"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."

Vítám vás na svém blogu. Budu věnovat psaní příběhů, povídek atd.
zaměřených na vztahy, lásku a život.


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".
Na nový blog se přesunou ostatní rubriky - básně, povídky
krátké příběhy a články s různými náměty atd.

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

5.srpna 2017
Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost na blogu, byla jsem na cestách,
ale jsem už zpět a snažím se co nejrychleji dopsat rozepsaný 28. díl
příběhu "Letní romance s Borisem" a co nejdříve ho publikovat.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V KVĚTNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 27.část

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Komentáře oplácím.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

VIDEO PRO TYTO DNY
Můj hudební vkus zažívá poslední měsíce změnu, jsem očarová
stylem hudby, kterou pro sebe nazývám "osudová". Jednu
jsem pro vás vybrala, je působivá, dlouho zní v mysli a
zanechává hluboké stopy. Pokud jste empatičtí a
vnitřně se na ni naladíte je při ní nádherné
milování, doporučuji vyzkoušet...
Hudba musí být puštěná tiše, jako zvuková kulisa, jen tak navodí
potřebnou atmosféru, doplňuje prožitky a ladí s tím co při
milování děláme, cítíme a dává tomu hlubší rozměr,
je potřeba se umět naladit a s hudbou splynout.
Videa nejsou zveřejněna ve formě článku, chybí možnost komentářů.
Komentáře k videu, názory, vzkazy a dotazy atd. pište zde.
Celkový počet komentářů - 480

"Láska je jako loterie, nikdy nevíš, zda jí vyhraješ."

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Motto příběhu: "Žena je plémě hadí, kdo jí hladí,
toho zradí, kdo jí souží, po tom touží."
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem - 23. část

20. listopadu 2016 v 21:35 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předchozího dílu...

...nevím, na co ještě čeká, prosím ho pohledem, aby si pospíšil, vnímám, že nadešla chvíle, na kterou čekám, jsem na vše připravena, chci procítit okamžik, když ze dvou těl se stane jedno se dvěma bušícími srdci. Ten nekončící, opojný pocit propadnutí se do druhého, ale najednou otálí, jen se na mne pozorně dívá, jako by si mne chtěl navždy uložit do paměti, jeho oči mne přímo studují, snažím se v nich číst a přede mnou se otevře propast naplněna láskou, ale i podivnými obavami. Nechápu co se děje a jen sleduji, jak jeho magický zelený pohled tmavne a jsem tím silně zneklidněna, to se u něj vždy děje ve chvíli znepokojení nebo zloby, něco se stalo a konečně to pochopím, nevěří mi a má podezření, snad ze mne necítí jiného muže.
To mne k smrti vyděsí, rychle promluvím o své lásce k němu, ale mlčí a nadzvedne se na loktech, "Kde si byla celé dopoledne?!", jeho hlas je mrazivý a nepřipouští možnost, že mu neodpovím, "Na policii!", řeknu pevně a čelím jeho utkvělému pohledu, snažím se ani nemrknout. Ale zvedne se, sleze z postele a chodí po pokoji, prsty si nervózně projíždí vlasy, "Borisi, co se děje!", zeptám se rozechvěle, pohlédne mi ostře do očí, "Ty si mi nevěrná!", zaútočí. Na přímé obvinění nejsem připravena, krve by se ve mně nedořezal, dostanu ze sebe jen jedno slovo, "Ne!", ale Boris mne uchopí za zápěstí a vleče bezohledně do koupelny k zrcadlu, odhrne mi vlasy a prst zabodne pod mé ucho, "A jak si přišla k tomu cucfleku, já ti ho neudělal!!!".


Elis
Letní romance s Borisem - 23. část

V jediném okamžiku jsem hrůzou zkameněla, strachem mi srdce zběsile bije a jsem krůček od zhroucení, jen vyděšeně upírám oči na flek pod svým uchem, vidím ho poprvé, v návalu událostí jsem si ničeho nevšimla, jsem v šoku, neschopna promluvit. Co se taky na to dá říct, nic mne nenapadá, jsem ztracena, Borise nejde snadno obelstít, jeho prudký, přerývaný dech je znamením, že je velmi vytočený, zahledím se do jeho očí v zrcadle, přímo žhnou zlobou i nenávistí a tvář má bledou. Bože, tohle mi neodpustí, netuším, jak se zachráním, co mám dělat, jak se zachovat a bleskově v hlavě promýšlím všechny možnosti, mou jedinou nadějí je Borise přesvědčit, že jsem v tom úplně nevině, jen zatím nevím jak.
Ale všechno se přece dá nějak vysvětlit, jen na to musím přijít, mysli, mysli, naléhám na svůj rozum a snažím se zklidnit, ale naopak Boris je čím dál více rozčílený, jen pomyšlení, že jsem mu byla nevěrná, ho vytáčí k zuřivosti. Bezohledně a prudce mne tváří otočí k sobě, "Kdo ti to udělal!", zasyčí mezi sevřenými zuby, stiskne mi ramena a silně se mnou zacloumá, až se mi vlasy rozletí kolem hlavy a z jeho hlasu mne zamrazí, muž, jehož jméno vyslovím, bude ve velkém nebezpečí. Boris ho napadne a může stejně jako Lucas skončit v nemocnici, proto Andreho prozradit nehodlám a zbývá mi jen Tom nebo Marek, ale oni všechno popřou a bude to ještě horší, roztočí se spirála násilí, musí to být někdo cizí a neznámý.

Je nutné věrohodně vysvětlit, jak jsem mohla přijít k cucfleku proti své vůli, ale Boris mi nedopřeje čas k přemýšlení, "Mluv, kdo to byl!!!", dál naléhá, je netrpělivý a na spáncích mu naběhly pulsující žíly, nesnáší být podvedený, to je pro něj horší než smrt. "Komu si vlezla do postele, přiznej se po dobrém!", začíná mi vyhrožovat a ještě silněji a neurvale se mnou začne smýkat a cloumat, jakoby to jméno chtěl ze mne vytřást a jeho hlas nabírá na síle, z jeho výrazu jde strach. "Do žádné postele jsem nevlezla!", rozhodnu se zapírat a snažím se, aby se mi nezachvěl hlas, stejně říkám pravdu, v posteli jsem s Andrem ještě nebyla, ale Borise tím nepřesvědčím a přestává se ovládat.
"Nevěřím ti, chováš se někdy jak děvka!", vyjede po mně a tváří se jako by měl chuť mne profackovat, ale to už v záchvatu své žárlivosti vážně přehání, nejsem děvka, nespím s muži napotkání, jen s těmi ke kterým mne váží hluboké city. Urazil mne a to mu nesmí projít, útok bývá nejlepší obranou a pustím se do toho zostra, upřu na něj rozhořčený pohled, "Ty hajzle, co si to dovoluješ, jak to se mnou mluvíš!", zakřičím, mám z něj sice velké obavy, ale urážet se nenechám. Bez dalšího přemýšlení vlepím mu vší silou facku a nešetřím ho, zaslouží si ji za tu děvku, nečekal to a překvapením na chvíli ztratil řeč, ale je tak rozzlobený, že očekávám, že mi ji vrátí, zavřu pevně oči a nakrčím se, ale rána stále nepřichází.

Pomalu a nedůvěřivě se napřímím zrovna v okamžiku, kdy jeho sevřená pěst proletí kolem mé hlavy a rozbije za mnou zrcadlo, jeho kusy padají do umyvadla a zvuky tříštícího se skla jsou ohlušující, ale uleví se mi, že mne neuhodil, ovládl se a zlost si vybil na zrcadle. Ale moc mu to nepomohlo, klidný stále není, zlobně se mnou smýkne a narazí mne zády na kachličky, opře se o mé tělo a jeho ruce mi drtí ramena, zblízka mi zírá do tváře, zelené oči má výhružné. Jeho kypré rty jsou blízko mých, ale nechystá se mne políbit, "Chci to jméno!!!", trvá zarputile na svém, ale já stále nevím, koho mám ze zbývajících mužů obětovat a Boris už ztrácí trpělivost, "Nechtěj, abych to musel z tebe páčit!", pohrozí mi, nedovedu si představit, co tím myslí, ale nic příjemného to asi nebude
V nouzi nejvyšší, napadne mne konečně spásná myšlenka, "Proč se mne pořád vyptáváš, přece to víš, byl si u toho!", Boris ve vteřině strnul překvapením, v duchu se za geniální nápad pochválím a pozorně sleduji, jak je tím zaskočený. "O čem to mluvíš?", jeho hlas je nejistý, dokonale jsem ho zmátla, "Borisi copak si zapomněl co se dělo v bytě u doktora?!", zeptám se, jsem už definitivně rozhodnuta cucflek hodit na Lucase a trvat na tom, za všech okolností. Tím se vše vyřeší, Boris nemusí pořádat trestnou výpravu, Lucase už z boje o mé srdce vyřadil a může se zklidnit, "Vzpomínáš si, jak mne Lucas zalehl na pohovce a líbal mne?", vyzvídám a vidím, že si to pomalu vybavuje, rozhodnu se pomoci mu vzpomenout si na ty správné detaily.

"Kvůli tomu si ho jediným úderem poslal k zemi.", doplním obraz toho co se tam dělo, i přesto, že si všechno vybavuje, má pořád pochybnosti, "Tak proč si o tom cucfleku nevěděla?", v hlase mu zní stále podezření, musím se na odpověď soustředit. Nesmím se dopustit žádné chyby, záleží na každé maličkosti a udiveně zakroutím hlavou, jakoby řekl tu největší pitomost na světě, "Jak jsem to měla vědět, to mi vysvětli?!", má otázka zní výsměšně, ale mlčí a tak pokračuji. "Líbal mne všude jak šílený!", netrpělivě dál vysvětluji, jak se to přihodilo, "Nedalo se sledovat, kde se na mne více přisál, musela jsem se bránit!", ale v jeho tváři vidím stále nedůvěru, jsem z toho nervózní, umím mužům lhát věrohodně, ale na Borise to asi nestačí.
Musím vymyslet, čím ho přesvědčím o své nevině, "Borisi, ten cucflek byl schovaný pod vlasy a já neměla žádný důvod se prohlížet, copak to nechápeš!", zlobím se, "Víš vůbec, v jaké jsem byla situaci?!", dovolám se jeho pochopení. "Lucas byl polomrtvý a ty jsi omdlel ze ztráty krve, na všechno jsem zůstala sama!", postěžuji si, tohle co říkám je pravda a jsem velmi dotčena jeho nedůvěřivostí, "A kvůli tobě jsem nemohla volat pohotovost!", prohlásím významně. Ale tváří se nechápavě, "Borisi, bylo jasné, že šlo o rvačku a lékař by volal policii a ty bys skončil ve vazbě za napadení!!!", seznámím ho s tím, co mu hrozilo, snad si konečně uvědomí, že jsem vše dělala jen pro jeho ochranu.

Čekám, že mne pochválí, ale zase mlčí, snad stále nepochybuje, to snad není možné, co ještě chce slyšet, mám mu to snad dát písemně a podepsané vlastní krví, to už s tím žárlením opravdu přehání, "Borisi, pochopils, co ti říkám?", chci se o tom ujistit. Chránila jsem tě před policií a sama jsem musela všechno zařídit a nebylo to vůbec snadné!", ale stále mou snahu nehodlá ocenit, je pořád vším velmi dotčený a tak pokračuji, "Zvládla jsem to, Lucas je v nemocnici, tobě jsem sehnala dalšího doktora a proto jsi zase zdravý!", poslední slovo zdůrazním. Čekám na projev jeho vděčnosti, ale marně a začíná mi to vadit, "A ty místo aby si mi poděkoval, vyslýcháš mne a jsi na mne sprostý!", mluvím vyčítavě a každým slovem zvyšuji hlas, ke konci už křičím.
Boris mne zaraženě poslouchá, ale k omluvě se nemá, on nerad přiznává své chyby, tváří se jako by se mi stále zdráhal uvěřit, provrtává mne pohledem a začíná mi být nepříjemné, jak stále mi svírá ramena. "Pusť mne!", řeknu tvrdě a není to prosba, spustí ruce a váhavě odstoupí, svírá rty a oči má nečitelné, nejde z nich poznat, co si právě myslí, ale to teď není důležité, nesmím ztratit získanou výhodu a musím svou hru dohrát do konce. Projdu kolem něj a slyším za sebou jeho kroky, ale neotočím se, v pokoji zvednu své šaty a začnu se oblékat, "Co to děláš?", zeptá se znepokojeně, "To snad vidíš!", řeknu krátce, není přece slepý, "Ty chceš odejít?", v hlase mu narůstá znepokojení.

"Nehodlám zůstat s někým, kdo mne pořád podezírá!", řeknu neadresně, však on se dovtípí, dávám mu tím poslední šanci se mi omluvit, ale zase neodpoví, zarytě mlčí a to se mi nehodí, tím mne donutí jít ke dveřím a odejít, nebude se konat naše smíření. Začínám mít obavy, že jsem to přehnala, spletla jsem se v tom, že mne bude chtít zadržovat a já nechci o Borise přijít, i když je tak paličatý, musím něco vymyslet, ale nic vhodného mne nenapadá, přece ho nemohu prosit, aby mi začal rozmlouvat mé úmysly. Zvolna si zapínám zips na šatech, chci získat čas, doufám v zázrak, váhavě se otočím a polekám se, stojí za mnou jako bůh pomsty, vůbec jsem ho neslyšela přijít, šel asi po špičkách.
Naše pohledy se prudce střetnou, "Kam se chystáš!", jeho hlas mne znepokojí, tento tón znám a nevěstí nic dobrého, on nesnáší, když někdo jiný rozhoduje o něčem, co se týká i jeho, chce mít vše pod svou kontrolou a pro jistotu o několik kroků couvnu. V této chvíli je nevypočitatelný, může udělat cokoliv, zkoumavě ho pozoruji, oči mu zase žhnou a je nádherný i nebezpečný, ale o to více přitažlivý, je stále nahý, nemohu se na něj vynadívat a srdce se mi divoce rozbuší touhou i obavami. Chtěla bych vědět, co v této chvíli cítí on, u něj to nikdy není jisté, může mne uhodit nebo pomilovat, jsem připravena na vše a polekaně uskočím, jak ke mně prudce natáhne ruku, je tím překvapený a ještě více rozevře v údivu oči.

"Snad sis nemyslela, že tě uhodím?!", zeptá se, přikývnu, že si to myslím, "Málem si mě praštil v koupelně.", připomenu mu, jak mou tvář minula jeho pěst jen o pár milimetrů, zatím mu nevěřím, situaci příliš vygradoval od prvního okamžiku, co mne začal podezírat. Znovu ustoupím, jeho žárlivost i touha mne vlastnit mu zatemnila rozum, ale udělá něco nečekaného a užasle sleduji, jak zvedne ruce do výše ramen s dlaněmi otočenými ke mně, vypadá to, jako by se vzdával nebo si ode mne chtěl držet odstup, aby mne znovu nepolekal. Možná už sám cítí, že překročil hranici, "Byl jsem vytočený, ale nikdy bych ti neublížil!", ubezpečuje mne, ale stále mám pochybnosti, rozbitím zrcadla mne k smrti vyděsil.
"Musíš mne chápat, točí se kolem tebe plno chlapů.", postěžuje si a propaluje mne svým uhrančivým pohledem, "Za to já přece nemohu!", odmítnu jeho výmluvy, snad nechce, abych ho ještě litovala, jak to má se mnou těžké. "Borisi, musíš mi prostě věřit!", dovolávám se jeho důvěry a znepokojeně ho pozoruji, nechává si to, co jsem právě řekla projít hlavou, v jeho tváři se objeví odmítnutí, sevře ruce v pěst, "Co to na mě zkoušíš, myslíš si, že jsem idiot, tobě se nedá věřit!", ohradí se rozzlobeně. "Musím vždy vědět, kde jsi a s kým!", prohlásí, je rozhodnutý na tom trvat, ale mne tím pobaví, snad si nemyslí, že se mu budu se vším svěřovat a jen tak mu řeknu "odskočím si na chvíli za Andrem kvůli sexu", ta představa mě rozesměje, říct mu něco takového, tak by mne zabil a rychle se přestanu smát.

Boris zůstal vážný a je popuzený, "Ty se mi vysmíváš!", zeptá se, "Ne!", snažím se ho uklidnit, tady přestává všechna legrace, "Jen si to nedovedu představit.", vysvětluji svůj záchvat smíchu, "Sama nikdy nevím, kde budu a co budu dělat, jak se to ty chceš dozvědět?!", přemýšlím nahlas. "To mne chceš očipovat nebo nechat sledovat?", vyzvídám ironicky, nemá šanci mne uhlídat, to by mne musel zamknout v pokoji, to si snad nedovolí, ale má hodně sebedůvěry, "Já si už poradím, o to se nestarej!", řekne významně. Do vysvětlování se mu nechce a já jen pochybovačně pokrčím rameny, ale je mi nepříjemné, jak utkvěle mne pozoruje, mám neodbytný pocit, že by nejraději chtěl číst mé myšlenky a kdoví, co ho ještě napadne, rozhodnu se raději odejít, potřebuje čas, aby si vše promyslel a jak se vrátím, snad už bude potom klidný.
Zatoužím být zase v bytě Andreho, čekat na jeho návrat, v klidu si uspořádat myšlenky a bez dalšího přemýšlení oznámím, "Musím už jít na policii.", pro jistotu se na Borise nepodívám a sháním svou kabelku, ale zaslechnu za sebou, jak se prudce nadechne. Polekaně se otočím, snad mne na konec neuhodí, hraji mu asi pěkně na nervy a na první pohled vidím, že nesouhlasí s mým rozhodnutím, tuším, co řekne a hned se mi to potvrdí, "Na to zapomeň, zůstaneš tady!", procedí mezi zuby. "Musím tam jít, už jsem ti to vysvětlovala, je to velmi důležité!", pokusím se odporovat, "To počká!", odbude mne a natáhne ke mně ruku, "Emily, pojď sem!", požádá a nezní to jako příkaz, jeho nesmlouvavý hlas se náhle změnil a zní více procítěně.

Překvapeně na něj pohlédnu, Bože, má znovu ten svůj svůdný postelový pohled, chce se milovat, pocítím závan vzrušení a měním své plány, bez váhání vložím prsty do jeho dlaně, sevře je a pomalu mne k sobě přitahuje, spojí své ruce na mých zádech. Jeho planoucí oči, ve mně zapalují oheň, zvolna sklání hlavu, zrychleně dýchá, jeho rty se ke mně blíží a naše ústa se lačně spojí, drtí mne v objetí a ucítím jeho vzrušený klín, zachvěji se touhou vzít ho do dlaní a procítit jeho nahé těla na svém, zažít ten jedinečný pocit, kdy naše těla k sobě pevně přilnou, cítí to stejně a nezaváhá, jeho ruce mne zvednou, nesou na postel a skloněný s upřeným pohledem zůstane okamžik nade mnou stát.
V následující vteřině začne ze mne nedočkavě strhávat šaty, nejde to snadno, jsou těsné a on spěchá, na nic se neohlíží, zaslechnu, jak na nich praskají švy a námahou se mu napínají svaly na jeho vypracovaném těle, z pohledu na něj se ve mně touha ještě více rozhoří. Nedočkavě myslím jen na milování s ním, konečně mne svlékl a šaty mávnutím paže odhodil, napřímí se, je zadýchaný, hruď se mu dme a vypadá úchvatně, pozoruji ho s obdivem, tají se mi z něj dech, je úžasný. Jakoby nepatřil do této doby zženštilých mužů a přišel z časů dávno minulých, kdy muži byli bojovníci, silní, udatní a vypadali jako mladí bohové, před kterými ženy se zatajeným dechem, omdlévali láskou a obdivem.

Prociťuji nával štěstí, že tak nádherný muž, po kterém marně touží tolik žen, si vybral právě mne, v této chvíli je Andre téměř zapomenut, nejsem si nyní jista tím, co k němu cítím, mám náhle kolem toho plno pochybností, možná to bylo jen pouhé pomatení smyslů z plánů svého osudu. Umocněné podivnými okolnostmi vedoucích k našemu seznámení, i když v úvahu připadá i mé hledání pomoci ve velmi složité situaci, chtěla jsem Andreho zprvu zneužít jen pro své zájmy. Ale on byl troufalý a tak moc svůdný se svými okouzlujícími verši, že jsem podlehla jejich vábení a kráse jeho zvláštně modrých očí, jen nechápu, proč jsem to nechala tak daleko zajít, možná s ním čekám dítě, nic z toho co se stalo, si nedovedu vysvětlit, asi mne někdo očaroval nebo jsem se musela zbláznit.
Jiné vysvětlení není, jediné o čem nepochybuji je má láska k Borisovi, miluji ho přesto, že bývá sobecký, bezohledný a násilný, ale právě pro tu svou nezkrotnost a bouřlivost, je neodolatelně přitažlivý, ale dovede být i jemný a vášnivý, Boris se mne nikdy neomrzí a chci ho mít. Jen se nesmí nic dozvědět o Andrem, Boris je muž co se o ženu s nikým nedělí, v jeho světě neexistuje možnost, že ho žena podvede nebo z vlastní vůle opustí, výsadu ženy opouštět má jen ho on. A využívá ji, pokud se mu žena omrzí nebo se nějak proviní, odstraní ji nemilosrdně ze svého života, v tom případě žadonit a prosit o odpuštění na něj neplatí, je nesmiřitelný a mám z toho obavy, ale k mému překvapení strach z prozrazení, ve mně mnohonásobně přebíjí narůstající vzrušení.

Ještě více po něm zatoužím a netrpělivě očekávám, co se bude dít, jak se mnou Boris naloží, vím čeho všeho je v milování schopný, bude to neskutečně silné, úžasné, krásné a jedinečné a v okamžiku kdy si klekne na postel, uchopí mne za kotníky a prudce mne k sobě stáhne, nedočkavostí zasténám. Pohled na něj mně neskutečně vzrušuje, olizuje si rty a jeho oči se hluboko noří do mých, pátrají přímo v mé duši a já silně zatoužím po jeho žhavém těle, chci vnímat jeho doteky a ztrácet vědomí v silných prožitcích. Rozhodím si vlasy kolem hlavy, svůdně se zavlním a natáhnu k němu ruce, nabízím se mu, je to i pro něj vyzvání, aby si pospíšil a Boris tomu rozumí, nezaváhá, jeho tělo spočine na mém a přitisknu ho pevně k sobě.
Zavřu oči a okouzleně poslouchám, jak šeptá zamilovaná slovíčka, často na ně bývá skoupý, více se snaží, jen když ženu dobývá a svádí, ale dnes se překonává, tetelím se blahem a ve své mysli každé jeho slůvko jak korálky navlékám na šňůrky, chci si je na památku uchovat navždy. Je neobvykle něžný, jsem ze všeho vláčná a roztávám mu pod dlaněmi, toužím zažít ten zvláštní a úchvatný pocit, tu zázračnou chvíli splynutí v jedno tělo, kdy svět přestane existovat, zůstaneme jen my dva a kolem nás jen vesmírná prázdnota plná jiskřivých hvězd. Je to vždy výjimečný okamžik a nejde v něm jen o sex, ale o velkou lásku, ten zázračný a nesmrtelný cit, zpečetěný milováním na nekonečných vlnách touhy a silných vášní, až do omdlení v pomyslném ráji.

Z jeho zrychleného dechu vane síla vzrušení, blíží se akt našeho milování, začínám ztrácet kontrolu nad svým tělem a Boris mi kolenem pomalu roztahuje nohy, cítím neskutečné vzrušení a uvolním klín, aby mohl vstoupit, otvírám se pro něj a nemohu se dočkat chvíle, až nastane naše spojení. Tělo se mi napnulo jako struna a jde mu vstříc, jsem jako terč, který čeká, až mne zasáhne jeho šíp a blahem mne zemřít nechá, mě tělo vibruje a každý dotek mne více a více rozechvívá. Bože, proč si mně ještě nevzal, vzrušením těžce dýchám a lapám po dechu, vzdychám, naříkám a prosím, chci, aby si pospíšil a nenechal mne čekat, vnímám každým kouskem těla, že jsem připravena, nadešla chvíle, na kterou tak nedočkavě čekám.
Dožadují se jeho těla, a nechápu, proč otálí, proč to dělá, proč stále oddaluje chvíli, po které toužíme oba, buším do něj dlaněmi, abych ho popohnala, jako by to nevnímal a jen se na mě dívá, jeho oči mne spoutávají a ze všech sil se snažím přečíst si jejich poselství. Ale ničemu nerozumím, "Borisi!!!", vyslovím zoufale a naléhavě jeho jméno, "Emily, řekla si mi pravdu?", otázka mne překvapí, v jeho hlase zní nejistota, konečně to pochopím, stále mu v hlavě leží můj cucflek a podezření o tom kde jsem byla a už vím, na co čeká. Chce vědět, že jsem mu věrná a v zájmu naší lásky se musím uchýlit ke lži a ujistím ho, že jsem vždy byla a budu jen jeho, že mu patřím a nikdy ho neopustím, aby neměl další pochybnosti, složím mu dokonce slib věrnosti.

Chci ho uklidnit a nemyslím na následky, tím slibem dostává nade mnou velkou moc, ale už nechci déle čekat, těch několik promarněných minut se mi zdá být věčností, nemohu se dočkat našeho spojení a mé oči ho dál k hříchu vyzývají. Horkými ústy mne políbí, nazvedne se na pažích a potom se to stane, rychle do mě pronikne a je tak horký a pevný, že mám pocit, že mne nabodl na kopí a jak se naše těla spojí je to jako exploze, obrovský výbuch všech vášní a emocí. Nezadržím silné vzdechy a zasténání, o zadržení další výkřiků se vůbec nepokouším, bylo by to marné, vše vrcholí a spěje do extáze a svět kolem mne mizí, jsem tu jen já a on, dvě spojené duše, hořící a zmítající se těla a dvě srdce bijící jako o život.
Vše okolo se ztrácí v mlze zapomnění, naším tělům vládne láska a rozkoš, i kdyby nastal konec světa, nevšimly bychom si toho, naše slastné sténání ruší ticho kolem, těla se nám v pohybu doplňují, byla stvořena a vytesaná pro sebe a pro tuto chvíli. Náš dech se srovnal, sténáme společně a jsme jako bez rozumu, svoji tvář mi tiskne k uchu, něco šeptá, nerozumím tomu, ale na tom nezáleží, v hlavě mám jen jednu touhu, chci toho ještě více prožít. Zvedám nohy, obejmu ho pevně kolem boků a údery jeho těla sílí, jako do kovadliny do mě buší, v odpověď se jako kov rozezvučím a jak rozžhavený kus železa se dál pod ním tavím, sténám a křičím, prudce tisknu a drásám jeho ramena, poháním ho slovy a na nic neberu ohledy.

Blížící se slastný okamžik mi nedovolí myslet na nic jiného, v očekávání zavřu oči a v závrati stoupám do výše nebeských věží, je to neskutečné, lapám po dechu, hlavu mám napnutou k prasknutí, vydrážděné tělo se zmítá, jako v horečce, bez kontroly křičím a sténám. Přidává se ke mně a naše hlasy znějí pokojem a jak se blíží očekávaná chvíle, stále na síle nabírají, tělem se mně propaluje nádherný pocit, toužila jsem to zažít a teď to při zdravém rozumu málem neunesu, je to čisté šílenství z přemíry slasti. Objímám jeho tělo, pod dlaněmi se mi mění, chvěje se a napíná, je v křeči, cítím, že jeho chvíle se blíží, vše co v jeho těle proudí, se prudce žene a chystá se vstoupit do jeho mužství a dát mu sílu k zakončení.
Steny se v zavzlykání mění, nahromaděné vášně udeří jak blesk za silné bouře, země se chvěje, silný prožitek nás vynese až k vrcholu uspokojení, zalehne mne, přitiskne se na mne a ve chvíli jeho prudkých výkřiků, se to stane, zacítím horkou záplavu proudící do mého těla. Dál sténám a nemohu přestat, mé nitro se na kusy trhá, nic silnějšího se s mužem prožít nedá, je to nadpozemské a navždy se mí toto milování vryje do paměti. Jeho tělo ještě naříká pod náporem slasti a všech prožitků, kolem pomalu dohasíná ozvěna našich vzdechů i sténání plné vyvřelin vášnivých citů, bublající láva naplněné touhy se prohnala a propálila našimi těly a navždy nás proměnila, pevně se k sobě tiskneme a přejeme si, aby tento okamžik byl věčný.

Navzájem se ústy hledáme, dlaněmi se dotýkáme a hladíme, jsme rozbolavělí tím, jak vášně a emoce nás drtily, jsme obnaženi na duši i na těle, každý sebemenší dotek vyvolává další chvění, potichoučku sténáme, konce to nemá, ale chci to zažít znova. I přes únavu a vyčerpání touha mě dál ovládá, je tak silná, až se mi zdá, že omdlévám a Boris se na mne vášnivě dívá, "Emily.", zašeptá mé jméno, "To bylo nejkrásnější milování v mém životě!", tón hlasu potvrdí jeho slova. Vnímám to stejně a věřím mu i vzhledem k tomu, jak je zkušený a jak velké množství žen přede mnou prošlo jeho životem i postelí, velmi mi to lichotí a usměji se na něj, upírá na mě svůj magicky zelený pohled, na nic víc nečeká a lačně se mi přisaje na ústa.
Při polibku zachytím jeho rty a nemíním je pustit, mám potřebu ho k sobě poutat a nechci, aby se vzdálil, cítila bych se opuštěná, ale osvobodí svá ústa a povolí lokty, přitiskne se na mne a tiše se ptá, jaké to bylo, odpověď je pro něj důležitá. Nesvedu to vyjádřit slovy, jen okouzleně zavzdychám a zavrním, slova by byla zbytečná, to se nedá popsat, i kdybych hledala, ve všech slovnících světa nenajdu ta správná, kterými bych vystihla tu vášeň a velkou euforii, kterou jsem s ním prožila. Vše přece se mnou sdílel, musí to nejlépe vědět a vidím mu to v očích, ale chce být chválen, oceňován a opravdu si to zaslouží, zadívám se na něj tak vroucně, jak nejlépe umím, "Borisi jsi úžasný, jsi nejlepší!"a poděkuji mu za vše dalším polibkem.

Tváří se spokojeně a hladí mne a líbá na ňadra a mezi polibky mi tiše šeptá, jak moc mne miluje a vyznává se ze své lásky, dokonce slibuje, že spolu budeme na věky, vnímám jeho slova a cítím se velmi šťastně, i když mám své pochybnosti, ale užívám si, jak je mimořádně jemný, pozorný a něžný. Nejde mu jen o moje tělo, ale sytí i mou duši, mám pocit, jako bych se ocitla v sedmém nebi a silně ho obejmu, rozhodnuta, že ho nikdy neopustím, tisknu ho k svému srdci, v hlavě mi doznívá krve šumění a dlaněmi stírám z jeho čela kapky potu. Znovu mne líbá, jako by mi tím děkoval, ale cítím, že o něčem přemýšlí, "V porovnání s kým!", překvapí mne otázkou, cítím napětí v jeho hlase, v první chvíli nechápu, na co se ptá, pak mi to dojde a velmi mne to znepokojí.
I když Boris ví, že není první muž v mé posteli, není vhodné o tom mluvit, snad nebude chtít všechny své předchůdce vyjmenovat a slyšet podrobnosti, nervózně vydechnu, cítím další problémy, mužské ego mi všechno komplikuje, už v dětství si měří pindíky a nepřestanou s tím ani v dospělosti. Každý z nich chce slyšet, že je nejlepší, s obavou se mu podívám do očí, vyčkávavě na mě hledí, rozhodnu se odpovědět otázkou, "Proč se ptáš?". Chvíli váhá s odpovědí, "Jen tak, chci to vědět!", vyslovil to lehce, ale v tváři má napětí, oddaluji odpověď a uvolním své objetí, "Pusť mne, si těžký!" požádám, k mému překvapení bez protestů ze mne sklouzne a lehne si vedle mne na bok, ale stále mne pozoruje, čeká na odpověď.

"Proč mi to nechceš povědět?!", naléhá, "Já si to už nepamatuji.", odmítnu podávat mu nějaké intimní informace o svém milostném životě a doufám, že tím to skončí, ale znepokojeně se posadí, "To jsi měla tolik chlapů?!", žasne a tím se mne dotkne. "No dovol, já nejsem jako ty a nespím s každým na potkání!", zní to rozhořčeně, opravdu se zlobím a v duchu si své bývalé milence spočítám, nebylo jich tolik, přidám k nim Toma i Andreho a bez Borise mi na jejich počet hravě stačí prsty jedné ruky. Myslím, že je to skvělý výsledek na to, kolik mužů mne stále dobývá a láká do své náruče a v této zkažené době, kdy lidé hned na první schůzce mají sex a za pár dnů si zevšední, jsem světlá výjimka.
Začnu přemýšlet, jak je na tom Boris, ženy mu lezou do postele jedna přes druhou a o množství jeho sexuálních avantýr se vypráví, mezi těmi co ho znají, úplné legendy, mám chuť položit mu stejnou otázku, ale než by všechny milenky vyjmenoval, zabere to spoustu času, pokud si je vůbec pamatuje. Navíc hrozí, že se kvůli tomu pohádáme a mne to, co bylo přede mnou, nezajímá, myslím hlavně na budoucnost, položím Borisovi dlaň na ústa, chci, aby mlčel, "Nechci o tom mluvit, minulost se má nechat spát!", odmítnu další jeho vyzvídání. Nespokojeně na mne upře oči, pochopím, že něco mu povědět musím, jinak nebude klid, "Mohu ti jen říct, že jich bylo velmi málo, opravdu nespím s každým mužem!", řeknu neochotně, nechápu proč je tak zvědavý, co bylo, stejně nemůže změnit.

Nejvíce žárlí muži, kteří žádné ženy kvůli sexu nikdy neodmítli, asi podle sebe soudí i ostatní, ale více se tím nehodlám zabývat, chci jít do koupelny a vstanu z postele, ale tváří se ublíženě, jak malé dítě, které není pochváleno. Je mi ho líto, "Borisi, už jsem ti jednou řekla, že jsi nejlepší a pokud to chceš znovu slyšet, mohu ti to zopakovat.", snažím se potlačit ironii ve svém hlase, nechci ho popudit, ale mlčí a upírá na mne své magické oči, Bože je ve své nahotě nádherný. Neodolám, opřu se dlaněmi o matraci, nakloním se, políbím ho na rty a to jsem neměla dělat, strhne mne do postele a snaží se mou hlavu tlačit k svému klínu, je zase vzrušený, že by to bylo žárlivosti, možná si mne tak chce podrobit, ale jeho tlaku odporuji, nyní se mi do toho vůbec nechce.
Ale vím, že nemohu počítat s tím, že Boris se tohoto požitku vzdá dobrovolně, stejně jako Andre v autě, zaváhám, jsem stále plná něhy a lásky a on je najednou tak povolný, plný očekávání, dovolí mi, abych si s ním dělala, co chci, svěří mým ústům i to nejcennější co na světě má, věří mi, že mu neublížím. Jen mi hlavou proletí myšlenka, zda si to zaslouží, byl před chvílí se svým vyzvídáním velmi otravný, navíc já to nedělám na požádání, toho se dočká jen ten, koho opravdu miluji, jinak mě to nevzruší, ale Boris má štěstí, patří k vyvoleným. Přisaji se na jeho rty a naše jazyky se pohladí, ty doteky mne ještě více vzruší, hluboce ho políbím a jazyk mu saji jako příslib věcí příštích, sklouznu ústy na jeho krk i hruď, zasypu je polibky a neodolám, hlavu položím pod jeho levou bradavku a přitisknu ucho na hladkou kůži.

S něhou naslouchám, jak mu srdce vzrušeně tluče, miluji ten zvuk, vím, že bije pro mě, ale je netrpělivý a položí mi na hlavu dlaň a tlačí mne níž, touží po slibovaném zážitku a je nedočkavý, dám se znovu do líbání a mé polibky jako stromy v aleji mapují cestu mých rtů k stojícímu chrámu jeho slasti. Je to silný okamžik a já v sobě zacítím stoupající vzrušení a krev mi prudce pulsuje v těle, pohlédnu do jeho tváře, zrychleně dýchá, je připravený a očekává moje ústa. Sesunu se níže a obejmu ho kolem boků, obličej přitisknu k jeho klínu, hltavě vdechuji omamnou mužnou vůní a poslouchám, jak v očekávání slabě sténá, mé dlaně ho něžně hladí, ve zrušení mu pomáhají, v rukou cítím jeho pevnost, má ústa ho pohlcují a sají.
Laskám ho jazykem a cítím, jak se zachvívá, tělo se mu napíná a jeho sténání, je čím dál hlasitější, jeho vzdechy mne rozpalují, zahlédnu, jak se mu hruď prudce dme a jeho ústa po dechu lapají, je to jen začátek, chci ho vzrušit mnohem více. Ale po chvíli si uvědomím, že více neslyším jeho vzdychání a jeho ruka mne zastaví, dlaní mne nemilosrdně od sebe oddělí, ústa má osiří, zvednu užasle oči, dívá se na mě a v jeho očích vidím propast, v nitru mu zuří bouře, svádí sám se sebou zápas. Byl tak blízko vyvrcholení a nechápu, proč mne zastavil, musí k tomu mít velmi silné důvody, že bych dělala něco špatně, ale to si nemyslím, vím, co muži mají rádi, narovnám se a znepokojeně ho pozoruji, vypadá, jako by ztuhl, není uvolněný a v údivu se zeptám, "Co se děje?".

Pevně mne uchopí a od svého klínu přitáhne k sobě, hledíme si do očí a hned mi zodpoví mou otázku, "Nejsem v klidu a nemohu se vůbec soustředit, nic bych z toho neměl!", postěžuje si, překvapeně polknu, nevím, co tím myslí. Ale cítím, že se na mne zlobí, že by přece něco nebylo jak mělo být, "Proč nejsi soustředěný?", zeptám se a obávám se odpovědi, že se mu nelíbí, co a jak mu dělám, "Celou dobu, slabě vyzváněl v kabelce tvůj mobil!", řekne vyčítavě, s úlevou si oddechnu, že jsem v jeho laskání nepochybila, ale v zápětí se polekám. Usilovně přemýšlím, kdo by to mohl být, i Borise to zajímá, "Co za debila tě tak dlouho prozváněl, už jsem z toho začínal šílet!" stěžuje si, "Ty si to neslyšela?!", zeptá se podezíravě, "Ne, přes tvé funění jsem nezaslechla vůbec nic, kabelka je ode mne daleko!", ohradím se, zmocňuje se mne velká úzkost, cítím problémy.
Modlím se, aby Boris nešel zkontrolovat můj mobil, rychle vzpomínám, kdo ze všech mužů má moje číslo, je to Marek, Tom, Lucas, Fabio a Andre, každé z posledních třech jmen představuje problém, ale největším nebezpečím je Andre, musím rychle tuto nepříjemnost zahrát do autu a přimět Borise přestat se tím zabývat. "Nechej to už být!", apeluji na něj, "Půjdeme pod sprchu a já ti tam všechno vynahradím.", lákám ho co nejdále od mobilu, pod sprchou se muži rádi milují, sice nevím proč, ale i Boris na to slyší, se zájmem se na mne podívá, můj nápad se mu líbí. Přikývne a následuje mne, ale ve dveřích se náhle otočí, "Moment." a vrací se do pokoje, teď jsem ztuhla já a podlomí se mi kolena, neovládá svou zvědavost a nemohl by se zase soustředit, příliš mu v hlavě leží otázka, kdo mi volal a tuším, co se bude dál dít, "Sakra, kdo je Andre!!!", v zápětí zařve Boris z plných plic.

Konec 23. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (130)
Zobrazit starší komentáře

101 Andey Andey | Web | 25. prosince 2016 v 20:08 | Reagovat

Skvěle napsané jako vždy :)

102 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 2:01 | Reagovat

[91]: Nevím co ode mne čekáš, že tě seznámím se skutečným Borisem, který je vzorem pro literární postavu, Zdeni to udělat nemůžu a nesmím...

103 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 2:05 | Reagovat

[92]: To je těžké, prosinec je velmi náročný měsíc a tak netuším kdy budu mít čas další díl příběhu dokončit, ale snažím se aby to bylo brzy...

104 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 2:05 | Reagovat

[93]: Děkuji...

105 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 2:06 | Reagovat

[94]: Zastavím se u tebe...

106 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 2:10 | Reagovat

[95]: Moc děkuji, to tvoje "ach" je výstižné...

107 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 2:50 | Reagovat

[96]: Velmi děkuji, jsem moc ráda, že se ti příběh líbí, píšu ho ráda i když je to náročné psaní, něco prožít je snadné ale napsat to, aby to bylo zajímavé a čtivé je velmi složité a máš pravdu, čeština je opravdu úžasná, dá se jí vyjádřit naprosto všechno i sebemenší záchvěv citů, čeština má velkou slovní zásobu, kterou naštěstí disponuji asi díky tomu, že jsem vždy mnoho četla...

108 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 3:05 | Reagovat

[96]: Boris je nepřekonatelný je to muž který okouzlí každou ženu, protože ženy nelákají submisivní muži, ale právě takoví jako je Boris, velmi sebevědomí a mužní, in je ve své podstatě  bouřlivák a s trochou "hajzlovství" v sobě a to je neodolatelný koktejl přitažlivosti pro každou ženu... Boris rozhodně není svatoušek, je to ďábel v rouchu beránčím, je nádherný, svůdný a jeho životem prošlo velké množství žen které brzy s lehkostí vždy opouští a zanechává je za sebou zoufalé a stále po něm toužící, protože na Borise nejde zapomenout... ale Borise ženy, které jsou poddajné, velmi ho obdivují, rozmazlují  ve všem se mu snaží vyhovět a plní každé jeho přání, začnou brzy nudit a Boris je od sebe vypudí... ;-)

Emily je něco podobného jako Boris a vzbuzuje v něm svým chováním podezření a žárlivost a Boris se oni musí stále ucházet a proto nehrozí, že se mu omrzí... pokud je Emily zamilovaná, přelétavá není a k ostatním mužům se chová podle potřeby a muži se kterými na dovolenou přijela měla vztah jen s Tomem, Marka odmítá a na dovolené podlehla Borisovi... během dovolené poznala dva doktory, Lucase a později Fabia, těm odolala, ale kvůli ochraně Borise se dostává do nesnadných situací, jediný její úlet s krásným a svůdným policajtem Andrem a to u ženy obletované muži, je dobré skóre a co bude dál a jak to skončí se uvidí v dalších pokračováních příběhu... ;-)

109 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 3:09 | Reagovat

[97]: Děkuji i tobě přeji krásné Vánoce...

110 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 3:13 | Reagovat

[98]: I já děkuji za přáníčko...

111 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 3:14 | Reagovat

[99]: Podívám se o co se jedná...

112 Elis Elis | Web | 26. prosince 2016 v 3:16 | Reagovat

[101]: Moc děkuji...

113 Zdena Zdena | 26. prosince 2016 v 11:24 | Reagovat

[103]: Zvládneš pokráčko do konce roku? :-?  ;-)  :-)

114 Zdena Zdena | 26. prosince 2016 v 11:45 | Reagovat

Elis přeji tobě v novém roce zdraví a víc času na sepisování příběhů!!! ;-)  :-)  :-)

115 Calistka Calistka | Web | 26. prosince 2016 v 14:07 | Reagovat

Krásné Vánoce a svátky dodatečně i tobě Elis :)

116 pavel pavel | Web | 27. prosince 2016 v 0:50 | Reagovat

Hezké Vánoce. Dlouho jsme se neviděli, snad si na mne ještě vzpomeneš. :-P

117 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 31. prosince 2016 v 20:12 | Reagovat

krásne :) pekného Silvestra a šťastný nový rok :-)

118 born-fit born-fit | Web | 2. ledna 2017 v 0:29 | Reagovat

Ahoj na mojom blogu sa koná jeden projekt, ak máš záujem spraviť pre seba a svoje zdravie niečo dobré, klikni na link a za účasť máš istú odmenu :) http://born-fit.blog.cz/1701/bornfit-club-projekt
A ak by si mala zaujem spriatelit napis budem rada :)

119 Elis Elis | Web | 3. ledna 2017 v 22:44 | Reagovat

[113]: Zdeni, dnes je již jasné, že jsem to nezvládla, prosinec jsem měla mimořádně náročný, ale snad to stihnu během příštích několika dnů...

120 Elis Elis | Web | 3. ledna 2017 v 22:47 | Reagovat

[114]: Děkuji, ale o moc větším přídělem  volného času na psaní moc nepočítám... i tobě přeji všechno nejlepší v Novém roce...

121 Elis Elis | Web | 3. ledna 2017 v 22:47 | Reagovat

[115]: Moc děkuji...

122 Elis Elis | Web | 3. ledna 2017 v 22:49 | Reagovat

[116]: Děkuji, Vánoce byly úžasné... paměť mi slouží dobře...

123 Elis Elis | Web | 3. ledna 2017 v 22:50 | Reagovat

[117]: Děkuji za přáníčko...

124 Elis Elis | Web | 3. ledna 2017 v 22:51 | Reagovat

[118]:Podívám se o co jde...

125 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 6. ledna 2017 v 2:42 | Reagovat

Ahoj jak se máš? ;-)

126 Elis Elis | Web | 8. ledna 2017 v 14:13 | Reagovat

[125]: Byla bych spokojena, kdyby den měl více hodin, času se mi stále nedostává...

127 ivet66 ivet66 | Web | 12. ledna 2017 v 1:08 | Reagovat

:-) Děkuji milá Elis za upozornění :-D máš pravdu fakt jsem vynechala :-? ach jo ten čas uspěchaný ale je fakt ani nebyla moc nálada ( rodinné problémy ) Co zde napsat? Jaký komentík? Opět SUPER,SUPER,SUPER :-) milostnou scénku jsi hezky popsala až jsem se do toho vžila :-D tak holka nevím jestli dneska usnu :-?  :-P  :-D ještě jednou děkuji moc a dobrou noc zlatíčko♥ :-)

128 Elis Elis | Web | 12. ledna 2017 v 13:24 | Reagovat

Děkuji moc a jsem ráda , že se ti tento díl líbil a doufám, že budeš spát a budeš mít krásné sny...

129 Káčč Káčč | Web | 7. března 2017 v 20:29 | Reagovat

Super počteníčko na večer když je nuda a není co dělat :) Těšim se na další část :)

130 Elis Elis | Web | 8. března 2017 v 23:13 | Reagovat

[129]: Moc děkuji, další části už jsou k dispozici...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."