"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."

Vítám vás na svém blogu. Budu věnovat psaní příběhů, povídek atd.
zaměřených na vztahy, lásku a život.


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".
Na nový blog se přesunou ostatní rubriky - básně, povídky
krátké příběhy a články s různými náměty atd.

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

5.srpna 2017
Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost na blogu, byla jsem na cestách,
ale jsem už zpět a snažím se co nejrychleji dopsat rozepsaný 28. díl
příběhu "Letní romance s Borisem" a co nejdříve ho publikovat.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V KVĚTNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 27.část

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Komentáře oplácím.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

VIDEO PRO TYTO DNY
Můj hudební vkus zažívá poslední měsíce změnu, jsem očarová
stylem hudby, kterou pro sebe nazývám "osudová". Jednu
jsem pro vás vybrala, je působivá, dlouho zní v mysli a
zanechává hluboké stopy. Pokud jste empatičtí a
vnitřně se na ni naladíte je při ní nádherné
milování, doporučuji vyzkoušet...
Hudba musí být puštěná tiše, jako zvuková kulisa, jen tak navodí
potřebnou atmosféru, doplňuje prožitky a ladí s tím co při
milování děláme, cítíme a dává tomu hlubší rozměr,
je potřeba se umět naladit a s hudbou splynout.
Videa nejsou zveřejněna ve formě článku, chybí možnost komentářů.
Komentáře k videu, názory, vzkazy a dotazy atd. pište zde.
Celkový počet komentářů - 480

"Láska je jako loterie, nikdy nevíš, zda jí vyhraješ."

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Motto příběhu: "Žena je plémě hadí, kdo jí hladí,
toho zradí, kdo jí souží, po tom touží."
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 20. část

7. srpna 2016 v 20:22 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předcházejícího dílu...

Je celý žhavý smočit část svého těla v mé krvi, asi je to důkaz jeho lásky, nebo to Italové berou úplně jinak a může v tom být i nějaká symbolika, všichni přicházíme na svět poznamenaní krví své matky. A Italští muži jsou odolní a neděsí je trocha krve, nebo je to o něčem jiném, zvířata v tuto dobu kopulují a co zařídila matka příroda je přece vždy správné, takže Andre se chová přirozeně, ale dostal mě tím do úzkých, já své dny nemám, to před ním neutajím a jak mu svou lež vysvětlím, zatím nevím.


Elis
Letní romance s Borisem - 20. část

Bože, proč jsem řekla, že mám své dny, bylo více možností, jak se vymluvit, ale nemohla jsem tušit, že mu krev nevadí, teď musím vymyslet něco, čím všechno zachráním a horečně o tom přemýšlím, ale je to složité a na vysvětlení si musím dát velmi záležet. Andre není obyčejný chlap, kterému se dá cokoliv namluvit, je to policajt a je podezíravý, instinkt na rozpoznání lži má skvěle vytrénovaný, s každou výmluvou se nespokojí. Všechno co mu povím, musí znít naprosto logicky a nemohu si dovolit, jen tak plácat obvyklé ženské hlouposti, na které hodně mužů tak naivně naletí, ale on lhaní a jiné nesmysly určitě vycítí a bylo by to pro něj velké zklamání a nechci ho kvůli tomu ztratit.
Chci ho mít a to co před chvíli předvedl, jak mne silně vzrušil, toužím znovu zažít a chci se s ním co nejčastěji milovat, proto se musím hodně snažit, mé vymlouvání musí být přímo dokonalé a jsem z toho trochu nervózní. Nemohu se soustředit a rozhodnu se řešení mých dnů odsunout na později, to zatím nespěchá, důležité je něco úplně jiného, musím Andreho nutně přimět k návratu do penzionu, tu tabletku zoufale potřebuji. Nesmím být nyní s Borisem těhotná, i když jsem s tím ještě na pláži počítala a jeho dítě bych si za jiných okolností ráda nechala, proto jsem váhala a tabletku si hned nevzala, ale situace se změnila a silně vnímám, že případnému těhotenství s Borisem musí za každou cenu zabránit, to krásný a vzrušující Andre je ten vyvolený.

Borise sám osud vyřadil ze hry, možná dokonce zařídil i jeho bezvědomí, nic se neděje jen tak, náhody neexistují a Boris se nesmí dál plést do této rozehrané hry, dělal by potíže, je neodbytný, jde si vždy za svým a na nic se neohlíží a vše by tím zničil. Co je jednou dané se nesmí měnit, já a Andre jsme si byli z jistých důvodů určeni, proto jsem na této zvláštní dovolené, i když jsem tu vůbec neměla být a chtěla se s Tomem rozejít, ale za celé týdny se nenašla jediná vhodná příležitost, jak si s ním o tom promluvit. Osud to nedovolil, vždy nás někdo vyrušil a nakonec jsem odjela s ním na tuto podivnou dovolenou s tím, že bude ta poslední a od prvního okamžiku, co jsem tady, prožívám samé překvapivé věci a podivné zvraty událostí.
Vše co se mi děje vedlo jen k jednomu cíli, tím bylo mne a Andreho svést dohromady, bez těch nepříjemných a nebezpečných událostí, my dva bychom se nikdy nepotkali, naše cesty by se dalece rozcházely a Lucas i ta šílená sestra Greta v tom sehráli svou důležitou roli. Bez jejího udání, bychom se já a Andre nepoznali, tak se to mělo stát a plány osudu se tím krok po kroku naplnily, jak jinak by bylo možné, že jsme se během kratičké doby, tak silně do sebe zamilovali. To se mi nikdy nestává, i když se mi muž líbí, rychle nepodléhám a žádnému muži bych nedovolila intimně se mne dotýkat při prvním setkání, tak jako Andremu před malou chvíli, navíc bez náznaku jakéhokoliv odporu, nenapadla mne ani jediná myšlenka, že bych ho měla odstrčit.

Byla jsem jak uhranuta a nic jiného jsem nevnímala, to není samo sebou, proto není vysvětlení, to mi znovu potvrdí, že to, co se mnou děje není normální a nejde se tomu vzpírat nebo to ovlivnit, ale v této chvíli mi to nevadí a nechci nic měnit, mé srdce bije jen pro Andreho. Miluji ho, cítím to v každé buňce svého těla, stačí si jen vybavit jeho měkké rty na své kůži, horké dlaně a vzrušující prsty objevující mé tělo a krev se mi rychleji rozproudí v žilách, jak silně po něm zatoužím a je mi jedno, proč se to stalo a co nás dva svedlo dohromady. Hlavně, že jsme spolu a rozhodnu se dál na to nemyslet a nehledat odpovědi, s nevědomostí se lépe žije a stejně osud nejde změnit, i kdybych chtěla, ale já nechci, tak proč se tím zabývat nebo trápit.
Andre je pro mne tím největším darem, co jsem mohla od života dostat a chválím osud, že mi vybral pro mé poslání, tak skvělého a krásného muže, mám velké štěstí a mou myslí se propaluje myšlenka, že toužím být s ním navždy. Boris je náhle zapomenut, zatlačen do pozadí, necítím kvůli tomu žádné znepokojení, nechává mne to klidnou a to ještě před hodinou jsem byla schopna pro Borise cedit vlastní krev a udělat naprosto vše pro jeho záchranu, dokonce i obětovat sama sebe. Nezdráhala bych se pro něj i někoho zabít, pokud by to bylo nutné, nebylo nic, co by mne mohlo zastavit, s úžasem si uvědomím, že si nemohu zřetelně v paměti vybavit obraz jeho tváře, jeho pověstný okouzlující úsměv, nebo jeho nádherné, zeleně zářící oči.

To všechno se mi ztrácí v mlze zapomnění, mou mysl zcela zaplnil Andre a nevadí mi, že naše žhavá láska může trvat jen pár týdnů, než odjedu zpátky domů a zbudou mi na něj jen vzpomínky, ale po zbytek života mi ho bude připomínat jeho dítě. Nikdy toho nebudu litovat, Andre je úchvatný a jeho syn bude jako on, stejně krásný a mimořádný, v těle bude mít geny a v žilách krev svého nádherného otce, moc chci, aby se to tak stalo a vychovávat ho bude Boris. Tato úvaha projede mou myslí jako blesk, vůbec netuším, proč mne to napadlo, asi jsem něco vycítila z budoucnosti, stejně jako mám jistotu, že se mi narodí chlapec, tak to osud určil a Boris má za úkol ho naučit vše, co umí nejlépe jen on a co je pro život každého muže velmi důležité.
Jak vždy získat to, co chce, jak jít i bezohledně za svým cílem a stát se vždy vítězem, to Andreho syn musí umět a pokud je k tomu Boris předurčen, tak nastane doba, kdy se do mého života znovu vrátí, city ožijí a oheň naší lásky se znovu rozhoří. Jen doufám, že ta doba je daleko, s Andrem se ještě nechci dlouho loučit, máme před sebou téměř celý měsíc dovolené a musíme spolu hodně prožít a nechci se ošidit ani o jednu minutu strávenou v jeho blízkosti, chci od něj dostat vše, po čem toužím a co mi může dát jedině on. Ale aby se to stalo, nesmí se nic pokazit, musím být velmi opatrná, mít vše pod kontrolou, myslet na všechno a co nejrychleji spolknout tu zatracenou tabletku, chci mít jistotu, že budoucí dítě bude Andreho.

Rychle na něj pohlédnu s toužebným povzdechnutím, obdivuji jeho dokonalý mužný profil, můj krásný a vášnivý policajt je přímo k pomilování a tělem se mi prožene rozbouřená vlna okouzlení i lásky, já ho vážně miluji a proč k tomu došlo, je už vedlejší. Stejně si o tom nemohu s Andrem povídat, nikdy by mi neuvěřil a nemusí to vůbec vědět, nemám pro to žádné hmatatelné důkazy a jeho policejní mozek by je tvrdě vyžadoval, jinak by nějaké řeči o osudu považoval jen za báchorky. Bude lépe nechat Andreho žít dál v nevědomosti, úplně mi stačí, že je se mnou a znovu se na něj pozorně podívám a hodnotím jeho dokonalost, je nádherný a nacházím na něm další úžasné a okouzlující drobnosti.
Jako je rozkošný důlek na bradě, jakým způsob zvedá obočí a jak si špičkou jazyka olizuje své smyslné rty a hned si představím, jak to jeho jazyk dělá, na jistém místě mého těla a to mne tak silně vzruší, že málem umírám neskutečnou touhou to ihned zažít. Mám chuť se na něj vrhnout, obejmout ho, vášnivě líbat, strhat z něj šaty a od jeho úst jazykem sjíždět po jeho mužně zarostlé hrudi a okroužit jeho bradavky, zanechat vlhkou stopu na jeho pevném břichu a skončit ústy v jeho klíně. Ale řídí auto a mohli bychom se zabít a to si nechci vzít na svědomí, ještě budeme mít dostatek času na všechny milostné hry, kdy poznám, co ještě umí a chci se s ním milovat na všechny způsoby, beze strachu z otěhotnění a užívat si jeho těla do sytosti.

Naopak dám mu možnost udělat mi dítě, ale potřebuji napřed tu tabletku a znepokojeně vnímám, že nic nenasvědčuje tomu, že by plánoval návrat do penzionu, "Kam jedeme?", vyzvídám opatrně, "To přece víš, už jsem ti to řekl.", klidně vysvětluje. "Ale já tě přece o něco žádala!", upozorním ho a hlas se mi zachvěl z tušení problémů, a že nastanou, poznávám ve chvíli, kdy Andre na mne upře pátravý pohled, "Co tím myslíš?", zeptá se nechápavě. "Vysvětlila jsem ti to, musím se nutně vrátit do penzionu!", naléhám, ale nezpomalil, nezastavil a jen se rozvážně zatváří, "Nemusíš!", prohlásí, "I na venkově jsou obchody, kde si můžeš koupit hygienické potřeby!", poučí mne.
Toho, že se nebude chtít vrátit, jsem obávala, on nic neví, a proto nic nechápe, má sice pravdu, vše co potřebuji, si mohu kdekoliv po cestě koupit, kromě léků, ty nikde neseženu, jsou na předpis a nevím co dál dělat, jak ho mám přimět k návratu, aby neměl žádné podezření. Mlčím a usilovně přemýšlím, prostor auta zaplnilo nepříjemné ticho, upírám oči na silnici, nic mne nenapadá a čím dále se vzdalujeme od města, penzionu a hlavně mé vytoužené tabletky, tím více propadám panice. Ticho v autě houstne, dolehlo i na něj a zeptá se překvapeně, "Proč nic neříkáš, ty se zlobíš?", neodpovím a netrpělivě nehty bubnuji do opěradla, každý další ujetý kus cesty, mne přímo ničí, čím budeme dále, tím méně bude ochotný se vrátit.

Všechny mé plány se bortí, bez tabletky se s ním nemohu milovat, nejenom den, nebo dva, ale vůbec, nepoznala bych, s kým jsem těhotná, to je nepříjemná situace, jsem úplně bez nálady, "Ciò che dà amore?", zeptá se, mluví zase italsky a dotkne se mé ruky a stiskne ji. "Co se děje lásko?", pro jistotu mi otázku přeložil, jeho hlas je nejistý, nechápe mé rozpoložení a já mu to nemohu vysvětlit, ale to své "amore" si může nechat od cesty, nemám na to vůbec myšlenky. Kdyby mne místo toho raději odvezl do penzionu, udělal by tím pro mne i pro sebe to nejlepší, ale svým odmítáním mne donutil zvolit razantní řešení a zakřičím nahlas, "Okamžitě zastav!!!" a v zápětí zabrzdí tak prudce, že čelem narazím do skla.
Poděšeně vyjeknu, mé čelo i sklo to vydrželo, ale dost to zabolelo, "Nestalo se ti něco?", vyptává se a natočí ke mně znepokojenou tvář, "Ty jsi blázen!", obviním ho a dlaní si přejíždím po čele, "Chtěla si přece zastavit.", hájí se. "Ano, ale ne dupnout prudce na brzdu, mohl si mne zabít!" a kroutím nad tím nevěřícně hlavou, "To je tím, že nechceš mít zapnutý pás!" snaží se stále hodit vinu na mne, raději neodpovím, dál se na něj zlobím a odstrkuji od sebe jeho ruce. "Otevři mi dveře, chci na vzduch!", vyzvu ho a konečně zazní klapnutí, rychle vystoupím a rozhlédnu se kolem, vidím jen rozkvetlé a vonící louky zalité slunečními paprsky, italský venkov má své kouzlo, zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu.

"Jsi v pořádku?", strachuje se Andre, vyklání se z auta, krásné oči hmouří před slunečními paprsky, má jimi pozlacenou tvář, i jeho jemné strniště na tvářích zezlátlo jako lán zralého obilí, vypadá kouzelně a opravdu se o mne bojí. Cítím to z jeho hlasu a mám velké nutkání říct, že mne to bolí a on by mne odvezl do nemocnice a odtamtud je kousek do penzionu, ale uvědomím si, že to není možné, narazila bych tam na šílenou sestru Gretu a možná i na Lucase s Fabiem a to nemohu riskovat. Kdoví co by Greta vymyslela za další pomstu, je to psychopatka, co nesnese, abych byla šťastná, a o těch dvou lékařích už raději vůbec nepřemýšlím, s oběma jsem se nedobrovolně zapletla jen pod vlivem okolností.
Tento propletenec podivných vztahů už stejně nikdy uspokojivě nevyřeším a nechci se tím zatím zabývat, Andreho musím donutit k návratu všemi jinými prostředky a nakloním se k němu, pohlédnu dlouze do jeho kouzelných očí. "Andre, prosím, odvez mne zpět do penzionu, bude to jen na otočku.", žadoním, má poslední možnost po dobrém mi vyhovět a zatvářím se prosebně, a on zaváhá, ale nakonec odmítne, "To je naprostá ztráta času!", namítá. "Tomu ty nerozumíš, já se potřebuji nutně vrátit!", dál naléhám a jsem čím dál více nervóznější, dochází mi trpělivost, cítím, že jeho rozhodnutí je konečné, asi velmi spěchá na to klidné a krásné místo, kde se chce se mnou milovat, poznávám to v zabarvení jeho hlasu.

Netrpělivě mne vyzve, "Nasedni si!", ale ve mně narůstá silný pocit vzdoru, jsem zvyklá, že mi muži vždy vyhoví a v hlavě mi uzrává nový plán, jak ho k návratu donutím, naznačím ochotu se vrátit do vozu a pozorně sleduji, jak si přesedá zpět k volantu, ale zůstanu stát na cestě a jen zabouchnu dveře od auta. Náladu mi zlepší jeho překvapený pohled, to nečekal, otočím se, přidržím si kabelku na rameni a rychle odcházím od vozu, nemíním čekat, až se vzpamatuje, snažím se vzdálit se co nejdále a co nejrychleji. Ale moc mi to nejde, cesta je z drobného štěrku a to není příliš vhodné pro chůzi na vysokých podpatcích, navíc zaslechnu otvírání dveří, konečně vystoupil z auta, ale neohlédnu se, dobře vím, že mu neuniknu.
Snadno mne dohoní, ale to patří do mého plánu, jen mu to nechci příliš usnadnit, jen mne překvapí, že za mnou neběží a jen ironicky zavolá, "Snad nechceš jít pěšky do města?!", ale jeho volání si nemíním všímat, "Neblázni a vrať se, víš vůbec, jak je to daleko?!", dovolává se mého rozumu. Nějakou představu mám, při rychlosti jakou jel, jsme od města vzdáleni několik kilometrů, to pěšky v tom vedru nikdy nezvládnu, ale takové trápení stejně nemám v úmyslu podstoupit. Počítám s tím, že mne zastaví, strčí zpátky do auta a bude mnohem ochotnější, plnit mi má přání a bez dalšího váhání odveze mne tam, kam chci, jen stále neslyším za sebou žádné kroky, něco není, jak by mělo být, nedá se nic dělat, musím se otočit.

Chci vědět, k čemu se chystá, s překvapením zahlédnu, jak nastupuje zpět do auta, to mne zarazí, ale snažím se zachovat klid a uvažuji, že si pro mne zacouvá, ale s úžasem sleduji, jak se auto rozjíždí a mizí v nejbližší zatáčce, to se mi snad zdá. On mne tady klidně nechá, vůbec nechápu, proč to dělá, nedává mi to žádný smysl, reaguje úplně jinak než ostatní muži, na které to vždy spolehlivě zabíralo, ale co teď budu dělat, nic mne nenapadá a rezignovaně se posadím na vápnem nabílený patník u cesty. Jsem v koncích, tak se na něj asi nesmí, možná nesnáší jakýkoliv nátlak, ale co bude dál, přece mne tady nemůže nechat, v koutku duše jsem si jista, že se pro mne vrátí, musí mne přece vyslechnout a možná, když jsem tak vzdorovitá, mne pro jistotu zrovna zatkne, abych nedělala další hlouposti, rozhodně po této zkušenosti budu povolnější.
Netušila jsem, že jedná tak zkratkovitě, zdál se mi rozvážný, možná mne tak promyšleně trestá, ale to si potom dovoluje hodně, jenže je to Ital a ty moc nemusí vzdorovité ženy, asi mne chce zkrotit, musím s ním zacházet mnohem opatrněji. Rozhodnu se mu v nepodstatných věcech neklást zásadní odpor, je muž a chce být vůdce, jak mu to od přírody náleží, tak proč mu ten pocit nedopřát, mohu jej ovlivňovat nenápadně mnoha jinými způsoby. Navíc mne jeho chování i vzrušuje, mám ráda pořádné muže, co klidně praští pěstí do stolu a zjednají si respekt a pořádek a uvědomím si, že v tomto je Andre stejný jako Boris, nenechá od ženské ze sebe dělat poskoka nebo idiota a to je u chlapa důležitá vlastnost, velmi mi to imponuje.

Očekávám, že Andre si mne hezky srovná a vím, že se mi to bude líbit, umí být tvrdý i něžný a to u mužů miluji a těším se, jak si jeho mužnost do sytosti užiji, jen abych se toho ve zdraví dožila, sluneční paprsky mne nemilosrdně griluji. V ústech už mám sucho a to čekám teprve chvíli, jestli se pro mne Andre rychle nevrátí, budu brzy vyschlá jako mumie, nebo skončím znovu v nemocnici s přehřátým organismem, jako v ten den kdy mne Boris držel na pláži za skalisky v tom jeho písečném hnízdě pro milování. Do nemocnice v žádném případě znovu nechci a znepokojeně se postavím, hledám aspoň náznak stínu, ale stromy jsou nahoře za loukou a kus za nimi je les, tam je určitě chládek, ale sama se tam neodvážím.
Je to daleko, kdyby se objevilo auto, nestihnu se včas vrátit k silnici, ale slunce pálí čím dál víc a krev se mi vaří a začínám ztrácet trpělivost, měl být už dávno zpátky, to už vážně přehání, to není trest, ale pokus o zabití, rozhodnu se ještě pár minut počkat. Pokud se neobjeví, budu muset jít pomalu pěšky, vzpomenu si, že jsme jeli kolem nějaké vesnické usedlosti, je to odtud ještě kus cesty, ale najdu tam stín a mohli by mi dát napít vody, ale ještě nejsem rozhodnuta. Zvažuji své možnosti chůze po této hrbolaté cestě, svírají mne obavy že, v těchto botičkách tam nedojdu a bosky je to vyloučené, rozedřela bych si nohy do krve a rozhodnu se zůstat zatím na místě a vzpomenu si na Toma, v nejhorším případě mu zavolám.

Ale on nemá šanci mne zde najít, jak mu vysvětlím, kde jsem, vůbec to netuším a on by jistě volal policii a o to nestojím, jsem v bezvýchodné situaci a přes snahu zachovat si klid zmocňují se mne silné obavy a přehodnocuji pohled na Andreho. Už nebudu tak chápavá, tak tolerantní, tohle mu jen tak snadno neodpustím a nepovolím, i kdyby mne nechal zavřít do vězení, čas běží a dál hněvivě spřádám myšlenky na pomstu, na nic jiného už nemyslím. Tyto představy mne tak silně ovládnou, že málem přeslechnu vzdálený zvuk od auta, že by se konečně Andre vracel, nebo to bude někdo náhodně projíždějící, co když to je nějaký místní sedlák, jak se s ním domluvím, možná je i nebezpečné k němu vlézt do auta v takových šatech.
Jsem více nahá než oblečená a nechci být znásilněna nějakým zapoceným venkovanem zapáchajícím hnojem a chlévem a s odporným dechem, jen z té představy se mi udělá špatně a začnu se v duchu modlit, aby to byl krásný Andre. Pokud se pro mne vrací tak slibuji, že mu vše odpustím i přes jeho velké provinění ho nebudu přísně trestat a v očekávání upřu oči k zatáčce a zahlédnu azurově modrou barvu auta. Je to Andre a ke svému vlastnímu překvapení zpanikařím a nevím, co mám dělat, slíbila jsem, že ho nepotrestám, ale jen tak lehce mu to nesmí projít a také nechci, aby si myslel, že tu na něj jen tak odevzdaně čekám, jak na smilování, bleskově se otočím a vydám se po cestě a stále zrychluji.

Riskuji, že si tím definitivně zničím krásné střevíčky, i přes to jsem rozhodnuta si ho dlouho nevšímat a dívám se upřeně před sebe, i když auto už jede vedle mne a koutkem oka zahlédnu, jak Andre vystrčil z okna hlavu, "Už jsem tady!", oznámí důležitě. Asi s očekáváním, že projevím patřičnou radost a snad mu budu i děkovat, ale na to nereaguji a přímo sveřepě pokračuji v chůzi, je tím zaražený a chvíli mlčí, "Ty se zlobíš?!", jeho hlas zní zklamaně. Nebo se ti něco stalo?", zeptá se a jeho otázka mi zvedne tlak, jak se tak hloupě může ptát, na to nemá cenu odpovídat, dál si ho nevšímám a on zatroubí na klakson, úplně mi to rve uši, "Zastav se!!!", vyzve mne.
Ale má to marný, "Perché sei l'amore arrabbiato?", zkusí mne zaujmout italsky, "Lo faccio per te, ciò che gli occhi vedono!", pokračuje a na to nehodlám odpovídat, jednak vůbec nevím, co mi říká a za druhé se mi ještě nechce, musí se více snažit, sice nevím jak, ale na to musí přijít sám. Náhle se auto prudce rozjede, mihne se kolem mne s rozvířenými obláčky prachu z vyschlé cesty za sebou a po pár metrech přede mnou prudce zabrzdí, Andre vyskočí z auta a opře se o kapotu, čeká, až k němu přijdu. Mám chuť udělat čelem vzad a jít na opačnou stranu a zabrání mi v tom jen strach, že by mohl odjet a nevrátit se, nechci příliš napínat jeho trpělivost a zamračeně kráčím až k němu, ale s úlevou se nechám pevně přitisknout do jeho horké náruče.

Zacítím nával štěstí, jen to nechci dát najevo a mlčky poslouchám jeho hlas chrlící italská slovíčka, "Smettila di essere arrabbiato, ho pensato bene.", zní to zase naléhavě, "Non pensavo che avrei durare così a lungo." a zase netuším, o co jde. Ale je mi to jedno, na významu mi nezáleží, cítím, že si mi omlouvá a zvednu k němu hlavu a pohlédnu do jeho nádherných očí, "Proč si to udělal?", zeptám se rozechvěle, těsná blízkost a vůně jeho těla mne zase omámila. Zlost se ve mne teplem jeho těla rozpouští jako vosk na svíčce, jsem připravena mu vše odpustit, důležité je, že se vrátil, "Proč si mne tady nechal!", doplním první otázku tím, co mne nejvíce zajímá, chci znát jeho vysvětlení, "Já jsem tě tady nenechal, to ty jsi odešla!", řekne důrazně.
To je sice pravda, ale já ho nechtěla opustit, copak nepochopil, že mne neměl nechat odejít, všemi silami mi v tom měl zabránit a potom udělat, co mi na očích vidí, to přece ví každý chlap a zachová se tak, pokud o ženu stojí. "Proč si mne nezastavil?!", zeptám se udiveně. "O to jsem se snažil, chtěl jsem otočit auto a dohnat tě!", pokračuje ve vysvětlování a dívá se mi přitom upřeně do očí, "Ale je tady úzká cesta, musel jsem jet dál, nebylo kde se otočit!", vysvětluje. "Nakonec jsem dojel až do městečka.", rozhodí bezmocně ruce a to, co mi říká, zní docela přesvědčivě, až na jedno, trvalo to příliš dlouho a chystám se položit další a rozhodující otázku, ale předběhne mne, "Využil jsem toho a hádej, co jsem ti koupil.".

Natáhne se do auta a podává mi papírovou tašku, rychle přemýšlím, co by mi tak mohl koupit hezkého v nějakém malém městečku, šperk to určitě nebude a zvědavě do ní nakouknu, je tam krabička tamponů, balíček vložek, nějaká kosmetika a jiné věci, překvapeně k němu zvednu oči. "Snad je tam všechno, nechal jsem si poradit od prodavačky a nemusíš se nikam vracet.", zadoufá a já úžasem nemohu promluvit, ještě jsem nezažila chlapa, který by mi koupil menstruační tampóny a vložky. Ale na druhou stranu to znamená, že mi všechny ty účelově vyslovené lži uvěřil, ale je od něj hezké, že se stará, aby mi nic nechybělo, odměním ho úsměvem, ale mám ještě větší starosti, jak ho nyní donutím vrátit se do penzionu.**
Má výmluva s hygienickými potřebami zrovna pozbyla platnosti, podle něj už mám, co potřebuji a o návratu se nebude chtít více bavit, tabletku a případné těhotenství vzpomínat nemohu, to vědět nikdy nesmí, hlavně bude obtížné, jak vysvětlím, že nemám své dny. Bože, zapletla jsem se do svých lží, jak motýl do pavučiny a netuším, jak to zvládnu, dovedu hodně věcí dokonale předstírat, ale krvácení mezi ně nepatří a připadá mi, že bude velmi zklamaný, on se na takové milování vyloženě těší. Sice nechápu proč, ale těžko mu jeho zálibu vyženu tak rychle z hlavy, přemýšlivě mu hledím do očí, zvažuji své další možnosti a on mi sebere tašku z ruky, hodí ji zpět na sedadlo a zeptá, "Jsi už spokojena?", ale musím ho zklamat.

"Nejsem, mám strašnou žízeň!", postěžuji si, "Chci se napít, máš něco sebou!", požádám, na chvíli zaváhá, "Mám v autě Colu!", natáhne se k volantu a vyloví poloprázdnou láhev, s chutí se napiji, přesto že má auto klimatizaci, je odporně teplá. Ale donutím se všechno vypít, potřebuji tekutiny a on mne zatím upřeně pozoruje, jeho pohled mne znepokojí, k něčemu se zase chystá, špičkou jazyka si zvlhčuje své rudé rty, svlékne si sako a mrskne s ním do auta. Zabouchne dveře a začne si rozepínat knoflíčky u košile téměř až do pasu a pohled na jeho odhalenou hruď, vyrýsované svaly mne vzruší, vypadá rozhodně a velmi mužně a jeho oči mne fascinují, prudce dýchám a zasténám, jak mne jeho ruce prudce obejmou a stisknou.
Nadzvedne mne, odtrhne od cesty a jeho ústa vášnivě promluví, "Sei in arresto, il mio amore, si otterrà una condanna a vita e gettare nella sua prigione privata!", nevím, co říká, ale pustím láhev z ruky a obejmu ho těsně kolem krku. Bez zaváhání se mnou v náručí v kročí do vysoké trávy, rychle se vzdalujeme od auta, "Co si mi to před chvílí povídal?", zeptám se znepokojeně, chci znát jeho úmysly, dají se docela lehce odhadnout a tuším, čeho se mu zachtělo, ale chci mít jistotu. Pozoruji, jak roztáhne koutky úst a rozvlní své rty do zářivého úsměvu, znovu si uvědomím, jak je to velmi krásný muž a právě se usmívá mé zvědavosti, "Chceš to vědět?", zeptá se tajemně, rychle přikývnu, ale napíná mne, až po pár krocích zašeptá mi zadýchaně do ucha.

"Řekl jsem, že tě právě zatýkám, má lásko, dostaneš doživotí a uvrhnu tě do svého soukromého vězení!, sotva to dopoví, složí mne do lučního kvítí a přiklekne si ke mně, "Tvým trestem bude se stále se mnou milovat!", sdělí mi verdikt hlasem plným touhy. Jeho rozsudek přijímám, zní krásně, ale uvědomím si, že já se s ním nemohu ještě milovat a zatím co usilovně přemýšlím, jak to udělat, začne si svlékat košili, na chviličku přestanu dýchat, má vypracované a krásné tělo, je policajt, musí být v kondici a určitě ovládá i bojová umění, má to jistě i v náplni práce, to Boris tráví hodiny času v posilovně a na tréninku Krav maga jen pro svůj dobrý pocit, přesto, že to popírá, rád se předvádí, a je na co se dívat, má stejně úžasné tělo, jako Andre.
Napadne mne znepokojující myšlenka, pokud tito dva nádherní muži, oba skvěle vybaveni i k boji se střetnou, poteče krev, to by nebylo tak snadné jako s Lucasem, kdy si Boris vystačil s jediným úderem, na Andreho by to nestačilo a oběma by v tom boji šlo o zdraví i o život. Zamrazí mne při pomyšlení, co by se mohlo stát, navíc Andre je policajt a chrání ho zákon, uhodit ho je přímo zločin, Boris by skončil za mřížemi, Andre by svého soka pobytu ve vězení určitě neušetřil. Nejlépe bude, když se o sobě nikdy nedozví, musím je udržet od sebe a jednoho před druhým utajit, jen je to složitě propletené a nemusím to zvládnout a něco strašného se stane a strach mne bude nutit stále na to myslet.

"Na co myslíš?", vyzvídá Andre a rozepne si zips na kalhotách, ten zvláštní zvuk ve mně utvrdí myšlenku, že Andre moc spěchá, musím ho přibrzdit, "Co to děláš?!", zeptám se, "Co asi?", mazlivě odpoví a obdaří mne svým jiskřivě svůdným úsměvem. Jeho ruce mne hřejí, laskají po těle a skloní se ke mně, zabodne do mne své čarovné oči a v té chvíli zapomenu na svět, jen vnímám, jak luční květiny opojně voní, bzučení včel mne uklidňuje a nade mnou se klene blankytně modrá obloha. Ke štěstí mi nic nechybí, cítím se uvolněně a on se nade mnou naklání a vlasy mu padají do čela, vypadá tak velmi sexy, hmouří překrásné modré oči a jeho dlouhé řasy se chvějí, chci mu říct, že musí zpomalit, ale umlčí mne svými rty.
Rychle zavřu bezbranně oči, ale stále vidím před očima obraz jeho nádherné tváře, vryl se mi do paměti, je v ní navždy uložený spolu s jinými muži, co něco v mém životě znamenali nebo stále znamenají a on i Boris jsou na prvních místech. Jsou to mí osudoví muži, Boris je sice odsunut do pozadí, ale jen na nezbytně nutnou dobu, hlavní roli od osudu ve hře mého života dostal nyní Andre, ale to se po dovolené asi zásadně změní. Trochu se toho obávám a nechci na to myslet, jeho láska má naplnit můj osud, jsem si jista, že on má být otcem mého dítěte, ale v této chvíli se mu nemohu oddat, nutně potřebuji napřed spolknout tu tabletku, prudce otevřu oči, "Andre, musíš mne odvézt zpět do penzionu!", znovu žádám.

"Ihned, je to důležité!", vyhrknu na něj, ale hned neodpoví, má v úmyslu mne svléknout a zápasí s mými šaty, "Nezačínej s tím zase!", zarazí mne, "Kde se to rozepíná?!", nic jiného v této chvíli ho nezajímá, odstrkuji dál jeho ruce. Ale zbytečně, nepřestane a podle jeho lesknoucích se a vášnivých oči, vím, že je to marné, jen slovy ho nezastavím, je to stejně neúčinné jako se snažit dlaněmi zastavit přívaly vody, budu muset něco vymyslet. Pohlédne mi z těsné blízkosti do očí, jeho horký dech mi propaluje kůží kolem rtů a zalyká mne, vášeň z něj přímo sálá, ráda bych se s ním milovala, ale zatím nesmím, "Svlékni se, nebo ty šaty budu muset z tebe servat!", varuje mne a hlas se mu zvláštně chvěje nedočkavostí.
Kdykoliv se ke mně více nakloní a přitiskne, neomylně zacítím, jak je moc vzrušený a vnímám, že to není planá výhružka, je schopný mi zničit šaty, zanaříkám, "Andre tady ne, slíbil si mi krásné a klidné místo a já chci postel!". "Ti amo, sei bellissima, seducente e attraente stand per aspettare oltre, o andare pazzo!" vychrlí na mě záplavu italských slov, "Co to říkáš?", zeptám se zmateně, rychle mi to přeloží, "Miluji tě, jsi krásná, svůdná a přitažlivá a nevydržím už déle čekat, nebo se zblázním!", je úplně bez dechu a přímo vnímám tu bouři, která se odehrává v jeho nitru, ale co já s tím a vzpomenu si, že stejně neodbytný byl Boris v autě na pláži a nevyhnutelné jsem odvrátila příslibem, že ho budu laskat ústy a muži jsou v podstatě stejní.

Co zabralo na jednoho, zabere i na druhého a já se nechci vzdát své představy prvního bouřlivého milování ve velké, pohodlné posteli, s bílým povlečením, ale André je ve stavu, že sliby nestačí, k jeho uklidnění musí postačit má ruka. Sáhnu rychle do jeho klínu, můj nečekaný stisk ho překvapil, ztuhl a zasténal a jeho pokračující steny přehlušily i bzukot včel poletujících mezi květy, je tak vzrušený, že stačí jen pár pohybů a vyvrcholil. Měl pravdu, nemohl to už déle vydržet a byl asi opravdu krok od zbláznění, milování s ním by nestálo za nic, bylo by to pro mne zklamání, ví to a bere to jako své selhání a provinile zašeptá, "Promiň, ale strašně mne vzrušuješ." a vyvrátí se do trávy.
Leží na zádech s roztaženýma nohama i pažemi, napadlo mne, že kdyby to bylo v zimě a všude byl sníh, mohl by dělat andělíčky a na co myslí on, nevím, hruď se mu zvedá nahoru a dolů, prudce oddechuje a má zavřené oči, stáhnuté obočí a svírá pevně rty. Jeho obličej nějak potemněl, ale to bude asi tím, že slunce náhle zašlo za mrak, zvednu hlavu k nebi, na blankytně modré obloze se z ničeho nic objevil bouřkový mrak, ale nyní mne zajímá jen Andre, mám pocit, že tím, že jako muž zklamal, se hodně trápí, rozhodnu se vrátit mu sebedůvěru, musí být zase sebejistý, jedině tak od něj mohu dostat vše, co chci, a to je milování dovedené až k hranici smrti, chci s ním prožít "La petite mort", snad to už příště vyjde a rychle si k němu přilehnu.

Objímám ho, tisknu se k němu, ale leží jako bez života, na chvíli se zaposlouchám do tlukotu jeho srdce a uvědomím si, jak mi na něm záleží, patří už do mého života, chovám k němu silné city, "Andre, já tě miluji!", zašeptám a zasypu jeho tvář vlhkými polibky. Ale odstrčí mne, "Nechej mne být, to si nezasloužím, nejraději bych se zahrabal pod zem!", zní to tak nešťastně, až se mi sevře srdce, Bože, muži s tím nadělají, jako by tím navždy měl skončit jejich milostný život, to se přece všem můžům občas stává. "Co to povídáš, o nic nejde!", ubezpečuji ho a pokračuji v líbání, "Jsi nejúžasnější chlap na světě!!!", řeknu přesvědčivě. "Co si mi předvedl v autě, jsem ještě nikdy nezažila!", rozplývám se a pouhá vzpomínka mne znovu silně vzruší.
"Jsi ten nejlepší milenec na světě!", chválím ho a to ho konečně zaujme,"Vážně?, ubezpečuje se, rychle přikývnu, "A kolik si jich poznala?!, kvapně se zeptá a zřetelně zacítím v jeho hlase nával žárlivosti, "Andre s tím přestaň!", zarazím ho. "To je přece minulost, ty si jistě nežil v celibátu!", připomenu mu jeho hříchy, odmlčí se, ale vidím na něm, že dál o tom přemýšlí, snažím se uhádnout, kolik mužů prošlo mým životem a mračí se, to je u chlapů typické. Každý by chtěl pannu nikým nedotčenou, ale přemýšlet o tom, kde by se jako pořád ty panny měly brát, když každý chlap "ojede" každou ženskou, je vůbec nenapadne, ale tohle téma nechci dále rozvádět a z oblohy se v té chvíli ozve vzdálené zahřmění.

A mraků je najednou mnohem víc a nechápu, kde se berou, kolem nich je modrá obloha, možná je to znamení, že se mám vrátit, "Andre, chci do penzionu a vzít si co potřebuji, je to důležité, musíš mne tam odvést!", začnu na něj znovu naléhat. To jej okamžitě vytrhne z přemýšlení o mých bývalých milencích, prudce se napřímí a opře se o lokty, "Všechno jsem ti koupil, proč se tam chceš vracet!", ptá se znepokojeně, "Já to nechápu, ty tam máš chlapa?!", vyjede na mne s obviněním. Jeho výraz se zakaboní jako ta obloha nad námi a žárlivost se mu vryla to tváře, "Nemám tam žádného chlapa!", ohradím se a navzájem se upřeně pozorujeme, jeho zkoumaný a podezíravý pohled snesu bez jediného mrknutí, to ho trochu uklidní.
Posadí se, "O co tedy jde?" a jeho hlas zní jako při výslechu, policajt se v něm nezapře, "Tomu nemůžeš rozumět a proč to chceš vědět, ty mi snad nevěříš?!", ale okamžitě se zeptá, "A proč mi to nechceš povědět?!". Protože jsi muž!", odrazím jeho otázku, ale vím, že něco říct musím, "Mám tam léky pro své dny, mívám bolesti!", řeknu krátce a doufám, že mu to bude stačit a vypadá to, že je spokojený, "Proč si mi to neřekla už dříve!", vyzvídá. Protože mne tato výmluva hned nenapadla, pomyslím si, ale nahlas povím, "Nesnáším, když mne někdo podezírá, nemohu být s někým, kdo mi nevěří!", řeknu smutně a je to pro něj varování, aby si příště dobře rozmyslel, než s podobným vyslýcháním znovu začne.

Přisune se ke mně blíže a požádá, "Tak se už nezlob." a přitiskne mne k sobě a hledí mi do očí a něžně mne políbí, zachvěji se a obejmu ho kolem krku, hluboce a vášnivě se líbáme, vychutnává si mně svými ústy, sklání se a přejíždí rty po mém hrdle, lehce se do něj zakusuje a je to vzrušující, po zádech mi přebíhají zimomřivky, když jazykem sjíždí po mé kůži, "Il fallito ti amo mille volte a voi, l'amore che fare l'amore fino alla morte!", zašeptá vášnivě, v mateřštině se mu lépe mluví o lásce, ale hned mi to přetlumočí, "Nevydařené milování ti tisíckrát vynahradím, z lásky tě pomiluji až k smrti!" slibuje a to je to, co si právě nejvíce přeji, z tónu jeho hlasu málem omdlévám a v opojení z vůně jeho těla roztávám mu pod rukama
Jeho pevné paže se kolem mne obtáčejí a celá měknu v jeho náruči, zavřu oči a okouzleně poslouchám láskyplná slovíčka, co mi šeptá do ucha a pečlivě si je ukládám do paměti, sypou se na mne z jeho úst lehoučce jako holubí peříčka, ale z té nádhery mne vyruší několik mokrých plesknutí na paži, to se uvolnily první velké kapky deště z černých mraků nad námi. Andre okamžitě vyskočí a popadne do ruky košili, "Musíme se jít schovat!", ale zůstanu sedět, jen zvednu tvář k obloze a vstřebávám svou kůží osvěžující chladivý déšť, "Emily pojď za mnou!", vyzve mne znovu Andre, ale zbytečně, nevšímám si ho, okouzleně sleduji, jak černé mraky houstnou, a naslouchám temnému dunění hromů.

Mračna se rychle se kupí k sobě, jen uprostřed zůstává světlý otvor jako oko, střed bouře se vytvořil přímo nad mou hlavou a hřmění začíná být ohlušující, ale jsem klidná, nebojím se ničeho, cítím se zvláštně a vnímám, že ta bouře je nějaké znamení a je určené pro mne. Cítím, že mám tady zůstat, i když hustý déšť se náhle proměnil v prudké a bičující přívaly vody, jsem promočená až na kůži a v tom samém okamžiku se ozve strašná rána, blesk uhodil velmi blízko. Zaslechnu praskání dřeva, otočím hlavu, obrovský vzrostlý strom na konci louky, pár metrů ode mne se kácí k zemi, to je to znamení, staré umírá a nové se rodí, Andre na mne vylekaně křičí a nutí mne odejít, mokrá košile na něm vlaje v prudkém větru a natahuje ke mně ruku.
Náhle jsem si jista, že nejsem s Borisem těhotná, byl to můj omyl, osud chyby nedělá, vstanu, rozepnu si zips a nechám vodou nasáklé šaty sklouznout po svém těle na zem a odkopnu je společně se střevíčky a to samé udělám s kalhotkami a zůstanu stát úplně nahá. Prudký vítr mnou smýká, mokrá tráva mi klouže pod nohama, ale ustojím to a zakřičím, "Andre, pomiluj mne!", ztuhl na místě a užasle na mne hledí, mokré vlasy si odhrnuje z čela, roztáhnu ruce a tímto gestem se mu celá odevzdávám. Překotně se začne svlékat a přistoupí až ke mně, naše mokrá těla těsně k sobě přilnou, jeho ústa se vtisknou do mých a jeho ruce mne složí do promočené a studené trávy, prudce na mne nalehne, oba vzrušeně dýcháme, dlouho jsme po této chvíli toužili.

Konec 20. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zdena Zdena | 7. srpna 2016 v 23:55 | Reagovat

Parááádní díl Elis! Skvěle napísaný umíš udělat erotično z obyčejný jízdy autem! A na tý louce s tou bouřkou to nemělo chybu!!! Se nedočkám pokráčka, odhaduju příští díl na výbušnou sexy scénu O_O bude to mít grady!!!!!! André se mi zamlouvá ale Boris je Boris [:tired:]  je to krásnej drsňák a hajzl a  takovej u nás bab boduje víc!!!!!! [:tired:]  ;-)  ;-)

2 murielana murielana | Web | 8. srpna 2016 v 0:48 | Reagovat

Páni perfektní počteníčko, polda je rozvášněný a konec je super ;-) ;-)

3 murielana murielana | Web | 8. srpna 2016 v 0:54 | Reagovat

[1]: Boris je Boris, to je fakt ;-) André není špatný na fotce u minulého dílu je strašně hezký O_O  ;-)

4 Zdena Zdena | 8. srpna 2016 v 9:34 | Reagovat

[3]: To jo na tý fotce je polda sexy fešák to uznávám ;-) hromada ženskej z něj vyteče! Ale Boris je Boris [:tired:] sem Borisovka!!!!! [:tired:]  ;-)  ;-)

5 Zdena Zdena | 8. srpna 2016 v 9:47 | Reagovat

[3]:

[4]: Co si Borisovka nebo Poldovka!!!! :-?  ;-)  :-)

6 Marta Marta | 8. srpna 2016 v 10:05 | Reagovat

Tak to nemělo chybu  ty umíš udělat i z obyčejné jízdy autem  erotično  a ta bouřka na ty louce k tomu davála třešničku na dortu .

7 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 8. srpna 2016 v 11:36 | Reagovat

Ten André má ale trpělivost...no...vyplatilo se mu to :D

8 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 15:23 | Reagovat

[1]: Díky Zdeni a co se týká, jak říkáš "erotična", to je pořád kolem nás, já ho vidím a cítím všude... jak začne příští díl si uhodla, ale nebudu nic prozrazovat... je těžké si vybrat mezi dvěma muži - krasavci a to bezesporu oba jsou, tam ještě záleží na pár jiných věcech osobním kouzlu a pocitech, chlap se prostě musí "ochutnat"...

9 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 15:25 | Reagovat

[2]: Děkuji... to je pravda policajt je docela slušně rozjetý... konec je vlastně začátek do další části příběhu...

10 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 15:28 | Reagovat

[3]: To máš pravdu na fotce u 19. části příběhu vypadá policajt přímo božsky až tak, že si každý holka vyloženě sama lehne, ale ve skutečnosti je ještě mnohem krásnější, protože z něj je cítit něco navíc, co fotka nemůže zprostředkovat...

11 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 15:38 | Reagovat

[4]: Ty si jak vidím zarytá Borisovka, tak to se nedá nic dělat, je to pochopitelné, Borisovi nikdo neodolám je opravdu mimořádný, myslím nejen dvojníka, ale i skutečného Borise... jak si napsala, že "je to krásnej drsňák a hajzl a takovej u nás bab boduje víc", tak k tomu nemám co dodat... máš pravdu, každá chceme pořádného chlapa, podplantofláci ženy nevzrušují...

12 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 15:40 | Reagovat

[11]: Četla jsem studii, že chlap v zástěře a při domácí práci ztrácí své mužné kouzlo přitažlivosti a jeho testosteron vyprchá a čím více se snaží a pomáhá, tím méně svou ženu přitahuje a ta si ho přestane vážit a najde si milence, chlapa s koulemi, který v životě neumyje ani hrneček od snídaně... :-D

13 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 15:44 | Reagovat

[5]: Jak si přišla na to "Borisovka" a "Poldovka"... Borisovka je jasná, je to od jména Boris, ale Poldovka, to jako od toho, že je polda... na jméno Andre se nic podobného nedá vymyslet, to je škoda...

14 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 15:45 | Reagovat

[6]: Moc děkuji, máš pravdu ten konec tak působí...

15 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 15:52 | Reagovat

[7]: Přesně tak, nadmíru trpělivý Andre se možná dočká a jeho časová investice se mu vyplatí... ;-)

16 I am Jane I am Jane | Web | 8. srpna 2016 v 18:43 | Reagovat

To já budu hltat každý díl nového MasterChefa :-D .

17 Sugr Sugr | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 19:25 | Reagovat

Tvým trestem bude se stále se mnou milovat, sdělil ten úžasný milovník...
Sakra, takový trest by asi chtěla nejedna nadosmrti! ;-)  :-)

18 Alka Alka | E-mail | 9. srpna 2016 v 0:19 | Reagovat

Nevím co napsat, je to dlouhý příběh a vyčerpala jsem všechny pochvaly. Píšeš skvěle, děj je úžasný, krásná žena, krásní muži, láska, žárlivost a úklady to je scénář pro film i seriál. Jsem nedočkavá na pokračování ;-)  :-)

19 Elis Elis | Web | 9. srpna 2016 v 9:12 | Reagovat

[16]: Chápu tvé nadšení...

20 Elis Elis | Web | 9. srpna 2016 v 9:16 | Reagovat

[17]: Sugr ty vždy vyhmátneš to podstatné, takový "trest" od úžasného milovníka, není v podstatě trest, ale velkolepá odměna... ;-)

21 Elis Elis | Web | 9. srpna 2016 v 9:21 | Reagovat

[18]: Děkuji... dlouhý příběh to je, je to o měsíci prázdnin a pořád jsme v prvním týdnu...  a film nebo seriál by z toho klidně mohl být, to ukáže čas...

22 Marta Marta | 9. srpna 2016 v 11:54 | Reagovat

Parádní Elis přečetla jsem to jedním dechem.

23 Sayuri Sayuri | Web | 9. srpna 2016 v 12:04 | Reagovat

:O neprestávaš ma udivovať, príbeh, ako je tento som ešte nečítala. Je taký citový, že nikdy neviem, čo ešte mám čakať. Veľmi sa mi páči, ako to všetko opisuješ, akoby si tam bola. Naprosto úžasné. Nikdy som nebola nejako na romantiku, ale tento príbeh čítam už od počiatku a nesmierne sa mi páči. Už sa teším, čo sa bude diať! :)

24 Deana Deana | 9. srpna 2016 v 15:48 | Reagovat

Majstrovsky napísaný príbeh! Nepredvidatel'ný, vyráža dych a nedočkavo budem čakat' na pokračovanie. Nečekala som taký koniec tohto dielu v búrke. Andre sa mi páčí, je to chlap ako sa patrí. S Borisom sú typovo rovnakí. Je t'ažké si vybrat'! Emilka si výber ul'ahčuje, že verí na osud. Elis písanie ti ide lepšie ako profikom a raz budeš slávna spisovatel'ka

25 Elis Elis | Web | 9. srpna 2016 v 17:24 | Reagovat

[22]:Děkuji, opravdu mne těší, že sis celý příběh přečetla ještě jednou...

26 Elis Elis | Web | 9. srpna 2016 v 17:33 | Reagovat

[23]:Velmi děkuji, tvá pochvala mne velmi potěšila a jsem ráda, že se ti tento příběh tak moc líbí a tak silně tě oslovil, ještě jednou děkuji...

27 Elis Elis | Web | 9. srpna 2016 v 17:52 | Reagovat

[24]: Moc děkuji za tvé ocenění mého stylu psaní i tohoto příběhu...konec v bouřce otvírá začátek dalšího dílu atd.... André i Boris jsou si hodně podobni, ale v mnohém se u velmi odlišují... Emily na osud a vše kolem toho opravdu věří... velké díky za tu poslední větu a snad to tak i bude...

28 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 9. srpna 2016 v 19:12 | Reagovat

trošku som vypadla z deja, ale opäť krásna časť :-)

29 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 10. srpna 2016 v 10:05 | Reagovat

Krásně píšeš :)

30 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 10. srpna 2016 v 11:20 | Reagovat

Přečetla jsem kousek a příležitostně přijdu dočíst, až budu mít víc času :). Píšeš pěkné příběhy :).

31 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 10. srpna 2016 v 15:39 | Reagovat

Chodím i na jiné

32 Vera Vera | 10. srpna 2016 v 16:59 | Reagovat

Wau, prý "copak nepochopil, že mne neměl nechat odejít, všemi silami mi v tom měl zabránit a potom udělat, co mi na očích vidí, to přece ví každý chlap a zachová se tak, pokud o ženu stojí." Výstižně napsaný, Elis holka zlatá, to neví každej druhý chlap v letech, ne tak tvůj krásný mladý policista ;-)
Elis si skvělá spisovatelka, piš dál, těším se na další díl  :-)

33 kelly145 kelly145 | Web | 10. srpna 2016 v 19:05 | Reagovat

Tomu sa hovorí správna cesta autom!

34 Calistka Calistka | Web | 11. srpna 2016 v 10:42 | Reagovat

Jako vždy skvělé :)

35 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 10:55 | Reagovat

[28]: Chápu, nestíhala jsem a byla delší mezera mezi poslední a novou částí příběhu, budu se snažit polepšit se... jsem ráda, že i tak se ti tato část líbila a děkuji...

36 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 10:55 | Reagovat

[29]: Moc děkuji...

37 jana jana | 11. srpna 2016 v 10:59 | Reagovat

Je to úžasný Elis. Každý odstavec čtu několikrát, připadám si že sedím s nima v autě ;-)

38 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 10:59 | Reagovat

Jistě, jak ti vyjde čas a děkuji, těší mne, že se ti mé příběhy líbí a chodíš je číst už několik let...

39 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 11:01 | Reagovat

[38]: Spěchat se nevyplácí, tato odpověď patří ke komentáři č.[30]:...

40 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 11:01 | Reagovat

[31]: To je fajn...

41 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 11:07 | Reagovat

[32]: Já jsem si vždy myslela starší a zkušení muži se v tom vyznají, jak je to možné, že ne všichni, já se domnívala, že jen mladí kluci se v tom neorientují... děkuji za pochvalu, psát budu i nadále, píšu již od dětství, ale to bylo vždy jen do šuplíčku, až poslední roky na blog...

42 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 11:09 | Reagovat

[33]: To je výstižné, možná si něco podobného prožila... jízda v autě s mužem mívá často nečekané následky...

43 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 11:10 | Reagovat

[34]: Velmi děkuji...

44 I am Jane I am Jane | Web | 11. srpna 2016 v 13:42 | Reagovat

Jsem strašně ráda že se ti můj nový design líbí :-) .

45 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 11. srpna 2016 v 14:19 | Reagovat

Ahoj

46 murielana murielana | Web | 11. srpna 2016 v 17:06 | Reagovat

[5]: To nevím líbí se mi oba, sem Borisovka i Poldovka ;-) :-)

47 Simča Simča | 11. srpna 2016 v 18:32 | Reagovat

Konečně pokráčko O_O nechat nás dlouho čekat je týrání divé zvěřě! To je od Emči podraz začínat si s poldou a plánovat podstrčit jeho mimčo Borisovi [:tired:] je to potvora a Boriska si nezaslouží 8-) kecy s osudem ji nežeru!!! 8-O 8-O  ;-)

48 Simča Simča | 11. srpna 2016 v 18:53 | Reagovat

[32]: Přesně to je perfektní :D a skvělý je toto "Každý by chtěl pannu nikým nedotčenou, ale přemýšlet o tom, kde by se jako pořád ty panny měly brát, když každý chlap "ojede" každou ženskou, je vůbec nenapadne" :D  :D  :D ztoho sem šla k zemi, Elis si jednička! ;-)  ;-)  ;-)

49 S-hejvi S-hejvi | Web | 12. srpna 2016 v 12:17 | Reagovat

Ty jsi šikula naše, jen tak dál! Doufám, že jednou vydáš knihu :D

50 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 12. srpna 2016 v 14:40 | Reagovat

No nejdou no...taky jsem si říkala, že je to chyba jen mého blogu

51 Elis Elis | Web | 12. srpna 2016 v 18:52 | Reagovat

[44]: Vážně se ti povedl, pěkně si sladila barvy...

52 Elis Elis | Web | 12. srpna 2016 v 18:53 | Reagovat
53 Elis Elis | Web | 12. srpna 2016 v 18:56 | Reagovat

[46]: Je těžké si vybrat jednoho, tak proč nemít dva, tuto variantu bych brala i ve skutečném životě... bohužel muži se neradi dělí, vždy je nutné si jednoho vybrat a to čeká i tebe, musíš se rozhodnout...

54 Elis Elis | Web | 12. srpna 2016 v 19:02 | Reagovat

[47]: Omlouvám se za zpoždění... cítím, že si spravedlivě rozhořčena, jestli je Emily potvora nebo není nechci řešit, život není peříčko a jestli podstrčí potomka Andreho Borisovi tak svět se nezboří, podle statistiky polovina mužů vychovává cizí dítě a nikdy se to nedozví, to se děje co je svět světem... Emily na osud opravdu věří, to není výmluva...

55 Lea Lea | 12. srpna 2016 v 19:03 | Reagovat

Super, páči sa mi jazda v aute a aký je rozdiel medzi fintami ženy a kl'učkováním muža hahaha. Konec v daždi navnadil na pokračovanie.

56 Elis Elis | Web | 12. srpna 2016 v 19:05 | Reagovat

[48]:Jsem ráda že se to líbí a je to nakonec pravda... děkuji za pochvalu...

57 Elis Elis | Web | 12. srpna 2016 v 19:06 | Reagovat

[49]: Moc děkuji, taky doufám, že tu knihu brzy vydám...

58 Elis Elis | Web | 12. srpna 2016 v 19:09 | Reagovat

[50]:Nejde to pořád, i včera videa nešla, jsem z toho otrávena, chtěla jsem dávat na blog nová videa....

59 Elis Elis | Web | 12. srpna 2016 v 19:13 | Reagovat

[55]: Děkuji, přístup muže a ženy ke stejnému problému se zásadně odlišuje, o to jsem se snažila, ukázat ty rozdíly... ten konec opravdu otevírá milostný děj v pokračování příběhu...

60 Fredy Kruger Fredy Kruger | 12. srpna 2016 v 21:33 | Reagovat

" Typ na přítele, mi nevyšel !!!
( Boris dnes do krčmy nepřišel ! )

... půjčíte někomu peníze
on vzkáže vám ,, ať prý  mu vylíže !,,

...mám zkusit to výhružným dopisem ??
věřím, že nehne to s Borisem !"
... hovoří Wieroslaff  Macek

Muž uříz si pořádný klacek
a tenkým hláskem řve za dveřmi :
... jsem synovec Patrick Beykk ... uvěř mi !"

" Copak chceš hošíku ??

" Něco ti řeknu !"

Boris Hniupp  otevřel....  Macek ho mejknul !!!

Boris Hniupp všechno hned  pochopil
a dlužné mu peníze vyklopil !

... " To je má romance s Borisem !
howno bych svedl s tím dopisem !
... za krk ho chytit, - říct : ,,dej, hošku,,
a klackem ho napálit přes držku !!"

... spokojen Wieroslaff  Macek !
Muž zahodil uřízlý klacek,
,,čelem vzad,,  udělal na návsi
a peníze  strčil si do kapsy ....

61 karinlife karinlife | Web | 13. srpna 2016 v 3:25 | Reagovat

Paráda!!!

62 Becca Becca | 13. srpna 2016 v 14:32 | Reagovat

Co na  to napsat, úžasné a úplně mě  to pohltilo.                                                                     A slibný závěr, jsem zvědavá jak se to vyvrbí!

63 Elis Elis | Web | 13. srpna 2016 v 22:27 | Reagovat

[60]: Ty jsi geniální a záhadný veršotepec blogu.cz, vymyslíš verše úplně na všechno, tleskám...

64 Elis Elis | Web | 13. srpna 2016 v 22:27 | Reagovat

[61]: Moc děkuji...

65 Elis Elis | Web | 13. srpna 2016 v 22:29 | Reagovat

[62]: To mne těší... správně ten závěr je nahrávka na další pokračování a to bude stát zase za to...

66 Taša Taša | 14. srpna 2016 v 18:11 | Reagovat

Super příběh ;)  zas neusnu ;)  ;)

67 I am Jane I am Jane | Web | 14. srpna 2016 v 21:36 | Reagovat

Taky mi nejdou :-( já jsem tam dneska to video dala a vůbec mě to nedocvaklo :-? ale snad to už brzy půjde ;-) .

68 Elis Elis | Web | 15. srpna 2016 v 17:31 | Reagovat

[66]: Děkuji a doufám, že jsi měla pěkné sny...

69 Elis Elis | Web | 15. srpna 2016 v 17:34 | Reagovat

[67]: Já jsem to zaznamela už minulý týden, kdy jsem chtěla jsem dát nové video, trvá to už asi pět dní....

70 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 23:53 | Reagovat

Ahojík Elis, konečně jsem zpět u počítače a hned takové super počteníčko. Paráda, těším se na další.♥♥♥♥

71 Zdena Zdena | 16. srpna 2016 v 9:39 | Reagovat

[5]: Elis ty ses k tomu nevyjádřila!!! Co si? :-?  ;-)  ;-)

72 Zdena Zdena | 16. srpna 2016 v 9:48 | Reagovat

Jak si daleko s pokráčkem? Píšeš? Čekat dlouho je za trest, hod' sebou!!!! ;-)  ;-)  :-P

73 I am Jane I am Jane | Web | 16. srpna 2016 v 10:07 | Reagovat

Ty oblečky jsou rondony :-D jinak s tebou souhlasím ;-) .

74 Andey Andey | Web | 16. srpna 2016 v 13:29 | Reagovat

Opět skvělý a napínavý díl :) Těším se na pokračování.

75 Elis Elis | Web | 17. srpna 2016 v 8:01 | Reagovat

[70]: Ahoj, jak sis užila dovolenou, doufám, že byla v pohodě.... moc děkuji, jsem ráda že sis dobře početla a bude se ti líbit i pokračování...

76 Elis Elis | Web | 17. srpna 2016 v 8:05 | Reagovat

[71]: Nemůžu se k tomu vyjadřovat a zaškatulkovat se, jsem autorka a mám kladný vztah ke všem mužům v příběhu, každý je něčím jiným výjimečný...

77 Elis Elis | Web | 17. srpna 2016 v 8:08 | Reagovat

[72]: Po chvilkách dávám pokračování dohromady, nechci se pořád opakovat už jsem to popisovala v komentářích skoro u každého dílu o co jde, je to pracné a náročné na čas, ale snažím se nenechat vás dlouho čekat...

78 Elis Elis | Web | 17. srpna 2016 v 8:09 | Reagovat

[73]: Tak to jsem netušila v této oblasti se nevyznám, ale to ostatní je pravda stačí se kouknout na fotky... ;-)

79 Elis Elis | Web | 17. srpna 2016 v 8:11 | Reagovat

[74]: Moc děkuji a pokračování snad stihnu v mezích možností co nejdříve...

80 Zdena Zdena | 17. srpna 2016 v 13:39 | Reagovat

[76]: Zaškatulkovat se nemusíš ;-) stačí vybrat jednoho co u tebe boduje!!! ;-)  ;-)  :-P

81 Zdena Zdena | 17. srpna 2016 v 13:41 | Reagovat

[77]: Jen aby se to netáhlo měsíc! :-?  :-(  ;-)

82 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 18. srpna 2016 v 21:57 | Reagovat

Ahojky :-(

83 Elis Elis | Web | 19. srpna 2016 v 21:23 | Reagovat

[80]: To nejde, já jako autorka musím zůstat bokem a jen mohu říct, že Boris a Andre jsou úžasní a představitelé těchto dvou postav v příběhu ve skutečnosti vždy okouzlí každou ženu...

84 Elis Elis | Web | 19. srpna 2016 v 21:26 | Reagovat

[81]: To není tak jednoduché připravit další část příběhu k publikování, už jsem to tady několikrát u jiných dílů vysvětlovala a nechci se opakovat, ale je to pracné a nedá se to uspěchat...

85 Elis Elis | Web | 19. srpna 2016 v 21:27 | Reagovat

[82]: Ahoj :-)

86 Joina Joina | Web | 21. srpna 2016 v 11:40 | Reagovat

Tyo, když mám svoje dny tak já rozhodně nic nechci dělat... Vím, že pro většinu chlapů to není žádná překážka.
Týo, prostě další super díl :)

87 Elis Elis | Web | 24. srpna 2016 v 7:06 | Reagovat

[86]: Jsem na tom stejně, ale dost mužů s tím problém nemá, je si třeba dávat pozor, v té době se údajně lehce otěhotní  i když je rozšířen opačný názor, záleží který den to je... moc děkuji...

88 Zdena Zdena | 26. srpna 2016 v 9:42 | Reagovat

[83]: Jak nejde?  Si dobře pamatuju cos psala - literárně upravený skutečný příběh! Tak kápni božskou a z těch chlapů si vyber!!! ;-)  :-P  :-P

89 Zdena Zdena | 26. srpna 2016 v 9:48 | Reagovat

[84]: No jo to chápu! Stihneš pokráčko do konce srpna? :-?  O_O  :-)

90 Elis Elis | Web | 31. srpna 2016 v 23:46 | Reagovat

[88]: Máš to marné k tomu mne nedonutíš, nemohu stranit a upřednostňovat žádnou postavu v příběhu...

91 Elis Elis | Web | 31. srpna 2016 v 23:49 | Reagovat

[89]: No právě moc ne, řeším teď jednu složitou situaci a ztrácím s tím hodně času, ale snad stihnu pokračování publikovat v termínu...

92 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 1. září 2016 v 18:30 | Reagovat
93 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 2. září 2016 v 11:44 | Reagovat

Ahoj

94 Elis Elis | Web | 3. září 2016 v 7:35 | Reagovat

[92]: Máš dobrý nápad...

[93]: :-)

95 Miloš Miloš | Web | 4. září 2016 v 17:06 | Reagovat

Tento díl se ti obzvlášť povedl, těch zvratů! Chudák Boris, "jednou jsi dole, jednou nahoře," jak se zpívá v jedné písni.

96 Van Van | Web | 4. září 2016 v 22:02 | Reagovat

To jsou zvraty! To je jízda! Nečekané přeskoky, ale strhující čtení. Borise mi začíná být krapet líto, ale zase až tak ne, on se srovná.
Andre je dost fešák, podle fotografie. Vlastně se Emily nedivím, že má v citech takový chaos, ti chlapi jsou fakt sexy. ;-)  :-)
Konec je překvapivě bouřlivý! :-)

97 Elis Elis | Web | 7. září 2016 v 0:37 | Reagovat

[95]: Děkuji a  máš pravdu, tento příběh je plný nečekaných zvratů a Boris je na chvíli ze hry a v přízni Emily se místo něho tetelí Andre podle hesla "každý chvilku tahá pilku"... ;-)

98 Elis Elis | Web | 7. září 2016 v 0:48 | Reagovat

[96]: To je výstižné, je to jízda a samé zvraty a nečekané události a děkuji za pochvalu, je to opravdu strhující čtení... Boris doplácí na to, že mu zdravotní stav nedovoluje si pohlídat Emily a jak se říká "sejde z očí, sejde z mysli" zvláště když se objeví další krásný chlap Andre ... máš pravdu, to je přímo na zbláznění, když se kolem ženské motají krásní a sexy muži, to se těžko ustojí... ten konec asi nikdo nečekal, ale u Emily, která věří na osud a různá znamení to nemohlo jinak dopadnout... ;-)

99 Natty Natty | Web | 9. září 2016 v 11:12 | Reagovat

Opět napínavé a čtivé ... možná, že bys už měla pomalu myslet na vydání knihy, myslím, že by se dobře prodávala, vždyť co je ze života, je zajímavé. ;-) Pěkný víkend.

100 Elis Elis | Web | 13. září 2016 v 2:45 | Reagovat

[99]: Děkuji, na vydání knihy už myslím dlouho, ta kniha je už napsaná a doufám že se bude dobře prodávat, na blog přepisuji do zkrácené verze její kapitoly, aby to pro potřeby blogu nebylo moc dlouhé... život je sám o sobě zajímavý a to co se děje, co nám život připraví, nás kolikrát ani nenapadne vymyslet, život sám je nejlepší  spisovatel a napadají ho ty nejlepší zápletky...

101 pax pax | 24. září 2016 v 2:19 | Reagovat

oh, to je vzrušující ;-)

102 Elis Elis | Web | 24. září 2016 v 23:43 | Reagovat

[101]: Děkuji...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."