"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj - foto zdarma - pixabay.com , publicdomainpictures.net
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28. část


V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Milostné rošády – 7. kapitola – Nebezpečné dopoledne - 2. část

31. ledna 2015 v 14:01 | Elis |  Milostné rošády
Elis
Milostné rošády- 7. kapitola - Nebezpečné dopoledne - 2. část

Okamžitě pochopil mou narážku, "Co tím myslíš?", vyleká se, pokrčím rameny a nechám jeho otázku bez odpovědi, nerozhodně na mě hledí, rád by naléhal a chtěl vysvětlení, ale poznal, že se k tomu nemám, že se nedočká odpovědi. Zamračil se, je nespokojený a já si svou zlomyslnou poznámku začínám vyčítat, Viktora rozhodila více, než jsem předpokládala, vidím jak je nejistý, odjede a kdoví s kým se tam potká a v tomto rozpoložení, může být snadná kořist pro jinou ženu.
Musím to nějak napravit, stále si nemohu dovolit Viktora ztratit, je pro mě důležitý, musím být k němu vstřícná, dokud se s Filipem více nesblížím, ale i potom nechci o Viktora přijít, i když zatím nevím, jakou roli mu přidělím. Chci mít Viktora u sebe, v záloze, chci, aby se zatím stal mým dobrým přítelem a ochráncem, mám silný, nevysvětlitelný pocit, že Viktora potřebuji mít stále ve svém životě. Je zatím hojivou náplastí na mé marné toužení i zklamání, že Filip pro mě není blíž a tak málo ho vidím, stále je někde schovaný, nechápu, co celé dny dělá, jedině, že píše své krásné básně.

Od chvíle, co jsem držela Filipovu ruku ve své dlani, pořád na něho myslím, jsem marnou touhou úplně vyprahlá, toužím po něm, po jeho dotecích, jako zem spalovaná žhavým sluncem po životadárné vodě a která z nouze místo přívalů deště, nenasytně saje každou osamocenou kapku vláhy, aby úplně nevyschla. Vláhou jsou pro mě Viktorovi polibky a všechny něžnosti, jimiž mě zahrnuje, jinak bych se změnila v kámen a srdce se mně rozpadlo na kusy, nemohu být ani na okamžik sama, žiji jen pro muže a pro lásku, jsem pro ni stvořena a bez mužů a jejich touhy, mám dojem, že nežiji.
S Viktorem cítím, že ve mně stále srdce bije, že ve mně zůstal kousek života, kousek úrodné půdy, kde se dá zasadit a pěstovat křehká rostlinka, jménem "láska", zatím marná láska k muži jménem Filip. Bez té touhy po něm, by už dávno plamínek mé lásky sfoukl i jemný vánek, ale v péči Viktora stále plápolá, jeho pevná náruč ho chrání před bouřemi života, stále mám naději, že se na mě Filip, můj krásný princ s láskou podívá. Vezme mě jako ženu na vědomí, probudí mě ze snů k životu svým polibkem, zapálí ve mně plamen a vysvobodí mě z náruče jiných mužů, kde zatím jen přežívám.

Musím si Viktora udržet, musím zmírnit účinek mé zlomyslné věty, udělám na něj smutné oči a donutím se ukápnout i nějakou slzičku, abych ho zmátla a neměl to tak lehké, aby se v něm převalovala naděje i nejistota, chci, aby na mě myslel po celou dobu. Trápil se a měl strach, co tady bez něj dělám a temné výčitky svědomí se mu usídlily v duši za to, že mě opustil a nechal mě tu samotnou. Viktor je vším zjitřený, zhluboka se nadechl a snaží se mě uklidnit, "No tak, neplač.", chlácholí mě a prsty mě stírá slzy, "Nezůstaneš sama, řeknu některému bratrovi, aby byl s tebou a o vše se postaral a pohlídal tě.", slibuje a v jeho hlase se ozve úleva.
Vyřešil složitou situaci a bude mě mít i z dálky pod kontrolou, zdá se mu to jako nejlepší řešení. Ale mám jiný názor, "Pohlídá mě?", zeptám se zvýšeným hlasem, znepokojena významem slov, nechci dozor, to snad Viktor nemůže myslet vážně, nejsem dítě. "Dá na tebe pozor, aby se ti nic nestalo.", upřesňuje Viktor a začíná obvolávat své bratry, cítím, že mě doběhl, můj plán dostal trhlinu, odjede si a bude v klidu, nechá mě tady s loajálním bratrem, který mu bude všechno hlásit. Tak se k Filipovi nikdy nedostanu, "To není nutné!", snažím se zvrátit situaci, ale Viktor jen mávne rukou, abych nerušila, že telefonuje.

Začnu přemýšlet, kterého bratra mě sem pošle, jaký vliv na něj budu mít, abych ho mohla vyhodit a on to neřekl Viktorovi, za jiných okolností přála bych si Filipa. Toho bych určitě nevyhodila a všechno by se tím krásně vyřešilo, sám Viktor by mě ho strčil do náruče, byl by se mnou, ale teď když tak příšerně vypadám, se jeho přítomnosti ráda vzdám, jen nechci Marka, ten by mě se svým špičkováním hrál na nervy. Viktor zastrkuje mobil do kapsy a hned mě radostně sdělí, "Společnost ti bude dělat Jakub, na něho je spolehnutí!", povzbudivě se na mě usměje, oplatím mu úsměv, jsem spokojená, dopadlo to ještě dobře, Jakuba beru, i když mám z něho po ranním setkání docela respekt a to se mě u mužů nestává.
Snad, když mě bude mít na starosti, bude ke mně více vstřícný a já proniknu k jeho tajemství, zadoufám v to a sleduji Viktora, jak si sedá ke mně, znovu uchopí mou ruku a láskyplně říká, "Budeš mě hodně chybět, raději bych zůstal!", nakloní se, zblízka se mně dlouze dívá do očí. Jeho pohled mně silně zasáhl, poprvé a bez pochybností si uvědomím si, že z jeho strany nejde o pouhý flirt, on mě vážně miluje. Má to vepsané v ustarané tváři i v očích, pomalu se ke mně naklání a líbá mě vroucně na ústa, napřed jemně, ale potom se plně zmocní mých rtů, zavřel oči a vložil do líbání celou svou duši.

Je to hluboký a dlouhý polibek, nebráním se tomu, i když mě to stále bolí, ale potom co jsem předvedla za scény kvůli svému žárlení, nemohu dělat odtažitou, ani nechci, mám ráda způsob jak mě líbá, navíc jsem vždy z loučení naměkko a tak nechám Viktorovi všanc svá ústa, na jak dlouho chce. Po chvíli se s povzdechem ode mě odtrhne, vstane, ale ještě před odchodem mě varuje, "Krouží kolem tebe dva šílenci, nikde nechoď sama, slib mě to!", naléhá, přikývnu hlavou, on to myslí vážně, je znepokojen, možná má na nebezpečné muže lepší instinkt než já, ale to pochybuji, spíše žárlí, rozhlédne se po pokoji, jestli tu něco nenechal.
Ještě se zmíní, že dá Jakubovi instrukce, políbí mě na čelo a odchází, ale ve dveřích se ještě zastaví, "Posílej si Jakuba pro led!", připomene a tím mě dojme. Dělá si o mě starosti, přikývnu a je mě podivně smutno, zavalil mě zvláštní pocit, když sleduji, jak mizí a zavírá za sebou dveře, padla na mě podivná stísněnost, znamená pro mě víc, než si připouštím. Za tu krátkou dobu dostal se mně pod kůži, Viktor je pevný, záchranný bod v mém rozháraném životě, Filip je stále jen pouhá vzdálená iluze, krásný sen, který se nikdy nemusí stát skutečností, ale Viktora mohu mít kdykoliv budu chtít.

Bude mě ty dva dny chybět, ale teď se musím připravit na Jakuba, na jeho záhadný pohled, jsem ráda, že je mým dozorcem i ochráncem právě Jakub, i když nevím, co si s ním počnu, je tak nečitelný a podivný, ale kde je tak dlouho. Ticho v pokoji a opuštěnost mě skličuje, minuta ubíhá za minutou a Jakub nikde, začínám přemýšlet, jestli to jen Viktorovi neslíbil, aby měl od něj klid, a jít za mnou se mu nechce, to mě rozladí, co může proti mně mít, vždyť mě vůbec nezná. Tato nejistota, ještě zhorší mé pocity, přemýšlím, jaký k tomu může mít důvod, od první chvíle vnímám z jeho strany něco zvláštního, jako odstup, ale zároveň i skrytý zájem.
Jeho pohled je navenek odměřený, ale jeho oči něco tají, bouří v nich ukrývané vášně a něco mě naznačují, jen přesně nevím co, je to muž plný záhad. Konečně se ozve zaklepání, to je Jakub, odechnu si, trvalo to dlouho, ale nakonec přišel, pocítím zvláštní radost spojenou s neurčitými obavami, nedovedu si představit, co s ním budu celé hodiny dělat, o čem budeme mluvit. Zavolám nahlas, "Dále, je odemčeno.", urovnám si sukni, ale je příliš krátká, probleskne mně hlavou, že vzhledem k jeho odtažitosti nemám na sobě vhodnou blůzku, pokud je opravdu tak upjatý, tak rýsující se bradavky mně u něj přízeň asi nezískají, ale už se nedá nic dělat.

Zaujmu na posteli úhlednou polohu a s napětím sleduji, jak se dveře pomalu otvírají, snažím se uhodnout, jak se bude Jakub tvářit, jestli se aspoň usměje, ale k mému leknutí vejde Robert. V okamžiku ve mě ztuhla krev, sleduji, jak se podezřele široce usmívá, ale nevypadá jako posel dobrých zpráv, oči se mu divně lesknou. Já to tušila, že se jen tak s odmítnutím nesmíří, zmocnil se mě strach, srdce se mně poplašeně rozbušilo, hrdlo mám stažené, že nemohu polknout. Bouchne za sebou dveřmi, zvuk bouchnutí se nese pokojem, je to nepříjemné, konečně se mě podaří popadnout dech, "Co tady chceš, běž pryč!", vyrazím ze sebe.
Ale odejít nemá v úmyslu, "Musíme si promluvit, lásko, takhle to nemůže skončit!", procedí mezi zuby, v jeho hlase vycítím napětí, to co chce řešit, nemá s láskou nic společného, jde mu jen o pomstu a jeho ego. Dnes ráno jsem si příliš dovolila a nazvala ho magorem, to mě neodpustí, je schopný mě udělat ze života peklo, Bože, kam jsem dala rozum, že jsem si s ním vůbec kdy začala. Ale je pozdě své chyby litovat, k ničemu to není, nic to už nevyřeší, teď jen bezmocně sleduji jak pomalu a hrozivě se blíží k mé posteli, dostanu strach, že mě znovu uhodí.

Musím něco udělat, rychle se posadím a mrštím po něm sáček s ledem, ale uhnul hlavou, sáček ho minul a na stěně za ním se rozpíjí mokrý flek, Robert se rozesmál, je to smích, který nevěstí nic dobrého, mám chuť ho zabít. "Okamžitě vypadni!", zakřičím v panice, "Nebo někoho zavolám!", ale z mého vyhrožování si nic nedělá, "Koho chceš volat, tvůj amant odjel!", vysmívá se, "Tak nezlob a buď hodná holka a nic se ti nestane!", pokračuje, tón v jeho hlase kolísá mezi výsměchem a výhrůžkou, vylekal mě, ale jsem i dotčena tónem jakým se mnou mluví.
"Roberte, o co ti jde, já nehodlám své rozhodnutí měnit a nemám zájem s tebou něco probírat!", snažím se mluvit k němu klidně, ale znepokojeně se dívám, jak si strčil ruce do kapes, zhoupne se na špičkách. Sarkasticky po mě opakuje, "Tak ty nechceš nic měnit, nechceš nic probírat a to si myslíš, že můžeš jen tak odejít?!", hlas má podivně tichý, ale každému slovu dává důraz, přímo ho vyráží. "Myslíš, že dovolím, aby si ze mě dělala pitomce!!!", jeho hlas čím dál více nabírá na síle, cítím v něm hrozbu, dívám se na něj a ptám se sama sebe, jak jsem ho mohla milovat, narůstá k němu ve mně ještě větší odpor.

Vzchopím se a vyzvu Roberta pevným hlasem, "Odejdi, už se nenechám přemluvit, s tebou jsem skončila, mlátit se od tebe nenechám!", snažím se rychle vstát z postele, ale mých řečí si nevšímá, rychle se ocitne u mě a zabrání mě vstát. Ale zjemní tón svého hlasu, "Chci se ti za facku omluvit, ale miluji tě, nemohl jsem se jen tak dívat, jak se s ním líbáš!" jsem jeho z důvodnění rozhozena. "Copak si zapomněl, včera si nepřijel a já se s tebou rozešla, líbat se už mohu, s kým budu chtít!", vysvětluji, ale chytil mě hrubě za ruku, "To se holčičko pleteš, na rozchod musí být dva, já se rozcházet nechci!" nevěřím svým uším.
"Ty ses zbláznil, přece mě nemůžeš k ničemu nutit!", ale z jeho očí poznávám, že si to opravdu myslí, ztratila jsem téměř rok s bláznem, jak se ho teď zbavím, snažím se osvobodit ruku z jeho sevření. Pokoušet se s ním o domluvu nemá cenu, musím se nějak pokusit třeba i lstí dostat ho od sebe co nejdál, ale je mazaný, ruku mě nepouští a navíc nalehl na mé nohy, je těžký, nemohu se ani pohnout, mám strach, aby se nepokoušel o něco víc. Přemýšlím, že budu křičet, ale on by mně ucpal ústa a ještě by mě mohl při tom udusit, Bože, on je snad psychopat, jak to že jsem to nepoznala dřív. "Roberte co vlastně chceš?", snažím se odvést jeho pozornost od mého těla, ale hned neodpoví, jen se divně usmívá, "To přece dobře víš, jsi chytrá holka!".

Přemýšlím, jak mu odpovědět, abych vše nezhoršila,nechci ho rozčílit, obávám se, že se přestane ovládat, je potom schopný všeho, pátrám v jeho očích a snažím, se vyčíst v jakém je rozpoložení, nesmím propadnout panice a udělat něco, co by ho vyprovokovalo. Dál mlčím a tiše si ho prohlížím, hezký je, to je pravda, má poznamenanou tvář do krve, tvrdou pěstí Viktora, ale i přes to stále vypadá až moc dobře. Jako milenec možná bude nenahraditelný, ale už s ním nechci mít nic společného, "Prosím, Roberte, přestaň a pusť mě.", vyzvu ho, snažím se mít klidný hlas, nechci za žádnou cenu vyvolat hádku.
Odmlčel se a pozorně mě sleduje, tak mluvím dál, "Sám přece víš, že nám to poslední dobou moc neklapalo!" snažím se mluvit tak, abych ho přivedla na myšlenku, že rozchod je pro nás oba to nejlepší. Zbytečná snaha, on si to nemyslí a hned nesouhlasně zakroutí hlavou, "Mel, v posteli nám to přece šlo skvěle, daly bychom to zase dohromady, proto jsem objednal pobyt tady!", řekne důrazně a zatváří se jako dobroděj. "Roberte, už se k tobě nechci vrátit.", mluvím tiše a vemlouvavým hlasem, ale jeho obličej okamžitě potemněl, tohle zrovna Robert slyšet nechtěl, změna je tak rychlá, že jsem se polekala, je zle, už tuším, co přijde, vezme si mě a nebude váhat použít i násilí, pokud se budu bránit.

Konec 2. části - 7. kapitoly
❤❤❤


 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 murielana murielana | Web | 31. ledna 2015 v 14:48 | Reagovat

Úžasnýýý, čtu a čtu ani nedýchám a najednou konec [:tired:] chci další díl, se nedočkám jak to dopadne s tím hadem Robertem ;-)

2 Vivi Vivi | Web | 31. ledna 2015 v 14:52 | Reagovat

Uff napínavé, už som zvedavá na další diel. Dúfam že ten Robert jej nič nezrobí preboha. A ona by sa už mohla rozhodnuť koho vlastne chce:D

3 Blanka Blanka | 31. ledna 2015 v 15:18 | Reagovat

Krásné doufám že  Robert  nic neprovede ???  a už  by se  měla rozhodnout koho chce .

4 pavel pavel | Web | 31. ledna 2015 v 15:27 | Reagovat

Rýsující se bradavky jsou v některých státech USA zakázány a vědí proč. Ty dokáží každého chlapa rozhodit. :-D

5 Deana Deana | 31. ledna 2015 v 16:01 | Reagovat

Je to super a takto napínavo to skončí a teraz musím čakať na ďalší diel O_O

6 stuprum stuprum | Web | 31. ledna 2015 v 17:01 | Reagovat

Ten Robert nemá v sobě kouska cti! :-D

7 Lamilka Lamilka | Web | 31. ledna 2015 v 17:24 | Reagovat

Napínavé :-)

8 Alka Alka | E-mail | 31. ledna 2015 v 21:11 | Reagovat

Nádhera, čte se to úplně samo, těším se na další díl! ;-)

9 Kristeen Kristeen | Web | 31. ledna 2015 v 21:12 | Reagovat

Tak to je mega napínavé! Už sa nemôžem dočkať novej časti. Skoro som nedýchala, keď som dočítavala posledné vety :)

10 pax pax | 1. února 2015 v 3:11 | Reagovat

úžasné, napínavé, super ;-)

11 silluety silluety | Web | 1. února 2015 v 10:22 | Reagovat

Je to dokonalý :3 strašně pěkný :3 těším se na další kapitolku :))

12 Zdena Zdena | 1. února 2015 v 11:03 | Reagovat

Paráááda, no teda sem z toho vedle, konec je skvělý. [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

13 Akim Akim | E-mail | Web | 1. února 2015 v 11:14 | Reagovat

Krásný díl. Moc se mi líbí, jak Mel pořád mele něco o lásce a citech, přitom je sama chladná jako ten led, co si dává na obličej. Přehazuje si muže, jako pytle s bramborami, to se pak nedivím, že narazí na takového magora, jako je ten Robert... :-P

14 Jára D. Jára D. | Web | 1. února 2015 v 12:55 | Reagovat

Hezky napsáno, hezký a zajímavý blog.

15 Beatricia Beatricia | Web | 1. února 2015 v 17:02 | Reagovat

Robert je hrubý a přitom nemá mužnou hrdost, že se doprošuje. Je to evidentní, že ona o něj nestojí. To jsem zvědavá, jestli mu podlehne. Ona totiž také není silný charakter. ;-)

16 Markét. :) Markét. :) | Web | 1. února 2015 v 17:25 | Reagovat

Máš hodně krásný blog :-) a musím říct, že nádherně píšeš:-))

17 Marcelka Celestine Marcelka Celestine | Web | 1. února 2015 v 19:08 | Reagovat

Já tě obdivuji jak umíš krásně psát :) Chce to hodně trpělivosti a času :)

18 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 1. února 2015 v 20:10 | Reagovat

Elis máš parádní blog, líbí se mi tady. Píšeš úžasně, nádherné počteníčko.Prima večer, pa,pa :-)  :-)

19 Simča Simča | 2. února 2015 v 14:39 | Reagovat

Jsem z toho mimo, celý  příběh je krásně napsaný! Dostalo mě to :-)

20 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. února 2015 v 17:08 | Reagovat

Ten konec se ti opravdu povedl, je to napínavé. Jen mám tu hlavní hrdinku ráda čím dál tím méně. ale zajímavě jsi vytvořila její psychiku. Jen tak dále!

21 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. února 2015 v 18:36 | Reagovat

Krásné a krásné nožky, jako laňka! ;-)

22 Elis Elis | Web | 3. února 2015 v 6:23 | Reagovat

[1]: Díky... jak to dopadne s Robertem bude v dalších dílech...

[2]: [3]: Mel patří k ženám, která má kolem sebe vždy plno mužů a těžko si vybírá... děkuji za komentář...

[4]: To jsem nevěděla, že je to v některých státech zakázané, jak to zvládají ženy když nechtějí nosit podprsenku... ;-)

23 Elis Elis | Web | 3. února 2015 v 6:26 | Reagovat

[5]: Díky... musí to být napínavé... další díl bude koncem týdne...

[6]: To je možné...

[7]: Čím napínavější, tím lepší...

24 Elis Elis | Web | 3. února 2015 v 6:30 | Reagovat

[8]: Díky, to mě těší...

[9]: Moc děkuji, jsem ráda za tvůj komentář, aby se příběh četl bez dechu, je sen každého spisovatele...

[10]: Pax děkuji...

25 Elis Elis | Web | 3. února 2015 v 6:34 | Reagovat

[11]: Děkuji, doufám, že se to stejně bude líbit i další kapitola...

[12]: Moc děkuji...

[13]: Díky... takové jsme my ženy, ale rozhodně nejme chladné, žádný muž na světě i když si to myslí, o ženách neví nic... :-D

26 Elis Elis | Web | 3. února 2015 v 6:37 | Reagovat

[14]: Děkuji...

[15]: Díky, docela si to vystihla...

[16]: Děkuji, i ty máš hezký a zajímavý blog...

27 Elis Elis | Web | 3. února 2015 v 6:40 | Reagovat

[17]: Velmi děkuji... to máš pravdu, chce to hodně času a toho mám málo...

[18]: Děkuji za hezký komentář, tvůj blog se mě taky moc líbí...

[19]: Díky Simčo...

28 Elis Elis | Web | 3. února 2015 v 6:44 | Reagovat

[20]: Děkuji... potěšilo mě od tebe, že jsi vzpomenula psychiku... hodně jsem  o charakteru hlavní hrdinky přemýšlela vzhledem předpokládanému ději... díky, že jsi to ocenila...

[21]: Díky... nožky jak laňka, moc hezké přirovnání...

29 Laura Laura | 3. února 2015 v 9:21 | Reagovat

WOW, úžasně napsaný, pohltilo mě to. Jsem zvědavá jak tohle se vyvrbí O_O

30 Dáša D. Dáša D. | 3. února 2015 v 9:21 | Reagovat

Super díl! Sem z toho vedle, konec je skvělý. [:tired:]

31 pavel pavel | Web | 3. února 2015 v 18:06 | Reagovat

[22]: Přelepují si je náplastí. Ty se dají i koupit v různých velikostech,  :-)

32 Elis Elis | Web | 3. února 2015 v 18:21 | Reagovat

[31]: Být tam, tak bych asi skončila za katrem, jsem alergická na náplast... :-D

33 Miloš Miloš | Web | 3. února 2015 v 21:13 | Reagovat

"To se holčičko pleteš, na rozchod musí být dva, já se rozcházet nechci!"

To mně připomnělo situaci, kdy Karel Šíp si našel nějakou mladou křepelku a požádal o rozvod s Marcelou Holanovou a ona se vyjádřila, že se s rozvodem nesouhlasí.

Ke svatbě musí být dva a na rozvod stačí jeden.

34 Miloš Miloš | Web | 3. února 2015 v 21:13 | Reagovat

"To se holčičko pleteš, na rozchod musí být dva, já se rozcházet nechci!"

To mně připomnělo situaci, kdy Karel Šíp si našel nějakou mladou křepelku a požádal o rozvod s Marcelou Holanovou a ona se vyjádřila, že se s rozvodem nesouhlasí.

Ke svatbě musí být dva a na rozvod stačí jeden.

35 Miloš Miloš | Web | 3. února 2015 v 21:14 | Reagovat

[34]: Nějakým nedopatřením jsem udělal dvojklik a komentář se uložil 2-krát. Ani jsem netušil, že je to možné :-)

36 Elis Elis | Web | 8. února 2015 v 14:37 | Reagovat

[35]: To nevadí Miloši, to se někdy stává ...

37 Elis Elis | Web | 8. února 2015 v 14:38 | Reagovat

[34]: Máš pravdu, Šíp a Holanová jsou příkladem... :-D

38 Artis Artis | Web | 8. února 2015 v 17:43 | Reagovat

"Jakou roli mu přidělím." .. Tohle je opravdu ukázkový příklad mršky, nevím co si o ní myslet. Ale dobře jí tak, se všemi si jen a jen pohrává.

39 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 9. února 2015 v 18:41 | Reagovat

Moc hezká kapitola. Bohužel jsem jí četla asi na dvakrát, ale presto jsem nemohla odtrhnout oči od obrazovky. Moc krásně píšeš. :-)

40 Elis Elis | Web | 10. února 2015 v 6:20 | Reagovat

[39]: Děkuji...tvůj komentář mě potěšil...

41 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 2. května 2015 v 14:52 | Reagovat

Moc pěkné, takové nohy bych chtěla mít.

42 Elis Elis | Web | 3. května 2015 v 8:24 | Reagovat

[41]: Fakt vypadají skvěle, také jsem na ně koukala...

43 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 8. května 2015 v 15:54 | Reagovat

[42]:
snad takové někdy budu mít :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."