"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj - foto zdarma - pixabay.com , publicdomainpictures.net
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část
V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Milostné rošády – 5. kapitola – Ranní změny - 1. a 2. část

12. ledna 2015 v 15:49 | Elis |  Milostné rošády
Elis
Milostné rošády - 5. kapitola- Ranní změny - 1. část

Výtahy jsou v provozu a dva z nich jedou nahoru, můžu jen hádat, ve kterém je Filip, sleduji čísla poschodí, chci si je pamatovat, ale může být v kabině s více lidmi a ti budou různě vystupovat, zjišťuji, že na to nemám, všechna poschodí si nelze pamatovat a už vůbec nejde zjistit, ve kterém Filip vystoupí. Teď už ho nenajdu a přitom byl tak blízko, kdybych byla rychlejší, možná bych v tuto chvíli seděla s ním v baru a dívala se mu do očí tak, jak jsem o tom vždy snila, místo toho mě zavalil zničující pocit, že jsem ho navždy ztratila. V duchu si vyčítám, své váhání a jak jsem mohla zkazit svou životní šanci, nohy mám náhle jako z vaty, prožité napětí se na mě podepsalo, najdu si křeslo v koutě, zhroutím se do něj úplně zničená. Pláč, který mám na krajíčku, od ztráty hodinek, již nejde zadržet, slzy mě po tváři kanou a neúnavně zkrápějí mé krásné šaty, vůbec mě na tom nezáleží. Ničí mě myšlenka, téměř jistota, že mě Filip není souzený, sedím v křesle jak hromádka neštěstí, sleduji v klíně nahromaděnou kalužku slzí.
Červená barva šatů ji zbarvila do ruda, vypadá to, jako bych plakala krvavé slzy a tak se i cítím, jsem těžce zraněná a srdce se mně svírá. Tohle si nikdy neodpustím a každá další výčitka na svou neschopnost, spustí nový vodopád slz z mých očí, kdyby v hale nebyli lidí, plakala bych nahlas, jenomže se stydím. Lidé si mě už všimli, je jim divné, jak tam podivně sedím a tak schovám raději tvář za závěs z vlasů, musím protrpět svůj světa bol nikým neviděna, chci se vyplakat a doufám, že mě nikdo nebude rušit. Ale nečekaně zaslechnu známý hlas, "Tady jste, všude jsem vás hledal!", je to Viktor, v zaujetí Filipem jsem na něj zapomněla, co teď mám dělat, nesmí mě tak vidět, určitě vypadám hrozně. Nezvednu raději hlavu, nepodívám se na něj, to ho zneklidní, rukou se mě snaží odhrnout vlasy, ucuknu a natočím se k němu bokem, chvíli stojí a váhá, zeptá se, "Co se děje, stalo se vám něco?", ale cítím, že nemohu odpovědět, hlas se mně chvěje, tak jen zavrtím hlavou.

Vzhledem k tomu jak vypadám, mně to nemůže věřit a nehodlá jen tak čekat, Viktor je muž činu a chce hned vědět, co se děje, prudce si přede mě klekne, okamžitě si dlaněmi zakryji obličej, snaží se odtáhnout mé ruce. Jsem v úzkých, nemohu připustit, aby mě viděl v tomto stavu, ubrečenou a zničenou, mám jedinou možnost, vrhnu se mu prudce kolem krku a obličej zabořím do důlku pod jeho hrdlem, zacítím, jak mu tepe krev. Pevně mě objal a postavil se, stále mě drží v náručí, celá se chvěji, jeho péče mě ještě více rozruší, cítím, že si to od něj nezasloužím, mám vůči němu špatné svědomí, chtěla jsem ho vyměnit za Filipa. Znovu se rozvzlykám a tisknu se k němu jako trosečník k záchrannému kolu a on se začne jemně houpat v bocích a tiší mě šepotem pšíí, pšííí, pšíííí, jako malé dítě plačící za ztracenou hračkou, připadám si v tu chvíli hloupě. Mám obavu z toho, co si Viktor myslí, zatím mlčí, ale možná přemýšlí, jakou sbalil hysterku a jestli raději nemá co nejrychleji zmizet, ale vypadá to, že opustit mě nechce.
Rozhodl se řešit problém v soukromí a zeptá se, "Máte klíč od pokoje, nebo je na recepci?", zajíkavým hlasem řeknu, "V kabelce." a ukazuji prstem na křeslo, opatrně se pro ni sehne, potom již se mnou zavěšenou na krku a s kabelkou v ruce, míří rychle k výtahu. Přes vlasy sleduji lidi v hale, dívají se udiveně a neví, co si o nás mají myslet, když mě tímto způsobem nese, možná si říkají, že jsem opilá, ale je mě to úplně jedno. Celou cestu výtahem mlčíme, začínám se pomalu uklidňovat, v jeho náručí je mě dobře, až po chvíli požádám, aby mě pustil, z výtahu jdu již po svých. Nechci, aby si o mně myslel bůhví co, je to chlap a ti pláč a hysterické ženské nemusí, navíc Viktor nesnáší slabost jak u sebe, tak i u jiných a možná i u žen. S pláčem musím přestat, musím se vzchopit, pokud nechci ztratit jeho obdiv a přízeň, v duchu se na sebe kvůli svému zhroucení zlobím, snažím se ze všech sil získat zpět svůj klid. Zastavím se u dveří pokoje, jsem k němu stále otočená zády, natáhnu ruku a Viktor mně bez řečí podá kabelku, najdu klíč, odemknu a okamžitě mizím v koupelně.

Pohled do zrcadla mě vyděsí, mám červený a napuchlý nos i oči, vypadám strašně, zavalí mě beznaděj, opřu se o zeď a přemýšlím co s tím, studené kachličky mě chladí do zad, je to příjemné, od pláče se cítím jako v horečce, ale stále nevím, co udělám, aby mě Viktor neviděl tak poničenou. V tomto stavu, nemá cenu zkoušet líčidla, vzpomenu si, že mám v kabelce sluneční brýle, v poslední chvíli je to moje záchrana, Viktor už netrpělivě na dveře bubnuje prsty a chce vědět, zda jsem v pořádku. A bude chtít jistě i vysvětlení, proč jsem se zhroutila, bude na mě naléhat a s nějakou výmluvou se jen tak nespokojí a říct Viktorovi pravdu nemohu, nic by nepochopil. S odstupem času svůj záchvat zoufalství si nedovedu vysvětlit, už delší dobu se sebe ptát, kam jsem v tu chvíli dala rozum, přestávám to sama chápat, jak to potom může pochopit někdo jiný, jedině by musel prožít ty dlouhé roky marného toužení po Filipovi.
Jsem rozhodnuta, Viktor se nesmí o Filipovi nic dozvědět, tím bych Viktora zranila a možná i navždy ztratila, to v žádném případě nechci, sice nevím, jestli z nás budou milenci, silně vnímám, že se něco mezi námi změnilo, i když je stále na druhém místě. Prožitky z tance v jeho náruči, ve mně přetrvávají a zapustily kořeny, cítím, že mě na něm záleží čím dál víc, už není jen prostředek k seznámení s Filipem, něčím mě okouzlil a dostal se mě pod kůži. Musím Viktorovi lhát, něco vymyslet, jinak to nejde, rozhodnu se vrátit do pokoje, chci to mít rychle za sebou, svléknu si šaty, zahalím se do županu a nasadím si černé brýle. Viktor na mě nevěřícně hledí, brýle na mých očích ho znepokojí, dělám, že jsem si toho nevšimla a jen prohodím, že jsem velmi unavená, nečekám na odpověď a jdu si rozestlat postel, když se obrátím, stojí přímo za mnou, až jsem se lekla, vůbec jsem neslyšela jeho kroky. Okamžitě mě položí otázku, "Nechcete mě říct, co se vám stalo?", chvíli váhám, zaslouží si vysvětlení, hlavou mě proběhne několik možností.

Ale všechny zavrhnu, musím si to lépe promyslet, "Povím, ale až zítra, jsem vážně unavená, chci spát!", snažím se ho odbýt, vnímám jeho nespokojenost,"Vy už nepůjdete se mnou dolů?", zeptá se zklamaně. Zavrtím hlavou a vysvětluji, že jsem opravdu unavena, brzy bude ráno a chci se trochu vyspat, mám provinilý hlas, Viktor se zatváří, jako bych mu udělala čáru přes rozpočet, nerozhodně stojí a přemýšlí, zvažuje pro a proti. Nakonec se své představy, jak strávit tuto noc, vzdá, ale ještě udělá poslední pokus, "Mám tady zůstat s vámi, pro jistotu, pokud byste něco potřebovala?", zkusí své štěstí, i když je mě mizerně musím se usmát, je to tak průhledné a rychle jeho nabídku odmítnu. "Děkuji, ale není třeba!", pustím se do vysvětlování, že chci si jít hned lehnout a nic nebudu potřebovat a svou řeč zakončím tím, že se uvidíme hned zítra, chci mu tím dát naději a zabránit tomu, aby si nemyslel, že o něj nemám zájem. Pokývá hlavou, ale nevypadá příliš nadšeně, nakonec smířeně řekne, "Tak dobře, uvidíme se zítra.", ještě ve dveřích se otočí a zeptá se v kolik hodin, pokrčím rameny a jen řeknu "Nechám to na vás".
Viktor nahlas přemýšlí, "V šest jdu běhat, co tak v osm a můžeme jít spolu na snídani?", navrhne, bez rozmyšlení přikývnu a po dlouhé době se na něj usměji, ihned mě úsměv oplácí, "Budu na vás čekat u stolu v jídelně!", zní to jako slib. Přikývnu a sleduji, jak prochází dveřmi na chodbu, ještě zvedne dlaň na pozdrav, popřeje dobrou noc a zabouchne za sebou dveře. Rychle zamknu, odhodím brýle na stolek, župan na křeslo, nastavím si buzení a vklouznu do postele, jsem opravdu unavena, prožila jsem rušný večer i noc, ale přesto nemohu usnout, převaluji se v posteli sem a tam. Vzpomínky se mně vynořují v hlavě, probírám chvíle s Viktorem, je hezký, milý, pozorný a dovede se o vše postarat, ale myslím i na Filipa. Slibuji si, že dnes to bylo naposledy, co jsem pro něj ztratila hlavu, to ničemu neprospívá, více se jeho přítomností nenechám vyvést z klidu, je přece stále v hotelu, jen nevím kde, ale je to jen otázka času, kdy se setkáme, to mě uklidní a konečně usínám.

Spánku si moc neužiji, vzbudí mě vyzvánění, mám dojem, že jsem usnula teprve před malou chvíli, ale je čas vstávat, je opravdu ráno, jen se mě ještě nechce a mám dost času do schůzky s Viktorem. Ale rychle vyskočím z postele, když si vzpomenu na svůj opuchlý obličej, letím k zrcadlu, kámen mě spadne ze srdce, vypadám zase již k světu, trochu šminek zakryje poslední nepatrné stopy pláče a nikdo nic nepozná. Vrací se mě dobrá nálada a začínám se těšit na snídani a nahlížím do skříně, nakonec volba padne na krátkou, úzkou sukni a blůzku bez ramínek, výsledek mého snažení je skvělý, zaujmu pár póz před zrcadlem. Jsem spokojená, vypadám sexy, naházím věci do kabelky a chystám se odejít. Ještě jednou si zakazuji na Filipa myslet, je teď stejně nedobytný a kdoví, kde je zrovna v tuto chvíli, musím se nyní soustředit hlavně na Viktora. Začíná mě až moc přitahovat, má něco v sobě, co mě nenechá v klidu, je to ve všech směrech pozoruhodný muž. Sjíždím výtahem a vzpomněla jsem si na ztracené hodinky, stavím se později v recepci, snad je někdo našel, připomenutí ztráty mě trochu rozesmutní.
Ale ve dveřích do jídelny vykouzlím na rtech úsměv, rychle vcházím dovnitř, je tam plno, hledám pohledem Viktora, je zase až v zadu, mává na mě, odpovím stejně a jdu za ním, s překvapením vidím, že není sám, s někým u stolu sedí. Že by to byli další bratři, chtěla jsem s ním být sama a v klidu si promluvit, jsem tím, že není sám rozladěna až do chvíle, než mě podklesnou kolena. Kromě Marka, poznávám Filipa, s ním jsem v tuto chvíli nepočítala, v jednom rozhovoru v tisku se zmínil, že spí až do oběda, na něho nejsem připravena, na chvíli mám nutkání vzít nohy na ramena. Viktor si stoupl a než mě usadí, chce mě představit svého dalšího bratra, to je situace k zbláznění, srdce se mě o překot roztlouklo a odmítá se ztišit, vyschlo mě v hrdle, mám dojem, že jsem ztratila hlas a chvějí se mě zase ruce, snad to není vidět. Cítím se nejistě a znervózňuje mě, jak Viktor vše pečlivě sleduje, Marek mě familiérně pozdraví, jako starou známou a na Viktorovu výzvu Filip pomalu vstává, sbírám všechny své síly, abych zůstala klidná v okamžiku, kdy mu pohlédnu do tváře.

Konec 1. části - 5. kapitoly


Elis
Milostné rošády - 5. kapitola- Ranní změny - 2. část

Naše oči se setkaly, mám pocit, že mě jeho pohled srazí na zem, jeho oči jsou překrásné, nádherně modré a lemované dlouhými černými řasami, téměř nedýchám, když se na mě pozorně zadívá, jako by mě studoval, projede očima můj obličej. Ale nepoznávám, co si myslí, jen vidím, jak se mu rozšiřují panenky, působí to dojmem, že mu oči tmavnou, jako nebe při zapadajícím slunci. Udělá stejnou chybu jako Marek, podá mně první ruku a vysloví své jméno, jeho dlaň je jemná jako ruka dívky, poprvé v životě cítím jeho měkkou kůži a teplo jeho dlaně. Viktor mě představí, jako svou přítelkyni, to se mě zrovna nehodí, před Filipem nechci být s Viktorem příliš svázaná, ale už se stalo a nedá se s tím nic dělat, srdce mě stále buší, připadám si Filipovým pohledem jako očarovaná. Filip přikývne a řekne, že ho těší, že mě poznává, představování je u konce, nastal čas pustit jeho ruku, musím se k tomu přímo donutit, i když jsem se moc snažila, jeho přítomnost mě těžce zasáhla.
Viktor musí zakašlat, aby mě připomněl, že mě drží židli, posadím se a kvůli Viktorovi se snažím si Filipa nevšímat, Marek se na mě šklebí, jako kdyby věděl, co se ve mně děje, je to pro mě těžké, vedle mě sedí muž, o kterém jsem roky snila, nejraději bych ho vzala do náruče a líbala. Viktor něco říká, ale nevnímám ho, až zvýší hlas, upřu na něj nepřítomný pohled, snažím se vnímat jeho slova, ptá se mě, co si dám ke snídani. Nevím a je mě to úplně jedno, nakonec ho požádám, ať mně něco objedná a ve chvíli, když se Viktor vybavuje s číšníkem, po očku se na Filipa dívám, k jídlu má obložený chléb a bílou kávu, občas i on na mě nenápadně upře oči, ale když ho přistihnu, hned oči sklopí. Cítím, že ho zajímám, ale nejsem si jista proč, jestli má o mě zájem, nebo je jen zvědavý a bere mě jako přítelkyni svého bráchy. Budu to mít těžké, když nevím, co si Filip myslí, ještě se jednou na něj podívám, ale hledí si už jen jídla, zatímco Viktorovi chládne na stole snídaně, ale chce dvorně počkat, až mě přinesou to, co mě objednal.

Podobné násilí si nedělá Marek ani Filip, Marek již dojedl a labužnicky upijí černou kávu a Filip dojídá svůj krajíc chleba a rychle se zvedá ze židle s tím, že musí jít, má něco na práci a na rozloučenou kývne na své bratry. Chvíli se u mě zastaví pohledem, mám z toho divný pocit, nakonec se odhodlá a zeptá se, jestli se neznáme, že mu připadám povědomá, rychle zavrtím hlavou, že ne, ale k smrti se vyděsím. Okamžitě mě napadne, jestli si mě večer přece jen nevšiml, jak k němu letím jako blázen za řinčení rozbitého skla a proto tak rychle zmizel, zacítím se před ním velmi trapně. Marek nevědomky zachrání situaci, nahlas se zasměje a povídá Filipovi, že na takovou fintu se holky už dávno nebalí, Filip začne tonout v rozpacích a Viktor má v obličeji divný, zamrzlý výraz. V tu chvíli Marka upřímně nenávidím, rád se do každého strefuje, dělá potíže a všechno mě tím zkazí. Číšník mě zrovna donesl snídani, Filip toho využije, popřeje mně dobrou chuť a odchází, asi se necítí v pohodě, ramena má svěšená, potlačuji neodbytné nutkání ohlednout se za ním, ale udělat to před Viktorem nesmím.
Zvláště ne po hloupé poznámce Marka, snažím se věnovat jen jídlu, vidím, že i Viktor je na způsoby Marka rozhořčen a hněvivě si maže máslem rohlík, nakonec se na něj obrátí s otázkou, "Už jsi dojedl?", zní to jako pobídka k odchodu. Marek se ušklíbne, "Copak nevidíš, ještě dopíjím kafe?", Viktor semkne nespokojeně rty, viditelně se zlobí a přestává brát na Marka ohledy, "Hned vypadni!", přikáže, ale Marek nespěchá a jen se krátce zasměje, "Klid, brácho, za chvíli odcházím.", dopije kafe do dna a vstane. Vysekne mně hlubokou poklonu a jde pomalu pryč, je to šašek, rozhodnu se více si ho nevšímat a hledím si jen jídla, ale mám po náladě a Viktor je na tom podobně, ale je to brácha a tak ho začne omlouvat, s tím, že Marek to nemyslí zle. Položí chlácholivě dlaň na mou ruku, "Chce to čas si na něj zvyknout, jinak je to hodný kluk.", přesvědčuje mě, přikývnu, ale jde to mimo mě, Marek mě vůbec nezajímá.

Myslím na Filipa, uvědomuji si, že ho teď budu vídat často a klidně ho mohu kdykoliv oslovit, docela mně to spraví náladu a jsem dokonce ochotna odpovídat na všechny Viktorovi otázky, týkající se večera. Ale Viktor se okamžitě zeptá, jestli to byl barman a co mě udělal, rychle odpovím, že ne, barman to nebyl a jsem znepokojena, vibrující nenávistí ve Viktorově hlase, on barmana z duše nenávidí. Začnu vysvětlovat, vše okolo ztráty hodinek, ale Viktor to nechápe, "Cože?", zeptá se jako by nerozuměl, "To vše bylo kvůli ztraceným hodinkám?", ptá se nevěřícně, když si vzpomene, v jakém stavu mě našel. V hlase mu zní údiv a nevěřícně si opakuje, "Ztratila jste hodinky." a odmlčí se, aby si to srovnal v hlavě, "To nechápu?", konstatuje, "Byly snad zlaté s diamanty?", zeptá se. Tón jeho hlasu mě znepokojí, on se mně snad posmívá, zvednu hlavu a podezíravě se na něj podívám, ale tváří se vážně, "Ne, byly docela obyčejné, ale měly pro mě cenu z osobních důvodů, ale to vy asi nepochopíte!", neochotně vysvětluji svůj vztah k hodinkám.
"Obyčejné?", opakuje po mě Viktor a v jeho hlase zní ještě větší údiv, "Říkala jsem, že to nepochopíte!", zlobím se, ale Viktor najednou pookřál, "Koupím vám nové!", snaží se asi mě potěšit, "Nedají se nahradit, byl to dárek a pro mě hodinky hodně znamenaly!", odmítnu nabídku, "Všechno se dá nahradit, uvidíte.", nevzdává se Viktor, zavrtím prudce hlavou a naznačím, že o tom nechci více mluvit. Docela se mně ulevilo, že ta záležitost je za mnou, s chutí se pouštím do snídaně, náhle mě vyruší číšník a zeptá se na mé jméno, vyřizuje vzkaz, že mě někdo čeká u recepce, pomyslím si, že mám přece štěstí a někdo mé hodinky našel, ale pak mě napadne, jak to mohou vědět, ještě jsme nic nehlásila. Hrkne ve mně, mám neodbytný pocit, že se děje něco špatného, rychle vstanu od stolu, Viktor chce jít se mnou, odmítnu ho s tím, že se za chvíli vrátím, uchopím kabelku a rychle odcházím. Spěchám k recepci, ale nikdo známý tam není, "Kdo mě hledá?", zeptám se recepčního, ukáže prstem za mě, prudce se otočím a polekám se, je tam ten muž, co včera nepřijel a klidně mě tady nechal samotnou, s pochybnou výmluvou.

Tak přece si čas našel, ale je už pozdě, vyškrtla jsem ho ze svého života, nemám o něj více zájem, odstoupím trochu od recepce, ale nejdu mu naproti, čekám, až přijde ke mně. Vypadá dobře, sluší mu to, byla jsem do něj velmi zamilovaná, ale to je minulost, nic k němu už necítím, mrazivě se na něj dívám,"Ahoj, tak jsem přijel.", pozdraví mě Robert a snaží se mě políbit. Ucuknu a zeptám se,"Co tady chceš, ty jsi mě snad nepochopil, je konec!", řeknu tvrdě a mám z toho dobrý pocit. Mým přivítáním je zaražený, chvíli přemýšlí, nakonec se uchýlím ke slibům, "Mel, já se polepším!", ale odmítnu jeho pokus o smíření,"Na to je již pozdě!", odvětím, ale dál se mě pokouší přemluvit. "Víš přece, jak mám náročnou práci, nejsem pánem svého času.", mluví vemlouvavě, "Pojďme na pokoj, promluvíme si a probereme to!", nechce se vzdát snadno, okamžitě odmítnu jeho návrh, "Ne, není o čem mluvit!" a otočím se k němu zády a všimnu si Viktora ve dveřích, jak nás pozorně sleduje.
To jsem si mohla myslet, že v jídelně nevydrží na mě čekat, chci rychle od Roberta odejít, ale chytne mě za loket, "Pusť mě, nebo budeš litovat!", řeknu s očima upřenýma na Viktora, jak rázně k nám míří přes halu. To, že mě Robert drží za ruku, nastartovalo Viktora k další záchranné akci, dorazil k nám a spustí na Roberta, "Co máš za problém, hned ji pusť, je tady se mnou!", povídá důrazně hlasem, ze kterého zamrazí, zabralo to, ruku mám hned volnou. Beze slova odcházím a přemýšlím, jestli mě Robert pustil z překvapení nebo se opravdu Viktora lekl, Robert je docela vazba a ve rvačkách se vyzná. Ale nechci si s tím lámat hlavu a zamířím do jídelny, Viktor jde hned za mnou, ve dveřích se otočím a vidím, že Robert neodešel, je stále u recepce, není mě z toho dobře, zrovna se zapisuje k pobytu. Viktor sleduje můj pohled, "Kdo to je?", vyzvídá, ale neodpovím, nechci tyto věci řešit ve dveřích a spěchám ke stolu. Přemýšlím, co povědět Viktorovi, nakonec se rozhodnu pro pravdu, "To je můj bývalý, nechce vzít na vědomí, že je mezi námi konec.", oznámím Viktorovi hned, bez čekání na další otázku.

Pokývá hlavou, jako by to předpokládal a vybídne mě k jídlu, ale ztratila jsem chuť na snídani, cítím, že potřebuji jít ven pročistit si hlavu, vstanu od stolu s tím, že se chci projít. Viktor mě okamžitě nabídne rámě a tak odcházíme zavěšeni do sebe, možná nakonec bude dobře, když nás Robert spolu uvidí. Bude mu vše jasné a možná odjede a nebude mě dál obtěžovat tak nechutně, jak to jen on umí, už jsme se dvakrát rozcházeli, nakonec mě přesvědčil, abych to s ním ještě zkusila, ale do třetice nemá šanci, už se k němu nikdy nevrátím. Lituji, že jsem si s ním někdy začala, má hroznou povahu, potřebuje, aby všechno bylo podle něho, vyjít s ním bylo vždy těžké, lehce se rozčílí a chová se potom nebezpečně, ale byl skvělý milenec. Robert stojí u recepce, mám v úmyslu ho minout bez povšimnutí, ale když se k němu blížíme, dostanu nápad, v tu chvíli se mě zdá vynikající, tak se snad Roberta navždy zbavím, jsem nápadem vzrušena a zašeptám Viktorovi, "Líbej mě!", ani si neuvědomím, že mu tykám.
Viktor se na vteřinu zarazí, ale hned mě pevně obejme, naklání se ke mně a naše rty se setkají, stojíme na místě a stále se líbáme. Koutkem oka zahlédnu Roberta, jak rychlým krokem jde k nám, je v obličeji celý rudý, okamžitě si uvědomím, že tak dobrý nápad, to zase nebyl, "Jak se to chováš!" zasyčí Robert a přistupuje ještě blíže. Odtrhnu ústa od Viktora, "Co je ti do toho!", odpovím vzdorovitě, "Můžu si dělat, co chci, neobtěžuj mě a…", nestačím větu dopovědět, bleskově se rozpřáhne a uhodí mě, kdyby mě Viktor nezachytil, padám jako podťatá k zemi. Zatmělo se mě před očima, chvíli jsem úplně mimo, cítila jsem, jak mě po sobě sjely zuby, až to zaskřípalo, silná bolest mě šokovala, zasténám, tvář mě začíná mrtvět a pálit Byla to těžká rána hřbetem jeho ruky, jsem z ní stále otřesena a těžce se dávám dohromady, jen zaslechnu, jak Viktor vedle mě vydá zvuk jako divoká šelma před útokem a okamžitě se na Roberta vrhne.

Konec 2 části - 5. kapitoly
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 16:55 | Reagovat

To je tak hezkýýýý! ;-)
Krásně píšeš a hezky se to čte, těším se na další! :-)

2 murielana murielana | Web | 12. ledna 2015 v 17:19 | Reagovat

Páni, nemám slov, je to čím díl víc napínavější [:tired:] a co je to za debila ten Robert :-?

3 Blanka Blanka | 12. ledna 2015 v 18:45 | Reagovat

Já nemám slov  to je tak krásné [:tired:]

4 Beatricia Beatricia | Web | 12. ledna 2015 v 19:19 | Reagovat

Je to krásně a napínavě nastavené, jsem moc zvědavá na další "To be continued". Ten Robert je necita. :-)

5 stuprum stuprum | Web | 12. ledna 2015 v 19:58 | Reagovat

Robert je vazba a vyzná se ve rvačkách, lepší se s ním nedostat do křížku. :)

Vždycky když to čtu, si tajně přeju, aby se tam někdy objevilo mé jméno a já si mohl představovat, že jednám jako ta postava. :D

6 Lamilka Lamilka | Web | 12. ledna 2015 v 20:14 | Reagovat

Viktor je jednička, mám ráda muže činu :-) Pěkně napsané Elis, až na tu ránu od Roberta, to bych zažít nechtěla. Jednou jsem se coby nevěsta připletla do klubka chlapů, co mě chtěli unést ženichovi, chlapi se začali mezi sebou strkat a prát a já dostala napřaženou paží od švagra, kterej chtěl praštit v tlačenici někoho za mnou. Byla to rána spodní částí paže, nechtěná, ale měla jsem dost. Navíc mě chlapi každej tahal na jinou stranu k sobě, byla to pro ně zábava, já byla málem v šoku :-)

7 Miloš Miloš | Web | 12. ledna 2015 v 21:46 | Reagovat

To je tedy úroveň prokazovat fyzickou sílu na ženě.
Ale zase je to příležitost pro Viktora ukázat, co v něm je.
Jenže zatímco muži se perou, srdce hrdinky plane po jemném princi Filipovi, kterého všechny půtky s hrubiány a otravy míjí, a tím zůstává alabastrově čistý a žádoucí.

8 Alka Alka | E-mail | 12. ledna 2015 v 23:38 | Reagovat

Je skvělý jaký spád má příběh a jak se děj rozvíjí O_O

9 Akim Akim | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 10:33 | Reagovat

Krásný, líbí se mi, jak se chlapi můžou přetrhnout, aby se zalíbili a hlavní hrdinka jen jemně tahá za nitky a využívá je, aby se jí dostalo toho, po čem touží... ;-) Akorát těch chlapů začíná být docela dost, aby se holce nitky nezamotaly... :-P

10 Zdena Zdena | 13. ledna 2015 v 14:11 | Reagovat

Příběh je nááádhernýýý, četla sem na jeden zátah. [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

[6]:Dostat při únosu nevěsty po hubě to nezávidím! :D I můj favorit je Viktor, Filip je párátko. ;-)

11 Lotte Lotte | Web | 13. ledna 2015 v 15:08 | Reagovat

nadherne, moc se mi libi ♥

12 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 15:39 | Reagovat

Netroufám si odhadnout, s kým nakonec definitivně skončí? Viktor? Filip? Nebo snad úplně někdo jiný?
Jako vždy mě to moc bavilo, opravdu. I když mám asi trochu jiný pohled na lásku než ty, stejně jsem z tohoto příběhu nadšená. smekám před tvým talentem, jen tak dále!

13 raia | creyativite ^∇^ raia | creyativite ^∇^ | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 17:40 | Reagovat

si vážne skvelá! milostné rošády sú perfektný príbeh.

[9]: presne! ^_^

14 pavel pavel | Web | 13. ledna 2015 v 19:05 | Reagovat

Hrubiány nemám rád a to nejsem ani žena. :-D
Ale o ty zničené šaty se nestarají. :-D

15 Elis Elis | Web | 14. ledna 2015 v 6:40 | Reagovat

[1]: Děkuji Sugr za hezký komentář...

[2]: Díky... postava Roberta je výrazná...

[3]: Děkuji...

[4]: Díky, pokračování bude co nejdříve, podle toho jak budu stíhat...

16 Elis Elis | Web | 14. ledna 2015 v 6:50 | Reagovat

[5]: Dík za komentář a rozesmál si mě, máš smysl pro humor...

[6]: Děkuji a souhlasím, jsem na tom stejně, také mám ráda muže činu... příhoda na svatbě musela být nemilá, doufám že ti to úplně nezkazilo celou svatbu, muži jsou hrrr když se dají do přetlačování...

[7]: Přesně tak, to jsi odhadl, Viktor má možnost se předvést a zapůsobit a Filip bude i bez rvačky stále žádoucí, tyto jemné typy svým krásným vzhledem přitahují spoustu žen, čím to je nevím...

[8]: Děkuji...

17 Elis Elis | Web | 14. ledna 2015 v 6:59 | Reagovat

[9]: Akime, to jsi napsal pravdivě, muži se mohou přetrhnout a žena jemně tahá za nitky, to je osud mužů... v příběhu se mihne více mužů a nitky se nezamotají, takové situace ženy zvládají s přehledem i když je to někdy náročné... :-D

[10]: Díky... jsem ráda, že Viktor boduje i u tebe...

[11]: Děkuji...

18 Elis Elis | Web | 14. ledna 2015 v 7:09 | Reagovat

[12]: Může to být úplně někdo jiný... pohledy na lásku jsou různé, tak jako jsou různí lidé... jsem ráda, že si příběh líbí a děkuji za komentář...

[13]: Moc děkuji...

[14]: Hrubiány nemá nikdo rád, ale občas se na ně v životě narazí...

19 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 14. ledna 2015 v 8:52 | Reagovat

To je zapeklitá situace :D Doufám, že Viktor Roberta opravdu  náležitě  "poučí"  jak se chovat k ženám ;-)

20 Dáša D. Dáša D. | 14. ledna 2015 v 12:32 | Reagovat

Naprosto úžasný, píšeš skvěle Elis! :-)

21 Yaraki Yaraki | Web | 14. ledna 2015 v 13:49 | Reagovat

A opět zlepšení :D nemám slov, kapitola se mi jako vždy moc líbila :)

22 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 17:16 | Reagovat

Dobře se to čte. jsem zvědavá na pokračování. Zatím se mi líbí Viktor. je to takový rytíř.... :-)

23 Elis Elis | Web | 15. ledna 2015 v 6:30 | Reagovat

[19]: Je to hrozná situace, bohužel jsem ji zažila, někteří muži se neumí ovládat a myslí si, že ženu navždy vlastní a potřebují dostat lekci...

[20]: Díky, pochvala vždy potěší...

24 Elis Elis | Web | 15. ledna 2015 v 6:32 | Reagovat

[21]: Děkuji, jsem ráda že se ti příběh líbí...

[22]: Viktor je muž do nepohody, takových je málo... děkuji, pokračování bude za pár dní, děj příběhu se teprve rozehrává...

25 Vivi Vivi | Web | 15. ledna 2015 v 9:58 | Reagovat

Viktor je muž pri ktorom sa žen ymožu citiť v bezpečí. A neviem ako to bude teda s tým Filipom ale už by nebolo správne si s nim niečo začinať, Viktor je v pohode :) Ten Robert je debil , bože udrieť dievča to je ubohé!

26 Lotte Lotte | Web | 15. ledna 2015 v 16:35 | Reagovat

pises moc hezky ♥ ^^ mas Talent!!!

27 Deana Deana | 15. ledna 2015 v 19:54 | Reagovat

Čím ďalej, tým lepšie :-)

28 pax pax | 17. ledna 2015 v 4:09 | Reagovat

zapeklitá situace... :-)

29 Elis Elis | Web | 17. ledna 2015 v 6:20 | Reagovat

[25]: Mám stejný názor, Viktor je v pohodě a co bude s Filipem se ještě uvidí, děkuji za komentář...

[26]: Děkuji...

30 Elis Elis | Web | 17. ledna 2015 v 6:21 | Reagovat

[27]: Díky, jsem ráda že se příběh líbí...

[28]: To opravdu je, někdy bývá život zamotaný...

31 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 18:17 | Reagovat

nemohu se nabažit krásného příběhu a jsem ráda, že něco tak pěkného píšeš, vždy když sem příjdu těším se,že si něco počtu a i si přitom odpočinu s velkým potěšením

32 Elis Elis | Web | 18. ledna 2015 v 6:10 | Reagovat

[31]: Děkuji, jsem ráda že se ti příběhy líbí...

33 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 2:43 | Reagovat

[32]:
není zač:) Líbí se mi to, protože si vždy něco z takových věcí umím vzít i pro svůj vlastní život

34 Elis Elis | Web | 25. ledna 2015 v 12:09 | Reagovat

[33]: Mám stejný názor....

35 Artis Artis | Web | 8. února 2015 v 16:50 | Reagovat

Nejsem typ, co čte romány, ale píšeš opravdu chytlavě a příběh je až tak moc komplikovaný, že jen čekám co se bude dít dále, jaký muž na ní zase čeká a co zase vyvede. :D

36 Elis Elis | Web | 10. února 2015 v 6:27 | Reagovat

[35]: Chápu, každý nemá chuť na romány, jsou většinou zdlouhavé s nudnými místy, tomu bych se chtěla vyhnout.... děkuji za komentář...

37 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 13. února 2015 v 12:41 | Reagovat

[34]:
jj,ač jsem tedy i slyšela názor, že někdo nechápe, jak si kdo z toho může něco vzít, když je to o lásce :D

38 Elis Elis | Web | 17. února 2015 v 6:10 | Reagovat

Myslím si to samé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."