"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 19. část

3. července 2016 v 19:22 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předchozího dílu....

Nahlíží mi do očí a přitom líbá mou ruku, co jsem tiskla k jeho ústům, abych umlčela příval roztoužených slov, další bych už neunesla, učinily by mě vůči němu více vstřícnou, ale měla bych to ukončit a svou ruku vytrhnout z jeho dlaně. Co nejdále od jeho rtů, ale nejsem toho schopna, jsem podivně zmatena, v hlavě mi doznívají ozvěny slov vzbuzujících velkou vášeň i touhu, dál prociťuji teplo jeho dechu a měkké doteky jeho rtů mne silně rozechvějí. Jeho vlhký jazyk ochutnává mou kůži v dlani, jemné šimrání kratičkých vousů je příjemné a oči mu září, tváře hoří a mé srdce mi vzrušeně tluče v hrudi, intenzivně vnímám vzájemné souznění, které mezi námi tak náhle a překvapivě vzniklo, jsem si jista, že tuto mimořádnou chvíli prociťujeme stejně silně. Čtu mu to z tváře a zalituji, že jsem mu zabránila v dalším recitování veršů, zamotal mně tím sice hlavu, ale bylo to velmi krásné, Bože, on to se mnou umí, snad se do něj nezamiluji, musím tu chvíli sblížení přerušit. Rychle osvobodím svou ruku z jeho dlaně, schovám ji před ním v záhybech šatů, já ho podcenila, nechala jsem se pomýlit tím, jak solidně vypadá a jak se uhlazeně choval v penzionu, ale on je snad převtělený Casanova, těžko se mu odolává, stále marně rozdýchávám jeho nečekané kouzlo.


Elis
Letní romance s Borisem - 19. část

Celou mě popletl, nečekala jsem, jak bleskově zvládne ženu zmámit a jak velmi je svůdný, je úplně jiný než jsem mohla jen tušit, jeho kouzlem jsem silně zasažena a marně se snažím zklidnit své rozhárané nitro, ztišit dech i tlukot srdce a dostat ho z hlavy i ze své duše. Zoufale si připomínám, že miluji Borise, ale zbytečně, vůbec mi to nepomáhá, nic to nemění a dál jen vnímám, že se na mne něco nedefinovatelného řítí, bude to krásné i velmi nebezpečné a vše se tím změní, může mi to i zničit život, ale neznám způsob jak to zastavit. V této chvíli nemám sílu se vzepřít a možná ani nechci, strach z neznáma mne vzrušuje a nerozumím si, žádný muž ve mně tak rychle neprobudil vášně a touhy, je to zvláštní, obávám se ho a zároveň mu podléhám.
Jsem z toho úplně zmatena, to jak se chová, co říká, co dělá, na mne silně a opojně působí, ztrácím se sama sobě, mým tělem nezadržitelně prorůstá nutkavá touha, přímo potřeba úplného odevzdání tomuto nádhernému a záhadnému policajtovi. Není uniku před jeho vábením, vzdávám se bez boje, odehrává se ve mně nepochopitelná změna a nenalézám žádné vysvětlení, proč jsem tak povolná, proč jsem jiná a co se to se mnou děje, nic takového jsem dosud nezažila. Je až k zbláznění, jak silně jsem po něm zatoužila, ovládají mě jen emoce a touhy, rozum se někde ztratil, jeho místo zaujaly pudy a vášně, chvěji se nedočkavostí, na ničem jiném mi nezáleží a nejraději bych se mu vrhla do náruče a život, který jsem dosud žila, přestal být pro mne důležitý.

Minulost ztratila význam a budoucnost mne nezajímá, žiji jen přítomností a tato chvíle se nyní stala středem mého života, není nic, co by to mohlo změnit, to co prožívám a co se má stát, je neodvratné, my dva patříme k sobě, cítíme to oba, vidím to v jeho očích. Jsme dvě bytosti, muž a žena, dvě těla, pro sebe stvořena tak, aby přesně do sebe zapadala a byla pro spojení Bohem vyvolena, to co se mezi námi stane, je od počátku světa dané zákonem vzájemné přitažlivosti. Máme ji zakódovanou v každé buňce těla, je to smyslem našeho žití a základem našeho bytí, jinak život by byl zbytečný a marný, tak to má být a tak se to i stane, ani silná vůle proti tomu nic nezmůže, táhne nás to neodolatelně k sobě a navzájem si podléháme.
Je pouhou otázkou času, kdy si padneme do náruče a svět pro nás přestane existovat v podobě jakou známe, slunce se rozpálí do ruda, země se zachvěje, sopky budou chrlit oheň, řeky změní svá koryta a měsíc vyjde ráno, celý svět se změní, bude to nezapomenutelné a vnímáme to stejně. Překotně dýcháme a naše pohledy se do sebe zatavily, jeho hruď se prudce dme, jazykem si olizuje rudé rty, okamžik sblížení a splynutí se blíží, netrpělivě čekám, kdy ze mne konečně serve šaty. Zatoužím, aby si mne vzal tak prudce, až se budu chvět pod údery jeho těla, sténat v jeho náruči, naslouchat jeho dechu u svého ucha, tát pod jeho horkými polibky a ve chvíli kdy vášeň vystoupá k vrcholu, bude až k nevydržení, vše kolem sebe vyplníme výkřiky nejvyšší slasti.

Při těchto představách se stávám vláčná a poddajná, ochotná ke všemu, co naplní všechna naše očekávání, chvěji se nedočkavostí jako list ve větru, v dlani stále cítím vlhké stopy jeho úst i jazyka a jeho utkvělý pohled mě dál spaluje vášnivými plameny. Přímo se pod ním svíjím a ještě více podléhám nekonečnému kouzlu jeho přitažlivosti a v této chvíli mne ani smrt nezastaví, ničemu jinému nedopřávám pozornosti a zadívám se mu odevzdaně do očí, zacloněných hustými řasami. Znovu obdivuji působivou a zvláštní barvu modré duhovky i jeho široce rozšířené zorničky, jsou černé a tajemné jako ta nejhlubší propast, neodolatelně mě lákají k pádu do ní a můj dosavadní život, se tím navždy změní, možná tím nastane i mé věčné zatracení.
"Z jeho oči vychází neskonalé kouzlo, jsou svůdné jako pohasínající obloha, opojné jako vánek ze šeříkových a modrých soumraků a nečekaný cit z nich prýštící mne zasáhne jako šíp posledního slunečního paprsku, vystřelený z luku Amorova...". Ta slova si pamatuji z jedné prózy a k němu se hodí, jako by byla napsána jen pro něj, oči takové barvy jsem ještě nikdy neviděla, je v nich zvláštní světlo a silně mne přitahují, jako muž je výjimečný, charismatický i neobyčejně svůdný a nadcházející chvíle asi způsobí, že se do něj i zamiluji. A mé toužení se v žáru vášně a bublající vroucí krve přetaví v lásku pevnou jako je kalená ocel, vše co bylo, propadne se do minulosti, zapadne prachem zapomnění, a co se nemělo stát, bude náhle skutečností.

A na vině toho jsou jeho oči, další slova z prózy to přesně vystihují, "Jsou vášnivé, čarovné i melancholické jako přicházející noc zbarvená odlesky třpytících se hvězd na obloze a skrývají v sobě žár a tajemství toho, co je skryto nejen v srdci, ale co se zračí i v pohledu muže v okamžiku, kdy v jeho v nitru láska vzklíčí a touha jako přívalová vlna mohutně zasáhne jeho mysl i tělo…". Ten kdo je napsal, jako by předvídal tuto vzrušující chvíli, na nic jiného už nemyslím a dál se propadám do nekonečné hloubky jeho očí, zcela mne očarovaly. Mou duši a srdce zaplnila zpěněná a horká touha, pouhé pohledy a slova mi už nestačí a cítím, že to co se děje, je pro můj život důležité, jen tak pro nic za nic mi ho osud nepřivedl do cesty.
Zadívám se mu výmluvně do očí a naše pohledy se proplétají, je to fascinující, mám z toho pocit, že se dívám to tváře svému osudu a nic mne už nezachrání, ani o to nežádám, je mi to souzené a jeho ruce se mne něžně dotýkají, zatím co naslouchám jeho hlasu, jak se rozplývá nad mou krásou. Vzrušením lapám po dechu a on uchopí znovu mou ruku, skloní hlavu, přitiskne si ji ke rtům, spod dlouhých řas na mně stále upírá své čarovné oči a promluví, ale náhle přešel na svou mateřštinu. V návalu emocí a velké touhy se zapomněl a jeho ústa vysloví krásně znějící věty, "Tu sei la dea dell'amore, mi inginocchio ai tuoi piedi.", překvapeně napřímím hlavu, "Sono innamorato di te!", povídá dál, ale já neumím italsky, znám jen pár slovíček a frází.

Navíc dost mizerně a jen tuším, že mluví o citech a lásce a další slova mi to potvrdí, "Ti amo!", několikrát za sebou opakuje dvě okouzlující slůvka, naštěstí tyto znám velmi dobře a vím, co znamenají, láskyplně říká, že mne miluje a možná jsem se právě zbláznila, ale já mu to věřím. I mé srdce to tak cítí a ještě více se splašeně roztluče, že mi málem vyskočí z hrudi v očekávání toho, co bude dál, co asi udělá a on přidá další větu, "Mi sono innamorato di e a prima vista!!!", tomu už moc nerozumím. "Devi essere solo mia!", pokračuje a jeho hlas je čím dál více vzrušenější, "Ho guardato per voi tempo hai fatto per il mio amore e il corpo!!!", smysl této věty nesvedu odhadnout už vůbec a významu se jen domýšlím.
Italština je okouzlující a k tomu ten jeho úchvatný hlas, ale v odpověď mohu jen zavzdychat a dál se cítím jak v sedmém nebi, blahem se tetelím a chvěji se vzrušením v jeho rukou a on ztiší hlas a zašeptá, "Voglio solo te!" a zní to velmi naléhavě, je velmi výřečný. Přestanu přemýšlet, co mi to vlastně povídá, není to důležité, i tak jsem jim okouzlena a mám pocit, že mi jeho hlas proudí v krvi, patří k mužům, kteří kromě krásy tváře a svého těla, ženu i slovy zmámí, to mi již předvedl a dokázal svým recitováním veršů. Tím ve mně zlomil mé prvotní odmítání, jsem jeho slovy spoutaná a líbí se mi, co dělá, jak se chová a miluji tu jeho italštinu, poslouchala bych do nekonečna sladká vyznání a jsem už smířená i s tím, že nepoznám jejich pravý význam.

Stačí mi, že jsou prokládána jeho vášnivým vzdycháním, ale nic víc zatím nedělá, očekávala jsem, že bude k nezadržení, že využije každou vteřinu mé povolnosti, nezaváhá a co nejrychleji se mne divoce zmocní. Italové jsou přece známí tím, že jsou nejen vášniví, ale zbytečně čas nikdy nemarní, jenže on nespěchá, asi proto, že má se mnou jiné plány, nebo mě nechce z počátku vyděsit tím, že ztrhá ze mne šaty, asi mu připadám velmi křehká na to, aby se na mne divoce vrhal. Možná počítá s tím, že mne odveze na to slibované tiché a klidné místo, kde si chtěl se mnou zprvu jen povídat a možná to bude místo vhodné i pro milence a vyzývavě se na něj podívám, jeho rozzářené oči mne hltají, je na mne dokonale soustředěný.
Neujde mu ani jediný můj pohyb nebo pohled, pečlivě naslouchá každému povzdechnutí a prsty mi náhle vjede do vlasů, vzadu nad šíjí je stiskne do hrsti a přitahuje si mou hlavu k sobě, nebráním se, vůbec mne to nenapadne a naše ústa jsou tak blízko, že se spolu dělíme o dech. Drží mne pevně a zblízka mi hledí do tváře, jeho žhavý pohled mne ještě více vzrušil a okouzlil, Bože, je tak mužný a netrpělivě očekávám, co bude dál a on se prudce nadechne a jeho rty se přisají na má ústa. Hluboce mne políbí, je to naše první políbení a naše jazyky se vášnivě celuji, jeho oči hoří, plápolají a pod jeho pohledem se kroutím jako v plamenech, jsem ztracena, navždy mne zaklely jeho čáry a kouzla, přivolal na mne lásku, silně vnímám, jak mnou prorůstá a zapouští kořeny.

Je neskutečně přitažlivý, objevuji na něm další úžasné věci a cítím, že to nebude jen pouhé okouzlení, lásky k němu se nikdy nezbavím, zůstane navždy mou součástí, ale bude to velmi složité, jsem tu jen na pár týdnů, nevím, co z toho bude, ale v této chvíli to neřeším. Jeho rty opustí má ústa, mazlivě sklouzávají na mou šíji a zanechávají za sebou stopy ze samých polibků a přisají se na mé odhalené rameno, rty má rozpálené, přilnou k mé kůži tak silně a náruživě, jako by sál mou krev. Je to velmi zvláštní pocit, přivřu oči, nechci mu v ničem bránit, jen slastně i bolestně zasténám pod prudkým náporem vzrušené krve ve spáncích, slyším i cítím její divoké šumění, její tlak je bolestivý, jeho těsná blízkost mne silně vzrušuje a nabíjí.
Pomalu ústy sjíždí po mé klíční kosti níž a přes látku mi líbá ňadra, napětím přestávám dýchat a tělem mi projede příjemné mrazení, ještě více se rozechvěji, zatím co se mi nedočkavě snaží odhalit hruď, velmi dobře si pamatuje, jak úzký proužek látky dělí jeho ústa od bradavek. Touží je vzít do svých rtů a jde si zatím, chvíli s látkou šatů zápasí, ale šaty jsou těsné, aby samovolně neklouzaly, snadno nejdou stáhnout, musel by rozepnout zips na druhé straně, měla bych ho na to upozornit. Ale je netrpělivý, spěchá a hledá jinou cestu, jak se dostat k mému tělu, je to muž, kterého nic neodradí, překážky ho nezastaví a jeho ruka mi klesne do klína, horká dlaň mi vpálí otisk do stehna a pozvolna se vsune pod okraj sukně.

Po mé hladké kůži postupuje dál do klína, je to nevyhnutelné, zasténám jen při pomyšlení, kam míří a prožívám roztoužený pocit z očekávání toho, co se stane a co bude dělat a jak moc je v tom dobrý, chci, aby to stálo za to a zaposlouchám se, do jeho náruživého šeptání. "Sei così seducente e inebriante odore, tanto ti voglio!", povídá, ale konečně si uvědomil, že všemu nerozumím a okamžitě mi to zadýchaně přeloží, "Jsi tak svůdná a omamně voníš, moc tě chci!", ta slova se mnou propalují a on nezaváhá a hranou dlaně mi jemně rozevírá nohy. Neodporuji, jsem v této chvíli poddajná jako loutka, napětím zapomenu dýchat, jsem téměř bez dechu a napjatě očekávám, kdy se jeho ruka dotkne citlivého místa, v tom okamžiku kdy se tak stane, nahlas zasténám, mám pocit, že jeho prsty jsou do ruda rozžhavené.
Vím, že tím, co se děje vše se mezi námi změní, náš vztah už bude jiný a ten zprvu jen vzrušivý dotek, probudí ve mně něco tak silného a bouřlivého, že to nejde zastavit a ztrácím nad sebou kontrolu, snažím se to ještě pozdržet a zatnu pevně nehty do dlaně, ale ani bolest nemůže přerušit rozrůstající se slast. Tomu se nedá vzdorovat a celá se odevzdám svému vzrušení, není ve mně síla, co by to mohla zastavit, do této chvíle všechny spoutané a spící vášně i touhy ve mně horečně vybuchují a mezi sténáním střídavě tajím dech nebo překotně lapám po vzduchu. Celá se tomu podávám, přestanu myslet na to, co si myslí o mém rychlém podlehnutí, je už stejně pozdě začít dělat drahoty a na počestnosti mi nezáleží, na to jsem příliš hezká a on je zkušený a ví, že si mne podmanil, dostal se mi pod kůži, už nejde si s ním pohrávat nebo dál ho ignorovat.

Zvrátím odevzdaně hlavu, zavřu oči a sténám pod návalem neuvěřitelných pocitů a prožitků vyvolávaných jeho laskáním, jeho prsty ví, kde a jak se mne mají dotknout, je to tak silné, až se cítím na omdlení. Snažím se pevně stisknout rty, abych nahlas nekřičela, ale to mi nedovolí, jeho jazyk se dobývá do mých úst, je lačný dalších polibků a líbá neskutečně, dál pod jeho rty taji a zápasím o dech, vše v mém těle vibruje a pod jeho rukou se ještě více rozezním. Sténám vzrušením a vyluzuji opojné tóny jako struny harfy, na kterou jeho prsty mistrovsky hrají, málem se nahlas rozkřičím přemírou vzrušení, v mém nitru to vře a rozžhavené emoce se převalují jako sopečná láva před výbuchem a opakovaným výkřikům se již neubráním a on je tlumí jen svými rty.
Po chvíli kdy vzrušení pozvolna odeznívá, stále v sobě cítím horké vyvřeliny po explozi vášní, silně to prožívám a zatínám do jeho ramene nehty a prudce oddechuji, jeho ruka jemně a pomalu opouští můj klín, pevně mne obejme a tiskne k sobě. Zhluboka se nadechnu, stále se ještě chvějí, s ním zažívám, co jsem tak intenzivně nikdy neprožila, ale po čem jsem vždy toužila, Bože, on je úžasný, je skvělý a to jsme jen na začátku naší "love story", vzrušil mne jen svými doteky prstů tak silně, že se mi hlava točí. Milování s ním a tu chvíli kdy se naše těla spojí, asi nepřežiji, on je úplně jiný, divoký a něžný, takového muže jsem ještě nepotkala, dává mi prožít nepoznané a stále je velmi vnímavý, citlivý a nespěchá, hýčká mne v náručí a vyčkává, až se zpomalí tlukot mého srdce a zmírní prudké šumění krve v mé hlavě.

Mé tělo se pomalu ztišilo a klidněji dýchám, tisknu se k němu a mám zvláštní pocit, že k sobě patříme a dlouho se známe, silně vnímám, že je na tom stejně a přitiskne ústa k mému uchu, mazlivě ho olizuje jazykem a zuby se zakusuje do lalůčku, místo očekávané bolesti je to vzrušující. Zašeptá roztouženým hlasem, "Ti amo!", Bože, je to muž, který ví, jak se má k ženě chovat, jak se jí má dotýkat, co ji povídat a ví, po čem touží její tělo a co chce slyšet její srdce, navíc je nádherný a zvláštní, líbí se mi čím dál více. Vane z něj něco neodolatelného, propadla jsem jeho mámení, jsem vůči němu bezbranná a dobrovolně se mu dávám, může si se mnou dělat, co chce, cítím, že jsem zamilovaná a on to jistě ví, musel poznat z každého mého vzdechu, co k němu cítím a jak moc po něm toužím.
Na oplátku zase vysloví "Ti amo!" a překotně pokračuje, "Ho a lungo per lei, come un uomo in cerca di una donna!", ta slova mu prýští z duše, nad významem už nepřemýšlím, vím, že mi to přetlumočí a to se hned stane, "Miluji tě a toužím po tobě, jak jen muž touží po ženě!". Jsem jeho slovy ještě více okouzlena i vzrušena, nejraději bych zakřičela, "Tak si mne vezmi a hned!!!", ale jsme v autě a nechci jen rychlý sex, od něj očekávám mnohem víc, s ním chci prožít dlouhé, promyšlené a protahované milování. Vášnivé, plné doteků, krásných vyznání, něhy a lásky, se zadržovaným a stále přerušovaným vyvrcholením a to vše až těsně po hranici šílenství, ale chvíle naplnění, je o to více mohutná a přímo nadpozemsky krásná.

Vybičovaná těla láskou, vášní a touho se ocitnou až na hranici, mezi životem a smrtí, kdy rozum a šílenství balancují na špičce nože a jen zkušený a znalý muž to ustojí a ohlídá, aby s ženou nepřepadl na špatnou stranu a nedovolí, aby propadli bezbřehému šílenství nebo upadli až do agónie smrti. Ale prožijí spolu přenádhernou extázi, nesmírně hluboký prožitek, co znásobí všechny emoce, kdy výbuch pocitů a toužení, vynese milence až k nebi, kde se rozezní andělská hudba a vyzvánění zvonů, je to velmi výjimečné i nebezpečné milování a nepodaří se každému jej prožít. Tento nevšední prožitek někdo pojmenoval názvem "malá smrt", francouzky "La petite mort" a je to velmi výstižné, těm šťastným, co to prožili, to zůstane navždy v paměti do nejmenších detailů a podrobností, je to nezapomenutelné a mnohokrát jsem o tom slyšela vyprávět úplné legendy.
Ze všech mužů co znám, jedině on to může zvládnout a dát mi to zažít, on je pro mne ten pravý, nejenom pro život, ale i pro lásku, nemám o tom žádné pochybnosti, jen s ním budu při tom v bezpečí. Jsem si tím jista a již nyní tuším, jaké pocity mne opanují, až skončím nahá v jeho náruči a prožiji s ním tak úžasné milování a to mne ještě více rozpálí, zatoužím po něm tak silně, jak po žádném jiném muži, přivírám oči a představuji si obrovskou italskou postel se sněhobílým hedvábným povlečením. Je zmuchlané, shrnuté a vlhké od našich zmítajících se těl zpěněných z návalů vášní, prostěradlo je potrhané mými dlouhými nehty, zatínám je do matrace ve chvílích, kdy mé tělo opanují příliš silné emoce, vášně i prožitky a ve chvílích extáze, kdy dvě těla spějí k naplnění všeho nádherného, co muž a žena mají spolu prožít.

Ta představa je tak skutečná a živá, že prudce vjedu prsty do jeho hustých vlnitých vlasů a tisknu jeho hlavu pevně k sobě a líbám ho jak smyslů zbavená na čelo i do vlasů, je tím překvapený, ale šťastný, vzrušeně dýchá a líbá mne v místech, kam dosáhne ústy. Jeho ruce se pokouší znovu osvobodit má ňadra ze šatů, rozhodnu se rozepnout si šaty, ale ještě zaváhám, skončilo by to milováním, ale nechci ho zbavit síly a po prvé to nesmí být odbyté jen v autě, to ne, musí to být krásné a na velké posteli, stejně jako v mých vzrušivých snech. Musí mne na takové místo odvést a hned, toužím po tom, zvrátím hlavu a zavřu oči, soustřeďuji se jen na něj, na jeho doteky a návaly pocitů, které ve mně probudil a ještě nepoznané dál probouzí, do této chvíle jen planě ve mně dřímaly a díky němu začaly žít svým životem a ten můj o mnohé obohatily.
Je to skutečný muž a nemyslí jen na sebe, pocítila jsem s ním to, co nikdy předtím, nakonec ho budu prosit a dožadovat se, aby mne hned odvezl na to klidné a tiché místo, ale ne k povídání, ale k milování a možná při tom zemřu tou nejkrásnější smrtí. Ale zatím žiji a stále se vydýchávám ze smršti prožitých pocitů a vybuzené touhy, konečně vím, proč se o Italech tvrdí, že jsou nejlepší milenci, jsou nejen vášniví, ale mají v genech výjimečné nadání, jak s ženy učinit svou zbožňovanou bohyni. Milování s nimi musí každou ženu změnit, to co prožije, zatřese zemí, v kostelích popraskají klenby a vzepjatá láska rozezvučí zvony, jsem si jista tím, že to tak je a bude, brzy to prožiji na vlastní kůži, v jeho náruči mám pocit výjimečnosti.

Připadám si pro něj vyvolená, žádoucí a jedinečná, před chvíli mi dal zažít něco, co jsem nečekala a je to tím, že on lásku cítí a prožívá nejen tělem, ale i srdcem, je to muž, jakého jsem vždy chtěla, je náruživý i romantický a to je pro mne smrtelná kombinace. Je to neodolatelné a právě mi svými polibky dech z úst krade, "Jsi nádherná, miluji tě a touhou po tobě umírám!", promlouvá procítěně, co slovo to perla a vypadá to, že se vzdal italštiny a přešel na řeč, které více rozumím. Jen není tak libozvučná a začíná mi chybět a ještě více se zaposlouchám do zabarvení jeho vábivého hlasu, "Chci se s tebou milovat!", pokračuje mezi líbáním i hlazením mého těla a cítím, jak každé vyslovené slovo bobtná jeho touhou a odkapá z něj nektar vášní.
Jsem z toho omámená, srdce mi prudce tluče v hrudi a krev se mi hrne do hlavy, Bože, chce se milovat a byla bych sama proti sobě milování s ním odmítat, i za cenu, že mi to zničí můj dosavadní život, s ním se cítím krásně a z jeho doteků se mi točí hlava. Celá hořím, déle to nevydržím a on dál mluví, "Neříkám to jen kvůli sexu, opravdu tě miluji, vnímám to od chvíle, co jsem tě spatřil v penzionu!", přesvědčuje mne o svých citech. Buď je tak dobrý lhář, nebo jsem z něj zešílela a můj instinkt přestal fungovat, ale nepochybuji ani o jediném jeho slově a překvapením polknu, že i on to cítil stejně a nemýlila jsem se, je to oboustranné, o to víc milování s ním bude vášnivější a zničující, bude to divoká bouře rozvášněných těl a rozbouřených citů prudký hurikán.

Ovládla mne předtucha, že jsme si určeni, něco nás k sobě od prvního okamžiku táhlo, vnímala jsem to, ale silou to v sobě popírala a chtěla ho jen využít ve své svízelné situaci, nechtěla jsem si do života pustit dalšího muže. Už tak je jich na mne navázáno příliš mnoho a všichni ode mne něco chtějí, jejich touhy a očekávání, mne zatěžují, ale nejde se jich zbavit, nemohu je jen tak poslat pryč, jsem s nimi svázaná i jinými vztahy jako je přátelství, vděčnost nebo je pro něco nutně potřebuji. Stále se mezi nimi bezradně potácím jako třtina ve větru a ze všech sil s nimi hraji jejich hry, které oni nikdy nemohou vyhrát, nemohu je milovat nebo s nimi spát, láska se nedá vynutit, ale to oni nechtějí pochopit, nemá to konce, stále se o něco pokoušejí.
Kvůli tomu jsem chtěla odmítnout i tohoto vzrušujícího policajta, ale život dovede nečekaně překvapit, v této chvíli prožívám něco nádherného s někým, s kým jsem vůbec nepočítala a chtěla si ho držet co nejdále od těla, ale stalo se, osud to zařídil jinak. Je to v pohybu a nedá se to zastavit, já to ani nechci a přijímám s touhou na svém těle vzrušující a žhavé doteky jeho rukou a dravé polibky na své kůži a jeho rty se nezastaví, mezi líbáním šeptá dál svá vyznání a je to okouzlující. Přestanu naslouchat jeho hlasu a soustředím se na své rozvášněné tělo a vybuzené emoce, cloumající každou žilkou v mém těle, jsem jedna otevřená hluboká rána a nervy jsou obnažené, každý jeho sebemenší dotek projede vzrušivě mým tělem, je to k nevydržení.

Bez ovládání, bych v jednom kuse sténala, cítím, že nastal čas k zakončení, chci aby mne konečně pomiloval, ale on nespěchá, všechno si vychutnává, možná se snaží ještě více vybičovat mé city a vášně, nebo chce, abych ho prosila a sama se dožadovala jeho těla, voňavých úst, horkých dlaní a nemám daleko k tomu to udělat. Ve chvíli, kdy mé tělo bičuje nedočkavost a touha se jim propaluje, každé čekání bytostně nesnáším, je to pro mne vysilující a z nenaplněné touhy mi v těle pulsuje krev a srdce tak hlasitě bije, že to musí slyšet. Měl by konečně pochopit, co od něj očekávám, copak nepozná, jak jsem rozpálená a rozhodnu se dát mu najevo, že mi jeho dokonalá předehra už bohatě stačí a chci, aby mne odvezl na to slíbené klidné místo a tam mne ze všech svých sil pomiloval.
Ale zabrání mi v tom zvláštní duté zvuky a jeho hlava mi náhle a s trhnutím vyklouzne z dlaní, v prstech mi zůstalo zapleteno jen několik vlasů, vyleká mně to, prudce otevřu oči, na druhé straně u okna někdo stojí a tluče dlaní do skla, Vyděsím se ještě víc a on se ode mne odtáhne a já si rychle stáhnu sukni ke kolenům, znepokojeně pozoruji, jak se napřímil v zádech, upravuje si a narovnává sako, čelo se mu leskne krůpějemi potu. Tváře má zrůžovělé a rty vlhké, zhluboka se nadechne, vydechne a stáhne okénko, "Co se děje!", zeptá se a v hlase se mu stále chvěje vzrušení, postava se sehne a do okna nakoukne známá tvář, přejede vnitřek vozu pátravým pohledem a zastaví se u mne, dobře ví, kdo jsem.

Ze své budky se vždy vyklání a sleduje mne utkvělým pohledem, dokud nezmizím ve dveřích penzionu, je to hlídač parkoviště se zvláštním jménem "Enzo", odhadem má něco přes dvacet a je to student, v letní sezóně si tak vydělává na školné. Ulevilo se mi, obávala jsem se, že se do auta dobývá Marek, mohl to být i Tom, nebo zvědavá Nely, moc ji zajímá můj život, asi proto, že nemá svůj vlastní a živoří na okraji Markova zájmu a stále nechápu, proč ji sem přivezl. Pokud plánoval, že vzbudí mou žárlivost a já mu padnu do náruče, tak se šeredně zmýlil, ale to není teď důležité a znovu si zhluboka oddechnu, Enzo je menší zlo, ale není mi to příjemné, viděl, co vidět neměl a je dost chytrý na to, aby věděl, co se dělo v autě.
A kamarádí se s číšníkem, co pomáhal Fabiovi s Borisem, určitě si to navzájem poví a možná budou chtít své vědomosti zpeněžit, to je běžná činnost všech zdejších "domorodců" a mám z toho špatný pocit, instinkt mi napovídá, že se musím připravit na velké potíže. To byla pěkná hloupost a riziko, začínat si milostné hry na parkovišti před penzionem, ale nikdo z nás dvou to neplánoval, tak nějak samovolně, náhle a nečekaně se to stalo a jsem zvědavá, jak to policajt zvládne. "Pane, to je parkoviště, tady to nemůžete dělat, musíte okamžitě odjet, nebo zavolám policii!", pohrozí Enzo a znovu se na mne významně podívá, jsem si jista, že nás dlouho ze své budky pozoroval, viděl a ví úplně všechno!", je mi to trapné.

Zároveň je to i k smíchu, on netuší, o koho jde a vyhrožuje policajtovi policií, ale netuším, co z toho bude, jak na to můj strážce zákona zareaguje, policejní průkaz asi vytáhnout z kapsy nemůže, snad si nějak poradí a rychle to vyřídí a hned odjedeme. Tento problém, je to nejmenší, co nás potkalo, ale vyrušení přišlo v tu nejméně vhodnou chvíli, úplně fyzicky cítím, jak mé tělo chládne, oheň uhasíná, žár slábne a zmocňují se mne starosti z budoucích komplikací. Musíme rychle jinam, tam kde bude postel a rychle znovu rozpálit uhasínající žár, nebo budeme muset začínat se vším úplně od začátku, ale já už nechci dlouho čekat a netrpělivě naslouchám, co bude dál. "Dobře, okamžitě odjedu!", souhlasně přikývne policajt, ale to Enzovi nestačí, "Pane, vy nejste host penzionu, musíte zaplatit za parkování a pokutu, že jste se mi neohlásil!", tak to je už moc, to Enzo vážně přehnal.
"Cože", zeptá se nevěřícně policajt a s úžasem se ke mně natočí, jako by chtěl ode mne ujištění, že se mu to nezdá, nechápe, za co má platit, je to veřejné parkoviště, ale já vím, o co jde, Enzo si chce prostě jen něco přivydělat. Myslí si, že vzhledem k tomu co se dělo v autě nebude problém dostat z nás peníze, přehnal to a policajt se zlobí až tak, že mu na čele pulsuje žíla, ale nechci tady mít problémy, vyvolávat rozruch a přivolávat na sebe pozornost. Italové jsou velmi hluční, sbíhají se do houfu a to je nepříjemné, rozhodnu se tuto situaci rychle řešit a využít i ve svůj prospěch, celou dobu mi vadí, že jsem si začala intimní vztah s mužem a neznám jeho jméno, stále mu říkám policajte, to se už nehodí, zní to velmi podivně, tak to dále nemůže být.

Ukázal mi sice v penzionu policejní průkaz, ale to jsem byla v šoku z možnosti, že mne zatkne a jméno jsem nepostřehla, ale mohl se mi představit dříve, než mi rukou zajel pod sukni, to se musí napravit, v milostném toužení se ho na to ptát nechci a teď mi to připadá jako vhodná chvíle. "Jak se jmenuješ?", překvapím ho otázkou, zarazí se, "Andre.", řekne krátce a chce něco dodat, ale rychle mu položím ruku na ústa, není čas na řeči a to ho spolehlivě umlčí. Mám to již jednou ověřené, "Andre, dej mu peníze, nechci mít před penzionem potíže a rychle mne odvez!", požádám, dlouze se na mne podívá a udělá přesně to samé, čím mne již jednou okouzlil. Uchopí mou ruku a políbí ji do dlaně a nakonec se jí dotkne mazlivě jazykem a přikývne, zase mne to vzruší, asi je to z jeho strany důvěrné gesto k ženě, o kterou stojí, tak projevuje svůj zájem a city, nejsem proti, moc se mi to líbí.
Ale teď není vhodná chvíle, chci odtud pryč, "Prosím rychle mu zaplať!", naléhám na něj, znovu přikývne a shání po kapsách peníze, Enzo již spokojeně pro ně natahuje ruku a Andre mu je vtiskne do dlaně, "Vyděrači!!!", neodpustí si pojmenovat věci pravým jménem. Zatáhne okénko, nastartuje, opatrně couvá, vyjede na cestu a mlčí, asi jako policajt se cítí dotčený, musel si nechat Enzovo chování líbit, nemohl zasáhnout a ještě musel platit, jeho pocity docela chápu. Rozhodnu se na něj nepromluvit, dokud se neuklidní, pohodlně se opřu a sleduji domy, lidi na chodníku a právě projíždíme kolem kavárny, kde se původně měl odbýt náš rozhovor a to co uvidím, mne donutí se napřímit a přitisknout tvář na sklo, z kavárny právě personál vyhazuje Marka, sotva stojí na nohou.

Neunesl mé další odmítnutí a od chvíle kdy mne Fabio i s Borisem odvezl, odjel své zklamání léčit alkoholem, tušila jsem, že to tak dopadne, tak vždy řeší své problémy, ve chvíli, kdy mu přerostou přes hlavu, ale je mi to jedno. Je dospělý, nemám za něj žádnou odpovědnost, může si dělat, co chce a jen si oddechnu, že jsme do kavárny nakonec nešli, Marek by udělal příšernou scénu, raději na to nechci ani pomyslet a oslovím Andreho, "Kam jedeme?", vyptávám se a oči se mu zase rozsvítí. Překonal nepříjemný zážitek s Enzou, uvolnil se a usměje se na mne, "To je překvapení, bude se ti tam určitě líbit, je to nádherné místo.", řekne záhadně a jeho hlas má ten typický postelový tón, je mi to jasné a jen se zeptám, jak je to daleko, "Asi půl hodiny.", řekne nejistě.
To znamená, že je to mnohem déle, ale to mi nevadí, mám konečně dost času si hodně věcí promyslet, do této chvíle se všechno odvíjelo živelně a rychle a nejde jen o mne, v mém životě je více lidí, které to, co se právě děje, velmi tvrdě postihne a může je i zničit, ale je těžké nějak to nyní řešit. Zaplétám se do toho a zatím nevím, co a jak bude, uvědomím si, že se nejde na nic předem připravit, musím všemu nechat volný průběh a jediné čemu se mohu po cestě věnovat, jsou mé představy o tom, co se za chvíli stane. Je mnoho možností, jak to bude probíhat, jen jedním jsem si jista, že Andre bude zase skvělý a vím, že s ním prožiji to, co jsem ještě nezažila a bála jsem se o tom i snít nebo jen mluvit a na tom mi záleží nejvíc, to ostatní není důležité, v této chvíli jde jen o nás dva, o mne a o Andreho.

Nevím, jestli láska co mezi námi tak náhle vznikla, je na celý život, nebo na dobu dovolené, zda půjde jen o pár týdnů, kdy budeme spolu, proto je důležité z vyměřeného času nepromarnit ani chvíli a vášnivě se milovat každý den a každou noc. Je to tak opojná a svůdná představa, že nahlas zavzdychám a on mi okamžitě položí ruku na koleno, "Děje se něco?", zeptá se ustaraně, "Ne, nic se neděje.", uklidňuji ho, "Věnuj se řízení!", požádám s obavou, že není soustředěný, budu mít úžasný život a nechci skončit s autem v příkopě u cesty a o všechno tím přijít. Věřím, že to, co mne čeká, má tak být, máme být spolu, bylo nám to osudem předem určené, nějaká vyšší moc si to přeje a zažehla v nás lásku a my se našli, mám stále ten utkvělý pocit, jako by mne něco vedlo a určovalo mi cestu a směr mého žití.
Silně to vnímám a já věřím na věci mezi nebem a zemí, na to, že existují síly, co řídí život a běh pozemských věcí a postrkuji lidské bytosti, jak figurky na šachovnici a to co prožívám, co se mi děje v tak krátké době není jen náhoda a souhra okolností. Má to jen jediný cíl, svést naše osudy dohromady, my dva jsme vyvoleni, měli jsme se potkat, je to tak naplánované, z nějakého zatím neznámého důvodu je to důležité pro běh světa a náhle mi to dojde. Možná máme spolu zplodit dítě, které bude po všech stránkách mimořádné a pro budoucnost důležité, pohrávám si opatrně s touto myšlenkou a vyděsím se, až se mi sevře srdce úzkostí, ovládl mě tak silný strach, že mám pocit, že umírám, do plánu osudu se vloudila chybička, ale zásadní, já už mohu být těhotná.

V tom případě se otcem nemůže stát Andre, může jím být Tom nebo Boris, sázím více na Borise, Tom byl vždy velmi spolehlivý, ale Boris ne a na pláži jsem zacítila tu horkost uvnitř sebe, v té chvíli se to mohlo stát a to vše mění, pokud jsem těhotná, otcem je Boris. Nenarodí se dítě, které něco důležitého vymyslí, udělá nebo změní a celý svět tím zachrání, Bože já jsem to zkazila, určitě mě v nějaké podobě nemine přísný trest, osud si něco vymyslí, aby mne ztrestal a možná mi sebere Andreho. Jak jsem mohla zapomenout spolknout tabletku proti otěhotnění, jenom kolik úsilí mě v nemocnici stálo získat ji od Lucase, jak mě to zkomplikovalo celý život a bylo to zbytečné, proč jsem si ji nevzala hned a odložila to až na ráno a jak druhý den jsem na to mohla zapomenout, na tak nesmírně důležitou věc.
Lámu si s tím hlavu, asi to zavinilo mé váhání, jestli mít nebo nemít s Borisem dítě a následný překotný běh událostí i Borisovo vážné zranění, nyní to budu muset napravit, možná ještě není pozdě a rychle si snažím vzpomenout, co bylo na letáčku. Tabletka se má užít nejlépe do dvanácti hodin po styku a nejpozději do tří dnů, s úlevou si oddechnu, to mohu stihnout a chvatně si přitáhnu na klín kabelku, rozechvělou rukou ji prohrabávám. Ale to, co hledám, nenacházím, krabička s léky zůstala v plážové tašce u Toma v pokoji, musím zpět do penzionu, ale co když se Andre nebude chtít vrátit, otočím k němu hlavu a úpěnlivě se na něj zadívám, nevím jak začít, určitě bude chtít i vysvětlení a to není to nejhorší. Nesmím aspoň dva dny s ním spát, nechci zbytečně zabíjet jeho vzácné spermie, na milování musí zapomenout, ale jak to jen zdůvodním, je celý natěšený, musím rychle vymyslet něco, čím najednou vše vyřeším.

Nejen přerušení případného těhotenství, ale i to, že se nebudeme pár dní milovat a to mne napadne jen jedna věc, "Andre, něco důležitého jsem zapomněla v penzionu, musím se nutně vrátit.", oznámím a snažím se mluvit klidně. "O co jde!?", zeptá se bezstarostně, "Mám své dny, musím si vzít své hygienické potřeby a pár dní se nemůžeme milovat.", řeknu to smutně, ale jedním dechem, chci to mít rychle za sebou a napnutě sleduji, jak se na to zatváří. Přikývl hlavou, ale zvážněl, mlčí a to mne znepokojí, jak se muž takhle zamyslí, vždy jsou z toho velké nepříjemnosti nebo ho napadnou hlouposti. Jeho utkvělý pohled upřený na silnici bez jediného zamrknutí mne zneklidní, něco promýšlí, "Tvé dny mi nevadí, moc po tobě toužím, il mio amore.", znovu se zapomíná a zaplétá do vět italská slovíčka.
"Il mio amore", znamená "má lásko", vysvětluje, ale o to mi nyní nejde a s údivem ho poslouchám, vím, že jsou mezi muži výjimky, ale zatím všichni muži mé dny vždy respektovali, ale jemu to nevadí, kvůli tomu se nehodlá vzdát milování. Je celý žhavý smočit část svého těla v mé krvi, asi je to důkaz jeho lásky, nebo to Italové berou úplně jinak a může v tom být i nějaká symbolika, všichni přicházíme na svět poznamenaní krví své matky. A Italští muži jsou odolní a neděsí je trocha krve, nebo je to o něčem jiném, zvířata v tuto dobu kopulují a co zařídila matka příroda je přece vždy správné, takže Andre se chová přirozeně, ale dostal mě tím do úzkých, já své dny nemám, to před ním neutajím a jak mu svou lež vysvětlím, zatím nevím.

Konec 19. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (133)
Zobrazit starší komentáře

101 King Rucola King Rucola | Web | 19. července 2016 v 7:38 | Reagovat

Amore mio! Finalmente zmizol aspoň na chvílu ten "nadsamec" Boris z obrazovky. Grazie tante, ďakujem...
Pozn.:
"A Italští muži jsou odolní a neděsí je trocha krve, nebo je to o něčem jiném, zvířata v tuto dobu kopulují...atď."
A zdá sa, že sú aj strašne rýchli. Sú po prvých minutách stretnutia hneď zamilovaní. Alebo si chcú len hneď "hodiť"?

102 Elis Elis | Web | 19. července 2016 v 9:15 | Reagovat

[100]: Děkuji za pochvalu... přesně tak, muži by neměli být tak chtiví a měli by rozlišovat, jaký vztah k ženě mají a podle toho zvolit druh polibku, který se hodí k dané chvíli, jako např. při přání k narozeninám... ale chtít po chlapech, takto uvažovat je příliš, to jim v krvi kolující testosteron nedovolí...

103 Elis Elis | Web | 19. července 2016 v 9:36 | Reagovat

[100]: Ten políček, co schytal ten pán za nepovoleného francouzáka bylo dobré řešení, to ti chválím, na něj to muselo zafungovat, jak studená sprcha... máš dobrý fackovací reflex, to je dobrá věc, mám ho také, je to nezbytné, od dětství převážně žiji v mužském světě a rozdávání facek bylo nutností a účinkuje to...
Jen jsem z toho měla i dost problémů a tak jsem se svůj fackovací reflex naučila ovládat a bleskově si ujasním u kterého chlapa a kde si to mohu dovolit nebo nedovolit a kdy hledat jiné řešení, jak si obtěžujícího chlapa držet od těla...

104 Elis Elis | Web | 19. července 2016 v 9:44 | Reagovat

[103]: Někteří muži nejsou schopni facku dlouho rozdýchat, jejich dotčené ego jim to nedovolí a dokonce se mstí a tak např. kvůli jedné facce tanečnímu mistrovi jsem nedokončila taneční... další facka jednomu šéfovi mne stála dobré místo a kvůli facce svému advokátovi, jsem prohrála naprosto jasný soud a musela jsem se odvolávat, najít si jiného advokáta atd... takže chránit svou čest fackováním mužů se někdy nevyplácí a proto již velmi zvažuji kdy a v jakém případě facku použít a nebo raději volit jiné, pro jisté muže přijatelnější metody, jak je usměrnit bez použití násilí...

105 Elis Elis | Web | 19. července 2016 v 10:43 | Reagovat

[101]: Kingu věděla jsem, že tě odsunutí Borise z děje potěší, ale stále nechápu proč nesnášíš tak skvělého a dokonalého  reprezentanta svého pohlaví, snad si na něj  zvykneš, protože Boris se časem do děje oslnivě vrátí a s plnou parádou tak, jako to umí jen on...
Andre ti tedy nevadí, svým způsobem je něco jako Boris, je nádherný a svůdný, jen má propracovanější metody jak svádět a získat ženu, Boris je zvyklí, že mu ženy samy k nohám padají... Andre je Ital a ti jsou ve většině velmi vášniví a hodně rychlí a máš pravdu, že si mnozí z nich chtějí, jak píšeš jen "hodit", ale to v podstatě všichni muži bez ohledu na národnost... ale André si dává načas a to jak se chová a umí se dvořit, každá žena ocení a podlehne jeho šarmu a také existuje něco, jako je láska na první pohled nebo aspoň okouzlení, jistě si to i ty zažil, nebo ne... :-?

106 Zdena Zdena | 19. července 2016 v 17:21 | Reagovat

[101]: No a co tak je Boris nadsamec! To chce bejt každej chlap pokád' na to má!!! :-P Co ti vadí? ;-)  ;-)  :-P

107 Zdena Zdena | 19. července 2016 v 17:50 | Reagovat

[104]: Elis za cos mu dala facana, ochytával tě slizoun při tanci? To musela bejt rána jak z děla že tě vyrazil z tanečních!!! [:tired:] A co ti druzí chlápci co ti provedli povídej!!!!! O_O  ;-) [:tired:]

108 I am Jane I am Jane | Web | 19. července 2016 v 19:39 | Reagovat

Já nejsem velká fanynka Adele :-? ale párkrát už se stalo že jsem se do nějaké její písničky zamilovala :-P .

109 King Rucola King Rucola | Web | 20. července 2016 v 3:41 | Reagovat

[106]: To je to! Ja na to nemam. Nie som homo, tak ho nemozemmat "rad"...

110 DIYLenka DIYLenka | Web | 20. července 2016 v 9:07 | Reagovat

túto časť som len tak nakusla lebo to je pre mňa prvá časť a evidentne musím začať od začiatku :O teším sa skvelá práca aj keď Boris mohol byť väčší fešák :D

111 Elis Elis | Web | 20. července 2016 v 9:51 | Reagovat

[107]: Zdeni to nebylo při tanci, já jsem měla v tanečních svého tehdejšího kluka a mistr ho začal odstavovat bokem a tančil se mnou sám, aby mu jako ukázal jak to má správně vypadat, ale zesměšňoval ho tak, že on odmítl dál do tanečních chodit... mistr toho samozřejmě využil a dokonce mne začal doprovázet domů, ale nic si dlouho nedovolil, až jednou mne narazil na zeď a dal mi francouzáka, jakého jsem ještě do té doby nezažila... jeho jazyk jsem měla až na mandlích, odstrčila jsem ho a dala mu pořádnou facku, to byl pro něj asi šok a řekl, že to se mu ještě nestalo a do tanečních ať už nechodím a odešel... tak jsem tam nechodila, tančit jsem uměla, na tanečních trvali naši, abych prý měla společenskou průpravu, vůbec netušili, jaké průpravy se mi tam může dostat...

112 Elis Elis | Web | 20. července 2016 v 9:57 | Reagovat

[108]: Jsem na tom podobně, k Adele neobdivuji a není mi ani sympatická, ale některé krásné písničky mne zaujmou...

113 Elis Elis | Web | 20. července 2016 v 10:21 | Reagovat

[109]: Co je špatného na tom být nadsamec, je to výjimečný a nádherný muž, od přírody obdařený bohatě vším co má správný muž mít... dobře ví, co v přítomnosti ženy říct a také ovládá umění, jak ji dostat, ale nemusí z toho dělat vůbec nic, ani hnout prstem... každá žena jen při pohledu na něj ví, že ho chce mít, že stojí za každý hřích a sama mu padá k nohám a zcela se mu oddá a zamiluje se do něj na život a na smrt, takový je Boris, dostal to do vínku od Boha... ;-)

114 Elis Elis | Web | 20. července 2016 v 10:26 | Reagovat

[110]: Díky, jsem ráda, že tě část příběhu co jsi přečetla zaujala a myslím, že je dobrý nápad, začít si příběh číst od začátku... ohledně Borise, záleží na tom co se komu líbí a co ho na konkrétním muži osloví, každá máme jiný vkus...

115 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 20. července 2016 v 16:21 | Reagovat

jak je

116 Zdena Zdena | 20. července 2016 v 21:53 | Reagovat

[109]: Bez obav Boris je na ženský!!! Normálka žárlíš! :-P  :-P  :-P

117 Zdena Zdena | 20. července 2016 v 22:02 | Reagovat

[111]: Paráááda Elis napiš o tom příběh!!!! Co další chlápci šef a advokát? To bylo jak? :-?  ;-)  :-)

118 Elis Elis | Web | 23. července 2016 v 9:41 | Reagovat

[115]: Všechno je v pohodě...

119 Elis Elis | Web | 23. července 2016 v 9:44 | Reagovat

[116]: Zdeni přišla si na to, vypadá to tak...

120 Elis Elis | Web | 23. července 2016 v 9:45 | Reagovat

[117]: Máš dobrý nápad, mohu o tom časem napsat povídky, ale dám je na druhý blog...

121 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 24. července 2016 v 13:28 | Reagovat

já jsem gothička

122 I am Jane I am Jane | Web | 24. července 2016 v 21:25 | Reagovat

Jestly chceš poznat Marka víc? Tak si najdi článek s videama z pořadu MasterChef Česko u mě v menu rubrice Marek Raditsch ;-) .

123 S-hejvi S-hejvi | Web | 25. července 2016 v 9:38 | Reagovat

Konečně jsem měla čas si přečíst pokračování, které je opět jak jinak než úžasné!! Těším se na další :)

124 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 25. července 2016 v 18:25 | Reagovat

ahoj

125 Elis Elis | Web | 29. července 2016 v 8:49 | Reagovat

[121]: Proč ne, každému vyhovuje jiný styl a ty šaty jsou vážně krásné...

126 Elis Elis | Web | 29. července 2016 v 8:49 | Reagovat

[122]: Díky, už jsem se na to dívala...

127 Elis Elis | Web | 29. července 2016 v 8:51 | Reagovat

[123]: Moc děkuji, jsem ráda, že tě tento díl zaujal... pokračování připravuji...

128 Elis Elis | Web | 29. července 2016 v 8:51 | Reagovat

[124]: Stavím se u tebe...

129 Zdena Zdena | 30. července 2016 v 12:29 | Reagovat

Elis co je kde to vázne? Slíbilas pokráčko do konce měsíce. Chodím sem nadržená každý den a furt nic!!!!! :-?  8-)  O_O

130 Zdena Zdena | 4. srpna 2016 v 18:38 | Reagovat

Elis to mi nedělej!!! Kdy bude pokráčko?  Si v pohodě? :-?  ;-)  ;-)

131 Fredy Kruger Fredy Kruger | 5. srpna 2016 v 21:52 | Reagovat

" Já  z hospody  vyšel jsem s Borisem ...
on zmizel mi !  což bych si pomyslel ???

... kříčím : Borisi !!??

" Tady  sem !!"

... "Tak slyšel jsem zařvati Borise !
Proboha kde jsi ??  řvu pátrající...

( ?? ) ten hlas  se mi ozval pod zadnicí !"

" Zvedni se !"  křičí

" Já :  nezvednu ....
málem jsem Borise zasednul !
... když jsem se přec  zdvihl s námahou,
zas Borise  prdel mám nad hlavou !!

... my opilí vstávali... popadali
a vzájemně  jsme se pak zasedali !!!"

Lidé řvou : " Pohleďte  na kance !
... Borise  a jeho bratrance !

" Toť letní má...s  Borisem romance !"

Kdy přišli domů ??  ráno až ?  kdo ví ?
... bratranci Boris,  Džonn  Omrdowi ....

132 pax pax | 24. září 2016 v 1:46 | Reagovat

tak to jsem zvědavá, co se bude dít dál...začíná to být napínavé ;-)

133 Elis Elis | Web | 24. září 2016 v 23:47 | Reagovat

To je pravda, je to napínavé, díky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."