"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Jak se zbavit muže – 6. část

3. dubna 2015 v 10:55 | Elis |  Jak se zbavit muže

Elis
Jak se zbavit muže - 6. část

Jsem znepokojena, ale otočím se k ní zády, vejdu do bytu a zhrozím se, i když jistě ze všech sil uklízel, nebo se o to snažil, není to poznat, ale nemíním se na něj zlobit, nejvíce ze všeho chci být ve své posteli a on v ní nesmí chybět, svléknu si župan a vklouznu pod přikrývku. Natáhnu k němu ruku a zvu ho k sobě, ale blíží se podezřele pomalu a zůstane stát, o nic se nesnaží, překvapí mě to, jindy by se bleskově svlékl a skočil jako Tarzan do postele a ta už je z jeho nedočkavosti celá rozviklaná. Ale teď váhá a já netuším proč, možná v něm už neprobouzím touhy, ale to se mě nezdá, jeho polibky v nemocnici, byly plné vášně, nebyly jen z povinnosti, i když bez vlasů, s kratičkým ježkem už nejsem tak svůdná.
Nejsem ta oslňující krasavice, pro kterou ztratil srdce, zkoumavě se na něj dívám a hledám vysvětlení, spíše mu něco řekli v nemocnici a on se mě obává dotknout, aby mně neublížil, ale nehodlám se jen tak lehce vzdát, ať je to cokoliv, nenechám se odradit. Cítím, že musím začít já, abych dostala to, co chci, má ruka se mu začne vzrušivě plazit po stehně vzhůru, s blaženým pocitem vnímám pod svou dlaní pevnou vypouklinu ukrytou pod zipsem. Určitě je zase na ostro a při představě, čeho se má ruka dotkne a co může následovat, si nedočkavě olíznu rty. Snažím se rozepnout zips, ale on okamžitě mou ruku zachytí, překvapeně se na něj podívám, co to jako má znamenat, jindy by vrněl blahem, nechápu co se s ním děje.

Věčně chodil nahý, byl vždy šťastný, když jsem se ho dotýkala, vždy byl připravený i několikrát denně se milovat a teď dělá drahoty,"Ty se nesvlékneš?", zeptám se podrážděně, musí z mého tónu poznat, že nemíním dlouho čekat, ale jeho odpověď mě zmrazí, odbude mě krátce, "Ne!". Překvapeně nakloním hlavu, mám dojem, že snad špatně slyším, že jsem se přeslechla, "Nechceš se milovat?", zeptám se s údivem, rychle si přisedne ke mně na postel, "Chci, ale musíš být ještě týden v naprostém klidu.", vysvětluje. "Nechci tě mít zase na svědomí.", doplní svou výmluvu a mně slovo "zase" jako šíp proletí hlavou a zanechá ve mně stopu pochybnosti, co tím slůvkem může myslet, ještě nikdy mně neublížil, zamyslím se a v duchu probírám svůj život s ním, až k místu, kde mám díru v paměti.
Zůstal tam jen divný pocit prázdnoty. Chybí mě kus mého života a to nejde jen tak přejít, něco se mně stalo a já o tom nic nevím, vzpomenu si na svůj sen s loukou plnou rudých máků a hlavně na svůj pád do propasti, kam mě on bez váhání hodil. Byl snad sen varováním pro dny příští nebo připomenutí toho, co se mě stalo, zatím nevím, ale musím to časem zjistit, "Nemrač se na mě.", napomene mě a rozežene tím mé přemýšlení. Zvednu k němu oči, vidím, že vypadá spokojeně i bez milování, ale nějak tomu nemůžu věřit, cítím u něj přetvářku, ale proč, nechápu to, bez milování, by ani neusnul, na mě nebral ohled a býval dotčený, když jsem ho výjimečně odmítla.

Nevěřím, že je zdrženlivý jen kvůli mému stavu, chtěl se vždy milovat za všech okolností, s nadsázkou jsem tvrdila, že by sex vyžadoval, i kdybych měla smrt na jazyku, aby si to ještě užil, než naposledy vydechnu a odvezou mě do márnice. Vždy se tomu smál, ale přiznával, že milování a stále dotýkání je pro něj důležité, vnímá to jako důkaz lásky, i v mých dnech vyžadoval náhradu v podobě milostných her, a rád jen tak uvolněně ležel v očekávání návalů slasti, nechával se vzrušovat a dosyta si všeho užíval a teď nežádá nic. S údivem se na něj dívám a hledám v jeho tváři vysvětlení, malou nápovědu čím to může být, musí mít k tomu silný důvod, že se tak lehce vzdává sexu, že by měl špatné svědomí, ale proč, co provedl, byl mě snad nevěrný, zatímco jsem byla na prahu smrti a bojovala o život v nemocnici.
Nevím, co se to děje, ale musím zjistit, proč mým úrazem se on a celý můj svět změnil, naposledy se ho pokusím zlomit, "Pojď si ke mně lehnout, velmi si mně chyběl.", zašeptám mazlivě a pozorně se na něj dívám, je viditelně v rozpacích a to u něj neznám, mám pocit, že nosí na tváři masku přetvářky a něco přede mnou pečlivě skrývá. Nakloní se a políbí mě do kratičkých vlasů, "Někdo z nás dvou musí mít rozum!", připomene a snaží se mě potěšit, že týden uplyne jako nic, ale nechápu, o co jde, přece mě přitulení k němu nezabije, je přehnaně opatrný a v jeho hlase je něco, co nevím jak nazvat, jen to podezřele zní. Něco ho velmi tíží a znovu to nechce způsobit, aby neměl výčitky, rozluštění se skrývá ve slově "zase", zadívám se mu do očí a zvědavě se zeptám, jak došlo k mému pádu ze schodů, že mě to ještě nevysvětlil.

Je mou otázkou zaskočený a mlčí, nakonec vyhýbavě odpoví, "To není důležité, nemysli na to, nesmíš se rozčilovat!" a já znepokojeně sleduji, jak je pod mým pohledem nejistý. "Zůstaň ležet, skočím nakoupit, máme prázdnou lednici.", oznámí a v jeho hlase slyším zmatek, vnímám, že prchá před mou otázkou a mým zkoumavým pohledem, on přede mnou něco skrývá, jsem si tím čím dál více jista a snažím se ho zastavit, "Nemám hlad, zůstaň se mnou.", volám za ním. Marně, už se v předsíni obouvá, "Jsem za chvíli zpátky, zatím odpočívej!", odpoví a zabouchne za sebou dveře, ale odpočívat se mě nechce, vstanu a prohlížím si byt, hodně věcí není tam, kde by měly být, i ve skříni je všechno jinak a nechápu, co dělá pod stolem od banánů prázdná krabice.
Podívám se do komory, tam je vše jak má být, až na pytel na odpadky, zvědavě ho rozevřu, je v něm plno poničených věcí, tyto cédéčka má rád, proč jsou tedy rozbitá, zahlédnu jeho oblíbený hrníček na kávu, chybí mu ucho a je naprasklý, co se tady dělo, usilovně přemýšlím, ale nic mě nenapadá. Zaslechnu otáčení klíče v zámku, už se vrací a je překvapený, "Co tady děláš?!", vykřikne a jeho hlas divně přeskočí, uchopí mě za loket, strká zpět do pokoje a nechápu, proč vypadá tak vyděšeně. Už jen chybí, aby mě násilím nacpal do postele, hlavou mě projede prudký závan nenávisti, hned zase zmizí, ale zanechá mně v úžasu, nevím, kde se ve mě ten pocit vzal, tak čistou a prudkou nenávist jsem ještě nikdy nezažila.

Zůstanu sedět na kraji postele a pozoruji, jak z tašky vytahuje nákup a já si v sobě čím dál víc uvědomuji divnou prázdnotu, nejsem tím, čím jsem byla před chvíli, jako by všechny mé city najednou, v jediném okamžiku, ve mně vymřely. Pozoruji jeho profil, očima sjíždím po jeho těle, ale nic to se mnou nedělá, vždyť ho přece miluji, nebo ne, vůbec tomu nerozumím, ještě před chvílí jsem po něm velmi toužila. Jako by cítil můj utkvělý pohled, prudce se ke mně otočí, "Co je?", zeptá se a znepokojeně ke mně vykročí, zadívám se do jeho rozkroku, jestli snad to, co se tam rýsuje, probudí ve mně znovu touhu a zase vše bude v pořádku, ale nic necítím, něco je se mnou asi špatně, možná se teď dostavují následky úrazu.
Nenapadá mě jiné vysvětlení, ale je mě docela nepříjemné, když si sedá těsně vedle mě, snažím se od něj odtáhnout, je překvapený, zašeptám, že se cítím divně a chci si lehnout, teď vítám, že se nechce milovat, v posteli budu před ním v bezpečí. Vklouznu pod přikrývku a přitáhnu si ji až pod bradu, znepokojeně mě sleduje, "Co je s tebou, je ti zle?", vyzvídá a já nevím co odpovědět a tak jen přikývnu, "Musíš odpočívat a ne šmejdit po bytě!", vytkne mě mé chování a jde ke stolu, slyším zvláštní zvuky a pak něco nalévá do sklenice a jde zpět k posteli. "Napij se a zkus usnout.", radí mně, napiji se, ale džus má hořkou příchuť, nechutná mně, podávám mu sklenici, ale nutí mě džus dopít a "Teď spi!", řekne důrazně, zavrtím hlavou, že se mně spát nechce, ale hlava mě po chvíli těžkne, jeho postava se mně před očima rozplývá.

Za chvíli nevím o světě a znovu jsem přenesena do krajiny snů, kráčím po kamenitém chodníčku, který vede strmě dolů, kolem mě se tyčí vysoké skaly, stěny mají hladké, nemám se čeho chytit, nohy mě podkluzují. Leknutím vykřiknu, když chodníček náhle končí a dolů vedou jen prudké schody vytesané do skály, snažím se něčeho chytit, ale nic tu není a s výkřikem padám dolů, prudce otevřu oči, vidím jen černou tmu a nevím, jestli jsem mrtvá nebo žiji. Oči si po chvíli na tmu přivyknou, je to spíše šero, slyším tikot hodin a poznávám pokoj, byl to jen sen, oddechnu si a znepokojeně si uvědomím, že někdo vedle mě oddechuje, otočím hlavu, je to on, spí klidně a hruď se mu pravidelně zvedá a je zase nahý.
Jsem z toho zmatena, vzpomínám si, že mě dával napít, ale něco mě říká, že by tu neměl být, asi jsem popletena ze sna, byl úděsný, vybavuji si živě bolest, kterou jsem při pádu cítila, je to jako bych to doopravdy zažila. Opatrně vstanu a jdu do koupelny, zírám na sebe do zrcadla, narovnám si na košilce ramínka a vlasy projedu si prsty, nakonec je kartáčem pročísnu a přemýšlím, že se něco vážného asi přihodilo, nevím co, ale skončilo to mým zřícením ze schodů, ale nic víc nevím. Studenou vodou si osvěžím obličej a postupně si vybavuji, co se dělo včera i ten záhadný pytel v komoře, rozsvítím v předsíni a chvíli vyčkávám, jestli světlo dopadající na postel ho nevzbudí, ale spí klidně dál a tak nakouknu do komory.

Pytel s rozbitými věcmi zmizel a na jeho místě je od banánů krabice, on včera zahlazoval stopy, ale čeho, co přede mnou tají, vybavím si, že krabice tam stála vždy a byla plná věci, které jsem nechtěla vyhodit. Ty leží v rohu pod policí a mám dojem, že jsem je tam dokonce dala sama, ale nevím kdy, víc si nevzpomínám a vrátím se do pokoje a přistoupím k posteli. Je krásný, to se nedá popřít, jeho tělo se mně vždy líbilo, jeho nahota mě vzrušovala, jindy bych neodolala a nedočkavě se dotýkala jeho těla a probouzela v něm toužení, ale teď nemám chuť ho laskat, už mě na něm nepřitahuje vůbec nic. S leknutím si plně uvědomím, že mě už na něm nezáleží, jak je to možné, dobře si pamatuji, že včera jsem po něm toužila, chtěla se s ním za každou cenu milovat, ale včera není dnes, všechno je jinak a já se změnila, nebo je i tohle jen sen.
Co když je to stále jen mé snění, rozhlédnu se pozorně po pokoji, zahlédnu sklenici u dřezu, to není sen, je to skutečnost, poznávám tu sklenici. Včera jsem z ní pila džus a po něm náhle usnula, v hlavě se mně šíří podezření, naštěstí ji neumyl, uchopím sklenici a pečlivě ji prohlížím, na dně je něco bílého, přejedu po tom prstem a ochutnám jazykem. Je to hořké, on mě dal něco na spaní, jak mně to mohl udělat, vyprávěla jsem mu, jak děsné sny prožívám, že jsem kvůli tomu v nemocnici léčbu odmítla, zlobím se a rozčileně chodím po pokoji. Nakonec odhrnu závěs a dívám se na spící město, snad mě to uklidní, okna naproti jsou černá, nikde ani živáčka nevidím, jen zahlédnu se mihnout vzduchem něco malého, to je netopýr.

V hlavě se mně vynoří vzpomínka, setkání s ním jsem přece už jednou prožila, cítím divný pocit, jako probuzení z dlouhého snu do skutečnosti, v mysli mně proletí jako film, prudký proud vzpomínek na vše, co jsem prožila a co má paměť na dlouho pohřbila. Málem nedýchám, na vše si do posledního detailu vzpomínám, už vím, proč jsem spadla ze schodů a kdo za to může, i když neměl zlý úmysl, jen zlost, že měl odejít a nemyslel na následky, málem mě zabil a to mu neodpustím. Mým zraněním získal jenom odklad, mám jistotu i ve svých citech, už dlouho ho nemiluji a vím, proč jsem k němu včera pocítila ten náhlý závan silné nenávisti, to se mně paměť poznenáhlu vracela, přejdu k posteli, podívám se na něj, ale nic necítím.
Láska k němu je nenávratně pryč, klidně oddechuje a spokojeně spí, ale jeho čas právě vypršel, prudce s ním zatřepu, otevře oči a hledí na mě překvapeně. "Co se děje, je ti zle?", zeptá se starostlivě, ale to mu není nic platné, zavrtím hlavou, že ne a hledám správná slova, "Obleč se a hned odejdi z mého bytu!", řeknu tvrdě. Rychle se posadí a hledí na mě pátravě, "Vrátila se ti paměť.", konstatuje, jen přikývnu a pokynu rukou ke dveřím, s povzdechem stane a obléká se, následuji ho beze slova do předsíně, mluvit je zbytečné a on dobře ví, že co by řekl, nic nezmění, je konec. Ve dveřích se ještě otočí, "Co moje věci?", zeptá se, "Nechám je na chodbě!", řeknu krátce, nakloní se, jako by mě chtěl naposledy políbit, ale ucuknu a zavřu pomalu dveře, až po chvíli slyším, že odchází, oddechnu si, konečně jsem se ho zbavila.

Konec
❤❤❤
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 murielana murielana | Web | 3. dubna 2015 v 12:30 | Reagovat

Páni, to bude mazec, vrací si jí paměť!, Ten to schytá sem zvědavá jak ho dostane z bytu [:tired:]

2 pavel pavel | Web | 3. dubna 2015 v 14:01 | Reagovat

Vrněl blahem, to jsi napsala hezky a hned jsem si to představil. :-D

3 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 3. dubna 2015 v 14:31 | Reagovat

Začíná to být hodně napínavé :-)

4 Deana Deana | 3. dubna 2015 v 14:38 | Reagovat

Čakanie sa oplatilo, skvele napísané, aj mňa sa páči výraz blahom vrnenie. Som napnutá ako to bude ďalej ;-)

5 Beatricia Beatricia | Web | 3. dubna 2015 v 14:57 | Reagovat

Na zlomek sekundy se probudila její nenávist. To je záblesk vracejících se vzpomínek. A ten interval se bude prodlužovat, až nenávist propukne znovu v celé síle. Je mi ho už dopředu líto, on se přece chová k ní hezky a miluje ji. [:tired:]  :D

6 Beatricia Beatricia | Web | 3. dubna 2015 v 15:05 | Reagovat

[5]: To byla úvaha k románu. Teď se budu věnovat autorce. Máš velký talent na detaily. Jemně a citlivě ciseluješ situaci a vnitřní pocity. Skvěle se to čte a román už přesahuje hranice blogu a zaslouží si širší publicitu. Jsem zvědavá, jak se dále popasuješ s tak báječně rozpracovaným dějem. ☼☼☼

7 Lamilka Lamilka | Web | 3. dubna 2015 v 18:08 | Reagovat

Moc hezky píšeš Elis :-)

8 Zdena Zdena | 3. dubna 2015 v 18:36 | Reagovat

WOW, parádně napsaný, její pocity prožívám, musím se vydýchat. Holka máš talent a co bude dál?[:tired:] :-?

9 maya maya | Web | 3. dubna 2015 v 18:41 | Reagovat

Krása, určitě si to ještě jednou přečtu před spaním :) budou aspoň krásné sny :3

10 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 3. dubna 2015 v 20:07 | Reagovat

palec hore! :)

P.S.: Nemáš za čo, dúfam, že sa ti bude kniha páčiť... :)

11 :* :* | Web | 3. dubna 2015 v 20:17 | Reagovat

Začíná to být vážně moc zajímavé, jsem zvědavá, jak bude reagovat, až zjistí, co se ve skutečnosti stalo. :D

12 Bella.M Bella.M | Web | 3. dubna 2015 v 21:44 | Reagovat

nejlepší článek, prostě super počtení večer k nudě :) já jsem nevěděla co dělat, ale tohle je fajn ráda sem chodím :)

13 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 22:35 | Reagovat

Napínavé čtení....:).

14 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 23:03 | Reagovat

A už je to tady, paměť se jí začíná vracet a napětí z dalšího vývoje stoupá. Nádherné čteníčko Elisko. Díky za další parádní kapitolu. Prima večer,pa,pa :-)  :-)

15 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 23:06 | Reagovat

Četla jsem jen tenhle díl, ale píšeš fakt skvěle! :) Na mě je to dlouhé, ale tohle jsem četla celé! :) Kdybych neměla rozečtenou knížku, tak to čtu normálně jako knížku. Určitě by jsi mohla zkusit nějaké nakladatelství! :) Protože to má hlavu a patu a je to parádně napsané. Nemám slov! :)

16 Ella Ella | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 6:35 | Reagovat

:D Mnohem lepší jak chodit do knihovny pro knížky! :D :) Přeji ti krásné a veselé velikonoce!:)

17 Blanka Blanka | 4. dubna 2015 v 8:33 | Reagovat

Teda začíná to být velmi zajímavé navíc když se jí začíná vracet pameť :-)

18 Anidea Anidea | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 9:34 | Reagovat

Jo. Typický chlap. Za takovou dobu nevyhodil rozsekané věci a neuklidil.

19 kelly145 kelly145 | Web | 4. dubna 2015 v 10:29 | Reagovat

Začína to byť zaujímavé

20 Akim Akim | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 11:22 | Reagovat

Parádně napínavé. ;-)

21 Otavínka Otavínka | Web | 4. dubna 2015 v 12:43 | Reagovat

Milá Ellis, pěkně Ti to píše. Zajímavý příběh.
Přeji pohodové Velikonoce a pěkně si to užij!

22 Jituš♥-xoxo Jituš♥-xoxo | Web | 4. dubna 2015 v 13:37 | Reagovat

Já jsem na psaní článků jako ty píšeš moc líná, příběhy jsou fajn, určitě zajímají spousta lidí a hlavně jsou životní :) krásné.

23 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 17:16 | Reagovat

Jde vidět, že to máš opravdu promyšlené, a jak bylo napsáno i přede mnou, klidně by z toho mohla být kniha. Jsem zvědavá, co všechno si vybaví. Láska se holt v nenávist změní až příliš snadno...

24 Ta mrtvá Ta mrtvá | Web | 4. dubna 2015 v 18:22 | Reagovat

Děkuji....

25 Vivi Vivi | Web | 4. dubna 2015 v 18:25 | Reagovat

O_O  O_O
Och to som vážne úplnbe zvedavá ako to bude pokračovať a hlavne prečo jej dal prášky na spanie a čo pred nou skrýva.

26 pax pax | 5. dubna 2015 v 1:59 | Reagovat

***** jsem zvědavá, jak to bude dál.... ;-)

27 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 15:05 | Reagovat

[1]: Mazec se dá asi očekávat, takové obelhávání ženská nemůže muži prominout jen tak, zvláště když zjistí, že ho nemiluje a jistě si poradí, jak ho dostat z bytu...

28 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 15:13 | Reagovat

[2]: Já si to taky představuji, kdo z nás by rád blahem nevrněl...

29 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 15:18 | Reagovat

[3]: V to doufám, nemám ráda nudné příběhy, vždy mě při čtení uspávají...

30 silluety silluety | Web | 5. dubna 2015 v 16:31 | Reagovat

Dokonalý :3 občas něco nepochytím, protože tuhle storku čtu poprvé a hned od 6. části, každopádně je to dokonale napsaný :3 :)

31 Artis Artis | Web | 5. dubna 2015 v 16:33 | Reagovat

To snad ne. Už jsem myslela, že to dobře dopadne. Jsem jako na trní, bojím se špatného konce. Bojím se víc než ona sama.

32 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 17:32 | Reagovat

[4]: Děkuji..., jak to dopadne, nevím ještě ani já, tvořím děj za "pochodu" při psaní, takže vůbec netuším co bude v dalším díle...

33 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 17:38 | Reagovat

[5]: Přesně tak, od malých záblesků se ji vrací postupně paměť, je možné že nám ho zase bude líto, až si s ním bude vyřizovat účty, on ji miluje, ale na lásku musí být dva...

34 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 17:44 | Reagovat

[6]: Moc, moc ti děkuji za tak krásný komentář, mé psaní asi hranice blogu překračuje, ale nevím jestli já jsem připravena ty hranice překročit, není to snadné pokusit se vydat knížku... jak se popasuji s pokračováním jsem taky zvědavá, ale zatím se mě píše snadno a lehce a doufám že to vydrží, jen času je málo, to mě brzdí... ještě jednou děkuji...

35 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 17:45 | Reagovat

[7]: Děkuji Lamilko, potěšila si mě...

36 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 17:46 | Reagovat

[8]: Díky Zdeni a co bude dál v příběhu  zatím přesně nevím...

37 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 17:57 | Reagovat

[9]: Ještě si to přečíst jednou a mít krásné sny, tak to jsou slova, která každého autora potěší... moc ti děkuji...

38 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 17:57 | Reagovat

[10]: Velké díky...

39 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 18:01 | Reagovat

[11]: Předpokládám, že bude reagovat při své povaze dost tvrdě, mnohem důrazněji než při prvním pokusu se ho zbavit, ale ještě to nevím jistě, může se ještě stát plno jiných věcí a děj se může změnit...

40 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 18:04 | Reagovat

[12]: Tak to mě těší, jsem ráda že na blog chodíš a děkuji ti... jsou teď rozepsané dva příběhy a tak doufám, že tu vždy najdeš něco ke čtení...

41 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 18:08 | Reagovat

[13]: Děkuji...

42 Elis Elis | Web | 5. dubna 2015 v 18:14 | Reagovat

[14]: Teď to bude napínavé, paměť se vrací a ho čekají těžké časy a možná něco nepředloženého vyvede... potěšilo mě, že se ti kapitolka líbala a moc děkuji, pá, pá...

43 murielana murielana | Web | 5. dubna 2015 v 21:38 | Reagovat

[39]: Páni, dojde na hádky nebo násilí, to bude síla :-?

44 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 6:30 | Reagovat

[15]:Moc děkuji za pochvalu a těší mě že si to přečetla celé, i když je to delší než běžné články... úvahy, zamyšlení atd. také nepíšu dlouhé, ale části příběhu nejde moc kouskovat, proto si považuji, že tě děj zaujal a dočetla si celou část... s tím nakladatelstvím máš pravdu, jak knihy dopíšu, tak něco v tom směru podniknu, ještě jednou děkuji za tvůj komentář...

45 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 6:35 | Reagovat

[16]: Děkuji Elli, to jsi napsala moc hezky, budu ráda když místo knihovny, navštívíš můj blog... i tobě přeji krásné Velikonoce...

46 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 6:38 | Reagovat

[17]: Návrat paměti, mu zkomplikuje snahu si ji udržet...

47 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 6:41 | Reagovat

[18]:To jsi krásně vystihla, opravdu typický chlap, tolik měl času a nic neudělal a všechno nechal být... to k chlapům patří a když je milujeme je to roztomilé a když je už nemilujeme jde nám to na nervy, je to ukazatel síly našich citů...

48 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 6:46 | Reagovat

[19]: Děkuji, příběh dává velmi mnoho možností jak děj může dál pokračovat...

49 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 6:50 | Reagovat

[20]: Díky Akime... ale udivuje mě, že hlavního hrdinu neodsuzuješ, za to jak zneužívá situacise ztrátou paměti... hrdinku jsi velmi  odsuzoval a to se zachovala čestně, nemilovala ho a chtěla proto vztah ukončit... ale je svým způsobem pochopitelné, že straníš mužům... :-)

50 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 6:55 | Reagovat

[21]: Děkuji, psaní už mám vyloženě v krvi, píšu od základky, potěšilo mě, že tě příběh zaujal... i tobě přeji pohodové svátky a doufám, že už tě zdravíčko nezlobí...

51 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 6:57 | Reagovat

[22]: To chápu, psaní dá někdy zabrat, hlavně časově, ale mě to baví píšu velmi ráda... snažím se psát ze života, život nabízí spoustu témat... děkuji za komentář...

52 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 7:03 | Reagovat

[23]: Dopředu to nemám promyšlené, až při psaní se mě v hlavě začíná líhnout děj a to, jak by mohl příběh dál pokračovat... možná z toho bude kniha, podobně jako z Milostných rošád, ale původně jsem zamýšlela jen příběh tak na tři části, ale děj se krásné rozvíjí a má velký potenciál a tak nakonec by to kniha mohla být... to je pravda láska a nenávist mají k sobě velmi blízko a často se jedno přetaví v druhé... děkuji ti za hezký komentář...

53 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 7:04 | Reagovat

[24]: Není zač...

[26]: Pax to já taky uvidím, co mě napadne při psaní další části příběhu...

54 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 7:07 | Reagovat

[25]: Snad se to už nějak projeví v další části... ty prášky ji dal proto, aby se zbavil jejího vyptávání, jak se stalo, že spadla ze schodů, to se bude snažit tajit co nejdéle...  Vivi děkuji za komentář...

55 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 7:10 | Reagovat

[30]: To mě těší, že i když neznáš příběh od začátku, tak tě zaujal a líbí se ti styl psaní... moc děkuji za tvůj názor...

56 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 7:14 | Reagovat

[31]: I to se může stát, že konec bude tragický, ve hře je mnoho emocí, které když vybouchnou mohou všechno rozmetat... díky, jsem za to, jak na tebe příběh působí, ráda... vtažení čtenáře do děje, je to nejlepší co může být... velmi děkuji ta tvůj komentář....

57 Elis Elis | Web | 6. dubna 2015 v 7:15 | Reagovat

[43]: Nic se nedá vyloučit, může to mít naprosto nečekaný průběh...

58 Akim Akim | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 9:49 | Reagovat

[49]: Dobrá, budu upřímný. Já si myslím, že tak, jako on by se zachovalo 95% lidí, možná i více, nehledě na pohlaví (kdyby situace byla v obráceném gardu). Ten člověk je zamilovaný a mohl o svůj protějšek přijít a teď zkrátka jen využívá situaci k pokračování vztahu. Ty si umíš představit situaci, že za ní přijde a řekne. "Jasně chodili jsme spolu, ale ty si se mnou před nehodou rozešla, tak pa." Vážně si to umíš představit? Já tedy ne. Navíc nepochybuji o tom, že se mu to šeredně vymstí. :-P

59 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 11:55 | Reagovat

Opět se opakuji po jiných i po sobě - moc hezky napsané, už se zase těším na další pokračování. :-)

60 Artis Artis | Web | 6. dubna 2015 v 12:52 | Reagovat

[56]: Je mi jasné, že se to může stát, jen si to nepřeji. Vlastně bych jim přála, ať je to v pořádku. Ale už se toho hodně odehrálo a nebude to jako dříve.

61 Radka54 Radka54 | Web | 6. dubna 2015 v 22:46 | Reagovat

tak místo televize tady hltám pokračování a opravdu čekám co se z toho vyvrbí.Ale určitě se jí paměť vrátí a ukáže mu co a jak.Moc hezky napsané Elis,jak už je napsané,chtělo by to knihu :-)

62 pax pax | 7. dubna 2015 v 2:48 | Reagovat
63 Elis Elis | Web | 7. dubna 2015 v 19:40 | Reagovat

[58]: To nevylučuji, hodně lidí by se tak zachovalo, i když jejich důvody mohou být velmi rozdílné... můžou být vedeny ohleduplností, aby nezpůsobili dotyčné pravdou šok, než se jí vrátí paměť... nebo mohou být vedeny sobectvím, si ji udržet za každou cenu a nechat ji ve víru pochybností, které ji velmi trápí a jejím otázkám, které  pokládá se vyhýbat a podstrčí ji prášky na spaní...

Ale o to nejde, tady jde o to, že pro ni si pochopení neměl, odsuzoval si ji, že chce ukončit vztah s mužem kterého už dlouho nemiluje, byla k němu otevřená a řekla mu to přímo a jeho reakce zavinila i její zranění, protože on svým odmítáním přijmout konec vztahu, celou situaci vyhrotil, když se choval, jako by šlo city si vynutit a k lásce lze někoho přinutit...

64 Elis Elis | Web | 7. dubna 2015 v 19:46 | Reagovat

[59]: Děkuji, pokračování mám už rozepsané a doufám, že se bude vývoj děje líbit...

65 Elis Elis | Web | 7. dubna 2015 v 19:49 | Reagovat

[61]: Moc děkuji, to mě potěšilo, že si dala příběhu přednost před televizí, tak snad z toho kniha v budoucnu bude, ještě nevím jak příběh bude dlouhý...

66 Elis Elis | Web | 7. dubna 2015 v 19:55 | Reagovat

[60]:Rozumím, ale vždy to nejde... máš pravdu odehrálo se toho příliš mnoho... díky za komentář...

67 Elis Elis | Web | 7. dubna 2015 v 19:55 | Reagovat

[62]: :-)  :-)  :-)

68 Miloš Miloš | Web | 7. dubna 2015 v 23:28 | Reagovat

Elis, z paměti ti (hrdince příběhu) vypadly okolnosti zranění, ale na to nejhlavnější nezapomněla :-)

69 Elis Elis | Web | 8. dubna 2015 v 1:03 | Reagovat

[68]: Miloši potěšil si mě, jsi všímavý, to jsi odhadl správně, sex je pro ni důležitý, ten ji z hlavy nevymizel a dobře si pamatuje i přednosti svého přítele a to co jí na něm nejvíce přitahovalo, chybí ji jen část paměti před úrazem...

70 Van Vendy Van Vendy | Web | 12. dubna 2015 v 23:07 | Reagovat

Myslím že se jí paměť vrací. Nebo spíš paměťový pocit... umíš opravdu zacházet se slovy,Elis, počítám, že si přečtu i tvá další dílka na pokračování. Jsi talent na psaní, máš nejen nápady, ale i perfektní styl. A umíš upoutat!

71 Elis Elis | Web | 13. dubna 2015 v 6:42 | Reagovat

Přesně tak, paměť se ji po útržcích pomalu vrací... děkuji za tvou pochvalu, samozřejmě mě to potěšilo, ještě jednou moc děkuji... autor to potřebuje slyšet, aby měl chuť psát dál...

72 Van Vendy Van Vendy | Web | 20. dubna 2015 v 13:22 | Reagovat

Trošku mi ten příběh připomíná jeden román J.F., první, který jsem od ní četla. Tam šlo ale o manžela, ale taky to byl pořádný mizera, který ji takto obelhával a ještě ji cpal prášky na deprese, a protože byla v podstatě zdravá, ty deprese v ní vyvolal. Ale jsem zvědava, jak se vyvrbí tento příběh. ;-)  :-) A ještě jednou, píšeš vážně dobře. Moc dobře.

73 Elis Elis | Web | 20. dubna 2015 v 19:28 | Reagovat

[72]: Příběh od J.F. neznám... chlapů mizerů je na světě dost, ale doufám, že více je těch skvělých... moc děkuji za pochvalu a komentář...

74 userka userka | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 23:39 | Reagovat

Mám špatnou paměť, a tak na blozích povídky na pokračování nečtu, ale tady jsem fakt ráda, že jsem začala, protože jsi to napsala tak dobře, že si víceméně děj pamatuju (netopýra už bohužel ne). Píšeš fakt skvěle ;)

75 Elis Elis | Web | 24. dubna 2015 v 7:06 | Reagovat

[74]: Moc děkuji, jsem ráda že jsi u mě udělala výjimku a příběh si čteš a líbí se ti i můj styl psaní... netopýr je z první části... :-)

76 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 2. května 2015 v 14:15 | Reagovat

Na uklízení jsem také háklivá. :)

77 Elis Elis | Web | 3. května 2015 v 8:00 | Reagovat

[76]: To já taky... :-)

78 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 8. května 2015 v 15:44 | Reagovat

[77]:
tož jsme ženské :O)

79 Elis Elis | Web | 13. května 2015 v 8:59 | Reagovat

[78]: Je to prostě na nás, nechat to na chlapec, byla by katastrofa... :-)

80 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. května 2015 v 16:52 | Reagovat

Ještě jednou... takže se jí paměť vrátila? A vlastně dotáhla do konce to, co začala. Zbavila se ho. 8-) A on konečně pochopil, že ani prášky na spaní nezabrání tomu, jaký člověk je. Napřed ho milovala, pak ho nemilovala.Sice s ním zametla dost tvrdě (přece do určitého okamžiku spolu byli šťastní), al zase, nač to protahovat. ;-)

81 Elis Elis | Web | 24. května 2015 v 21:37 | Reagovat

[80]: Myslím si to samé, jak vyprchá láska, už se nedá pokračovat...

82 Julia Julia | E-mail | 26. května 2015 v 18:56 | Reagovat

Nechápu , jak to děláš, ale tvoje povídky mě vždycky tak zasáhnou... O-O Výborně napsané, vážně , vždycky se do toho tak vžiju... a štve mě, že už je to poslední díl :/ :-D

83 Elis Elis | Web | 27. května 2015 v 19:31 | Reagovat

[82]: Moc děkuji za pochvalu, to mě vždy potěší a jsem ráda, že tě mé psaní zaujalo... tohle je poslední díl, ale zkus příběh "Láska s příchutí moře"...

84 userka userka | E-mail | Web | 2. června 2015 v 22:14 | Reagovat

Ještě žes mě upozornila, že jsi ten konec dopsala, jinak bych nikdy nemohla klidně spočinout, kdybych to nedočetla :D Je to smutný, ale jsem ráda, že to bylo v klidu a prostě odešel.

85 Elis Elis | Web | 3. června 2015 v 7:23 | Reagovat

[84]:Připsala jsem konec k šesté části, při psaní sedmé jsem zjistila, že se děj už vyčerpal a pořád by se dokola řešilo to samé jen v jiných variantách a nebo děj by se musel vést úplně jiným směrem a možná rozšířit i počet postav a do toho se mě nechtělo, moc by se to zamotalo a už by to nemělo ten spád a tak jak se říká v nejlepším je třeba přestat, tak jsem s psaním dalšího pokračování skončila... jsem ráda, že se ti příběh líbil a děkuji za komentář...

86 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. června 2015 v 10:24 | Reagovat

[85]: Pribeh sa pacil, prestat v najlepsom je osobne pravo a zaroven sila tvorcu. Gratulujem.

87 Elis Elis | Web | 4. června 2015 v 20:32 | Reagovat

[86]: Děkuji, potěšilo mě, že se ti příběh líbil a přestat v nejlepším je lepší než nějaká příběh natahovat a máš pravdu, že udělat to je právo autora a také to není  jednoduché rozhodnutí, a chtělo to pořádně vše zvážit... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."