"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem - 13. část

27. prosince 2015 v 9:32 | Elis |  Letní romance s Borisem
Pro připomenutí děje, pár posledních vět z konce předcházejícího dílu…

Doktor se dostal do stavu, že ho nic nezastaví a nezbývá mě nic jiného, než osušku dál pevně držet a doufat, že se mým odporem vybouří a uklidní se, i když je to malá šance, ale náhle osušku pustil a přestal se o ni přetahovat. Rukou si mě přidrží na pohovce, silou na mě nešetří a druhou si spěšně rozepíná kalhoty, nechápu tu náhlou změnu a rychle probírám všechny možnosti, u kterých mě nepotřebuje mít nahou. A polekám se, když mě napadne, o jaký sex mu jde, tak to tedy ne, tohle dělat nebudu, to ať mě raději zabije, k tomu mě nedonutí, tu výsadu mají jen muži, které miluji a dělám to jen z lásky a pokud s tím nepřestane, budu ho muset nakopnout mezi nohy, jiná možnost není.


Elis
Letní romance s Borisem - 13. část

Ale to je krajní řešení, mám muže ráda a nerada jim ubližuji na tak citlivých místech, mám pro ně i jejich touhy pochopení, ale doktor to přehání, přestal se ovládat, jsem ve velmi nesnadné situaci a nevím, jak se zachránit a neohrozit Borisovo léčení. Zatím co horečně zvažuji své možnosti, stále držím pevně osušku na svém těle, ale jsem rozhodnuta ji v případě nutnosti pustit, i když velmi nerada, nechci být úplně nahá, jen možná budu potřebovat obě ruce ke své obraně. Chvěji se znepokojením, že mě bude nutit k tomu, co se mně příčí a co s láskou dělám jen svým milencům, se kterými mě pojí hluboké city, ale silně vnímám, že doktor překročil svou hranici a je schopen všeho, stal se nezvladatelným dravcem.
Nebude váhat použít i násilí a můj odpor ho ještě více vzrušuje, až je z toho zadýchaný, marně přemýšlím, jak ho zastavím, je rozhodnut vybrat si u mě dluh za vše, co pro mě udělal a cítí se být v právu. Bože, co všechno po mě může chtít, začínám se toho děsit, jak to, že jsem neodhadla čeho všeho je schopný a co se v něm skrývá, sice celou dobu, co se známe, jsem tušila, že se v něm přelévá a bublá rozžhavená vášeň. Ale dnes jsem nepoznala, že je jako sopka před výbuchem, který mě nakonec smete a skončím na zádech pod jeho rozpáleným tělem s poznáním, že není jen hezký a šarmantní muž, ale má i své temné stránky, které měl zatím pod kontrolou, ale jeho běsy jsem probudila k životu svou provokativní a vášnivou scénkou.

Ale nechci mít sex s mužem, kterého nemiluji, hledím mu upřeně do očí a doufám, že si v nich přečte, jak silně nesnáším, když mě do milování chce nutit a velmi si vyčítám svůj soucit s jeho smutným a ublíženým pohledem, ten je stejně dávno pryč. V jeho očích ho vystřídal žár a chtíč, byla chyba chlácholit jeho zraněnou duši objetím, to byla ta poslední pověstná jiskra, která v něm zažehla plamen a ten přerostl v požár, který se nedá snadno uhasit a on se o to nemíní ani pokusit. Má na dosah ruky vše po čem tak dlouho touží a na nic jiného nemyslí, měla jsem to na něm poznat a být opatrnější, ale něco se ve mně změnilo. Cítím to od chvíle, co jsem ztratila hlavu pro Borise a tím i zájem o jiné vztahy, jsem Borisem tak zaujata a zasažena, že jsem přestala být ostražitá a přišla jsem o svůj instinkt i odhad na muže.
Teď musím něco udělat nebo to špatně dopadne a pokusím se přetočit do jiné polohy, nechci být na zádech, jsem tak velmi zranitelná, ale to mi nedovolí, pevně mě drží pod krkem, připadám si jak přišpendlena na pohovce jeho napnutou rukou. Má v ní neuvěřitelnou sílu, nemá cenu se snažit osvobodit, ještě by mě více přiškrtil, vypadá to, že si vůbec neuvědomuje, jak velmi nešťastně mě drží, že mi může ublížit, ale na to vůbec nemyslí. Má v hlavě jen jedinou myšlenku, všechno ostatní ze své mysli vytěsnil a tak jen bezmocně sleduji, jak se rychle zvládá svléknout jen pomocí jedné ruky, ale jde mu to snadno, má v tom asi praxi a bohaté zkušenosti, je nedočkavý a spěchá, ale já nechci být obětí jeho nezvladatelné touhy.

Zatím mohu bojovat jen o to zůstat zahalená a pevně do osušky zatínám prsty, až mě brní, ale k mému údivu nemíní ji ze mě servat a než mě dojde, o co se snaží a co tím sleduje, volnou rukou jediným rychlým pohybem vyhrne osušku od kolen až nad můj klín. To jsem nečekala, vše co předtím naznačoval, byla lest, zmátl mě a hned toho využil, je už nahý a nalehne na mě rychle jako blesk, jen na poslední chvíli stihnu překřížit nohy, než mě zatíží váhou svého těla a tisknu je vší silou k sobě a odolávám páčení jeho kolena. Ale nevím, jak dlouho ten tlak vydržím, je velmi urputný, sice se mně uleví, že po mě zatím nebude chtít to, čeho jsem se obávala, ale v klidu mě nenechá ani jeho snaha probojovat se za každou cenu k mému klínu.
Stále nevím, jak se osvobodit, svírá mě nyní mezi lokty a znepokojeně sleduji, jak mu úsilím na čele naběhla žíla, tiskne se ke mně a snažíme se mě líbat, ale odvracím hlavu a oba dva mlčíme, slova jsou v tuto chvíli zbytečná, jen naše oči se prudce střetávají, ale pohledy to nevyřeší, ani jeden z nás nehodlá ustoupit. Ticho haly ruší jen náš námahou zadýchaný a zrychlený dech, cítím, že mně docházejí síly, je jak posedlý, na nic nebere ohledy a já nemohu křičet a volat na pomoc Borise, nechci, aby se vzbudil, skončilo by to tragicky, mohl by doktora zabít. Zlobím se i na sebe, měla jsem Lucase více pochopit, dávat si na něj pozor a ne po celou dobu, co se známe jen si zahrávat s jeho city, ale myslela jsem, že už ho nikdy více neuvidím nebo, že mě Boris vždy před ním ochrání.

Nemohla jsem tušit, jak to všechno dopadne, jak si osud se mnou zlomyslně zahraje a nakonec s ním skončím v jeho bytě na pohovce a za svou lehkomyslnost zaplatím cenu nejvyšší, nemám sílu se mu ubránit, s přesilou jeho svalů nemohu soupeřit a nakonec dostane to, co chce. Ale s tím se nejsem ochotna zatím smířit, musím rychle něco vymyslet, jediné co mě ještě zbývá a co mohu použít, jsou ženské lsti a rozhodnu se oslabit jeho pozornost, snad to na něj zabere i přes jeho neústupné chování. Spoléhám na to, že násilí a zneužívání síly není jeho běžným projevem při namlouvání, nedostatkem zájmu jiných žen a sexu jistě netrpí, ale mám smůlu, že si umanul mít zrovna mě, v podstatě je to slušný chlap, který se jen přestal ovládat a je to i má vina, přehnala jsem to se svým ranním provokováním.
Chtěla jsem ublížit doktorovu egu, ale zatím jsem ho ještě více nabudila a znásobila počty hormonů v jeho krvi a teď marně doufám, v jeho rozvahu, rozum a uvědomění si, že nemůže dostat vše, po čem zatouží. Budu ho muset něčím šokovat a okamžitě se rozhodnu přestat vzdorovat, je to stejně k ničemu, sklopím víčka a po chvílí se mu zadívám vroucně do očí, vzrušeně zavzdychám a pustím osušku. Zbytečně ji držím na hrudi, nemůže mě ochránit, jsem teď úplně nahá a vydaná mu na pospas a uvolním se, zvláčním celé tělo, kromě nohou, ale i tak to okamžitě pozná, to mu neuniklo, všechno citlivě vnímá. A já pod ním přímo taji, vzdávám se a neuhýbám více před doteky jeho úst a horkých dlaní, vycházím mu vstříc a vidím, jak je tím velmi překvapený, to nečekal a snaží se přijít na to, co tím asi sleduji.

Jeho oči se v údivu ještě více rozevřely, očekával další odpor a tvrdý boj a teď netuší, proč nastala změna, je zmatený a rychle toho využiji, zašeptám "Lucasi!", donutím se jeho jméno vyslovit procítěně a s láskou, doufám, že to na něj zapůsobí. Jeho rozpálený pohled zabarvený nevyslovenou otázkou mi to potvrdí, prudce a zkoumavě zaboří své oči do mých, vím dobře, o co mu jde, chce vědět, proč se nebráním a proč jsem najednou se vším svolná. On se zatím obává uvěřit tomu, co naznačuji a nesmím dát mu čas, aby si to stihl srovnat v hlavě a proto rychle pokračuji. "Opravdu mě miluješ?", zeptám se tiše, tuto otázku nečekal, Je zaskočený, strne a neví co odpovědět a tak jen přikývne, "Tak proč mě ubližuješ?", zeptám se vyčítavě a pozorně sleduji změny v jeho obličeji.
Chci ho donutit soustředit se na emoce a nemyslet jen na sex a s úlevou vnímám, že se mi znovu díky nebezpečí vrací instinkt a musím toho využít a pečlivě dál sleduji jeho rozpoložení a snažím se odhadnout, jak bude reagovat. Zanaříkám, "Jsi na mě hrubý!" a snažím se z očí vytlačit slzy, on je typ muže, na kterého pláč ženy zapůsobí, má slova ho rozruší a zmateně váhá, jako by sám nevěděl, proč se tak chová a znepokojeně sleduje, jak se mi slzy kutálejí po tváři. Rychle je začne slíbávat svými rty, jako by je nechtěl vidět, vědom si toho že je způsobil, "Neplač, já tě miluji, to mi musíš věřit!" zdůrazní tiše a provinile, jeho hlas potvrzuje, že to tak i cítí a já mu to i věřím, ale nemohu na to brát ohledy.

Ve hře je mnohem víc, než jeho city a zeptám se rozechvělým hlasem, "Jak ti mám věřit, že mě miluješ a nejde ti jen o mé tělo a o sex!", dávám najevo své pochybnosti a zacítím, jak jeho ruce povolí sevření, "Přísahám, že tě miluji!", řekne a zní to věrohodně. Ale s hlasem plným pochybností se zeptám, "Vážně?", dávám tím najevo, že chci být o jeho lásce více ujišťována a jak je to i pro něj důležité, jinak se s ním nemohu milovat a to pochopí velmi rychle. "Emily, říkal jsem ti to už včera, proč mně nevěříš?!", snaží se dál, "Proč o mně stále pochybuješ, už jsem ti snad dokázal, že pro tebe udělám všechno, co budeš chtít!", přesvědčuje mě o své lásce, ale začíná být i netrpělivý, touží se velmi milovat.
Nesmím to déle protahovat, musím dát najevo, že i mně není lhostejný, přesvědčit ho, že k němu něco cítím a pokud on ke mně chová hluboké city a ujistí mě o tom, neodmítnu se s ním milovat a dostane k tomu navíc i mou lásku. Zvednu ruce a jeho hlavu sevřu do dlaní a navnadím ho, "Líbej mě, ale musíš být něžný!" a vyslovila jsem to v pravou chvíli, s úlevou vydechl, tlak jeho kolena už není zničující, rychle nakloní hlavu a přisaje se na mé rty. Nechám jeho jazyk vklouznout do svých úst a je z toho dlouhý a vášnivý polibek, vysává ze mě dech, málem mě udusí a jak opustí má ústa, musím se zhluboka nedechnout a řeknu procítěně, "Chci, aby to s tebou bylo hezké!" a prsty mu vjedu do vlasů.

Jsem rozhodnuta dál pokračovat v této hře, jiné řešení stejně není a tak nedočkavě a vášnivě oplácím jeho polibky, vzrušeně dýchám a jde mi to skvěle, předstírat k němu touhu není tak těžké, není odpudivý, líbat umí a uklidnil se, nebude už násilný. "Emily.", zašeptá potěšeně, že se dál nevzpírám a znovu mě vroucně líbá a tón, kterým vyslovil mé jméno, prozradil, co ke mně cítí, on mě asi vážně miluje, měla jsem k němu přistupovat s větším pochopením. Ale doktor mě jako muž nezajímal, nic jsem s ním nemyslela vážně a vše jsem podcenila, teď to musím napravit, nic jiného mně nezbývá a ve chvíli kdy opustí jeho rty má ústa, zašeptám znovu procítěně jeho jméno, "Lucasi!".
Chci mu dál lichotit a povědět, jak je skvělý, ale zavře mi ústa dalším polibkem a zašeptá vzrušeně, "Emily, chci tě pomilovat, uvolni se!", co řekl, mě vůbec nepřekvapí, není na světě síly, která by ho donutila se vzdát milování. Cítím na sobě jeho tělo, je stále vzrušený a připravený, jen to mohu oddálit a snažit se uniknout a k tomu je nutné se dostat z pohovky a to za pokus stojí, "Lucasi, pojďme do koupelny, chci být pro tebe čistá a smýt ze sebe minulost.", řeknu významně. Jistě pochopí, že tím myslím, kromě jiného i všechny stopy po Borisovi, jeho dlaních a jeho vůni uvízlou na mém těle, měl by přivítat, že se tím zbaví všech připomínek na svého úhlavního nepřítele a soka v lásce.

Budu pro něj jako znovu zrozena a čekám, co odpoví a sleduji, jak se na mě přemýšlivě dívá, rychle pochopím, že musím ještě něco přidat, přitáhnu si jeho hlavu, mazlivě mu rty jezdím po kůži a vzrušeně zašeptám, "Chci, aby to s tebou bylo jako poprvé, ničím nepoznamenané!", přesvědčuji ho o nutnosti nového začátku. "Lucasi, pod sprchou to bude úžasné!", lákám ho a barvitě líčím, co ho čeká, co všechno mu udělám, jak budu laskat jeho tělo, jak to pod proudící vodou bude vzrušující a jako předehra k milování nic krásnějšího na světě není a začíná být tomu nakloněný, vzrušeně si olizuje rty, má vábivá slova na něj zabírají.
Jeho dech se zrychluje a zasypává znovu můj obličej vášnivými polibky, až musím zavřít oči, přitom přemýšlím, jak této šance využít, aby k ničemu nemohlo mezi námi dojít, je škoda, že dveře od pokoje nemají klíč. Utekla bych tam ve vhodné chvíli a zamkla se s Borisem, to by bylo to nejlepší řešení, ale vymyslím něco jiného, mohu na mokrých kachličkách upadnout, ublížit si a naříkat bolestí nebo dokonce omdlít, je to doktor, má vypěstované návyky a bude mě ošetřovat a léčit. Přece mě v bezvědomí neznásilní a zatím, co nad tím uvažuji, přestal s líbáním a zašeptá mi do ucha, "Půjdeme do koupelny, ano?!", můj návrh přijal za svůj, ale je to zároveň i otázka, uvěřil, že ho chci, ale už ví, že mě nesmí k ničemu nutit a čeká netrpělivě na můj souhlas.

Není jiný způsob jak uniknout z pohovky a z doktorova objetí a jsem připravena odpovědět ano, pootevřu oči a srdce se mi zastaví, přestalo bít, jako by vědělo, že v tuto chvíli chci raději umřít, okamžitě vím, že to, co Boris uvidí, ho rozzuří a nepůjde to vysvětlit, to on nikdy nepochopí. Srdce ve mně zamrzlo, krev přestala proudit, ovládla mě hrůza a děs, nemohu se ani hnout, jsem celá ztuhlá a neschopná myslet nebo cokoliv udělat a přes Lucasovo rameno jen sleduji vyděšenýma očima Borisovu rozhlížející se hlavu. Zatím nás nevidí, ale pomalu a nezadržitelně se blíží od dveří pokoje jako duch, jeho kroky nejsou vůbec slyšet, je bosý a doktorovo vzrušené dýchání překrývá všechny zvuky a je pozdě pokusit se tomu zabránit.
Boris je už příliš blízko, co se má stát je neodvratné, to bude můj konec, cítím se jak odsouzenec na smrt, který ztratil všechnu naději na záchranu a polomrtvý strachy s hrůzou sleduje, jak se kat chystá na popravu, která může nastat každou chvíli. Boris, jak mine jídelní stůl a vzrostlou Monsteru v obrovském květináči, nemůže pohovku přehlédnout, bude nás mít jako na dlani a co ho napadne, si můžu snadno domyslet. Proč se musel probudit v tak nevhodnou chvíli, stačila jen pouhá minuta nebo dvě a nemusel nás tady přistihnout, sama bych to zvládla, ale nyní je vše na čem mi záleží ohroženo, může to skončit v troskách, navždy a nenávratně zničeno.

Mé obětování v zájmu Borisova zdraví bylo zbytečné a obrátí se to proti mně, bude přesvědčen, že mám s doktorem pletky, naznačoval své podezření již na útesu nad mořem a dnes si už bude jistý, že jsem mu nevěrná, nebude se snažit nic pochopit a nepůjde mu to ani vymluvit. Není způsob, jak Borise přesvědčit, že jsem to ustála, že mezi mnou a doktorem k ničemu nedošlo, že Lucas nedostal to, po čem touží, bude vše posuzovat podle sebe a neuvěří, že byl Lucas ke mně mnohem ohleduplnější, než on na pláži. Být Boris na doktorově místě tak mu neuniknu, i kdybych jak Šeherezáda celou noc vyprávěla pohádky, nikdy ho nic neodradí od jeho úmyslů, vždy získá to, co chce bez ohledu na odpor, pouhá slova nejsou pro něj nikdy žádnou překážkou.
Proto nic nepochopí a nepřijme nic z toho, co jsem kvůli jeho zranění pro něj dělala z lásky, všechno bude považovat za zradu, má povahu, že raději vykrvácí než být podvedený a bude mě stále podezírat a náš vztah jeho nedůvěra zničí. Z té představy se mi ještě více srdce sevřelo a ovládl mě další nával strachu a temná předtucha, že s Borisem je vše ztracené, nenechá si nic vysvětlit, bude věřit jen svým očím, zatvrdí se, vše se mezi námi se tím změní a on mě opustí. Všechny tyto návaly nejistoty i strachu se prohnaly během pár vteřin mou hlavou a projela mnou ostrá bolest, přijít o Borise nepřežiji, to nesmím dopustit, vždy se dá něco udělat, naděje umírá poslední, jen nesmím panikařit, musím si zachovat rozvahu a donutit se konečně jednat.

Nastal čas pokusit se zachránit, co se dá a na doktora nebrat žádné ohledy, je to už stejně zbytečné, Boris se nenechá od něj více ošetřit a mě v tuto chvíli je Lucasův osud úplně lhostejný, je jedno jestli mě miluje nebo ne, vydíral mě a všechno zkazil, zaslouží si být potrestaný. Rozhodnu se předstírat, že o Borisovi nevím, je to snadné, zatím se naše oči nesetkaly, mohu rozehrát novou hru a musím začít okamžitě, dál ani chvíli váhat nesmím. "Pusť mě, nechci s tebou nic mít!!!",řeknu nahlas doktorovi, aby to Boris zaslechl a začnu sebou smýkat ve snaze dostat se z jeho náruče a ignoruji doktorův užaslý pohled, nechápe náhlou změnu v mém chování, co se děje za jeho zády zatím neví a v této kritické situaci nás Boris zahlédl.
Zůstal překvapeně stát, zprvu nemůže uvěřit tomu, co vidí, ležím nahá pod cizím chlapem a dovedu si představit, jak to vypadá a co si o tom myslí, obličej mu ztvrdl a nezadržitelně se v něm rozrůstá vztek a zloba. Bude schopný udělat něco strašného a z představy, co to může být, přeběhl mi mráz po zádech, všimnu si, že je ve tváři bílý, jako obvaz na jeho hrudi, jeho nádherné oči žhnou a v bledém obličeji vypadají přízračně a nebezpečně. Ale i tak musím ještě přidat na dramatičnosti a zakřičím zoufale, "Prosím, nechej mě, nechci se tebou milovat!!!" a snažím se vyprostit s pod doktorova těla, vím, že je to marný pokus, ale vše co nyní dělám a říkám je určeno pro Borisovy oči a uši.

Docela se mně hodí, že se doktor snaží mé zmítání zklidnit tím, že mě pod sebou znehybní, dodá to mým slovům na věrohodnosti a doufám, že to i Boris tak pochopí, je ze všeho silně rozrušený, jsem obnažená a na mě leží chlap, kterého Boris nesnáší a to nemůže jen tak přejít, ať si myslí, co chce, musí zasáhnout. Znovu důrazně doktora vyzvu, "Okamžitě ze mě slez!!!" a sleduji, jak doktor překvapením ztuhl a už vůbec nechápe co se to děje, jeho pohled se změnil, upřeně a pečlivě mě pozoruje, jako by chtěl stanovit mou diagnózu, asi došel k závěru, že jsem blázen. Ale je mně úplně jedno, co si myslí a že se mýlí, zjistí ve chvíli, kdy se Boris rozhodne zakročit a nečekaně zaboří prsty do jeho vlasů a tahem ho donutí ze mě sklouznout a postavit se vedle pohovky.
Úlek v doktorových očích a jak strnul strachem, je pro mě zadostiučiněním za to, jak mě komplikuje život, sleduji, jak si překvapeně sáhl do vlasů, ale už mu dochází, kdo za ním stojí a výraz v jeho obličeji se nedá popsat. Prudce se otočí k Borisovi, oba jsou naježeni a hledí si upřeně do očí, to neskončí dobře, jeden z nich to nemusí přežít, Boris je vytočený a to vždy na nic a nikoho nebere ohledy. Spustím nohy z pohovky a pověsím se Borisovi kolem krku, "Miláčku konečně, měla jsem strach, že se doktorovi neubráním.", šeptám mu vděčně do ucha a zhluboka si oddechnu, ale odstrčí mě a stroze řekne, "Obleč se!" a oči stále výhružně upírá na doktora a neuhne pohledem ani o píď.

Rychle se zamotám do osušky, přímo vnímám, jak má nahota před jiným mužem Borisovi vadí a nechci ho více popudit, stále doufám, že při troše štěstí naši lásku zachráním, ale nevím, co se bude dít a s obavou sleduji dva nahé a mlčící muže stojící proti sobě. Čekám rozrušeně na okamžik, kdy Boris zaútočí, jsem si jista, že se to stane a obdivně pozoruji Borisovo úžasné tělo a jeho bojovný výraz v bledém obličeji, i tak je neuvěřitelně krásný, přímo se tím pohledem opájím, je to muž z mých snů. Tváří se hrozivě a svírá rty, všimnu si, že zatíná pěsti a to je znamení, že se připravuje na boj, napětí z této nejasné situace mě přímo drtí a dělám si o Borise i starosti, je oslabený svým zraněním a ztrátou krve a je vidět, že se snaží nedat to najevo. Ale trochu se obávám, zda má dost sil a bude na doktora stačit, možná bych měla zasáhnout, uklidnit je a zastavit tak nebezpečné vyřizování účtů, jen pochybuji, že mě Boris poslechne.
Vždy si prosadí, co chce a na mě se nebude ohlížet a navíc je velmi dotčený a raději nechám událostem volný průběh, nebo si Boris začne myslet, že před ním doktora chráním a musím myslet na sebe, i pro mě to bude mnohem výhodnější. Boris se unaví a nebude mít tak velké nutkání mě zase zabít nebo mi jinak ublížit a dostanu možnost ho přesvědčit, že jsem mu nebyla nevěrná a rozhodnu se mezi ně neplést a ustoupím na bok. Je to mužská záležitost, potřebují si poměřit své síly a určit vítěze, toho kdo dostane kořist, mají to v genech, ale to pro mě není důležité, poslední slovo budu mít já a vyberu si toho, koho budu chtít a stejně jsem si téměř jista tím, že Boris i přes své zranění vyhraje, je k tomu odhodlaný.

Můj odhad se splnil, bez jakéhokoliv varování k čemu se chystá, Borisova sevřená pěst vyrazí, prudce a zespodu udeří doktora do brady, přímo ho to nadzvedne a zvrátí jeho hlavu dozadu, je to strašlivý úder, doktor se kácí k zemi, hlavou se udeří o podlahu, až mu hlava nadskočí. Zvuk, který se ozval, mě vyděsí, připomněl mi jedny Vánoce, kdy mi z rukou upadl kokosový ořech na kamennou podlahu, znělo to úplně stejně a ořech byl naprasklý, to mě poleká ještě víc, snad Boris doktora nezabil. To určitě nechtěl, jen doktor na úder nebyl připravený, není rváč, ale měl to očekávat, zažil Borisovo řádění s pálkou za mnohem menší prohřešek, to ho mělo poučit o tom, čeho je Boris schopný, zvláště když nás přistihl téměř inflagranti a cítí se ponížený.
To se před ničím nezastaví, snad si doktor nemyslel, že si spolu jen civilizovaně promluví, sdělí si svá stanoviska a s mužským porozuměním se poplácají po zádech, to byl tedy velmi naivní, ale jak si to představoval, se nedozvím. Leží roztažený na zemi bez jediného pohybu, asi ztratil vědomí a mám pocit, že ani nedýchá a znovu mě ovládl mě znovu strach, pokud to doktor nepřežije, Boris skončí ve vězení a možná ho budu nedobrovolně následovat. "Zločin" neohlásím a nebudu svědčit proti němu, to přece nikdy nemohu Borisovi udělat, tak budu potrestaná a to není příjemné představa, rychle se na něj podívám, jak prudce třepe rukou a syčí přes sevřené rty ve snaze rozehnat bolest. Byl to příliš silný úder, bolí ho klouby v prstech a bolestí má zkřivená ústa, možná už ví, že to přehnal a kdoví, co se mu honí v hlavě, to nejde odhadnout, ale dál Borise sleduji a pozorně hodnotím, zvažuji jestli mně za všechny problémy, co s ním mám a budu dál mít, vážně stojí.

Mé oči bez váhání řeknou ano a mé srdce to potvrdí, je nádherný, je úžasný a jedinečný, miluji ho a jsem si jista, že na světě druhý muž jako on není, stačí se jen dotknout pohledem jeho tváře a rozproudí se ve mně krev, nechám oči sklouznout na jeho tělo a vášeň ve mně vytryskne jako pramen a zaplaví mě velkou touhou. Chci se s ním milovat a hned, kdyby tady neležel doktor, vrhnu se na Borise, strhnu ho k zemi a poznal by okamžitě podle ohně, který ve mně hoří a propaluje se mou kůží, že jsem mu nebyla nevěrná, že jiného muže nechci a nikdy nebudu chtít. A to teď není možné, to nemohu udělat a bolestně prociťuji nenaplněnou touhu, kterou k němu stále cítím, bere mi dech a mé srdce žene bičem jak divoké spřežení, mám pocit, že jeho překotný tlukot se rozléhá po celé hale a divím se, že Boris to neslyší.
Ale to je teď vedlejší, všechno se špatně vyvíjí a možná bude ještě hůře, pokud doktor nenabude vědomí, co když právě v tuto chvíli umírá, mám z toho velkou úzkost, jen netuším, co mám udělat, ovládlo mě nutkání se k doktorovi rozběhnout a zjistit, co mu je, jestli žije nebo je mrtvý. Ale zůstanu raději stát, uvědomím si, že to nesmím, můj zájem o doktora by si Boris špatně vyložil, napřed si musím s ním promluvit a zeptám se, "Jak ti je?". Ale jen netrpělivě trhne hlavou a na mne se nepodívá, snaží se zhluboka nadechnout, stále se asi zlobí a nebude snadné ho přesvědčit, že se mýlí, ale nemíním se k němu plazit po kolenou, jsem nevinná, nemusím o nic prosit, nic špatného jsem neprovedla, jen nevím, jak to dokázat. "Borisi, co budeme dělat?", zeptám se nejistě a myslím tím Lucase, ale doktorův osud ho vůbec nezajímá, jen pokrčí rameny, "Nevím, musím se s tím, co jsem viděl nějak srovnat!", řekne důrazně a popuzeně, ale nezní to konečně a zaraduji se.

Nemíní mě opustit a chce to nějak řešit, i když mě stále podezírá, ale není si tím zcela jistý, zareagovala jsem správně a zahrála bezchybně své odmítání i doktorovo násilí a zmátla jsem ho, uvědomím si, jaké mám štěstí. Záleží mu na mně, to co a jak řekl znamená, že je připravený mi odpustit pro nedostatek důkazů, jinak by si mě přestal všímat, pokud by byl přesvědčený o mé nevěře a nevěnoval by mně ani jediný zelený pohled svých překrásných očí, přestala bych pro něj existovat. Vymazal by mě ze svého života stejně, jako když opouštěl jiné ženy, to vždy odchází bez zaváhání a od doby, co ho znám, už jsem viděla mnohokrát, jak se tvrdě zbavuje žen, o které ztratil zájem, je vždy neoblomný. Nepomůže ho prosit, žadonit nebo vyhrožovat smrtí, i to se některé ženy v zoufalství pokusily a polykaly prášky, měla jsem pro ně pochopení i v době, kdy pro mně Boris byl zatím jen pouhý známý, kromě přitažlivosti a sympatií, ještě nic mezi námi nebylo, ale už jsem tušila, že ztratit Borise musí být zničující.
Pokud nechce, každá snaha ho zadržet a tím ho donutit zůstat je zbytečná, je to na nic, jeho rozhodnutí nic nezmění, odvrženou nešťastnici nikdy nepřijme zpět, má své pevné zásady a rychle si najde náhradu, je to pro něj jednoduší, než řešit problémy ve vztahu. Proto jsem se celou dobu takové situace velmi obávala, ale se mnou to bude asi jiné, jsem u něj v jiném postavení, nehodlá mě ze svého života vystrnadit, chová se nezvykle a tak se žen nezbavuje, jen upírá na mě ublížený pohled. Asi trpí představou, jak se mě dotýkal jiný muž, i když je tím na duši zraněný, chce se mnou zůstat a s úlevou si uvědomím, že on mě miluje, doposud jsem v tom neměla jistotu. Zatím žádná jeho vyznání lásky mě o tom zcela nepřesvědčila a kvůli jeho minulosti mě stále ničily pochybnosti, ale to, jak tady stojí, trápí se a žárlí, váží více než jeho krásná slova i všechna okouzlující vyznání a rychle zvažuji, co udělat, co chce slyšet a co ode mne očekává.

Ale jak poznám, co je pro mě v tuto chvíli nejlepší, mám přiznat i to co se nestalo, když vím, že mi to odpustí, nebo trvat na své nevině, ale nemít proto žádný důkaz a smířit se s tím, že mi nikdy úplně neuvěří, ale tím se může časem vše mezi námi zkazit a nyní nemohu odhadnout, co a jak bude dál. Možná mi to stále bude předhazovat a vyčítat, bude si mě více hlídat, nebo dokonce mi to někdy oplatí, u něj nemohu nic vyloučit a je proto těžké se rozhodnout, může to ovlivnit spoustu věcí i celý náš život. Potřebuji čas na přemýšlení, ale první se musím postarat o doktora, nebo nám tady umře a budeme mít po starostech, už spolu nic nebudeme muset řešit, každého z nás zavřou do jiného vězení, společné cely pro milence určitě nemají. Musím si pospíšit, něco se musí stát, "Borisi, chci vědět, co budeme dělat s doktorem, vypadá, že je mimo sebe?!", zeptám se netrpělivě, ale mlčí, stále si neuvědomuje závažnost situace.
Absolvoval tolik rvaček a vždy někdo zůstal ležet na zemi, že chlap v bezvědomí ho nerozhodí, předpokládá, že se za chvíli doktor probere, ale mě ten zlověstný zvuk, kdy mu hlava narazila o podlahu, stále děsí. Není jen omráčený, je to něco horšího, ale nevím, jak Borise donutit, něco udělat a pokud nechci, aby mě začal ještě více podezírat, musím být velmi opatrná, "Proč si ho tak silně uhodil, co když se mu něco stalo!", řeknu váhavě, hlas se mně zachvěje a snažím se, aby to ode mne nebral jako obvinění. Nezabralo to a Boris se rozčílí, zhluboka se snaží nadechnout, "Co po mně chceš?!", procedí mezi zuby, "To jsem ho měl pochválit za to, že na tebe leze, nebo se ti to snad líbilo!!!", ohradí se, znepokojí mě, že nekřičí, mluví sice důrazně, ale zvláštně tiše a tlumeně, jako by mu chyběl dech.

Rozhodnu se na to raději nereagovat, tohle téma je pro mě nebezpečné a nechci to rozebírat, jen se zatvářím uraženě a mlčím, to jej zneklidní, "Emily měj rozum, musel jsem ho rychle zneškodnit, nic jiného nezvládnu, cítím se mizerně!", vysvětluje a zaslechnu, jak se zase těžce nadechne. S obavou se na něj podívám, nevypadá dobře a rychle se pokusím zmírnit účinek svých slov, "Borisi, mně nezáleží na doktorovi, ale pokud se mu něco stalo, bude to mít pro nás následky.", snažím se vysvětlit, proč mě zajímá Lucasův osud. "Policajti si nás najdou, je tu plno našich otisků prstů a tvé krve, nic nás nezachrání, ani předčasně odjet z dovolené!", pokračují dál a doufám, že to chápe, když nemohl kvůli tomu nechat se ošetřit v nemocnici, sám tehdy naznačil, že se tady před lety zapletl s policií, měl v nedávné minulosti velmi divoká období.
Určitě mají jeho otisky, nebude pro ně složité zjistit viníka, ale neodpoví a jen lapá po dechu, vypadá divně, rychle k němu přistoupím, "Co je ti?!", polekám se. "Nemohu se nadechnout, ten obvaz je moc utažený, rychle mě ho sundej!", dožaduje se úlevy, "To nejde, máš na zádech sešité rány po noži, mohl bys do nich chytit infekci!", obávám se komplikací. "Dýchej pomalu a hlavně nedělej prudké pohyby!", snažím se ho uklidnit, ale mé rady se nesetkají s úspěchem, netrpělivě mě odstrčí a začne si chvějícími prsty odlepovat obě náplasti držící konec obvazu, ale odmotat ho kolem celého těla, není tak snadné. Vůbec se mu to nedaří a ještě více se u toho zadýchá, jakákoliv námaha mu nedělá dobře a mě napadne, že má nožem zasažené i plíce, proto se mu špatně dýchá a doktor to nepoznal, ta možnost mě vyleká, to by musel do nemocnice a to určitě odmítne.

"Cítím se vážně mizerně, dej pryč ten obvaz!", naléhá na mě a vypadá čím dál hůře, ale ještě váhám a tím ho popudím, přitáhne mě k sobě za ruku, "Dělej!!!", vyzve mě a jeho hlas nepřipouští odmítnutí, rozhodnu se poslechnout. Vzpomenu si na velké náplasti v tašce, co mě dal doktor v nemocnici na zraněnou nohu, to mě uklidní, mám čím jeho rány zalepit a ochránit, rychle se pustím do odmotávání obvazu z jeho těla, ke konci je zbarvený krví, rány mírně krvácí, ale naštěstí se neotevřely. Ale i ten jediný úder, kterým doktora srazil k zemi, měl na něj zničující účinky, kromě krvácení, se mu mohlo v hloubce ran něco stát, možná potrhat a krvácí dovnitř a proto nemůže dýchat, vypadá na umření. Je úplně vším vyčerpaný, ztratil tolik krve a kdo ví, co se všechno v jeho těle děje, mrazí mě když sleduji jeho snahu o nadechnutí, je na tom opravdu velmi špatně, mnohem více než jsem se po celou dobu domnívala.
Jsem z toho vyděšena a mrzí mě, že jsem se více starala o doktora a chci to honem napravit, pečlivě si Borise prohlížím, "Jak je ti, možná budeme muset do nemocnice!", připravuji ho na nejhorší, "To ani náhodou, už se mě lépe dýchá, jen cítím slabost, musím si jít lehnout.", oznámí. Obrátí se ke mně zády a plouží se zpět do pokoje, doktor ležící na podlaze mu nestojí ani za jediný pohled, i mě si více nevšímá a to jsem pod osuškou nahá, jindy by takovou příležitost nepromarnil, je mu opravdu velmi zle. O tom se už nedá pochybovat a dělám si o něj velké obavy, zvednu ze země hromádku z obvazů a pospíším si za ním, vejdu do pokoje ve chvíli, kdy kolíbavě stojí u postele a najednou se na ni vyvrátí, padl málem mimo postel a jedna ruka mu visí až na podlahu, právě mu došly poslední síly, polekám se a rychle u něj pokleknu.

"Borisi, co je s tebou?", snažím se mu nahlédnout do tváře, ale je zase mimo sebe, asi omdlel, zkouším zachytit jeho dech, je téměř neznatelný a nevím, jestli zda je to lepší nebo horší oproti tomu, kdy před tím lapal namáhavě po vzduchu. Bože, co mám dělat, Boris potřebuje lékařskou péči, jeden doktor tady je, ale ve stavu, v jakém se nachází, je mně k ničemu, ale musím se pokusit přivést ho k vědomí a rozběhnu se k doktorovi, stálé leží bez pohnutí. Přikleknu si k němu, ucho přiblížím k jeho ústům, slabounce dýchá, aspoň jedna dobrá zpráva, mrtví není, "Lucasi prober se!", šeptám mu naléhavě do ucha, ale nic se neděje, několikrát ho poplácám po tváři a zase žádná odezva, je v bezvědomí.
Odvážím se vzít jeho hlavu do dlaní s obavou, že ji má rozbitou a budu mít ruce od krve, ale necítím v jeho vlasech nic lepkavého a opatrně mu položím hlavu zpět na podlahu, lebka náraz vydržela, ale možná má těžký otřes mozku nebo něco takového. Je to vážné a Borise těžko ošetří, sám potřebuje doktora, musím sehnat pomoc, sama to nezvládnu a rychle se vrátím do pokoje, sáhnu do tašky, vytáhnu mobil a vyťukám číslo. Ale nestačím nic říct, "Proboha kde jsi, sháním tě celou noc, proč nebereš telefon?!", jeho hlas je rozzlobený, ale je v něm cítit velká úleva. "Promiň, vypnula jsem mobil.", netrpělivě se omlouvám, nechci ztrácet drahocenný čas vysvětlováním, "Marku musíš mě zachránit, moc tě potřebuji, okamžitě za mnou přijeď na adresu, kterou ti nadiktuji!".

Konec 13. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (118)
Zobrazit starší komentáře

101 Zdena Zdena | 7. ledna 2016 v 22:11 | Reagovat

[99]: Dík, fotka dorazila. :-)  :-)  :-)

102 Elis Elis | Web | 8. ledna 2016 v 22:07 | Reagovat

[101]: Není zač, hlavně že fotka jde otevřít...

103 Zdena Zdena | 10. ledna 2016 v 9:59 | Reagovat

[102]: Jde a mám ju na očích, Boris je výstavní kus!  Trefit na něj neváhám a měním za toho svýho!!! Elis chce to další díl! Dva týdny v tahu a nic!!!!!!! :-(  ;-)  :-)

104 Elis Elis | Web | 11. ledna 2016 v 0:18 | Reagovat

[103]: Jsem ráda, že je vše v pořádku a můžeš se kochat pohledem na fotku... Boris výstavní kus opravdu je, ale myslím, že by si ho za toho svého nevyměnila, máš ho určitě vycvičeného tak, jak potřebuješ... to by u Borise nešlo, vycvičit ho je nemožné, ten by bleskově vycvičil tebe...
Budu se snažit dát pokračování příběhu příští týden...

105 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 13. ledna 2016 v 22:40 | Reagovat

Předchozí díly jsem sice nečetla, ale i tak mě to dokázalo do sebe vtáhnout :)

106 Ella Ella | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 19:14 | Reagovat

Ahoj Elis, vracím se zpět na blog, tak kdybys měla dále zájem číst mé články, budu ráda :) Dlouho jsem teď na blogu nebyla (nedostatek času) tak jsem nečetla tvé předchozí díly, ale musím přiznat že mě to velmi chybělo! :) Bomba!

107 Iris Iris | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 20:51 | Reagovat

Boris mi dává zabrat ???

108 sidica sidica | Web | 18. ledna 2016 v 22:55 | Reagovat

Boris je naozaj nevypočitatelny :D

109 Simča Simča | 21. ledna 2016 v 12:52 | Reagovat

Elis jak si na tom s příběhem! Trvá to dlouho to nám nedělej :-( sem říčná po Borisovi, slintám nedočkavostí [:tired:] Marodím dál a počteníčko by se hodilo ;-)  ;-)

110 Zdena Zdena | 22. ledna 2016 v 21:29 | Reagovat

[109]: Taky sem říčná po Boriskovi, Elis hod' sebou!!!! ;-)  ;-)  :-)

111 Elis Elis | Web | 23. ledna 2016 v 10:55 | Reagovat

[105]: To je pro mě největší pochvala, že i když neznáš všechny díly, tak jsi byla do děje vtažena a zaujal tě, moc děkuji...

112 Elis Elis | Web | 23. ledna 2016 v 10:56 | Reagovat

[106]: Děkuji... jsem ráda, chyběla jsi mi i tvé články a ráda budu k tobě zase chodit... s časem je to špatné, mám stejné problémy a potěšila si mě, že ti mé příběhy chyběly...

113 Elis Elis | Web | 23. ledna 2016 v 11:23 | Reagovat

[107]: To je tím Borisovým kouzlem, je nádherný a úžasný...

114 Elis Elis | Web | 23. ledna 2016 v 11:25 | Reagovat

[108]: Přesně tak, u něj se nikdy neví jak se zachová, ale vše co dělá, tak tím ženy okouzlí, jemu se nedá říct ne...

115 Elis Elis | Web | 23. ledna 2016 v 11:28 | Reagovat

[109]: Snažím se ale, měla jsem útlum, opustila mě múza a nešlo psát, ale pokud se něco nestane mimořádného, snad zvládnu příběh publikovat tento víkend...

116 Elis Elis | Web | 23. ledna 2016 v 11:49 | Reagovat

[110]: "Říčná" to je zajímavé slovo, ale docela výstižné... právě dávám příběh dohromady v každou volnou chvilku...

117 Artis Artis | Web | 24. ledna 2016 v 21:52 | Reagovat

O nedostatku času bychom si mohly povídat teda. Určitě ale neuvažuj o tom, že přestaneš psát. Máš obrovský talent a ten se cení, važ si toho, ačkoli čas nehraje do tvých karet. My si na ty příběhy rádi počkáme, jen nepřestávej, stojí to za to.

A k příběhu? To je ze mě blázen, na scénu přijde další. Asi umřu. To bude ještě peklo!

118 Elis Elis | Web | 25. ledna 2016 v 23:54 | Reagovat

[117]:To určitě, času je trvalý nedostatek... děkuji, vážím si tvého ocenění, psát nepřestanu, stále doufám, že na tom budu s časem zase lépe... další pokračování bude zítra, mohlo to být dnes, ale v sobotu jsem měla dlouhou a nečekanou akci a ten čas mi chybí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."