"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Milostné rošády – 4. kapitola – Ztracená šance - 1. a 2. část

4. ledna 2015 v 10:34 | Elis |  Milostné rošády

Elis
Milostné rošády - 4. kapitola - Ztracená šance - 1. část

Polekaně se na barmana podívám, snažím se vyprostit ruku ze sevření jeho prstů, jsem docela vyděšena, všiml si toho a snaží se mě uklidnit, rychle promluví, "Nebojte se, chci s vámi jen mluvit.", něco v jeho tónu mě zarazí, necítím výhružku, možná bude lépe s ním vyjít po dobrém. "Co po mně chcete, mluvte, ale pusťte mně ruku.", řeknu tiše, ale důrazně, jsem překvapena, že mně ruku pustí, očekávala jsem silnější stisk, to mě uklidní, ale přistupuje ke mně ještě blíže, pro jistotu couvnu. "Chci vám vysvětlit své chování!", promluví, jeho hlas zní naléhavě a naklání se ke mně, "Tak dobře, povídejte, ale rychle!", souhlasím a dívám se mu pozorně do tváře a proběhne mě hlavou, že je vážně hezký, v pěkném obleku by se krásně vyjímal i v této společnosti, je ho škoda za barem. Barman zatím vysvětluje, "Nemám v úmyslu vám ublížit, to mě musíte věřit!", snaží se mě přesvědčit, pátravě se mu zadívám do obličeje a chvíli zvažuji, co říká.
"Dobře, ale co po mě chcete, proč mě sledujete?", zeptám se a zadívám se mu do očí, chvíli otálí a pak řekne, "Zaujala jste mě od prvního okamžiku, co je na tom špatného?", řekne bezelstně a jeho upřímnost mě pobaví. Ale nemohu dovolit, aby mě obtěžoval a pletl se mě do cesty, nehodí se do mé hry, tak jen prohodím, "Nic na tom není špatného a nemůžu vám to zakázat, ale nevyhledávejte mě.", vyzvu ho a dlouze se na něj podívám, jestli mě pochopil. Zatím mlčí a já jsem čím dál více netrpělivá, jsem tady dlouho, "Už musím jít!", rozhodnu se k odchodu, spěšně se zeptá, "Mohu vás zítra pozvat na večeři?", pozváním mě vyrazil dech, copak nepochopil nic z toho, co jsem právě řekla, ale boduje u mě tím, že se nenechá odradit. Ale stejně ho musím odmítnout, mám jiné plány, "Ne, to nejde a nechoďte už za mnou!", řeknu tvrdě, aby už bylo mezi námi jasno a chci odejít. "Počkejte!", znovu mě zastaví, hlas se mu zachvěl, "Odmítla jste mé pozvání kvůli němu?", nevyslovil jeho jméno, ale ani nemusí, vím, že myslí Viktora, na chvíli zaváhám nad odpovědí.

"To je přece jedno, ne?!", odbudu ho a udělám pár kroků ke dveřím do sálu, chci od něj pryč, ale uchopí mě znovu za ruku, "Hned mně pusťte, to nemá smysl!", ohradím se, "Pochopte, že nemám zájem.", doplním svou odpověď a vidím, že jsem ho tím ranila. Snažím se znovu uvolnit svou ruku, ale najednou se prudce rozletí dveře na chodbu, až bouchnou do zdi a vejde rázně Viktor, překvapeně se na něj podívám, jeho postoj mně nenechává na pochybách, že mě přišel chránit. Jediným pohledem, bleskově zhodnotí situaci, bez zaváhání jde přímo k nám, byla jsem dlouho pryč od stolu a všiml si, že nikdo není za barem, dal si vše dohromady a je vidět, že je velmi rozzlobený. Jeho výraz nevěstí nic dobrého, tvrdě se dívá na barmana, ten mně okamžitě pustí ruku, ale k mému překvapení zůstává naprosto klidný, nevidím v jeho tváři ani stín obav, i když nemůže mít žádné pochybností o Viktorových úmyslech.
Viktor přejede očima z barmana na mě a dlouze si mě prohlíží, jako by mě kontroloval, zeptá se, "Jste v pořádku?", odpovím, že ano, ale jeho hlas mě znepokojí, než mohu více vysvětlit a říct, že se vůbec nic nestalo, důrazně mě požádá, abych šla zpátky ke stolu. Zaváhám, ale v hlase má divnou naléhavost, netrpělivě mávne rukou, dává najevo, že jde o mužskou záležitost, s váháním nakonec odcházím, ještě jednou se otočím, s obavou zahlédnu, jak stojí proti sobě a měří se pohledem a ještě než stačím dveře za sebou zavřít, zaslechnu zvuky úderů. Ruka mě strne na klice, Bože, oni se tam perou, přemýšlím, mám-li se vrátit a snažit se situaci zklidnit, ale ze zkušenosti už vím, že v případech, když si muži vyřizují účty, není radno mezi ně chodit, v tu chvíli nevidí a neslyší.

Přemýšlím, jak jejich souboj dopadne, Viktor je největší rváč z bratrů, ten situaci jistě zvládne, zažívám jeho životní heslo v praxi, ručně a stručně, bez dlouhých řečí, Viktor všechno takhle rychle a úsporně řeší. Vždy mně to imponovalo, muž má si umět bránit vše, co mu patří a na čem mu záleží, ale zvuky bitky sílí a pronikají až k baru, lidé se ohlížejí, co se to děje, dostanu strach, že z toho budou potíže. Proletí mě hlavou, že to musím nějak zarazit, sice nevím jak, ale rychle se vracím a nahlédnu do chodby, je už po boji, barman právě vstává ze země, opře se o zeď a utírá si krev z nosu, ale co mohl čekat jiného, připletl se do cesty muži, který si dobře hlídá své zájmy. Viktor pevně stojí, má nohy rozkročené a upravuje si oblek, rameno má bílé od zdi, barmana je mě docela líto, schytal tvrdé rány, ale nebudu se s ním teď zabývat, přistupuji rychle k Viktorovi a kapesníkem mu čistím ušpiněný oblek na rameni.
Hledím na něj s obdivem, vypadá tak mužně, je si mého okouzlení dobře vědom a na rtech má svůj sebevědomý úsměv, zabrání mě v dalším čištění a klidným a rozhodným hlasem řekne, "To stačí!", uchopí mě za ruku a zavelí, "Jdeme!". Poslušně vykročím po jeho boku, nemám v úmyslu mu nijak odporovat, stihnu se jen natočit směrem k barmanovi a pokrčím rameny jako, že za to nemůžu a cestou ke stolu v duchu počítám, kolik hodin se vlastně s Viktorem známe a jak moc mu na mně záleží, že se kvůli mně rve. U stolu mě pozorně přidrží židli, je zase plný energie, po jeho předchozí letargii nezůstala ani stopa, vše si pro sebe vyřešil a už ví, co je pro něj důležité, co chce a jak to dostat, je to cítit z každého jeho pohybu, sleduji, jak rázně dosedá na židli a pokládá na stůl ruce.

Má odřené klouby, rozdával tvrdé údery, doufám jen, že barman je pořádný chlap, který něco vydrží a to co se stalo, zůstane jen mezi námi třemi, nerada bych něco řešila na policii. Rychle podávám Viktorovi kapesník, aby si ruku ošetřil, odpoví, že není třeba, že to nic není, jen malá oděrka, zakloní hlavu, dopije koňak a luskne na číšníka a tázavě na mě pohlédne a zeptá se, "Chcete něco objednat?". Přikývnu, "Ano, dám si to samé, co jsem měla." vyslovím své přání a sleduji pozorně číšníka, ale jeho obličej má lhostejný výraz, určitě neví, co se před chvíli stalo na chodbě, barman se bitkou s Viktorem nechlubí, nechává si to pro sebe a bude to tak navždy vyřešené. Hledím na Viktora a hledám vhodné téma k rozhovoru, nic mně nenapadá a tak jej pochválím, že pro mě vybral správný koktejl a vyzvídám, jak uhodl, co mě bude chutnat. Je v dobré náladě, potěšeně se usměje a upře na mě oči bez jediného mrknutí, je si sebou zase jistý a pochlubí se, "Vím, co ženy rády, má to být sladké, ale ne příliš, nesmí to být lepkavé a cítit silným alkoholem.", vysvětluje rozšafně.
Pokývám s porozuměním hlavou, "Vidím, že máte s ženami hodně zkušeností, nebo jste byl někdy barmanem!?", zavtipkuji s mírnou narážkou, ale nezasmál se a na okamžik zvážněl, i on si v této chvíli připomněl záležitost s barmanem. Dívá se mě upřeně do očí, když naléhavě řekne, "Musíte se barmanovi vyhýbat, je podle mě nebezpečný!", na mou námitku, že to zcela nejde, když i na toaletu chodím kolem baru, po chvilce přemýšlení řekne s vážnou tváří, "Budete muset přes vestibul, nebo budu chodit s vámi!", z důrazní tak své obavy. Zkoumavě se na něj podívám, jak to myslí, rychle si to srovnám v hlavě, "To snad ne?", podivím se a začnu se smát, Viktor chvíli nechápe a hledí na mně překvapeně. Ale pak se usměje a rychle doplní, "Budu samozřejmě čekat na chodbě!", ale i přes upřesnění, jak to myslí, se směji dál a všímám si, že i jemu začínají cukat koutky úst a nakonec se přidá, smějeme se oba a čím dál víc.

Jsme jako dva blázni a nemůžeme přestat, smích z nás odplavuje napětí a je nám najednou mnohem volněji, všechny problémy jsou náhle pryč, už mě nic netíží, tak to cítím a vidím, že i Viktor je v pohodě, tak jako byl, když jsme se po prvé setkali. Jsem tomu ráda a začínám mít chuť dělat samé hlouposti, hrají zrovna rychlou skladbu, vyzývavě na něj mrknu, okamžitě pochopí a vyzve mě k tanci a za chvíli v rytmu hudby poletuji kolem něj sem a tam. Jen nohy mě podkluzují, mé střevíčky nejsou zrovna vhodné na rychlý tanec, bojím se, že upadnu, ale zatím mě vždy dokázal zachytit do náruče, ale dochází mě dech a lapám po vzduchu. Začínají mě bolet i nohy, chci si jít sednout, ale nepustí mě i přes mé námitky, že je to na mě příliš rychlé, už nemůžu a raději tančím ploužáky, naštěstí skladba končí, nemohu popadnout dech a docela mně zeslábly nohy.
Viktor si rozepíná sako i další knoflíčky u košile a široce ji rozevírá, aby se ochladil, je mu horko, zahlédnu kousek jeho svalnatých prsou, nemůžu odtrhnout oči, vypadá tak sexy, že se ve mně probudí touha dotknout se pletence svalů na jeho hrudi. Od této nepředloženosti, mě zachrání hudba, začali hrát pomalou skladbu, můj oblíbený ploužák a Viktor nezaváhá ani na chvíli, uchopí mou ruku, prudkým trhnutím si mě přitáhne k sobě do náruče, až narazím na jeho pevné tělo. Klasické držení při tanci se konat nebude, drží mě jednou rukou za pas a druhou kolem zad, jeho dlaň se mně vpíjí do kůže na zádech a jeho prsty vklouznou hluboko až za okraj šatů, tiskne mě pevně k sobě, ale neprotestuji. Jen trochu se vzpírám dlaněmi o jeho prsa, i tak jsou naše těla nalepena na sebe, ale tentokrát ho nehodlám napomínat, co nejtěsnější dotek těl je při ploužácích přímo nutností, a navíc to ve mně vyvolává příjemné pocity vzrušení a zvláštní opojení z jeho blízkosti, mám náhlý a silný pocit, že k sobě patříme.

Konec 1. části - 4.kapitoly


Elis

Milostné rošády - 4. kapitola - Ztracená šance - 2. část

Ploužáky jsou tancem nejvhodnějším pro milence, nejsme zatím milenci, ale máme k tomu nakročeno, vnímám to v celém těle, to zvláštní chvění a očekávání, cítím, jak mu silně pod mou dlaní bije srdce, moje předsevzetí si s ním nic nezačít se rozplývá do ztracena. Jsem z vůně jeho horkého těla celá omámená, takhle tančit je velmi intimní a hodně nás to sbližuje, posunu ruce po jeho hrudi výš a položím mu paže kolem krku. Cítím silné nutkání přitisknout se k němu ještě víc, jsem si jista, že vše vnímá stejně jako já, mám v jeho náručí pocit, že je mezi námi zvláštní souznění, jak našich těl, tak i pocitů, jeho dech je zrychlený, zavřu oči a užívám si každou vteřinu v jeho náruči. Zacítím vzrušení jeho těla, ten dotek mně rozechvěje a vyvolá netušený příval silných emocí, trochu se odtáhnu, i když začínám být vzrušená a nedočkavá, vše co se děje, co cítím rozechvívá struny mé touhy, nejraději bych vyšla jeho tělu v ústrety.
Tato noc rozhodne, co bude příště, osud mě dnes obdaroval tímto mužem, smyslným a vášnivým, ale náhle se mně před očima vybaví tvář Filipa, poslední události mě ho vytěsnily z mysli, mám náhle pocit provinění, že jsem na něj zapomněla a opájím se touhou po Viktorovi. Ale ničím jsem se neprovinila, snažím se v duchu obhájit svou slabost, s Filipem možná nikdy vztah mít nebudu, tak proč se na něj vázat, když jsem v objetí jeho bratra, který není jen vysněný idol, ale touží po mě a nabízí vše, co žena může chtít. S Viktorem se cítím uvolněně, jsem sama sebou, nemusím se přetvařovat, ale kolem Filipa chodila bych po špičkách a snažila se udělat co nejlepší dojem, obávala bych se i prudšího pohybu, abych ho nevyplašila jako motýla sedícího na květině.

On je pravý opak svého bratra, pomalu bych se vedle něj bála i dýchat, byla bych spoutána svou touhou ho mít a strachem abych něco nezkazila, možná jsem se nerozhodla správně a je velká chyba chtít Filipa jen pro jeho krásu, která před lety zažehla mou platonickou lásku. Kdoví jaký je skutečně, jestli je to muž pro mě, muž do mého života, nebo je pouhou vábivou představou do mých snů a pro mě je ten pravý muž Viktor. Jak je možné, že dva bratři stejné krve jsou tak velmi rozdílní, jsou jako den a noc, ve všem tak jiní, ale tuhle záhadu dnes nevyřeším, snad někdy jindy, teď právě dozněla krásná a podmanivá písnička, tančila bych klidně dál, ale je konec. Jen Viktor to nepostřehl, opírá si tvář o mou hlavu, nepouští mě z náruče, jeho ruce mě dál pevně drží, jeho tělo se vtisklo do mého tak silně, jako by s ním chtělo splynout, je stále v zajetí tance a silných prožitků z těsné blízkosti našich těl.
Nevnímá, že hudba přestala hrát, jako by tu krásnou chvílí našeho sblížení chtěl mít nekonečnou, zašeptám mu do ucha, že tanec skončil, trhne sebou a provinile se na mě podívá, ráda bych věděla, co mu běží hlavou, když mě rozechvěle odvádí ke stolu. Pocítím velkou žízeň, vyschlo mě v krku, potřebuji se pořádně napít, ale mám jen koktejl s vodkou a toužebně se dívám na Viktorovu sodu, dostal ji ke koňaku, ihned pochopil můj pohled a s úsměvem ji ke mně přistrčil. S chutí se napiji, půlku mu chci vrátit, ale udělá odmítavé gesto, "Jen si ji nechte, já ještě něco pro nás objednám!", a tázavě se na mě podívá, opatrně se zeptá, "Půjdeme přece tančit?", přikývnu, "Jistě, ale musím si odpočinout, moje nohy dostaly zabrat!", dožaduji se jeho ohledů, s úsměvem prohlásí, že od této chvíle budeme tančit jen ploužáky, spiklenecky se usměje a zajiskří mu v očích.

Vypadá spokojeně, ale vstává a zapíná si znovu sako, tiše oznámí, že se musí na chvíli vzdálit a cestou objedná něco k osvěžení a odchází, ale náhle se otáčí a rychle se vrací, nakloní se a napůl žertem, na půl vážně povídá, abych nikde nechodila sama a zůstala u stolu do doby, než se vrátí. Trochu mně tím překvapil, ale přikývnu, "Ano, zůstanu.", uklidňuji jeho znepokojení, i když myslím, že se zbytečně barmana obává. Není nebezpečný, jen je vlezlý, když i s tím budou problémy, ale stejně nemám v úmyslu odejít, jsem ráda, že sedím a chvíli se zálibně dívám za Viktorem, jak odchází, jak vzpřímeně drží tělo, oceňuji jeho pěknou postavu, štíhlý pas a široká ramena. Sleduji ho pohledem, dokud nezmizí, doufám, že se brzy vrátí, jsem docela unavena, přemáhá mě zívání, uvědomím si, že čas pokročil, chci se podívat na hodinky, ale zjišťuji, že je nemám na ruce, leknutím strnu.
Někde mě asi sklouzly z ruky, zřejmě se to stalo při prvním, divokém tanci, má dobrá nálada je v mžiku pryč, ztratila jsem pro mě velmi cenný, nenahraditelný dárek, velmi mě to zabolelo, snad je ještě najdu, rychle se otočím a rozhlížím se po parketu. Naštěstí hudba nehraje a parket je prázdný, ale hodinky nevidím, v tom mumraji nohou při tanci, je mohl někdo nevědomky odkopnout a kdoví kde skončily. Mám obavu, že na ně mohli lidé při tanci i šlápnout a budou nenávratně zničené, je mě z toho do pláče, to se nemělo stát, snad to není špatné znamení. Zbývá mě jen doufat, že se najdou, ale doufání mou náladu nezlepší, je mě těžce na duši, byly pro mě něco jako talisman a teď jsou pryč, ztráta hodinek mě tvrdě zasáhla, ještě se chytám poslední naděje, že jsem je mohla ztratit dříve někde jinde.

Přemýšlím, kde jsem všude byla, ale nemohu si při sebevětší snaze vzpomenout, kdy jsem je naposledy viděla na své ruce, možná mě spadly u toalet, když mě barman chytil za ruku, nejraději bych hned běžela se podívat. Ale nechci riskovat a vyvolat další rvačku, budu muset počkat na Viktora, pokud je nenajdu, nahlásit ztrátu na recepci, nechci o hodinky přijít, jsou jediná vzpomínka na muže, který pro mě hodně znamenal a který již není na tomto světě. Jsem docela zdrcena a mám pláč na krajíčku, musím hodinky najít, kde je ten Viktor tak dlouho, že by ještě na toaletě, nebo si odskočil na pokoj se převléct, byl hodně propocený. Nebo je možné, že potkal známého a sedl si na chvíli k jeho stolu a tam se zapovídal a zapomněl na čas, stoupnu si a rozhlížím se kolem, nikde ho nevidím, bude asi na pokoji a možná se právě vrací.
Zaměřím pohled na dveře, někdo tam stojí, ale má tmavé vlasy, to není Viktor, zaostřím oči a náhle jako blesk z čistého nebe zasáhne mně poznání a hrdlo se mě sevře a srdce se splašeně rozbuší. Stojí tam Filip, jeho profil bych poznala i po tmě, ztuhla jsem, nohy mě zkameněly, rozum mě zradil, na takovou příležitost čekala jsem roky, teď je náhle tady, a já se nemohu pohnout a nevím co mám dělat. Nemohu se přece na něj jen tak vrhnout v tom to nóbl prostředí, jistě by se vyděsil a už nejsem puberťačka, to se už ke mně nehodí. V tuto chvíli přestal svět kolem mně existovat, nic jiného není pro mě důležitější, zajímá mně jen jedno, jak se dostat k Filipovi a nevypadat jak bláznivka. Jen jedním jsem si jista, musím za ním pod nějakou uvěřitelnou záminkou, nápad za nápadem se mně překotně honí hlavou, ale všechny zamítám a začínám zmatkovat, sedám si a zase hned vstávám, marně se snažím vší silou se přinutit ke klidu.

V duchu si nadávám, co blázním, vždyť je to jen muž, chce to klid a myslet, ale to se lehce říká, Filip je pro mě mnohem víc, je zosobněním mých tužeb a snů trvajících několik let, tušila jsem vždy, že možnost setkat se s ním, mě naprosto rozhodí. Ale že nebudu schopna se pohnout a něco vymyslet, mě zaskočila, všímám si, že se mně dokonce chvějí ruce, to snad není možné, chovám se jako malá holka, musím se rychle sebrat a něco udělat, než odejde, ale co, nic mě nenapadá. Jen se rozhodnu, že okamžitě za ním musím běžet a spoléhat, že mě něco cestou napadne, udělám prvních pár váhavých kroků s očima na něj upřenýma, zatím tam stojí, dívá se zrovna na hodinky, na někoho asi čeká, možná na ostatní bratry a to se mě nehodí. Musím si pospíšit, cítím, že mě srdce tluče až v hrdle a ve spáncích mě splašeně tepe krev, až mám dojem, že se mně rozskočí hlava, já jsem se asi z něho zbláznila.
Nadechnu se a vyběhnu od stolu, ale zapomněla jsem na něm kabelku, mám tam od pokoje klíč, rychle se vracím a prudce strhnu kabelku ze stolu, běžím znovu co nejrychleji za ním a je mě jedno, že zaslechnu za sebou zvuk tříštícího se skla, jak jsem na zem srazila skleničky. Do cesty se mně připletl číšník, ale neberu na něj ohled, prudce ho odstrčím z cesty a nevnímám, co na mě rozzlobeně křičí, jen náraz do něj mě rozkolísal a musím se opřít o nejbližší stůl. Ale okamžitě znovu zvednu oči ke dveřím, ale ty jsou prázdné, Filip zmizel, srdce mě přestalo bít, málem se mě podlomily nohy, jak se mě zmocnila slabost, ale vzchopím se a běžím dál, už nemohu přestat. Jde jen o vteřiny, možná ho ještě chytnu ve vestibulu nebo u výtahu, proletím dveřmi a divoce se rozhlížím, v rychlosti přejedu pohledem celou halu, nikde ho nevidím, nesedí v křesle, u recepce není, buď odešel ven, nebo je ve výtahu, ale tuhle šanci nesmím promarnit, musím ho najít.

Konec 2. části - 4.kapitoly
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 murielana murielana | Web | 4. ledna 2015 v 11:12 | Reagovat

Páni zas skvělý, je to napínavý a sem zvědavá s kterým Mel skončí [:tired:]  ;-)

2 Clawdia a Honey Clawdia a Honey | Web | 4. ledna 2015 v 12:24 | Reagovat

Ahoj, promiň že otravujeme, budeš pro nás hlasovat tu http://cleodenile-monsterhigh.blog.cz/1501/mh-eah-grafik-2014-2-kolo ? Rádi oplatíme ♥

3 Deana Deana | 4. ledna 2015 v 12:41 | Reagovat

Dobre napísané, zaujímavo sa príbeh rozvíja, čakám fantastické zápletky, veľkú lásku, zradu ;-)

4 Blanka Blanka | 4. ledna 2015 v 13:52 | Reagovat

Musím taky říct že je to skvělý [:tired:]    jsem zvědavá jak to bude  pokračovat  dál :-)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 14:48 | Reagovat

Toto je naprosto úžasná kapitola plná nečekaných zvratů. jen mám čím dál tím silnější pocit, že hlavní hrdinka vlastně neví, co chce.
Jen tak dále, píšeš opravdu výborně!

6 Clawdia a Honey Clawdia a Honey | Web | 4. ledna 2015 v 16:39 | Reagovat

Ahoj, promiň že tě otravujeme, budeš pro nás (Clawdia a Honey) hlasovat tu http://cleodenile-monsterhigh.blog.cz/1501/mh-eah-grafik-2014-finale#komentare ? Rádi oplatíme ♥

7 Alka Alka | E-mail | 4. ledna 2015 v 17:36 | Reagovat

Opět skvělý díl! Hádala sem s barmanem jinou zápletku. [:tired:]  :-?

8 Akim Akim | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 18:18 | Reagovat

Také se mi zdá, že hlavní hrdinka je ze všeho až příliš pomatená, aby nepřebrala holka. :-P A ten Viktor, to bude takový ten nóbl hajzl... Jsem tedy zvědav, co bude dál... :-?

9 Lucie Lucie | Web | 4. ledna 2015 v 18:34 | Reagovat

Přečetla jsem to s jedním dechem 8-) Prosila bych další kapitolu...

10 pavel pavel | Web | 4. ledna 2015 v 20:05 | Reagovat

Viktor si dokáže ochránit své zájmy.  
A při ploužáku je někdy ten dotek dole dosti znatelný. :-D
S těmi ztracenými hodinkami je to jako ze života, toho mého. Taky jsem je pomohl jedné holce v noci hledat a skončilo to tak, že se stala mojí ženou. ???

11 Lamilka Lamilka | Web | 4. ledna 2015 v 22:52 | Reagovat

Už mě dlouho žádnej barman na večeři nepozval :-) Pěkně napsané Elis :-)

12 pax pax | 5. ledna 2015 v 0:59 | Reagovat

Příběh plný zvratů a mužů :-)

13 Elis Elis | Web | 5. ledna 2015 v 10:30 | Reagovat

[1]: Díky, zatím nevím s kým Mel skončí...

[3]: Dík, snažím se, aby tam bylo vše co jsi vzpomenula...

[4]: Díky, snad pokračováním bude do týdne...

14 Elis Elis | Web | 5. ledna 2015 v 10:35 | Reagovat

[5]: Děkuji, zvratů je a bude plno a hlavní hrdinka opravdu neví, kdo je pro ni ten pravý...

[7]: Díky, tam bylo více možností, vybrala jsem střet s Viktorem...

[8]: Akime jako muž nevíš, jak je to pro ženu těžké když je ve hře více mužů a každý je nějak výjimečný, je to nelehké se pro jednoho rozhodnout...

15 Elis Elis | Web | 5. ledna 2015 v 10:42 | Reagovat

[9]: Děkuji, další kapitola bude brzy...

[10]: To umí a měl by to umět každý muž... ploužáky jsou tím známé... ztracené hodinky je i můj skutečný příběh, ale nebyla z toho svatba...

[11]: Na večeře bývám zvaná, ale barman mě taky už dlouho nepozval, to jsme na tom stejně a děkuji za komentář...

[12]: Pax děkuji, taková by měla mít každá žena život plný zvratů a mužů, jen předtím než zakotví v pevném vztahu... :-D

16 murielana murielana | Web | 5. ledna 2015 v 11:38 | Reagovat

[15]: No jo a jak na to mít život plný zvratů a mužů, v ročníku je nás víc co o kluka nezavadí :-?

17 Charlotte Charlotte | Web | 5. ledna 2015 v 18:55 | Reagovat

Máš talent:)

18 Miloš Miloš | Web | 5. ledna 2015 v 20:04 | Reagovat

Šance byla v tom požádat Filipa o pomoc při hledání hodinek.

Ale jinak musím říct, že je mně už líto barmana, proč ženy sní jen po slavných a bohatých a chudák barman je vosk a ještě se na to musí dívat.
To není žádná spravedlnost :-( :-)

19 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 20:58 | Reagovat

Čtivé, napínavé, příjemné čtení..:).

20 Elis Elis | Web | 6. ledna 2015 v 6:06 | Reagovat

[16]: Jak je to možné, to jste ve třídě samé holky?

[17]: Děkuji...

21 Elis Elis | Web | 6. ledna 2015 v 6:24 | Reagovat

[18]: Nápad to není špatný, ale zase by to úplně změnilo plánovanou zápletku...

Na světě není spravedlnost a ve věcech lásky už vůbec ne, už jako puberťačky se zamilováváme do hezkých herců a zpěváků, jsme prostě romantické a chceme svého prince na bílem koni, ale většina žen si stejně vezme "obyčejného" muže, tak to s ženami není zase tak špatné, i když je to možná i tím že bohatých a slavných mužů je málo a na všechny se nedostane... :-D

22 Elis Elis | Web | 6. ledna 2015 v 6:24 | Reagovat

[19]: Díky za hezký komentář...

23 Akim Akim | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 10:11 | Reagovat

[14]: Blázínku! :-D  :-D  :-D Tak teď si mě fakt rozesmála Elis. Víš, jaké to třeba je, když nastanou první dny horka, slunko pálí a vše je rozpuku a to svádivé ženské pokolení se začne pohybovat po ulicích pouze v šatičkách, sukýnkách a v hadříkách, které jen stěží zakrývají tušené krásy ženského tělíčka, což je mnohdy horší a pro muže stokrát dráždivější, než neskrývaná nahota a děvčátka se navíc tváří, jako by nic a přitom jakoby mimoděk a snad podvědomě dávají svými pohyby a gesty najevo svou ochotu sdílet s mužem chvíle milostného souznění. To je potom pořádné peklíčko rovnající se mučení a tortuře. Čili, o nesnadném výběru partnera také něco vím... :-P  :-P  :D  :D  :D

24 Elis Elis | Web | 6. ledna 2015 v 12:09 | Reagovat

[23]: Akime směješ se předčasně, to já přece vím, co ženy dělají mužům a jak to s muži cvičí, jak je to pro muže těžké a někdy k nevydržení, ale muži to vnímají převážně na fyzické úrovni těla, nelámou si s tím hlavu... kdežto ženy o všem přemýšlí a berou všechno emočně, dumají a rozebírají to ze všech stran, to je ten velký rozdíl v myšlení... asi to nejlépe vystihne fakt, že muži nemusí telenovely, různé seriály plné citů, lásky i zrady a romány pro ženy, kdežto ženy je milují a potřebují... pokud muž počítá s tím, jak ženy myslí a co na ně působí, má velký plus, lépe se jim přiblíží, zalíbí a je úspěšný v dobývání... to právě vědí a ovládají velcí svůdci, kterým žádná žena neodolá i když na první pohled na to nevypadají a nejsou v balíku, umět to je důležitější než dobře vypadat, prostě ženská se musí ukecat... :-)
Naprosto souhlasím s tím, že naznačování a dráždění představ je účinější než úplná nahota... :-)

25 Akim Akim | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 12:31 | Reagovat

[24]: No já myslím, že ta potřeba telenovel docela ubyla, především u žen mladých. Spíše si myslím, že pro ženu je důležitější mužova zručnost a schopnost ženu omámit a vlákat jich do svých mužných sítí. Většina žen totiž oblibuje pocit mužské převahy a rády se nechávají mužem vést, i když zákulisně tahají za nitky pomocí svých vnadů a dalších ženských zbraní. Romantiky podle mě všeobecně ubylo, výběr partnerů se stal více prakticky a mnohdy i účelový... ;-)

26 Zdena Zdena | 6. ledna 2015 v 13:35 | Reagovat

Parááádní díl Elis, příběh se rozjíždí a bude to hustý, že?O_O

[25]: Na tele novely sem koukala, první šla Esmeralda a pak to jelo. [:tired:]
Zručnost u chlapa je důležitá, ale chce to citečky a velikánskou lásku, bez tý je to pro nás jak flák masa bez omáčky.;-) :-D

27 pax pax | 6. ledna 2015 v 14:05 | Reagovat

[15]: to ano :-)

28 Miloš Miloš | Web | 6. ledna 2015 v 18:03 | Reagovat

[21]: Kdysi se líbily zábavné programy Ivana Mládka. Také na to narazil v jedné scénce. Podle něj každý má nárok na trochu lásky a takový chudák bezdomovec, jak by k tomu přišel, když ho nikdo nemiluje. Mládek vymyslel, že by nemilovaným zoufalcům ti šťastnější své partnerky půjčovali. Např. na 10 minut denně, to by snad mohlo stačit :-D

29 Elis Elis | Web | 6. ledna 2015 v 19:00 | Reagovat

[28]: To mě nic neříká, kdy to bylo, to se u nás asi nesledovalo, ale musel to být pěkný vtipálek... ale jako nápad na pobavení je to dobrý, živě si představuji jak by to fungovalo,  spíše nefungovalo taková ženská, co by do toho šla by se těžko našla... :-D

30 Yaraki Yaraki | Web | 6. ledna 2015 v 20:49 | Reagovat

Tuhle povídku/román jsem rozečetla teprve nedávno, ale nemůžu než neříct, že je skvělá - zvláště tahle kapitola. Jinými slovy úroveň jde stále nahoru a já se moc těším na pokračování :)

31 Beatricia Beatricia | Web | 6. ledna 2015 v 21:18 | Reagovat

Velmi poutavě napsáno. Ten barman má určitě nějaký tajný úkol... jsem velmi zvědavá na další kapitolu, jak se to vyvine. Umíš čtenáře napnout a vtáhnout do děje. :-)

32 Miloš Miloš | Web | 7. ledna 2015 v 10:45 | Reagovat

[29]: Taky ten Mládkův pořad dlouho nevydržel, možná proto, že feministky byly pobouřeny.  
Ale třeba by se našly přející ženy s dobrým srdcem :-)

33 Akim Akim | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 10:50 | Reagovat

[26]: Jenže já mám právě pocit, že docela dost žen poslední dobou dává přednost právě tomu fláku masa bez omáčky. Možná jsou zklamané životem a nebo žiji ve městě, kde se romantika zkrátka nenosí... :-(

34 Elis Elis | Web | 7. ledna 2015 v 15:08 | Reagovat

Telenovely nahradily seriály Růžovka a Cesty a řada dalších  a to je vlastně to samé jako telenovely, jen v českém kabátě a mají obrovskou sledovanost, ženy prostě romantiku a citovky potřebují, i když se tím nechlubí a příliš emancipované ženy považují tyto projevy za svou slabost, hlavně v případě, že je někdy muž zklamal... většina žen má ráda chlapáky a tajně si udržuje kontrolu, v tom máš pravdu a i v tom, že výběr partnerů je často účelový, ale je důležité místo kde se partner hledá, v jakém rybníčku se loví, to by už mělo napověděd, jaký typ žen a mužů tam ulovíme...

35 Elis Elis | Web | 7. ledna 2015 v 15:13 | Reagovat

[26]: Díky a budu se snažit splnit tvé očekávání...
To si napsala velmi výstižně, flák masa bez omáčky, to mě dostalo...

36 Elis Elis | Web | 7. ledna 2015 v 15:17 | Reagovat

[27]: Přesně tak...

[30]: Moc děkuji, potěšila si mě, pokračování už připravuji...

[31]: Děkuji za komentář a máš pravdu barman má v příběhu své místo, ale jaké nemohu prozradit...

37 Elis Elis | Web | 7. ledna 2015 v 15:20 | Reagovat

[32]: To bych i věřila, některé ženy už to s tím feminismem opravdu přehánějí až do takové míry, že vlastně škodí samy sobě a ostatním ženám...

38 Vivi Vivi | Web | 8. ledna 2015 v 2:11 | Reagovat

Nenávidím takých chlapov ktorý sa bijú za každú blbost. Ved este neboli dlho spolu a už zbil barmana kvoli tomu ze sa k nej ozval:D stačil by jeden boxer:D
.A podlamna sa jen viac fyzick páči Viktor ale Filip je pre nu niečo viac, ma pred nim rešpekt ale neviem no. Som zvedava s kym skkonci:)

39 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 16:34 | Reagovat

Děkuji za tvůj názor k mému snažení, jsi to vystihla naprosto přesně :)

40 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 16:35 | Reagovat

Tedy říkám jednoznačně, že se to hezky čte a i je to čím dál více napínavější a moc se těším na další pokračování. :)

41 Elis Elis | Web | 9. ledna 2015 v 7:27 | Reagovat

[38]: Rozumím ti, ale muži to mají v krví, jsou od přírody bojovníci, ale pohodlím  naši civilizace už mnoho z nich ztratilo svaly nebo odvahu... sama nevím s kým skončí, ještě uvidím jaké možnosti nabídne dějová linka... děkuji za hezký komentář...

42 Elis Elis | Web | 9. ledna 2015 v 7:29 | Reagovat

[39]:[40]: Děkuji, snažím se aby příběh byl čtivý, měl spád a nebyl nudný... další kapitola bude brzy...

43 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 18:19 | Reagovat

[42]:
není zač :) chápu a těším se i na další kapitoly ;)

44 Elis Elis | Web | 18. ledna 2015 v 6:17 | Reagovat

[43]: Díky...

45 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 2:40 | Reagovat

[44]:
není zač :)

46 Artis Artis | Web | 8. února 2015 v 15:52 | Reagovat

Tak teď mě naštvala. Jak může tohle jen tak udělat, přemýšlí nad Viktorem, ale musí nutně běžet za Filipem. Ach jo. Tak rychle na další kapitolu.

47 Elis Elis | Web | 8. února 2015 v 16:14 | Reagovat

Ženské jsou nevyzpytatelné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."