27. prosince 2014 v 12:33 | Elis
|
Elis
Milostné rošády - 3. kapitola - Famílie se schází - 1. část
"To jsem já.", ozve se hlas, okamžitě ho poznávám a vydechnu úlevou, "Je vše v pořádku?", vyzvídá dál, v mém hlase rozpoznal strach, ale ze mě už spadla tíha obav a překotně otvírám dveře, jsem ráda, že je to právě Viktor a chci mu za jeho starostlivost poděkovat. Až jeho prudce rozevřené oči a užaslý modrý pohled, mě připomene, že jsem nahá, přitisknu si rychle ručník k tělu a snažím se zmateně zakrýt jistá místa, ale i tak už viděl víc než dost. V rozpacích se omlouvám, že jsem si to neuvědomila, odpoví s mírným úsměvem, že to nevadí, zadívám se na něj s podezřením, má-li to být pokus o žert, ale není, má to v očích napsané a mohu mu věřit každé slovo, opravdu mu to vůbec nevadí a kterému muži by to asi vadilo, pomyslím si. Nemělo se to stát, ale stalo se a nehodlám to dál řešit, dál to rozmazávat, jen poděkuji, že mě přišel zkontrolovat, ale už může odejít, odpoví, že to nic není, že to dělá rád.
Přikývnu jen hlavou a chystám se zavřít dveře, ale nemá se k odchodu a otálí, donutí mě tím zeptat se, jestli ještě něco chce, "Přišel jsem si pro šaty.", oznámí záhadně, v první chvíli nechápu, "Jaké šaty?", ptám se zmateně, "Šaty polité vínem!" upřesní a dál vysvětluje, že je odnese pokojské a nechá je vyčistit.". Obdivně se na něj podívám a zároveň se divím, že mě to samotnou nenapadlo, "Hned je přinesu.", souhlasím, přivřu dveře a letím k posteli pro šaty, když je Viktorovi podávám pootevřenými dveřmi, odměním ho sladkým úsměvem a sleduji, jak mimoděk k mým šatům přivoní. "Zítra je budete mít zpátky a v pořádku.", ujistí mě, "A pospěšte si, nebo nebude u baru volné místo.", popohání mě s úsměvem, "Budu se snažit.", ujistím ho. Beze slova pokývá hlavou a upře na mě své záhadné oči, raději by zůstal a velmi nerad odchází, ještě se cestou k výtahu několikrát otočí, zabouchnu dveře a jsem zmatená z propletence svých pocitů, které ve mně Viktor zanechal.
Opřu se zády o dveře a znepokojeně přemýšlím o tom, jak na mě začíná silně působit jeho přítomnost, navíc se opožděně zacítím trapně za svou nahotu, ale je mě i do smíchu, když si vzpomenu na jeho pohled, když mě spatřil v rouše Evině. Trval sice jen okamžik, ale jsem si jista, že mu pevně ulpěl v paměti, znovu se spokojeně usměji, co spatřil, se mu líbilo a vím, že v začínající hře mezi námi, se teď Viktor bude ještě víc ze všech sil snažit. Oba si dobře uvědomujeme, že mezi námi jde o hodně a já jsem pro něj hlavní výhra a cítím, že si je jistý svým vítězstvím, už si zvykl, že ženy ho nikdy neodmítají a myslí si, že mě dostane, že to bude se mnou mít stejně snadné, ale to se mýlí, ještě netuší kdo jsem a neví, koho z jeho bratrů chci a s myšlenkou na Filipa vejdu do koupelny, odhodím ručník a prohlížím si své tělo v zrcadle.
Dlaněmi pomalu a vzrušivě sjedu po ňadrech, přes pevné břicho až na hladká stehna, vše je bez jediné chybičky, mužům se mé tělo vždy líbí, rádi je hladí a líbají i Viktor mě na první pohled dovedl ocenit. Vstoupím do sprchy a pustím si příjemně teplou vodu a nechávám ji stékat po těle, dlaní smývám stopy vína a vnímám příjemný pocit, když se kapky vody spojí v dravé potůčky a dráždivě stékají po kůži, zavřu oči a užívám si tuto chvíli. Sprcha uvolnila mé napětí, těším se na pokračování večera, hlavně na to, jak se Viktor zachová a jak moc bude troufalý a co vše je kvůli mně ochotný obětovat. Ale více myslím i na Filipa, kde asi v této chvíli je, možná je docela blízko a zatím o mě neví, ale to se brzy změní, mám silný pocit, že on je pro mě ten pravý, ta myšlenka mně vzruší, mou mysl zaplní představy, jaké s ním bude milování, čím dál více po něm toužím a doufám, že mně Viktor k němu přivede.
Potom udělám, co bude třeba a bude můj, nic mě nezastaví, i kdybych měla vše kolem sebe zničit, Filip je můj jediný cíl, i kvůli němu se budu snažit vypadat co nejlépe. Možná se večer objeví u našeho stolu, chci na něj zapůsobit na první pohled, ale nesmím ho polekat, nebo se stáhne do bezpečí své ulity a tou je samota. Zastavím sprchu, otírám z těla poslední kapky vody a nahá jdu volným krokem ke skříni, prohlížím a pozorně si vybírám šaty, po malém váhání se rozhodnu pro červené. Barva mně sluší, ladí s rudou rtěnkou a vypadám v nich svůdně i nebezpečně a muži nebezpečí miluji, mají potřebu ženy lovit a krotit, ráda jim to vždy dopřeji a bavím se tím, jak se mýlí a vůbec netuší, že lovec jsem já a oni jsou mou kořistí. Vyberu si ze skříně černé doplňky, dám si do pořádku make-up, nešetřím s kapkami parfému a upravuji si vlasy, nakonec si nazuji černé střevíčky na velmi vysokém podpatku.
Ještě poslední pohled do zrcadla, jsem dokonale připravena, krev mě prudce koluje v těle, tento večer bude výjimečný, vezmu si kabelku do ruky a mohu jít do baru, zabouchnu za sebou dveře, ozvěna bouchnutí mě provází chodbou k výtahu. Sjedu nedočkavě dolů, těším se na Viktorovu reakci, až mě uvidí vcházet, ale u baru není, trochu mě to zaskočí, rozhlédnu se znepokojeně kolem, konečně ho vidím, je v sále až v zadu u stolu, vstává a mává na mě. Jdu pomalu k němu, dávám si záležet na chůzi a svůdném vlnění boků, jde mě vstříc a v ruce má rudou růži, přijmu ji a on mně líbá ruku, své rty na ní zanechá přitisknuté déle, ale přejdu to mlčením. "Jste velmi krásná!", řekne tiše, když konečně zvedne hlavu a v hlase se mu zatřepe skryta touha, odměním ho jen úsměvem, nevím co říct a přijmu nabízené rámě, nechám se odvést ke stolu a usadit na židli i když bych raději šla k baru.
Ale je tam plno, tak snad později, až uvidím, jak se večer bude vyvíjet a považuji za dobré znamení, že hudba hraje mou oblíbenou skladbu a Viktor má na rtech šťastný úsměv, v jeho očích plápolá obdiv, všechno je jak má být. Ale náhle zaměří pohled jinam, rychle vstává od stolu, je to tak nečekané, že překvapeně se na něj zadívám, má oči upřené za má záda, svým chováním mě znepokojí, mám chuť se ohlédnout, ale trochu se obávám toho, co uvidím. Mám pocit, že tam bude něco, co mě může zkazit celý večer, zatím co horečně přemýšlím, Viktor vykročil od své židle a jen prohodí, "Promiňte." a odchází. Jsem tak vyvedena z míry, že se na nic nezeptám, napadne mě jen jedno vysvětlení, když se tak muž chová, musí v tom být jiná žena, možná jeho milenka, která se tu nečekaně objevila. Nad tou možností se mně silně sevře hrdlo, tak silně, že nemohu polknout, to by zhatilo všechny mé plány a na seznámení s Filipem mohu zapomenout.
Ale nehodlám se vzdát tak snadno, došla mě trpělivost, chci mít jasno, chci vědět, za kým jde a co je to za ženu, prudce se otočím, jsem už připravena na vše, i na to nejhorší, pozorně se dívám, kam Viktor tak spěchá. Jde směrem ke dveřím ze sálu, upřu tam oči a spadl mě kámen ze srdce, stojí tam muž, je ve stínu, nerozeznám kdo to je, ale zdá se mně povědomý. Sleduji Viktora, jak roztáhne ruce, a padnou si s mužem do objetí, po chvíli se Viktor otočí a ukazuje mým směrem, vidím, že zve muže ke stolu, ale ten to pohybem ruky odmítne, mávne rukou ke dveřím, asi chce jít na pokoj. Ale Viktor strká muže před sebou bez ohledu na jeho protesty, muž se podvolí, když přijdou blíže a světla tanečního parketu ozáří jeho tvář. Překvapením chvíli nedýchám, je to Marek, další ze slavných bratrů, barman měl pravdu, oni se tady opravdu scházejí, to je dobrá zpráva, určitě tu bude i Filip, vzrušením se mě rozbuší srdce, všechno mě vychází.
Opájím se vidinou seznámení s Filipem, představa, že se mu zadívám zblízka do tváře, mě nebezpečně zrychlí tep, tak moc se toužím propadnout do tajuplných hlubin jeho očí. A mám šanci, že se to brzy stane skutečností a možná s Filipem prožiji mnohem víc a splní se mě sen být s ním a při troše štěstí vše může začít tento večer tancem a já spočinu v jeho náruči, budu vnímat jeho ruce a jeho vůni a při tanci procítím všechny vzrušující doteky našich těl. Má představa i pocity jsou tak skutečné, že se mně zatočí hlava, ale musím přestat snít, Viktor s Markem jsou již téměř u stolu, rychle si sednu s nohou přes nohu. Ještě si nenápadně povytáhnu sukni, aby vynikly mé štíhlé dlouhé nohy, chci udělat na Marka dojem, mám teď silné nutkání svádět všechny muže z této rodiny, chci je mít na své straně, možná je jednou budu potřebovat. Zůstanu sedět, na tvář si usadím jeden za svých svůdných úsměvů a oči zacloním řasami, které zvednu, až příjdou ještě blíž a zalehnu je svým vášnivým, hlubokým pohledem.
Mírně se předkloním a dopřeji Markovi pohled do výstřihu. Vždy si tak muže testuji, Marek není výjimka, je to chlap jak má být, jeho oči jak zaměřovač na pušce okamžitě zamíří správným směrem, pobaveně sleduji, jak na prázdno polkl. Viktor se chystá představit mě svého bratra, Marek se už vzpamatoval a je neformální, nepočká, až Viktor pronese seznamovací formuli a ruku mě podává jako první, "Marek.", představí se a usměje se koutkem úst. Přejede mě tím známým svlékacím pohledem muže, který hodnotí ženu, jeho oči zajiskří, ráda bych věděla, co si myslí, ale Viktor je dost nervózní z Markova společenského faux pas a přeruší souboj našich pohledů. Snaží se zachránit situaci, přistoupí ke mě blíž a chce mě představit Markovi, "A to je…", ale zarazí se, on vlastně nezná mé jméno, při našem zvláštním seznámení na to nebyla příležitost, rychle Viktora doplním, "Jsem Melanie, a pro známé Mel.", představím se sama.
Konec 1. části - 3. kapitoly
❤❤❤
Elis
Milostné rošády - 3. kapitola - Famílie se schází - 2. část
Marek mně ještě jednou stiskne ruku, "Těší mě Mel, vidím, že Viktor má velmi dobrý vkus.", usměje se, ale po několika dalších pronesených zdvořilostech, odmítne místo u stolu, "Musím vás opustit, jsem unavený z dlouhé cesty a půjdu spát, uvidíme se zítra.", prohlásí a věnuje mě dlouhý, nečitelný pohled. Chystá se k odchodu a jeho usměv koutkem úst a mrknutí spiklenecky míří na Viktora, jako by mu přál se mnou úspěch a vášnivou noc k tomu, ještě naposledy na mě pohlédne a odchází, rychle se podívám podezíravě na Viktora, je z toho v rozpacích, Marek ho svým chováním rozhodil. A není sám, i mě tím docela rozhodil, vím, že Marek je rebel a někdy se chová neomaleně, ale vůbec se mně nelíbí, co Viktorovi naznačil, stisknu rty a nespokojeně pohlednu na Viktora, tak to teda ne, rozhodnu se v duchu, zbytečně se těšíš, nic nebude, se mnou žádnou vášnivou noc nečekej, to by si měl moc snadné, pomyslím si.
Viktor se na mě s obavou dívá, jako by tušil na co myslím, je z Marka nesvůj, snaží se dojem, který jeho bratr zanechal smazat vysvětlením, že Marek je nespoutaný už od dětství, ale poslední roky se málo potkávají a jak vidí, tak se nezměnil. Jsem sice zvědavá na vše, co se týká této rodiny, ale povídání o Markovi, jde mimo mně, mě zajímá bratr jiný, ale raději mlčím, nechci vzbudit ve Viktorovi podezření. Co budu potřebovat vědět, se časem nenápadně dozvím a oddechnu si, když se Viktor konečně přestal rozplývat nad vzpomínkami z dětství a zase mě bere jako ženu na vědomí. Kývne na obsluhu a položí mně otázku, co si dám, tím mě zaskočí, odpovím, že zatím nevím, začala jsem večer vínem a netuším, čím mám pokračovat, nemohu si vybrat, mám ráda hodně věcí. "Nechte to na mě", já vám něco objednám.", navrhne Viktor a vysvobodí mě tím z mé nerozhodnosti. Jen se zeptám, jestli nepůjdeme raději k baru, ale zavrtí odmítavě hlavou.
Prohodí, že tady se lépe sedí, to uznávám, ale první večer u stolu ve dvou, mě připadá moc důvěrný, zvláště když se mé ruky každou chvíli jakoby náhodou dotkne, nechci s ním nic uspěchat, u baru se cítím volněji. Znovu začíná hrát hudba, Viktor se na mě významně podívá, ale musí počkat, číšník zrovna přinesl, co u něj objednal, pro něho koňak a pro mě ovocný koktejl s vodkou, pomalu upíjím a čekám na nevyhnutelné, Viktor vstává a požádá o tanec. Přikývnu a nechám se odvést na parket, je tam již dost lidí, opatrně a jemně mě obejme, na odhalených zádech ucítím teplo jeho dlaně, nechám se hudbou i pohybem jeho těla vést, za chvíli sladíme krok, tančí se s ním dobře, nijak přehnaně se na mě netiskne. Během tance se zamyslím a přemýšlím, který z bratrů ještě v hotelu chybí, ale niť myšlenek mě Viktor přerve, když se náhle odtáhne, aby mě viděl to tváře, má pátravý pohled. "Jste zamlklá, je vám něco?", ptá se starostlivě.
Jen zavrtím hlavou, že ne, ale vyptává se dál, "Něco vás snad trápí, klidně se mě svěřte.", naléhá, "Ne, nic mě vážně není.", snažím se ho odbýt, ale asi to neříkám dost přesvědčivě, protože pokračuje a v jeho očích je skryta touha vědět, na co myslím. "Dělá vám starosti snad barman?", vyzvídá, "Vidím, že se na vás stále dívá." hledá vysvětlení mé chvilky zamyšlení a staví mě do těžké situace, nemohu prozradit, co mě hlavou běží, Viktor nesmí vědět, že myslím jen na Filipa a na barmana jsem pro tuto chvíli úplně zapomněla, rychle se podívám směrem k baru.Opravdu se dívá, naše oči se střetly, jeho jsou bez úsměvu a jen upřeně na mě hledí, to mě znepokojí, s barmanem budou potíže, rychle se odvrátím a více se přimknu k Viktorovi, aby barman viděl, že k němu patřím, instinktivně cítím, že s Viktorem budu v bezpečí, ale Viktor si mé přitisknutí špatně vyloží, zacítím, jak mě významně sevřel prsty ve své dlani.Zároveň jeho ruka mě sjela níže po zádech, to mě znepokojí, ale na druhou stranu si uvědomím, že je mě to docela příjemné.
Tohle zjištění je pro mě velkým překvapením, to by mě ještě chybělo si něco s Viktorem začít. Viktor je hezký muž a má své kouzlo, to se mu nedá upřít, je nenápadné, ale o to více zrádné, v jeho blízkosti se mě plíživě zmocňuje a k skrytě přitahuje, že zprvu o tom ani nevím, navíc z něho vyzařuje jistota a síla, kterou mám u mužů ráda. Dovedla bych si představit s Viktorem i jiné věci, než jenom tanec a jsem svými myšlenkami docela znepokojena, jak můžu myslet na milování s ním, když chci jeho bratra, vůbec si nerozumím. Ještě na pokoji jsem si byla jista, že Viktor pro mě nic neznamená, opilá nejsem tak, co se to se mnou děje, že mně to už nepřipadá tak nemožné a myslím na to čím dál více.Ale sblížení s Viktorem si musím zakázat, to nemohu připustit, chci přece Filipa, svou platonickou lásku, konečně ho budu mít na dosah ruky a nesmím se nechat nalákat do Viktorových skrytých pastí.
Možná mě tam přistrkuje i obava z barmana, proto tak náhle tíhnu k Viktorovi, to by mohlo být vysvětlení toho, co nejednou cítím a co se vymyká mé kontrole, nesmím si ani na chvíli připustit, že by mě Viktor přitahoval, byla by to bezvýchodná situace. Nemohu přelétávat mezi dvěma bratry, nebo snad mohu, je vůbec možné milovat oba muže, už sama nevím, vím jen jedno, že se musím rychle vzpamatovat. Filip je jiný, je jemný a křehký, jistě by odmítl ženu, se kterou má pletky jeho bratr, okamžitě by z mého života vycouval, musím si ujasnit, co a kterého muže vlastně chci, toho co mě bude milovat a chránit, nebo toho který je krásný a budu si ho hýčkat, jako hračku. Zatím co v zamyšlení řeším pro mě zásadní věci, Viktor využil situaci, vůbec nevím, jak se to stalo, ale zjišťuji, že jsme nalepeni tělo na tělo, až cítím jeho pevné svaly na noze, když se při tanci jeho noha vklíní mezi mé.
Jeho ruka sjela tak nízko, že se již nedá mluvit o zádech a příliš pevně mou ruku ve své svírá a přitiskl si ji na svou hruď, vypadáme při tanci spíše jako milenci, než náhodní známí, rychle přemýšlím co udělat, jak Viktora umravnit a při tom ho neztratit, ale udělat něco musím. Zašeptám mu do ucha, že mě moc pevně drží, aby to již nedělal, že se mě tak špatně tančí, úplně nevinna věta, měla na něj nečekaný vliv, okamžitě držení uvolnil a jeho ruka se vrací na záda. Poslechl tak bleskově, že přemýšlím o jeho důvodech, ale hudba právě dohrála a Viktor mě propouští z držení, nabídne mě rámě a vede ke stolu. Ale vypadá zaraženě, jako by z něj náhle život vyprchal, najednou je tichý, v sobě něco důležitého řeší, možná se ho mé napomenutí při tanci dotklo, ale asi to bude mnohem vážnější, když vidím jak se tváří, začínám mít obavy, co se to s ním děje.
Mám divný pocit, že jsem to já, kdo mu leží v hlavě, možná ho tanec se mnou zmámil víc než si je ochotný přiznat, ta chvíle, kdy se na mě pevně tiskl, tvář zabořil do mých vlasů a nasával mou vůni, probudila v něm asi nečekané city. Je z toho zmatený a cítí se najednou velmi zranitelný, asi se mu to ještě nestalo, úplně vypadl z role svůdníka, docela mě to znepokojí, tak jen upíjíme, co nám ještě ve skleničce zbylo a mlčíme, je mě to nepříjemné sedět u stolu bez jediného slova, pozoruji Viktora v očekávání, že se vzchopí, ale oči má sklopené, dívá se do stolu, ticho je o to horší, že hudba nehraje. Podívám se na hodinky, je hodně po půlnoci, plánovala jsem být vzhůru až do rána, ale cítím se najednou unavená, oznámím, že jdu na toaletu, už nevydržím jen tak sedět a dívat se na jeho rozpolcenou a mlčenlivou tvář. Snad to Viktora probere z apatie a půjde mě doprovodit, ale jen kývne hlavou, jako že slyší, ale neprobral se, ze své strnulosti.
Tím se mně dotkl, jak to, že se tak chová, to se k němu nehodí a pořád nechápu co ho tak těžce poznamenalo, on je přece ze všech bratrů ten nejtvrdší, který vše bleskově řeší. S ničím se nepárá a nic ho nerozhodí, okamžitě používá pěsti, pro ránu nejde daleko, že by ho dostala láska, už jsem zažila muže, co se zamilovali na první pohled. Ale to on by snad měl unést, nebo je to u něj poprvé tak vážné a těch několik žen, co se mihlo jeho životem, pro něj zase tolik neznamenalo a naše setkání je pro něj důležitější než pro mě, to mě ale všechno usnadní, dostanu od něj co budu chtít. Promýšlím ještě další možnosti, ale nic více mě už nenapadá a začínám se na něj zlobit, celý večer mě zkazil. Chtěla jsem se nezávazně bavit, zatím jsem připoutaná jen k jednomu muži, který navíc má světobol a bůhví na co myslí, co bude dál nevím a začínám toho mít dost, už nechci čekat, rozzlobeně vstanu a odsunu židli, bez ohlédnutí procházím sálem, proplétám se mezi stoly, zachytávám obdivné pohledy mužů, ale nemám náladu na flirtování.
Na toaletu musím jít kolem baru a mám z toho špatný pocit, snad si barman nic nedovolí, není pochyb, že mě sleduje, ale už snad ví, že tu nejsem sama, ohlédnu se ke stolu, nic se nezměnilo, Viktor je stále zamyšlený. Hlavu má skloněnou, vůbec mě asi nepostrádá, v tuto chvíli s ním nehne nic, i kdyby mě tady chtěl barman znásilnit, sice z opatrnosti a obav zvažuji k němu návrat, ale co tam budu dělat, když si mě nevšímá. Přidám do kroku, procházím rychle kolem barmana, nevěnuji mu jediný pohled a mizím na chodbě, zhluboka si oddechnu, zbytečně jsem se strachovala, barman se naštěstí o nic nepokusil. Když po chvíli z toalety odcházím, zastavím se u zrcadla, červené šaty mně opravdu sluší, mít ještě tmavší vlasy, jsem jako Carmen, osudová žena Josého. Snad nebudu osudovou ženou pro Viktora a nezničím ho, přirovnání se usměji, otevřu dveře na chodbu, ale hned mě zamrazí, barman stojí naproti a opírá se o zeď, ihned ke mně vykročí, chci ho minout, ale zachytí mě pevně za paži.
Konec 2. části - 3. kapitoly
❤❤❤
Viktor umí být i citlivý? Nečekané uzlení.