí, kde máme firmu. Má kancelář, je prázdná, všichni odešli si užít nečekané volno, někde v jiné místnosti kafují a s chutí nás probírají, ale je mě to už jedno, popadnu kabelku, prásknu dveřmi a pečlivě je zamknu.
Možná se už nikdy nevrátím, je to docela možné, přemýšlím o tom jak jdeme spolu zpět k výtahu, sjedeme do suterénu, garáž je bez lidí tichá, každý krok provází ozvěna, drží mně za ruku a palcem mně hladí v dlani, ve spěchu mně vede k svému autu, celou cestu k mému bytu mlčíme. Upřeně se před sebe díváme, jako bychom měli strach z citového výbuchu, co nás čeká, když se naše oči setkají, mám vnitřní pocit, že auto žhne, jako by bylo plné žáru a dusna z našich těl, cítí to stejně jede velmi rychle, pár křižovatek projel na červenou a prudce brzdí před mým domem.

Kvílení pneumatik mně stále zní v hlavě, když vybíháme nahoru po schodech, odemykám a ruka se mně chvěje, jsem ze všeho rozrušená, mám pocit, že vstupuji do nového života, všechno čím jsem žila, bude pryč a nastane nová doba. Vstoupím do bytu, kde se vše stane, okamžitě mně obejme a kopnutím zabouchne dveře, nedočkavě mně přetahuje šaty přes hlavu a v náručí mně nese na postel, matrace se prudce pod mým tělem zhoupne, stojí u postele, hltá mně pohledem a horečnatě si svléká košili.
Doufám, že se na mně hned nevrhne, očekávám dlouhou milostnou předehru, chci poznat jaký je a co umí, jestli je něžný a roztoužený, nebo je to muž dravec, který si drsně urve vše, co mu přijde pod ruce, ale mohu si oddechnout, natáhl ke mně ruku a zvedl mně z postele. Přitiskl mě k sobě, vidím v jeho tváři stopy vzrušení, oči se nám prudce střetnou a do sebe se zaboří, naše pohledy se touhou svíjí, olízne si rudé rty, ústa má pootevřená, bíle zuby se lesknou, v jeho pohledu je skrytá otázka, jako by se ptal, co od něj očekávám, docela mě ta změna překvapí.

Možná je to tím že ho neodháním a on už nemusí se mnou bojovat, když válka mezi námi skončila, dovede být i velmi něžný, dlouho přemítavě hledím do jeho očí, těm se odolat nedá a tak jen sklopím víčka. Toužím být pohlcena jeho náručí, chci cítit jeho tělo, ztratit hlavu ve vichru prudkých citů, jsem připravena na bouři, která vše smete, ale k mému údivu je opravdu velmi něžný.
Takovou něhu jsem nečekala, dotýká se mě s úctou a se zbožněním, objímá mě jako křehký porcelán, cítím tlukot jeho srdce, do ucha mě zní vzrušený hlas, šeptá lásky slova, poslouchám celá rozechvěna a propadám se do svých pocitů. Horká vlna projíždí mým tělem, čekala jsem dlouho, city v sobě střádala a ukrývala pro tento den, jsem nedočkavá, sny jsou krásné, ale skutečnost je jiná, toužím zažít víc, přes všechna svá předsevzetí mít trochu odstup a nechat vše na něm.

Prudce mu ústa zavírám hlubokým polibkem, pod dlaněmi cítím, jak jeho nahá kůže sálá, jeho ruce mně objímají a hladí, Zakláním hlavu a nechávám si zlíbat šíji, jeho ústa se přisávají, jako by chtěl sát mou krev, pomalu jeho polibky sestupují. Blíží se okamžik, po kterém touží naše těla, každý vzdech, pohled a dotek tuto chvíli předvídal, pouhý krůček nás od postele dělí, zavřu oči. Chci, aby mně k sobě přitiskl, miluji pevná objetí, chci cítit jeho tělo a všemi smysly vnímat jeho sílu.
Chvějí se, když se jeho dlaně na zatím nedotčenou kůži přisávají, jeho rty mě jemně laskají, tisknu se k němu, objímám ho kolem krku, prsty mu přebírám vlasy, sají vůni jeho úst a pod krásou jeho doteků se mu hroutím v jeho náruči. Vnímám jeho vzdechy, jeho ruce mé tělo zapalují, očekávám silné chvíle, předzvěst šílenství, ničeho se nezříkám, jsem připravena na uragán vášní, který mně možná smete z povrchu zemského.

Konec páté části.



 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | 11. listopadu 2014 v 15:19 | Reagovat

Uff, to má sílu, děj jede, sem se zadýchala [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

2 murielana murielana | Web | 11. listopadu 2014 v 15:26 | Reagovat

Já říkala, že se mu nevyvlíkne [:tired:]
Má to odpich O_O

3 Akim Akim | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 17:38 | Reagovat

No už to vypadalo slibně a teď zase tohle, super, je to ze života, když je žena příliš krásná a příliš poddajná tak muž občas ztratí jistotu. Závěr je optimistický, tak se snad zmátoří a provede ji údolím vesmírné blažeností a nechá jí vítězně vypít svoji číši plnou té nejsametovější něhy a ukojí tak její orgasmické toužení oblečené do vláken čisté lásky a meziplanetární oddanosti. Nebo snad ona použije svůj neukojený šém v podobě svého rozkoší omámeného těla a sílou božího hněvu odveze sebe i jeho do nejbližšího, chtíčem provoněného ráje? To jsem tedy zvědav. :-?

4 Simča Simča | 11. listopadu 2014 v 18:38 | Reagovat

Paráda, jsem z toho na větvi. Myslela sem, že ji zničí a nakonec se odboural sám. Elis máš na mně špatný vliv, napíšeš to tak, že na nic jinýho nemyslím. Jdu na rande místo učení. :D

5 sugr sugr | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 18:54 | Reagovat

Krásná fotka, krásné mladé, štíhlé, hladké nohy, jako z alabastru, no a povídání ještě hezčí. ;-)
Proč jen mi příjde, že to odněkud tak dobře znám? ;-)  :-)

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 11. listopadu 2014 v 19:13 | Reagovat

" Máš to tam ... jako kus  hadra !!"

" Šéfe !  to nejsou  ňadra !
.... vidíte ... jak muž jsem oblečena !
Jsem mužem ! mužem !  já nejsem žena !!"

" Osobo ?? ...říkáš však oblečena ?!!"

... " Jááá  popleten... úplně popletena !
toť  špeky !... jsem otylý... sáhní sám !!"

" Vězte, že šéfům se netyká !!
... a zítra  ať přijdete  ostříhán !"

... hovoří k hochu  šéf  chmurně !

"Seru !"... hoch pomyslel vzpurně...

" Jak jsem řek,  sic  s tebou zasvičím !!"
( křičí šéf )

... hoch běží k holiči ....

7 Mimi Mimi | Web | 11. listopadu 2014 v 20:27 | Reagovat

Mě Uterní ženy hrozně zklamali :( překvapení bylo az na konci jinac to bylo pro mě o ničem , ale mamce by se to treba mohlo líbit :-)

8 Deana Deana | 11. listopadu 2014 v 21:02 | Reagovat

Šéf nie je taký žrebec ako sa zdalo, zmäkol, ach tá láska O_O

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 21:08 | Reagovat

Uf. Jak se tak dívám, dlouho jsem tu nebyla...
Ale nyní k povídce- ten séf mi je čím dál tím méně sympatický. A hlavní hrdinka je hodně naivní, a trochu i hloupá. Ale asi to tak má být.
Jinak, popsala jsi to úžasně, až jsem ti to uvěřila.
Mám jen jednu výtku- trochu mě od čtení rušily mnohavětná souvětí. Ono je lepší je rozkouskovat do jednoduššších vět, zvláště pokud jako v tomto případě jde o dějové scény. Zlepšuje to čtivost.
I tak jsem to ale přečetla jedním dechem a těším se na pokračování!

10 Deana Deana | 11. listopadu 2014 v 21:18 | Reagovat

Takého šéfa som mala a teraz je podpantoflák ;-)

11 murielana murielana | Web | 11. listopadu 2014 v 21:49 | Reagovat

[8]: Tleskám, to si vystihla :-D

12 Zuza Zuza | 11. listopadu 2014 v 22:37 | Reagovat

Příběh je skvělej.[:tired:]
Měla sem před lety šéfa, byl postarší, plešatý,  myslel, že je King Kong! Zdrhla sem, šéfuje mě ženská a mám klid! :-D

13 stuprum stuprum | 12. listopadu 2014 v 1:30 | Reagovat

Opojný díl. Tryská na všechny strany. :)

14 Zdena Zdena | 12. listopadu 2014 v 11:16 | Reagovat

To je supr díl, sem napnutá jak to skončí [:tired:]

15 pavel pavel | Web | 12. listopadu 2014 v 11:47 | Reagovat

A víš že jsem to celou dobu čekal... :-D
Jestli se nemýlím, vybil ze sebe všechnu energi těmi útoky a nakonec mu na to konečné nic nezbylo a zvadl. :-D

16 Katy Katy | Web | 12. listopadu 2014 v 15:57 | Reagovat

Ahoj ráda bych tě pozvala na hlasování pro mého kocourka v soutěži Kočka Česka. Maximální počet hlasů je 10 hlasů/hodina. Pokud se ti zalíbí tak prosím hlasuj. Díky.
http://hobby.blesk.cz/soutez/kocka-ceska/2014/profil/8622/darian/

17 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:00 | Reagovat

[1]:[2]: Děj, musí být stále v pohybu ... odhad, že se mu nevyvlíkne si měla dobrý ...

18 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:04 | Reagovat

[3]: Akime, ty mně vždy dostaneš, tvé komentáře jsou skvělé, je vidět, že jsi zkušený a světa znalý muž, tak jak si to odhadl, to asi tak nějak může být, ještě uvidíme co příběh přinese,  možná se nechám inspirovat, nějakou příhodou ze svého života ...

19 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:06 | Reagovat

[4]: Díky, doufám že rande sis užila, ale myslím, že jsi natolik schopná, že se dokážeš koncentrovat i na učení ...

20 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:10 | Reagovat

[5]: Sugr děkuji a na ty nohy mám stejný názor, ale pro může je asi důležitější, kde končí ... přesně, všichni to odněkud známe, nechávám se inspirovat skutečným životem ...

21 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:10 | Reagovat

[7]: Mimi, v tom případě je to opravdu vhodná knížka pro moji mamču ...

22 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:13 | Reagovat

[8]:[10]:[12]: Holky, to jste přesně vystihly, tak to chodí ....

23 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:17 | Reagovat

[9]: Děkuji, jsem ráda, že se ti příběh líbí a děkuji i za názor, ohledně těch delších souvětí, jsem tak zvyklá psát, mám zase dojem, že je to údernější, že se nemusí tak často dopad textu kouskovat ...

24 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:19 | Reagovat

[13]: Díky, jsem ráda, že se ti to líbí...

25 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 3:21 | Reagovat

[14]: Zdeno děkuji ...

[16]: Pro kočičku zahlasuji, jsem taky kočkomilka, kromě psa mám i kočky, jsou to úžasná zvířátka, našlapující tiše na své měkké tlapky ...

26 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 4:55 | Reagovat

Vrátila jsem se z krásné noční procházky spícím městem, vyšli jsme dříve, když mně nemusel pes budit, ještě jsem nebyla v posteli, nechce se mně spát, spánek mně asi přepadne až v práci, snad se mně zase podaří zdrhnout dříve domů, venku je krásně, jako by mělo přijít léto a ne zima ...

[15]: Pavle ty jsi skvělý, jak si poznal čím to bude pokračovat, vystihl si to přesně, není co dodat...

27 Janulka Janulka | 13. listopadu 2014 v 7:44 | Reagovat

Pár týdnů jsem vynechala, přelouskala sem všechny díly, je to skvělé[:tired:]a pádím do školy :-P

28 Blanka Blanka | 13. listopadu 2014 v 11:19 | Reagovat

Elis musím ti říct že to super díl :-)  jsem  zvědavá jak to bude pokračovat dál .

29 pax pax | 14. listopadu 2014 v 2:54 | Reagovat

super ;-)

30 Elis Elis | Web | 14. prosince 2014 v 7:14 | Reagovat

[27]:[28]:[29]: Holky moc vám děkuji za komentáře...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."