"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Jak se zbavit muže – 4. část

12. března 2015 v 18:58 | Elis |  Jak se zbavit muže

Elis
Jak se zbavit muže - 4. část

Pádu nemohu zabránit, i když pustím krabici a snažím se zachytit zábradlí, ale marně a jen cítím nárazy hran schodů a údery předmětů z převrácené krabice a bolestivý dopad na odpočívadlo pod schody a nakonec seknutí rohem od cédéčka do tváře, pak třesknutí a zajiskření v očích, jak má hlava narazila na zem. Vnímám zvláštní pocit, že jsem se roztříštila na kusy a že jsem možná i ohluchla, když po rachotu věcí vysypaných z krabice a mých výkřiků a sténání při pádu, najednou je kolem mě zvláštní ticho, neslyším vůbec nic a jen ležím bez hnutí s pocitem, že se ve mně všechno nějak divně posunulo, rozbilo a nalomilo. Zírám bez jediného mrknutí na bílou omítku schodiště nade mnou, prudce vydechnu a poděšeně prociťuji, jak mě zaplavuje bolest a rozlézá se po celém těle, až do konečků prstů, nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.
Obávám se udělat i sebemenší pohyb, i když bych měla zjistit, jestli se mohu pohnout a jako šlehnutí bičem projede mnou strach, že bych mohla ochrnout, té možnosti se zděsím, mít tak nadobro zničený život, to ne, to chci raději umřít. Náhle zaslechnu bosé nohy na schodech, uvědomím si, že hluchá nejsem, stočím oči a vidím strůjce mého neštěstí, přiklekne a naklání se, "Miláčku, stalo se ti něco?", zeptá se, jeho šedomodré oči na mně vyděšeně hledí, ale nevnímám nic z jejich krásy, cítím k němu jen odpor a zlost. To on za všechno může, je zázrak, že vůbec žiji, proč tu krabici pustil, když se zprvu o ni tak vehementně přetahoval, co pak mu nedošlo, co se stane. To mu snad žárlivost úplně zatemnila mozek, je to jen jeho vina, místo toho aby se přede mnou předváděl nahý, měl mít v sobě kousek hrdosti a hned vypadnout z bytu a nic by se mně nestalo.

Teď když mě málem zabil, si bude hrát na samaritána a záchrance, Bože, jak já ho za to nenávidím a chci, aby zmizel z mého života, jak by mně bez něj bylo fajn, pomyslím si a s námahou promluvím, "Nedotýkej se mě!", když se mě pokouší nadzvednout hlavu. Odtáhl ode mě s leknutím ruce a já si pomyslím si, že je to pitomec, copak neví, že po takovém pádu se mnou nesmí hýbat, mohu mít zraněnou páteř. Zlobím se na něj ještě víc, ale zároveň se mě ulevilo, po zjištění, že mohu aspoň mluvit, i když svůj hlas nepoznávám a nevím, čím to je, možná mám poraněný krk nebo mě zalehlo v uších. "Bolí tě něco?", zeptá se a ve mě se okamžitě zvedne další vlna nevole, tak hloupě se ptát, může jen on, po takovém pádu by to byl zázrak, kdyby mě nic nebolelo, a tím, že na mě zírá, mně nepomůže. Ale náhle si uvědomím, že žádnou bolest už necítím, je pryč, jako by se rozplynula, a kdyby nebylo pádu ze schodů, měla bych dojem, že jen tak ležím a odpočívám, musím zjistit, co je se mnou, něco se děje, ale nevím co.
Podívám se na něj a hodnotím ho, v mém názoru na něj se nic nezměnilo, je sice krásný a mužný, ale nemiluji ho, je mě k ničemu, měla jsem ho vyrazit už dávno, hned kdy jsem zjistila, že všechny mé city k němu jsou pryč, teď na své ohledy doplatím. Uvědomuji si plně, že smysly vše kolem sebe vnímám stejně, rozum mě zatím zůstal zachován, jen bolest necítím, to mě znepokojí, nechápu to, asi upadám do nějakého šoku a nutně potřebuji pomoc. "Zavolej záchranku a dělej!", pobídnu ho šeptem a sleduji, jak jde po schodech nahoru pro mobil a nabídne mě tak pohled na svůj zadek, má ho vážně úžasný, obepnutý v těsných džínách je velmi sexy. Mě pohled na mužské pozadí vždy vzrušoval a probouzel mé touhy, nevím, jestli to muži vůbec tuší, asi ne, když většinou za svou chloubu považují jen to nadělení vpředu a na to teď právě hledím, když zase sbíhá rychle ze schodů a já musím, ať chci nebo ne, zaměřit své oči, na jeho vyboulený poklopec.

Přemýšlím, jak dokázal celou svou výbavu nacpat do tak těsných džínsů, ale hned se pokárám za to, na co myslím, buď jsem se zbláznila, nebo mám těžký otřes mozku, ale je mě jasné, že nemyslím normálně, něco je se mnou špatně, proč obdivuji chlapa, co mě už vůbec nezajímá. Možná jsem zraněna nebo je ze mě mrzák, může mně jít o život a tak proč myslím na takové věci, musím se donutit s tím přestat, co je mně po tom, co a jak má v kalhotách, už ho stejně nechci. Mám teď jiné starosti, místo bolesti, se začínám cítit čím dál více divně, proletí mně hlavou, že možná umírám a mozek mě nabízí příjemné věci, které jsem mívala ráda, aby odchod ze světa mě tolik nebolel. Polekám se a soustředím se na své pocity, na to, jak se mě náhle po těle rozlézá plíživě, ale nezadržitelně tížívá slabost, jako by mě z těla unikal život, hlava se mně motá jako po jízdě na řetízkovém kolotoči, občas vidím mžitky před očima. Přepadl mě zvláštní pocit, jako bych nebyla ve svém těle, poděšeně se mu podívám do tváře, jako by mě mohl pomoci, ale nevidím ho dost jasně, mám pocit, že se rychle stmívá, padá mě do očí tma, už nespatřím vůbec nic.
Ještě zaslechnu, jak křičí něco o kaluži krve, ale jeho hlas slábne čím dál víc, propadám se do hloubky temnoty černější než noc a víc už z venkovního světa nevnímám, napadne mě, že opravdu umírám, ale už mě to neděsí, překročila jsem práh života a na druhé straně už pocity nejsou, ani láska, ani bolest. Dál už nic není, jen temnotu probleskne, poslední zášleh uvědomění, že co bylo, už je pryč, nejsem nic a netuším, jestli jsem mrtvá, nebo žiji, propadám se hlouběji do tmy, svět přestal pro mě existovat, čas se zastavil. Občas mou temnotu shůry protne světlo a zase nastane tma, nebo zdola se mihnou v černotě zvláštní rudé skvrny a zase zmizí, nic jiného nevnímám a nevím, jestli jsem v předsálí pekla nebo stoupám k nebi, necítím své tělo, necítím nic. Uvízla jsem asi mezi životem a smrtí a přetahují se o mě mocnosti nebeské i pekelné a váží pečlivě mé hříchy a dobré skutky a já jen bezmocně čekám, na kterou stranu se váha převáží, jestli budu stoupat vzhůru k zářivému světlu na konci tunelu, nebo mě pohltí dole černá díra plná ohnivých plamenů.

Nevím, jak dlouho přežívám v tomto stavu, ale náhle mě uhodilo do očí prudké světlo, je znepokojující, nechápu co se děje, mám pocit, že mně něco nadzvedává víčka, světlo zatím sílí a rozhání temnotu, můj čas na umírání ještě nenastal, nechtějí mě dole ani nahoře, posílají mě způli cesty zpět do očistce mého života. Začínám si uvědomovat své tělo, vnímám, jak ožívá, podařilo se mě nepatrně pohnout prsty, neumřela jsem, škoda mohla jsem to mít už za sebou, pomyslím si lhostejně, necítím radost z toho, že žiji, necítím vůbec nic, všechny emoce ve mně stále tvrdě spí. Vnímám jen doteky, jak něčí dlaň mě popleskává po tváři, "Vzbuďte se, otevřete oči!", neléhá na mě hlas, nepoznávám ho, ale je neodbytný a bolestivě mě rezonuje v hlavě, stále mě nutí otevřít oči, cítím, že dokud to neudělám, nebudu mít klid.
Ale víčka mě neposlouchají, až po několika pokusech udržím oči otevřené a tma z mé hlavy odletěla jako hejno vyplašených vran, nad sebou vidím rozmazanou pohybující se skvrnu, zaostřím oči, je to sestřička v bělomodrém oblečení, za ní zahlédnu postavu muže, prosebným hlasem žádá, "Nechte nás chvíli o samotě?!", jeho hlas ve mně vyvolává vzpomínky. Sestřička přikývne a zmizí, hlava muže se přiblíží, jeho šedomodré oči na mě starostlivě hledí, poznávám je, paměť se probouzí a vzpomínky se derou zpět do mé mysli jako horské řeky pramen. Vím kdo to je, žijeme spolu a velmi ho miluji, on je má velká láska a hned si vybavuji, první setkání s ním, i to, jak velmi jsem ho chtěla mít, on je nejdůležitější muž v mém životě a jsem šťastná, že ho mám, že mě neopustil, že ho znovu vidím.

Je tady se mnou, má stále o mě zájem a ptá se starostlivě, "Miláčku, jak je ti?" a líbá mě na čelo, ale na otázku nemohu odpovědět, nevím, jak se cítím, to musím postupně zjistit, hlavně chci vědět, proč ležím v této nemocniční posteli a vedle mě pípa monitor v rytmu mého srdce. "Proč jsem v nemocnici?", zašeptám s obtížemi, mám vyschlá ústa, musím několikrát polknout, okoralé rty si olíznout jazykem a znepokojeně sleduji, jak sebou trhne a překvapeně na mě pohlédne. "Ty si na nic nepamatuješ?", v obličeji se mu rozlije údiv. "Ne, co se stalo?!, zeptám se a jsem zmatena z výrazu jeho tváře, "Umírám?", zašeptám otázku, poleká mně jen vyslovení toho slova, podívám se na něj zoufale, teď umírat nechci, když je tady se mnou. "Ne, neumíráš, ale si po těžké operaci hlavy, byla jsi v umělém spánku.", vysvětluje a chlácholivě mě hladí po tváři, "Spadla jsi ze schodů, spěchali jsme a nechtěla si čekat na výtah.", popisuje, jak jsem přišla k úrazu.
Zamračím se, snažím se vší silou si vzpomenout, ale marně, nemohu vydolovat z paměti žádnou vzpomínku na pád ze schodů, poslední co si vybavuji je, jak jsme se milovali, ale nevím, kdy to bylo, než se mohu zeptat, vrací se sestra. "Musíte odejít, na poprvé to stačilo!", sestra je k němu nesmlouvavá, stačí mě jen políbit a zašeptat, že zítra přijde a mizí za dveřmi, nespokojeně se za ním dívám, chtěla jsem se na tolik věcí zeptat, mám pocit, že do zítřka se zblázním z čekání, je hrozné vědět, že se něco stalo a v paměti mít prázdné místo. "Nemračte se.", vyzve mě sestra, "Za pár dní půjdete domů.", utěšuje mě, "Váš přítel byl tady každý den, mátě štěstí.", její hlas zní přátelsky, ale její slova mě neuklidní, cítím, že něco není, jak má být, ten pocit je neodbytný.

Nevybavuji si kus svého života a to mě začíná deptat a ničit, monitor vedle mě zrychlí své pípání, sestra se na něj znepokojeně podívá a jde zmáčknout na zdi vypínač, za chvíli se dveře rozletí a vejde lékař a něco si se sestrou šeptají a pak s nevolí sleduji, jak sestra do hadičky od kapačky vstříkne něco injekční stříkačkou. "Co je to?!", zeptám se podrážděně, nesnáším, když nevím, co se děje, ale sestra nemá chuť k vysvětlování a jen prohodí, že musím být v klidu, odpočívat a hodně spát. Ale to snad ne, jako bych dost nespala, i když to v čem jsem týdny přežívala, s duší mimo tento svět, v té zvláštní temnotě a zatemnění mysli, v opuštěnosti a samotě, se nedá spánkem nazývat, ale stejně teď spát nechci, musím se dozvědět a ujasnit si spoustu věcí.
Ale léky kapku po kapce proudí do mé žíly, mísí se s krví a ženou mě do spánku, propadám se do snění, sny se střídají, některé mě utkvívají v paměti, jiné mizí, ale poslední sen si pamatuji, do všech podrobností. Vidím se, jak stojím nahá na louce plné vlčích máků, tráva je šťavnatě zelená a on přichází od velkého košatého stromu plného zářivě nažloutlých plodů, připadám si jako v rajské zahradě, kolem cítím příchuť hříchu. Prošlapává si ke mně loukou cestičku a krásné květy umírají pod jeho nohou, zprudka mě bere do náruče, i on je nahý a zacítím horkost jeho kůže. Líbá mě a šeptá, jak velmi mě miluje, ale mou zradu nesnese a bude ji vždy trestat smrtí, i když jsem mu věrná, poleká mě a chci se zeptat co tím myslí. Neodpoví a položí mě do trávy a umlčí má slova svými ústy, nade mnou se naklánějí rudé máky a mají barvu krve, stejnou jakou vidím na svém prstě, když si sáhnu na ret zraněný, po jeho příliš prudkém líbání.

Konec 4. části
❤❤❤
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 12. března 2015 v 19:28 | Reagovat

Nechce se mi věřit, že po tom pádu, při těch bolestech, měla ještě zájem obdivovat jeho vyboulený poklopec. :-D
Každopádně ten chlap je pěknej mizera a lhář a je rád, že ty kopačky nebudou, když ztratila paměť.

2 Blanka Blanka | 12. března 2015 v 19:55 | Reagovat

Já u toho ani nedýchala O_O   a  překvapuje mě  že potom pádu s těch schodů měla zájem  obdivovat jeho poklopec :-D

3 Beatricia Beatricia | Web | 12. března 2015 v 20:12 | Reagovat

Důležité je, že ten pád vůbec přežila. Ale její paměť ji zradila. To bude ještě složité. [:tired:]

4 Zdena Zdena | 12. března 2015 v 20:16 | Reagovat

Parááádně napsaný. Ty si prožila stavy v umělým spánku nebo podle čeho si psala? Ta přirovnání k nebi nebo peklu se mi líbí.[:tired:]

[1]:

[2]: Proč by nemohla obdivovat poklopec, já ve špitále měla smrt na jazyku a svedla sem doktora.:D

5 Artis Artis | Web | 12. března 2015 v 21:15 | Reagovat

Bože, to je tak hrozný. Nejdříve ho nenávidí a najednou o tom ani neví. Myslím, že udělala chybu s tím co mu řekla o falešném milenci, myslím si to celou dobu a budu si to myslet. Je to taková těžká zrada ve vztahu. Teď se jí to vymstí, snad to dobře dopadne. Je mi toho všeho líto. Jí i jeho.

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 12. března 2015 v 22:35 | Reagovat

Ten...mizera! Nejen, že jí sprostě lže (mohl jí přece jen říct, že spadla ze schodů, nemusel popisovat, jak k tomu došlo), ale také jí chce stále jen pro sebe.
Myslím, že tato kapitola se ti opravdu povedla, skvěle si rozebrala psychiku, a moc se mi líbil ten popis, když si myslela, že umírá (ten o Nebi a Pekle). Jen tak dále, máš mou obrovskou pochvalu!

7 Akim Akim | E-mail | Web | 13. března 2015 v 10:57 | Reagovat

Nádhera. ;-)

8 Deana Deana | 13. března 2015 v 10:59 | Reagovat

Perfektné, až mi nabehla husia koža. Som unesená popisom pocitov kedy je mimo. O_O

9 Lamilka Lamilka | Web | 13. března 2015 v 12:09 | Reagovat

Ta dívka je opravdu divoška, když i po pádu a zraněná dokáže ještě myslet na pěkný zadek ex přítele :-) A má i zvláštní sny, v takovém stavu v jakém se nachází. Ale pěkně napsáno :-)

10 Lamilka Lamilka | Web | 13. března 2015 v 12:11 | Reagovat

Jinak jo, chlapi občas bohužel lžou...

11 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 13. března 2015 v 13:14 | Reagovat

Chlapi "lžou" nepretržite a nato máme v medicíne práve ako riešenie "Amnesie" (amnézia?), stratu pamäti, niekedy len dočasnü. Düfam, že sa v záujme poviedky saa hrdinka z nej preberie a ten napuchnutý zadok mu rozpáre od riti po poklopec a z vajíček si spraví praženicu, keď sa zase hladná po živote vráti z nemocnice. Pekne písané, dobré čitanie, ale ja by som nepreháňal tým obdivom mužom... ;-)

12 Anidea Anidea | E-mail | Web | 13. března 2015 v 13:14 | Reagovat

Fakt napsané strhujícím způsobem. To je panečku obrat!

13 Ta mrtvá Ta mrtvá | Web | 13. března 2015 v 15:51 | Reagovat

pěkný blog

14 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. března 2015 v 17:48 | Reagovat

Poutavé čtení, strhující, napínavé, pěkné! :-)

15 Bella.M Bella.M | Web | 13. března 2015 v 18:01 | Reagovat

děkuji ti :) Jinak jsem si všimla, že máš opravdu krásné příběhy, budu se těšit na ten další :33

16 Sidica Sidica | Web | 13. března 2015 v 18:44 | Reagovat

krásny príbeh :D len tak ďalej

17 Kristeen Kristeen | Web | 13. března 2015 v 20:33 | Reagovat

super :) ten nadpis je proste stále najlepší, haha :D

18 Rosetta Rosetta | Web | 13. března 2015 v 21:20 | Reagovat

Jsem moooc ráda že tě můj vtip pobavil ;-) .

19 :* :* | Web | 14. března 2015 v 0:33 | Reagovat

Jak jen může zneužít takové situace? :O Doufám, že si na to vzpomene a pěkně si to s ním vyříká! :)
Jinak píšeš dokonale :), úplně mě to vcuclo do děje :).

20 pax pax | 14. března 2015 v 1:46 | Reagovat

Poutavé a dokonalé čtení :-)

21 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 14. března 2015 v 8:32 | Reagovat

Moc hezky napsané :-)

22 Marcelka Celestine Marcelka Celestine | Web | 14. března 2015 v 9:53 | Reagovat

No doufám, že se jí paměť brzy vrátí, už teď s ní manipuluje, čuju od něho nějaké svinstvo!

23 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. března 2015 v 10:52 | Reagovat

pěkně napínavě napsané. :-)

24 kelly145 kelly145 | Web | 14. března 2015 v 13:37 | Reagovat

Paráda!

25 Simča Simča | 14. března 2015 v 18:48 | Reagovat

Skvělý, těším se na další díl, jak vyrazí s tím hajzlíkem dveře ;-)

26 Joina Joina | Web | 14. března 2015 v 20:04 | Reagovat

Asi budu trošku zmatena, koukam že pišeš asi vice pribehu. Ale jo, dobra část:)

27 Baalberith Baalberith | Web | 14. března 2015 v 23:14 | Reagovat

úžasně píšeš :)

28 userka userka | E-mail | Web | 14. března 2015 v 23:19 | Reagovat

Kolik vlastně bude dílů? :-) Hezká povídka, dost chytlavá.

29 Hay. Hay. | Web | 15. března 2015 v 0:10 | Reagovat

Toto som nečakala :D A sprvu som sa smiala, potom som len krútila hlavou. Každopádne, sem s ďalšou časťou :D Skvelo napísané :)

30 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 5:50 | Reagovat

[1]: Tak to by ses divil, přežila jsem bouračku na motorce, kdy dotyčný mě chtěl předvést jak moc je opojná rychlá jízda a nezvládl to... jak jsem ležela rozpláclá na asfaltu a při vědomí tak mě hlavou šli samé podobné myšlenky, asi mozek odvádí pozornost od zranění, aby člověk neupadl do šoku...

31 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 5:54 | Reagovat

[2]: Díky... různé myšlenky se v takové situaci v hlavě líhnou, to vím z vlastní zkušenosti...

[3]: Složité to bude, ještě nevím co bude dál, ale chci aby to mělo napětí a překvapující konec...

32 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:02 | Reagovat

[4]: Díky... v umělém spánku jsem nebyla, ale nějakou dobu jsem si užila v bezvědomí...
To chápu, že sis nabrnkla doktora, to jsi moje krevní skupina, jsem na tom stejně, co mě život s nějakého důvodu strčil do nemocnice, vždy jsem ji opouštěla s doktorem, nevím proč, ale přitahuji může v bílých pláštích ... :-D

33 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:06 | Reagovat

[5]: To jsi vystihla, to byla od ní chyba, tak se chlapa nedá zbavit, vztahy jsou hrozně složité a někdy záleží i na jediném slovíčku, uvidíme co bude dál....

34 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:08 | Reagovat

[6]: Je mizera, zneužívá její situaci, i když se dá pochopit, že doufá tak zachovat jejich vztah, ale bude žít ve strachu z toho, že se jí paměť vrátí, bude to složitá situace... moc ti děkuji za pochvalu a krásný komentář...

35 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:14 | Reagovat

[7]: Díky...

[8]: Děkuji, tvé pocity mě těší, tak má příběh působit...

36 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:19 | Reagovat

[9]: Nevím jestli ji zrovna nazvat divoškou a mozek funguje v krizové situaci po svém... děkuji za komentář...

[10]: To je pravda s tím se už musí počítat... :-)

37 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:28 | Reagovat

[11]: Věřím ti, si chlap a tak to musíš vědět nejlépe... zasloužil by si to, ale kde je mužská solidarita, navíc praženice s takových vajec by asi nebyla příliš chutná... já muže v životě obdivuji a mám s nimi dobré zkušenosti... moc děkuji za pochvalu...

38 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:30 | Reagovat

[12]: Velmi si mě potěšila, děkuji...

[13]: Díky...

[14]: Moc děkuji Sugr...

39 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:33 | Reagovat

[15]: Jsem ráda, že se ti příběhy líbí a že sem znovu zavítáš a děkuji...

[16]: Díky, budu se snažit...

[17]: Děkuji, psaní mě neděla takové problémy, jako vždy vymyslet správný a vypovídající název, díky...

40 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:36 | Reagovat

[18]: Ten byl opravdu skvělý a díky za návštěvu blogu...

[19]: Přesně tak, ale řídí se tím, že ve válce a v lásce je dovoleno všechno, ona mu to časem spočítá, ještě sice nevím jak, ale určitě to bude velký třesk... velmi děkuji...

41 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:39 | Reagovat

[20]: Díky Pax...

[21]: Děkuji...

[22]: Manipulátor je skvělý a máš dobrý odhad na situaci... díky za komenář...

42 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:40 | Reagovat

[23]: Děkuji...

[24]: I tobě děkuji...

43 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:43 | Reagovat

[25]: Pokud se jí vrátí paměť, tak ty dveře s ním určitě vyrazí... díky...

[26]: Mám tady dlouhodobě rozepsaný román Milostné rošády a mezi kapitolami tím píšu různé povídky a děkuji za komentář...

44 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:45 | Reagovat

[27]: Moc děkuji...

[29]: Chápu ten poklopec rozveselil i mě a život si někdy s námi zahrává a děkuji za komentář...

45 Elis Elis | Web | 15. března 2015 v 6:48 | Reagovat

[28]: Kolik bude dílů ještě nevím, možná pro vyústění děje bude stačit ještě jeden díl, nanejvýš dva, uvidím... děkuji za hezký komentář

46 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 15. března 2015 v 11:40 | Reagovat

Opět jsem si vychutnala nádhernou kapitolu až dokonce. Elis jsi šikulka, úžasně píšeš, ale to Ti neříkám nic nového. Díky za krásnou chvíli a těším se na další. Pa,pa :-)  :-)

47 Van Vendy Van Vendy | Web | 15. března 2015 v 12:34 | Reagovat

Tak to nabralo další prudký obrat. Už jsem měla obavy, že skončí na vozíčku a bude v péči nenáviděného muže, který ji bude milovat. Zdá se, že v péči nenáviděného muže se stejně octne, ale bude mít větší možnosti. Dobrý zvrat se ztrátou paměti! I když to může být krátkodobá záležitost... ale uvidíme, uvidíme, co bude dál!
Píšeš ale fakt dobře, mně se líbí ty myšlenkové úvahy a některé slovní obraty jsou fatk výborné (tma jí odlétla z hlavy jak hejno ptáků). Skvělé!

48 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 15. března 2015 v 17:49 | Reagovat

těším se, jak to bude dál, jestli si vzpomene. :-)

49 Artis Artis | Web | 15. března 2015 v 19:45 | Reagovat

[33]: Byla to chyba, která snad vše napraví. Ale myslím, že by časem překousl to, že ho nemiluje, než to, že jiný chlap byl lepší. To chlap nepřekousne nikdy. Držím ji palce, teď fakt nevím, koho dřív litovat. :-(

50 Vivi Vivi | Web | 15. března 2015 v 22:07 | Reagovat

Táto žena je vážne že ufff ked ešte aj počas takého pádu sleduje jeho zadok a predok :D
Ale ona obla od začiatku až tak na chlapcov :D
Snad sa uzdraví :)

51 Miloš Miloš | Web | 16. března 2015 v 10:06 | Reagovat

Vymazat z paměti část života by se možná někdy hodilo, ale za rozbitou hlavu to nestojí. A když si rozpomene, bude to ještě horší. Pěkně se to zamotává.

52 Sidica Sidica | Web | 16. března 2015 v 16:00 | Reagovat

po takom páde ešte rozmýšľa nad jeho zadkom :D haha :D super časť

53 Elis Elis | Web | 18. března 2015 v 6:22 | Reagovat

[46]:Těší mě, že se ti i tato část příběhu líbila a moc děkuji, za krásný komentář...

54 Elis Elis | Web | 18. března 2015 v 6:24 | Reagovat

[47]: On se ten vozíček přímo nabízel, přesně jak popisuješ, ale rozhodla jsem se pro jinou variantu příběhu a co bude dál ještě nevím, děj příběhu se rozvíjí při psaní a moc děkuji za pochvalu...

55 Elis Elis | Web | 18. března 2015 v 6:27 | Reagovat

[48]: Tak to dopředu nevím, ale časem si vzpomene...

[49]: To je pravda, chlap nesnáší když je vyměněn a je těžké se rozhodnout komu z nich dvou držet palce...

56 Elis Elis | Web | 18. března 2015 v 6:31 | Reagovat

[50]: Mužské zadky jsou perfektní, když se povedou... díky za komentář...

[51]: Ztráta paměti se někdy hodí, ale bez úrazu se to nedá zařídit a tak je lepší mít i špatné vzpomínky

[52]: Holka se snaží... děkuji...

57 pavel pavel | Web | 18. března 2015 v 20:32 | Reagovat

[30]: Nejspíš ženy myslí jen na to, takže... :-D

58 Elis Elis | Web | 19. března 2015 v 21:46 | Reagovat

[57]: Myslet na takové věci je vždy příjemné, ale to je naše vědomá volba, proč se tak děje při zranění je asi jiná záležitost, napřed člověka ochromí ohromná bolest a najednou necítí nic a v hlavě se mu líhnou podobné věci, nebo se vybavují už dávno zapomenuté události...

59 userka userka | E-mail | Web | 22. března 2015 v 23:26 | Reagovat

[45]: Tak kdy už bude ten další díl? :-D

60 Elis Elis | Web | 23. března 2015 v 9:30 | Reagovat

[59]: Brzy už dopisuji, upravím text a zveřejním... :-)

61 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 2. května 2015 v 14:27 | Reagovat

Je vidět, že je to jen příběh a ne skutečnost, protože při tom co se stalo se ještě takhle chovat? :D to mne i celkem pobavilo

62 Elis Elis | Web | 3. května 2015 v 8:10 | Reagovat

[61]: Příběh snese víc než skutečný život... :-)

63 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 8. května 2015 v 15:49 | Reagovat

To rozhodně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."