"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem - 11. část

9. listopadu 2015 v 22:50 | Elis |  Letní romance s Borisem
Tady je zakončení předcházejícího dílu pro oživení paměti…

Ale chvějí se mu prsty, nakonec nechá knoflíčky být a přetáhne si košili přes hlavu, odhodí za sebe a zvedne mě z křesla, zůstanu stát bez hnutí a položím dlaně na jeho nahou hruď, dotek jeho teplé kůže je příjemný, hledíme si do očí, oba už víme, co se stane, já nemohu říct ne a on to ví, i když nepřestávám doufat, že to nebude nutné. Ale on si je dobře vědom, že se bez něj neobejdu a doufá, že nebudu vzdorovat, Boris ještě dlouho bude potřebovat doktora, jsem chycená v pasti, nesmím ho odmítnout. Musím se obětovat, nadechnu se, snažím se připravit na to, co bude následovat a prociťuji jeho horké ruce, jak se mě vpíjejí do zad. Ale dlouho je v klidu neudrží, jsou nepokojné a začínají objevovat mé tělo, jeho dech je čím dál rychlejší a náhle poodstoupí. Po chvilce zaváhání jeho dlaně sjedou z mých ramen na má ňadra a prsty se jemně dotkne bradavek, vyčkávavě se na mě zadívá, zatím neprotestuji a tak se nakloní k mému uchu, vzrušeně a naléhavě zašeptá, "Svlékni se!".


Elis
Letní romance s Borisem - 11. část

Překvapeně se na něj podívám, to snad nemyslí vážně, svlékat se zatím nehodlám, ale je velmi nedočkavý, kdyby věděl, jak mě dostat z těsných šatů, neváhal by a svlékl by mě sám, nechce se mu čekat, ale je tady problém, mé šaty nemají zip, viděl mě do nich se soukat v nemocnici a je to složité, sám to nezvládne. Musí spoléhat na mou ochotu, že se svléknu sama, nebo mu nezbude nic jiného, než šaty na mě roztrhat, ale násilí je mu naštěstí cizí a tak znovu do mého ucha prosebně zašeptá , "Svlékni se!", zní to velmi naléhavě a vzrušením se mu silně rozechvívá hlas, nedá se to neslyšet. Jeho ruce mě stále hladí a blíží se k místům, kde doteky dovoluji jen mužům, které miluji a to on není, zadívám se mu pozorně do očí, touha v nich zapálila plaménky vášní a znovu mě přemlouvá.
"Emily, svlékni se!", ale dál jen stojím, jako bych nerozuměla jeho slovům a netušila, co po mně chce, ale vím to velmi dobře, jen v této chvíli naléhání, se mně do milování s ním vůbec nechce, i pouhé pomyšlení se mi příčí.Je to sice velmi hezký, přitažlivý muž a může být i skvělým milencem, ale nic to nemění na mých pocitech, možná kdybych byla volná, mohl by si mě časem získat, ale teď je bez šance, v mém životě hraje hlavní roli krásný bouřlivák Boris. Zabral si mě pro sebe a okupuje mé srdce, miluji ho a nechci mu být nevěrná, karty jsou již rozdané, Boris drží v ruce eso a nic na tom nebudu měnit, doktor pro mě není důležitý. Špatně si vyložil mé chování a bral vážně sliby, které někdy lehkomyslně dávám mužům, ale to neznamená, že si chci s nimi něco začít, většinou si jen s muži pohrávám a představuji si, co by se s nimi dalo prožít.

Ale nemívám potřebu své představy uskutečnit, je to pro mě jen hra a nic po nich nechci, jen výjimečně něco žádám a to jen v případě, že nemám jinou možnost a uchyluji se k tomu jen, pokud je to opravdu nutné. Po doktorovi jsem chtěla léky nebo ošetření pro Borise a pokud se ocitnu v nouzi, jsem schopna přistoupit na jakékoliv podmínky, ale předem vím, že sliby stejně nikdy nesplním, ani na tu večeři s doktorem bych nešla. Muži se vždy snaží všechno zneužít, tak i když od nich dostanu, co chci, ze slibů vždy vyklouznu, nebo se vymluvím, ale v této chvíli to asi nepůjde, jsem opravdu v pasti a doktor drží všechny trumfy v ruce, jsem v jeho bytě a on je tak ve výhodě. Boris je sice tady, ale spí a neví co se děje, doktor ho uspal úmyslně, to mně nevymluví a výsledkem je, že mě Boris nechrání, musím doktora zvládnout sama, ale jsem v úzkých.
Tato hra je špatně rozehraná, nedostala jsem ty správné karty, s těmi co mám se vyhrát nedá a navíc Boris doktora potřebuje, musím na to brát ohled a to mě velmi omezuje, kvůli Borisovi se nemůžu doktora snadno zbavit. Jsem téměř v neřešitelné situaci a vypadá to, že doktora nezvládnu zastavit, naléhá na mě bez ustání, "Emily, co je s tebou, svlékni se!", ale čím více na mě tlačí, tím větší odpor ve mně vzbuzuje. Je už velmi netrpělivý a vůbec ho nenapadne, že to nechci, nepočítala jsem s tím, že bude sex chtít hned, sotva Borisovi ošetří rány, že je tak nadržený a ještě se domnívá, že si to zaslouží. Ale pro mě to není snadné, zvláště když mě k tomu nutí, nic k němu necítím, jen je mi sympatický, ale to nestačí a nevím, co on cítí ke mně, nemívám ve zvyku bez citů a lásky spát s muži a on si asi myslí po událostech v nemocnici, že ho chci.

ale to se velmi mýlí. Doteky jeho dlaní snesu, to je něco jiného, i když nezapírám, že mě jeho ruce umí vzrušit, ale brala jsem to spíše jen jako zálohu, kterou mu dávám pro uklidnění, potřebuji, aby věřil, že jednou snad dostane mnohem víc a já zatím měla klid. A to, že se mě smí dotýká, musí stačit, přece se mu nebudu vždy na pokyn svlékat, to už vážně přehání, už není můj lékař a nejsme v nemocnici. Že pomohl Borisovi, byla stejně jeho povinnost, splnil tím své lékařské poslání a on to klidně zneužil a kupčil s mou zranitelností, mými obavami, strachem a úzkostí z Borisova zranění. V tomto stavu jsem byla nucena na vše kývnout a byla jsem připravena, pokud to bude nutné i zaplatit, ale něco se změnilo, už s doktorem nemíním pokračovat v této hře, Boris je z nejhoršího venku a je v bezpečí, cena za to požadovaná je příliš vysoká, doktor musí slevit.
Vím, že dobrovolně to neudělá, budu ho muset k tomu donutit a čím dál více mně vadí, jak na mě naléhá, já s muži nespím na požádání, co si to vůbec myslí, zlobím se na něj čím dál víc, nastal čas, aby pochopil, že je všechno jinak a že se svlékat nebudu. Bez zaváhání jeho ruce smetu ze svého těla a o pár kroků ustoupím, vzdorovitě hledím do jeho překvapených očí, sice vím, že doktorovi za jeho pomoc budu muset zaplatit, ale bude to po mém. Přece musí být spousta možnosti, jak se s ním vyrovnat, vymyslím něco jiného a rychle o tom, co to může být přemýšlím a uvědomím si, že on přímo nevyslovil, čím chce za své služby zaplatit. Slovo sex nepoužil, jen neurčitě naznačil, na co myslí a že večeře je málo a to udělal velkou chybu, nemusela jsem pochopit, na co myslí a nic ohledně sexu jsem neslíbila a jeho touhy nemusím brát na vědomí.

Rozhodně s ním nevlezu do postele a kdyby ho nepotřeboval Boris, dávno bych už odešla a práskla za sebou dveřmi, zatím jsem nucena zůstat a najít řešení, ale jedno vím jistě, sex nebude, zbytečně se těší. A ve chvíli, kdy se doktor znovu snaží ke mně přiblížit a jeho nenechavé ruce sahají na mé tělo, zadržím je a s pohledem upřeným do jeho očí, krátce oznámím, "Jdu za Borisem!". Snažím se nevšímat si, jak je nemile překvapený a s mým rozhodnutím nesouhlasí, postaví se mi do cesty, "Moment, máme přece dohodu!", připomene důrazně, ale nenechám se tím rozhodit, jeho odpor se dal očekávat. Nebude se chtít lehce vzdát toho, co už měl téměř na dosah ruky, nastal čas zahrát na něj svou oblíbenou roli naivky, to je z mého pohledu lepší způsob než muže tvrdě odmítat a zraňovat jejich ego, to se potom s nimi po dobrém nedá domluvit.
Jen musím doufat, že to na něj zabere, ale možná ne, připadá mi velmi zkušený. Ale jiné řešení nevidím, pokusit se o to musím, zatím mi to vždy pomohlo dostat se z velmi ošemetných situací, muži jsou zmateni a neví jak správně reagovat a to se vždy hodí. Bez váhání přikývnu na souhlas, "Máme dohodu, ale nechce se mně jít na večeři, je už velmi pozdě.", řeknu jen tak lehce, jako by o nic nešlo a podle mě nejde, večeři jsem mu slíbila v nemocnici a jiný slib ode mne nedostal a jeho překvapený pohled nechám po sobě sklouznout bez povšimnutí. Výraz v jeho obličeji přechází v úžas, sleduji, jak je tím rozhozený, prsty si projíždí vlasy, úplně na něm vidím, jak si rychle v hlavě přehrává vše, co jsme si kdy řekli, asi přemýšlí, kdo z nás dvou nic nepochopil a já nemíním čekat, až si to srovná.

a pokračuji, "Boris tady stejně nemůže zůstat sám!", připomenu, proč večeři odmítám a doufám, že doktor bude džentlmen a nebude už dále naléhat. Pro jistotu doplním, "A navíc jsem velmi unavena, měla jsem náročný den!" a to je pravda, co jsem prožila dnes, stačilo by na týden a doktor by měl pochopit, že tak jak se chová nemůže nic získat a má mě nechat pokoji. Podle výrazu jeho tváře poznávám, že můj těžký den ho vůbec nezajímá, myslí jen na to, jak mě co nejrychleji dostat do postele a řekne rozhořčeně, "O večeři přece nejde!" a upře na mě rozpálené oči. Znovu si nervózně prohrábne světlé vlasy nad čelem, to že se zlobí, mu sluší, vypadá vážně dobře, ale v ničem mu to nepomůže, "Nerozumím ti?", zahledím se na něj s otázkou v očích, okamžitě odpoví, "Emily, domluvili, jsem si něco jiného, copak si to nepamatuješ, byla si asi rozrušená?!".
Mluví sice důrazně, ale rozrušený je on, citlivě vnímá, že ztrácí nade mnou svou výhodu, je to na něm vidět a to se mě hodí, přemýšlivě si ho prohlížím a mlčím, snažím se odhadnout, co ještě snese a jak daleko mohu zajít v tom, dělat z něj dál pitomce. Rozhodnu se trvat na své verzi s večeří, "Ne, pamatuji si to velmi dobře, naznačil si, že ti jedna večeře nestačí.", odmítnu tím jeho snahu, mě přesvědčit, že trpím ztrátou paměti. A nabídnu ochotně, že si spolu můžeme vyjít častěji a usměji se na něj vstřícně, ale v jeho očích zahlédnu prudký nesouhlas, o večeře mu nejde, hluboce se nadechuje a chystá se říct něco důležitého. Ale skočím mu do nádechu a zastavím ho dříve, než promluví,"Půjdu za Borisem a zůstanu s ním v pokoji až do rána!", oznámím mu své rozhodnutí, je to pro něj vyloženě smrtelný úder, co se týká naděje na sex.

jeho tvář ztuhne, sleduji, jak sevřel pevně rty a napřímil prudce hlavu, zaraženě mlčí, asi přemýšlí, co se mnou udělat, jak mě co nejrychleji přimět k tomu, abych byla zase povolná. V této chvíli jsem ráda, že není jako Boris, ten by mě už dávno bez dalších řečí složil na koberec a vzal si vše, co by chtěl a ještě by přitom zvládl být velmi okouzlující a sexy. Vzpomenu si, jak se mnou Boris zacházel na pláži a nedbal mého odporu, bylo to násilné, ale svým způsobem i velmi vzrušující, jenže Borise jsem už dlouho tajně milovala a toužila po něm a to všechno mění, proto mu to nemám za zlé, nebýt toho, pořád bychom kolem sebe jen kroužili a nenápadně se oťukávali. Dál bych předstírala, že nemám o něj zájem a nudila se s Tomem, s Borisem je to jiné, po jeho boku si na nudu opravdu stěžovat nemohu, život s ním je jak v nějakém akčním filmu.
Nikdy nevím, co se stane za pár minut, s něhou si připomenu, jak postupně a promyšleně mě dobýval, jak brzy zjistil, co se mnou dělají jeho kradmé doteky a že nezájem předstírám a snažím se zachovat jen zdání a ve skutečnosti jsem slabá a bezbranná proti jeho kouzlu a kráse. Nahlížel až do mé do duše, četl si v ní jako v knize a zmocnil se i mého srdce, poznal, co skrývám, že toužím se poddat jeho mužné síle, že chci se nechat laskat, vzrušovat a za vše mu zaplatit svým klínem. Útočil na mě každým okamžikem a dostával se mi ještě více pod kůži a zmátl mě vždy záplavou doteků a omamných slov, stále slyším jeho vzrušený dech. A nejde zapomenout, na jeho žhavé rty a na těle mám vypálené otisky jeho horkých dlaní, ty nikdy nezmizí, v hlavě mně zní ozvěny láskyplných vyznání, jenom na to pomyslím, mé představy mě dostávají, v této chvíli po Borisovi silně zatoužím.

On je pro mě ten pravý, je báječný, dokonalý, je prostě úžasný, žádný jiný muž nemá proti němu šanci, pro potvrzení svých myšlenek si doktora znovu prohlédnu, není špatný, ale Borisovi se nevyrovná, nemá na to u mě zabodovat, zbytečně s ním ztrácím čas, chci jít hned za Borisem, ale doktor mě zastaví otázkou. "Chceš s ním zůstat celou noc?!", zeptá se zvýšeným hlasem, chce si ověřit mé úmysly a já bez zaváhání přikývnu, jen z jeho upřeného pohledu se cítím nesvá a dám se do vysvětlování, že někdo na Borise musí dávat pozor, ale doktor mou starostlivost nebere na vědomí. "A co bude se mnou!", zeptá se prudce a zatíná prsty do dlaní, podívám se na něj překvapeně, jak to mám vědět, může si dělat, co chce, ale beze mě, copak ještě nepochopil, že mezi námi nic nebude, tato noc není určena pro něj.
"Ty jsi udělal už dost, můžeš jít klidně spát, já na něj dám pozor.", řeknu velkomyslně, ale to rovněž neocení, výraz jeho tváře napoví, že si představoval úplně jiný průběh večera a noci, zatíná zuby do rtu a mračí čelo, s odmítnutím se nechce smířit a ví, že musí něco udělat. A přemýšlí, co by to mělo být, sice nepatří k násilným mužům, ale v jisté situaci se to u žádného chlapa nedá vyloučit a pro jistotu se rozhodnu raději odejít, aby mě neměl na očích. Popadnu tašku a chci rychle zmizet v pokoji, ale prudce mě zastaví, mačká mou ruku ve své dlani a zkouší mi po dobrém domluvit, "Nemusíš tam být, nekrvácí, nic mu nehrozí, můžeš si odpočinout v druhé ložnici!". Nabídne mi zaobaleně svou postel, ale jeho nabídku ihned odmítnu, "To není třeba, neměl by si kde spát a já můžu být u Borise!". Dávám tím jasně najevo, že na sex může zapomenout

Snad to konečně pochopí, nechci mu to říkat natvrdo, aby neodmítl Borisovi další ošetření a vidím, že mu to konečně dochází, ale má to na něj zničující účinek, tváří se bolestně, je tak zklamaný, že se nad ním slituji, Chci ho nějak odškodnit, stoupnu si na špičky a políbím ho letmo na překvapenou tvář, ale rychle od něj odstoupím, "Moc ti za všechno i za Borise děkuji, zachránil si ho.", řeknu procítěně. Ale to byla chyba, v návalu soucitu jsem nedomyslela, jak to na něj zapůsobí, získal další naději, "Emily prosím, nechoď za ním, zůstaň se mnou, snad si to zasloužím?!", pokouší se využít mé projevené vděčnosti, "Jak to myslíš?", zeptám se znepokojeně. "Myslel jsem, že v noci budeme spolu.", otevřeně přizná, o co mu jde, zahledí se mi toužebně do očí a čeká na odpověď, v údivu zvednu obočí, "Jak tě to napadlo, známe se jen den!", řeknu odmítavě.
Ale nenechá se odradit, "Emily, jen chci být s tebou!" vysvětluje své pohnutky, "Něco si ve mně probudila, toužím po tobě, na tom přece není nic špatného.", řekne vemlouvavě, "To není, ale moc na mě spěcháš!", ohradím se proti jeho naléhání, i když cítím, že je to marné. Chytil druhý dech a nenechá se snadno zastavit a pokračuje, "V autě jsem silně vnímal, že patříme k sobě, i ty jsi to musela cítit!", dovolává se téměř zoufale zvláštního pocitu sblížení na srázu nad mořem, po rychlé jízdě v autě. Tím, co a jak řekl a na co se zeptal, docela mě znejistil, ten pocit jsem na chvíli opravdu měla, než se objevil Boris, ale to přece nic neznamená, nešlo o city, byla to jen výjimečná situace, to se tak někdy stává mezi mužem a ženou, když se k sobě tisknou a přejí tomu okolnosti, ale jak nenadále to přijde, tak stejně rychle to zase zmizí.

Vypustila jsem to už z hlavy, ale vypadá to, že on si ten pocit ponechal, hýčká si ho a přikládá mu velký význam, je to poznat z dalších slov, "Emily, já se do tebe zamiloval a cítím, že i tobě nejsem lhostejný!", vypálí na mě svou citovou nálož a čeká, co se mnou výbuch udělá a já okamžik přemýšlím, co budu dělat. Kdyby nebyl Boris, asi by se doktor umístil ze všech mužů na prvním místě, ale Boris existuje a musím myslet hlavně na něj, bude potřebovat další péči než se plně uzdraví, nemohu proto doktorovi vzít naději a oznámit, že s ním nehodlám navazovat vztahy. To by mohl být konec a ve svém zklamání může mě i s Borisem vyhodit na ulici a to nemohu dopustit, tato situace si žádá ta správná slova a rychle je hledám, "Lhostejný mi nejsi, ale nesmíš na mě spěchat!", řeknu opatrně a s napětím čekám, co odpoví.
Doufám, že se zklidní, ale udělá pravý opak, prudce ke mně přistoupí, jeho paže mě obejmou a přitiskne si mě těsně ke svému tělu. Okamžitě pochopím, že se zbytečně snažím, těžko se dá diplomaticky jednat s mužem, který je tak roztoužený, "Pusť mě!", požádám. "Jak se vůbec jmenuješ?", zeptám se ho nečekaně a velmi jsem ho svou otázkou zaskočila, ale chci odvést jeho myšlenky od milování, mám k tomu i praktický důvod. Oslovuje mě jménem a chci mít stejnou možnost, vyčkávavě se na něj dívám, odpoví až po chvíli a prozradí své jméno, "Jsem Lucas.". Pěkné jméno pomyslím si a okamžitě ho tak oslovím, "Poslouchej Lucasi.", začnu opatrně a s rozmyslem volím slova. "Žádám tě o čas, copak nechápeš mou situaci!", zeptám se naléhavě, "Co tím myslíš?", z jeho otázky poznávám, že netuší, o čem mluvím, "Nejsem u tebe přece sama!", připomenu Borise.

"Je zraněný jen kvůli mně, velmi riskoval, aby mne ochránil, mohla jsem tam být znásilněna, všichni byli opilí!", vysvětluji, o co jde, "Jsem mu zavázaná a dokud se neuzdraví, budu se o něj starat!", seznámím ho se svými úmysly. "Nesmíš na mě tlačit, nic nám přece neuteče, jde jen o pár dnů!", snažím se mu tím naznačit, že s ním do budoucna počítám a doufám, že mi to uvěří, chci se vyhnout všemu slibování dokud budu v jeho bytě, zase by to mohl na mně vymáhat a s tím, jak je neodbytný je to nepříjemné. Ale znepokojeně pozoruji jeho divně se lesknoucí oči a vůbec v této chvíli netuším, co si myslí a proč dál mlčí, jsem z toho docela nervózní do chvíle, než promluví, "Emily, o co ti jde, on se přece nemusí o nás vůbec dozvědět, bude spát až do rána!", nadhodí a ještě pevněji mě sevře, vida, je chytrý, pomyslím si, zní to logicky.
To půjde těžko zpochybnit, ale také to mohu proti němu použít, dal mi příležitost zahrát velkou scénu zklamání z jeho necitlivosti a chování a ta se dá dobře využít, zhluboka zalapám po dechu, "Lucasi, to myslíš vážně!", zeptám se, nevěřícně zakroutím hlavou a nasadím do tváře výraz překvapení a zklamání. Užasle mě pozoruje a ničemu nerozumí a to jsem teprve na začátku, "Už vím, že ti na mně vůbec nezáleží, je ti jedno, jak je mně mizerně, co jsem všechno zažila a jde ti jen o jedno, chceš po mně jen sex!!!", obviním ho a v mém hlase slyší, jak ho za to přísně odsuzuji. "Ty mi celou dobu lžeš, nejsi do mě zamilovaný!", zlobím se a snažím se zbavit sevření jeho rukou, "A já ti tak věřila, myslela jsem, že chceš být se mnou a později budeme spolu!", povzdechnu si a vyčítavě se na něj dívám, "To ti neodpustím, okamžitě mě pusť, už tě nechci ani vidět!", řeknu tvrdě.

A nechám své oči zvlhnout, abych je vzápětí na něj upřela plné hlubokého odsouzení a zklamání. Můj hlas zní přímo tragicky a doktora to úplně rozhodilo, zírá na mě široce rozevřenýma očima, snaží se vyznat v tom, co jsem právě řekla a jak to myslím. Z mužského pohledu chtít sex není přece nic špatného, ale je mu jasné, že já to vnímám jinak, že pro mě se kvůli tomu stal viníkem a pokud mě nechce navždy ztratit, musí dát sex až na poslední místo. S hlubokým nádechem se vzchopí a snaží se zachránit, co se dá, "Emily, já jsem ti nelhal, jsem do tebe zamilovaný, nejde mně jen o sex, vážně, co chceš ještě slyšet!", vyhrkne s provinilým výrazem v obličeji. Chvíli si ho měřím nedůvěřivým pohledem, "Jak ti mám po tom všem věřit, to nejde?!", odpovím otázkou, vymaním se z jeho rukou a odcházím ke dveřím pokoje, ale spěchá za mnou.
A v okamžiku kdy kladu ruku na kliku mě zastaví, "Musíš mě věřit, opravdu tě miluji!", mluví vroucně, za jiných okolností bych mu snad i uvěřila, v jeho tváři se zrcadlí, že to tak asi opravdu v této chvíli myslí, ale jistotu nebudu mít nikdy. Teď se mě to stejně nehodí, musím ho zdeptat, abych se ho na pár dni zbavila, dám si na čas s odpovědí, trochu napětí mu neuškodí a předstírám, že o tom přemýšlím a nakonec jen zavrtím odmítavě hlavou, ale nenechá se odradit. "Emily, mýlíš se, ale nevím, jak tě mám přesvědčit, když mi to nechceš dovolit?!", zeptá se s nadějí, že změním své názory, ale to nemám v úmyslu. "Není jak mě přesvědčit, celou dobu se tak chováš, pořád jenom "svlékni se", ale měl si začít s tím, že mě miluješ a to jsi neudělal!", odmítnu dát mu novou šanci, obrátím se zpět ke dveřím do ložnice, nechci už v hovoru pokračovat, ale je neodbytný.

Pokouší se dál změnit mé rozhodnutí, "Emily, láska a sex se přece nevylučují!", řekne s jistotou, je o tom přesvědčený a není daleko od pravdy, něco na tom je, ale v jiných souvislostech, než naznačuje a nechci to dál rozebírat. Nemělo by to konce a jen si beznadějně povzdechnu, že on s tím snad nikdy nepřestane a můžeme tak debatovat celou noc, ale já toužím být u Borise. Netrpělivě přemýšlím, čím přebiji jeho další argument, "Lucasi, unikl ti jeden podstatný rozdíl!", podívám se mu pozorně do očí, "V lásce se nemluví o sexu, ale o milování, každý kdo je zamilovaný to přece ví!", poučím ho a krátce to zakončím, "Už ti prostě nevěřím!", zmrazím ho ledovým pohledem a otevřu dveře. "Emily.", zašeptá prosebně, vypadá zničeně, natáhne se a snaží se mě znovu zachytit, ale ucuknu, "Nechej mě už být, jsem unavena a chci jít spát, zítra je taky den!", odmítnu další vysvětlování.
Jen se rozhodnu zanechat mu trochu naděje, že zítra může mít více štěstí, nemohu doktora definitivně odkopnout, potřebuji ho pro Borise a stačí, když na mě nebude tlačit a na nic víc nečekám, vejdu do pokoje a zabouchnu za sebou dveře. Opřu se o ně zády a s napětím čekám, co udělá, slyším ho prudce dýchat, stojí těsně za dveřmi, dokonce položil ruku na kliku a znepokojeně sleduji její pomalý pohyb dolů. Ale nakonec přestane, možná nechce hrotit situaci a ještě více mě popudit a spokojí se s nadějí, že bude další den úspěšnější a konečně slyším jeho kroky, jak odchází, oddechnu si a na to, co bude zítra, zatím nechci myslet. Nejdůležitější je, že mohu konečně být sama s Borisem, pomalu otočím hlavu a s obavami pohlédnu k posteli, Boris leží na boku, záda a prsa má omotané pruhem obvazu, skrývá mu bradavky.

Od pasu dolů je přikrytý jen bílým prostěradlem, na zemi leží jeho žlutá, zakrvácená košile. Rifle jsou přehozeny přes okraj postele, Boris chodívá na ostro, to znamená, že je nahý, projede mnou zášleh vzrušení, kdyby byl v pořádku, mohli jsme se milovat celou noc. Smutně si povzdechnu, odložím tašku a chci k němu přistoupit blíže a míjím kbelík plný krvavých gáz, docela mě to rozhodí, tolik krve jsem nečekala. Chudák Boris, zvednu košili, položím ji na kbelík a odnesu ho na druhý konec pokoje, nechci mít krev na očích a snažím se vše ukrýt za psací stolek, ale zavadím o židli a ta se vyvrátí, bouchnutí o podlahu se rozlehne pokojem. Vylekaně pohlédnu na Borise a překvapeně vidím, že se vůbec nepohnul a jsem tím znepokojena, kleknu si na postel, chci mu nahlédnout do tváře, ale zhoupnutí matrace Borise zvrátilo na záda.
Vyděsím se, že bude cítit bolest nebo začne krvácet a bude to má vina, snažím se ho dostat zpět na bok, ale nejde to, je bezvládný a příliš těžký, bude muset tak zůstat, jen doufám, že mu to neublíží a pozorně si ho prohlížím. Ve tváři je bledý a je úplně bezbranný, jsem tím pohledem dojata, ale i tak je nádherný, jen k jeho dokonalosti chybí pohled jeho jiskrných a magicky zelených očí, skrývají se pod jemnými víčky s neobvykle dlouhými řasami. Z jeho krásy mě až srdce zabolí a sevře se mi hrdlo z prudkého návalu lásky, doposud jsem jiného muže tak silně nemilovala a nával zatím nepoznaných citů mně silně rozechvěje a nakloním se a políbím ho lehounce na víčka. Dál jemně bloudím ústy po jeho tváři a zanechávám za nimi polibky, ale asi nic necítí, jen leží, zkusím zašeptám mu do ucha, "Borisi, miláčku!", ale i to je zbytečné, nic nevnímá, no mu ten doktor dal za dryák,

Boris nepotřeboval uspat, není žádný ufňukaný chlap, aby nevydržel trochu bolesti a komu to vyhovuje nejvíce je jasné, doktor tím vyřadil svého soka z boje, jistě si uvědomil, že se s ním nemůže rovnat, že na něj nemá. Svlékal mu přece rifle a tak mu jistě neušlo, že stvořitel na Borisovi nijak nešetřil a nadělil mu všeho měrou vrchovatou a rozpomenu se, jak jsem nad tou nádherou zatajila dech, když jsem Borise viděla poprvé v rouše Adamově. Muži na sebe kvůli velikosti žárlí, je to pro ně důležité, jako symbol jejich mužnosti a doktor na Borise žárlí, musím si ho hlídat, nikdy více ho nenechám s doktorem o samotě, aby nepřišel k nějaké újmě. Nehnu se od něj ani na krok, vydržím to, i kdyby tekly potoky krve a omdlévala jsem v jednom v kuse, ale doktorovi nedovolím, aby Borise znovu uspal, jsem z jeho nehybnosti nesvá.
Nečekala jsem, že bude až tak mimo, to není spánek, je to spíše bezvědomí a vypadá, jako by ani nedýchal, jak mu to mohl doktor udělat, nakloním se a snažím se zachytit jeho dech, jak zacítím závan teplého dechu ve své dlani, úlevou si oddechnu. Opatrně prsty odrhnu jeho vlasy a políbím ho na zavlhlé čelo a dlouze na ústa, jsou suchá a zvlažím je svými rty, zalituji, že mi nemůže polibek oplatit a velmi zatoužím být u něj co nejblíže. Bez zaváhání svléknu si šaty i kalhotky a vklouznu pod prostěradlo, opatrně si přilehnu a po chvíli se k jeho nahému tělu co nejtěsněji přitisknu a zahřívám ho v naději, že mě ucítí a probudí se k životu, ale nic se neděje. Jeho spánek se zdá být nekonečný, položím dlaň na jeho hruď a cítím, jak mu bije srdce, rukou přejíždím po jeho úžasném těle, miluji ten pocit, když pod dlaní vnímám svaly a napnutou hladkou kůži.

Je dokonalý, vypadá tak mužně, že z návalu vzrušení se musím prudce nadechnout, tak silně na mě působí, jsem jim zase okouzlena, krev ve mně začíná rychleji proudit a šumí ve spáncích, toužím po něm a velmi mně chybí jeho objetí. Ráda bych se schoulila v jeho náruči, ale jeho ruce mě neobejmou a tak se k němu z nouze ještě více přitulím, obličej přitisknu do důlku u jeho hrdla a vdechuji vůni jeho kůže, šeptem vyslovuji jeho jméno a doufám v zázrak procitnutí. Ale spí a nic neví o mých touhách, kterým nesvedu dlouho odolávat, sjíždím rukou zprvu váhavě pod prostěradlo a potom spěšně po jeho plochém břichu ještě níže a jeho klín přiklopím dlaní. Ale je to pro mou ruku smutný dotek, mám pocit, jako by má dlaň laskala raněné, polomrtvé ptáče, ani teplo mé dlaně ho neprobere k životu a to byval vždy pevný a připravený.
Za to v jakém je stavu, může asi to, že je úplně mimo sebe, nic necítí a nevnímá své tělo, doufám, že to tak nezůstane, ale je mi z toho těžko u srdce, vždy stačilo se jen přitisknout, jen o něj zavadit a hned byl připravený. Zhluboka si povzdechnu, chci to vše znovu prožít a zatoužím po něm tak silně, až z marné touhy přepadla mě slabost, tak moc se chci s ním milovat, patřit mu celá a zatoužím, aby mně zase povídal, jak moc mě miluje a že nedovolí, abych ho někdy opustila. Ale nic z toho mi nemůže povědět a přepadla mě lítost, že je mně to odepřeno, že jsem o to ošizena a právě teď bych jeho objetí a lásku nejvíce potřebovala, jsem v složité situaci a cítím se opuštěna. Do očí mi vstoupí slzy smutku a obav, ale hlavně nejistoty, co bude dál, jak to zvládnu, Boris se určitě uzdraví, ale zbývá otázka, co udělám s doktorem a navíc, Boris se nesmí nic dozvědět.

Hlavně nesmí tušit, co doktor žádá za jeho uzdravení, zuřil by a doktora by mohl zabít, jak bude Borisovi líp, musíme z bytu odejít, než se něco strašného stane a co bude zítra, zatím netuším, nejlepší, co mohu nyní udělat, je myslet jen na Borise. Zavřu oči, svou dlaň nechám v jeho klíně a hlavu položím na jeho hruď a zaposlouchám se do bušení jeho srdce, uvědomím si, jak život je křehký a Boris, i když je tak silný a mužný, je přesto velmi zranitelný. Není nesmrtelný, i když vypadá tak božsky, mohli ho tím nožem zabít, stačí tak málo, aby se srdce zastavilo a bylo po všem, je hrozné jen na to pomyslet. Po chvíli usínám a spala jsem velmi tvrdě, za celou noc se ani jeden z nás nepohnul, ležíme pořád stejně, jen změna nastala v jeho klíně, polomrtvé ptáče pod mou dlaní se pozvolna vrací k životu, aspoň jedna dobrá zpráva, už není tak oblouzněný.
Ale zatím mně to není k ničemu. Boris stále spí a vzpomenu si, jak doktor se zmínil, že bude spát do rána, pohlédnu k oknu, venku svítá, to znamená, že Boris se může každou chvíli vzbudit a bude mě zase vnímat. I když nesmí kvůli zranění mě pomilovat, může mě objímat, hladit a šeptat o lásce krásná slova, zatoužím slyšet jeho hlas, on umí říkat ta kouzelná slůvka opojně a vemlouvavě, tak to nikdo jiný nesvede, vždy mě tím velmi zasáhne. Vše co vysloví, mně navždy uvízne v hlavě a nikdy z mé paměti nezmizí, on je ve všem výjimečný, je to muž mých snů a chci o něj pečovat a zahrnovat svou láskou. Dát mu vše, co si bude žádat, ale okamžitě si uvědomím, že to nejde, mnohokrát jsem to už řešila a učinila rozhodnutí, že to nesmím, jen na to z lásky stále zapomínám nebo to nedodržím, miluji ho a je pro mě těžké být na něj nesmlouvavá a tvrdá.

Ale Boris je muž povahou nestálý, zájmem žen docela zkažený a proto nesmí nic dostat snadno, musí o vše bojovat. Možná právě to, jaká jsem, ho ke mně přitahuje, on mě vnímá jako hříšnou, nestálou, obklopenou muži a nevěry schopnou a tak se musí o mě stále snažit. Budu muset dál hrát své hry a flirtovat s jinými muži, má silnou potřebu si mě hlídat a nenechat si vzít to, co získal a považuje to za své, má rád výzvy a já mu je musím dopřát a dovolit mu, aby se marně pokoušel mě změnit. Náš vztah bude jako jízda na horské dráze, náročný, ale i krásný i přesto, že budeme žít v nejistotě, ale hlavní je, že budeme spolu a mám v úmyslu se velmi snažit, aby neměl chvíli klidu, kvůli své velké žárlivosti. Asi musí občas některého mého nápadníka zmlátit, to Borisovi vyhovuje a tak se nebudu měnit, muži se za mnou táhnou, mám to asi v krvi, s tím jsem se narodila, nemohu se toho zbavit.
Boris se může chovat dál tak, jak mu to vyhovuje, on je na tom stejně, jako já, nemůže odhodit své kouzlo a šarm a budou o něj usilovat jiné ženy, tak se určitě nebudeme nudit. Nuda je nebezpečná a s velkou jistotou ničí vztahy, ale to nám nehrozí, budeme mít vzrušující a nebezpečný život, na jedné straně vášnivou lásku s návaly štěstí a na druhé straně neshody a hádky, které vždy vyřešíme v posteli vášnivým milováním, bude to úžasné, živě si vše představuji, a zatoužím po jeho dlaních na svém těle.
Měl by se už probudit a obejmout mne, velmi chci, aby mě zase hýčkal, jsem netrpělivá a nadzvednu se na loktech, čas pokročil a do pokoje zatím pronikly první sluneční paprsky, bude krásný den, ale Boris stále spí. Doktor to přehnal, možná prospí i celý den, ale já už čekat nechci, vezmu si sama od Borise i to málo, co zatím jde a stáhnu z něj prostěradlo.

Kleknu si nad něj a opatrně si sednu na jeho klín, šeptem opakuji jeho jméno, "Borisi, Borisi…!", kroužím jemně boky a snažím se ho osvobodit ze zajetí spánku, snad ho vzrušení přivede rychleji k vědomí, toužím se s ním velmi milovat. Chci, aby z mého těla smazal všechny doktorovi doteky, chci být pro Borise nevinná a čistá, nakloním se k jeho ústům a vášnivě ho políbím, i když vím, že se chovám pošetile, ale nemohu to zastavit. Velmi po něm toužím, náhle mě vyruší klapnutí kliky, někdo vešel do pokoje, polekaně se podívám ke dveřím, jsou pootevřené a stojí v nich doktor a překvapeně zírá. Vzdorně se na doktora dívám, ale nepřestanu, stále pohybuji boky ve stejném rytmu a očekávám, že okamžitě z pokoje odejde, ale stojí na místě, jakoby z pohledu na nás zkameněl a upřeně si hledíme do očí.

Konec 11. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (119)
Zobrazit starší komentáře

101 Sidica Sidica | Web | 22. listopadu 2015 v 12:49 | Reagovat

uuuu znova super časť :D teším sa na ďalšiu ;)

102 Perrie Perrie | Web | 23. listopadu 2015 v 13:44 | Reagovat

Moc děkuji! :)
jinak tento díl je opravdu super, těším se na další!

103 Elis Elis | Web | 24. listopadu 2015 v 7:05 | Reagovat

[96]: To je smůla být marod... pokračování bude, už na tom pracuji...

104 Elis Elis | Web | 24. listopadu 2015 v 7:08 | Reagovat

[97]: Byla jsem na konci týdne mimo, jak se říká na lepším, šéf mě bral sebou na služebku a tak jsem nestíhala a přes víkend jsem byla na návštěvě u rodiny...

105 Elis Elis | Web | 24. listopadu 2015 v 7:09 | Reagovat

[98]: Moc děkuji za komentář...

106 Elis Elis | Web | 24. listopadu 2015 v 7:12 | Reagovat

[99]: Díky... tak to mě mrzí, že jsi v nemocnici, tak hlavně se dej brzy do pořádku a jsem ráda, že ti příběh zpříjemnil pobyt... pokračování se chystá...

107 Elis Elis | Web | 24. listopadu 2015 v 7:18 | Reagovat

[100]: Rozumím, děj nabízí více možností... jak by reagoval Boris mohu odhadnout, byl by nadšený, sex je pro něj stejně nezbytný jako dýchání... doktor si pokazil dojem svým naléháním, ale svým způsobem to Emily imponuje, muž musí být dobyvatel... dnes se pustím do úprava a přepisování atd. a doufám, že pokračování bude brzy...

108 Elis Elis | Web | 24. listopadu 2015 v 7:19 | Reagovat

[101]: Děkuji... pokud budu stíhat bude pokračování v nejbližších dnech...

109 Elis Elis | Web | 24. listopadu 2015 v 7:20 | Reagovat

[102]: Není zač, já také děkuji a jsem ráda, že se ti příběh líbí...

110 Zdena Zdena | 24. listopadu 2015 v 18:00 | Reagovat

[104]: No to je dost, že ses ozvala! Tak co bude, marodím do neděle a chci si příběh užít. ;-) ;-)

111 Elis Elis | Web | 25. listopadu 2015 v 20:28 | Reagovat

[110]: Bez obav, dělám na tom... hlavně aby to šlo publikovat a nebyly problémy jako minule, něco stále není v pořádku... 11. část se sice po několika dnech a pokusech  podařilo publikovat, ale je zajímavé, že se nepřipsala  v rubrice... tam když se klikne na rubriku "Letní romance", tak se objeví jen deset zveřejněných dílů a jedenáctý chybí i když je publikovaný... ale zase v seznamu aktuálních článků, které se objeví na konci otevřených komentářů, tak tam 11. díl je...

112 Zdena Zdena | 27. listopadu 2015 v 10:55 | Reagovat

[111]: Už aby to bylo! :-)

113 weirdcreature weirdcreature | Web | 27. listopadu 2015 v 21:32 | Reagovat

Ufff tolko nových dielov, no nič mam čo večer čítať soon. Idem sa nato vrhnuť :D

114 Elis Elis | Web | 29. listopadu 2015 v 20:35 | Reagovat

[112]: Další číst příběhu jsem právě dokončila, škoda, že ho musím upravovat a nemohu ho zveřejnit v podobě v jaké je napsaný a tak mám s tím dost práce... v pátek a v sobotu, jsem se k tomu nedostala a tak jsem tomu věnovala celou neděli, ale zveřejním to až v pondělí... musím si dát odstup a s čistou hlavou si to přečíst a udělat poslední úpravy a tak to zveřejním zítra, to je v pondělí  z večera, hlavně aby nestávkoval blog a příběh šel publikovat...

115 Elis Elis | Web | 29. listopadu 2015 v 20:40 | Reagovat

[113]: Nebyla si tady ani na svém blogu dlouho... přeji ti hezké počtení, doufám že se máš dobře a všechno je v pohodě...

116 Van Vendy Van Vendy | Web | 30. listopadu 2015 v 0:31 | Reagovat

[114]: Přišla jsem nakouknout, co nového a vidím, že se chystá. Tak jsem zvědava! :-)

117 Van Vendy Van Vendy | Web | 30. listopadu 2015 v 0:32 | Reagovat

[111]: Je to blázinec, možná to bude potřebovat čas, ke srovnání. :-?

118 Bev Bev | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 8:49 | Reagovat

Píšeš opravdu velice krásně a citlivě. Tvé příběhy jsou jemné, propracované a nikdy nesklouzávají k lacinosti. K tomu je potřeba velké nadání a ty ho máš. Přeji aby se ti stále dařilo a psaní tě nikdy nepřestalo bavit. :-)

119 Elis Elis | Web | 2. prosince 2015 v 6:34 | Reagovat

Moc děkuji za pochválení, velmi mě to potěšilo a tvého názoru si vážím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."