"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."

Vítám vás na svém blogu. Budu věnovat psaní příběhů, povídek atd.
zaměřených na vztahy, lásku a život.


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".
Na nový blog se přesunou ostatní rubriky - básně, povídky
krátké příběhy a články s různými náměty atd.

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

5.srpna 2017
Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost na blogu, byla jsem na cestách,
ale jsem už zpět a snažím se co nejrychleji dopsat rozepsaný 28. díl
příběhu "Letní romance s Borisem" a co nejdříve ho publikovat.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V KVĚTNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 27.část

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Komentáře oplácím.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

VIDEO PRO TYTO DNY
Můj hudební vkus zažívá poslední měsíce změnu, jsem očarová
stylem hudby, kterou pro sebe nazývám "osudová". Jednu
jsem pro vás vybrala, je působivá, dlouho zní v mysli a
zanechává hluboké stopy. Pokud jste empatičtí a
vnitřně se na ni naladíte je při ní nádherné
milování, doporučuji vyzkoušet...
Hudba musí být puštěná tiše, jako zvuková kulisa, jen tak navodí
potřebnou atmosféru, doplňuje prožitky a ladí s tím co při
milování děláme, cítíme a dává tomu hlubší rozměr,
je potřeba se umět naladit a s hudbou splynout.
Videa nejsou zveřejněna ve formě článku, chybí možnost komentářů.
Komentáře k videu, názory, vzkazy a dotazy atd. pište zde.
Celkový počet komentářů - 480

"Láska je jako loterie, nikdy nevíš, zda jí vyhraješ."

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Motto příběhu: "Žena je plémě hadí, kdo jí hladí,
toho zradí, kdo jí souží, po tom touží."
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 14. část

26. ledna 2016 v 22:08 | Elis |  Letní romance s Borisem

Pro připomenutí, poslední odstaveček z předcházejícího dílu...

Odvážím se vzít jeho hlavu do dlaní s obavou, že ji má rozbitou a budu mít ruce od krve, ale necítím v jeho vlasech nic lepkavého a opatrně mu položím hlavu zpět na podlahu, lebka náraz vydržela, ale možná má těžký otřes mozku nebo něco takového. Je to vážné a Borise těžko ošetří, sám potřebuje doktora, musím sehnat pomoc, sama to nezvládnu a rychle se vrátím do pokoje, sáhnu do tašky, vytáhnu mobil a vyťukám číslo. Ale nestačím nic říct, "Proboha kde jsi, sháním tě celou noc, proč nebereš telefon?!", jeho hlas je rozzlobený, ale je v něm cítit velká úleva. "Promiň, vypnula jsem mobil.", netrpělivě se omlouvám, nechci ztrácet drahocenný čas vysvětlováním, "Marku musíš mě zachránit, moc tě potřebuji, okamžitě za mnou přijeď na adresu, kterou ti nadiktuji!".


Elis
Letní romance s Borisem - 14. část

Očekávám po tak naléhavé žádosti o pomoc otázku, "kde jsi, kam mám pro tebe přijet", ale Marka nezajímá adresa, v první chvíli jen touží ukojit svou zvědavost, "Jak to, že si odešla z nemocnice a proč si mně nedala vědět, stačilo zavolat!!!", v jeho hlase se třepe výčitka. Nedá se přehlédnout jeho velká nespokojenost s mým, podle něj nezodpovědným chováním, jako by mou povinností bylo všechno mu předem hlásit. Ale to nemám v úmyslu a jen mě popuzuje svou snahou si to vynutit, i když vím, jak Marek špatně snáší, že nemá přehled o tom, co dělám nebo kde jsem a hlavně s kým a silně vnímá, že se něco mění.
Je dlouho znepokojený mým odklonem od Toma, tím nade mnou ztrácí svůj vliv i naději, že mě jednou pro sebe získá a nyní mu jde hlavně o to, dozvědět se, co jsem dělala celou noc. Rozhodnu se nic nevysvětlovat a významně se odmlčím, ale Marek na mou nechuť nebere ohledy a neúnavně pokračuje, je k nezastavení, "Tom je na zhroucení, je zničený, proč mu to děláš, není ti ho líto!", vyhrkne jedním dechem. Zní to vyčítavě, ale má smůlu, to už na mě neplatí, dobře vím, o co se promyšleně snaží, připomenutím Toma, se jen pokouší hrát na mé city, ušklíbnu se tomu, má to marné, pokud budu mít Borise, stejně s Tomem končím.

A s ním padne i Marek a jeho možnost zneužívat Tomovu slabost, ale to zatím Marek neví, ale možná již něco tuší a chce tomu za každou cenu zabránit, proto mě dál deptá, ve snaze vyvolat ve mně pocit provinění, ale jeho snažení se míjí účinkem. "Marku, nesnaž se mi vnutit vinu!", chladně odmítnu přijmout odpovědnost za labilního Toma, co ho znám ze všeho se hroutí, neumí se postavit k životu a jeho výzvám, vždy z problémů a střetů vycouvá a takového muže nechci. Vůbec nechápu, proč jsem Toma už dávno neopustila, stejně jsem s ním byla více z vděčnosti než z lásky, v mém složitém období poskytl mi klid i zázemí.
Není mi úplně lhostejný, mám ho ráda, ale nemiluji a to je velký rozdíl a poslední měsíce mě k smrti nudí, on se nikdy nezmění, nemohu s ním dál žít, potřebuji muže jako je Boris a dál na Toma nebudu brát ohledy. Navíc jsem to já, kdo má právo být dotčený a Markovi řeči mi čím dál více vadí a prudce mu doporučím, "Přestaň, nechci to poslouchat a své výčitky směřuj na Toma!", začínám se opravdu zlobit. "Co tím myslíš?", zeptá se Marek znepokojeně, "Tom se neukázal v nemocnici a nezavolal, tak se nechová muž, pokud má o ženu zájem!", připomenu důrazně další Tomovo selhání, i když tuším, že ho k tomu přiměl Marek a velmi ochotně ho v nemocnici zastoupil a právě mi došla trpělivost s jeho neustálým vměšováním.

Po malém zaváhání obviním Marka z intrik, "Pokud hledáš viníka, hlavně nezapomeň na sebe, dobře vím, o co ti jde!" vypálím na něj a byl to přesný zásah, zaslechnu, jak Marek lapá po dechu, využiji jeho překvapení a zakončím svůj útok doporučením, "Tak raději o Tomovi mlč!!!" a doufám, že s citovým vydíráním konečně skončí. Marek je bystrý a rychle to pochopil a změnil téma, vzpomněl si na Borise, "A kde je Boris, v noci nebyl v penzionu, počítám, že jste spolu?!", pokračuje ve vyslýchání, ale o Borisovi se nemíním s Markem vůbec bavit a ztrácím trpělivost. Tlačí mě čas, jsem v bytě s dvěma muži, kterým jde možná o život a nemám náladu chlácholit Markovu uraženou ješitnost, "Marku přestaň!!!", přeruším rázně jeho zvědavost.
"Pokud mi nechceš pomoci, tak to řekni a nezdržuj, seženu si někoho jiného!", zlobím se, ale Marka tím nezastavím, vše co se týká Borise, je pro něj životně důležité a nezaváhá ani chvíli, "Tím "jiného" myslíš Borise?", okamžitě se zeptá. "Ty nejsi s ním?", dedukuje a jeho otázka zní docela překvapeně, ale je v ní i naděje, že mezi mnou a Borisem se něco změnilo v jeho prospěch. Ale k vysvětlování se od něj nenechám přinutit a mé mlčení ho zarazí, vycítil pro sebe nové ohrožení a na hladinu jeho žárlivosti vyplavala další otázka, "Pokud nejsi s Borisem, s kým tedy jsi!", vnímám, že je Marek rozrušený a podezřele se odmlčel.

Asi zvažuje všechny možnosti, předpokládal, že tady nikoho jiného důvěrně neznám, ale nemůže si tím být jistý, dobře ví, jak se lehce seznamuji, kolem mě je vždy dost mužů, kteří mi rádi pomohou a je tím znepokojený. Zeptá se naléhavě a odhodlaně,"Emily s kým jsi byla celou noc?!", trvá na vysvětlení, ale jeho hlas se zachvěl, cítím jeho nejistotu i obavy, že se dozví něco, nad čím nemůže mít kontrolu, to může zničit jeho plány a nastalo ticho, oba přemýšlíme, já o tom, jak vhodně odpovědět nebo raději mlčet.
Marek se snaží přijít na to, kdo jiný připadá do úvahy, s kým asi mohu být a usilovně probírá všechny možnosti. Má to těžké, v penzionů je dost mužů, kteří se velmi snaží o seznámení, věnují mi pozornost a stíhají mě žádostivými pohledy, ale náhle překvapeně zalapal po dechu, okamžitě pochopím, že konečně na to přišel. "Ty jsi s tím doktorem, proto si odešla z nemocnice!!!", konstatuje vylekaně, to pro něj vypadá špatně, už Boris narušil všechny jeho plány, ale u něj doufá, že z mého života rychle zmizí, spoléhá na to, že Boris s žádnou ženskou dlouho nevydrží.

Naivního Toma už za soka nepovažuje, není pro něj nebezpečný, jen zneužívá jeho důvěru a celou dobu ničí postupně a promyšleně náš vztah, ale cizí muž, se kterým dokonce trávím noc, je mimo jeho dosah a to je na Marka už moc. "Já to tušil, v nemocnici si mě vyhodila a zůstala s doktorem sama, měl jsem z toho divný pocit!", zanaříká a sotva to dopoví, okamžitě si vzpomenu, jak se mu nechtělo z pokoje odejít a viděla jsem v Markových očích plápolat podezření, teď jistě velmi lituje, že si mě neohlídal, ale jeho trápení mě nezajímá.
Právě mi došly poslední zbytky trpělivosti, "Tak co bude, přijedeš nebo ne!!!", zaječím na něj, zlobím se, že vyptáváním jen zdržuje a lituji každé zbytečně promarněné minuty a začínám být hysterická ze strachu, že mi tady možná umírají dva muži a hysterie je v mém hlase zřetelně poznat. Marek nezaváhá ani vteřinu, "Uklidni se, hned jedu, řekni mi adresu.", ale tón, kterým to vyslovil místo úlevy mě znepokojí, je v něm skrytá útočnost, jako by se chystal, že v případě, jak narazí na doktora, si to s ním na místě vyřídí.

V této chvíli se asi domnívá, že po prohýřené noci chci jen odvést zpět do penzionu z důvodů, že můj společník pil přes míru, ale až v bytě uvidí oba dva své soky, navíc bezbranné a nahé a vydané mu na milost, nevím, co to s Markem udělá a jak moc bude ochotný zachránit jejich životy. Určitě v koutku duše zatouží se jich navždy zbavit, volat Marka je asi další má chyba, ale není jiné řešení, zbývá jen Tom, ale to co by uviděl, by nerozdýchal a stejně je neschopný, v kritických situacích vždy selhává a panikaří.
Tak zbývá jen Marek, je dostatečně razantní, nikdy se dlouho nerozmýšlí a ví si se vším rady, rychle se pro něj rozhodnu a bez dalšího váhání nadiktuji adresu doktorova bytu i jeho jméno, ale vynoří se další problém, Marek nezná cestu. "To mi nic neříká, jak se tam dostanu?", ale na jeho otázku neznám odpověď, "Nevím, musíš se zeptat, ty si už poradíš!", spoléhám na jeho schopnost všechno vždy zvládnout a zařídit, "Hlavně si pospěš, je to přímo životně důležité!", nervózně na něj naléhám.

"Už jedu!", řekne krátce a vypne mobil a mně nezbývá nic jiného než čekat a přemýšlet kterého ze dvou mužů bude Marek více nenávidět, odhaduji, že na Markově seznamu je Boris stále na prvním místě, ale i doktor u něj získává další minusové body. Hodím mobil do tašky, otočím se a upřu na Borise oči, srdce se mi rozbuší, jsem zasažena dalším prudkým přívalem lásky, přistoupím k posteli a soustředěně jej pozoruji, znovu si uvědomím, že je až nadpozemsky krásný.
Jeho profil je okouzlující a jeho tělo je vzrušující, je sice zesláblý, raněný a ztratil vědomí, ale stále je neuvěřitelně svůdný, neznám nikoho, kdo by ho mohl zastínit, na světě je mnoho pohledných mužů, ale vedle něj nemají šanci. Byli by jen průměrní, ale Boris je jedinečný a v porovnání s ostatními se třpytí jako drahokam mezi zaprášeným kamením, nelze objevit jediný nedostatek nebo chybičku, nic z toho u něj není k nalezení, Bůh si dal záležet a stvořil ho k božské dokonalosti, on je mezi smrtelníky vyvolený.

Byl obdařen vším, co je jinak určené jen pro bohy, i Adonis by před ním bledl závistí a všechny bohyně by zatoužily získat Borise za milence a kvůli němu by mezi sebou bojovaly a vedly i kruté války, on je prostě neodolatelný. Šíří kolem sebe zvláštní, podmanivé kouzlo, vnímám ho každou buňkou svého těla a nasávám s každým nádechem, jsem jím omámena a zahlcena a vzrušeně lapám po dechu, být v jeho blízkosti mě vždy silně rozechvívá.
Sleduji křivky jeho nahého těla, silné paže, široká ramena a pevná záda přecházející do útlého pasu, sexy zadek i krásně tvarované nohy a obdivně vydechnu, je tak nádherný, že nenacházím slova, kterými to lze vyjádřit. Jsem schopná pro něj cokoliv udělat nebo se i obětovat a možná i trpět, pokud by to bylo třeba a při pohledu na něj jsem si jista bez jediného zaváhání, že on je pro mě ten pravý, jediný na celém světě, jiného muže nechci, zcela jsem propadla jeho vábivé přitažlivosti.

Sednu si opatrně na postel a zalykám se obdivem, nakloním se k jeho hlavě, prsty mu vískám vlasy a líbám tvář, šeptám vroucně jeho jméno a zalituji, že leží na břiše, tak ráda bych se přitiskla k sálavému teplu jeho klínu. Vybaví se mi vzpomínky na chvíle našeho sbližování, jak jsme byli k sobě nezadržitelně přitahování, ale kvůli Tomovi jsme předstírali nezájem, ale bylo to marné snažení a zbytečná ztráta času. Mohli jsme ho lépe využít a být mnohem dříve spolu. a já se nemusela v noci zmítat v horečnatých snech na vlhkém prostěradle.
Nebo ve dne skrytě hýčkat a rozvíjet svou milostnou a rozbouřenou představivost, těšit se na další setkání a mít tak zase možnost obdivovat, jak je Boris zářivě nádherný a výjimečný, mé oči ho lačně hltaly a dech se mi tajil vzrušením. Nemohla jsem dál na uzdě udržet svou vášeň a nechávala jsem ji rozhořet a propalovat se mým roztouženým tělem a popustila jsem uzdu i své fantazii a podnětů se mi dostávalo vrchovatě. Boris nosí těsné džíny a ty kopíruji věrně jeho postavu do nejmenších podrobností, vypadá v nich úžasně a sexy, bylo na co se dívat kdykoliv byl nebo si sedl v mé blízkosti.

Nevydržela jsem dlouho odolávat svému nutkání a nezabloudit pohledem do míst, kde se pod látkou rýsovala pro mě tak žádoucí část jeho těla a živě jsem si představovala, co bych dělala, kdybych mohla. V duchu jsem viděla, jak padnu před ním na kolena a natáhnu ruku k jeho klínu a zips rozepnutý mými nedočkavými prsty se široce rozevře a odhalí, co se pod ním skrývá a nabídne mi tak pohled do zákoutí Borisova těla.
A já bez váhání vnořím svou dlaň do vysněného ráje a budu ho laskat a hladit, Bože, bylo by to tak velmi vzrušující a krásné, že mi občas uklouzl přidušený sten nebo tiché povzdechnutí. Boris se na mě upřeně a zvláštně díval, na rtech s mírným pousmáním, jakoby věděl, čím se v duchu zaobírám, možná mě zradily mé oči, touha v nich se nedá snadno ukrýt a jeho magický, zeleně lesknoucí pohled se na oplátku významně a hluboce nořil do mých očí.

Plápolal v nich prudký žár a dlouhé řasy se mu chvěly, jeho oči byly neskutečné, přímo ke mně promlouvaly, city a vášně byly oboustranné, i on po mně toužil, v tu chvíli jsem měla chuť zapomenout na lidi kolem a padnout mu do náruče. Vzpomínky na tu dobu nezadržitelně proplouvají mou pamětí a ještě více čeří mé nepopsatelně hluboké pocity, znovu vnímám v celém těle návaly touhy i to, jak mi krev rychleji v žilách proudí, to láska k Borisovi se ve mně vzpíná jako stádo divokých koní.
Jsem plná vybuchujících emocí, pod jejich zásahy se chvěji, zapomínám na svět kolem a jsem zajatkyní jeho krásy, jsem ztracená, naprosto jsem mu propadla, má v sobě něco zvláštního, tajemného a neodolatelně lákavého, co jiní muži nemají. Jsem si tím jista od prvního setkání, kdy naše pohledy se do sebe pevně vklínily a silně to se mnou trhlo, až se mi srdce na okamžik zastavilo a hned jsem věděla, že takového muže lze potkat jen jednou za život a nesmím si ho za žádnou cenu nechat uniknout.

Boris je jediný svého druhu, ani zlatem nejde vyvážit jeho výjimečnost, bez něj si nedovedu představit svůj život, kdyby mě opustil, topila bych se v čirém zoufalství, nebylo by to k žití, ale k pomalému a bolestnému umírání a ty představy mě vždy vyděsí. Vzpomenu si na mé předchůdkyně, mnohé z nich polykaly prášky s úmyslem se raději zabít, než zkusit žít bez Borise a to mě nepřidá na klidu a pod náporem obav se málem hroutím, tak nechci dopadnout. To znamená nedopustit se ve vztahu s Borisem žádné chyby, ale to je téměř nemožné, může se stát cokoliv, nebezpečí obchází stále kolem.
Všude je plno žen, které na něj vrhají svůdné pohledy, chtějí mi ho odloudit a pořád se dějí nepředvídatelné věci, v mé duši se zabydluje strach a mé srdce drtí hrůza z toho, co všechno se může stát a čemu nebudu moci zabránit. Riziko, že o Borise přijdu, se nedá vyloučit, jedině si zřídit domácí vězení a Borise v něm připoutat řetězy, ale z každého vězení se dá uniknout a mnohem účinnější by bylo, vybít na světě všechny ženy, v této chvíli bych to ráda udělala, ale je to mimo mé možnosti, jsem vlastně úplně bezbranná a ten pocit mě ničí.

V návalu paniky se k němu přitisknu a začnu ho přímo zběsile líbat na tvář i do vlasů, jako bych ho tím mohla navždy u sebe zadržet a sebe spasit před šílenstvím, pevně se k němu vinu a mé dlaně se snaží vtisknout do jeho kůže, toužím s ním splynout a stát se Borisovou součástí. Její hladkost a jemnost vnímám pod konečky prstů, je tak vzrušující hladit jeho tělo a sytit se jeho vůní, stoupá mi do nosu a je opojnější než všechny i ty nejdražší parfémy světa a působí na mně uklidňujícím dojmem a chvíle mé slabosti pomalu pomíjí.
Nemohu bez něj žít a musím o Borise bojovat všemi prostředky a za všech okolností, udělám vždy vše možné i nemožné jen abychom mohli být stále spolu a každého, kdo se mi postaví do cesty, budu připravena zničit, ať je to muž nebo žena. Nic mě nezastaví, nedovolím, aby nás něco rozdělilo a odhodlání k boji mě uklidnilo, mé rty sklouznou na jeho šíji, míří níž a zanechávají za sebou vlhké stopy po polibcích, jsem znovu v zajetí překypující něhy a touhy po milování.

Mé rty narazí na rány po noži, jejich okraje jsou drsné zasychající krví, ale uprostřed se jako rubín lesknou čerstvé kapky krve, derou se z rány na povrch a to mě okamžitě probere z okouzlení a vrátí do tvrdé reality, pozorně se zaposlouchám do jeho mělkého dechu a doufám, že mu nic vážného není. Ale čerstvá krev mě vyděsila, odstranění obvazu byla chyba, rychle vstanu a hledám v tašce náplasti a opatrně je lepím na rány, nechci tlačit, ale na vlhké kůži špatně drží a musím kraje uhlazovat prsty.
Jsem i znepokojena narůstajícím chladem jeho kůže a kapičkami potu, které se stále množí, ještě před chvíli tam nebyli, to asi není dobré znamení. "Borisi prosím, prober se, co je ti?", šeptám mu do ucha, ale marně čekám na odezvu, znovu se k němu přitisknu ve snaze předat mu teplo ze svého těla a překotně slíbávám zimniční pot z jeho zad. Nepomáhá to, je čím dál studenější, musím ho zahřát, ale jak, na přikrývce leží, snad se ji podaří z pod něj vytáhnout, ale nejde to a začínám panikařit, kde je Marek tak dlouho, zoufale se podívám na hodiny.

Ale od hovoru s Markem uběhlo čtyři a půl minuty a sem to trvá mnohem déle, je to daleko od penzionu, navíc nezná cestu a to Marka zpomalí, může to být dlouhé čekání, než se objeví, pokud sem vůbec trefí. Zatím si musím poradit sama, potřebuji Borise zakrýt a rozhodnu se použít svou osušku, je prohřátá mým tělem a stejně se musím obléknout, Marek mě tu nesmí zastihnout nahou. Uvolním osušku na prsou a opatrně Borise přikryji, ale je krátká, nedosáhne ke kolenům a položím dlaň na jeho nohu, sjíždím dolů až k prstům, jsou studené jako led.
Po chvílí váhání vypomůžu si polštářem, to by snad mělo stačit a věnuji Borisovi poslední pohled a jdu si pro své oblečení, večer jsem je odhodila u postele, stále tam leží a vypadá zmuchlaně, ale to mi nevadí, obleču si kalhotky a ztěžka si natahuji těsné šaty. Nakonec nazuji střevíčky a oddechnu si, jsem připravena, Marek může přijít, pro Borise jsem udělala, co všechno jsem mohla a rozhodnu se zajít za Lucasem s nadějí, že se probral a jeden problém je tím vyřešený.

Čeká mě zklamání, leží bez pohnutí na stejném místě, posadím se na pohovku, dívám se na něj a nervózně si hryžu nehty, marně přemýšlím, jak tuto situaci vyřešit, oba potřebují odbornou pomoc, ale kde vzít lékaře, který si vše nechá pro sebe a nepoletí na policii, chci hlavně zajistit bezpečí pro Borise, pokud Lucasovo zranění bude vážné. Nemíním dopustit, aby skončil ve vězení za ublížení na zdraví, udělal to kvůli mně, snažil se mě ochránit a nemohl tušit, že doktor neustojí ani jeden úder a tak nešťastně se na podlahu skácí.
Měla jsem raději všemi silami jejich střetu zabránit, ale je pozdě na litování chybných rozhodnutí, čas se nedá vrátit, musím se vzchopit a jednat, jinak to špatně skončí a začínám znovu pochybovat o Markovi. Jak zjistí, že jsem v bytě s dvěma nahými muži, jeho ochota mi pomáhat může ztroskotat na jeho žárlivosti a obávám se i záplavy otázek a naléhání na vysvětlení, nepřestane s tím, dokud se vše nedoví.

Začínám být z toho všeho nervní, co jsem s Borisem, mám dost pocuchané nervy, život s ním je jak na horské dráze, ale musím to nějak přežít a něco vymyslet, postavím se a po chvíli uvažování vezmu z pohovky polštářek a položím ho na doktorův klín. Sice inkriminované místo zakryl, ale vypadá to velmi divně, tak to nemůže zůstat a rozhodnu se Lucasovi obléci boxerky, kvůli Markovi nesmí zůstat nahý a vyhrabu je z hromádky jeho šatů u pohovky. Kleknu si k jeho nohám, snažím se mu je navléct, ale jde to ztuha.
Do této chvíle jsem netušila, jak je obtížné oblékat bezvládné tělo, každá jeho noha docela dost váží. Nasoukala jsem je sotva ke kolenům a jsem zadýchaná, po dalším úsilí se mi podařilo dostrkat je až k jeho klínu a z vyčerpání jsem bez dechu, je těžký a nejhorší je, že nevím, jak boxerky přes jeho klín natáhnout až do pasu. Rozkročím se nad Lucasem a snažím se je ze všech sil vytáhnout ještě výš, ale vadí mi v tom jeho zadek přitisknutý na podlaze, prudce oddechuji, pozoruji jeho štíhlé tělo a usilovně přemýšlím, jak na to.

Nahý nesmí zůstat a jediná možnost je natáčet Lucasovo tělo z boku na bok a boxerky nahoru postupně soukat, snad mu tím neublížím, ale nic jiného se dělat nedá a byl to dobrý nápad, jen velmi namáhavý, ale konečně jsou na správném místě. Narovnám se a prohlížím si výsledek svého snažení, ale něco se mi nezdá, muži své nádobíčko takhle nahoru nenosí, musím znovu do boxerek strčit ruku a trochu se snažit posunout to na opačnou stranu. Moc se mi do toho nechce, nemám chuť se ho dotýkat na intimních místech, ale není zbytí, tak to vypadá dost nepřirozeně, to by mohlo Markovi být podezřelé
Nadechnu se, zavřu raději oči a opatrně rukou sjedu pod pružný lem a po hmatu se snažím provést nápravu. Pod těsnou, upjatou látkou není to tak snadné a jeho tělo vzdoruje mé představě o správné poloze, budu tam muset strčit obě ruce, jinak to nepůjde, Bože, co ještě všechno budu muset podstoupit, zanaříkám v duchu. Docela s nechutí si nad něj kleknu, vsoukám ruce dovnitř a pohledem pečlivě kontroluji, jak se mi to daří, jde to mnohem lépe než jednou rukou a chystám se skončit ve chvíli, kdy jeho klín vypadá docela úhledně a usoudím, že by to mohlo stačit.

Jsem spokojena, ale mám najedenou divný pocit, prudce zvednu hlavu, Lucas mě s údivem sleduje, bleskově vytáhnu ruce, leknutím se vyvrátím a sednu si na jeho nohy, málem jsem dostala infarkt a upřu na něj vyděšené oči. "Co to děláš?", zeptá se vyšeptalým hlasem, ale neodpovídám, vůbec nevím, co říct, to se přece nedá vysvětlit, to by nepochopil a jen si pro sebe užasle opakuji, "Lucas se probral" a jsem z toho v šoku. Je to dobře nebo špatně, sama teď nevím, ale neměl mě přistihnout s rukama v jeho klíně, kdoví, co si teď myslí, asi to, že jsem nedočkavá a velmi po něm toužím a tak mohu očekávat další komplikace.
Jednou z nich je, že každou chvíli tady může být Marek a nastane složitá situace se třemi muži, co se navzájem nemusí a možná se i nenávidí a bude nesnadné je donutit, aby si pomáhali, řídili se mými plány a to mně dělá velké starosti. Dál zmateně mlčím a Lucas mi položí další otázku, "Co se stalo, bolí mě hlava a je mi divně.", nechápavě se rozhlíží kolem sebe a ve mně to zažehne malou jiskřičku naděje, "Ty si nic nepamatuješ?", vyzvídám opatrně. "Nejsem si jistý, mám to popletené, vůbec mi to nedává smysl.", dívá se na mě úpěnlivě, očekává ode mne pomoc a vysvětlení, "Upadl si a uhodil se do hlavy, byl jsi dlouho mimo sebe, vyděsil si mě.", vysvětluji.

Mám ze sebe špatný pocit, že jsem zamlčela příčinu jeho pádu, on si časem jistě vzpomene a pro mne to bude velmi nepříjemné, ale teď na to raději nechci myslet a jsem ráda, že nežádá podrobné vysvětlení, co dělaly moje ruce v jeho spodním prádle. Rozhodnu se dostat Lucase do postele, co nejdál od Borise i Marka, až konečně přijde, zvednu se a nakloním se nad něj, "Lucasi, musíš si jít lehnout, já ti pomůžu!", nabídnu se a zhluboka si oddechnu, když přikývne a s námahou se snaží posadit, není lehké postavit ho na nohy.
Kymácí se, musím ho pevně přidržovat a dostat ho do jeho ložnice není jednoduché, jde to pomalu a celou dobu trnu, aby se neozval zvonek, ale konečně je v posteli, hodím na něj deku a doporučím mu, aby se vyspal, nic jiného a vhodného mě nenapadlo a chci rychle odejít. Ale požádá o vodu a tak běžím do kuchyně a promýšlím, co bude dál, co se ještě nečekaného stane, možná nakonec všechno není beznadějné, doktor usne a Marek odveze Borise, lepe to snad ani nemohlo dopadnout, štěstí mě nakonec neopustilo, pomyslím si radostně, mohu si oddechnout.

Opatrně dávám Lucasovi napít, dívá se na mě tak smutně, že je mi ho líto, odstrčí sklenici a požádá o svůj lékařský kufřík, jeho hlas je zvláštní a jeho žádost mě znepokojí, ale přikývnu a vydám se ke dveřím, kufřík je v hale stále na stejném místě, kde jsem Lucase objala a on ho upustil z ruky na zem. Rychle jej nesu k Lucasovi na postel, "Nač ho potřebuješ?!", vyzvídám, "Musím si vzít tabletku proti bolesti, třeští mně šíleně hlava a možná i něco na spaní, nedá se to vydržet, bude nejlepší to zaspat.", naříkavě vysvětluje a přehrabuje se v kufříku, ale dělám si starosti, "Byl jsi v bezvědomí, neublíží ti to?".
Nesmí se mu nic stát, odnesl by to Boris, v případě, že se doktorovo zranění a následky budou vyšetřovat, raději by Lucase měl prohlédnout lékař, ale to zatím nepřichází do úvahy. A on sám odmítne mé obavy pohybem ruky a vloží si na jazyk dvě tabletky, které okamžitě zapijí vodou ze sklenice, "Hezky se vyspi!", popřeji mu a chci odejít. "Emily prosím, zůstaň se mnou!", požádá a natáhne ke mně ruku,jeho prosba mne překvapí, přikývnu, váhavě si sednu na postel a ponechám svou ruku v jeho dlani, přemýšlím o tom, co řekl, není mi jasné, co tím myslí, jde mu jen o tuto chvíli nebo tím naznačuje, že chce se mnou žít a mám s ním nastálo zůstat.

Znamená to, že si pamatuje, co se mezi námi v posledních hodinách odehrálo, mé předstírání citů a lásky bere vážně a myslí si, že budeme spolu, úplně všechno nezapomněl, musím být opatrná a začíná mě trápit možnost, že nepůjde z jeho života tak snadno odejít. Vzpomene si brzy všechny podrobnosti kolem Borise a může mě zase vydírat tentokrát tím, že Borise udá za napadení a nakonec mě donutí přistoupit na sex a možná s ním i nějakou dobu zůstat, jinak to nikdy neskončí. V duchu si začnu zoufat z toho, co mě zase čeká a z černých myšlenek se mi trochu uleví, až doktorova ruka ochabne, konečně usnul a mohu odejít.
Vrátím se do haly a vydám se za Borisem, je stále tichý a nehybný, nevím, jak ho s Markem v takovém stavu dostaneme do auta, kde vůbec Marek je, kde tak dlouho vězí, asi někde bloudí a nemůže cestu najít , sotva to domyslím, ozve se zvonek a k mému překvapení i netrpělivé klepání na dveře. Jak se dostal do domu, možná proklouzl dovnitř s jiným nájemníkem, Marek si vždy ví rady, rychle běžím otevřít dveře a ztuhnu, není to Marek, ale ta šílená zdravotní sestra z nemocnice a jak se naše oči střetly. Přichystaný oslnivý úsměv ji zamrzl na rtech, mě tady rozhodně nečekala a uvědomím si, že Lucas má službu a měl být už dávno v nemocnici, ale to přece stačilo jen zavolat, proč sem tedy přišla.

Konec 14. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (221)
Zobrazit starší komentáře

201 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 23. února 2016 v 10:04 | Reagovat

[199]: Odpoved ohladne Borisa nájdeš tu:
http://www.tagesanzeiger.ch/ausland/standard/boris-geht-es-um-boris/story/15808834
(Uz len ten nadpis článku ho definuje! "Borisovi ide len o Borisa", hlása už nadpis v tých dnešných novinách, seriózne, najväčšie v CH...)

Chmulo je po slovensky taký neohrabaný tupec, presný preklad mi práve neche naskočiť.
Niešo ako "hloupý Honza", ale trochu horšie. :-D

202 Zdena Zdena | 25. února 2016 v 17:40 | Reagovat

[201]: Co to má bejt? Néní Boris jako Boris!!!  Novinovýho si strč někam :-P na našeho krasavce Boriska nemá! ;-)  ;-) :-P

203 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 25. února 2016 v 20:33 | Reagovat

[202]: Ten je "nahodou" starosta mesta Londyn, cize jeden "Superboris". (Mozno bude aj premier Anglicka!)

204 Zdena Zdena | 25. února 2016 v 22:10 | Reagovat

[203]: No a co ;-) je mi fuk čím je! U mužských de o jinačí funkce [:tired:] v nich starosta na supermana Borise nemá!!!!! ;-)  ;-) :-P

205 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 26. února 2016 v 0:52 | Reagovat

[204]: Aké funkcie?

206 Elis Elis | Web | 26. února 2016 v 6:25 | Reagovat

[192]: Tak to není, nesmíš se podceňovat...

207 Elis Elis | Web | 26. února 2016 v 6:28 | Reagovat

[197]: Už měl být další díl publikován, bohužel to nevyšlo, tři dny jsem byla bez noťase...

208 Elis Elis | Web | 26. února 2016 v 6:29 | Reagovat

[200]:Moc děkuji za pochvalu, potěšilo mě, že tě zaujal i tento díl...

209 Elis Elis | Web | 26. února 2016 v 6:47 | Reagovat

[201]:[203]: Boris Johnson je podle všeho dobrý starosta a možná bude i premiérem, ale to nic nevypovídá o tom jaký je chlap a jsem si jista, že v tom se Borisovi nevyrovná a vzhledově s ním už vůbec nemůže soutěžit... ;-)

210 Elis Elis | Web | 26. února 2016 v 6:53 | Reagovat

[205]: Odpovím za Zdenu... ona má určitě na mysli funkce které mužům přidělila příroda, co muže dělají mužem a co ženy vyžadují a to určitě není starostování... :-D

211 Elis Elis | Web | 26. února 2016 v 6:58 | Reagovat

Omlouvám se, že ještě není publikováno pokračování "Letní romance", ale spadl mě noťas, nemyslím na zem, ale přestal fungovat a muselo se vše znovu nainstalovat... musím dohnat ztracené tři dny a doufám, že o víkendu další díl už bude na blogu...

212 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 26. února 2016 v 8:30 | Reagovat

[209]: Ale zdrzuje sa strasne rad vo Svajciarsku miluje napr. dobre jedlo.
To je chlap s velkym...CH! ;-)

213 Elis Elis | Web | 26. února 2016 v 19:15 | Reagovat

[212]: Co tím chceš říct, to že se rád zdržuje ve Švýcarsku a miluje dobré jídlo, to má jako znamenat, že je to chlap s velký "CH"... to se mi nějak nezdá, to nepotvrdí jeho mužnost, spíš to bude chlap s velkým "P", tím myslím s  pupkem z dobrého jídla... :-D

214 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. února 2016 v 0:04 | Reagovat

[213]: P a CH sü zaciatocne pismena toho isteho organu, nie?

215 Elis Elis | Web | 27. února 2016 v 7:54 | Reagovat

[214]: To je pravda, písmenem "P" v Česku i na Slovensku začíná i název orgánu o kterém je řeč, na Slovensku to platí i pro písmeno "CH" a pokud vezmeme do úvahy záplavu dalších názvů  vzniklých i lidovou tvořivostí v obou zemích, dalo by se vyjmenovat mnoho písmen... jen je to zbytečné, protože to k tématu nic nepřináší a nic neobjasňuje, je to jen pouhá shoda, která nemění nic na tom, že Boris Johnson, politik a starosta z Londýna, při vší úctě se nemůže rovnat úžasnému a nádhernému milenci Borisovi z "Česka, který je hlavní postavou příběhu "Letní romance"... :-D

216 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. února 2016 v 8:46 | Reagovat

[215]: Boris kazí ten prekrásne písaný príbeh. Na chvíľu mal oprávnenú existenciu v príbehu, ale pomaly by mal myslieť na penziovanie, na odchod. Či už násilný alebo prirodzený.

Predstav si len tú pohrebnú scénu: Prší, kvíliace zhrdené a opustené milenky, hrudy hliny dopadajú na ebenovo čiernu rakev, hlavné hrdinka podopieraná doktorom upadá striedavo do orgazmu alebo mdlôb...toľko možností, ktoré ten umelý pablb blokuje! :D

Smozrejme všetko širokoulhé, 3D prípadne, Dolby zvuk a tak...

217 Elis Elis | Web | 27. února 2016 v 15:59 | Reagovat

Děkuji, těší mě jak hodnotíš příběh ale vyhovět ti nemohu, na důchod je Boris příliš mladý a jeho odchod násilný nebo přirozený rozhodně neplánuji... představit si pohřební scénu dovedu velmi živě a se vším co popisuješ a vidět to ve 3D, s Dolby zvukem a k tomu ostatní vychytávky, tak to by byl velmi hluboký zážitek, ale velká ztráta pro příběh a to nemohu dopustit... Boris bude v dalších pokračováních zářit jako hvězda nejjasnější, ženské před ním budou padat na kolena, protože on je nejkrásnější a jedinečný... všechny mužské i hollywoodské fešáky strčí snadno do kapsy, na něj nemají, nenajde se ani jeden, který se mu může rovnat, protože Boris je pan Božský, opravdový a jediný na celém světě... :-D

218 Elis Elis | Web | 29. února 2016 v 21:07 | Reagovat

Omlouvám se, že pokračování příběhu nebylo publikováno o víkendu, dělala jsem proto všechno, ale včera mě odpoledně zase zkolaboval noťas, potřebuji nový už je to starý krám... tento měsíc je to už po druhé [211]: a stalo se to v tu nejméně vhodnou chvíli, kdy jsem dokončovala další díl příběhu "Letní romance"... byla jsem v té chvíli na infarkt, protože jsem to neměla uložené, doufala jsem v zázrak, ale nekonal se... před chvíli kdy se znovu všechno nainstalovalo a noťas zase funguje, zjistila jsem, že jsem přišla o vše, co jsem v sobotu od rána napsala do chvíle, než noťas vypověděl službu... nevím jak to rychle stihnu znovu dopsat, ale budu se snažit a tak možná už příběh bude na blogu zítra večer, v horším případě ve středu...

219 Elis Elis | Web | 2. března 2016 v 22:19 | Reagovat

Jsem v začarovaném kruhu, 15. část příběhu "Letní romance" je asi prokleta, pořád se děje něco, co mě brání ji dokončit... v životě mám na řešení přímo životně důležité věci a to mě nepřidává na soustředění a navíc často mě opouští múza a bez ní psaní docela vázne... čas letí a jsem z toho už nervózní a navíc se spikl proti mně můj notebook, dnes mě zase zkolaboval a je to v krátké době už po třetí [211]:[218]: a jsem z toho na nervy... naštěstí poučena z předchozích případů jsem si průběžně ukládala napsané odstavce na flešku, tak jsem přišla jen o poslední dva... už dvacet minut noťas nově přeinstalovaný funguje a já se modlím, aby vydržel  a mohla jsem než půjdu spát ještě něco napsat... vzhledem k tomu co se děje  už nemůžu slibovat přesné datum, kdy bude příběh publikován, ale opravdu se snažím, aby to bylo brzy a pokud noťas vydrží snad by to mohlo už zítra být...

220 Molly. Molly. | Web | 11. března 2016 v 19:09 | Reagovat

Ahoj, ty ses mě ptala na nějaký typ když ti rychle roste kůžička a dělají se ti záděry? Určitě by bylo dobré, kdyby sis kůžičku tak nějak zastřihávala a používala změkčovadla a dodržovala odstraňování kůžičky. Bohužel, kůžička je důležitá, protože ti chrání kořen nehtu před různými záněty apod., takže nijak pořádně ji odstranit nejde. Leda ti tak poradím ji zastřihávat a pokud se ti dělají hodně záděry a tak, tak používej olejíčky, pokud máš nějaký záděr tak ho neškubej ale ustřihni a hlavně ruce něčím regeneruj :P pomáhá to i na kůžičku :) více nevím asi tak co ti na to poradit :X

221 Elis Elis | Web | 16. března 2016 v 9:24 | Reagovat

[220]: Díky za rady... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."