"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 6. část

16. srpna 2015 v 20:31 | Elis |  Letní romance s Borisem
Pro připomenutí závěr předchozího dílu...

Nadzvednu se na loktech a chci se posadit, ale prudce mně přitiskne zpět do písku, "ruce mně silou vytáhne za hlavu a jednou rukou je pevně drží v zápěstí, nalehne na mě, prudce do mě vnikne, vykřiknu náhlou bolestí, je velký a mohutný a já nejsem připravena, nečekala jsem to, myslela jsem, že si mě připraví, že mě polaská, když už se chce milovat, zanaříkám, ne vášní, ale bolestí. Jsem sevřená strachem a každý jeho pohyb mně bolí, je to přímo trápení, v této chvílí je bezohledný, chce si mě podrobit a na nic jiného nehledí a užívá si to, přivírá oči a nahlas sténá, je plně ponořený do své touhy. "Borisi, já tě zabiji, okamžitě přestaň, bolí mně to!", podaří se mi uvolnit ruce, když povolil sevření, snažím se uhnout tělem a pokusím se ho odvalit, ale nejde to, začnu ho bouchat do hlavy, ramen i do zad, všude kam mé ruce dosáhnou.
Ale snáší to a nebrání se, jako by ho to ještě více vzrušovalo, až po chvíli mně zachytí jednu ruku a chce mě políbit na ústa, ucuknu, odvrátím hlavu a jeho rty skončí u mého ucha. "Emily, teď patříme k sobě, miluji tě!", šeptá a stále zrychluje své snažení i sténání, teď myslí jen na jedno a nedá se zastavit, bolestí zatínám zuby do rtu, "Nenávidím tě, všechno si zkazil!", křičím na něj, slzy se mně derou do očí, tak se ke mně ještě žádný muž nechoval, chtěla jsem, aby to s ním bylo hezké a něžné, ale je mě z toho, co se děje do pláče, propadla jsem v zoufalství.


Elis
Letní romance s Borisem - 6. část

Přestanu se vzpírat a bušit do Borise pěstmi, není v mých silách, mu zabránit, v tom co dělá, nepomůže ho prosit, nevidí a neslyší, je v zajetí své touhy, jediné co mohu dělat je uvolnit své tělo, aby to tak nebolelo a zůstanu pod ním nehybně ležet. Cítím se jím podvedena a se strnulým pohledem potopeným v slzách, vnímám jeho krásnou tvář, jak se pohybuje nade mnou dopředu a dozadu, v rytmu svého těla, má soustředěný výraz, jeho dech mě ovívá obličej a rozfoukává vlasy nad čelem, přivírá slastí své zelené oči a dlouhé řasy se mu chvějí.
Jeho slastné sténání je čím dál vzrušenější a vše v něm směřuje k jednomu bodu, jeho dech se stále zrychluje, jeho chvíle se blíží, je soustředěný jen do sebe, do jediného okamžiku, kdy dosáhne vrcholu. Neomylně poznám, kdy se tak stane, na okamžik přestal dýchat, jeho tělo se napne, prudce a vzrušeně nahlas zasténá, zvláštně vykřikne a zacítím, jak se ve mně rozlévá horká záplava. Chvíli setrvá nehybně v jedné poloze, vydýchává své vzrušení a povolí paže, zalehne mě tíhou svého těla, zůstává ve mně a cítím na svých ňadrech, jak mu silně bije srdce.

Zadívá se hluboce do mých očí, jeho pohled mnou projede a zanechá mě ve zmatku, zahlédnu v něm ukrývanou bolest, stejně jako v ten okamžik, když mě přesvědčoval, že k sobě patříme a nemám zůstávat s Tomem, ovládne mě pocit, že i on je v této chvíli bezbranný, jako já a je stejnou obětí, že jen následuje mocné puzení, které se v něm skrývá a nemůže ho svou vůlí nijak ovlivnit. Přitiskl obličej k mé hlavě a zadýchaně mně do ucha opakuje mé jméno, "Emily, Emily, Emily…, já tě miluji.", zajiká se a hlas mu zní vroucně, jeho vyznání po tom všem, co udělal, zní neuvěřitelně, velmi bych o ta slova stála po milování z lásky a na oplátku šeptala, jak moc ho mám ráda.
Ale teď mlčky otočím hlavu na druhou stranu a nevím, jak se s tím vším, co se stalo, srovnám a tak jen prociťuji váhu jeho těla a vnímám, jak se do mě ještě vice vtiskl, jako by chtěl se mnou splynout a zůstat v nekonečném spojení. Příliš dlouho zůstáváme ležet mlčky, bez jediného hnutí, mám z toho pocit nekonečna, jako by se zastavil čas a my už tak zůstaneme navždy, ale mé mlčení a nehybnost Borise znepokojí, nadzvedl hlavu, "Emily, co je ti, proč si tak divná?", zeptá se s obavou v hlase.

Kdyby se nestalo to, co se stalo a nebylo to tak vážné, brala bych otázku, proč jsem divná, jako pokus o vtip, ale nesměji se, do smíchu mám daleko, blíže mám k pláči, jak se po tom všem může tak hloupě ptát, copak nechápe, co udělal. Milování s ním jsem si představovala jinak a zlobím se, možná ho i nenávidím za to, že si vzal násilím, co jsem mu chtěla dát z lásky, až přijde čas a budu si jista jeho city. Nyní to vnímám jako zradu a velké zklamání, přehnal to, neovládl se a budu ho muset ztrestat, zatím nevím jak a nejvíce mě děsí, že se naplnily mé nejhorší obavy a nepřestal včas, není přece nezkušený, udělal to schválně, dobře ví, co se může stát.
Mé pocity nedůvěry mě nezklamaly, pojistil si mě, nebo se o to snaží, to by sice znamenalo, že mu na mně záleží a on mě chce, ale vybral si k tomu ten nejhorší způsob ze všech možných a proletí mně s úlekem hlavou, že jsem ztracena. Pokud otěhotním, nevím, co budu dělat, netušila bych kdo je otcem, i s Tomem jsme se při romantickém západu slunce několikrát milovali bez ochrany, to čeho jsem se vždy obávala, se nakonec stane, nebudu vědět, s kým mám dítě, to je má noční můra.

Do mých černých myšlenek se z dálky a slabě ozve klakson, jeho zvuk Borise probere z nehybnosti, poznal ho a trhne sebou, zvedne hlavu, ale mé tělo stále neopouští, "To je Marek!", řekne vítězně, jako by nyní na tom, že měl pravdu, ještě záleželo. Zacítím úlevu, jsem ráda, že nás Marek našel a nemusím v této chvíli řešit Borisovo provinění, nemám na to sílu a žádnou představu, co s ním udělám, chci si vše v klidu promyslet a najít pro něj odpovídající trest, takový, co jej bude velmi mrzet a bolet, zatoužím po velké pomstě. "Okamžitě ze mě slez!", vyzvu Borise ve chvíli, kdy se ozve další zatroubení, Boris konečně ze mě vyklouzne a vstane, na nic nečekám a postavím se co nejdál od něj, i když pohled na jeho klín mně napoví, že už není nebezpečný.
Boris zvedne z písku mé plavky a podá mi je, nespokojeně se na mě podívá, asi pořád vypadám vyděšeně, "Uklidni se a hlavně se před Markem nechovej, jak hysterka!", upozorní mě, už je zase klidný a nad věcí. Jsem tím zaskočena a nemůžu najít vhodná slova, čekala jsem od něj vysvětlení, ale místo, aby se omlouval a prosil za odpuštění, označí mě za hysterku. Jako by věděl, na co myslím, řekne s jistotou, "Nic hrozného se ti přece nestalo, i ty jsi to už dlouho chtěla!" a nahý, s plavkami v ruce odchází směrem k vodě, žádné slůvko omluvy asi neuslyším.

Po několika krocích se ke mně natočí, ale jen řekne, "Musím si odskočit, počkej na Marka!" a za chvíli mizí za jednou ze skal, cítím, jak se ve mně zvedá vlna zlosti, on mě znásilní a ještě mě poučuje a má hloupé řeči, lituji, že jsem mu nedala pár facek v okamžiku, kdy ze mě slezl, teď už je na to pozdě. "Emily.", zaslechnu náhle své jméno, "Pojď sem!", volá Boris, nedůvěřivě se podívám ke skále, za kterou zmizel, "Dělej, chci ti něco ukázat!", domáhá se mé přítomnosti, z opatrnosti zaváhám, co po mě může chtít, co mně chce ukázat, nic mě nenapadá. Ale co mně ještě může udělat, to nejhorší se už stalo, neochotně se za ním vydám a opatrně nahlédnu za skálu, mezi skalisky a obrovskými šutry je malá, rovná písčitá plocha.
A na ni trůní kamenné srdce, překvapeně k Borisovi vzhlédnu, na chvíli jsem z údivu přišla o schopnost dát dohromady větu, to se mě s ním stává čím dál častěji. Ale Boris stejným problémem netrpí, "To je pro tebe z lásky!", řekne významně, asi čeká, že se mu radostně vrhnu kolem krku a zapomenu na to, co se stalo, co provedl, poskládat kameny do tvaru srdce, nemohlo trvat ani půl minuty. Myslí si, že tím si u mě vyžehlí své velké provinění, nemusím dlouho přemýšlet, vím, co mu odpovím a doufám, že to bude přesný zásah, zhluboka se nadechnu, "Hezké.", řeknu odměřeně, "Ale z kamenů mám nejraději diamanty!!!".

V duchu mě potěší, že ho má slova zaskočila, jeho nápad, vytvořit srdce, se mně velmi líbí, ale najevo mu to nedám, jen si cením toho, že ho to vůbec napadlo, že se snaží, i když není ani v nejmenším romantický, přece jen má špatné svědomí. Ale zatím si nezaslouží mé odpuštění, to by měl až příliš snadné, více si ho nevšímám, otočím se na patě a chci odejít, ať si má slova přebere, jak chce a přebral si je velmi rychle, "Ty diamanty ode mne dostaneš!", křikne za mnou. "Ale nemůžeš si mě za ně koupit!", upozorním ho, "Přijmu je jen jako dar a bez podmínek!", odvětím a odcházím, více se s ním nehodlám bavit, vyléčil mě tím, co a jak dělá z romantiky a budu se chovat vypočítavě stejně jako on.
Vrátím se zpět do písečného hnízda a rozhlížím se a čekám, odkud se vynoří Marek, přemýšlím, jestli je s ním i Tom a jak mu v tom případě vysvětlím, své několika hodinové zpoždění, určitě se zlobí, ale to mu naštěstí nikdy dlouho nevydrží. Začne se tvářit ublíženě a dotčeně, tím ve mně vždy probudí špatné svědomí, byla bych raději, kdyby křičel a já dostala tak možnost obvinit ho z mnoha věcí, aby všechna vina nezůstala jen na mně. Ale Tom má rád klid, vyhýbá se střetům a krásně umí odpouštět, stačí, když slíbím, že už to bylo naposled, ale to, co se mě stalo dnes, je stejně jeho vina, mohl to zastavit, neměl mě pouštět s Borisem do vody, očima jsem ho o to na pláži prosila.

Ale co se stalo, se nedá odestát, teď musím jen zmírnit škody a nejvíce lituji, že Marek nepřijel dřív a tak by mezi mnou a Borisem nemuselo k ničemu dojít, konečně zaslechnu zvuky kroků v kamení, otočím se tím směrem a za chvíli, za jedním rozervaným skaliskem se objeví Marek. "Já jsem tušil, že budete tady!", křičí a podle hlasu poznávám, že je rozčílený. "Emily, co tě to napadlo, Tom je strachy bez sebe, slíbila si, že se za chvíli vrátíš!", spustí z dálky lavinu výčitek a teprve teď si všiml, že jsem do půli těla nahá a zůstal stát, užasle na mě zírá, po krátkém zaváhání, se ke mně rozběhne, má boty a po kamenné suti se mu dobře běží.
Spěchá a já si v poslední chvíli rychle složím paže přes obnažená ňadra, "Co se ti stalo?", zeptá se a v hlase mu zní soucit i podezření, neodpovím a přistoupím těsně k němu, opřu si hlavu o jeho rameno a rozpláču se, psychické vypětí z posledních zážitků s Borisem si vybírá svou daň. Mé zhroucení Marka vyděsí, pevně mě obejme, "Proč pláčeš, co se děje, co ti ten hajzl Boris udělal?!", Marek nezaváhá ani na vteřinu a je si jistý viníkem mého stavu a ve své slabé chvilce i návalu sebelítosti, která doléhá na mě plnou silou, nejraději bych mu všechno na Borise pověděla. Ale kvůli Tomovi nemůžu, musí to zůstat utajeno, nemám jinou možnost, než Borise zbavit obvinění a dělat mu advokáta, "Ne, nic mně neudělal, rozřízla jsem si nohu o kámen, moc to krvácelo a Boris mně to musel stáhnout horním dílem plavek!".

Vysvětluji tím i to, proč mám nahá ňadra, "To je ale idiot, vůbec tě sem neměl brát!", zlobí se Marek, "A kde je vůbec!", zeptá se a rozhlíží se kolem, "Musel si odskočit, hned se vrátí.", odpovím krátce a nastalo ticho, už si nemáme s Markem co povídat, otočím se tváří k moři, aby mně vítr a sluneční paprsky osušily slzy. Konečně se Boris vrací, rychle vrhnu pohled na jeho klín a ulevilo se mně, měla jsem strach, že může být zase vzrušený a Marek se dovtípí, jaké záměry se mnou má a co se tady asi dělo, ale jeho plavky i poslední možné náznaky skryjí. Ohlédnu se na Marka, překvapeně vidím, že dělá to samé a provedl pečlivým zrakem inventuru veškerého vybavení Borisova klínu, přesto, že dopadla dobře, nevěří mu a dál ho podezírá.
Bez ohledu na to, co jsem povídala, okamžitě na Borise zaútočí, "Ty ses zbláznil!", Boris jen mávne rukou, aby mu dal pokoj, ale to Marek nemá v úmyslu, "Proč si na ni nedával pozor, je zraněná a skoro nahá!", vyčítá dál Borisovi jeho nespolehlivost a slovo "nahá" mu něco připomnělo. Rozepne si košili a jen v nátělníku, se ke mně natočí, "Emily, hoď to na sebe!", natáhne ke mně ruku a košili drží v prstech, přestanu si krýt ňadra a Marek na nich uvízne obdivným pohledem, Boris se tomu uštěpačně ušklíbne a jde od nás co nejdál, nemá zájem být Markem dál vyslýchán.

Rychle si košili přitisknu na ňadra a Marek zamíří k Borisovi, "Já vím moc dobře, o co ti šlo!", útočí na něj, "Vzpamatuj se, je to Tomova holka!!!", mluví polohlasně, ale jeho slova ke mně donáší vítr a zatím, co si oblékám košili, pozorně naslouchám. "No a co má být, před chvíli si měl oči přilepený na její prsa!", řekne Boris útočně, "Ale máš smůlu, tebe nechce!", vysmívá se Markovi do očí, "Stejně k tomu nemáš odvahu, ale já ano, ty jsi srab!", pokračuje Boris, cítím, že se snaží Marka urazit. "Ty se k ní už nepřiblížíš, jen přes mou mrtvolu, rozumíš ty podrazáku!", Marek se snaží mluvit rozhodně, ale to na Borise neplatí, "Tak to si už nech vytisknout parte!", uchechtne se a strčí prudce Marka do prsou svými dlaněmi.
Úder to byl docela silný, donutil Marka o pár kroků ustoupit, oba se odmlčí, měří se pohledy, jsou to kamarádi, ale vypadá to na rvačku a rozhodnu se zakročit. "Marku, kde máš auto, jak je to k němu daleko, už chci na pokoj!", zakřičím, oba dva se ke mně okamžitě rozběhnou, ale Boris je rychlejší a navíc Marka odstrčil, "Chytni se mě, je to až na staré cestě, odnesu tě, se zraněnou nohou nesmíš chodit!", v první chvíli mám nutkavou potřebu Borise odmítnout, ale přítomnost Marka mně to nedovolí, poznal by, že se mezi námi něco nemilého stalo, zatnu zuby, vykouzlím na rtech milý úsměv a smířím se s Borisovou náručí.

Není zas tak nepříjemná a dokonce, aby to vypadalo, položím mu ruku kolem krku, ale nepochopil mé důvody, přitiskne mě pevně k sobě a políbí mně do vlasů právě ve chvíli, kdy se Marek, jdoucí před námi, otočí a nevěřícně zírá. Začal mít znovu velké pochybnosti, to mu teď těžko něco vymluvím a bude to ještě horší, pokud Borisovi nezabráním v důvěrném chování, "Borisi, nechej toho, nebo mě postav na zem a odnese mě Marek!", zasyčím, ale políbí mně znovu a tentokrát na tvář. Naštěstí to Marek nevidí, ale začínám se už dopředu děsit, co Boris předvede v autě, vím, že bude dělat schválnosti a všechno tím úmyslně zhorší, "Borisi, proč to děláš, Marek to řekne Tomovi!", snažím se ho postrašit, ale Boris z Toma nemá obavy.
"No a, mě to nevadí!", řekne klidně a ušklíbne se, "Ale mně to vadí, přestaň s tím!", upozorním ho, ale vím, že nátlak na Borise neplatí a přidám ještě slůvko, "Prosím." a čelím jeho pohledu, když se na mě dlouze dívá. "Vidím, že stále trváš na té hlouposti zůstat s Tomem i přesto co jsem ti povídal, copak si mě nepochopila!", zeptá se udiveně, "Víš, jaký tě s ním čeká nudný a ubíjející život?!", snaží se dál mě odradit od hlouposti, kterou podle něj dělám. Hlavně, že s Borisem, můj život bude procházka rájem, pomyslím si ironicky, co by mě s ním čekalo, to mně dnes už několikrát předvedl a zrovna on mě chce varovat před Tomem. Rychle přikývnu, že jsem rouzhodnuta s Tomem zůstat, že život s ním mně nevadí, "Hlavně vím, že Tom mě nikdy neznásilní!!!", neodpustím si omlátit mu o hlavu jeho provinění.

Zacítím, jak Boris prudce a zhluboka nabral dech, "Ty si myslíš, že jsem tě znásilnil?!", začíná zvedat hlas, "Tiše!!!", snažím se ho uklidnit, "A co to bylo podle tebe?", zeptám rozhořčeně, ale šeptem, "Mrzí mně, že si to nepochopila!!!", řekne důrazně, překvapeně se na něj podívám. Teď opravdu nechápu, co tím myslí, přece poznám, když mě někdo k něčemu donutí násilím, ale on má na to jiný názor. "Emily, chtěl jsem ti dát zažít něco jiného, vzrušujícího a nezvyklého, jiné milování, ne ten obehraný scénář, chvilka mazlení a párkrát šup sem a šup tam!", objasňuje svůj záměr s tím, čemu já teď pro sebe říkám ocejchování.
"Já jsem to nechtěla, vylekal si mě a bolelo mě to!", zlobím se a jsem znepokojena, že to zlehčuje, ale upře na mne oči a kroutí hlavou, jako by se vzdal všech nadějí, že jsem schopna něco pochopit. "To bylo proto, že si mně odporovala a bránila se, byla jsi sevřená, kdyby ses tomu poddala a trochu zapojila fantazii, mohlo to být krásné!", vysvětluje. Tak podle něho, si za to nakonec můžu sama a on je ve všem nevině, rozčílením nevím, co říct, ale jemu slova nescházejí, "Proč myslíš, že jsem ti vyprávěl o právu první noci, chtěl jsem, aby ses nadchla představou, že jsi vydána na milost muži, kterému nesmíš nic odmítnout!", to je přece vzrušující!", tvrdí a snaží se mě tím přesvědčit, že chyba byla na mé straně.

"Bylo by to nádherné a líbilo by se ti to, kvůli tobě to nevyšlo, copak nemáš žádnou představivost, to si mně zklamala!", zakončí vysvětlování svých neobvyklých způsobů milování, jsem z toho v úžasu tak moc, že zapomenu na chvíli i dýchat. Nakonec to svede na mě, já jsem viník všeho, to já selhala a on si to kvůli mně nemohl pořádně užít a jako milenka podle něj za nic nestojím a tím se mně velmi dotkl a navíc prý nemám představivost a fantazii. To už je na mě opravdu moc, beru to jako urážku, "Náhodou, aby si věděl, jsem v posteli skvělá a představivosti mám na rozdávání, ale nejsem jasnovidec, když nic nevysvětlíš, nemůžu vědět, kdy mě chceš znásilnit a kdy pomilovat, doufám, že ten rozdíl se dá u tebe ještě poznat!!!", zaútočím na něj.
Pozorně ho sleduji, čekám, co na to řekne, ale jen se zvláštně usměje, "Tak to rád slyším a příště mně předvedeš, jak si skvělá a zapamatuj si, že já ženy neznásilňuji, nemám to zapotřebí!", řekne důrazně. Podívám se mu do tváře a vidím, že je spokojený s tím, jak se náš hovor vyvíjí, začal se pro sebe usmívat, kdoví, co si právě teď představuje a proč si stále myslí, že se s ním budu znovu milovat, nepochopil, že já ty jeho hry nemíním dál hrát, pokud nevím, o co mu vlastně jde.

Jednou mě může chtít, pro větší vzrušení třeba i jako zabít, škrtit a co já vím, co ho napadne a já to nepoznám v čas a jeden z nás skončí na hřbitově, tak to teda ne, už dál s ním riskovat nemíním, co si o sobě myslí, ze vzdoru mu chci říct, že mezi námi je konec. Ale nedostanu se k tomu, Marek se zastaví a otočí se k nám a čeká, až k němu přijdeme a pečlivě si nás prohlíží, je jasné, že s podezíráním zdaleka neskončil. "Tady pozor, je to strmé a z písku trčí ostré hrany, to s Emily a bos nezvládneš, dej mně ji, snesu ji dolů.", navrhne Borisovi, ten na chvíli zaváhá, ale uzná, že má Marek pravdu a předá mě do jeho náruče a řekne,"Jdu první, kdybyste padali, tak se ji pokusím zachytit!", zdůrazní svou připravenost.
Nečeká, co na to Marek a sestupuje první ze srázu dolů, ale Marek mě bezpečně snese a Boris natáhne pro mě ruce, ale zůstanou prázdné, Marek si mně hodlá ponechat. "Do auta ji donesu sám!", oznámí, obejde Borise a vykročí a já konečně zahlédnu jeho auto, je dost daleko a Toma nikde nevidím, zlobí se, zůstal asi v penzionu a za sebe jako obvykle poslal Marka, vyřídit nepříjemné záležitosti. Povzdechnu si, Boris má pravdu, Tom je slaboch, ale když si ho vezmu, mohu mít klidně hromadu milenců, ta myšlenka mě rozesměje a spraví mně náladu, Marek se na mě podezíravě podívá a tak se rychle zeptám, "Kde je Tom, proč si pro mě nepřijel?", Marek na chvíli sevře ústa, vidím, že váhá.

"Myslel jsem, že to bude bez něj snažší a poslal jsem Toma, aby Nely odvezl taxíkem do penzionu." řekne diplomaticky, ale hned to zkazí, "Nechtěl jsem je brát sem, aby náhodou neviděli, co se tady děje!", naznačí opatrně. Hned se rozhořčeně ohradím, "Co by se tady mělo dít, nějaké orgie, nebo co tím myslíš!", zlobím se, i když dobře vím, o co Markovi jde, "Já Borise znám, nenechá žádnou ženskou na pokoji, on to na tebe zkoušel, že?!", mluví tiše, aby nás Boris neslyšel. Přímou otázkou mně Marek překvapil, co se vůbec o to stará, s ním přece nechodím, je mně to nepříjemné, tak jen odmítavě zakroutím hlavou, ale s tím se Marek nespokojí. "Řekni mně pravdu, co se mezi vámi stalo, Boris tě na tak odlehlé místo nedotáhl jen tak pro nic za nic, nebo kvůli tvým krásným očím?!", naléhá na mě a tváří se ustaraně.
Jsem teď trochu v rozpacích, mám nutkavou potřebu se někomu vypovídat, ale není komu, ta závistivá potvora Nely, by to proti mně použila, zbývá jenom Marek, rychle přemýšlím, co udělat, co bude pro mě výhodnější. "Nic se nestalo, bylo to v pohodě, co s tím pořád máš, co by se mělo stát?", divím se, jsem rozhodnuta nic nepřiznat, nechat si to pro sebe na věčné časy. "Emily, nějak ti nemohu uvěřit, Boris dostane každou ženskou, proto se tě ptám, jestli dostal i tebe!", naléhá na mě, podaří se mně nasadit do obličeje uražený výraz, "Já nejsem každá ženská, nic se nestalo a postaral se o mě, když jsem si zranila nohu!", chválím Borise a bez jediného mrknutí lžu, jako když tiskne, nic jiného mně nezbývá.

Ale Marek se nechce vzdát svého podezření, "Emily teď vážně, já Tomovi nic neřeknu, ale chci to vědět!", naléhá dál, ale právě mně došla trplělivost, musím to zastavit, "Už s tím přestaň, nebaví mě to, můžeš se ptát pořád dokola, ale nemohu ti říct nic jiného, nic se nestalo!", řeknu už naštvaně a poslední slovo mu hláskuji. "Tak to nechápu, buď si ho nějak převezla, nebo se nám Boris zamiloval, bohužel!", Marek na mě přemýšlivě hledí a vraští čelo, rozhodnu se ho pozlobit, "Proč bohužel, láska je krásná věc, ne?!", zeptám se s provokativním úsměvem. Marek si povzdechne, "Ty to nechápeš, z toho nemůže vzejít nic dobrého.", upozorní mě, "A je tady Tom, to by ho zničilo!" stará se o svého kamaráda, ale zároveň i soka a proto mu nevěřím ani slovo, má své vlastní zájmy, možná Marek trpí vším tím kolem Borise více než Tom.
"Uklidni se, jsou to jenom tvé spekulace!!!", odbudu ho, chci, aby Marek s tím přestal, naštěstí jsme u auta, jinak by to probíral do nekonečna, zamyšleně otevřel zadní dveře, "Udělej si pohodlí!" vyzve mě a počká, až se usadím a zabouchne dveře. Vytočím se, přitisknu čelo na sklo a pátrám po Borisovi, zaostal za námi pěkný kus, je bosý a jde se mu špatně, Marek na něho čeká opřený o kapotu, "Sedni si vedle mě a pojedeme!", nasměruje ho Marek a sedá si k volantu, Boris obchází auto zezadu, ale nedojde k předním dveřím, rychle si přisedne ke mně a Marek se prudce otočí. "Borisi, vypadni a nechej Emily prostor, musí si natáhnout zraněnou nohu!", snaží se dostat Borise pryč, "Marku, ty si hleď řízení, já se o vše ostatní postarám sám!", Boris dál nevěnuje Markovi více pozornosti a ten jen nešťastně zahučí, "Toho se právě obávám!", prudce se rozjede a rychlost stále narůstá.

Marek se snaží, co nejrychleji se dostat do penzionu, zkrátit čas, který strávím vedle Borise, všimnu si, že nás kontroluje v zrcátku a co vidí, se mu asi nelíbí, Boris mně právě zvedá nohu na svůj klín, "Bolí to?", zeptá se, zasyknu, když mně na ránu přitlačí, "Promiň, budu opatrnější?", slíbí. Pohladí mně nárt nohy a jeho ruka pomalu, něžně a vzrušivě jede dlaní po mé kůži vzhůru ke kolenu, tam na kratičký okamžik zaváhá a pokračuje dál, strnu, ráda bych nohu stáhla z jeho klínu, ale druhou rukou mně drží pevně nohu nad kotníkem. Velmi mě to znepokojí, podívám se na Borise, ale dívá se před sebe a tak se jen snažím odhadnout, zda Borisovu ruku, může Marek spatřit v zrcátku. Jsem v nesnadné situaci, nemohu Borise okřiknout, Marek by zasáhl a byla by z toho při nejmenším hádka, raději budu doufat v zázrak, že to Boris nepřežene a včas svou chtivou ruku zastaví, před kritickým místem.
V tom okamžiku zacítím na sobě jeho oči, podívám se znovu na něj, Boris se usměje a zašeptá, "Zapoj fantazii.", v té chvíli mám chuť ho zabít, zase začíná hrát nějakou hru, zrovna teď, kdy se to nejméně hodí, on má rád nebezpečné situace a napětí, přímo je vyhledává, ale já se necítím dobře, když nevím, o co mu zase jde, co tím sleduje. Tak to dál nemohu nechat, tohle mně Boris nemůže pořád dělat, musím si s ním promluvit a to hned, "Marku, tam je nákupní centrum, celou dobu jsem nic nepila, už mě z toho bolí hlava, skoč tam a něco vezmi k pití, stav se i v lékárně, musím si tu ránu ošetřit.", požádám ho, přikývne a zajede na parkoviště.

Sice vidím, že není nadšený, že mne nechává s Borisem, ale nemá na výběr, Borise jen v plavkách, tam nemůže poslat a podívá se na něj přísně, "Borisi dej si "pauzu" a než se vrátím, zůstaň v klidu!", řekne významně, "Neměj péči.", odbude ho Boris a tak Marek nakonec zasmušile odejde. "Skvělá finta, konečně jsme sami!", pochválí mně Boris a jeho ruka bleskově překoná vzdálenost k mému klínu, ale zadržím ji, "Přestaň, neposlala jsem Marka nakoupit proto, abychom se mohli po sobě plazit!", vysvětluji. "A pusť mně okamžitě nohu!", požádám s obavou v hlase, že nepustí a můj předpoklad byl správný, nepustil a vyzývavě se na mě dívá, "Borisi, proč mně chceš dělat problémy, o co ti vlastně jde?".
Prudce se ke mně nakloní, ale odsunu se pro jistotu až do rohu, přímo se do něj vtisknu, chce si ke mně blíže přisednout, ale má napnutá noha v jeho klíně mu překáží, konečně ji pustí a přisune se těsně ke mně, zblízka mně hledí do tváře, jeho dech se nebezpečně zrychluje. "Ty to nevíš?", zeptá se a pátravě hledí do mých očí, uchváceně sleduji, jak se mu rozšiřují zorničky a zelená duhovka tmavne, jeho oči vypadají ještě více tajemně i svůdně, "Ne, nevím!", zašeptám a blízkost jeho úst mě znepokojí. "Emily, ty teď patříš jen mně a nezapírej, ty i já to už dlouho dobře víme, jak se k tobě přiblížím, rozechvěješ se neklidem, když se tě dotknu, přestaneš na okamžik dýchat a dobře víš, co to znamená!", šeptá vzrušeně a jemně přiloží rty na mou tvář, "Když tě políbím, srdce se ti rozbuší, stejně jako v tuto chvíli!", řekne vášnivě a přitiskne mně prudce dlaň na levé ňadro.

"Cítím, jak ti srdce rychle a zběsile tluče, ty mě miluješ, to nemůžeš popřít!", řekne nadšeně a znovu mně políbí, tentokrát se přisaje na mé rty a ruku mně položí kolem krku, přitiskne se ke mně ještě těsněji, že více to snad ani nejde, "Přestaň to popírat, když tě k sobě přivinu, vlhne ti klín, cítím tvou omamnou vůni, tvé tělo mě chce a tím mě k sobě lákáš!", sotva to vysloví, prudce sjede rukou dolů a pronikne za okraj plavek, místo odpovědi zasténám. "Jsi připravena se milovat, tak řekni, že mně chceš!", šeptá hlasem plným budoucích příslibů, jeho dech je spalující, stejně jako jeho slova, ztratila jsem řeč i schopnost se bránit, jsem najednou ochromena, přímo uhranuta pohledem jeho magických očí a jeho dráždivý hlas mně bere sílu vzdorovat. Proto sama nevím, proč mu stále nechci říct, že ho miluji, možná mám strach, že to může zneužít, nebo mu nechci dopřát nade mnou okamžik vítězství.
"Emily, proč mě stále odmítáš, tvé tělo tě usvědčuje ze lži, ty mě miluješ, nezapírej, marně se lásce bráníš!", jeho slova ve mně vyvolají další zmatek, chvíli trvá, než si to srovnám v hlavě, cítím se nějak divně. Mám dojem, že odchází ze mě všechna má síla a mé tělo ve vlnách střídavě zalévá horkost i mrazení, nevím, čím to je, ale začínám se, jako v horečce, po celém těle silně chvět a vibrovat, zatím co Boris mě dál neúnavně zpracovává. "Emily, co je na tom těžkého, jsou to jen dvě slova a popíráním, nic nevyřešíš, řekni jen "miluji tě", to stačí, já to chci slyšet!", páčí ze mě přiznání, snažím se přemýšlet, proč je to pro něj najednou tak důležité, ve chvíli, kdy si mě násilím bral, mé vyznání lásky nevyžadoval.

Konec 6. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (116)
Zobrazit starší komentáře

101 murielana murielana | Web | 25. srpna 2015 v 10:18 | Reagovat

[100]: Páni, chci Borise poznat, bude fotečka ;-)  :-?

102 Sarah Shaman Sarah Shaman | Web | 25. srpna 2015 v 10:42 | Reagovat

Krásné ♥.♥

103 Elis Elis | Web | 25. srpna 2015 v 23:22 | Reagovat

[101]: To půjde těžko... s fotkou zatím nevím... :-)

104 Elis Elis | Web | 25. srpna 2015 v 23:22 | Reagovat

[102]: Děkuji... :-)

105 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 8:05 | Reagovat

Vidim, ze mi tu pocas mojej odlucenosti od internetu vela uslo a nahromadil sa material na preitanie, pochvalenie a sledovanie, ktory momentalne nezvladne.
Vyborne!

106 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 18:42 | Reagovat

Od 16. srpna žádná love story? :-(
Kde se touláš Eli? ;-)

107 Elis Elis | Web | 27. srpna 2015 v 12:17 | Reagovat

[105]: Všimla jsem si, že se touláš někde v jiných sférách... díky... :-)

108 Elis Elis | Web | 27. srpna 2015 v 12:21 | Reagovat

[106]: Já jsem měla minulý týden docela rušný život a nic jsem ohledně psaní nestíhala... ale včera jsem  dokončila úpravy 7.části "Letní romance" a tak dnes odpoledne, nejpozději večer bude zveřejněna... :-)

109 Miloš Miloš | Web | 28. srpna 2015 v 21:56 | Reagovat

[59]: Máš pravdu, zná to i na dotek :-)

110 Elis Elis | Web | 29. srpna 2015 v 7:44 | Reagovat

[109]: Boris je vždy dobře informovaný... :-D

111 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 16:23 | Reagovat

Podle mě Emily neví co chece.

112 Elis Elis | Web | 30. srpna 2015 v 22:10 | Reagovat

[111]: Podvědomě chce Borise, ale potřebuje i Toma atd.... :-)

113 Sidica Sidica | Web | 20. září 2015 v 10:45 | Reagovat

v písaní príbehov si naozaj dobrá a každá časť je niečim zaujímavá
:D nechceš skúsiť napísať knihu?

114 Elis Elis | Web | 20. září 2015 v 16:10 | Reagovat

Díky za pochvalu, o knize uvažuji, ale to je ještě daleko... :-)

115 Lenka Lenka | Web | 7. září 2017 v 16:51 | Reagovat

Další krásný příběh ❀

116 Elis Elis | Web | 7. září 2017 v 23:55 | Reagovat

[115]: Děkuji...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."