"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 18. část

29. května 2016 v 20:53 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předcházející části příběhu...

Spraví mi to náladu, upírám na něj netrpělivě oči a čekám, co bude dál, nechci tady dlouho stát, Fabio potřebuje prázdnou chodbu a dostatek času, aby mohl Borise odvézt, rychle se rozhodnu, zavelím to jeho, "Jdeme!" a vykročím ke schodišti. Sbíhám dolů a policajt mě mlčky následuje, vydrží s tím až před penzion, tam si pospíší otevřít mi dveře od auta, posadím se a on se zadívá hluboce do mých očí, mám z toho najednou podivný pocit. "Měla byste něco vědět, jste velmi krásná a okouzlující, ale vaše půvaby mé vyšetřování neovlivní!", prohlásí důležitě, silně zabouchne dveře a obchází auto, zatím co o tom zmateně přemýšlím. To jsem ještě nezažila, "Bože, on je asi gay!", zanaříkám, to se mi ho těžko podaří svést, ale možná mám štěstí a je to jen vzorný, neúplatný policajt, bude i na ženský a tak mám stále velkou naději.


Elis
Letní romance s Borisem - 18. část

Mé půvaby prý jeho vyšetřování neovlivní, to se ještě uvidí, nic o mně neví a netuší, čeho všeho jsem schopna, když mi o něco jde nebo to nutně potřebuji a to, co si dovolil tak důrazně mi sdělit, je od něj jen trapné tvrzení, kterým se něco snaží zakrýt. Je sice schopen vést vyšetřování, nebo zadržet zločince, k tomu je cvičený, ale pokud není gay, musí mi dříve nebo později podlehnout, je k tomu od přírody naprogramovaný, zbývá mi jen stisknout to správné tlačítko a věci se nezadržitelně dají do pohybu. Proti ženě je úplně bezbranný, toho se právě obává, předem o sobě pochybuje, sám sobě nevěří a cítí se mnou ohrožený, proto se rozhodl pronést to své varování, tím mě míní odradit od všech mých pokusů ke svádění.
Působím na něj mnohem víc, než si sama zatím připouštím, ale on to v hloubi svého nitra mnohem více cítí, je mnou už zasažený, znepokojeně vnímá prudké šumění vzrušené krve ve spáncích a zahlédla jsem náznak věcí příštích v jeho očích. Snaží se to utajit a ovládnout se, ale je chlap a v takové situaci svému tělu neporučí, nemůže své puzení ničím zastavit, není vůči mně imunní, žádné předsevzetí nebo jeho vůle na tom nic nezmění. Jeho hluboký pohled, mluvil za vše, byl velmi výmluvný, má oprávněný strach ze svých pocitů a touhy, ten muž mne bude dobývat, já to vím a on to tuší, jen se s tím zatím nesrovnal a vše o co se nyní snaží, jsou jen chabé pokusy, jak oddálit nevyhnutelné a jsou předem k neúspěchu odsouzeny.

Zápasí v něm touha s obavami, žádné jiné vysvětlení pro jeho chování není, zaujala jsem ho, ale přišlo to náhle a nečekaně a je tím velmi překvapený, nepočítal s tím, ale patřím k ženám, do kterých se muži na první pohled zamilovávají a chápu, že je tím zneklidněný. Celý život se snaží mít své city pod kontrolou, být odolný a silný proti všem nástrahám, plnit bez váhání své policejní povinnosti a najednou se mu to nedaří, zakolísal a musí to vnímat jako své selhání, potřebuje čas, než se s tím smíří a zjistí, že se mu nic zlého neděje. My dva jsme se měli se setkat, vycítím vždy od prvního pohledu, který muž bude v mém životě hrát důležitou roli a můj instinkt mě zase nezklamal, jen dopředu nevím, jak to všechno skončí, to se nedá předvídat.
Život a city jsou vždy velmi provázané a složité, on je nyní zmatený, odhání od sebe mé kouzlo a mámení a ke své obraně použije vše, co má v záloze, ale marně, už jde jen o způsob, jak a kdy si ho podmaním a nic ho přede mnou nezachrání. Velmi na to spěchám, je pro mne životně důležitý a mám málo času, nemohu si s ním zvolna dlouhé týdny pohrávat, ve hře je příliš mnoho, jde o Borisův i můj život, nejde jen tak čekat a přihlížet co bude dál, musím něco zásadního udělat. Jsem připravena rozehrát svou hru a rychle si ještě výš povytáhnu už tak krátkou sukni, odhalím v celé kráse dlouhé a štíhlé nohy, které nabudí u mužů představy o tom, kde začínají i končí a pozoruji, jak otvírá dveře na druhé straně vozu, nakloní se a na pouhý okamžik se zarazí.

Sjede po mně pohledem, kterému nic neunikne, jeho oči pomalu putují od střevíčků nahoru po mých nohou a zdrží se v místě, kde začíná sukně, co je dál si může jen domýšlet, zatím co pozorně sleduji jeho výraz i to jak prudce dopadne na sedadlo, až se auto zhoupne. Položí ruce na volant a zadívá se před sebe, opakovaně se nadechne a vydechne, jeho pohled je nepřítomný, o něčem přemýšlí a vypadá nerozhodně. Setrvá tak dlouhou chvíli, než naposledy nabere zhluboka dech a zeptá se, "Sedí se vám pohodlně?", je to zbytečná otázka, jen přikývnu, ale pohybu mé hlavy si nevšiml a domnívá se, že neodpovídám z jiných důvodů, že se zlobím a nadzvedne ruce, několikrát s nimi jen tak plácne do volantu.
Vnímám z toho jeho bezradnost, má obavy, že něco zkazil, "Doufám, že jsem vás tím, co jsem řekl, neurazil.", promluví a zní to nejistě, "Musím být nestranný!", vysvětluje dál svou neomalenost a připadá mi to jako omluva, asi má z toho provinilý pocit. Rozhodnu se mu to neulehčit a dál mlčím a on pomalu ke mně otočí hlavu, jeho pohled mne zalehne, udělám to samé a zírám do jeho očí, jsou jiné, potemněly a ztratily svou průzračnost. Přímo vnímám, jak jeho zneklidněné nitro je rozbouřené, o něčem důležitém se rozhoduje, "Zapněte si pás!", vyzve mne nečekaně, "To je snad zbytečné.", protestuji, "Kavárna je kousek odtud, můžeme jít i pěšky!", navrhnu, ale to bez vysvětlení odmítne, rozhodnu se neposlechnout.

Vyzývavě se na něj zadívám a čelím jeho utkvělému pohledu, oči mu sklouzly na mé nahé rameno a neuniklo jim, že šaty téměř odhalují i další části mého těla, chybí kousek a viděl by i bradavku a nevědomky si špičkou jazyka olízl ret. Ráda bych věděla na co právě myslí, ale to se mohu jen domýšlet a jsem zvědavá, čím a jak mě k zapnutí pásu donutí, ale zkusí to po dobrém, "Prosím, udělejte to!" a zní to podezřele a naléhavě, přemýšlím, co tím sleduje. Najednou mi to dojde a polekám se, já se v něm asi zmýlila, špatně jsem ho odhadla a to se mi nestává, ale on mě podvedl, nepojedeme jen za roh a nemíní jít se mnou do kavárny, přikývl na můj návrh, jen abych mu věřila a neodmítla s ním rozhovor.
To je od něj podlé chování, myslí si, že nemusí dodržovat pravidla, že nevím, jak to tady chodí a má se mnou jiné plány, je těžké je uhodnout, je plno možností a nejvíce se obávám, že mne odveze k výslechu do nějaké šedivé, ponuré kanceláře na policii. Už jen to mne psychicky zničí, vím z filmů, co policajti umí, jak každého donutí mluvit, nakonec řeknu i to, co bych neměla a možná se i pod nátlakem přiznám k tomu, co jsem vůbec neudělala, nebo vypáčí ze mě Borisovo jméno, a že to byl on, kdo Lucase zranil. Tak to tedy ne, k tomu nesmí dojít, to nedovolím a rozhodnu se vystoupit, ale je pozdě, ozve se klapnutí, zablokoval dveře a uvěznil mě v autě, "Okamžitě mě pusťte ven, nikam s vámi nejedu!", pronesu rozhodně. "A bez právníka s vámi nebudu mluvit!".

Chci, aby věděl na čem je a nezneužíval své postavení, zúročím tím rady od Fabia a doufám, že vzpomenutí advokáta ho trochu srovná a otevře mi dveře auta, ale k tomu se nemá a nespokojeně se na mne dívá. Prsty nervózně poklepává do volantu a nevěřícně kroutí hlavou, "To nemůžete myslet vážně!?", zadoufá, "V penzionu mluvit nechcete a já se vám jen snažím vyhovět.", v hlase mu zní zklamání nad mou nevděčností a provrtává mě dotčeným pohledem. "Porušuji kvůli vám všechny předpisy a vy to teď odvoláte!", začne s vyčítáním, "O co vám jde, co ještě po mě chcete!", vyzvídá a upírá na mě rozhořčený pohled, ale tón jakým se mnou mluví, se mi nelíbí, je příliš ostrý, "Co myslíte, že bude dál?!", zeptá se.
Ale to nevím, zaraženě mlčím a on se zlobí, "Odpovězte!", naléhá, pokrčím bezradně rameny, s očekáváním se na něj dívám, spoléhám, že sám něco vymyslí, ale jen přemýšlivě se na mne zahledí, začínám být z jeho utkvělého pohledu nesvá. Trvá to příliš dlouho, copak ho nic nenapadá, "Tak co bude, nechci sedět v autě celý den?", popoháním ho, jsem netrpělivá a on konečně odpoví, "Musíme si promluvit a s tím jste souhlasila.", připomene, "Ano, ale s neformálním rozhovorem v kavárně!", upřesním. "Já s tím počítám!", přikývne a tím mě překvapí, ale nedává mi to smysl, něco mi nesedí, "To vám nevěřím!", pochybuji o jeho slovech, tím ho vlastně obviním z podvádění, překvapeně zvedne obočí, "Co slíbím, to splním!", trvá si na svém.

Zatvářím se pochybovačně, "To jsem tedy zvědavá, jak své sliby plníte.", ušklíbnu se, "Ale raději nebudu nic riskovat a nikam s vámi nepojedu!", pronesu ironicky a zahlédnu, jak prsty pevně sevře volant a v zápětí je zase uvolní. Zopakuje to několikrát, dochází mu se mnou trpělivost, tím, co říkám je vytočený a prudce se ke mně natočí, "To už přeháníte!", napomene mne a zní to znepokojeně. "Proč mě podezříváte a z čeho?", chce si v tom udělat jasno a přesvědčit mne, že je důvěryhodný, ale nevěřím mu ani slovo, vím, o co mu jde. Chce získat mou plnou důvěru, tak se lépe s lidmi manipuluje a to on umí, znovu jej pozorně hodnotím, když se zlobí vypadá ještě lépe, je to velmi působivý muž.
Není oslňující krasavec, ale průzračné oči se mu lesknou, má pěkné rty a jeho tvář je nadmíru zajímavá, navíc má v sobě něco tajemného, co pečlivě skrývá před celým světem a to mne u mužů láká. Ráda odhaluji jejich tajemství, to o nich hodně prozradí a vše co je záhadné působí na mne přitažlivě a tak silně, že mne snadno kvůli tomu okouzlí i muži, o které zprvu nejevím žádný zájem, snad se mi to nestane i s policajtem, jen to ne, musím ho přestat vnímat, co by přitažlivého muže. Hlavně mu nesmím důvěřovat, není to princ na bílém koni, co s nasazením života se pustí do boje s drakem a hrdině mě zachrání před nebezpečím, nejsem v pohádce a jde mi o hodně a budu muset udělat vše, jak si udržet jeho přízeň, ale nenechám se zneužít.

Jen netuším, jak moc je ochotný mi pomoci, v popisu práce má spíše dostat mne za mříže, je to muž mnoha tváří, neměla bych se s ním zaplétat, ale mé odhodlání nepustit si ho k sobě příliš blízko nahlodává strach a obavy, že bez něj z obvinění nevyváznu se zdravou kůži. Můj instinkt na přežití mne podvědomě nutí využít každou možnost, co se mi nabízí a udělat vše, pro svou záchranu, i za cenu, že s ním navážu bližší vztahy, vnitřní hlas mě naléhavě přesvědčuje, že pokud to bude nutné, nic špatného na tom není. Mnohem horší je skončit ve vězení, plném nebezpečných a násilných ženských, ve smradlavé cele, kde by pro mne každá noc i den byl samé utrpení, při té představě mě přejede mráz po zádech.
Měla bych o tom začít uvažovat, pokud mi to pomůže v případě, že mi bude hrozit trest a vězení, svoboda za to stojí, i když se musí za ni někdy zaplatit i cena nejvyšší a on není odpudivý, je to příjemný chlap a jsem si jista, že by nebyl proti, jeho zájem nejde přehlédnout. Jeho hlas mě právě vyruší ze zvažování všech mých možností, "Proč mě podezříváte?", zeptá se a zní to naléhavě, chce znát odpověď a vadí mu, že dlouho mlčím,"Chcete vážně vědět, proč mám pochybnosti!", zeptám se pro jistotu a on rychle přikývne. "Tak mi vysvětlete, proč musím mít zapnutý pás na tak kratičký úsek cesty!!!", chci ho tím nachytat a pozorně sleduji, jak se tváří, "Tak o tom vám jde?", s úlevou se široce usměje, "O nic nejde a cestou jsem vám to chtěl vysvětlit.".

Jenže můj instinkt mi napovídá něco jiného, "Souhlasila jsem jen s kavárnou za rohem!", připomenu naši dohodu, přikývne, ale vzápětí mě poučí, že to není tak jednoduché, "Nesmí mě s vámi nikdo vidět!", řekne krátce, "Musíme zajet mimo město!", ve svých zdůvodněních je pohotový. Stejně mu nevěřím, muži zahnaní do kouta jsou perfektní lháři, jen mají jeden velký nedostatek, své lži si dlouho nepamatují, tím se dají za čas usvědčit, ale na to nemohu čekat, pravdu z něj budu muset dostat hned, pomocí záludných otázek. Pečlivě je promýšlím, s tím skrýváním mu na to nenaletím, to mi musí vysvětlit, prstýnek nemá, ženatý není, toho si u mužů všímám jako první, "Proč to skrývání a utajování!!!", zeptám se netrpělivě.
Podezíravě si ho prohlížím, jsem zvědavá, co nového zase vymyslí, "Vy jste obviněná a já vás vyšetřuji!" vysvětluje, "Můžu z toho mít problémy, výslechy se neprovádí u sklenky vína.", pokračuje klidným hlasem a co říká, působí věrohodně, je vážně chytrý. Nemám jak mu to vyvrátit, nevím, co si jako policajt může dovolit, ale podle mého mu žádné prozrazení nehrozí, je ráno, jsme na kraji města, blízko pláže a je malá pravděpodobnost, že potká jiného policistu nebo svého známého. Jsou tady hlavně turisté, nemá se čeho obávat a mám z něj zase ten divný pocit, co mi brání mu uvěřit, "Vybral jsem jedno krásné a tiché místo, v klidu tam všechno probereme.", pokračuje, nabízí mi dál svůj plán, vzdát se ho nemíní a zní to tajuplně a záhadně.

Nedůvěřivě mu naslouchám, "Tím myslíte jednu z vyšetřovacích místností na policii?!", zeptám se ironicky a je tím zaskočený, ale rychle se vzpamatuje a zasměje se, "Jste velmi vtipná.", pochválí mě, "Ale na policii vás opravdu nepovezu.", slibuje, ale mám stále pochybnosti. Je tady další divná věc, co ve mně vzbuzuje nedůvěru, nechápu, proč se mu nehodí, že chci i s právníkem jít přímo na policii, to by bylo nejlepší řešení, proč začal trvat na pouhém rozhovoru a vybízí mě k nějakým pochybným výletům do neznáma. O co mu jde, zamyslím se nad tím a zvažuji, jak moc je riskantní, nechat se odvézt bůhví kam, kde to vůbec neznám, jsem tady jen pár dní, nevyznám se pořádně ve městě a ne tak v okolí, snadno se ztratím, nebo zabloudím.
Budu na něm plně závislá a co když bude příliš vlezlý a překročí jistou hranice, ať v rozhovoru nebo v chování, kde další obtěžování od mužů již netoleruji a vždy odcházím, jen tady se nesvedu sama do penzionu vrátit a budu proti němu bezbranná. Musela bych se obrátit na Toma a zavolat mu, ale ten je na tom stejně, ještě nikde sám mimo penzion nebyl, navíc hrozí, že vše zhorší, vždy panikaří a všechno přehání, byl by schopný poslat mi na pomoc policii a o to nestojím, jeden policajt mi na problémy bohatě stačí. Jsem stále plná pochybností, "Zase váháte, proč jste tak nedůvěřivá?", diví se, ale usoudím že, vysvětlovat mu, jaké mám s muži zkušenosti a co všechno jsem už zažila, nic nezmění, nemá to cenu, v rozhodování mi to nemůže pomoci a dál pečlivě zvažuji vše pro a proti.

Musím být opatrná a podezírání mě může zachránit, před spoustou nepříjemností, muži bývají často nevyzpytatelní, "Nezkusíte na mě žádné finty?", chci se ujistit, že mi od něj nic nehrozí, "Co tím myslíte!", údivem široce rozevře oči a cítím, že to nepředstírá, to mě přesvědčí víc než všechno jeho přemlouvání. Jeho dotčený pohled mě donutí, přidat několik slov, "Myslím tím policejní!", ale i tak se na mě stále nespokojeně dívá, "O jakých fintách mluvíte, máte samé výhody!", ohradí se popuzeně. "Vycházím vám vstříc, jak to jde, co ještě chcete!!!", zase se zlobí, "Už pro vás příliš riskuji!", stěžuje si, že není dostatečně oceněný, "A co přesně myslíte tím neformálním rozhovorem?", mění téma, ale tím si nejsem sama jista, přesto že ta slova používám.
"Nebude z toho pořízen žádný zápis a nebudete si nic nahrávat!", určuji si podmínky, "A druhý den přijdu s právníkem za vámi na policii a sepíšeme výpověď!", promyšleně si plánuji co je pro mě výhodné, "To nejde, dnes musím napsat a odevzdat hlášení!!!", odporuje. "Tak to ne, rozhovor nebude!", trvám si na svém, u skleničky vína nebudu soustředěná a můžu se prořeknout, "Napište, že jste mě nezastihl a výpověď podám až s právníkem!", oznámím změnu svého rozhodnutí. "Bez svého právníka neřeknu k té záležitosti už ani slovo!", jsem odhodlaná na tom trvat a bez ohledu na to co bude tvrdit a poslouchám, jak si zhluboka povzdechne, jak to má se mnou těžké, "Musíte k tomu, co povíte nebo uděláte mít vždy svolení od právníka?!", zeptá se.

Nechápu, co tím sleduje, jen cítím, že mým odmítnutím začínají další potíže, bude na mne více naléhat, skousnu si ret a zatvrdím se, neodpovídám, jen na něj upřu oči, očekávám, co zase z toho bude, čím a jak mne bude chtít přesvědčit. "Zajímá mě, jestli se umíte sama za sebe rozhodnout, jste přece dospělá.", upřesní otázku a vyvede mě tím z míry, naznačuje tím snad, že jsem nesvéprávná, jen proto že chci právníka, taková hloupost, už neví, co by si vymyslel. Nebo se snaží k něčemu mne vyprovokovat a možná donutit nemít advokáta a zůstat bez právní ochrany vydaná na pospas jeho policejní zvůli, z toho plyne, že mu nesmím všechno věřit, "Jsem dospělá!!!", odseknu, ale jsem znovu zneklidněna.
Na jednu stranu mi dává najevo, že se o mne zajímá, poskytuje mi výhody a vychází mi vstříc, cítím to z jeho chování i skrytých pohledů a pak řekne takový nesmysl a tváří se pochybovačně, to mě popudí ještě více, o co mu jde, je to od něj nějaká psychologická hra, jak mne znejistit. "Rozhoduji se jen podle sebe i muže si sama vybírám!", neodpustím si důrazně mu naznačit, že co bude nebo nebude mezi námi, záleží na mém rozhodnutí a nechám mu chvíli na to, aby to co naznačuji, správně pochopil. "V případě mého obvinění advokáta potřebuji, to je snad něco jiného než rozhodování v běžném životě!", vysvětluji, proč trvám na právníkovi, ale to přejde mlčky, chce nyní řešit jen mé vzdorování všemu, co po mě vyžaduje.

"Že se mnou odmítáte mluvit, je vaše konečné rozhodnutí?!", zeptá se zvýšeným hlasem, ale právě mi došla trpělivost a rozhodnu se vše ukončit, "Nepojedu s vámi, žádný rozhovor nebude, rozmyslela jsme se!!!", oznámím a vyčkávám, jak moc bude protestovat. Zatím mlčí a tak požádám, "Nechte mne vystoupit z auta!", ale to odmítne, pustí volant, natočí se ke mně celým tělem a nakloní se, jako by tím chtěl svým slovům dodat na důrazu, "To nejde, já vás dnes musím vyslechnout!", připomene naléhavě. Tón jeho hlasu naznačuje, že na tom bude trvat, "Víte, co vás čeká za odepření výpovědi!!!, zeptá se a jeho hlas se změnil, je to výhrůžka, pochopil, že to se mnou po dobrém nepůjde, tato situace je už neudržitelná pro nás oba.
Nakonec začne se zastrašováním a doufám, že nezajde ještě dál a v tom to vyhroceném okamžiku zahlédnu Fabiovo auto vyjíždět ze zadního parkoviště, odváží Borise do bezpečí a pojedou těsně kolem nás, to se nemělo stát, policajt je nesmí vidět. Časem zjistí, kdo byl u Lucase v bytě a bude po Borisovi pátrat, číšník určitě promluví a prozradí, že pomáhal Fabiovi, personál i podplacený je vždy spojenec velmi zrádný. Policajt si to dá lehce dohromady, vzpomene si, koho u penzionu zahlédl v autě s Fabiem a lehce zjistí, kde má Borise hledat, tím vše co dělám a jak se snažím Borise chránit, bude k ničemu, zhroutí se to jako domeček z karet, nepředvídatelné události vždy zničí i ty nejlépe vymyšlené plány.

Musím tomu za každou cenu zabránit a horečně přemýšlím, jak to udělat, nic jiného nezbývá, než přitáhnout pozornost na sebe a rychle se posunu až k němu, využiji toho, jak se naklání a pověsím se mu kolem krku a svou hlavou mu bráním ve výhledu. Ztuhl překvapením, ale v zápětí mě pevně objal, začal jednat instinktivně, v této chvíli je muž, ne policajt a to právě potřebuji, ničím tím i jeho předsevzetí nenechat si mnou ovlivňovat své vyšetřování. Přecenil se, ale v této chvíli na to určitě nemyslí, v hlavě má jiné věci, jeho dlaně se sunou po mém těle, prsty se proplétají mými vlasy a jeho dech se nebezpečně zrychluje, jeho ústa něco šeptají, ale nerozumím všemu a jen doufám, že mě v autě neznásilní.
Ale za to, jak se k němu vinu a on si to tak užívá, budu od něj brzy něco chtít, musí mě vytáhnout z mých problémů, má k tomu všechny možnosti, jen musí být správně motivovaný a co nejtěsněji, se k němu přitisknu, "Bože, snad mě nechcete poslat do vězení!", zanaříkám. Snažím se věrohodně předstírat zděšení z jeho výhružky, kterou tak hrozivě vyslovil a chtěl mě tím postrašit, tak teď má co chtěl a bude muset řešit všechny následky, nemíním ho litovat, nebo mu to ulehčovat. "Jen to ne, udělám, co budete chtít.", slibuji zoufalý hlasem, dál hraji svou roli a pozorně vnímám napětí v jeho těle, nečekaně se mu vzdávám, je tím celý zmatený a já nemám z toho dobrý pocit, tak jsem to neplánovala, chtěla jsem si ho ještě dlouho držet od těla.

Tímto jsem ztratila svou výhodu a tomu jsem chtěla zabránit, od této chvíle jsem velmi zranitelná, budu s ním muset hrát složité a náročné hry na svádění a odmítání, které nemusí dobře skončit, ale už se stalo a musím zachránit, co se dá. Zbývá mi jen jediné a to citově jej zlomit dříve než se uchýlí až k vydírání, "Prosím, musíte mi pomoci, spoléhám na vás!", šeptem se mu vemlouvám do ucha a jeho horké dlaně mě hřejí do zad přes tenkou látku mých svůdných šatů. Naše těla se tisknou na sebe a naslouchám, jak dýchá, ten vzrušený dech dobře znám a vím, co znamená, překročil hranici, ještě pár nádechů a bude k nezastavení, touží po mně, líbím se mu, jsem si tím od první chvíle jista.
Bylo to napsané v jeho očích, jinak by se mnou neztrácel tolik času, nebyl by tak vstřícný i netrpělivý a nesnížil se až k nátlaku, i on skrytě hraje svou hru a oba budeme chtít vše, co se naskytne využít a každý podle svého, souboj mezi námi půjde až na ostří nože. Já s muži často neprohrávám a udělám vše proto, aby to tak zůstalo, ale jsem rozhodnuta i riskovat a bude-li to nutné, zajdu až do krajnosti, on nade mnou nesmí zvítězit, pokud prohraji, tak za to budu muset tvrdě zaplatit. To bývá cena za odvahu a svět se kvůli tomu nezbortí, obloha se nezřítí, slunce a měsíc zůstanou na svém místě, konec světa nenastane, jen pár dní mne bude trápit špatný pocit a budu se snažit co nejrychleji zapomenout a hlavně doufat, že Boris se nic nedozví.

Napadl by bez váhání i policajta a já se stanu cílem jeho strašné pomsty, mohl by mě opustit nebo mi být nevěrný, můj vysněný svět by se roztříštil na tisíce kousků, to bych nepřežila, bez něj bych ani nechtěla žít, vím, že on je toho schopný i přesto, že vše dělám jen kvůli němu. Nepodvádím ho, já se pro něj obětuji, řeším následky jeho nerozvážných činů a sama tím velmi riskuji, jsem kvůli němu v nebezpečí, jenže to on nikdy nepochopí, jeho zraněné a uražené ego mu zatemní mysl, mou snahu a oběť neocení. Zjistit, že jsem se s někým opravdu zapletla, způsobí obrovský výbuch jeho vzteku, přestane se ovládat a vše kolem sebe bude ničit, toho se obávám a udělám, co se dá, aby k tomu nedošlo, pokud ano, budu zapírat.
K čemu se nepřiznám a co nejde dokázat, se prostě nestalo, přiznávání je ta největší chyba, co se dá udělat, je to stejné jako před býkem mávat rudou hadrou a naivně si myslet, že nedojde k útoku a nebude to mít další následky. Takové pošetilosti se může dopustit jen blázen s pitomou představou o pravdomluvnosti, čestnosti a naději na odpuštění, ale tak to v životě a hlavně v lásce nechodí, jen to ve vztahu zničí důvěru a rozbije budoucnost, nastane plíživý nebo bleskový, ale nezvratný konec vztahu. Tohle může dopustit jen slaboch, ale já jsem dostatečně silná a se svým špatným svědomím si poradím sama, dělám to jen pro Borise a co jeho oči nevidí, to srdce nebolí, ale to jsou zatím předčasné úvahy, nemusí se nic stát, nemá cenu to předem řešit, mám nyní vážnější starosti.

Nevím, jak zakončit naše vzájemné tisknutí, musí to být provedené citlivě, nechci se ho dotknout tvrdým odmítnutím, vím, co mu asi běží hlavou a po čem zrovna touží, ale já to nechci a v tom se naše představy velmi liší, já jsem připravena jen oddalovat do nekonečna naše sbližování. Při dobrém naplánování se dají využít i jeho probuzené touhy, budou proti němu mou tajnou zbraní a jednou ji použiji, ale teď chci z jeho náruče vycouvat a mírně se od něj odkláním a napjatě vyčkávám, jak se zachová, jak pro sebe vyhodnotí, co se právě mezi námi stalo. Může to považovat za začátek a chtít v tom pokračovat, snad mě bude i silou zadržovat, pohlédnu mu zkoumavě do očí, lesknou se jako průzračná modrá hladina ozářená paprsky slunce.
"Uklidněte se, já vás nechci zavřít.", chlácholí mě a stále mne drží, "V nejhorším případě hrozila by vám jen vazba.", tak to se mu tedy jako uklidnění moc nepovedlo, vazba nebo vězení, to vyjde na stejno, s tím se nesmířím, ale nebudu se o to nyní přít. Jsem znepokojena tím, že neprojevuje žádnou snahu mne pustit, musím se od něj sama odpoutat a něčím jiným ho zaujmout, začnu omluvou, "Promiňte, to jsem nechtěla." a odtahuji se, "Ale vy jste mě velmi vyděsil!", připomenu mu díl jeho viny, nesmí zapomenout na to, co bylo příčinou mého chování, že to on způsobil a musí se cítit provinilý. "Jsem ze všeho vystrašena, je toho na mne moc, sama to už nezvládám.", hlesnu rozechvělým hlasem a snažím se ho vmanévrovat ke slibu, že mi pomůže, "Nemusíte se za nic omlouvat a nejste na všechno sama!", uklidňuje mne a já se zatím nenápadně vyvinuji z jeho rukou.

Neřekl přímo to, co bych chtěla, ale i tak je to pokrok, něco už naznačil, má pro mne plno pochopení a Fabiovo auto je pryč, už nic nehrozí, nakonec, i když se to zamotalo, všechno mi vychází a s úlevou vyklouznu z jeho objetí. Vracím se na své sedadlo, nerad mne pouští, jeho ruka setrvává na mém rameni do poslední chvíle, rychle se posadím a snažím si urovnat šaty a udělat si pohodlí, ale nedopřeje mi k tomu čas a znovu se ke mně nakloní, cítím, jak pečlivě mne pozoruje. Zvednu k němu oči a jako by to měl napsané na čele, přesně vím, co se mu právě honí v hlavě, doufala jsem, že si dá načas, když se už dostal mnohem dále, než předtím mohl jen doufat a nebude už příliš spěchat, ale přisedne si prudce blíž, sedí i na části mého sedadla.
Jeho oči se do mne vpíjejí, jsem tím znepokojena, je povzbuzený a nedočkavý, odsunu se až ke dveřím a přitisknu se na ně, pohlédnu mu do tváře, naše pohledy se třeskutě setkaly a zarazí mne soustředěný pohled jeho očí, jako by si chtěl navždy vrýt do paměti, každý detail z mého obličeje. Začíná mi to být nepříjemné, sedíme těsně vedle sebe, bez jediného pohnutí a zdá se mi to nekonečné, ale právě jsem to zakřikla nebo mi čte myšlenky a zvolna zvedne ruku, prsty mi vjede do vlasů a něžně mi je odhrne za ucho. Strnu a ve vteřině se proměním na nehybnou sochu, jsem jeho dotekem jak zakletá a on sjíždí teplou dlaní jemně po mé tváři, pokračuje dál a já v duchu začínám panikařit, mám obavu, že se odváží dotknout mých ňader.

Oddechnu si, až ve chvíli, kdy jeho dlaň přes hrdlo pokračuje na mé rameno a po paži dolů, položí ji na mé ruce v klíně a pevně je stiskne, mám v této chvíli stejný pocit jako před pár lety na jedné schůzce, byla jsem nezkušená a nevěděla jak přijímat doteky svého prvního kluka. Nyní jsem na tom úplně stejně, vůbec nevím, co mám dělat, obávám se ho vykázat do patřičných mezí, nechci ho popudit, jsem na něm závislá a on to zatím možná neví, chci aby to tak zůstalo, ale brzy si to jistě uvědomí, může to zneužívat a toho se obávám, ze všeho nejvíc. Po Fabiovi je to další chlap, kterého nutně potřebuji, má to jen jednu chybu, oba za svou pomoc něco chtějí, povzdechnu si, to jsem to dopracovala, nakonec budu nucena kvůli Borisovi prodávat své tělo, zavtipkuji v duchu, snažím si tím zvednout svou pokleslou náladu.
Ale moc to nezabírá, zaplétám se čím dál více do něčeho, co nemusím ustát, mohu se jen dohadovat, co se od něj dá čekat a kam až je schopný zajít, cítím se najednou velmi nejistá, nechci se s ním intimně sblížit, musím být předvídavá a zabránit nejhoršímu. Dál raději mlčím a bezradně vdechuji jeho dech slabě vonící po peprmintu, je asi milovník tiktaků nebo žvýkaček, ale nic víc o něm nevím a už mu nerozumím, mění chování jako chameleon barvy, zprvu mě varuje a oznámí, že mé půvaby ho neovlivní. Následně na mne činí nátlak kvůli výpovědi a v této chvíli nastává další změna, snaží se mne svést, jako by se mu vždy něco přepnulo v hlavě a teď do konce přestal skrývat, že má o mne zájem, dává najevo, že mne chce mít a to pro mne ještě nic užitečného neudělal.

Že by ho tak silně vzrušily mé dráždivé šaty, určitě na něj působí, ale více to, co pod nimi tuší a rozhodl se využít pro něj příznivou situaci, ale v tomto okamžiku se naše cíle rozcházejí, nikdy jsem neměla v úmyslu s ním spát, jedině kdyby nebylo vyhnutí. Chtěla jsem jen získat jeho náklonnost, to se nějak zvrtlo a jeho oči mě dál hypnotizují, jsem jimi zneklidněna a on to vidí, "Vy se mě bojíte?", zeptá se nečekaně, rychle si pospíším s odpovědí, "Ne, nebo je snad důvod proč se vás obávat!". Chci tím zamluvit svou nejistotu, kterou ze mě asi cítí, na chlapa je velmi vnímavý, "Ne, já bych vám nikdy neublížil.", slibuje, zní to sice hezky, jen nevím, jak dalece tomu mohu věřit a kdy u něj zase nastane další nečekaná změna.
Jen nevím jaká a doufám, že se nepromění v násilníka, naštěstí zatím to tak nevypadá, mírně se usmívá, "Jsem rád, že se mnou přece jen mluvíte i bez právníka.", vysloví to s úlevou a to mu nemíním vyvracet, ať si myslí, že ohledně výslechu mu neodporuji. Odvážím se opatrně vyslovit upozornění, že je u mne příliš blízko a je mi to nepohodlné, "Co tím myslíte?", zatváří se udiveně, i když musí chápat, o čem mluvím, "Sedíte i na mém sedadle!", vysvětluji, ale jen pokrčí rameny. Čekala jsem, že se zatváří při nejmenším provinile, ale to ho ani nenapadne, odsednout si nemíní a to jak se mne dotýkal, považuje za úplně normální, u něj je možné naprosto všechno, kde to vlastně jsem, tato země rozpálená sluncem, stvořila samé vášnivé a nezkrotné muže.

Je plná dobyvatelů a svůdníků, každý z nich si myslí, že je neodolatelný, budu s tím muset do budoucna pro jistotu počítat a pozorně se na něj zadívám, z jeho tváře náhle nejde nic vyčíst, jako by z ní zmizely všechny emoce, vnitřní hlas mě varuje. Rozhodnu se být ve střehu, zdá se mi najednou nevypočitatelný a můj neurčitý pocit hrozícího nebezpečí mne nezklamal, nečekaně a prudce se ke mně ještě více přisune, tak blízko, že mě silně ovane jeho horký dech, už vím, že se o něco pokusí. Jsem s ním zavřená v autě, to pro mne nevypadá vůbec dobře, on se k něčemu odhodlává a tohle jsem nechtěla, je až moc nedočkavý a poplašeně se přitisknu svým tělem ještě více na dveře, něco mě tam tlačí do zad, už není kam ustoupit.
Nakloní se ještě blíže, naše rty se málem dotýkají a z těsné blízkosti průzračné tůně jeho modrých očí, se mi zatočí hlava, jsou zvláštní a jsem z toho v rozpacích, možná mě chce políbit a netuším, jak se mám zachovat, co udělat, dát mu políček nebo polibek opětovat. Než se rozhodnu, naléhavě a vášnivě začne recitovat, "Mámíš mě a svádíš a já ztrácím klid, děsím se své slabosti, jsem rozpálený a toužím po tobě jak po chladném nápoji, podléhám tvému kouzlu a blížím se k tobě s obavami, jaké by měl mít muž…". Ale dál ta opojná slova nemohu poslouchat, rychle ho přeruším, "Dost, přestaňte!", vyzvu ho polekaně, ve zmatku zvednu ruku, přitisknu ji na jeho ústa a zadusím v nich slova, aby mě dál nemámila a nepropalovala se mým tělem.

Verše co recituje, jsou mistrně sepsané, znám je velmi dobře, ale dlouho jsem je neslyšela, napsal je můj oblíbený spisovatel, jsou velmi působivé a pro ženy v jisté situaci neodolatelné, jejich účinek na mne je znásoben vzrušujícím způsobem, jak ta slůvka vyslovoval. Jeho vemlouvaný hlas vyvolal v mém těle krásné mrazení a znepokojující pocity, dokonce takové, které žena cítí k muži, který pro ni mnoho znamená, pocítila jsem vzrušení a prudce to rozbouřilo mou krev a to mne mate. Měla jsem chvíli dojem, že nesedím v autě s policajtem, ale s milencem, tak kouzelnou moc verše mají, na mne silně zabírají a překvapuje mne, že je zná, i když si je trochu upravil, on asi není jen obyčejný policajt.
Dostalo se mu dobrého vzdělání a možná se ta slova jen naučil k navazování známostí, nevím, která z těch dvou možností je ta pravá, ale o to nejde, důležité je, že byly od něj určeny jen pro mne, snaží se mne okouzlit a to se mu daří, musím se rychle uklidnit a zvolňuji dech. Nahlíží mi do očí a přitom líbá mou ruku, co jsem tiskla k jeho ústům, abych umlčela příval roztoužených slov, další bych už neunesla, učinily by mě vůči němu více vstřícnou, ale měla bych to ukončit a svou ruku vytrhnout z jeho dlaně. Co nejdále od jeho rtů, ale nejsem toho schopna, jsem podivně zmatena, v hlavě mi doznívají ozvěny slov vzbuzujících velkou vášeň i touhu, dál prociťuji teplo jeho dechu a měkké doteky jeho rtů mne silně rozechvějí.

Jeho vlhký jazyk ochutnává mou kůži v dlani, jemné šimrání kratičkých vousů je příjemné a oči mu září, tváře hoří a mé srdce mi vzrušeně tluče v hrudi, intenzivně vnímám vzájemné souznění, které mezi námi tak náhle a překvapivě vzniklo, jsem si jista, že tuto mimořádnou chvíli prociťujeme stejně silně. Čtu mu to z tváře a zalituji, že jsem mu zabránila v dalším recitování veršů, zamotal mně tím sice hlavu, ale bylo to velmi krásné, Bože, on to se mnou umí, snad se do něj nezamiluji, musím tu chvíli sblížení přerušit. Rychle osvobodím svou ruku z jeho dlaně, schovám ji před ním v záhybech šatů, já ho podcenila, nechala jsem se pomýlit tím, jak solidně vypadá a jak se uhlazeně choval v penzionu, ale on je snad převtělený Casanova, těžko se mu odolává, stále marně rozdýchávám jeho nečekané kouzlo.

Konec 18. části
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (132)
Zobrazit starší komentáře

101 Elis Elis | Web | 12. června 2016 v 23:07 | Reagovat

[88]: Jistě, tomu rozumím a dělej blog dál podle toho, jak ti to vyhovuje... díky za informace, co a kde na tvém blogu najdu...

102 Elis Elis | Web | 12. června 2016 v 23:11 | Reagovat

[89]: Elli, s časem jsem na tom mizerně, zvláště nyní, kdy je pěkné počasí a jsem pořád mimo dům, je plno jiných aktivit,  ale snažím se to stihnout co v nejkratším termínu...

103 Elis Elis | Web | 12. června 2016 v 23:54 | Reagovat

[96]: Pokračování bude, ale není to tak jednoduché, kromě nedostatku času, jsem si na sebe upletla bič tím, že na blogu jsem začala s publikováním zkrácené verze příběhu "Letní romance s Borisem"...
To znamenaná, že z příběhu dávám pryč hodně událostí a děje, protože kniha je hodně dlouhá pro blog, co zbude musím zase pospojovat a dopsat děj tak, aby to mělo návaznost a dávala to smysl, tak že vlastně z poloviny píšu příběh znovu a je to dost náročné...
Dlouho lituji, že jsem nezačala před rokem publikovat kapitoly z knihy tak jak jsou už napsané a začala je krátit, ušetřila bych si hodně času a psaní, ale to jsem netušila že příběh bude tak úspěšný a budu ho stále na blogu publikovat...
Původně jsem chtěla příběh na blog dávat jen vloni přes prázdniny a ve vhodnou chvíli jsem ho chtěla utnout, proto jsem ho krátila, nepočítala jsem půjde na blog celý, chtěla jsem se od září dál věnovat příběhům, které již byly průběžně publikované, jedná se o "Milostné rošády" a "Láska s příchutí moře", ale ty zatím musí počkat až "dojede" příběh "Letní romance s Borisem", potom v nich budu zase pokračovat...
V nakladatelství jsme se nemohli shodnout, podle nich celý příběh, by vydal minimálně na dva samostatné díly, oni si  myslí, že lidé raději sáhnou po tenčí knížce, ale mě zase vadí děj dělit do dvou knih a tak říkají, abych rychle dopsala tu zkrácenou verzi a pak se posoudí, co by bylo vhodnější knižně vydat...

104 Elis Elis | Web | 12. června 2016 v 23:55 | Reagovat

[97]: Omlouvám se, zítra to napravím...

105 Zdena Zdena | 13. června 2016 v 1:46 | Reagovat

[103]:  Nedocvaklo mi co to obnáší!  A krácenín o co sme přišli? Vydej celou verzi! Víc dílů neva, bude to bomba!!!! [:tired:] ;-)  ;-)

106 Natty Natty | Web | 13. června 2016 v 17:32 | Reagovat

Super, opět jsem se dostala do děje a mrzí mě, že neznám další díl - piš, piš - jsi talent. Dnes jsem si také prohlédla "dvojníky" a kdybych si měla vybrat podle vzhledu - byl by to: Do postele doktor Fábio a do života Tom. :D  :D  :D Pěkný nový týden.

107 Artis Artis | Web | 14. června 2016 v 23:24 | Reagovat

Tomu říkám muž, ten se líbí i mě zatím. Ty pocity jak popisuješ, vpalují se domě takovou silou, jako se Emily vpalují jeho polibky do její kůže.
Nádhera, nemám slov.

108 Natálie Natálie | Web | 15. června 2016 v 17:29 | Reagovat

skvělé.. :)

109 Ronnie Ronnie | Web | 19. června 2016 v 11:33 | Reagovat

Ahoj, po dlouhé době mám konečně čas na blog (nový) a na čtení. A rozhodně si nezkamala, skvělá práce. :)

110 Zdena Zdena | 23. června 2016 v 21:27 | Reagovat

No tak Elis co bude s pokráčkem romance s Borisem! Děje se něco? Stačí mi to přibližně!! Proč neodpovídáš? Na druhým blogu si otázku zasklila! :-?  :-(  O_O

111 Elis Elis | Web | 23. června 2016 v 23:20 | Reagovat

[106]: Moc děkuji, jsem opravdu ráda, že tě tato kapitola tak zaujala... vkus máš skvělý, ohnivý Fabio v posteli je dobrá volba a poddajný, submisivní Tom může jako manžel vyhovovat a nedělat problémy... ono mít milence i manžela není vůbec špatná věc, ale jen do okamžiku, kdy to praskne a je si třeba jednoho z těch dvou vybrat...

112 Elis Elis | Web | 23. června 2016 v 23:23 | Reagovat

[107]: To si vystihla, André je velmi krásný a svůdný muž a ví, jak ženě, zamotat hlavu a připravit ji o rozum, je v tom přímo mistr... děkuji, to co jsi napsala mě potěšilo...

113 Elis Elis | Web | 23. června 2016 v 23:24 | Reagovat

[108]: Děkuji...

114 Elis Elis | Web | 23. června 2016 v 23:26 | Reagovat

[109]: To chápu, jsem taky na tom s časem bledě a přes prázdniny to nevypadá na velké zlepšení... díky za pochvalu, jsem ráda že se ti příběh líbí...

115 Elis Elis | Web | 23. června 2016 v 23:32 | Reagovat

[110]: Dávám další pokračování po chvilkách dohromady, ale mám plno jiných "aktivit", které v určité situaci dostávají před psaním přednost, ale doufám že to dokonce měsíce dám dohromady, ono je to dost složité, jak jsem už vysvětlovala v komentáři [103]:... tvou otázku jsem "nezasklila" , ještě jsem se na druhý blog nedostala...

116 S-hejvi S-hejvi | Web | 27. června 2016 v 18:16 | Reagovat

To je úžasné!! Těším se na další pokračování, vždycky se tak začnu a hned je konec :( :D

117 pavel pavel | Web | 27. června 2016 v 19:19 | Reagovat

Opět krásný díl, ale jak víš, taky nemám moc času chodit na blog, když je tak krásně i na koupání. :-)

118 Joina Joina | Web | 28. června 2016 v 7:55 | Reagovat

Ahoj Elis, kdypak přibude další pokračování, jsem nasmírně netrpělivá :)ale těším se.

119 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. června 2016 v 19:03 | Reagovat

Situace se pořádně zamotává! Elis nezávidím, přes všechny ty pěkné mužské kolem mám pocit, že takhle si dovolenou fakt nepředstavovala. ;-)  :-D Ale říkala jsem si, když jsem tak četla děj, že by to byla i zajímavá kniha. Uvažovalas o tom, Elis? :-)

120 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. června 2016 v 19:04 | Reagovat

[119]: Oprava- místo Elis nezávidím, mělo být Emily nezávidím. Obě jména začínají na E, to mě trochu zmátlo :-)

121 Zdena Zdena | 1. července 2016 v 17:44 | Reagovat

Elis co je? Slíbilas pokráčko do konce června!!!! :-(  :-(  :-(

122 Elis Elis | Web | 1. července 2016 v 20:29 | Reagovat

[116]: Moc děkuji... ráda si vždy přečtu, že jsi se začetla a hned byl konec, protože se snažím, aby příběh měl strhující děj a byl napsaný tak, že se dobře a rychle čte... pokračování bude brzy...

123 Elis Elis | Web | 1. července 2016 v 20:31 | Reagovat

[117]: Děkuji... tak to jsme na tom stejně, také nemám času nazbyt a tak tě chápu, v létě se dá dělat spousta jiných věcí...

124 Elis Elis | Web | 1. července 2016 v 20:35 | Reagovat

[118]: Ahoj, pracuji na tom, podle mého plánu to mělo být včera, ale nastala změna a musela jsem na dva dny odjet, tak mám zdržení...

125 Elis Elis | Web | 1. července 2016 v 21:03 | Reagovat

[119]: Situace se zamotává a to nejhorší a nejlepší, podle toho, jak se to vezme, teprve čeká stále jsme na začátku dovolené uplynulo jen pár dní... tak to jsi odhadla Emily takovou dovolenou si nepřestavovala,  očekávala klid, dny strávené na pláži a večer při zábavě, jediné napětí čekala od vyřešení vztahu s Tomem a svého zaláskování do Borise...
Ani ve snu ji nemohlo napadnout do se vše se zaplete a jak se to bude vyvíjet a do jakých situací se dostane a co ji všechno čeká... že kromě lásky, to bude u velmi nebezpečné, události budou produkovat další události a bude ti velmi složité a půjde i o život atd., co a jak bude, nechci předem prozrazovat...

126 Elis Elis | Web | 1. července 2016 v 21:08 | Reagovat

[119]: Ta knížka je už napsaná, na blog dávám jen zkrácenou verzi, prvním dílům jsem hodně osekala děj, protože původně jsem je chtěla dávat jen vloni přes prázdniny, mělo to být jen na dva měsíce, ale příběh zaujal a tak pokračuje dál... prvním dílům postupně vrátím děj do délky ostatních dílů příběhu a jejich návaznosti na další díly, protože jednak příběh budu publikován na blogu dále, abych znala odezvu čtenářů a možná ho vydám... zatím nevím jestli vydat celou knihu nebo se rozhodnout pro zkrácenou verzi z blogu a další otázka je zda ji vydat přes nakladatelství, kde mi vnucují své názory nebo pomocí sponzora a o všem si rozhodovat sama...

127 Elis Elis | Web | 1. července 2016 v 21:09 | Reagovat

[120]: To nevadí, obě jména jsou na E a to se plete...

128 Elis Elis | Web | 1. července 2016 v 21:23 | Reagovat

[121]: Já vím, slíbila jsme to a omlouvám se, ale občas se dějí věci, které nemohu ovlivnit, ale jsou tak důležité, že je nemohu ignorovat... byla jsem neplánovaně pryč dva dny, čtvrtek a pátek a vrátila jsem se před před pár hodinami, jsem utahaná jako kotě, ale jak se postarám o jistou osobu, sednu k noťasu a budu psát a snažit se to dát dohromady co nejdříve... ono to není tak jednoduché, i když je příběh napsaný, tak krácením, kdy dávám pryč některé událostí a děje, protože kniha je hodně dlouhá pro blog, tak co zbude musím zase pospojovat a dopsat děj tak, aby to mělo návaznost a dávala to smysl, tak že vlastně z poloviny píšu příběh znovu a je to dost náročné a chce čas a invenci...

129 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 21. července 2016 v 19:09 | Reagovat

jak se máš?

130 pax pax | 24. září 2016 v 1:15 | Reagovat

moc hezké pokračování,..tak i policajt je svůdník... ;-)

131 Elis Elis | Web | 24. září 2016 v 23:53 | Reagovat

[129]: Jde to...

132 Elis Elis | Web | 24. září 2016 v 23:54 | Reagovat

[131]: Děkuji, je to velký svůdník...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."