"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 15. část

4. března 2016 v 20:10 | Elis |  Letní romance s Borisem

Pro připomenutí, část posledního odstavec z předcházejícího dílu….

Vzpomene si brzy všechny podrobnosti kolem Borise a může mě vydírat tím, že Borise udá za napadení a nakonec mě donutí přistoupit na sex a možná s ním i nějakou dobu zůstat, jinak to nikdy neskončí. V duchu si začnu zoufat z toho, co mě zase čeká, z černých myšlenek se mi trochu uleví, až doktorova ruka ochabne, usnul a konečně mohu odejít, vrátím se do haly a jdu za Borisem, je stále tichý a nehybný, nevím, jak ho s Markem v takovém stavu dostaneme do auta.
Kde vůbec Marek je, kde tak dlouho vězí, asi někde bloudí a nemůže najít cestu, sotva to domyslím, ozve se zvonek a k mému překvapení i netrpělivé klepání na dveře, jak se dostal do domu, možná proklouzl dovnitř s jiným nájemníkem z domu, Marek si vždy ví rady. Rychle běžím otevřít dveře a ztuhnu, není to Marek, ale ta šílená zdravotní sestra a jak se naše oči střetly, přichystaný oslnivý úsměv ji zamrzl na rtech, mě tady nečekala, uvědomím si, že Lucas má službu a měl být už dávno v nemocnici, ale to přece stačilo jen zavolat, proč sem tedy přišla.


Elis
Letní romance s Borisem - 15. část

Zatím co přemýšlím o jejich úmyslech, hledíme si upřeně do očí, z jejího pohledu sálá zloba tak silná až mne zamrazí a připomenu si, jak mě chtěla v nemocnici pomocí injekce zneškodnit a zmocní se mě znovu velké obavy. Jsem si jista, že ona kvůli doktorovi nezaváhá před ničím, je pro mě životně nebezpečná, šílela jen z toho, že jsem byla jeho pacientka a více se mi věnoval, je blázen a neodvažuji se domyslet, co s ní udělá zjištění, že jsem v jeho bytě. Hloupá není a bude mít proto jen jediné vysvětlení, že máme tak blízký vztah, že spolu bydlíme a spíme, že se od začátku nespletla v odhadu, co mezi námi začalo vznikat na nemocničním pokoji.
Zná doktora dobře, poznala na první pohled, o co se snaží a tuto situaci nemůže nechat být a jen tak přejít, probudí to v ní všechny její běsy, urvou se z řetězu a ona mne bude mě chtít rovnou zabít. Žádné popírání nebo vysvětlení mě před ní nezachrání, na blázny rozumné argumenty neplatí, proti jejímu šílenství jsem úplně bezbranná a jde mi o život, s tím musím počítat a udělat vše pro svou bezpečnost. Opřu se kolenem pevně do dveří, ruce mám připravené je zabouchnout v případě nutnosti, jsem rozhodnuta za žádnou cenu ji nepustit do bytu a usilovně přemýšlím, jak se jí co nejrychleji zbavím.

"Co tady chcete?!", zeptám se nevraživě, dávám tím najevo, že není vítaná, ale s tím si starosti nedělá a řekne, "Chci s ním mluvit!", vysloví to tónem, jako by to bylo její právo, které ji nikdo nesmí upřít, zvláště ne já, v jejím vidění světa, jsem pro ni nepřítel číslo jedna. Nevyslovila sice jeho jméno, ale obě víme, o koho jde a jsem si jista, že na své žádosti bude urputně trvat a tuším, že umí být neodbytná, znepokojeně si pomyslím, že bude velmi nesnadné se ji zbavit a možná po dobrém to nepůjde. Nenapadá mě nic, co bych ji mohla říct, čím ji odradit a docílit toho, aby v klidu odešla, rozhodnu se nedat najevo své obavy nebo cokoliv jiného, čeho by mohla využít a v hlavě se mi rychle míhají všechny možnosti, které mohu proti ní použít.
Ale žádná se mi nezdá být ta pravá, jsem si jista jen jedním, že velmi chce doktora, nehodlá se ho vzdát, využila první příležitost a přišla sem jen kvůli němu, je rozhodnuta se k němu dostat nebo probojovat za každou cenu. A mě děsí, co je schopna proto udělat a nemít tady Borise v bezvědomí, klidně s bytu odkráčím bez jediného ohlédnutí a doktora ji vydám bez boje, bez jediného zaváhání. Nic pro mě neznamená, není pro mě nepostradatelný, může si ho nechat a spokojeně nad ním vrčet, jako nad svou kořistí, ale v této situaci to udělat nesmím, jen se úsečně zeptám, "Proč s ním chcete mluvit?!" a silně vnímám, jak jsou její oči nepříjemné.

Její pohled je na mě upřený bez jediného zachvění víček nebo mrknutí, má široce rozšířené zorničky, plápolá v nich divokost, jsou to oči šelmy připravené zaútočit, "Nepřišel do nemocnice…", začne s vysvětlováním svých důvodů, ale rozmyslí si to a v půli věty zmlkne. "To není vaše věc!", rázně mi odmítne cokoliv dál vysvětlovat, její hlas je poznamenán velkou netrpělivostí a výraz její tváře mluví za vše a projela mnou další vlna obav. Je velmi nebezpečná, je to psychopatka všeho schopna, můj instinkt mě radí ji příliš neprovokovat a chci se tím řídit, ale jen do chvíle, než znovu promluví, "Hned ho zavolejte!!!", zní to jako rozkaz.
Tak to si už dovoluje příliš, jedná se mnou jako s nějakou služkou, pomyslím si rozhořčeně, dochází mi trpělivost, pokud je to nutné snesu toho hodně, ale mám svou hranici, ona ji právě překročila a probudila ve mně silný odpor. Sklouznu pohledem na svou ruku, na velký krevní hematom pod kůží, je tam stále jen mění barvy, okamžitě si vybavím, jak mě schválně masakrovala při odběru krve a tak se mnou nikdo nesmí beztrestně jednat, to více nedovolím. Připomenu si, jak jsem si v nemocnici slíbila, že ji za to nemine má odplata a nyní mám možnost ji potrestat, má uražená hrdost vítězí i nad strachem a vzpíná se na odpor proti nevyužití této možnosti, jak se ji pomstít, ona si to zaslouží.

V hlavě se mi rodí plán a přímo se chvěji nedočkavostí uvidět, jak se zatváří na to, co ji povím a nemíním ji šetřit, chci ji zasáhnout tam, kde ji to nejvíce zabolí, toužím nad ní triumfovat a odvahu mě dodá jistota, že Marek se musí objevit každou chvíli. Pohrdavě se na ni podívám, "Je to i má věc, žiji s doktorem v tomto bytě, patříme k sobě!", oznámím ji to zlomyslně s důrazem na každé slovo a vnitru se mi rozlévá příjemné teplo, pomsta je opravdu sladká. Užívám si, jak je tím otřesena, přímo zkameněla, sevřela rty do úzké linky, zatím neměla jistotu, jen pouhé domněnky a můj vztah s doktorem se do její hry nehodí, velmi o něj stojí, usilovně o něj bojuje ve dne v noci a nyní bolestně vnímá, jak se jí vzdaluje do nenávratna.
Ztrácí ho kvůli mně, zaujala jsem její vysněné místo a to ji musí na kusy trhat nitro, to mě nikdy neodpustí, ale nemůže s tím nic dělat a tento trest odpovídá jejímu provinění, jejím dalším osudem bude žárlení smíchané s utrpením. Rozhodnu se využít její slabosti a definitivně ji zničit, v tomto bytě mě nemá ve své moci, tak jako v nemocnici, nemusím na ni brát ohledy a bez váhání vystřelím nový jedovatý šíp přesně mířený na její další zranitelné místo. "Lucas s vámi nemá zájem mluvit a přestaňte ho stále obtěžovat!", vyslovím to záměrně pomalu, téměř to hláskuji, chci, aby ji ani slůvko neuniklo, pevně utkvělo v její paměti a jsem k nezastavení.

Dál ji drtím, "Kdyby chtěl, tak by vám snad zavolal, ale to se nestalo a nikdy více nestane!", řeknu nemilosrdně s jistotou, jako bych znala její neradostnou a chmurnou budoucnost, jsem rozjetá a nacházím zálibu v možnosti ji deptat. Neodpustím si dodat, "Stejně spí, já ho nebudu budit, je velmi unavený a vyčerpaný po dnešní noci!", vmetu ji vítězně s potěšením do tváře dvojsmyslná slova. Okamžitě správně pochopila, co tím naznačuji, že máme s doktorem za sebou bouřlivou a vášnivou noc, užívám si zhroucený výraz v její tváři a zasadím ji poslední ránu z milosti, chci se ji tím navždy zbavit. "Lucas o vás nemá zájem, vemte to na vědomí, přestaňte nás obtěžovat a zmizte!!!", vyzvu ji tím k odchodu, z pohledu na její šokovaný výraz a ztuhlé rysy mě zaplaví silný pocit zadostiučinění.
Je to velmi příjemné, mít nad někým navrch, nedá se to ničím zaplatit, je tím viditelně otřesena a mám z toho dobrý pocit, ale ne nadlouho, překvapeně sleduji, jak v obličeji brunátní, z očí ji vyšlehl spalující plamen nenávisti. Okamžitě vycítím všemi smysly hrozící nebezpečí, nemám sebemenší pochybnosti o tom, že se právě rozhodla na mě zaútočit, dobře vím, že je toho schopna, nemá žádné zábrany. Nemíním to nechat dojít až k fyzickému napadení, proti šílené ženské nemám žádnou šanci, blázni jsou nezničitelní a rozhodnu se v zájmu svého bezpečí dveře rychle uzavřít. Pokouším se je zabouchnout, ale nejde to, mé úmysly vycítila asi z pohybu mého těla, bleskově strčila nohu mezi dveře a neuhnula, i když ji silný úder musel velmi bolet, ale je ve stavu, že to snad ani necítila.

Ramenem se opře do dveří a vší silou do nich tlačí ve snaze je více otevřít, okamžitě se snažím vzdorovat jejímu tlaku, ale nemám na ni, vztek ji dává velkou sílu, navíc stojím na předložce a ta se mnou klouže po naleštěné podlaze. Nemám se o co vzepřít, každá má snaha dveře udržet se míjí účinkem, předem je odsouzena k neúspěchu, jsem dál odsouvaná a rozhlížím se zoufale kolem, hledám něco vhodného, co mohu použít jako svou zbraň. Zahlédnu na stolečku pod velkým zrcadlem dva stříbrné svícny, jeden z nich se mi může hodit, budu ho velmi brzy potřebovat, ona se nedočkavě snaží mezerou vecpat dovnitř a není jak ji v tom zabránit.
A je v tom úspěšná, dveře se nezadržitelně čím dál více otvírají a právě vešla do bytu, odskočím poděšeně bokem, uchopím svícen a zvednu ho v ruce, jsem připravena ji uhodit, pokud se ke mně přiblíží. Je proč se bát, z jejího pohledu mě zamrazí, přetéká zlostí a nenávistí, vnímám, jak zvažuje, co se mnou má udělat, pohlédne dlouze na svícen, stisknu ho pevněji v dlani, až mě prsty zbělají. Dávám tím najevo své odhodlání k boji, ale opovržlivě se ušklíbne, vycítila mou nejistotu a strach, svícen bere jako důkaz, jak moc se ji obávám, ale její pohrdání mě nerozhodí, nehodlám svícen pustit z ruky.

Mám k tomu dobré důvody a těmi jsou samé špatné zkušenosti, to co se stalo v nemocnici, nebylo nic proti tomu, co mi hrozí nyní, na rozdíl od ní se moc rvát neumím, jsem v nevýhodě, mám za sebou jen pár napadení na dámské toaletě. Jenže to bylo o něčem jiném, útočily na mě jen neúspěšné zájemkyně o jisté muže, které jsem úspěšně ulovila a odbylo se to hlavně ječením, nadávkami, smýkáním a sem tam vytrhnutými vlasy, ale vždy jsem to přežila ve zdraví. Ale dosud jsem nečelila šílené ženské, co se před ničím nezastaví a je schopná naprosto všeho, na mém životě ji nezáleží, o tom nemám žádné pochybnosti. Jsem rozhodnuta svícen použít, jak zacítím jen závan nebezpečí, nebudu váhat vzít ji i přes hlavu, pokud to bude nutné pro mou ochranu a s pocitem, že nejsem bezbranná, znovu ji vyzvu, aby okamžitě z bytu odešla.
To by bylo nejlepší řešení, nemá tady co dělat, nikým není pozvaná, ale jen co to vyslovím, zacítím jak je to zbytečné, ona jen tak neodejde a nepřestane, dokud doktora nedostane, zvláště po tom co jsem ji pověděla. Neměla jsem ji provokovat, to jsem si mohla odpustit, nemá cenu se s ní o Lucase přetahovat, bylo by to nikdy nekončící soupeření s velmi nejistým výsledkem, není z těch, co se nechají odbýt, nebo se muže lehce vzdají a já doktora stejně nechci. Možná existuje způsob, jak se s ní místo rvaček domluvit, ale jak se v tom mýlím, mě předvede bleskovým výpadem, právě ve chvíli, kdy se chystám o tom promluvit, její nečekaný útok mě vylekal, ona férově nehraje a okamžitě pochopím, že s bláznem se nikdy nedomluvím.

Nestojí o to, má ve zvyku to co chce si vybojovat úskokem nebo násilím, vždy se pokouší zničit každého, kdo se jí staví do cesty a pevně se rozhodla, že mě dále nestrpí v doktorově blízkosti, udělá vše proto, aby ta, která z nás dvou odejde z bytu, byla já, v případě, že střet s ní vůbec přežiji. Sápe se po mně jako saň a snaží se mi vytrhnout svícen z ruky, jsem ze zápasu zadýchaná a ona začíná mít navrch, má sílu jako chlap, v nouzi si vzpomenu na bráchu, byl na škole obávaný rváč. Pár věcí mě naučil a jednu mohu hned použít, okamžitě vší silou ji čelem udeřím do nosu, účinek je okamžitý, jako podťatá se sveze k zemi, zanaříká bolestí, dlaně si tiskne na nos a její prsty se zbarví krví, ale nemíním ji litovat, chci se ji navždy konečně zbavit.
Zakřičím, "Ty krávo, okamžitě odejdi nebo tě zabiju!!!" a výhružně svícen pozvednu, přestala sténat a přes zakrvácené prsty hledí mi pátravě do očí, nevím, co v nich vidí, ale v jejich si přečtu, že odejít nemíní. S napětím čekám, co udělá a pozorně sleduji každý její i nepatrný pohyb, jak se začala opatrně zvedat z podlahy nejdříve jen na kolena, až po chvíli se celá napřímila, nos si stále v dlani drží, ale pro jistotu ustoupím o krok vzad a znovu ji vyzvu, "Vypadni a hoď sebou!!!. Řeknu to důrazně a ještě jednou to znovu zopakuji, ale nedoufám, že poslechne a zatím netuším, jak a čím ji k tomu přinutím, pro jistotu zůstávám stále ve střehu, to můj instinkt mě před ní varuje, ta ženská je nebezpečná až do svého posledního dechu.

Nejlepší bude ji zabít, bylo by to snadné, stále je otřesena a bude stačit pár úderů svícnem do její hlavy, chvíli se tím nápadem zaobírám, zjišťuji, že by mě vůbec netrápily výčitky svědomí, tato všeho schopná bestie ztratila už dávno právo žít. Ale to by mě čekalo vězení a za to mi nestojí, do budoucnosti mám jiné plány, chci si svůj život užívat ve víru vášní s překrásným Borisem, stačí jen připomenutí jeho jména a srdce se mi rozbuší. Bože, je tak nádherný, je celý k zulíbání, chci se zmocnit jeho kyprých rtů, nebo klást své polibky na jeho jemná víčka a okouzleně sledovat jak se jako opona pozvolna zvednou, jak se mu rozechvějí dlouhé řasy a já se mohu propadnout do hloubky jeho překrásných, zářivě zelených očí.
A rozechvěle poslouchat láskyplná slůvka co jeho sladké rty vždy opojně šeptají, tak silně po tom zatoužím, až se mně zmocní silná závrať, chci být zase s ním, tisknout se k jeho voňavému tělu, hladit jeho pevnou, ale sametovou kůži, líbat jeho klín a vdechovat jeho opojnou vůni. Bez váhání, prudce a nedočkavě spojit naše těla, vášnivě se s ním pomilovat až do zemdlení, vše bez oddechu opakovat zas a znova, nakonec vypít nápoj lásky do poslední kapky, ach Bože nikdy se Borise nenasytím. Nebudu se zdráhat umilovat se s ním k smrti, v jeho blízkosti se kouzlem obyčejný život ve vysněný ráj změní, je zalitý zlatem slunečních paprsků a z blankytného nebe plného bílých, obláčků stále zní andělská hudba a vyzvánění zvonů, taková krása se dá prožít jen s ním.

Nikdy už jiného muže nebudu chtít, jen z pouhých představ jsem na omdlení, zhluboka vydechnu nával vzrušení, už nechci o tom jenom snít, chci to zažít od prvního pohledu do jeho očí až do posledního výkřiku a vydechnutí. Začínám se zlobit, že nemohu s Borisem být a ztrácím tak vzácný čas s ženskou, která za to nestojí, musím se ji rychle zbavit, namířím svícen směrem ke dveřím a zopakuji výzvu k opuštění bytu, ale jen mlčky pohledem sleduje mou ruku. "Dělej!" popoháním ji ke spěchu, ale nepohne se, cítím, že o něčem přemýšlí, mám z ní divný pocit a zaskočilo mě, jak se prudce ke mně otočila zády a v údivu sleduji, jak utíká na druhou stranu. Přesně ví, které ze dveří jsou ty správné k doktorově ložnici, to má jen jedno vysvětlení, není poprvé v jeho bytě, něco spolu měli a byl to doktor, kdo vše ukončil, proto je tak neodbytná.
Jako honící pes jde stále v jeho stopě a on se jí nemůže zbavit, ale pro mě se tím nic nemění, dokonce je to ještě horší, začínám se na doktora zlobit, zatáhl mě do této situace a vystavil nebezpečí, napřed s ní měl všechno ukončit, neměl ji trpět ve své blízkosti, měl se postarat, aby ji z nemocnice vyhodili. Přece dobře ví, co je zač, dříve nebo později zkusí něco podobného znova a bude mě chtít zase zničit a možná i zabít, u ní to nejde vyloučit, jako sestra má přístup k jedům, drogám a ke všem lékům, co tam mají, může mi kdykoliv i nečekaně píchnout injekci a já se neubráním. Je vážně šílená, o tom se už nedá pochybovat a podepsala jsem si ortel smrti jen tím, jsem v Lucasově bytě, že se o mne zajímá, to ji stačí, aby plánovala ve svém chorém mozku, čím a jak se mě pokusí navždy zbavit.

Všechno jsem si zhoršila tím, co jsem ji o sobě a doktorovi napovídala z pomsty, ona mi uvěřila, že s Lucasem žiji i to o naší vášnivé noci a to bude pro mne mít zničující následky, nabídla jsem ji tak vysvětlení, proč ji Lucas nechce a vinu svedla na mě. Měla by raději přemýšlet spíše sama o sobě, s ní žádný chlap nemůže vydržet, ale to si ona nepřipustí, proč jsem raději nemlčela, přece o Lucase nestojím, nechci ho za milence a ta chvíle její potupy za ohrožení mého života mi nestojí. S ní si nemohu být v ničem jista a nesmím s ní nikdy zůstat sama, ale Marek tady stále není. Co když se vůbec neobjeví. Ta možnost mě vyděsí a přeběhlo mi po zádech mrazení, asi je to předtucha zlých událostí a vůbec netuším, co se mnou dál bude, jen jedno vím, že doktor mi za to riziko vůbec nestojí.
Zajímá mě jenom Boris, ale i když se mi to nehodí, doktor je s námi spojený, musím i jeho před ní ochránit, ona nesmí nikdy zjistit, co se doktorovi stalo, kdo zavinil jeho pád i zranění, neváhala by to zneužít. Ve vteřině, bez velkého přemýšlení se rozhodnu zasáhnout a utíkám za ní, proběhnu dveřmi ve chvíli, kdy se sklání nad doktorem, snaží se ho probudit, třepe s ním a pleská ho po tvářích. Déle nečekám, prudce ji odstrčím, až narazí do stolku s televizí, "Nesahej na něj a hned vypadni!!!", vyhrknu rozčíleně, ale neodpoví, její nenadálý útok je tak prudký, že mě bleskově strhne k zemi a nalehne na mě celou váhou svého těla.

Z ruky mi vypadne svícen a zmizí pod postelí, natahuji se po něm, ale dotýkám se ho jen konečky prstů, snažím se svícen znovu uchopit, ale ještě se z mého dosahu dále odkutálí a nemám nic na svou ochranu. Ale to nejhorší mě čeká, musím ji ze sebe nějak dostat, je docela těžká a zmítám se marně na podlaze, ale posadila se na mě pevně a snaží se mě uhodit, v poslední chvíli zastavím úder loktem. Zalituji, že ji nemohu znovu zneškodnit osvědčeným úderem svým čelem do jejího nosu, ale hlavou na ni nedosáhnu, mohla bych to zkusit jedině pěstí, jen musím přelstít její pozornost a najít k tomu ten nejvhodnější okamžik, kdy bude u mě nejblíž.
"Prosím přestaň, můžeme se přece domluvit.", požádám ji pokorně a zatvářím se, že se vzdávám dalšího boje a čelím jejímu zkoumavému pohledu, v očích ji vidím opovržení s míchané s radostí, že má mě konečné ve své moci. Chce si to pořádně užít, "Prosit ti nepomůže, ty děvko!", procedí mezi zuby a vyčkávavě na mě upírá oči, ale na její urážky nemíním odpovídat, k tomu se nesnížím, taková jako ona, mě nemůže nikdy urazit. "To by ti prošlo moc lehce, rozmlátím ti ksicht!!!", pokračuje ve vyhrožování, šermuje mi rukou před tváří a pokouší se mě znovu uhodit, ale zatím se mě daří rukou se krýt a ona dál soptí, "Jak s tebou skončím, budeš vyřízená, děvko jedna hnusná!!!", ulevuje si.

"Žádný chlap se na tebe už nepodívá, si odepsaná!!!", s velkou chutí mi věští můj špatný osud a svou převahu si užívá, ale polevila v ostražitosti, dokonce se ke mně více naklonila, aby svá nenávistná slova prskala na mě zblízka. Moc ji neposlouchám, snažím se odhadnout mezi námi vzdálenost a s úlevou zjistím, že na ni konečně dosáhnu, tento okamžik nemíním propást a má zaťatá pěst nezaváhá, ihned vyrazí do útoku a míří na její nos, přímo zacítím, jak se mé sevřené prsty do něj vnoří. Překvapením rozevře oči a příšerně zařve, dostala podruhé úder do stejného místa, musí ji to hrozně bolet, obě ruce si přitiskla na krvácející nos, sjede ze mě, zkroutí se na podlaze, promění se v naříkající klubíčko, plné návalu překypující bolesti, ale to ji patří.
Více si ji nemíním všímat, musím někam zmizet, jsem si jista, že za chvíli mne znovu napadne, je odhodlaná se mnou definitivně skončit, nic ji od toho nemůže odvrátit, zoufale se rozhlížím kolem, mám z ní vážně strach, jen nevím kde hledat před ní záchranu. Vyčerpala jsem všechny své možnosti, jak se jí úspěšně ubránit a zbývá mi jedině vzít nohy na ramena, musím se rozhodně dostat z ložnice a nejlepší bude zamknout se na toaletě, ty dveře snad nejdou vyrazit, její nápor jistě vydrží. A tam počkám na Marka, zdá se mi to jako velmi dobrý plán, ale při svém zběsilém útěku z ložnice, hned za dveřmi v hale narazím do měkkého těla a silné ruce mě obejmou, "Emily, kam utíkáš a proč jsou otevřené dveře od bytu?!", Markův hlas, je plný podezření.

S úlevou se k němu přitisknu a zhluboka si oddechnu, jsem zachráněna, ale usilovně přemýšlím, jak mu vše vysvětlím, nechci zacházet do podrobností, které Marek nemůže pochopit, "Nebyl čas je zavřít, bylo tady rušno.", řeknu neurčitě s nechutí. Ale s tímto vysvětlením se Marek nehodlá spokojit, odstrčí mě od sebe a pozorně si mě prohlíží, zkoumavý pohled jeho modrošedých oči je mi docela nepříjemný a obávám se dalších otázek, rozhodnu se jeho vyptávání hned v počátku tvrdě zarazit. "Kde jsi byl a proč si mě nechal tak dlouho čekat!", vyjedu na něj, "Není na tebe spolehnutí, zklamal si mě, jsi k ničemu!", pokračuji ve výčitkách a nehodlám přestat, jsem rozhodnuta Marka pořádně zdeptat, aby byl více poslušný, "Šlo mi o všechno a ty jsi byl bůhví kde!", řeknu dotčeně.
To co říkám myslím i vážně, připomenu si své marné čekání i to, že jsem musela prožít konfrontaci s tou šílenou ženskou a byla tak vystavena velkému nebezpečí, a to jen proto, že nepřijel včas, ale Marek mě překvapeně sleduje a nechápe, proč se na něj zlobím. Začíná se důrazně bránit, "Emily, já jsem spěchal…!!!", promluví, ale nenechám ho domluvit a skočím mu do řeči, "To ti mám věřit, tak proč ti to tak dlouho trvalo?!", dál pochybuji o jeho slovech. Marek si beznadějně povzdechne, došlo mu, že nebude snadné mě přesvědčit o své nevině, "Včera jsem nestihl natankovat, ráno jsem na to zapomněl a došla mi cestou šťáva, musel jsem pěšky s kanystrem k bezince!", vysvětluje.

Zní to, jako by čekal na pochvalu za svou snahu, ale k tomu se nemám, po chvíli váhání natáhne ke mně ruku, "Pojď Emily, odvezu tě.", navrhne a prosebně se na mě zadívá, znám dobře tento pohled, doufá, že poslechnu a nebudu dělat potíže, ale to nemohu slíbit, on zatím netuší, co všechno po něm ještě budu chtít. Hlavně musí vyhodit tu ženskou z bytu, až se bolestí přestane kroutit na podlaze a přileze sem do haly, ale jeho nejtěžší úkol bude, postarat se o Borise i doktora a to se mu asi nebude chtít, musím ho na to nějak připravit a možná i ke všemu donutit. Rozhodnu se Marka psychicky zpracovat a přitom mu trochu i zalichotit, upřu na něj bezbranný, prosebný pohled, dávám mu tím najevo, že bez něj si nevím rady a jak ho moc ve svém životě potřebuji.
Navrch přidám svůdný úsměv, aby měl pocit, že i jako muž je pro mě velmi důležitý a zhluboka se nadechnu, chci vyslovit své první přání, ale znepokojeně dál mlčím, zarazilo mne, jak se Marek divně tváří a pečlivě si mě prohlíží. "Jak to, že máš na sobě krev, doktor tě mlátí?", jeho hlas zazní rozčíleně a zatváří se odhodlaně, být mým ochráncem je jeho oblíbená role, velmi mu vyhovuje, rád předvádí jak je mužný, ale jeho otázka je pro mne překvapením. Rychle skloním hlavu a vidím, že má pravdu, šaty mám na prsou poseté rudými kapkami, vpily se už do látky, pocházejí z krvácejícího nosu té šílené bestie a z toho mám docela dobrý pocit, i když ušpiněné šaty mne mrzí, mám je ráda, jsou velmi sexy.

Zadívám se pevně na Marka, "Ne, jak tě to napadlo, to by si nedovolil!!!", hájím doktora, chystám se mu složitou situaci vysvětlit, ale upře své oči za má záda a zeptá se, "Kdo je to?", sleduji směr jeho pohledu a otočím se. Ve dveřích z ložnice, stojí ta bestie, už se vzpamatovala z návalu bolesti, jen je v obličeji zamazaná od krve a Marek si ji s úžasem prohlíží, další ženu tady nečekal a tázavě se na mě podívá. "Vnikla sem násilím a napadla mě, proto zůstali dveře otevřené!", pospíším si s vysvětlováním, "Leze pořád za doktorem, je to jeho bejvalka, žárlí na mne, je šílená!", snažím se v krátkosti popsat situaci, "Marku běž a okamžitě ji vyhoď z bytu!!!", zdůrazním poslední slova.
Očekávám, že to Marek ihned udělá, ale jen zamyšleně stojí, "Já ji odněkud znám.", uvažuje a krabatí se mu čelo, jak usilovně pátrá ve své paměti, "Znáš ji, je to zdravotní sestra, viděl si ji v nemocnici, ale je blázen, už tam mi chtěla ublížit, mohlo to se mnou špatně skončit, ale v poslední chvíli zasáhl doktor!". Snažím se Markovi vysvětlit závažnost situace, jak ke všemu došlo a proč k doktorovi cítím vděčnost a hlavně jak velmi je ta ženská nebezpečná, ale nic se neděje a jsem čím více znepokojena, že dál Marek mlčí. Srovnává si to v hlavě a začínám se obávat, k jakým závěrům dojde, asi jsem neměla vzpomínat nemocnici a doktora, Marek je velmi bystrý, dovede využít každou situaci ve svůj prospěch.

Může tuto bestii použít ke svému cíli, pokud ji pomůže zmocnit se doktora, tak se lehce zbaví jednoho svého soka, ale pro mě by tím všechno ještě více zamotal a můj plán, jak kromě Borise zajistit lékaře i pro doktora, by nemohl vyjít v žádném případě. To může být pro něj osudné, pokud má vážný úraz hlavy, může dokonce umřít, z toho jsem nervózní, není mi zase úplně lhostejný a nechci, aby se mu něco špatného stalo. Začínám mít váhání Marka právě dost a chci, aby se vzpamatoval, uhodím ho dlaní do hrudi, "Tak co je, dělej a vyveď ji hned z bytu!!!", pokouším se ho k tomu přimět, ale dál jen stojí. A ta ženská neztrácí čas, umí využít každé příležitosti, která se ji naskytne a rychle Marka osloví "Já jsem přítelkyně doktora, to ona tu nemá co dělat!", klidně lže, jako když tiskne.
Ale z ní to důvěryhodně a přistoupí ještě blíže k Markovi, "Neříká vám pravdu, to ona mě napadla, vidíte přece, že ji vůbec nic není, ale já jsem zraněná!", vemlouvavě k němu promlouvá, tváří se jako poslední spravedlivá a já nevěřím vlastním uším. Je to potvora, vycítila svou šanci na zvrácení událostí, snaží se mazaně s Markem manipulovat a on se tomu nevzpírá, hodí se mu to, není pro něj důležité, která z nás dvou je násilník nebo oběť. Jde mu jen o jedno, aby si ona hlídala svého doktora a co nejdále ode mne ho držela a to rychle musím zvrátit, "Marku, tak to vůbec není, ona to všechno převrací, musíš mi věřit!". Naposledy se pokusím Markovi její výmysly vymluvit, ale vidím v jeho očích spokojené plamínky a vím, že mu to nevyvrátím, tak mu to vyhovuje mnohem víc a nic na tom nechce měnit.

Položí mi smířlivě ruku na rameno, "Emily, na tom nezáleží, chtěla si odvést, tak pojď, zavezu tě do penzionu.", ale odstrčím jeho ruku, velmi se na něj zlobím, on ve své žárlivosti nikdy nepochopí, že vztah s doktorem mít nechci. Že jde o něco jiného, velmi vážného, možná i o život, ale před tou potvorou se nesmím ani slůvkem zmínit o doktorově poranění a tak nemám vlastně nic, jak Marka přesvědčit. A on je nadmíru spokojený, domnívá se, že doktor je mimo hru a to mu stačí ke štěstí, o co tady ve skutečnosti jde, netuší, ale já se cítím za doktora odpovědná a mám z toho všeho divný pocit. Chudák doktor, pokud to přežije, bude po probuzení v šoku z toho, koho u sebe místo mě najde, ale možná si bude myslet, že to co se mnou zažil, se mu jen zdálo, ale v této chvíli to nemá cenu řešit. Nemohu pro něj více udělat, musím ho ponechat jeho osudu, snad se o něj ta bestie postará, je přece zdravotní sestra, měla by to zvládnout, jen musím doufat, že z toho nevzniknou pro Borise další a ještě vážnější problémy.
Snad se doktorovi paměť nevrátí a Borisův úder se mu navždy vymazal z hlavy, ale i tak mi to dělá velké starosti, ale přesto se potměšile zaraduji, jaká to bude pro Marka těžká rána, až zjistí, že je tady se mnou i Boris, kterého tak silně i když zatím skrytě, nesnáší. Těším se, jak to s ním zamává i na výraz v jeho obličeji, to mi zvedlo náladu a nechám se od Marka bez dalšího odporu odvádět ke dveřím, ale pár kroků před nimi se zastavím, "Co se děje?!", zeptá se znepokojeně, "Mám vedle v pokoji tašku a další osobní věci.", řeknu neurčitě. "Musíš jít se mnou, sama to neunesu!", vyzvu Marka a snažím se potlačit v hlase škodolibost, jak bez námitek mě následuje do pokoje, ale neodpustí si otázku, "Proboha, co tam máš, že to neuneseš, to ti doktor nakoupil tolik dárků?", je touto možností velmi znepokojený, zacítím z jeho hlasu stíny žárlivosti.

Je zajímavé, že jako první ho nenapadlo, že mě doktor zahrnuje dary, vůbec nepátrá po jiném vysvětlení a pokusí se mě napomenout, "Nesmíš to přijmout, to není vhodné, budeš mu tím velmi zavázaná!", promlouvá ke mně, předstírá, že mu jde jen o mou dobrou pověst. Ale nechám jeho starosti bez odpovědi, projdu dveřmi do pokoje a rychle se k Markovi otočím, nechci o nic přijít, to co uvidím, za to stojí, sotva spatří Borise je tím Marek silně zasažený a tváře mu zbrázdí bouře emocí od překvapení až po silnou nenávist. Kdyby pohled zabíjel, tak je Boris na místě mrtvý, "Co ten tady dělá!!!", vyštěkne nepřátelsky, "Je tady se mnou, strávili jsme spolu noc!", odpovím a zavrním, jak roztoužená kočka a jdu si sednout k Borisovi na postel. Obejmu ho a vášnivé políbím, tím jsem Marka dorazila, několikrát zakousne zuby do spodního rtu, dělává to, když je ve velké tísni a zeptá se, "A co doktor, jak to, že si nebyla s ním?!".
Vycítím, že by u mne raději přivítal noc prožitou s doktorem, Boris je pro něj velmi silný soupeř na poli lásky, je znepokojený a přejíždí si jazykem nervózně rty, je ze všeho úplně zmatený, v duchu se tomu usměji. "Nedělej si starosti, ani doktor nepřišel zkrátka.", ujistím ho a v podstatě mluvím pravdu, i když se nic nestalo, k ničemu nedošlo a začínám se tím vším velmi bavit, chci Marka potrápit, je to pomsta za to, jak před chvíli využil situaci ve svůj prospěch. V mém sporu s tou ženskou se postavil na její stranu a za to bude těžce pykat, nemohu to jen tak nechat a on si vůbec neuvědomuje, co za tu zradu ode mne může čekat. V hlavě má jiné věci, vězí až po krk kvůli Borisovi v žárlivosti, to si vždy vzpomene Toma a začne si o něj dělat starosti, zase má potřebu jeho jménem se pokusit na mě zatlačit, "A co Tom, ví to a ty ses už s ním rozešla???".

"Nevím, jestli to ví, já s ním už dlouho nemluvila, ale ty mu to určitě povíš.", řeknu docela klidně a Marek překvapeně zalapá po dechu, ještě mu úplně nedošlo, že mě tím už dál nemůže vydírat, na Tomovi mi dávno nezáleží. A je mi zcela jedno, co mu Marek napovídá za nesmysly, Tom už patří do mé minulosti, i když to zatím neví, ale nechce se mi o Tomovi dál s Markem bavit a vstanu z postele a krátce oznámím, "Boris je zraněný a asi je v bezvědomí!". Snažím se tím Marka zasvětit do toho, co od něj potřebuji, "Odneseš Borise do auta, ale zabal ho do deky a já zatím posbírám jeho šaty!", nařídím Markovi, "A dělej, Boris potřebuje doktora!", mluvím k Markovi tónem, který nesnese odpor, ale je to nutné, nehodlám se s ním dohadovat.
Marek sice zaváhá, vůbec se mu do toho nechce, ale nakonec jde, vše udělá a přehodí si Borise přes rameno jako pytel brambor, ale to ještě snesu, Boris je kus chlapa a Marek se s ním nadře, ale jak mu bouchne hlavou o rám dveří, to je už na mě moc. "Opatrně!!!" zasyčím na Marka výhružně, ale neodpoví a tak ho následuji do haly a u dveří z bytu stojí ta megera, je sice překvapena tím, co Marek vleče, ale otevře dveře doširoka a vítězně se usmívá, je viditelně ráda že se mě zbavila. Chová se, jako by tady byla doma a vím, že začne doktora zpracovávat, ale raduje se předčasně, doktor ji stejně vyhodí a kdyby to bylo nutné, tak se o to sama pokusím i za cenu, že s doktorem skončím v jeho v posteli, ale nemohu dovolit, aby nade mnou vyhrála, má hrdost to nemíní dopustit.

Pomsta je sladká, její chuť mám stále na jazyku, ale teď s tím musím přestat a začít myslet jen na Borise a přemýšlet, kde seženu lékaře, snažím se to vyřešit a na něco přijít, než výtah sjede do přízemí, ale vyruší mě Marek. "Běž zjistit, jak to vypadá na chodníku, nesmí nás nikdo vidět!", požádá, "Proč?", zeptám se nechápavě, "Vypadám, jako bych někoho zabil a odklízel jeho mrtvolu a někdo by mohl zavolat na policii.", vysvětluje a to mě vyleká. Jdu nakouknout na ulici a máme štěstí, nikdo venku není, chodník je prázdný, jen naproti v parčíku někdo venčí psa, ale je otočen k domu zády a tak kývnu na Marka, podržím dveře a jak projde pospíším si za ním.
Marek své auto naštěstí zaparkoval blízko vchodu, "Kam, ho mám dát?", zeptá se, "Dozadu, sednu si k němu.", rozhodnu se a vidím, že se to Markovi nelíbí, ale nakonec poslechne, nasoukám se na zadní sedadlo a Marek se ihned rozjede. Na nic nečekám a okamžitě se Borisovi začnu věnovat, narovnám mu hlavu a snažím se upravit deku, stále se rozevírá a odhaluje jeho úžasné tělo, nemohu pohledu na něj odolat. Přitisknu tvář na jeho hruď a poslouchám rozechvěně tlukot jeho srdce a po chvíli začnu na jeho prsa tisknout polibky, jeden za druhým, obkličuji jeho bradavky a okouzleně zavzdychám, je tak vzrušující dotýkat se svými rty jeho kůže.

"Okamžitě s tím přestaň, pokud nechceš způsobit nehodu!!!", napomene mě Marek, překvapeně zvednu hlavu, jeho hlas je divný, zní jako by slova pasíroval přes sevřené rty, ale nehodlám ho poslechnout a jen mu poradím, "Dívej se před sebe na cestu a ne do zrcátka!". Ale jsem si jista, že Marek nás bude dále pozorovat, nevydrží se nepodívat a chápu jeho pocity, ale zacítím potřebu, ještě více ho potrápit a on si to zaslouží, zradil mou důvěru, tu bestii z doktorova bytu nevyhodil, místo na mne, více myslel na své zájmy. A bez zaváhání se znovu skloním k Borisovi a mé toužící rty pokračují v rozdávání polibků a sjíždí na jeho pevné břicho a nakonec má tvář skončí zabořením v jeho klínu, ale to jsem už přehnala, Marek více nevydrží a prudce zabrzdí.
Náraz se mnou smýkne do opěradla u předního sedadla a Boris málem přepadl dopředu, "Marku, ty si blázen, chceš nás zabít?!", zakřičím, jsem z toho docela otřesena a než se vzpamatuji, popadnou mě zezadu ruce a vytáhnou ven z auta. Markovi oči nebezpečně žhnou a prudce dýchá, "Jsem blázen, ale do tebe!", odpoví přidušeně, jako by se mu nedostávalo dechu, přisaje se drsně na mé rty až tak, že vnímám bolest i chuť krve a jeho jazyk se nemilosrdně vklíní do mých úst, cítím ho až vzadu na patru. Je mi to nepříjemné a začnu se bránit, konečně se osvobodím a bez přemýšlení jednu facku mu na tvář vrazím a k mému zděšení mi ji okamžitě vrátí, je to silný úder, vůbec se neovládá a nemít auto za zády, spadla bych na zem, z leknutí si přitisknu dlaň na tvář, bolí to a pálí.

Konec 15. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (183)
Zobrazit starší komentáře

101 Elis Elis | Web | 13. března 2016 v 11:30 | Reagovat

[100]: Tak tomuto téma je potřeba věnovat více pozornosti a proberu ho vážně i nevážně podle okolností...

Máš pravdu, není smrad jako smrad... čich nám neomylně signalizuje kdo nám smrdí a kdo voní a podle toho se rozhodujeme s kým vlezeme do postele... mnozí muži to neberou vážně a domnívají se, že chlap má smrdět a že to ženám nevadí a to je velký omyl... není nic horšího než když se muž vyzuje, zvedne paže, odhalí klín nebo na ženu dýchne a ta se z toho málem vyvrátí a sex si rozhodně neužije, je to pro ni utrpení... ten nechutný zápach způsobují bakterie, které se množí v potu a jiné nečistotě, takový smrad působí odpudivě a nemá nic společného s mužností a s přitažlivou vůni mužského těla, nebo s feromonem...

Chlap nesmí smrdět a je úplně jedno jaké má povolání a jakého je věku, chlap má vonět čistotou a pokud vyrazí za ženou s chutí na  sex, měl by vlézt pod sprchu, umýt si zuby a nejíst nevhodná a smradlavá jídla, nekouřit a nepít pivo... ženy nevyžadují, aby se muž nalil litry kolínské a vystříkal na sebe několik sprejů a "smrděl" jak drogérie, to je už je přes čáru, tím se "zabije" příjemná a sexy vůně mužského těla a to je vždy velká škoda... :-D

102 Elis Elis | Web | 13. března 2016 v 11:41 | Reagovat

[100]: Boris - Adonis, to se vážně rýmuje, ale je třeba v mytologiích provést zásadní změnu, Adonis je už dávno mimo hru, je potřeba jeho jméno nahradit jménem Boris, symbolem mužnosti, síly a neodolatelné krásy nyní je Boris, Adonis mu nesahá ani po kotníky... :-D

Boris je vyvolený a Bohy určený k tomu aby plodil děti a nemusí používat ochranné prostředky, mít dítě s Borisem je sen každé ženy a musíš se s mířit s tím, že svět zaplaví jeho úžasní potomci... :-D

Co myslíš tou lidskou vlastností, Boris má vše co má muž mít, je nádherný, mužný a inteligentní a ženám se velmi líbí a to je to nejdůležitější, Boris ví, že mu závidí muži, ale neřeší co si o něm myslí... pochybuji, že s nafouklým břichem může být muž více sympatičtější, na takové rady ti Boris nenaletí, jak si na to vůbec přišel, doufám že doma nemáte často na jídelníčku čočku, hrách a fazole... :-D :D

103 Elis Elis | Web | 13. března 2016 v 12:14 | Reagovat

[99]: Pax díky, jak se do sebe pustí ženské a jde o chlapa, tak jde často i o život... :-)

104 pax pax | 13. března 2016 v 18:28 | Reagovat

[103]: to ano ;-)

105 Van Vendy Van Vendy | Web | 13. března 2016 v 19:54 | Reagovat

Čím dál víc se mi celý příběh rýsuje jako dobrý námět na film. Láska, intriky, nebezpečí, bejvalci a bejvalky, nenávist... a exotické prostředí. Pokračování nabývá grády. :-)

106 S-hejvi S-hejvi | Web | 13. března 2016 v 22:10 | Reagovat

Úžasné čtení na večer, moc pěkné pokračování! :)

107 Jana Jana | Web | 14. března 2016 v 10:33 | Reagovat

pěkné :-)

108 Ella Ella | Web | 14. března 2016 v 11:33 | Reagovat

Jupííí :)

109 darlings-pokemons darlings-pokemons | 16. března 2016 v 12:36 | Reagovat

Děkuji moc za zlepšení nálady, děkuji

110 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 16. března 2016 v 23:06 | Reagovat

Děkuji mno jak mě se z něj nechtělo..

111 Zdena Zdena | 16. března 2016 v 23:32 | Reagovat

[101]:

[102]: Elis parááádně napsaný! ;-) Semlelas ho do sekaný, došli mu náboje! :D Proč do Borise v jednom kuse št'ourá! [:tired:] Boris je božíííííííííí!!!!!!!!! ;-)  ;-)  ;-)

112 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 8:01 | Reagovat

[104]:Přesně tak pax... :-)

113 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 8:09 | Reagovat

[105]: Myslím že ano, už jsme o tom myslím i mluvili někdy z počátku prvních dílů, možná knížka, až ji vydám, se může stát námětem na film... příběh "nabývá grády", to jsi vystihla, jsme zatím na začátku příběhu... ;-)

114 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 8:10 | Reagovat

[106]: Moc děkuji, jsem ráda, že příběh ti zpříjemnil večer...

115 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 8:10 | Reagovat

[107]: Jani děkuji...

116 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 8:11 | Reagovat

[108]: Díky za jupííí, to mluví za vše...

117 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 8:12 | Reagovat

[109]: Není zač a taky děkuji...

118 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 8:13 | Reagovat

[110]: To chápu, ale raději na to nemysli...

119 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 10:40 | Reagovat

[111]: Díky, ale já to tak neberu, nemám v úmyslu Kinga do něčeho "namlet", z mé strany to beru, jako běžnou výměnu názorů a rozdílné i pochopitelné pohledy odlišných pohlaví na jednoho muže a je to ve formě "dobírání", o nic vážného přece nejde... pochybuji, že vystřílel náboje, je to přece velmi vtipný, chytrý a vzdělaný muž a myslím, že to všechno bere stejně jako já a to "nevážně"... navíc je normální, že pokud někdo nějak vybočuje z průměru a je nějak výjimečný a to Boris je a i když se ničím neprovinil, snad jen tím, že existuje, tak může Boris v druhých vzbuzovat různé pocity atd. a nevidím důvod kolem toho dělat průvan... :-D

120 Zdena Zdena | 17. března 2016 v 18:31 | Reagovat

[119]: Průvan nech bejt a bacha si dávej! Von Borisa nenávidí! :-(  :-(  :-?

121 Zdena Zdena | 17. března 2016 v 23:38 | Reagovat

Elis jak si na tom s pokračkem? Hlava mi nebere proč nestíháš ??? knížku máš hotovou né!!! Název s Borisem je super! 8-)  :-P  ;-)

122 Elis Elis | Web | 18. března 2016 v 2:16 | Reagovat

[120]: Dávám si pozor a to, že Borise nenávidí, naznačují jeho výpady, ale to může být také nadnesené z jistých důvodů...

123 Elis Elis | Web | 18. března 2016 v 4:17 | Reagovat

[121]: Času mám pořád málo, ale snažím se, ale nebudu už uvádět termín publikování, tím to asi vždy zakřiknu, stane se něco naprosto neočekávaného a termín nejde dodržet... knížka je napsaná, ale je to tlustá bichle a tak kapitoly  musím podstatně krátit, na blog by to bylo velmi dlouhé... vynechávám jisté podrobnosti a část událostí a musím to dopsat tak, aby děj seděl a všechno na sebe navazovalo, nesmím proto nic opomenout a musím myslet na všechno a to je dost náročné atd.,je to složitější než psát nový příběh...

124 Elis Elis | Web | 18. března 2016 v 4:21 | Reagovat

[121]: Jméno Boris je přímo magické a do názvu patří i na blogu a kdybych tušila, že publikování příběhu nakonec neskončí s prázdninami, ale bude dále úspěšně pokračovat, tak název příběhu by zůstal původní, tedy i se jménem Boris a možná bych ho ani nekrátila a rozhodla bych se jinak, bylo by mnoho dílů na mnoho měsíců a neměla bych s tím tolik práce...

125 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. března 2016 v 11:02 | Reagovat

[111]: Nikto ma nikam "nesemlel". Ja bojujem proti Borisovi, aby som hlavne Tebe otvoril oci...

Autorka Elis to chape spravne - mame veselu diskusiu. Ty si zbytocne agresivna.

BTW Naozaj nemu flatulencie? Tak uznavam, ze Boris je neskutocny zazrak!

126 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 18. března 2016 v 11:56 | Reagovat

Ahoj jak se máš?

127 Zdena Zdena | 18. března 2016 v 12:51 | Reagovat

[125]: Agresivní kdes na to přišel, krev neteče! Chráním Borisa místo Elis, zlehčuje to!! :-(  :-(  :-?

128 murielana murielana | Web | 18. března 2016 v 20:10 | Reagovat

[127]: Hurá do boje chránit broučka Borise ;-)  ;-)

129 Zdena Zdena | 18. března 2016 v 20:22 | Reagovat

[125]: Nač otvírat oči?  O co de!!! :-?  :-?  8-)

130 Zdena Zdena | 18. března 2016 v 20:28 | Reagovat

[125]: Co je flatulencie, nemoc? :-?  :-?  :-?

131 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. března 2016 v 20:28 | Reagovat

[129]: Pravdu mas! Zabit toho smrada aj so zavretymi ocami. (Jeho by sa podla vsetkeho malo dat rozoznat po hmate - jejho maly nstroj lasky, zakrnely, pokriveny - inac by si nemusel vybijat komplexy u pocetnych dam, len aby si zdvihol sebavedomie, nie?

132 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. března 2016 v 22:22 | Reagovat

[130]: Prdenie, nie chorobne. NOrmalne prdenie. Ak Boris prdi, tak je aspon trochu ludsky, normalny...inac je to papierova figurka.

133 Elis Elis | Web | 18. března 2016 v 23:39 | Reagovat

[125]: Správně, máme veselou diskuzi... život má být veselý zvláště když je na světě skvěle a doufám že to tak necítím jen já, ale i ty a také ostatní... :-)

134 Elis Elis | Web | 18. března 2016 v 23:40 | Reagovat

[126]: Jde to a jak ty...

135 Elis Elis | Web | 19. března 2016 v 0:08 | Reagovat

[125]: Flatulencii má každý živý tvor a to Boris je, ale hlídá si jídelníček, aby stále i v posteli byl dokonalý, on je prostě bez chybičky... Boris je úžasný, je to zázrak mezi ostatními muži, kteří si s flatulencií starosti nedělají a ženy v takové chvíli touží mít po ruce plynovou masku... :-D

136 Elis Elis | Web | 19. března 2016 v 0:16 | Reagovat

[127]: Zdeni, já nic nezlehčuji, není co, Borisovi přece nic nehrozí, on se umí o sebe postarat a nezajímá se o to, co lidé o něm povídají...

137 Elis Elis | Web | 19. března 2016 v 0:21 | Reagovat

[128]: Pozor, aby se to nezvrtlo, pří dívčích válkách se muži nejen zneužívali, ale i zabíjeli...

138 Elis Elis | Web | 19. března 2016 v 0:58 | Reagovat

[131]: :D Ze zavřenýma očima nastane problém, pokud půjdeš po hmatu zabiješ nepravého, Boris je naštěstí pravý opak toho co popisuješ, nepotřebuje si zvyšovat sebevědomí... :-D

139 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. března 2016 v 6:41 | Reagovat

[138]: Pri velikosti toh zakrpateleho Borisoveho penisu sa nemozes zmylit. Musis mat len spravnu pinzetu a keby si otvorila oci, tak je dobre mat po ruke aj lupu!

140 Zdena Zdena | 19. března 2016 v 9:40 | Reagovat

[139]: To sou tvý míry, koukáš do zrcadla že jo!!! :-P  :-P  :-P

141 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. března 2016 v 11:02 | Reagovat

[140]: Samozrejme! A preto dobre viem, o čom hovorím!!!

142 Zdena Zdena | 20. března 2016 v 20:55 | Reagovat

[141]: Tím se nechlub!!! :-P  :-P  :-P

143 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. března 2016 v 1:07 | Reagovat

[142]: Preco nie? To nema kazdy, napr. Ty osobne urcite nie, alebo?

144 Elis Elis | Web | 21. března 2016 v 10:56 | Reagovat

[139]: Kingu co od toho očekáváš, snad ne to, že všechny holky a ženy přestanou snít žhavé sny o Borisovi a vymění ho za tebe... :-D

145 Elis Elis | Web | 21. března 2016 v 11:00 | Reagovat

[141]:[142]: To má Zdena pravdu, při svých  ambicích, raději své nedostatky pečlivě musíš tajit... :-D

146 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. března 2016 v 11:18 | Reagovat

[145]:

[144]: Nic nemusim tajit - moje vysledkdy hovoria sami za seba! Ja som ten SUPER, nie nejaky privandrovalec-chudacik zmrzacely. (Velky penis - vazna choroba!)
Chudak Boris! Doteraz som myslel, ze je len pripad pre psychiatra, ale teraz vidim, ze aj sikovny urolog alebo sexuolog si pridu na svoj ucet...

147 Elis Elis | Web | 21. března 2016 v 11:24 | Reagovat

[143]: Zdena má pravdu, tím se vážně nechlub... :-D
Doufám, že převážná většina můžu nemá na svém těle něco tak mrňavého... ;-)

148 Elis Elis | Web | 21. března 2016 v 11:38 | Reagovat

[146]: Pobavil si mě, ale musím za chvíli zase do práce a tak rychle pár slov...
Oceňuji jak ti leží na srdci Borisovo dobro, ale nemusíš si dělat starosti, Boris je v pohodě... ale pokud musíš nosit sebou lupu a bez ní se nedohledáš, neměl by si váhat a odborníka co nejrychleji navštívit, pár cm navíc by ti snad dovedl vykouzlit... :-D

149 Elis Elis | Web | 21. března 2016 v 11:53 | Reagovat

[147]:Vzpomněla jsem si přitom na seriál "Sex ve městě", na díl s nešťastnou Samanthou naříkající nad mrňavým příslušenstvím svého jinak krásného přítele...

150 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. března 2016 v 12:37 | Reagovat

[148]: Ja ich nepotrebujem - nikto sa doteraz nestazoval a to su uz roky, co je to v cinnsoti! Ja myslim, ze sa otazka rozmerov strasne precenuje. Ucil som sa, ze priemer je pätnast cm. Zrazu tvrdia niektori uplny nezmysel. (Pritom ja som v tomto odbore odborne skoleny...)

Fotografie a kamera vedia tu "vec" posadit do nerealnej velkosti, co vedie k pomylenym predstavam publika! :-D

151 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. března 2016 v 12:38 | Reagovat

[149]: Nepozeral som to prakticky nikdy, ale je to halt korenie, aby bola  - pri sirsie a znacen proste(!) publikum "zabava"... ;-)

152 Elis Elis | Web | 22. března 2016 v 17:27 | Reagovat

[150]:Tuhle otázku přeceňují hlavně muži, jde o znak jejich mužnosti, stojí na tom jejich sebedůvěra v milostném konání... jestli těch pár cm navíc potřebuješ nebo ne nemohu na dálku posoudit, musím to vidět nebo si sáhnout...   je skvělé, že za dobu své činnosti nedostáváš žádné stížnosti, je vidět že své povinnosti neodbýváš a za to tě chválím... :-D
Odborníci tvrdí spoustu věcí, ale co platilo před lety už nemusí platit nyní, tak 15 cm už nemusí na průměr stačit... nemám nereálné představy, k posuzování mužského nadělení, nepoužívám foťáky a kamery, vystačím si se svým zrakem a ten je v odhadu neomylný... :-D

153 Elis Elis | Web | 22. března 2016 v 17:57 | Reagovat

[151]: To si o hodně přišel, co tedy děláš po večerech, nejsi náhodou odtržený od reality, najdi si seriál na netu a podívej se na všechny díly a zjistíš, že nic o životě, ženách a sexu nevíš... :-D Co myslíš tím, že je to vhodné "pro širší a prosté publikum", tím chceš jako naznačit, svou výjimečnost a v čem prosím tě, to by mě vážně zajímalo... ;-)

154 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:22 | Reagovat

[153]: Samoliter! Som velmi velmi vynimocny, ved o.i. som kral!

Moja vynimecnost ma mnohe aspekty. O tom neskor. Musim balit, v piatok letime do Tokia. Aspon tycinky na papanie si musim najst a zabalit...(Ked budem mat stastie, tak mozno najdem este niekde aj ten "privesok" o ktorom tu sa to stale toci. Ale neviem, kde som zalozil lupu!!! :D  :D  :D )

155 Elis Elis | Web | 22. března 2016 v 22:58 | Reagovat

[154]: Jsi král a tak uznávám, že opravdu jsi výjimečný a na podrobný popis aspektů tvé výjimečnosti si počkám, až se vrátíš... jak to, že znovu do Tokia, tam si před pár dny byl, to tam létáš tak často... do pátku je spousta času, není na balení brzy... myslela jsem, že ten přívěsek nosíš trvale, tak si ho nezapomeň vzít sebou, Japonky jsou půvabné a lupu měj raději po ruce... ;-) :-D

156 Zdena Zdena | 23. března 2016 v 18:26 | Reagovat

[150]:

[152]: Ty jo, 15 cent'áků má bejt průměr [:tired:] to je dost nebo málo? ;-)  ;-)  ;-)

157 Elis Elis | Web | 23. března 2016 v 20:03 | Reagovat

[156]: Zdeni na to se mě neptej, to musí vědět každý sám, vnímání velikosti je velmi individuální... pokud toužíš po podrobnějších informacích dostaneš je od Kinga, on je podle svých slov odborník v tomto oboru školený... až se vrátí z cest po světě, tak ti to vysvětlí... ;-) :-D

158 Zdena Zdena | 24. března 2016 v 19:43 | Reagovat

[157]:  On odborník a na co? Každej to tvrdí a sou jen amatéři! :-P  :-P  :-P

159 Victoria Autumn Victoria Autumn | Web | 25. března 2016 v 12:29 | Reagovat

Děkuji, ano to bývá.

160 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 26. března 2016 v 5:45 | Reagovat

Ahoj jak se máš? ;-)

161 Victoria Renkse Victoria Renkse | Web | 26. března 2016 v 11:33 | Reagovat

Ahoj jak je

162 Artis Artis | Web | 26. března 2016 v 20:26 | Reagovat

Ah nesnáším ji, ta facka jí tak patřila! Neskutečně moc dobře napsané. Jen jsem zvědavá, jak kdo přežije a kolik lidí ještě bude zraněno?

163 Zdena Zdena | 30. března 2016 v 17:31 | Reagovat

Elis neodpovídáš na maily!!! Si v pohodě??? :-|Stíháš pokráčko, kdy bude? 8-O  ;-)  8-)

164 Baruš Baruš | Web | 31. března 2016 v 4:52 | Reagovat

Já bych toto vůbec psát nemohla ,takhle to číst me docela baví, ovšem tyhle zápletky na styl červené knihovny bych fakt nevymyslela :-D mimochodem neber to teď prosím špatně, ale přijde mi že strašně pouzivas spojku a. Já si toho kolikrát nevsimnu ale někdy je to zas jediné co vnímám a oči mi litaji jen k tomu a. Já zas nic neříkám taky mám svůj styl psaní,me pro změnu nic neříkají tečky a velká písmena jako začátek nové věty :-D jen me napadlo že bych ti to sem mohla napsat.ať mas taky nějakou kritiku když už tak dobře pises ne :-P  :-D

165 Elis Elis | Web | 31. března 2016 v 20:46 | Reagovat

[158]: Ty si myslíš, že je King amatér, to pochybuji, myslím, že má odborné vzdělání a hlavně se usilovně věnoval praxi... :-D

166 Elis Elis | Web | 31. března 2016 v 20:47 | Reagovat

[159]: Bohužel, každá láska nemá šťastný konec...

167 Elis Elis | Web | 31. března 2016 v 20:48 | Reagovat

[160]:[161]: Děkuji za zeptání, nestěžuji si...

168 Elis Elis | Web | 31. března 2016 v 20:55 | Reagovat

[162]: Ohledně facky sdílíš stejný názor s Markem... tato dovolená vzhledem k lidem kteří ji spolu tráví a mají i výbušné a vzpurné povahy, jejich vztahy jsou velmi komplikované a rozhárané, tak to není jednoduché, dějí se a dál dít budou různé i nebezpečné události... moc děkuji za pochválení, jsem ráda že se ti tato část příběhu líbí...

169 Elis Elis | Web | 31. března 2016 v 20:58 | Reagovat

[164]: Ohledně zápletek, tak si myslím, že by si určitě nějaké vymyslela nebo se inspirovala ze svého života, tak jako já... v životě se dějí nepředvídatelné věci, někdo žije poklidně a jiný má život nabitý nepředvidatelnými událostmi, že by to stačilo na spoustu knih, každý máme jiný osud... spojky používám, píšu stylem dlouhých souvětí a bez spojky se to neobejde, ale dávám si pozor, aby "a" nebylo v souvětí často, je potřeba si na můj styl psaní zvyknout...

170 Elis Elis | Web | 31. března 2016 v 21:07 | Reagovat

[163]: Ve spěchu jsem tvůj komentář málem přehlédla... omlouvám se za emaily, v nejbližší době ti odpovím, na email k blogu jsem trochu pozapomněla... jsem v pohodě, mám teď příjemně náročné období a v hlavě mám jiné věci, tak psaní mi jde pomaleji...

171 Zdena Zdena | 1. dubna 2016 v 23:49 | Reagovat

[170]:  To neva napíš jak to půjde. Maily nespěchaj, pohni s příběhem! Příjemně náročný období [:tired:] co to má bejt? O_O  ;-)  ;-)

172 Elis Elis | Web | 2. dubna 2016 v 13:42 | Reagovat

[171]: Na emaily ti postupně odpovím a na příběhu po chvilkách pracuji... co je "příjemně náročné období" vysvětlovat podrobně nebudu, ale možná o tom napíšu příběh nebo povídku...

173 kelly145 kelly145 | Web | 6. dubna 2016 v 16:48 | Reagovat

Taaak konečne som to všetko dohnala ! Ďakujem za krásne zlepšenie popracovného dňa !

174 Zdena Zdena | 9. dubna 2016 v 12:11 | Reagovat

[172]: Elis kdy sem hodíš pokráčko s Borisem? Z videjka a co si sepsala domýšlím že borec tě nezdržuje ;-) nevyvaluj se doma a piš!!!!!! ;-)  ;-)  :-)

175 Elis Elis | Web | 9. dubna 2016 v 13:42 | Reagovat

[173]: Děkuji, jsem moc ráda, že ti příběh zlepšil a zpříjemnil den...

176 Elis Elis | Web | 9. dubna 2016 v 13:49 | Reagovat

[174]: Bude to brzy, nejpozději zítra večer, ale nechci to zakřiknout, většinou když oznámím termín něco důležitého mi do toho vleze... ty jsi všímavá nebo jsi jasnovidka, neboj dávám další část příběhu dohromady a píšu, píšu píšu...

177 Elis Elis | Web | 10. dubna 2016 v 12:56 | Reagovat

[176]: Čeho jsem se obávala se stalo, mám tady nečekanou a nezvanou návštěvu, nevím na jak dlouho zůstanou a jestli stihnu na příběhu dodělat poslední úpravy... pokud ne, tak se publikování posune na pondělí, ale doufám, že se mě je podaří vystrnadit co nejrychleji a dnešní termín ještě stihnu...

178 Zdena Zdena | 10. dubna 2016 v 15:21 | Reagovat

[176]: Sem všímavá. :-D Pokád' se to zkoní nepiš termín!!! :-?  :-(  :-(

179 Zdena Zdena | 10. dubna 2016 v 15:33 | Reagovat

[177]: Je to v pytli!!! Vyraz je, nemůžu se dočkat pokráčka! Sem napnutá co Ema udělá s debilem Markem v odplatě  za facana! Dělej s návštěvama co já nepozvaný nepouštím!!! :-P :-P  ;-)

180 Elis Elis | Web | 10. dubna 2016 v 18:39 | Reagovat

[178]: Je to tak, jak jsem psala předtím, vždy to zakřiknu...

181 Elis Elis | Web | 10. dubna 2016 v 18:52 | Reagovat

[179]: Tak návštěva odešla, ale připravit příběh k dnešnímu publikování už nestihnu, docela mě rozhodili, nejsem soustředěná a něco bych v textu mohla přehlédnout...
Máš dobré rady ohledně návštěv, ale pro mne a tuto situaci se nehodí, nejsou to cizí lidi, je to rodina... podobné přepadovky a hovory absolvuji už dlouho, ale marně jim říkám, že je to naléhání zbytečné, své rozhodnutí nezměním, je to můj život...
Musíš si počkat, jak naloží Emily s Markem nebudu dopředu prozrazovat...

182 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 17. dubna 2016 v 17:55 | Reagovat

úžasné :)

183 Elis Elis | Web | 25. dubna 2016 v 15:57 | Reagovat

[182]: Děkuji...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."