"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Silvestrovská láska nezrezaví

16. ledna 2015 v 13:26 | Elis |  Příběhy

Elis
Silvestrovská láska nezrezaví

Přísloví, že "Stará láska nerezaví", jsem slýchávala často a docela tomu věřila, hlavně po několika vlastních zkušenostech, ale vždy po prvním návalu vzpomínek na to, co jsem s dotyčným prožila a které mě na čas vzrušily mysl, mě to nijak nezasáhlo a zase pominulo. Žádný z těch mužů, ve mně nezanechal hlubokou stopu a s lehkým srdcem jsem je znovu opouštěla s myšlenkou, že pokud se už nikdy nepotkáme, nebude to pro mě žádná ztráta. Ale to jsem netušila, co si pro mě osud přichystal a jak se rozhodl převrátit mě naruby můj život a přistrčit mě znovu do náruče jednoho muže, mé velké lásky, zrozené v třeskutém mrazu jedné Silvestrovské noci. Naše setkání se událo náhle, bez varování a v první okamžiku se všechno v mém těle na vteřinu zastavilo a nemohlo se vzpamatovat z úderu nečekaného setkání i úžasu, když jsem si uvědomila, že pro mě to nikdy ve skutečnosti neskončilo, že on má v mém srdci své stále místo.
Ten den začal nevině, netušíc co mě čeká, smířená s tím co to obnáší, doprovázela jsem babičku do nemocnice na menší ambulantní zákrok a mým úkolem bylo ji zase v pořádku dopravit domů a v tom jsem selhala. Ale nemohla jsem za to, omluvou mě může být, že se prostě dějí věci, které se nedají předvídat, zasáhnou nás nečekaně a zdrcující silou. Zatím nic netušíc, si ode mě babičku převzali lékaři s tím, že bude trvat minimálně dvě hodiny, než bude moci jít domů. Nebyla jsem nadšená a přemýšlela, co dělat, jak se na tak dlouhou dobu zabavím na nemocniční chodbě, bloumala jsem podél zdí, koukala na obrázky a nástěnky, vyhýbala se pospíchajícím lidem a netrpělivě sledovala ručičky na hodinkách, ale čas se vlekl, jako znavený kůň.
Čekání bylo nekonečné, rozhodla jsem se, že i když venku prší, přeběhnu do vedlejší budovy si koupit v bufetu něco k pití, v té chvíli mě padl do očí automat na kávu. Než zmoknout, zvolila jsem tuto možnost, chvíli jsem si vybírala z nabídky a stiskla jsem tlačítko s horkou čokoládou a zatím co se kelímek pomalu plnil, zahlédla jsem v lesklé ploše automatu za sebou bílou postavu a někdo tiše vyslovil mé jméno. V tom okamžiku jsem strnula, Bože, ten hlas znám velmi dobře, šeptal mě tolik krásných slovíček, vášnivě vyznával lásku, radostně se smál při návalech štěstí nebo sténal rozkoší při milování a hlavně mě připomněl Silvestrovskou noc, kdy tak podivně započala má velká láska, i vše, co potom následovalo. Ty úžasné chvíle v jeho vášnivé náruči, když jsme se vznášeli na vlnách touhy, hluboce přesvědčení o tom, že jsme si osudem určeni.

Hlavou se mně v mžiku prohnala vichřice vzpomínek a se sevřeným hrdlem jsem pomalu otočila hlavu, byl to on a mně se zastavilo srdce, naše oči na sebe narazily, pohledy se do sebe vpily, přímo se zatavily, hluboce jsem se nadechla, nevěříc, že je to vůbec možné. Byl krásnější než dřív, velmi zmužněl a bílý plášť mu neskutečně slušel, jen jeho úsměv byl beze změny neodolatelný a znovu mě okouzlil, silně jsem pocítila, jak se ve mně bouřlivě probouzí dlouho potlačované city. Naše setkání i jeho hluboce zasáhlo, četla jsem to v jeho tváři, rozbrázděné emocemi, i v jiskření jeho očí a ve vzrušeném úsměvu jeho rtů, uvědomila jsem si, že v době, kdy po jeho odjezdu naše láska pomalu skomírala, jsme si nikdy neřekli sbohem. Náš vztah nebyl ukončen, jen byl přerušen okolnostmi a nyní dostal další příležitost pokračovat, intuitivně jsem to tak vnímala a tento silný pocit a uvědomění, že ho stále miluji, mě zcela ovládl.
Rychle jsem sjela pohledem na jeho ruku, nemá snubní prsten, ulevilo se mě, to by byla jediná překážka, která by mě snad mohla zastavit, zhluboka jsem se nadechla s rozhodnutím udělat vše proto, abychom mohli být zase spolu. S výdechem jsem se napřímila, vrátil se do mě život, proměnila jsem se ze ženy unuděné z fádních mužů, v ženu plnou života, svůdnou, vášnivou a přitažlivou, v ženu pro něj osudovou, jak mě vždy ve chvílích lásky šeptal. Zvedla jsem se z popele všednosti, jako bájný pták Fénix, připravena na všechno, co chci s ním znovu prožít, on je ten pravý muž pro mě, jsem si tím jista. Je výjimečný, vnímala jsem vzrušeně, jak mě hoří tváře, mé srdce se zrychleně roztlouklo a krev jako divoká, horská řeka proudila v mém těle.
Probudila jsem se z pouhého přežívání a stejně jako lvice vycítí kořist, zacítila jsem jeho vůni a věděla, že ho musím mít, jen on je ve mně schopný zase probudit silnou touhu a lásku, jen v jeho náruči prožiji to pravé štěstí a život, po jakém toužím. Jeho oči na mě visely, pozorně sledoval mou proměnu a pečlivě četl v mé tváři, oči mu zářily jako hvězdy, stejně jako když jsme spolu po prvé tančily a já mu beznadějně propadla. Přestal váhat a přistoupil těsně ke mně, objal mě a já nenasytně hltala každé jeho slovo, jak na mě nikdy nezapomněl, proto přijal místo v této nemocnici, jak se v něm obavy, že ho nebudu chtít vidět, střídaly s nadějí, že budeme zase spolu, jak velmi litoval, že si byl se mnou příliš jistý a zanedbával mě kvůli svému studiu.

Jeho slova zněla jako rajská hudba, v nic jiného jsem nedoufala, byla jsem si jista, že právě začíná pokračování naší lásky, přervané u něj nedostatkem času a mým následným vzdorováním. Uchopil mou ruku a vyzval mě, abych šla s ním, nezaváhala jsem a bez jediné otázky, následovala jsem ho do suterénu a dlouhými chodbami až k bílým dveřím, stejně tak důvěřivě, jako po ulicích o Silvestrovské mrazivé noci. Vytáhl z kapsy svazek klíčů a hledal ten správný, překotně odemkl dveře, strčil mě dovnitř a okamžitě za mnou zamkl, uvnitř bylo šero, malá okna suterénu nestačila prostor osvětlit a venku navíc bylo zamračeno. Do nosu mě udeřila zvláštní vůně obvyklého nemocničního pachu smíchaného ještě s něčím jiným, nerozpoznatelným a nepříjemným.
Pohledla jsem na něj a položila jednoduchou otázku, "Kde to jsme?", neodpověděl a šel zavřít dveře, vedoucí do vedlejší místnosti a na jejich skleněném okénku zatáhl roletku, podle pachu jsem pojala podezření a šla nakouknout okýnkem. Snažil se mě v tom zabránit, ale marně, polekaně jsem k němu vzhlédla, vedle byla pitevna, projel mnou nepříjemný pocit, tady se chce se mnou milovat, ale to já nemůžu, mrtví mě děsí. "Chci okamžitě pryč!", tichounce jsem zašeptala, jakoby mě nebožtíci mohli slyšet, "Neboj se.", vyzval mě a dal se do vysvětlování, že je to jen přechodné řešení. Je v nemocnici jen pár dnů, ještě se nerozkoukal, nemá zatím byt, nechce na ubytovnu a tak přespává tady, v lékařském pokoji u známého patologa. Ten je až dokonce týdne pryč a tak nám nehrozí vyrušení, pokračoval v líčení výhod pokoje v tak nepříjemném sousedství, znepokojeně jsem se snažila mu vysvětlit, že se neobávám vyrušení.
Spíše toho co je vedle, uvnitř chladicích boxů, přítomnost smrti mě rozrušila, usmál se mému strachu, odbyl ho mávnutím ruky a přitiskl mě ještě těsněji k sobě s poznámkou, že mrtví mně neublíží a on se postará, abych na to více nemyslela a co řekl, to i později do písmenka splnil. Začala jsem uvažovat, milovala jsem se na mnoha zvláštních místech, dokonce jsem v noci často randila i na hřbitově, to je vlastně to samé, i tam byli všude mrtví. Asi má pravdu, kam bychom taky jinam šli, nechci už nic odkládat, není se čeho bát, zbytečně se děsím, pomalu jsem se uklidňovala a odehnala své obavy. S ulehčením jsem si zhluboka oddechla, byla jsem připravena, jako by to vycítil, okamžitě se zeptal, "Neodložíš si?", v jeho hlase, jsem rozpoznala narůstající vzrušení.

Zadívala jsem se mu dlouze do očí, pamatuji si velmi dobře naše první milování, byla jsem zmrzlá holka, kterou zahříval napřed grogem a potom ve své náruči, nezkušená, vydaná mu na milost, ale teď je všechno jinak. I když jsme byli dlouho odloučení, dnešní den to smazal, pokračujeme tam kde jsme přestali a další kapitolu našeho vztahu začnu já, dobře si pamatuji, jak miloval, když jsem mu tančila. Velmi ho to vzrušovalo, vždy mě k tomu přemlouval, rozhodnu se naše setkání po dlouhé době zahájit tancem a vyvolat v něm krásné vzpomínky, na to jaké to bylo a překlenout tak rychle dobu, co jsme byli od sebe. Nač ztrácet čas slovy, všechno je jasné, od první chvíle to vidím v jeho očích, oba dva už víme, že jsme si souzeni, patříme k sobě, ani odloučení naše city a lásku nezničilo, láska je nesmrtelná.
Odvrátila jsem se od něj a volným krokem přešla ke stolu, svlékla si kabátek a přehodila jej přes židli, následoval mě, stál u mě tak blízko, že jsem cítila na tváři horký závan jeho dechu. Byl náhle trochu rozpačitý, jako by poznal, že jsem jiná, v tom se nemýlil, dám mu poznat, co se mnou ještě nezažil, o co za dobu co nejsme spolu, se připravil. Pozoruji jeho tvář zpod sklopených řas, krásné oči má plné utajených náznaků, toho co mě s ním čeká, ale všechno bude trochu jinak, po mém, opřu dlaň o jeho hruď a zatlačím, ustupuje přede mnou až k posteli, prudce do něj strčím, až se posadí. Poodstoupím o pár kroků zpět, tak aby na mě nedosáhl, předvedu pár pohybů vzrušujícího tance paso doble a pomalu si začnu rozepínat blůzku.
Knoflíček po knoflíčku, mezery mezi rozepínáním vyplním tancem, doprovázím každý pohyb svého těla a rukou, klapotem podpatků a blůzku odhodím za sebe. Netrpělivě poposedl, vidím, že na něj tanec a mé svlékání silně působí, ale pokračuji dál v tanci a zdlouhavě si rozepínám zips na sukni, při zadupání podpatků, ji nechám sklouznout na zem, překročím ji a předvedu mu své dlouhé a štíhlé nohy i místo kde končí, sleduji, jak mu ohryzek na hrdle poskočil, jak vzrušeně polkl. Už jsem jen ve spodním prádle a střevíčkách, opřu nohu o postel těsně u jeho rozkroku, okamžitě pochopil, co chci a rozepíná přezku a po chvilce i na druhém střevíčku.

Odkopla jsem střevíčky bokem a vyzvala ho, aby se svlékl, bleskově mně vyhověl, přistoupil ke mně blíže, přitiskla jsem se k jeho nahému tělu a položila ruce kolem jeho krku. Stoupla si na špičky a zatím jen lehce jsem ho políbila, jako příslib dalších a vášnivějších polibků a vyčkávala jsem zvědavě, jestli nezapomněl na náš rituál. Ale měl ho zřejmě vypálený v paměti, stejně jako já a okamžitě konečky prstů mě lehce a vzrušivě sjíždí po pažích a dále dlaněmi jemně kopíruje mé tělo do pasu a přes boky, zachvívám se pod jeho doteky jako list ve vánku. Jeho ruce skončí až dole na mých zádech, pevně a prudce mě k sobě přitiskne, poznávám, že už déle nemůže čekat, zavzdychám, aby neotálel, jeho prsty mně rozepnou podprsenku, zvedne mě a nese do postele.
Nastává to, po čem jsme oba toužili, od prvního setkání našich pohledů u automatu s kávou, v posteli byl vždy úžasný, a teď se jistě ještě zlepšil, jsem tou myšlenkou rozpálená, svlékl mně kalhotky a mé tělo se pod doteky jeho horkých dlaní nedočkavě rozechvěje. Každé laskání jeho prstů spouští vlnobití slasti, každý z jeho polibku mě bere dech, silné prožitky narůstají, vjemy a smysly jsou vydrážděné. Proletí mě hlavou vzpomínka na mrazivou noc a mé první milování v jeho bytě pod nádhernou štukovanou klenbou, jeho ruce nebyly dravé, byl velmi něžný. A to je i teď, jeho ruce jsou stále něžné, ale zkušenější a znají mé tělo velmi dobře, bere si mě bez jediného zaváhání, je smyslný a vášnivý, ale jeho rty jsou stále sametové, Bože jak moc mě chyběl.
Zůstáváme dál v objetí, tiskneme se k sobě jako bychom se nemohli nabažit svých těl, s něhou naslouchám tlukotu jeho srdce, jeho náruč je hřejivá, jeho tělo stále žhne, cítím se velmi šťastná a únavou usínám, do milování vždy dávám vše. Ale tentokrát mě neprobudí s otázkou, zda zůstanu, vzbudím se sama s utkvělým pocitem, že jsem na něco důležité zapomněla, na babičku, s leknutí jsem ztratila dech, dávno uplynuly dvě hodiny, asi na mě stále někde čeká. Vyprostím se z jeho náruče, překvapeně a s obavou mě sleduje, jako by měl strach, že něco zkazil, posadil se, "Co se děje?", znepokojeně vyzvídá, rychle ho seznámím se situací a s tím kolik je už hodin, i on se vyleká, měl být dávno v ordinaci.

Oba se bleskové oblékáme, zpátky běžíme, chodba se mně zdá nekonečná, na schodech se rozloučíme dlouhým polibkem s tím, že se potkáme večer na starém místě, v podloubí domu, kde dříve bydlel. Každý dál běžíme na opačnou stranu, srdce mě bije až v hrdle, když doběhnu k ambulanci, babičku nikde nevidím, odvážím se zaklepat na dveře, sestra mě sjede nepříjemným a vyčítavým pohledem, tuším to nejhorší, museli zavolat pro dceru, mou mámu, aby babičku odvezla. Loudala jsem se domů, vůbec se mně tam nechtělo, s babičkou to bude v pohodě, odpustí mě to, bude mít pro mě pochopení, ale dovedu si představit, jakými výčitkami mě naši zavalí, až se vrátí z práce. Jednají se mnou stále stejně, jako s malou, stále mají potřebu rozhodovat o mém životě, jediná změna k lepšímu nastala, že mě táta už nefackuje, aspoň v tom to uznal, že jsem dospělá a musí se krotit.
Cítila jsem, že nastal čas se osamostatnit a opustit svůj pokojíček, zbavit se dohledu rodičů a tak se i stalo, ale nebylo to hned, napřed jsem seznámila rodiče se svou láskou a to že byl lékař, je trochu uklidnilo, i když napřed hodně namítali, ale asi předpokládali, že jsem v dobrých rukou a nemusí si o mě dělat starosti. Koupili jsme si auto a hledali byt, toužila jsem bydlet v domě, kde to všechno začalo, ale žádný volný byt tam nebyl, nastěhovali jsme se do domu naproti přes náměstí, byt byl hezký, jen neměl tu krásnou klenbu a byl velmi drahý, bylo nutné si vzít hypotéku a kvůli ní všechno špatně skončilo, kdybych to byla tušila, šla bych raději bydlet do paneláku, svou touhu mít byt na náměstí, jsem si dlouho a bolestně vyčítala, ale nemohla jsem vědět, co se stane.
Byli jsme spolu velmi šťastní, užívali si každou minutu, kdy jsme mohli být spolu, ale nedostávalo se nám peněz, teprve dokončoval atestaci a byl velmi hrdý, nechtěl přijmout výpomoc od našich a hledal jinou možnost, jak vydělat peníze. Za čas se rozhodl zapojit se do organizace "Lékaři bez hranic", já to nechtěla, bála jsem se o něj, ale nedal si to vymluvit a už se z mise ke mně nevrátil, měli jsme před sebou nádherný život, ale osud rozhodl jinak, navždy mě ho vzal, zemřel. Hrozně jsem trpěla a uzavřela se před světem, i když to nejhorší jsem časem překonala, poznamenalo mě to navždy. Už jsem nemohla zůstat dále v bytě, nesnesla jsem pohled na dům s bytem se štukovanou klenbou, všechno jsem prodala a odstěhovala se, ale na něj jsem nikdy nezapomněla a nezapomenu, byl výjimečný.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 murielana murielana | Web | 16. ledna 2015 v 14:02 | Reagovat

Elis překrásný příběh, konec mě rozbrečel [:tired:]

2 Deana Deana | 16. ledna 2015 v 15:25 | Reagovat

Máš naozaj veľký talent, veľmi sa mi páči ako rozpisuješ isté chvíle ;-)

3 Beatricia Beatricia | Web | 16. ledna 2015 v 15:57 | Reagovat

Nádherně koncipovaný příběh. Nečekané zakončení mu dodává smutný nádech, který ale neubírá příběhu na kráse. Máš opravdu talent na popis detailů a situací. :-)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 16:03 | Reagovat

Jsi jediný písálek, který píše erotické scény, a mě to neznechucuje. nechápu, jak to děláš, ale okouzluje mě to.
Jinak, příběh je krásně postavený, a v podstatě ti nemám co vytknout. moc se mi líbí některá slovní spojení- znějí hrozně poeticky.
Jen tak dále! Máš obdivuhodný talent.

5 Alka Alka | E-mail | 16. ledna 2015 v 16:40 | Reagovat

Naprosto úžasný! [:tired:] Jsi skvělá Elis :-)

[4]: Přesně, žádný lechtivý slovíčko, naprosto úžasně psaný O_O

6 stuprum stuprum | Web | 16. ledna 2015 v 17:15 | Reagovat

Teď si představ, že by se takový příběh odehrál v životě! Oba by museli být hodně nadržení. :)

7 Blanka Blanka | 16. ledna 2015 v 19:32 | Reagovat

To je nádherný příběh Elis :-)  máš opravdu talent :-)

8 Zdena Zdena | 16. ledna 2015 v 19:37 | Reagovat

Dokonalý! Fakt skvěle napsaný. [:tired:] Konec nerozdejchám. O_O

9 Lamilka Lamilka | Web | 16. ledna 2015 v 20:09 | Reagovat

Moc hezky napsaný příběh, Elis. Škoda, že to tak smutně skončilo...

10 pavel pavel | Web | 16. ledna 2015 v 20:16 | Reagovat

Hodně žen je na uniformy a když je to bílý plášť, tak tuplem. :-D
Podobně je to s muži, ti jsou zase na sestřičky. :D

11 Anidea Anidea | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 20:47 | Reagovat

Moc krásný a strhující příběh (babičky mi bylo líto... :-) ) Doufám, že jsi to neprožila, je to moc smutné.

12 Rosetta Rosetta | Web | 16. ledna 2015 v 20:52 | Reagovat

Nick miluje moře, žraloky atd. takže mě neudivilo že šel na tenhle film :-D .

13 M M | Web | 17. ledna 2015 v 2:08 | Reagovat

Presne na toto pokračovanie som čakala a bolo to ešte úžasnejšie ako som si predstavovala. Krása. :-D

14 pax pax | 17. ledna 2015 v 4:08 | Reagovat

Hezké a smutné zároven :-|

15 Dáša D. Dáša D. | 17. ledna 2015 v 7:55 | Reagovat

Úžasný, jsem ani nedýchala když sem to četla a nakonec i slzička ukápla, [:tired:]  :-(

16 Akim Akim | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 10:40 | Reagovat

Krásné jako vždy, i když ze smutným koncem... ;-)

17 Calistka Calistka | Web | 17. ledna 2015 v 10:50 | Reagovat

Tak to jsem moc ráda, že jsi dala na mé doporučení a krém vyzkoušela a jsi spokojená. To je vždy nejkrásnější komentář! :)

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 11:11 | Reagovat

Opět velmi čtivě napsáno, hltala jsem slovo od slova. Závěr byl nečekaný a velmi, velmi smutný. Byla to láska života.

19 Erička Erička | Web | 17. ledna 2015 v 14:50 | Reagovat

Tak krásně to začalo, konec mě moc dojal :)

20 M. M. | Web | 17. ledna 2015 v 16:40 | Reagovat

Bolo to nádherné, máš naozaj talent, hodný napísania nejakej knihy. Veľmi na blogu nečítam poviedky, romány, ani nič podobné, iba výnimčne, a musím povedať, že ty píšeš naozaj precízne, zaujímavo a človeka vtiahneš do deja. :-)

21 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 18:14 | Reagovat

tak seminárku jsem odevzdala, ale vrátila se mi,takže si odpočinu až příští víkend :/ ale se tak nehorázně na to těším,že se udělám jen den pro sebe :)

22 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 18:15 | Reagovat

Koukám, že se některé věci stávají i realitou. :)
Moc hezky se mi líbí, jak umíš tak hezky psát o životě a použít na to Ty správná slova, která tomu dávají šmrc.

23 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 18:15 | Reagovat

šmrnc

24 Vivi Vivi | Web | 17. ledna 2015 v 19:33 | Reagovat

V reálnom živote je malá pravdepodobnosť žeby sa to stalo, ale každopádne napísala si to dobre. Vieš užasne popísať situácie a pocity človeka. Nemám čo dodať. :)

25 :* :* | Web | 17. ledna 2015 v 19:42 | Reagovat

Píšeš prostě naprosto dokonale..:33 Zatajoval se mi dech při každém dalším slově, úplně mě to vcuclo :33, jen ten konec byl hodně smutný :/.

26 Elis Elis | Web | 18. ledna 2015 v 6:54 | Reagovat

[1]: Díky, život je někdy smutný...

[2]: Díky, píšu o lásce a snažím se psát decentně, jen v náznacích, jde mě hlavně o emoce, samotný příběh a jeho děj... nemám ráda když se láska spojuje s hrubými výrazy nebo dokonce vulgárními, to ji degraduje, podle mě k milování patří hluboké city...

[3]: Moc děkuji za ocenění, snažím se tak psát...

[4]: Děkuji ti, přesně si to popsala, o milování se musí psát s láskou v srdci, jde o víc než jen fyzično, důležité jsou i  hluboké emoce... nemám ráda knihy jako bylo 50 odstínů šedi, odložila jsem ji nepřečtenou, tam šlo o praktikování sexu,  už nešlo o lásku, slovo erotika znamená láska, tam to přesáhlo podle mého názoru už do naprosto jiné oblasti...

Slovo erotika pochází z řečtiny a je odvozené ze slova érós a znamená lásku a touhu, slovo erotika je hodně lidmi špatně chápané, nejde o pornografii...

27 Elis Elis | Web | 18. ledna 2015 v 7:03 | Reagovat

[5]: [7]: Děkuji...

[6]: Nerozumím přesně co tím myslíš, nebo ty jsi nepochopil o čem píšu...

[8]: Děkuji, někdy všechno neskončí tak jak si přejeme...

[9]: Děkuji Lamilko, bohužel i smutek je součástí života...

[10]: To máš pravdu, uniformy jsou lákavé a je jedno jaké jsou, mají něco prostě do sebe a každý chlap v uniformě je více přitažlivý...

28 Elis Elis | Web | 18. ledna 2015 v 7:10 | Reagovat

[11]: Moc děkuji za názor... babička to přečkala v pohodě...

[12]: To chápu, taky miluji moře...

[13]: Moc si mě potěšila, děkuji...

[14]: Pax díky...

[15]: Děkuji, to co jsi napsala mě vždy potěší...

[16]: Díky Akime, tak to v životě chodí, přijdou i těžké chvíle...

29 Elis Elis | Web | 18. ledna 2015 v 7:16 | Reagovat

[17]: Vybrala si skvělý krém...

[18]: Děkuji, je to tak, člověk se může zamilovat vícekrát, ale jen jedna láska je ta pravá a nenahraditelná...

[19]: Díky, při psaní i mě slza ukápla...

[20]: Toho si velmi vážím, takové komentáře mě dávají chuť do dalšího psaní, moc ti děkuji...

30 Elis Elis | Web | 18. ledna 2015 v 7:32 | Reagovat

[21]: Tak to je, jak doufám, jen menší komplikace, něco asi předělat nebo doplnit, to zvládneš a bude to v pohodě a oddechneš si, budeš to mít za sebou...

[22]: Moc děkuji, život je nepředvídatelný, ale i tak je krásný a má cenu se snažit ho prožít co nejlépe, i když dostaneme od něj pořádný kopanec, je nutné se co nejrychleji zvednout, jít dál a věřit, že nás zase něco hezkého čeká...

[24]: Proč myslíš, život dovede zamotat osud pořádně, marně se neříká, že nejlepší romány píše sám život... děkuji za hezký komentář...

[25]: Moc, moc děkuji za ocenění... včera mě nešlo psaní a tak jsem k tomu celý den nesedla a teď cítím, že se mě múza vrací, bez múzy psaní nejde a i múza je ráda pochválena... díky, za tvůj krásný komentář...

31 Simča Simča | 18. ledna 2015 v 11:24 | Reagovat

Elis ty nám dáváš zabrat, přečetla sem to jedním dechem a musím přiznat že se mnou to pěkně zacvičilo [:tired:]  :-(

32 Miloš Miloš | Web | 18. ledna 2015 v 12:03 | Reagovat

Škoda, že to vzalo takový konec, tak krásně se to rozvíjelo - milování vedle pitevny, zapomenutá babička a nakonec smrt.
Ledaže bys jako Arthur Conan Doyle, který se už přesytil psaní o Sherloku Holmesovi a nechal ho zemřít, po volání nespokojených čtenářů se však nechal přesvědčit a začal tím, že Holmes tím pádem do propasti se nezabil, ale jen zranil a nakonec se mu podařilo odtud vyškrábat a Doyle tak může pokračovat v líčení jeho neobyčejných detektivních příběhů.
Mohla bys toho lékaře také nějak resuscitovat, bylo to moc pěkné :-)

33 Miloš Miloš | Web | 18. ledna 2015 v 12:04 | Reagovat

Jinak kontrola snubního prstene u mužů dost klame. Téměř nikdo z nich ho nenosí, já jsem vydržel asi týden a pak mě už otravovalo při umývání rukou ho sundávat a už ani nevím, kde je. Manželce se dokonce podařilo ho někde takto zapomenout a přišla o něj.

34 Elis Elis | Web | 18. ledna 2015 v 13:46 | Reagovat

[32]: O takových věcech se nežertuje...

[33]: Tak asi jak kdo, můj táta nesundal prsten od své svatby, i když už s nimi nebydlím, nikdy jsem neviděla, že by ho neměl... je možná lépe ho nesundávat, než ho někde zapomenout...

35 Miloš Miloš | Web | 18. ledna 2015 v 15:24 | Reagovat

[34]: Elis, vycházím z toho, že jde jen o tvé fantazie a jak se říká "podobnost s konkrétními osobami je čistě náhodná."
Jinak bych si nedovolil nic zlehčovat.

36 Lotte Lotte | Web | 18. ledna 2015 v 17:47 | Reagovat

Moc se mi libi Tvuj styl psani.. kdyby jsi vydala nejakou knihu, dej mi vedet! Rada si ji koupim.

37 (Dája) Lóra (Dája) Lóra | Web | 18. ledna 2015 v 17:57 | Reagovat

Ahoj, hrozně děkuju moc za podporu, koment na blogu. Já nějak vůbec nestíhám .... malý je pořád ve špitále. uf

38 Lenci Lenci | Web | 18. ledna 2015 v 18:18 | Reagovat

Ach... Krásne no smutné zároveň... :)

39 Elis Elis | Web | 19. ledna 2015 v 8:02 | Reagovat

[35]: Chápu, nic se neděje, nemůžeš poznat co je ze skutečného života a co je fikce, spisovatelé to neprozrazují...

[36]: Moc děkuji, ráda bych něco vydala, ale je to dost složité, pokud se mě to podaří, dám vědět...

[37]: To jinak nejde, teď je důležitější syn...

[38]: Děkuji za komentář... smutek bývá nezvaný host...

40 Bev Bev | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 8:08 | Reagovat

Velice pěkně vyprávěný příběh, vkusně a citlivě. :-)

41 Sugr Sugr | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 18:43 | Reagovat

Pěkný příběh Elis, krásné i smutné...:-)

42 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 2:39 | Reagovat

[30]:
jj, vyměnit obrázek a opravit některé věci a doplnit info a dnes to profesorka bude mít na e-mailu

není zač, taký mám k tomu takový přístup,ač kopance jsem dostala dost a i dostávám

43 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 4:04 | Reagovat

ano nakupilo a byl to problém, ale začíná se to pomalu zlepšovat ;) tak teď jen udělat, abych se do budoucností tomuto stavu vyhnula

44 Niky Niky | Web | 20. ledna 2015 v 16:47 | Reagovat

Naprosto úžasně jsi to napsala!!!!! :-D

45 Elis Elis | Web | 21. ledna 2015 v 11:49 | Reagovat

[40]: Děkuji, moc si toho vážím...

[41]: Moc děkuji Sugr...

[42]: [43]: Tak to už nebude tak hrozné, a budeš mít zase na čas klid a čas na jiné věci... to jsme na tom stejně, takový způsob jedině funguje... to tak bývá většinou se na člověka sesype víc věcí najednou a dostane zabrat, tak pokud si něco můžeš naplánovat a počítat s nějakým problémkem dopředu je to vždy dobré...

[44]: Děkuji, jsem ráda že se ti příběh líbí...

46 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 17:16 | Reagovat

Krásný příběh - pěkně napsáno...:).

47 Elis Elis | Web | 21. ledna 2015 v 18:18 | Reagovat

[46]: Děkuji...

48 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 5:10 | Reagovat

[34]:

[33]: Ja som moj stratil v svatobnu noc, skakal po dlazbe a skoncil v kanale pred barom "La Paloma" v Bratislave. Nahradny, kupeny uz tu, som odlozil "na vecne veky", lebo pri rysovani - vtedy este nebol CAD! - ma strasne vyrusovlao, ako klepkal o priloznik. (Tiez dobra vyhovorka, nie?) Kazdopadne som nosil to "znackovanie" dokopy asi tak dva tyzdne...

49 Elis Elis | Web | 23. ledna 2015 v 7:01 | Reagovat

[48]: Tak to je smůla ztratit snubní prstýnek o svatební noci, ale měl si zase  výmluvu, proč prstýnek nenosit a chodit  po světě neokroužkovaný, volný jako pták... :-D

50 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. ledna 2015 v 20:57 | Reagovat

Krásný příběh, emotivní, četla jsem se zatajeným dechem a jednu chvíli si říkala, já snad začnu znovu věřit na lásku.
Konec byl nečekaný, a přitom, tolik realistický. Kolik takových konců v životě nastává.

51 Elis Elis | Web | 24. ledna 2015 v 14:34 | Reagovat

[50]: Moc děkuji... myslím, že láska nikdy neumírá, jenom ji někdy od sebe odháníme...

52 Iris Iris | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 16:18 | Reagovat

prožívala jsem to celé s tebou, hlavně když jsi zaslechla ten jeho hlas :-D sem si to úplně živě představila.....
krásně píšeš ;-)
láska je věčná :-)

53 Elis Elis | Web | 1. února 2015 v 16:59 | Reagovat

Děkuji, to co jsi napsala, mě potěšilo...

54 thinjill thinjill | Web | 23. srpna 2016 v 15:33 | Reagovat

Ahoj, máš krásný blog a užasně píšeš, jestli Ti někdy chybí motivace do cvičení a správného jezení, určitě se stav na můj blog a tam se určitě dostaví.! Omlouvám se za občasné sprosté slůvko, ale jsem prostě takový a nemyslím to zle, je to jen pro okořenění toho co chci sdělit, aby to mělo váhu... někdy je třeba troška agrese, aby byl člověk výkonný...:) takse budu těšit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."