"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj - foto zdarma - pixabay.com , publicdomainpictures.net
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28. část


V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Milostné rošády – 9. kapitola – Zamotané city - 2. část

4. března 2015 v 19:39 | Elis |  Milostné rošády
Elis
Milostné rošády - 9. kapitola - Zamotané city- 2. část

Toužím s Filipem po naplněné lásce a sopečném výbuchu citů, po jeho dlaních na svém těle a přisátí jeho rtů na své kůži, mám neodolatelnou touhu spočinout v jeho náruči a do posledního záchvěvu procítit každý nádherný okamžik splynutí. Ta představa mě vzruší, přitisknu si ruce na prsa a cítím, jak srdce v mé hrudi pro Filipa vzrušeně bije…,"Co je vám?", probere mně z krásných představ Jakub, "Celá jste zčervenala, nemáte teplotu?", ptá se znepokojeně a položí dlaň na mé čelo. Odstrčím jeho ruku a řeknu, co říct musím, "Nic mně není.", nechci, aby jen tušil, co se ve mně děje, asi by mě potom s Filipem nenechal o samotě, i když o bratra mít obavy nemusí, v tomto stavu nejsem nebezpečná, já jsem tady ta ohrožená a rizikem je pro mě právě Filip.
Přišla jsem o své půvaby a tím o působivé zbraně, nemám čím Filipa skolit a musím se od něj odvracet, není na mně nic, co by ho lákalo a nechci na něj používat své tělo, na takovou jemnou bytost, jako je on, která se schová před světem a nálety žen, se to nehodí. Jakub se zvedne z postele a zeptá se, "Chcete ještě něco?", přikývnu a požádám o sklenici vody a malé zrcátko z koupelny, nejsem si jista, jak vypadám a on asi pochopil, proč chci zrovna zrcátko. Rty se mu roztáhnou do úsměvu a přikývne, ale naštěstí nechápe souvislosti s Filipem a já se nechystám mu je objasnit, jen sleduji, jak mizí v koupelně a po chvilce se vrací se sklenicí vody a zrcátko mě vtiskne do dlaně.

Poděkuji a Jakub se jen mile usměje, dlouze se na mě podívá, v jeho očích se zase něco nečitelného mihne, mám z toho neodbytný pocit, že by mě rád na rozloučenou políbil, stejně jako to udělal před pár hodinami Viktor. Jakub ale odolá a jde ke dveřím, zastaví se u nich a rozhlédne se po pokoji a obrátí se k Filipovi, "Nevím přesně, kdy se vrátím, dnes to asi nestihnu, spíše až zítra.", prohodí a nejistě přešlápne na místě. Nechci se mýlit, ale vypadá to, že se mu nechce odejít a naprosto zbytečně rozdává rady, jako kdyby Filip byl neschopný, další jeho slova to potvrdí, "Kdyby se něco dělo, volej mě hned na mobil!", úkoluje dál Filipa.
Ten jen beze slova přikyvuje a rovná si věci na stole a tváří se znechuceně, Jakub ho zamračeně sleduje a důrazně mu připomene, aby z pokoje neodcházel a nenechával mě samotnou, odpovědí je mu Filipovo nic neříkající a zahučené, "Jo.". Jakub je malým zájmem Filipa znepokojen a důrazně mu připomene, že ten chlap je nebezpečný, "Kdyby se vrátil, tak ho sám nezvládneš!", varuje Filipa, "Všechno si nechte posílat na pokoj i ten led!" dál rozdává rady a příkazy. "Slyšíš, Filipe!", dovolává se rozzlobeně jeho pozornosti, "Slyším.", odvětí Filip, "A už raději běž, já se o vše postarám!", netrpělivě posílá Jakuba pryč, už ho má plné zuby, ale ten se nemá k odchodu a váhá, jako by zvažoval, zda může Filipovi věřit, že všechno zvládne.

Je na něm vidět, že o Filipovi velmi pochybuje, mám z toho pocit, že by nejraději zůstal a sám se o vše postaral, ještě chvíli stojí s rukou na klice, podívá se na mě a vyzve mě, abych na vše dohlédla a bradou ukazujíc na Filipa, prohlásí, "Nosí hlavu v oblacích a moc praktický není!", zkritizuje svého bratra. Filip nespokojeně zvedne hlavu, "No dovol!", ohradí se, ale Jakub jeho námitku mlčky přejde a jen mávne rukou, jako že ví svoje, otevře dveře a pomalu se v nich otočí a vyzve Filipa, aby šel zamknout. Ještě naposledy přejede pohledem pokoj, aby se ujistil, že na nic nezapomněl, je vážně až moc pečlivý, věnuje mě poslední dlouhý a nečitelný pohled a dveře se za ním zavírají, Jakub je pryč a zůstala jsem jen s Filipem.
Dívám se na něj, jak jde loudavým krokem zamknout a rychle toho využiji, zvednu k obličeji zrcátko, letmý pohled mně stačil, abych se zděsila a dnes o nic neusilovala, tak jak vypadám, nesvedu ani vrátného, rychle zrcátko schovám, nemám odvahu se na sebe znovu podívat a rychle spustím přes tvář své dlouhé vlasy. Filip se vrací ke stolu, jen krátce po mně šlehne pohledem, zhluboka si povzdechne a více mě asi nemíní brát na vědomí, zatím mně to nevadí, nejsem ve formě na svádění, s tím se musím pro dnešek vyrovnat, ale změna nastane brzy a možná už zítra, cítím, že má chvíle se pomalu blíží.

Musím pokračovat s ledováním tváře, i když mě znervózňuje pytlík s ledem, stále mě sklouzává a už mě ruka z držení bolí, raději si lehnu na bok, má to výhodu, že ležím tváří ke stolu a mohu sledovat Filipa, jen si ještě lépe zakryjí obličej závojem z vlasů. Povzdechnu si, jakou mám smůlu, je blízko mě, na dosah ruky a je tak hezký až mě srdce zabolí z představy, že by mě mohl odmítnout, že nikdy nemusí být můj a ta možnost tady stále je, ale to se nesmí stát, to nedopustím. Nechci si to ani připustit, přece každý muž se dá ulovit, jen se na něj musí nalíčit ty správné pasti, ale zatím mohu jen nenápadně sledovat, jak se snaží pracovat.
Něco asi kreslí, ale vypadá nesoustředěně, každou chvilku si přikusuje spodní ret, sem tam se zakousne i do tužky nebo nadzvedne obočí, nakrčí čelo. Často jeho oči míří nahoru a dívá se dlouze do stropu, jako by tam hledal inspiraci nebo nápovědu, ale asi bezvýsledně, náhle trhá papír na kusy, zmačká ho do koule a hodí na zem, stejně dopadne za chvíli i tužka, zlostně s ní mrští o podlahu. Je na něm vidět, že se mu nedaří, má hněvivý výraz v obličeji a zamračené čelo, doufám, že to není kvůli mně a že se na mě nezlobí, má k tomu všechny důvody, Jakub ho vyrušil, zavolal sem a teď musí být se mnou a má přetrhané myšlenky a má přítomnost ho ruší.

Vstal ze židle a jde k oknu, dívá se dlouze do parku, ruce má strčené v kapsách a pohupuje se na špičkách, na bílých kalhotách zahlédnu skvrnu, potřebuje ženskou, někdo o něj musí pečovat a měla bych to být já, měl by se u mě jako ve vatě. Plnila bych mu každé přání, ale asi bych ho rozmazlila, on je jediný muž na světě, na kterého nesvedu být tvrdá, i kdyby mě podvedl, nebo cokoliv jiného provedl, všechno mu odpustím. Filip se po chvíli pohledu z okna nabažil a vrací se zvolna ke stolu, znovu si rovná věci, jako by chtěl získat čas, než se znovu pokusí pracovat, odsune papíry a přitáhne si blíže notebook, občas se na mě úkosem podívá, jsem asi rušivý element v jeho životě.
Při všem co dělá, mu to stále velmi sluší, ani zamračené čelo nestírá jeho zvláštní přitažlivost, je neodolatelný a jen se na něj dívat a nemít možnost se k němu přiblížit, je pro mě nejhorší trest. Zavřu oči a snažím se myslet na to, co bych s ním všechno mohla prožít, má touha mě dostává do zajetí představ, srdce se mě vzrušením rozbuší, vidím se, jak se k němu blížím, nespouštím z něho oči a svůdně pohybuji tělem, cestou se vyzývavě svlékám. Odhazuji šaty, jeden kus za druhým se snáší na podlahu, a on mě sleduje s údivem a oči má široce rozevřené, blížím se nezadržitelně ke stolu a jsem už úplně nahá, poplašeně vstává a ustoupí o krok dozadu, ale nic mě nemůže odradit, nezaváhám ani na okamžik a přitisknu se na něj celým tělem a vášnivě se přisaji na jeho rty.

Připravím jej o dech, i o rozum, lapá po dechu, ale po chvíli váhaní přestává být odtažitý a jeho tělo mě jde vstříc, pomáhám mu se svlékáním, nedočkavě z něj strhávám košili a rozepínám kalhoty, konečně mě pevně k sobě přivine. Jeho ústa mně polibky oplácejí a ruce se zmocňují mého těla, svými ústy vášnivě drtí mé rty, jediným pohybem shrne vše ze stolu, zvuk padajících předmětů, zanikne ve vášnivém sténání, zprudka mě položí na stůl, nalehne na mě. Propadám se do silných a vzrušujících pocitů, až se mně ze všeho zatočí hlava, je to tak nádherné, že se zapomenu a nahlas vzrušením zavzdychám, "Bolí vás něco?", Filipův hlas mě vrací prudce do skutečnosti.
Polekaně otevřu oči, dívá se na mě zkoumavě a tón jeho hlasu je znepokojený, naštěstí netuší, co se ve mně děje a jakou roli jsem mu přisoudila ve svých představách. "Ne, nic mě není.", hlesnu trochu provinile a vášeň v mém těle pod jeho udiveným pohledem padá na bod mrazu, musím se více ovládat, nebo ho vylekám, on si moc neznámé ženy nepřipouští k tělu a já sice už pro něj nejsem úplně cizí, ale myslí si, že žiju s jeho bratrem a to je ještě horší. Hluboce vydechnu a zbavuji se posledních zbytků vzrušení, škoda, že to byly jen představy, ale změna nastane, přímo ji cítím ve vzduchu, já si na ni počkám a on bude jen můj, jen nevím, kdy a jak se to stane.

Povzdechnu si, tak krásně se o něm sní, ale sny nikdy nenahradí skutečnost a to, jak nádherné to může být, jak moc to všechno chci prožít, snění a marného toužení už bylo dost, ale aby něco mohlo být, musím se dát do pořádku. Chci vypadat zase svůdně a krásně a to chce pokračovat s ledováním, ale pytlík s ledem mně znervózňuje, zavrtám hlavu hlouběji do polštáře a přes závoj z vlasů jej dál pozoruji. Filip se stále pokouší pracovat, zase tužkou něco kouzlí na papíře, ale nejde to, další papír skrčený do koule letí na zem, za chvíli další potká stejný osud, zlobí se a já ho začínám litovat.
Znovu si přitáhne blíže notebook a zkouší psát, zajímalo by mě, co píše, dopis nebo skládá básně, těžko říct, ale je poznat, že není dost soustředěný a marně se vší silou snaží vypotit kloudnou myšlenku. Podepírá si hlavu a bubnuje prsty do stolu, chvíli něco píše, asi to moc nevypadá nadějně, náhle hněvivě zaklapne notebook a uhodí dlaní do stolu, už má všeho dost, není se svým výtvorem spokojený, je rozmrzelý. Zlobí se sám na sebe, zhoupne se do zadu na židli a založí si ruce za hlavu, pořád se na židli pohupuje, asi ho ten pohyb uklidňuje a mě mrzí, že se mu nedaří, ale nemůžu mu nijak pomoci.

Přitisknu si pevněji sáček s ledem na tvář, cítím, že mě zmáhá únava z vyčerpání, prožila jsem od rána hrozné věci a začínají mně nezadržitelně klesat víčka, co bylo dál nevím, víc si nepamatuji, tvrdě usínám a zdály se mně divné sny. Při probuzení jsem zmatená a netuším, jak dlouho jsem spala, shodím z tváře ledový obklad a protírám si oči, pokoj tone ve tmě, asi je noc, musela jsem spát celý den. Rozsvítím lampičku na stolku a rozhlédnu se, hledám Filipa, překvapí mě, že spí těsně u mě na posteli, je oblečený a nevyzul se, klidně špiní krásné povlečení a na zemi kolem stolu zanechal několik papírových koulí, nedařilo se mu asi celý den a navíc je nepořádný.
Opatrně se nadzvednu a dívám se mu do obličeje, Bože, je tak nádherný a sladký, má jemný obličej, dlouhé řasy a jeho tvář přímo svádí k pohlazení, rty má pootevřené, jako nachystané k polibku, klidně a pomalu dýchá. Nemohu uvěřit, že leží vedle mě, napadne mě, že možná stále spím a je to jen sen, ale je to skutečnost, připomenu si své představy a vše co bych s ním chtěla prožít, mám pocit, že se něco musí stát, že musím něco udělat. Dovedla bych se na něj stále dívat, ale chci se ho i dotýkat, silně po tom zatoužím a v hlavě se mně rodí touha, mám chuť na líbání, pohrávám si s nápadem, že to zkusím a jemně ho políbím, toužím cítit pod svými rty hebkost jeho kůže.

Jen se obávám, že se může vzbudit, ale nutkání je tak silné a celou mě ovládlo, že nejsem schopna svou touhu potlačit, rozhodnu se riziko podstoupit, opatrně si kleknu, nakláním se nad jeho tvář a mířím ústy na jeho rty. Jsem tak blízko, že cítím jeho dech, ještě více se přiblížím, dělí nás jen několik milimetrů, když nečekaně otevře oči, možná ho probudilo zavrzání postele, nebo závan mého dechu. Hrozně se lekne a já ještě víc, leknutím málem omdlím, vteřinu si hledíme do očí a oba vzápětí vykřikneme zděšením, jak malé polekané děti, on asi proto jak blízko mě vidí u svého obličeje, já zase hrůzou, co si o mě pomyslí, až zjistí, o co se snažím.
Vyděšena k smrti se svalím dozadu na postel, on zase okamžitě z postele vyskočí, jako by ho uštkl jedovatý had a stojí s vyplašeným pohledem. Proletí mě hlavou, že tak se ještě nikdy žádný muž nepolekal, když jsem ho chtěla políbit, jindy by mě to i urazilo, ale teď jsem plná obav a málem nedýchám strachem, když se s podezřením v hlase ptá, co se to děje a v hlase mu zvučí napětí. Ocitla jsem se v hrozné situaci, ale při tom obdivně na něj hledím, i teď je neskutečně krásný a mozek mě zatím horečně pracuje jak z toho ven, napadne mě spásná myšlenka, položím si prst na ústa a udělám "pššííí".

Tím jsem ho dokonale zmátla, hledí na mě udiveně, oči má temné a nechápe, o co jde, zašeptám, že jsem ho chtěla jen vzbudit, že na chodbě je slyšet šramot a mám strach, okamžitě se podívá ke dveřím a po špičkách jako tanečník se k nim blíží, přiloží k nim ucho a poslouchá. Podívá se na mě s úlevou, zavrtí hlavou a zašeptá, "Je tam ticho!", mám dojem, že to říká vyčítavě a tak rychle dávám najevo, že jsem si oddechla, ale Filip už mně nevěnuje pozornost a jde zpátky k posteli. Jen poznamená, že někdo se asi hlučně vracel do svého pokoje a uklidňuje mě, že se nemám čeho bát a zívá s ústy dokořán, sdělí mě, že se mu chce hrozně spát, usnul teprve před chvílí a tak si půjde zase lehnout, padne do postele, chvíli se vrtí a hledá vhodnou polohu.
Potom v pokoji nastane hrobové ticho, zůstávám sedět bez hnutí a zhluboka dýchám, čekám, až se mě zklidní tlukot vyděšeného srdce, jsem z toho všeho stále rozrušená a on si zatím klidně leží a možná už spí. Přemýšlím, co by dělal, kdyby zjistil, co jsem měla v úmyslu a teď se divím, jak mě vůbec mohlo něco tak šíleného napadnout, tak riskovat, všechno jsem mohla zničit dříve, než by to začalo. Snad jsem se z jeho blízkosti už dočista pomátla, je jediný muž na světě, který má na mě tak zničující vliv, že ztrácím rozum a soudnost, jinak si to nedovedu vysvětlit a mám štěstí, že to dobře dopadlo a Filip nemá žádné podezření. Ale měla jsem namále, zhluboka si znovu vydechnu, ale v tom samém okamžiku se Filip prudce posadí a otočí ke mně hlavu, znovu se mně málem zastaví srdce, k smrti se vylekám, že mu teprve teď došlo, o co jsem se pokoušela a vzhledem k okolnostem s Viktorem, se mu to určitě nebude líbit.

Konec 2. části - 9. kapitoly
❤❤❤
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | 4. března 2015 v 20:22 | Reagovat

Začíná to  být   zajímavé  jsem zvědavá jak to bude dál , a přečetla jsem to jedním dechem.

2 murielana murielana | Web | 4. března 2015 v 20:23 | Reagovat

Páni, skvělý a děj jede jak rychlík a nestíhala sem se nadýchnout [:tired:]  [:tired:]

3 Akim Akim | E-mail | Web | 4. března 2015 v 20:46 | Reagovat

Paráda. :-)

4 Deana Deana | 4. března 2015 v 21:08 | Reagovat

Perfektné, už sa neviem dočkať, čo bude ďalej, tento diel zhltla som na jeden krát ;-)

5 Beatricia Beatricia | Web | 4. března 2015 v 21:39 | Reagovat

To riskovala velký trapas s tím líbacím pokusem. Já úplně pociťuji tu napjatou atmosféru a její stav.
Román je skvěle rozjetý, má grády a všichni jsme zvědaví, jak to dopadne.
Umíš si čtenáře podmanit a upoutat. :-)

6 Artis Artis | Web | 4. března 2015 v 21:57 | Reagovat

Pane jo, pane jo! Jde do tuhého, jsem napnutá jak struna. Těším se na další pokračování, protože tenhle díl mě opravdu dostal. I když jsou to jen pouhé myšlenky a pořád se opakující situace s Filipem, je to skvěle napsané a upoutávající.

7 pavel pavel | Web | 4. března 2015 v 22:27 | Reagovat

Jak tohle asi skončí. :-D

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 5. března 2015 v 7:08 | Reagovat

Jedna z nejlepších kapitol, co jsi kdy napsala, alespoň podle mě. Jen se mi zdá, že hlavní hrdince jde vlastně zatím jen o vzhled, takže si jí příliš nemůžu oblíbit, ale to přijde.
Každopádně, je to napínavé, a netroufám si odhadovat, jak to skončí.
Jen tak dále!

9 Bella.M Bella.M | Web | 5. března 2015 v 9:00 | Reagovat

wow :) krása♥ Úplně mě mrazí v zádech, fakt pěkné :)

10 Vivi Vivi | Web | 5. března 2015 v 9:22 | Reagovat

Tá teda poriadne riskuje. Ktovie možno sa jej splní sen a tým riskovanim aj niečo dosiahne. Teším sa na dalši diel.

11 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 5. března 2015 v 11:00 | Reagovat

Napínavé...jsem zvědavá na pokračování...:).

12 stuprum stuprum | Web | 5. března 2015 v 13:55 | Reagovat

Už intrikuje. :)

13 Joina Joina | Web | 5. března 2015 v 15:24 | Reagovat

Nojo, opravdu to začíná být zajímavé. Já sem možná někdy taky měla nutkání někoho políbit, ale do dnes jsem se neodhodlala...

14 pax pax | 5. března 2015 v 16:06 | Reagovat

... začiná to být velmi zajímavé ;-)

15 Marča Marča | Web | 5. března 2015 v 19:27 | Reagovat

bezva,těším se na další :)

16 Sidica Sidica | Web | 5. března 2015 v 19:40 | Reagovat

Je to veľmi zaujímavé :D

17 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. března 2015 v 20:15 | Reagovat

Ta fotka je zajímavá. :-)

18 Lamilka Lamilka | Web | 5. března 2015 v 20:42 | Reagovat

zajímavé :-)

19 silluety silluety | Web | 5. března 2015 v 21:16 | Reagovat

Dokonalá kapitolka :) je to vlastně pravda, že se dají všichni muži nějak "ulovit" stačí jenom promyslet jak :3 :))
super kapitolka, moc se mi to líbilo :))

20 Simča Simča | 6. března 2015 v 0:23 | Reagovat

Začíná se to pěkně zamotávat, ve hře jsou tři chlapi. Je to super příběh ;-)

21 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 6. března 2015 v 11:25 | Reagovat

Vždycky mne zajímalo, jestli spisovatel sám ví, jak příběh dopadne, nebo tvoří při psaní? Změníš někdy původní záměr? :-)

22 Ella Ella | E-mail | Web | 6. března 2015 v 13:08 | Reagovat

úžasný co jiného k tomu říct :)

23 Kristeen Kristeen | Web | 6. března 2015 v 14:05 | Reagovat

Začína to byť napínavé :)

24 Marcelka Celestine Marcelka Celestine | Web | 6. března 2015 v 16:56 | Reagovat

To je tak romantické a ona je tak zamilovaná, úplně s ní cítím, jů ♥

25 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 6. března 2015 v 19:56 | Reagovat

Elis krásně nás napínáš, jak pak se nám ta romantika bude dál rozvíjet? Píšeš úžasně, překrásná kapitola. Těším se netrpělivě na pokračování. Díky za tu příjemnou četbu. :-)  :-)

26 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:03 | Reagovat

[1]: Děkuji... to nejlepší nás teprve čeká...

[2]: Tak to je ono, být při čtení bez dechu potěší každého autora... díky...

27 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:05 | Reagovat

[3]: Díky...

[4]: Moc děkuji, ale to je teprve rozjezd příběhu, to nejlepší přijde...

28 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:07 | Reagovat

[5]: To jsi krásně napsala a vystihla situaci, v jaké se o políbení pokusila, to byl přímo infarktový stav... moc hezký děkuji za komentář...

29 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:11 | Reagovat

[6]: Děkuji, jsem ráda že tě tato část zaujala... píšu to z pohledu hrdinky a proto se tam promítají její pocity, myšlenky a vše co cítí nebo jak to všechno vnímá... velmi děkuji za pochvalu...

30 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:16 | Reagovat

[7]: Na ti si budeme muset počkat...

[8]: Díky, těší mě že se ti kapitola zalíbila... ohledně vzhledu, tak pro ni je vzhled velmi důležitý, protože je sice je důležité jaký je člověk uvnitř, ale muži si ženy vybírají podle vzhledu a  teprve až za dlouho řeší, jestli vůbec někdy, jaká žena je a jakou má povahu... moc děkuji za komentář...

31 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:19 | Reagovat

[9]: Děkuji i za to mrazení v zádech...

[10]: Někdy se riskovat vyplatí, tak že můžeš mít pravdu, uvidíme co bude dál... děkuji za komentář

32 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:22 | Reagovat

[11]: Děkuji... pokračování bude příští týden...

[12]:Dá se to tak říct, intrikovat v lásce je důležité...

33 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:26 | Reagovat

[13]: Děkuji... to znám, chuť políbit někoho úžasného, asi někdy cítíme všichni a pokud je příležitost a je to vhodné, nebo ku prospěchu věci, mělo by se to udělat, někteří muži jsou váhaví střelci... :-)

34 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:28 | Reagovat

[14]: Díky Pax...

[15]: Děkuji... teď bude na řadě další díl "Jak se zbavit muže" a "Milostné rošády" budou příští týden...

35 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:30 | Reagovat

[16]: Děkuji...

[17]: Díky, jsem ráda, že tě zaujala fotka, někdy je těžké najít fotku, která by se hodila k ději příběhu...

36 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:33 | Reagovat

[18]: Děkuji...

[19]: Jsem o tom přesvědčena, každý muž je ulovitelný, když se zjistí jak ně něj, nebo se využije správná chvíle a situace ... mám ověřené, že muži kteří se zpočátku zdráhají tak nakonec ženě úplně propadnou... uvidíme jak to dopadne v příběhu...

37 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:36 | Reagovat

[20]: Moc děkuji... tři muži a jedna žena to dává nepřeberné možnosti pro zápletky, problémy, překvapení, návaly štěstí nebo záchvaty smutku, tak jak to bývá v životě a ve hrách s láskou...

38 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:40 | Reagovat

[21]: Tak to je různé, někdy mám zhruba vypracovanou dějovou linku už při začátku psaní... ale častěji děj tvořím za pochodu a to je tento příběh, kdy jsem z počátku měla jen nejasnou představu co a jak bude, ale děj se vyvíjí přirozeně díl od dílu a nikdy nevím, co bude dál, je to jako v opravdovém životě, kdy nevíme co bude příští den...

39 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:42 | Reagovat

[22]: Moc děkuji...

[23]: Chtěla bych aby příběh byl napínavý a děj překvapující...

40 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:44 | Reagovat

[24]: Děkuji... to si krásně napsala, lásku by měla doprovázet romantika a hlavní hrdinka je tak do Filipa zamilovaná, že je schopná všeho...

41 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 7:46 | Reagovat

[25]: Napětí je koření života a hlavně v citech a lásce... jsem velmi ráda, že se ti příběh líbí a vždy mě tvůj komentář potěší, moc děkuji...

42 MarijaKes MarijaKes | Web | 7. března 2015 v 7:46 | Reagovat

Klobouk dolů. Jsi už profesionál, protože tvůj sloh je brilantní, čtenáře vtáhneš do děje lehce. Čteme vlastně "rukopis" při jeho vzniku, ještě dříve, než půjde do tisku s krásným přebalem. :-)

43 Elis Elis | Web | 7. března 2015 v 8:56 | Reagovat

[42]: Moc děkuji... ráda bych někdy něco vydala, pohrávám si s tou myšlenkou, píšu už dlouho, začala jsem na základce, ale jen jak se říká do šuplíku... jsem z rodiny kde rodiče jsou vášnivý čtenáři, pro mě a bráchu knihy byly vždy součástí dárků nebo jediným dárkem... tak že jsem byla taky od chvíle, co jsem se naučila číst, zapálený čtenář, ale poslední roky raději píšu a na čtení už mě moc času nezbývá...

44 murielana murielana | Web | 7. března 2015 v 20:27 | Reagovat

[43]: Vydej to, knihu si koupím ;-)

45 Miloš Miloš | Web | 8. března 2015 v 20:22 | Reagovat

Kdyby mě tak někdo lovil, už jsem dávno chycený.
Filipovi úplně chybí patřičné senzory :-)

46 Elis Elis | Web | 10. března 2015 v 18:30 | Reagovat

[44]: Tak jo, jak to bude dám ti vědět...

47 Elis Elis | Web | 10. března 2015 v 18:33 | Reagovat

[45]: Nepovídej, už jsem tě lovila a pořád nic... :-D
Pěkně napsané "chybí mu senzory", ale výstižné...

48 Vanessa Vanessa | 20. března 2015 v 15:04 | Reagovat

Velmi zajímavé, konec jsem spolkla a nedovolila jsem si ani dýchat! Jdu si ihned přečíst další kapitolu!

49 Elis Elis | Web | 21. března 2015 v 14:19 | Reagovat

Díky, jsem ráda jak to na tebe působí, to mě jako autorku potěšilo...

50 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 2. května 2015 v 14:30 | Reagovat

Mít zamotané city je hezké sledovat. :)

51 Elis Elis | Web | 3. května 2015 v 8:13 | Reagovat

[50]: Sledovat to, je lepší než zamotané city prožívat... :-)

52 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 8. května 2015 v 15:50 | Reagovat

[51]:
tak to zcela souhlasím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."