"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 12. část

30. listopadu 2015 v 21:15 | Elis |  Letní romance s Borisem

Závěr předcházejícího dílu…

Měl by se už probudit a obejmout mne, velmi chci, aby mě zase hýčkal, jsem netrpělivá a nadzvednu se na loktech, čas pokročil a do pokoje zatím pronikly první sluneční paprsky, bude krásný den, ale Boris stále spí. Doktor to přehnal, možná prospí i celý den, ale já už čekat nechci, vezmu si sama od Borise i to málo, co zatím jde a stáhnu z něj prostěradlo, kleknu si nad něj a opatrně si sednu na jeho klín, šeptem opakuji jeho jméno, "Borisi, Borisi…!", kroužím jemně boky a snažím se ho osvobodit ze zajetí spánku. Snad ho to přivede rychleji k vědomí, toužím se s ním milovat a chci, aby z mého těla smazal všechny doktorovi doteky a nakloním se k jeho ústům a vášnivě ho políbím, i když vím, že se chovám pošetile, ale nemohu to zastavit, velmi po něm toužím. Náhle mě vyruší klapnutí kliky, polekaně se podívám ke dveřím, jsou pootevřené a stojí v nich doktor a překvapeně zírá, ale nepřestanu a stále pohybuji boky, vzdorně se na doktora dívám a očekávám, že odejde, ale stojí na místě, jakoby zkameněl a upřeně si hledíme do očí.


Elis
Letní romance s Borisem - 12. část

Naše pohledy se prudce střetly a teď se přímo přetlačují, ten můj žádá, aby okamžitě odešel, chci být s Borisem o samotě a žádám soukromí, doktor přišel velmi nevhod, právě ve chvíli, kdy Borisův doposud tichý dech začíná být hlasitější a znatelný i podle toho, jak se mu zvedá hruď. Je mým snažením vzrušený, silně vnímám, že jeho tělo je pevnější, možná konečně, sice pomalu, ale jistě přichází k sobě a pokud to tak je, chci s ním být sama v okamžiku, kdy nabude vědomí. Ale doktor se k odchodu stále nemá, stojí nehnutě, jako by jeho nohy zapustily do podlahy kořeny, je tím co spatřil silně zasažený a nemůže nebo nechce odejít.
Nezahlédla jsem jediný pohyb, jediný náznak, že o tom vůbec uvažuje, jen na mě upírá oči, mám z nich nepříjemný pocit, jakoby se na mě přímo lepily a nemohly se odtrhnout od toho, co vidí, on asi na nic jiného nemůže myslet, ani na to, že by měl odejít. Působí, jako by se mu najednou zhroutil svět, roztříštil se na tisíce kousků a on neví, co si s tím má počít, jak je slepit dohromady, jeho upřený pohled mě vadí čím díl víc, jsem úplně nahá a v intimní situaci a nechci, aby mě u toho někdo pozoroval, hlavně ne další chlap.

To mě nutí uvažovat, co budu dělat dál, z doktora si začínám zoufat, je to s ním čím dál horší, měla bych z jeho bytu odejít, než se něco zlého stane, je škoda, že Boris toho nebude schopný a bude nutné tady ještě pár dní zůstat. Jen nevím, jak to zvládnu, od chvíle co se známe, doktor si na mě dělá čím dál větší nároky, je majetnický a teď je šokovaný z toho, co dělám s Borisem, ale nemíním kvůli němu přestat. Borisovi to dělá dobře, už mu i mírně zrůžověly tváře, jeho krev rychleji proudí, jeho tělo se vrací do života a nehodlám kvůli doktorovi nechat Borise sklouznout znovu do toho podivného spánku.
V mém rozhodnutí pokračovat je i hodně vzdoru, doktor se chová nemožně, měl okamžitě vycouvat ze dveří, když zjistil, při čem mě vyrušil a ne mě tak upřeně pozorovat, možná doufá, že přestanu. Ale nátlak na mě neplatí, nechci mu ustupovat, zamračím se a na doktora nepřátelsky zasyčím, "Vypadni!!!", význam slova je naprosto jasný, ale vůbec se nepohnul, on se snad rozhodl za každou cenu zůstat, je umanutý, už vůbec nechápu, o co mu jde a co tím sleduje.

Stojí, dál hledí a ve mně narůstá zloba na to, jak je neomluvitelně drzý, co si to vůbec dovoluje, to už přehání a má velké štěstí, že kvůli Borisovi, nesmím být na něj hrubá, stále nevím, jestli ho Boris ještě nebude potřebovat. Zůstat v klidu je v této situaci pro mě velmi těžké, tohle se mě ještě nikdy nestalo a stát se nemělo, ale jsem v tom nevině, zavinil to doktor, nikdo ho sem nezval, zacítím velkou a neovladatelnou touhu, doktorovi nějak ublížit. Směs různorodých pocitů se ve mně prudce zmítá a nutí mě něco udělat, nakonec se rozhodnu, dát mu poslední šanci, zkusím to s ním po dobrém, "Lucasi, odejdi prosím a hned!!!", řeknu naléhavě, ale nic se nezměnilo.
Neodpoví a tak nemám jistotu, jestli vůbec vnímá to, co mu říkám, on je snad úplně mimo, vůbec nechápu, proč nechce odejít. Nebo snad očekává, že ho vyzvu, aby se k nám připojil, možná praktikuje sex ve třech a je na to zvyklý, ale já ne, to čeká marně, to si musí zajít do bordelu, ale nechci na toto téma se s ním bavit a ztrácím poslední zbytky trpělivosti. Nemíním na něj dál brát žádné ohledy, cítím silnou potřebu ublížit mu a dát za vyučenou, ale moc možností není, nemohu doktora vyhodit z jeho bytu ani uhodit, fyzicky na něj nestačím, jen ho můžu potrápit.

A k tomu mě stačí mé tělo, je to má jediná zbraň a také mu nejvíce může ublížit, chce se dívat a tak mu předvedu, na co dlouho nezapomene a vybičuji tím jeho touhy, ale zanechám ho bez možnosti dojít k jejich naplnění a zbavit tak své tělo bolestivého tlaku a napětí. Začínám být touto myšlenkou posedlá, zaslouží si trpět za to, že mi kazí krásnou chvíli s Borisem, cítím neodolatelnou chuť ho provokovat a pak ho nechat zmítat se v mukách nenaplněných vášní, to lehce zvládnu, nemusím před ním nic skrývat.
Už viděl dost a dnes i to, co nikdy vidět neměl a mohu si tak s ním bez zábran pohrávat, jako kočka s myší, nebude tušit, že jsem ho navždy odsoudila jen do role diváka a vše co uvidí jeho oči, se mu vypálí do paměti, ale jeho tělo to nikdy neprožije, už nikdy více si na mě nesáhne, Musel by jedině použít násilí, ale snad se k tomu nesníží. Rychle od něj odvrátím pohled a soustředím se na Borise a dál svůdně pohybuji boky a přidám vášnivé sténání, dlaně si přitisknu ke klínu a po chvíli s nimi vzrušivě jedu po svém těle přes břicho a ňadra až do vlasů.

Sevřu prameny vlasů mezi prsty a zvednu je vysoko nad hlavu, přivřu smyslně oči a vzrušivě pootevřu rty, nenápadně se podívám, jestli se dívá a je opravdu pozorný divák a tak pokračuji, zakloním se, vypnu celé tělo jako luk a po chvíli nechám vlasy dopadnout na záda. Vzápětí je pohybem hlavy prudce roztočím, až se rozletí kolem mého těla jako závoj a jsem z části do nich zahalena, ale zároveň i nahá a vím, že vše co dělám, působí na muže velmi sexy a doktor není výjimka, jazykem si olizuje vzrušeně rty.
Odhodím vlasy na svá záda a předkloním se a téměř na Borise nalehnu a začnu ho vášnivě líbat a od jeho úst sjíždím lačně jazykem po jeho hrdle až na hruď, na chvíli zalituji, že má bradavky pod obvazem a tak jen ústy i jazykem ochutnávám jeho kůži a pozvolna pokračuji na jeho břicho až tam, kam to má poloha vsedě dovolí. Nechci zatím opustit Borisův klín a to mě brání v pohybu, ale i tak to stačí, zaslechnu doktorovo prudké nadechnutí, zakončené zvláštním zvukem potlačovaného zasténání.

Začíná ztrácet nad sebou kontrolu a to se mi zdá nebezpečné, už se nechce jen dívat, možná to byl hloupý nápad tak velmi ho provokovat, jak jsem si mohla myslet, že pochopí, o co mi jde, že jsem ho chtěla jen vzrušit a potrestat tím, že ode mne nic víc už nedostane. Ale on to svým mužským myšlením vnímá spíše jako odměnu a možná i pozvání k hrátkám, rozhodnu se pro jistotu přestat, než se odhodlá přejít k činům a vnutit se mi do postele, můj záměr nevyšel tak dokonale, jak jsem si plánovala, ale i tak bude mít, co právě viděl stále před očima.
Bude toužit vše prožít na vlastní kůži a potom teprve zjistí, že u mě definitivně skončil, nastal čas konečně se doktora zbavit a vyhodit ho z pokoje, jen zatím nevím, jak to udělat, jen vím, že neodejde dobrovolně a budu ho muset z pokoje důrazně vystrnadit. To mě donutí sklouznout z Borisova těla, rychle povytáhnu shrnuté prostěradlo, přikryji jeho klín a z křesla zvednu jedinou čistou osušku, která není potřísněna krví, zahalím do ní své tělo, cípy osušky zastrčím mezi ňadra a bez zaváhání vykročím k doktorovi.

Jeho oči mě spalují, natáhne ke mně nedočkavě ruce a chce mě obejmout, mé obavy se naplnily, bláhově si myslí, že mé vystoupení byla předehra a že se s ním hodlám milovat, nic nepochopil, ale jak se mýlí, mu časem dojde. Odstrčím jeho ruce a řeknu, "Doufám, že jsi spokojený, užil sis podívanou a teď by si měl odejít!", s potěšením si všímám, jak se mu v obličeji rozlil úžas a nechápavě se na mě dívá široce rozevřenýma očima a ničemu nerozumí, předvedu mu žhavou scénu a pak chci, aby odešel.
Je z toho je zmatený, ale nehodlám mu nic vysvětlovat, postupuji proti němu a nutím ho couvat a nakonec doktora vytlačím z pokoje, následuji ho a potichoučku zavřu dveře, v tuto chvíli nechci Borise probudit, nesmí vědět, co se kolem něj děje. Navíc mám v úmyslu později dokončit své léčitelské poslání na jeho těle, milování mu jenom prospěje a chci s ním být u toho sama a jenom na to pomyslím, zachvěji se netrpělivostí a v mém těle ještě silněji se rozproudí touha, ale napřed si musím s doktorem promluvit.

Nemíním ho šetřit, tohle si nikdy více nesmí dovolit, i když jsme v jeho bytě a to jak se zachoval, že nedbal na mé soukromí je i velmi zneklidňující, ztrácí všechny zábrany, jeho hormony ho asi udolaly, už normálně nemyslí. Sledoval mě ve velmi intimní chvíli a to mu nemíním odpustit, chci mu to dát důrazně najevo své znechucení a nezabrání mi v tom ani zraněný výraz v jeho očích, možná tím, co viděl i hodně trpí, není neprůstřelný, má své touhy a city, ale ani to ho před mou zlobou neochrání.
Zprvu tichým, ale postupně zvyšujícím se hlasem, na něj zaútočím, "Jak si mohl klesnout tak hluboko, že mě chodíš šmírovat!" a chvíli čekám na to, jak se bude vymlouvat, ale mlčí, zkoumavě se mu zahledím do očí a snažím se v nich najít odpověď na jeho nepochopitelné chování a užasnu. Ten pohled znám velmi dobře, už jsem ho viděla u jiných mužů a zhluboka si oddechnu, mou mysl opouštějí obavy, že mě doktor i s Borisem bude chtít vyhodit na ulici, to mě celou dobu dělá velké starosti, ale v této chvíli mám silný pocit, že to nehrozí.

Jeho pohled mluví za vše, je sice zklamaný a bolestný, ale i prosebný a je v něm plno touhy, úplně mu prýští z očí, on mě tak moc chce, že se stal vůči mně bezbranný, to se mu asi často nestává a je z toho sám užaslý, je asi zvyklý na povolné ženy. Z mého chování je ještě více zmatený a neví, jak se mnou dál, dospěl do bodu, ze kterého se bude těžko vracet, v tuto chvíli ovládám situaci a musím to nějak využít, mohu si k němu dovolit mnohem víc, než jsem se zatím domnívala. Dovedu si představit, jak celou noc na mě myslel, zmítal se v horečnatých snech a jeho vášeň dostoupila vrcholu, je silnější než jeho rozum a on je připravený obětovat i svou hrdost.
Proto se asi nemohl přinutit odtrhnout oči a odejít z pokoje, v tom okamžiku by rád s Borisem měnil, velmi toužil být na jeho místě a zaplatil by za to jakoukoliv cenu, možná i vlastní krví, nebo by vyplenil své bankovní konto. Mohla bych od něj dostat, co budu chtít a má štěstí, že mně nejde o peníze, v této chvíli mi dochází celá jeho svízelná situace, on přece od první chvíle, co se známe, dobře ví, že nejsem volná. Velmi mu to vadí, ale v nejhorším případě počítá i s tím, že se s Borisem budu stále milovat, je s tím smířený, ale udělá vše, co může, aby mě časem získal a Borise poslal do vzdálené krajiny zapomnění.

Chce si vybojovat a ochutnat jedno místo na mém těle, je v tom neúnavný, mnohokrát se o to pokusil, všechny ty hry, co rozehrál v nemocnici, na útesu nad mořem i tady v bytě, byla snaha přebrat mě Borisovi a než se mu povede mě získat, je ochotný sbírat drobky mé přízně. Dál se o mě bude pokoušet v naději, že nakonec bude úspěšný a Borise nahradí, i přes různá zklamání a netrpělivost, si rád počká, pokud bude mít stále naději, je to napsáno v jeho očích, ve výrazu jeho tváře, že všechno vydrží a rozchodí i to, jak mě před chvíli viděl s Borisem.
Bylo to pro něj těžké, ale on se z toho jistě dostane, o tom už vůbec nepochybuji, i když je z toho docela špatný a ještě se musí bránit, mému obvinění, "Já tě nešmíruji.", odmítne nejistě mé nařčení, ale nedívá se mi do očí, "Tak proč si se a koukal!", zeptám se, můj hlas zní rozzlobeně a ne zrovna příjemně, "Šel jsem zkontrolovat svého pacienta!", vymlouvá se, v tom okamžiku začíná zase mluvit rozhodně, role doktora mu dodává sebevědomí, ale stejně mu nevěřím, šel pokoušet své štěstí a snažit se mě svést, dokud Boris spí, jsem si tím jista a nemám o tom žádné pochybnosti.

"To tě neomlouvá, měl si odejít a přijít později, ale ty si zůstal a pozoroval mě a to se nedělá!", odmítnu jeho pokus o vysvětlení, "Promiň, ale spěchal jsem, za chvíli musím do nemocnice.", snaží se mě dál přesvědčit, o svých dobrých úmyslech, ale to je další ubohá výmluva. Je zajímavé, jak najednou přestal spěchat, když se mohl na mě dívat, to co říká, vůbec nedává smysl, zbytečně se snaží. Podívám se na hodiny, je to další lež, je teprve něco po půl páté ráno, co by dělal tak brzy v nemocnici, odmítavě zavrtím hlavou a pomyslím si, jak je nemožný, když neumí lhát, ať raději mlčí, i on to tak cítí.
Sleduje znepokojeně mou nedůvěru a snaží se změnit téma hovoru, zeptá se, "Je vzhůru?" a tím mě ještě více popudí, sám musí dobře vědět, kdy se může Boris probudit, jedině on ví, co do něj nacpal za léky a tak to může odhadnout, navíc byl přece v pokoji a tak jistě ví, že stále spí. A pokud se mezitím probudil, tak to nemohu vědět, když tady s ním zbytečně ztrácím čas a o to víc jsem netrpělivá, "Proč se ptáš, to víš jistě lépe než já, stejně si to udělal schválně, že?!", vyjedu na něj, "Co si to o mně myslíš, jsem lékař!", dotčeně se ohradí, ale jsem dál plná pochybností.

Vše co řekne, zní falešně a on to dobře ví a jen odvádí od svých lží mou pozornost, "Musím se jít na něj podívat!", oznámí a namíří si to zpět k pokoji, okamžitě doktora následuji. Jsem bojovně naladěná a odhodlaná Borise před ním ochránit a pozorně sleduji, jak ho prohlíží a ve chvíli kdy mu nadzvedl víčko, zeptám se s obavou, "Lucasi, co je s ním, proč pořád spí!", jsem už netrpělivá a vším co se děje kolem Borise i velmi znepokojena, "Je v pořádku, nic mu není, každou chvíli se probudí!", snaží se mě doktor uklidnit.
Skloní se nad svým kufříkem, chystá nějakou injekci, "Co je to, co mu to chceš dát!?", vyzvídám a podezření mně vibruje v hlase, "Antibiotika.", odpoví krátce, "Ne, žádné injekce!!!", zakřičím a jsem připravena injekci mu vyrazit z ruky, pokud neposlechne. Překvapeně se ke mně otočí, stáhne obočí a zamračí se, "To ho nezabije, už jednu injekci dostal včera.", ohradí se, no právě, pomyslím si, je z ní stále mimo, kdoví co, všechno v injekci bylo, už nehodlám nic riskovat.

"Dej mu všechny léky v tabletkách a já dohlédnu, aby je užíval!", trvám si na svém. i když vím, že injekce rychleji a lépe účinkují, ale doktorovi nevěřím a vzdoruji jeho pohledu, jak se na mě zkoumavě zadívá a nesouhlasně pokyvuje hlavou, ale vyhoví mi. Asi jen proto, že nechce vyprovokovat hádku, vycítil, že neustoupím, "Jak chceš, dám mu prášky proti bolesti a antibiotika, na krabičky poznačím dávkování a převaz udělám až odpoledne.", vysvětluje, přistoupí ještě blíže, upřeně se na mě dívá, překvapí mě, jak se jeho oči náhle změnily.
Jsou smutné a vyhaslé, mám pocit, že sleduji, jak v něm právě umírá jeho naděje, že má u mě stále šanci, možná to způsobila má starostlivost o Borise, která mu připadá přehnaná a hlavně mu dochází, že Borise tak snadno neopustím a je tím poznáním zdrcený. Ve mně se rozrůstá zvláštní, nepříjemný pocit, že se doktor začal trápit, ve svém nitru je více zranitelný, než dává najevo, že by vážně byl do mě zamilovaný a nešlo mu jen o sex. Ale i kdyby to tak bylo, nemohu mu pomoci, já ho nemiluji, ale zloba ze mě vyprchala a cítím se ze všeho nesvá, mám před ním špatné svědomí, příliš doktora provokuji a hlavně neměl vidět, co jsem s Borisem dělala.

Ranilo ho to více, než se zdálo, ale není to má chyba, měl napřed zaklepat a čekat na vyzvání, aby mohl vstoupit, může si za to sám, nic na tom už nemohu změnit, s těmito myšlenkami vyjdu za ním do haly a zadumaně pozoruji, jak se chystá na odchod do nemocnice, cítím z něj, že nejraději by zůstal. Ale tvrdil, že spěchá a tak teď musí odejít, aby nevyšlo najevo jeho lhaní, měla bych ho zastavit, ale možná bude lepší, pokud odejde, nebude v pokušení, jinak by se o něco znovu pokusil a o to nestojím a nakonec se jen zeptám, "Lucasi a kdy se vrátíš?", ale mlčí.
Cítím v sobě neklid, "Co když se Borisovi přitíží?", čekám na instrukce, co bych měla udělat, ale asi to není ta správná otázka v jeho rozpoložení, nechápe, že stále mám o Borise velké obavy a očekávám od něj uklidnění. Podívá se na mě dlouze a v očích se mu zablýsklo, "Bude v pořádku, ale potřebuje klid a ne to, co si s ním prováděla!", řekne vyčítavě, neodpustí si mně připomenout mé milostné aktivity. Řekne to tónem, jako by mě za to chtěl trestat, okamžitě vím, jak to myslí, tak lehce se přes to nepřenesl, vadí mu to tak, že je schopný to zneužít a pokud se Borisovi přitíží, bude to na mě svádět a nutit mě, ať Borise nechám na pokoji.

Pocítím potřebu se hájit, "To mu přece neublíží!", řeknu s jistotou, sex je pro Borise důležitá součást života a nelíbí se mi, jak se mnou doktor mluví a co naznačuje, snaží se ve mně vzbudit pocit viny, ale to se mu nepodaří. "Ty snad Borisovi závidíš!", řeknu mstivě a škodolibě, neunikne mi, jak na okamžik stáhne prudce obočí a prsty si vjede do vlasů, to dělá vždy, kdy je nejistý, po chvíli se jen smutně usměje a dává najevo, že se mýlím, "Nejde o závist, jde o princip!", řekne popuzeně.
"Mě odmítáš a s ním se chceš milovat, i když to vůbec nevnímá, to přece nedává žádný smysl, co jsem ti udělal, že se ke mně tak chováš?!", postěžuje si a každé slovo zdůrazní, z jeho hlasu se na mě sypou samé výčitky. Chci se proti nim ohradit, "Nic si neudělal a já jsem ti nic neslíbila!", řeknu kategoricky, už je na čase, aby se probral ze svých iluzí, včera jsem mu přece vysvětlovala své důvody. Dobře ví, proč s ním nic nechci mít a rozhodnu se osvěžit mu paměť, "Přece víš, že nejsem volná a proč to tak je, proto nechápu, co ti najednou vadí!", ale vyslovím to váhavě.

Moje včerejší zdůvodnění už nesedí, dostalo dnes velké trhliny tím, že mě přistihl při činnosti, kterou těžko mohu vydávat za péči o nemocného, to by poznal i slepý, odmlčím se a s napětím čekám na doktorovu odpověď. Okamžitě si stěžuje, "Ano, vím, co jsi říkala, ale myslel jsem, že se o něj jen postaráš, než mu bude líp a ne že budeš dělat to, na co jsem se musel dívat a…", ale nenechám ho větu dokončit, nechci o tom více mluvit, vím, že by mě umlátil svými argumenty, protože ty mé dnes stojí na vodě.
"Raději mlč, já jsem tě nenutila se dívat, zatím jsem s Borisem a on má své potřeby a já udělám pro něj vše, aby se rychle uzdravil, a ty musíš být trpělivý!", mluvím popuzeně i proto, že jsem si vědoma, že to, co jsem právě řekla, je pěkná pitomost. Doktor není hloupý a mě to přestalo myslet, jsem v nějakém útlumu a nevím, co se mnou děje, cítím se vším rozhozena, jen vnímám, jak se v doktorovi odehrávají zneklidňující změny, něco v sobě řeší, pro něco se rozhoduje a nevím, co z toho bude, situace se zase komplikuje.

Vypadla jsem ze své role a opustila mě pohotovost i schopnost najít správná slova a to se mě často nestává, jsem z toho nejistá a nervní a očekávám jeho výbuch nesouhlasu a výčitek kvůli mému zmatenému vysvětlování. Ale mlčí a jen se na mě dlouze dívá, je to zase jiný pohled než předtím, až mě z toho zamrazí, jeho oči mě pozorně zkoumají, situace se obrátila, začíná mít nade mnou navrch. Připadá mi, že zvažuje, jestli mu stojím za to všechno ponižování, které od něj žádám a jeho pohled se do mě zavrtává, aby odhalil, jak myslím to, co říkám a jestli tady není jen za užitečného idiota, mám pocit, že mně vidí až do duše.
Zmocní se mě obavy, že je vším, co se děje velmi zklamaný a může se zachovat nevypočitatelně, nemám ohledně doktora v ničem sebemenší jistotu, všechno jsou a byly jen mé odhady a nasbírané zkušenosti, ale to nevylučuje, že se doktor ve stejné situaci může zachovat úplně jinak než ostatní muži. Je tedy i možné, že se v doktorovi celou dobu mýlím a proto s obavou sleduji, jak se k něčemu důležitému odhodlává, silně vnímám, že mu dochází trpělivost, ani se mu nedivím, hodně věcí jsem přehnala.

Dnes jsem zkazila, co jsem mohla a znovu se mně vrací obavy, že mě i s Borisem nakonec vyhodí a strach je špatný rádce, cítím, že musím okamžitě zasáhnout, něco udělat, aby doktor neztratil naději a dál pečoval o Borise, ale slova jsou na něj neúčinná. Jediné co na muže platí a může změnit jejich názor je tělesný kontakt, nezaváhám a rychle k němu přistoupím, beze slov ho obejmu, přitisknu se k němu co nejúžeji, chvíli se nic neděje, buď je překvapený, nebo mě na to neskočil, ale trhnu sebou leknutím, když se ozve rána.
Upustil z ruky svůj lékařský kufřík na podlahu a přitiskne mě k sobě tak prudce, že ze mě vyrazil dech, stojíme bez jediného pohybu a beze slov, nemohu se zhluboka nadechnout, ale neodvažuji se pohnout nebo promluvit, jen čekám, až mě pustí a zatím přemýšlím, co bude dál. Co všechno se může ještě stát a že jsem svým objetím možná udělala další velkou chybu, jako včera, když jsem mu za vše děkovala polibkem, to jsem napravit ještě zvládla, ale nemůžu přijít na to, jak zabránit všem následkům tohoto objetí, nebude to snadné a vůbec nic mě nenapadá.

Vnímám, že to bere vážně, velmi potom toužil a přál si to, teď mě pevně drží a tak jen poslouchám jeho dech a cítím, že je zase velmi vzrušený a nemám z toho dobrý pocit, zvedne hlavu, jako by dospěl k nějakému rozhodnutí. Naléhavě zašeptá, "Emily, všechno snesu, ale nedovolím, aby si se mnou jednala, jak s malým klukem!", vyhrkne jedním dechem, "Chci tě a nechci dál čekat, ty něco ke mně cítíš, jinak by si tady se mnou nebyla!". A naléhavě pokračuje, já tě miluji a přesvědčím tě o tom!", učinil rozhodnutí a na můj názor se neptá, nemá to ani v úmyslu, bez jediného zaváhání mě nadzvedne a poponese o pár kroků a složí na pohovku.
Jeho nedočkavé ruce se snaží vybalit mé tělo z osušky, je to tady, polekám se, už vím, čím mě chce přesvědčit o své lásce, ale to já nechci, a ze všech sil osušku držím na prsou, připravena ji za žádnou cenu nepustit. "Lucasi, co to děláš, přestaň, musíš jít do nemocnice!!!, snažím se ho zklidnit, ale marně, "Emily, viděl jsem, o co ses snažila s Borisem, ty se velmi toužíš milovat!!!", řekne s jistotou, jakoby mě znal lépe než já sama sebe. "On ti nemůže dát, co chceš, ale já ano!", řekne s očekáváním, že budu nadšená, ale z překvapení k jakým závěrům dospěl, ztratím na chvíli slova, chci se milovat, ale s Borisem a to nemohu doktorovi říct, to by všechno jen zhoršilo, je už rozjetý.

Obávám se, že by mohl sáhnout k násilí a stejně pochybuji, že by přemlouvání něco změnilo, je ve stavu kdy nechce slyšet "ne" a moc jiných možností nemám, začínám mít pocit, že jsem doktora dnes neodhadla a hrubě podcenila. Chtěla jsem ho vytrestat a na své provokace nakonec doplatím sama, navíc jeho chování a nálady se měnily jak aprílové počasí a těžko se odhaduje, co se mu honí v hlavě. "Lucasi, nechej toho, já to nechci, nejsem na to připravena, slyšíš!", zkouším to dál, ale vím, že se pokouším o nemožné, nevšímá si mých protestů, ale zkusím to ještě jednou a trochu jinak, "Okamžitě přestaň, Boris se může vzbudit a bude zle!!!, varuji ho, ale marně.
V této chvíli se neobává ani Borise, dostal se do stavu, že ho nic nezastaví a nezbývá mě nic jiného, než osušku dál pevně držet a doufat, že se mým odporem vybouří a uklidní se, i když je to malá šance. Náhle osušku pustil a přestal se o ni přetahovat, rukou si mě přidrží na pohovce a silou na mě nešetří, druhou rukou si spěšně rozepíná kalhoty. Nechápu tu náhlou změnu a rychle probírám všechny možnosti, u kterých mě nepotřebuje mít nahou a polekám se, když mě napadne, o jaký sex mu jde, tak to tedy ne, tohle dělat nebudu, to ať mě raději zabije. K tomu mě nedonutí, tu výsadu mají jen muži, které velmi miluji a dělám to jen z lásky a pokud s tím doktor nepřestane, budu ho muset nakopnout mezi nohy, jiná možnost není.

Konec 12. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (127)
Zobrazit starší komentáře

101 kelly145 kelly145 | Web | 12. prosince 2015 v 10:49 | Reagovat

No konečne som sa k tomu dostalaaaaa dokonalé ako vždy!

102 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 14. prosince 2015 v 14:05 | Reagovat

palec hore :-)

103 Sidica Sidica | Web | 16. prosince 2015 v 16:33 | Reagovat

zaujímavá časť :D teším sa na ďalšiu

104 pavel pavel | Web | 17. prosince 2015 v 9:52 | Reagovat

Objednej si tu knihu, 12.vydání přímo v nakladatelství, ptal jsem se a pošlou ti ji obratem: www.granit-publishing.cz
Píšu ti to sem, protože tu nemáš Zprávu autorovi. :-)

105 Zdena Zdena | 19. prosince 2015 v 13:50 | Reagovat

Nechcu na tebe tlačit jen se ptám kdy to vidíš na nový díl? :-)

106 Elis Elis | Web | 21. prosince 2015 v 16:30 | Reagovat

[100]: Vím a chápu to, teď časově nestíhám zveřejňovat pokračování v kratších intervalech, i když se snažím, ale jakýkoliv spěch neprospívá psaní, nedá se do toho nutit, pokud není invence a klid, tak psaní nejde, snad to příští rok bude jiné...

107 Elis Elis | Web | 21. prosince 2015 v 16:31 | Reagovat

[101]: Děkuji, jsem  ráda že sis našla čas...

108 Elis Elis | Web | 21. prosince 2015 v 16:32 | Reagovat

[102]: Děkuji...

109 Elis Elis | Web | 21. prosince 2015 v 16:36 | Reagovat

[103]: Moc děkuji, doufám, že se brzy dočkáš pokračování...

110 Elis Elis | Web | 21. prosince 2015 v 16:37 | Reagovat

[104]: Díky za informaci, už jsem knihu napsala na seznam dárků...

111 Elis Elis | Web | 21. prosince 2015 v 16:57 | Reagovat

[105]: Tento měsíc je velmi složitý a časově náročnější než ostatní měsíce roku, v práci je konec roku náročný a  tak jsem měla plno přesčasů a doma zase příprava na Vánoce atd. a na psaní moc času nezbylo, ale zhruba další pokračování už mám, zbývá jen to doladit... ale nemohu časově odhadnout, jak stihnu poslední úpravy v tom předvánočním shonu a kdy to bude publikované, může to být kdykoliv, možná už zítra, nebo pozítří atd....

112 Zdena Zdena | 21. prosince 2015 v 21:01 | Reagovat

[111]: Super!!! Těším se na Borise, načapá Emily s doktůrkem, že;-) to bude rodeo [:tired:] Boris to roztočí a krev poteče proudem, že jo;-)  ;-)  ;-)  ;-)  ;-)

113 stuprum stuprum | Web | 22. prosince 2015 v 16:54 | Reagovat

Nebezpečné hrátky. :)

114 Elis Elis | Web | 23. prosince 2015 v 13:54 | Reagovat

[112]: Jsem ráda, že se těšíš, ale nemohu nic z děje další části příběhu prozradit...

115 Elis Elis | Web | 23. prosince 2015 v 13:54 | Reagovat

[113]: To si trefil, provozování lásky patří k nejkrásnější, ale i k nejnebezpečnější lidské činnosti... ;-)

116 Beatricia Beatricia | Web | 24. prosince 2015 v 13:41 | Reagovat

Přeji ti krásné Vánoce a do nového roku štěstí a hlavně zdraví. Ať se ti vše daří. :-)

117 Zdena Zdena | 24. prosince 2015 v 16:43 | Reagovat

Krásný Vánoce Elis. :-)  :-)  :-)

118 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 25. prosince 2015 v 21:41 | Reagovat

šťastné a veselé :)

119 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 9:54 | Reagovat

Pěkné svátky Ti přeji. :-)

120 Miloš Miloš | Web | 26. prosince 2015 v 13:05 | Reagovat

Elis, přeji pohodu do konce roku a v tom novém vše nejlepší, štěstí, zdraví a také hodně inspirace k psaní příběhů.

121 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 15:12 | Reagovat

Vsetko najlepsie v novom roku 2016, hlavne uz odstrel toho netvora Borisa. Je to hrubian, macho najhorsej sorty, superman. Prec s nim!Ddoktor je strasne jemny, slizky, odporny ako hard, proste skurocny chlap, ako sa "nenasilne" usiluje o svoje ukojenie. Mam s nim sucit... :-(

122 Elis Elis | Web | 27. prosince 2015 v 16:19 | Reagovat

[116]:[117]:[118]:[119]:[120]:[121]:Všem Vám moc děkuji za přání a doufám, že jste Vánoce a svátky prožili v pohodě... :-)

123 Elis Elis | Web | 27. prosince 2015 v 16:27 | Reagovat

[121]: Kingu, Borise odstřelit nemůžu a nechci, je to hlavní postava příběhu a navíc je to nádherný a úžasný chlap, takoví muži se opečovávají a rozhodně se nestřílí... proč ho nemáš rád, dělá čest vašemu pohlaví, měl by si ně něj být hrdý a pyšný, takového chlapa jako je Boris, chce každá ženská... tak jak si popsal doktora, tak to si mu moc dobrou reklamu neudělal... :-D

124 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 19:19 | Reagovat

[123]: Je to zasran, pardon za vyraz. Zneuziva zeny, je macho, je Angeber, co vlastne robi, z coho zije? (to mi nejako uslo.) Je absolutne nesympaticky a lutujem vsetky zeny, ktore na neho naletia. To radsej lesbis! Ver mi, viem o com hovorim, mal som dost pacientov jeho sorty, je to hnus...(Ale napriek tomu vesely Silvester a uspesny novy rok 2016!) - pac a pusu. :-D

125 Elis Elis | Web | 28. prosince 2015 v 10:46 | Reagovat

[124]: Ty to vnímáš z pohledu muže, ale ženy to vidí jinak, nás přitahují muži záporáci, nádherní a nebezpeční a klaďasové nás nudí k smrti, láska potřebuje vzrušení, napětí i nejistotu a stálé nové i nebezpečné situace... zabijákem lásky a vztahů je klid, nuda, příliš jistoty a stereotyp... ;-)
Nevím jestli jsem to dobře pochopila o těch pacientech, co ty jsi psycholog, psychiatr nebo sexuolog, můžeš to prozradit... :-?

126 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 28. prosince 2015 v 13:52 | Reagovat

[125]: Hlavne som "Hochstapler", ale in84 tak trochu z kazdeho rozku trosku.

Osobne, keby som bol zena, by sa mi viac pacil nejaky uchylak, nez nejaky macho!

127 Elis Elis | Web | 30. prosince 2015 v 1:08 | Reagovat

[126]: Tak to jsi potom podvodník všeho druhu,  spřízněný ze skupinou mužů jako je Boris a určitě stejně jako on a dáváš ženským pěkně zabrat... :-D
Ono je to s ženskýma složitější, všechny nejsou stejný a dělí se hlavně podle své atraktivity a přitažlivosti... lépe řečeno všechny ženy si nemohou pořídit muže jako je Boris, i když ho velmi chtějí a důvodem je, že tito nej muži mají na ženy velké nároky... ty ženy které je nesplňují musí hledat mezi průměrnými muži atd., ale myslím, že úchyláka si dobrovolně nevybere žádná a pokud ano, tak sama má nějaký skrytý problém... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."