"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elibert@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."

Vítám vás na svém blogu. Budu věnovat psaní příběhů, povídek atd.
zaměřených na vztahy, lásku a život.


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".
Na nový blog se přesunou ostatní rubriky - básně, povídky
krátké příběhy a články s různými náměty atd.

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V KVĚTNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 27.část

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Komentáře oplácím.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

VIDEO PRO TYTO DNY
Pro tyto velmi horké letní dny vybrala jsem žhavé
video s krásnou písničkou "Take It Off", zpěvák
je sexy a má svůdný postelový pohled...
Videa nejsou zveřejněna ve formě článku, chybí možnost komentářů.
Komentáře k videu, názory, vzkazy a dotazy atd. pište zde.
Celkový počet komentářů - 475

"Láska je jako loterie, nikdy nevíš, zda jí vyhraješ."

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Motto příběhu: "Žena je plémě hadí, kdo jí hladí,
toho zradí, kdo jí souží, po tom touží."
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem - 24. část

9. ledna 2017 v 17:49 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předcházejícího dílu…

Pevně mne uchopí a od svého klínu přitáhne k sobě, hledíme si do očí a hned mi zodpoví mou otázku, "Nejsem v klidu a nemohu se vůbec soustředit, nic bych z toho neměl!", postěžuje si, překvapeně polknu, nevím, co tím myslí. Ale cítím, že se na mne zlobí, že by přece něco nebylo jak mělo být, "Proč nejsi soustředěný?", zeptám se a obávám se odpovědi, že se mu nelíbí, co a jak mu dělám, "Celou dobu, slabě vyzváněl v kabelce tvůj mobil!", řekne vyčítavě, s úlevou si oddechnu, že jsem v jeho laskání nepochybila, ale v zápětí se polekám. Usilovně přemýšlím, kdo by to mohl být, i Borise to zajímá, "Co za debila tě tak dlouho prozváněl, už jsem z toho začínal šílet!" stěžuje si, "Ty si to neslyšela?!", zeptá se podezíravě, "Ne, přes tvé funění jsem nezaslechla vůbec nic, kabelka je ode mne daleko!", ohradím se, zmocňuje se mne velká úzkost, cítím problémy.
Modlím se, aby Boris nešel zkontrolovat můj mobil, rychle vzpomínám, kdo ze všech mužů má moje číslo, je to Marek, Tom, Lucas, Fabio a Andre, každé z posledních třech jmen představuje problém, ale největším nebezpečím je Andre, musím rychle tuto nepříjemnost zahrát do autu a přimět Borise přestat se tím zabývat. "Nechej to už být!", apeluji na něj, "Půjdeme pod sprchu a já ti tam všechno vynahradím.", lákám ho co nejdále od mobilu, pod sprchou se muži rádi milují, sice nevím proč, ale i Boris na to slyší, se zájmem se na mne podívá, můj nápad se mu líbí. Přikývne a následuje mne, ale ve dveřích se náhle otočí, "Moment." a vrací se do pokoje, teď jsem ztuhla já a podlomí se mi kolena, neovládá svou zvědavost a nemohl by se zase soustředit, příliš mu v hlavě leží otázka, kdo mi volal a tuším, co se bude dál dít, "Sakra, kdo je Andre!!!", v zápětí zařve Boris z plných plic.


Elis
Letní romance s Borisem - 24. část

Borisův rozhněvaný výkřik ještě nedozněl a Boris mne už rozčíleně volá k sobě, "Emily, pojď sem!!!" a zní to jako rozkaz, neodvážím se neposlechnout a neochotně se vracím do pokoje, nechci ho zbytečně provokovat. Jen zůstanu stát v bezpečné vzdálenosti a znepokojeně pohlédnu do jeho tváře, jeho podezíravý pohled ostrý jako břitva mi napoví, že je zle a já stále nevím, jak jméno Andre vysvětlím k jeho spokojenosti, nenapadá mne nic vhodného, co tento problém bez následků vyřeší. S obavou upřu oči na svůj mobil v jeho ruce, svírá ho tak pevně, že konečky prstu mu blednou, mám z toho dojem, že by s ním nejraději praštil o zem a možná to i udělá, pokud se mu nedostane včas uspokojivé odpovědi.
"O co jde?", zeptám se, snažím se, aby to znělo nechápavě ve snaze získat více času, Boris zopakuje důrazně svou otázku "Kdo je Andre?!", v nouzi se rychle rozhodnu pro zapírání, pokrčím rameny, "Nevím!", odpovím lhostejně a tvářím se nevině. Prudce přistoupím těsně k němu, "Borisi.", zašeptám toužebně, "To není důležité, na tom přece nezáleží.", ruce mu položím kolem krku a třu se mazlivě ňadry o jeho tělo, "Pojď do koupelny!", lákám ho k milostným hrátkám pod tříštivými proudy vody s nadějí, že se nechá odvést bez odporu a zapomene na mobil. Cítím, že je nalomený, ale žárlivost je silnější než touha a Boris mne nemilosrdně odstrčí, "Nedělej ze mne blbce!", ohradí se, "Co je to za chlapa?", tón jeho hlasu je varující, dává najevo, že na vysvětlení bude trvat.

Ale zatím nemám připravenou výmluvu, váhám a přestávám si být jista, že vystačím s popíráním a s obavou se na něj dívám, jen jedno vím jisté, že pravda by vše mezi námi zničila, Boris nikdy nepochopí, co je mezi mnou a Andrem a proč se vše stalo. Nezbývá mi než znovu lhát, lež je má věrná služebnice, bez ní bych byla ztracená a nemilosrdně vyhnána z Borisova ráje, to se nesmí stát, lež přece není zlo, je to poslední záchrana, dá se vždy vydávat za pravdu, je tvárná a přizpůsobí se každé situaci. Dokonce bývá i v zájmu toho, komu je určena, pravda většinou ublíží a nikoho nespasí, na to je život příliš složitý, je přece i v zájmu Borise zachovat náš vztah, o to se hodlám nyní pokusit, zatvářím se přemýšlivě a zahledím se pevně do Borisových očí.
"Nevím kdo to je, to jméno mi nic neříká!", pronesu rozhodně, plně jsem se vžila do role ženy, nevinně uvízlé v podezření, ale majetnický a velmi žárlivý Boris, mi to nehodlá tak snadno věřit, "Musíte se znát, proč by ti jinak volal!!!", ohradí se rozčíleně. Je to od něj logická otázka, ale už jí nejsem zaskočena, jsem rozhodnuta zapírat dál, "Nenapadlo tě, že to může být omyl?!", snažím se mu vnuknout správnou myšlenku, ale jeho podezření nevyvrátím. "Tak omyl?!", zeptá se podivně tiše, aby v zápětí zařval, "Myslíš, že jsem idiot?!", polekaně ustoupím, tváří se příliš nebezpečně, musím jeho rozhořčení zmírnit a rychle zavrtím hlavou, že si to nemyslím a topím se v obavách i nejistotě z toho, co bude dál, co Boris udělá.

Jen jedno vím jistě, nesmím Borise za žádnou cenu ztratit, i když si na mne příliš dovoluje, u jiného muže bych to nesnesla a byl by mezi námi konec, ale Boris je tak krásný a sexy, že se mi dech tají, já ho miluji, chci být s ním a chápu jeho chování. Cítí se být oprávněně ohrožený a vše co dělá, činí z lásky a já zatím nemám pro situaci s mobilem řešení a jen ho hltám očima, nemohu se pohledu na něj nabažit, Bože je nádherný, z jeho tváře a těla vyzařuje něco zvláštního a vzrušujícího, je to okouzlující a dráždivé. Že se zlobí, mu dokonce sluší a velmi mne tím přitahuje, znovu po něm silně zatoužím, ale netváří se, že je naladěný na další vlnu milování, on s podezíráním nepřestane, dokud mu vše spolehlivě nevysvětlím, nutně musím tuhle situaci zklidnit.
Rychle přemýšlím, co mu povím, ale nemohu se soustředit, k tomu potřebuji hlavně klid, "Neřvi na mne, nebo odejdu!", pohrozím, zabralo to a Boris ztiší hlas, ale dál si trvá na svém, "Na omyl nevěřím!", rozzlobeně odmítá mé vysvětlení, na svou obranu budu muset vymyslet něco jiného. "Nechápu, proč mne podezíráš?!", zlobím se, "Omyly se přece stávají!", jsem rozhodnuta trvat na svém vysvětlení, "Urážíš mne svou podezíravostí a nemáš k tomu žádný důvod!", dál se tvářím nevinně a natáhnu ruku, "Chci svůj mobil, dej mi ho!", požádám. V jeho ruce je to nebezpečná zbraň namířená proti mně, ale vrátit mi ho nehodlá a netváří se ani provinile, že mi ho vzal, jen upře na mne své zelené podezíravé oči, něco zvažuje, netuším, co to bude, jen zřetelně vnímám trvající nebezpečí.

Musím mobil za každou cenu dostat zpátky, prudce vyrazím s úmyslem vyrvat ho z jeho dlaně, ale je rychlejší, stihne zvednout ruku do výše a vítězně se na mne dívá, zastavím se, nehodlám se ztrapňovat poskakováním, na mobil stejně nedosáhnu, jen propaluji Borise rozzlobeným pohledem. On si se mnou pohrává, v tomto okamžiku ho nenávidím až tak, že mám chuť ho zabít a sebe proklínám za chybu, které jsem se právě dopustila, má snaha získat mobil, jen vše zhoršila, prohloubila Borisovo podezření a už mi neuvěří žádnou i sebelepší výmluvu, kterou si vymyslím. Měří si mne přemýšlivě přes dlouhé řasy přimhouřenýma očima, "Zkusím na to číslo zavolat a uvidíme!", oznámí a nával strachu mi pevně sevře hrdlo, s tím jsem nepočítala.
Mělo mne napadnout, že Boris se tak snadno nevzdá svého podezření a pokud Andre hovor příjme, nic zlého netuše se může například zeptat, "Co chceš miláčku!" a budu ve velkém průšvihu s nedozírnými následky, ale nevím jak Borisovi zabránit číslo vytočit. Každá má snaha všechno ještě zhorší, nezbývá mi nic jiného než sledovat, jak přiložil mobil k uchu a čelit jeho planoucímu pohledu, v duchu se přitom úpěnlivě modlím, aby Andre byl zrovna v nějaké nebezpečné policejní akci, kdy si mobil musí vypnout. Je to jen malá naděje a nemohu se na ni spoléhat, poplašeně přešlápnu, připravuji se na útěk, pokud se stane to nejhorší, musím se zamknout v koupelně a vyčkat, než Borise přejde prvotní vztek, při jeho prudké povaze mi může jít o život.

Boris se příliš snadno přestává ovládat a ve vypjatých situacích má sklony k násilí a to mne vyděsí, sevřena strachem čekám, co bude dál a s napětím sleduji, jak začíná být netrpělivý, nervózně si kouše rty a to může znamenat jen jedno, Andre hovor nepřijímá. V duchu se zaraduji, mám štěstí, nebesa jsou mi nakloněna a vyslyšely mé modlitby, poplašené bušení mého srdce pozvolna ustává a seberu odvahu k otázce, "Tak kdo se ozval?", zeptám se na půl zvědavě i se skrývaným výsměchem. Boris zaváhá, "Nevím, mobil je nedostupný?!", zní to zklamaně, je na rozdíl ode mne viditelně nespokojený a já si plně uvědomím, že Andre sice zůstal utajený, ale já jsem stále v podezření, Boris nemá důkaz o mé nevině a s vyslýcháním hned tak neskončí.
Mé obavy se naplní, Boris se napřímí, je na něm vidět odhodlání dostat ze mne pravdu všemi prostředky, s nejistotou se nedokáže srovnat, "Emily, ztrácím trpělivost, ptám se naposledy, co je to za chlapa!!!", tón jeho hlasu nevěstí nic dobrého. "Nechci slyšet žádné pitomé výmluvy!", upozorní mne a jeho hlas kovově zaskřípe, ztrácí se mnou trpělivost, jsem v nebezpečí, ale nemám jinou možnost, než pokračovat ve svých lžích. "Nevím!", řeknu krátce, ale má odpověď nestačí a Boris se zamračí, začnu se obávat okamžiku, kdy ho napadne zkontrolovat, jaká čísla mám uložené v mobilu, tomu musím zabránit, "Ukaž mi to číslo, možná si vzpomenu.", předstírám ochotu spolupracovat a nakloním se, "Pojď ke mně, špatně na to vidím.", požádám.

Boris o kousek přistoupí, mobil drží stále z mého dosahu, "Nic nevidím, ten displej se leskne.", postěžuji si a bleskově postoupím o několik kroků, "Musíš ho naklonit!", poučím ho, "Tak ne, na opačnou stranu!", požádám. Boris neprotestuje a tak se odvážím dotknout mobilu ve snaze dostat ho do správné polohy a nečekaně ho vyrvu z jeho ruky, okamžitě prchám do koupelny a než se Boris vzpamatuje z překvapení, podaří se mi zabouchnout dveře a otočit v zámku klíčem. Vzápětí se na dveře snese smršť úderů a kopanců, nevšímám si toho a horečně hledám v mobilu Andreho číslo a s velkou úlevou ho vymažu, jediný kompromitující důkaz zmizel, zhluboka si odechnu a začnu vnímat, jak Boris zuří za dveřmi.
"Emily okamžitě otevři!!!", řve tak silně až se mu nedostává dechu, obávám se, že to musí být slyšet v celém penzionu, "Dělej, nebo ty dveře vyrazím!!!", vyhrožuje, "Neotevřu, dokud se neuklidníš!", kladu si podmínky ke své kapitulaci. To Borise ještě více rozčílí, "Já tě varuji, vůbec nevíš, čeho jsem schopný!!!", pokračuje s výhrůžkami, "Náhodou to vím a proto neotevřu!", zakřičím, aby věděl, že s tím u mne nepochodí a nezbývá mu než se zklidnit. Ale není snadné Borise ke klidu donutit, začne ještě s větší silou mlátit do dveří, možná doufá, že je vyrazí, "Borisi děsíš mě, prosím přestaň, o co ti jde!", ale mé prosbě a mým pocitům nevěnuje pozornost, "Chci slyšet pravdu!", zařve zoufale, jak zraněný lev.

On mne opravdu miluje, jinak by tak nevyváděl a už dávno by mne při prvním podezření vyrazil tak, jak to udělal se všemi mými předchůdkyněmi i kvůli mnohem menším proviněním, chce mne mít a proto je tak žárlivý a zajímá ho, kdo je Andre. "Borisi, všechno jsem ti vysvětlila, ale ty jsi už paranoidní!", obviním ho, "Nic z toho, co se nyní děje, nemuselo být, kdyby si mne pořád nešmíroval!", začínám se zlobit, "Jak sis vůbec dovolil vzít mi bez mého svolení můj mobil!", zaútočím. "Tvá žárlivost ti leze na mozek, z nepodstatných věcí, děláš zbytečně aféry!", konstatuji, ale netuším, jestli mne ještě poslouchá, uvědomím si, že náhle nastalo podezřelé ticho, polekám se, že Boris boj o mne vzdal a odešel, poděšeně přiložím ucho na dřevo.
V zápětí se ozve zavrzání otvíraných dveří na chodbu a někdo se po mně ptá, poznávám ten hlas, Bože to je Andre, nenašel mne ve svém bytě a přišel si pro mne až sem a jak to, že se vrátil tak brzy, mluvil přece o dnu i noci, počítala jsem s jeho dlouho nepřítomností. S napětím poslouchám, jak se ho Boris zrovna ptá, co mi chce, jeho tón nevěstí nic dobrého, strachem se rozechvěji, Bože za chvíli někomu z nás opravdu půjde o život, musím okamžitě zasáhnout, než se Andre pustí do vysvětlování, proč sem přišel a co je mezi námi. Zamotám své nahé tělo do osušky, odemknu a chvatně vyběhnu z koupelny, Andre na mě zírá, jako na zjevení a pak sklouzne pohledem zpět na Borise, je nahý a jen dlaní si kryje klín, to vše musí vypadat podezřele.

Andremu jistě došlo, že jsem pod osuškou nahá, Bože to je situace, nejraději bych se propadla pod zem, nebo byla neviditelnou, ale to si nemohu dovolit, musím to vyřešit, než nastanou nevratné škody, Andreho zatím nutně potřebuji, nemohu jej odmítnout a vyhodit, jedině on mne může zachránit, jsem obviněná a stále mi hrozí vězení. Jen vůbec netuším, jak tuhle zápletku s dvěma muži vyřeším a znepokojeně se zahledím do Andreho překrásných, ale udivených očí, jejich modré kouzlo na mne stále působí, připomene mi vše, co jsme spolu prožili. Cítím se před ním mizerně i provinile, on si určitě myslí, že jsem ho zradila, je to pro mne nepříjemný pocit, "Emily, co to znamená, na něčem jsme se domluvili?!", vyhrkne Andre rozrušeně, svou otázkou mne zaskočil.
Nevím co odpovědět, zaraženě mlčím, ale Boris tento problém nemá a promluví, "Ty toho chlapa znáš!!!", v hlas má poznamenaný novým návalem nedůvěry, tváří se bojovně a výhružně na mne upírá oči, jejich zelenou barvu pohltila černá temnota. Je to znamení, že Boris je těsně před výbuchem nahromaděného vzteku, je toho na něj moc, napřed mobil a teď ve dveřích stojí cizí chlap, který se o mne zajímá, oslovuje mne jménem a evidentně mne dobře zná. Boris bude chtít vědět, o co jde, jenže já nevím, jak to vysvětlím a netuším, jak Borise uklidním, mám velké pochybnosti, že to zvládnu, ale něco udělat musím a rozhodnu se soustředit jen na jednu věc a to, že Boris nesmí zjistit, že tento muž je Andre.

Na to jméno už získal alergii a došlo by mu, že se musíme znát a to by nemohl jen tak přejít, určitě by Andreho napadl a tomu je nutné zabránit, v nouzi začnu improvizovat, Andreho otázku ponechám bez odpovědi a soustředím se na Borise. "Ano, znám ho.", řeknu ledabyle, jakoby nešlo o nic důležitého, ale Boris je mým přiznáním vytočený a zalapá po dechu, "Odkud, kdo je to?!", vyhrkne pobouřeně, "Nebo je to další doktor?!", řekne výsměšně. Z toho poznávám, že mu vadí i to, že jsem se seznámila se dvěma lékaři, i když jsem mu tím zachránila život, vůbec se nesnaží potlačit svou žárlivost, "Ne, není to doktor!", odmítnu jeho podezření, "Je to policajt, přišel si pro mne, mám jít na výslech, ale on mi hodně pomáhá.", řeknu důrazně.
Do dalšího vysvětlování, se mi nechce, veškeré informace, jak mi Andre může pomoci, musím dávkovat postupně a opatrně, dát Borisovi čas, aby je mohl vstřebat, snad pochopí vážnost situace a to, že jde o mou záchranu, ale zřejmě mu to nedochází. Je rozhněvaný, oči mu hoří a čeká na podrobnosti, ale nesmí se za žádnou cenu dozvědět, čím vším budu Andremu za jeho pomoc platit a cítím se v pasti, co potřebuje vědět Boris, nesmí slyšet Andre a naopak. Je to velmi výbušná situace, oba mi netrpělivě visí na rtech, musím si dávat pozor na každé slovo, "Povídala jsem ti, že čelím obvinění!", osvěžím Borisovi paměť, snažím se tím zastavit jeho podezíravost a zvědavost, mám také obavy, že Boris se může v rozčílení prořeknout, že to byl on, kdo napadl Lucase.

Nechci to rozebírat, jsem si jista, že by toho Andre všemi způsoby využil, i v jeho očích vidím narůstající podezření, něco se mu nezdá a vůbec se mu nedivím, Boris mu není vůbec sympatický a snadno by mohl skončit ve vězení, kdyby Andre zjistil, že Boris je pravý viník, nebral by na něj žádné ohledy a rád by se ho zbavil, cítí v něm soka a z toho mám obavy. Pokusím se Borise umlčet, obrátím se k němu. "Musím jít na policii, podrobnosti ti povím později!", řeknu nesmlouvavě, ale to na Borise neplatí, v rozčílení si zapomněl skrývat klín a probodne mne nedůvěřivým pohledem. Přecedí přes zuby, "Řekni mi to hned, čekám!!!", ale to se mi vůbec nehodí, potřebuji se Borise v jeho vlastním zájmu na chvíli zbavit, ,,Povím, ale napřed si něco oblékni, snad vidíš, že tu nejsi sám!", připomenu důrazně Borisovi jeho nahotu a že se to nesluší.
Chvíli váhá a nakonec se vydá sehnat si oblečení, asi ho trochu uklidňuje, že se jedná o policajta, naštěstí, co jsem se vrátila, stále tvrdím, že musím jít znovu na policii a to dodává mému vysvětlování na věrohodnosti, i když něco úplně nesedí. Později to Borisovi vysvětlím a nyní se zaměřím jen na Andreho, podezíravě sleduje odcházejícího Borise, že je nahý mu připadá velmi podivné, vidím mu to na očích, musím mu vše přijatelně objasnit a nakloním se k Andremu. "Nevšímej si ho, to je můj blízký kamarád, je to vznětlivý homosexuál, navíc je nudista a všude se svléká!", tiše zalžu, aby Andre více na Borise nežárlil a nevím, jestli mi to věří, mohu jen doufat, že ano, láska udělá z toužících mužů často velké důvěřivce, Andre k nim asi patří, proti vysvětlení nevznesl námitky.

Jen netuším, co si opravdu myslí a nemíním to nyní zjišťovat, zaslechnu za sebou zavrzání skříně, Boris se vrací, má modré džíny a bílou košili s krátkým rukávem, rozepnutou pod krkem, vypadá božsky, až tak moc, že mne zabolí u srdce. Zmocní se mne strach, že tím lavírováním mezi Borisem a Andrem příliš riskuji a jednoho z nich mohu ztratit, dnes už vím, že to nesmí být Boris, budu muset obětovat Andreho a stane se to ve chvíli, kdy s jeho pomocí se vyvinu z obvinění a docela mne to zabolí. Zavalí mne smutek, i když více miluji Borise, bude se mi po Andrem docela stýskat a bude mi chybět, získal si mou náklonnost, ale nemohu si nechat oba, už vím, že život mezi dvěma muži nejde dlouho zvládat, je to na hraně a nakonec bych zůstala úplně sama.
Zahledím se na Andreho, "Prosím, počkej na chodbě, obléknu se a půjdu s tebou!" a rychle mu zavřu dveře před nosem, chci tím zamezit dalším jeho otázkám, odhodím osušku a jdu hledat své šaty, Boris mne následuje, nemluví a to mne znervózňuje. Je to ticho před bouří, hodím mobil do kabelky a zvednu ze země své šaty, spěšně je na sebe navlékám a Boris konečně promluví, "Nedovolím ti s ním odejít, něco mi na něm nesedí!", jako vždy tón jeho hlasu nepřipouští žádné námitky. Rozhodnu se pro mlčení, jdu do koupelny a ve zbytku rozbitého zrcadla, co ještě drží v rámu, si upravuji vlasy i líčení, zničené Borisovým líbáním, chci se vrátit do pokoje, ale Boris stojí ve dveřích pevně jako skála.

Nehodlá ustoupit, "Chci, aby si zůstala, je to celé divné?!", začíná pochybovat a zní to zase vznětlivě, vnímám, že Boris je připravený na tom trvat a to mi dělá starosti, nemohu nechat Andreho dlouho čekat a dát mu tak čas na přemýšlení, mohlo by ho napadnout, že všechno není tak, jak to já vysvětluji. Ale Boris neví, že mne tlačí čas a nespěchá, s touto další komplikace začínám být více nervní, "Borisi, vůbec nezáleží na tom, co chceš!", řeknu tvrdě, musí konečně pochopit, že o tomto on nerozhoduje. "Uvědom si o co jde, nyní vyšetřují mne, ale Lucas se může probrat a vzpomene si, že si ho napadl ty.", zdůrazním poslední slovo, "Proto musím vše rychle ukončit, měl si už s místní policií problémy a tak tě okamžitě zavřou do vazby, to opravdu chceš!", tlačím na něj.
Uvědomuji si, že ho zastrašuji, ale nemám na výběr, účel světí prostředky, "Copak nechápeš, že se snažím dostat nás oba z problémů.", vysvětluji netrpělivě, "Docílím stažení obvinění s pomocí policajta, který je mi přátelsky nakloněný a dál se to nebude řešit!", seznámím ho se svým plánem. Borisův pohled mne pečlivě studuje a dál přemýšlivě mlčí, začínám být z toho zoufalá, čas letí, ale náhle promluví, "Jak!", je to stručná otázka, ale pro mne velmi složitá na odpověď a Boris nehodlá čekat. "Myslíš, že to udělá kvůli tvým krásným očím?!", zeptá se výsměšně, "To jsi tak naivní.", ušklíbne se, cítím, že se mi vysmívá a to neměl dělat, "Myslíš, že jsem pitomá?!", zlobím se a nejraději bych uraženě odešla, ale stále stojí ve dveřích.

"Povídej, jak to chceš udělat?!", naléhá, z jeho hlasu je cítit silné znepokojení, "Vlezeš mu do postele, nebo jak si to představuješ!!!", zlobí se a propaluje mne soustředěným pohledem, tím mne donutí sklopit oči, tíží mne svědomí. Mlčím a obávám se, jeho podezíravosti, kterou mohou završit silné výbuchy jeho žárlivosti a tu může probudit cokoliv, i každá zmínka o policajtovi, bude lépe tohle téma ukončit, "No dovol, já cizím chlapům do postele nelezu!", ohradím se. "A nestarej se, já si už poradím!", snažím se ho tím uklidnit a nehodlám už dál nic vysvětlovat, couvnu o několik kroků zpět, opřu se zády o zeď se studenými kachličkami, cítím v hrudi sevření, zhluboka se nadechnu a vydechnu, chci se tím zbavit napětí a uvažuji, co budu dělat dál.
Jak Borise uklidním, vyčkávám, přemýšlím a s obdivem se na něj dívám, je to ten nejkrásnější chlap na světě, praménky vlasů mu padají svůdně do čela, jeho oči září jak smaragdy, kyprá a vlhká ústa má pootevřená, přímo zvou k polibku, tomu vábení nejde odolat. Vyslovím procítěně jeho jméno a pohybem prstu ho přivolávám k sobě, na chviličku zaváhá, jako by se nemohl rozhodnout, jestli se má dál na mne zlobit nebo se usmiřovat a rozhodl se správně, přistoupí těsně ke mně, na nic víc nečekám. Stoupnu si na špičky a políbím ho jemně na rty, nakonec jazykem vklouznu do jeho úst, okamžitě zareaguje a je z toho dlouhý a hluboký polibek, jeho ruce mne obejmou, přitisknu se k němu co nejtěsněji, naberu nosem jeho vůni a pocítím silný nával lásky a štěstí.

Zvednu oči k jeho tváři, "Borisi, nemusíš se obávat, nebudu ti nevěrná!", pronesu procítěně, od této chvíle to myslím opravdu vážně, už se nenechám žádnými okolnostmi dosmýkat do náruče jiného muže nebo do cizí postele. Chci se o to pokusit, ale nevím, co mne čeká, cesty osudu jsou spletité a ocitám se často v situacích, kdy od mužů pomoc potřebuji a oni za to něco chtějí, zatím jsem podlehla jen Andremu, ostatní se museli spokojit jen se sliby, které nikdy neplním, slibování mne nic nestojí a jen u slibů se rozhodnu nadále zůstat. Jsem k tomu odhodlaná a zachvěji se, jak Boris vezme mou hlavu do dlaní, palci mi jemně hladí tvář a dívá se mi soustředěně do očí, "Emily, miluji tě, ale jestli mne podvedeš, zabiji tebe i toho poldu!", mluví tiše, ale důrazně.
Jeho ruce kloužou níže a zastaví se na mém hrdle, mírně ho stisknou, je to výhružka, dává mi tím najevo, že svá slova míní vážně a mám si pamatovat, že mou nevěru nebude tolerovat, zahledím se do jeho planoucích očí a přikývnu, že rozumím a beru to na vědomí. Vím, že je toho schopný, z jeho horkých dlaní na mém krku mám nepříjemný pocit a mrazení v zádech, jen doufám, že trest za nevěru, se nevztahuje na minulou dobu a to co bylo, už není důležité a platnost začíná až od tohoto okamžiku. Snad to zvládnu, udělám proto vše, ale vzhledem k tomu co mne čeká a co potřebuji získat od Andreho, který už ochutnal mé tělo a stále si ho nárokuje, bude to velmi složité a bez sexu to možná nepůjde.

Sevře se mi srdce strachem a propadnu panice, při odmítnutí Andreho, mi hrozí, že skončím ve vězení a to já nechci, zvláště za něco co jsem neprovedla a v duchu proklínám, tu psychopatku Gretu, podařilo se jí vylhaným obviněním mi zkomplikovat život. Měla jsem ji v bytě u Lucase bez váhání zabít, další taková šance se mi po druhé nenaskytne a ona mi dál bude škodit, jen na ni pomyslím, roste a vzdouvá se ve mně tak silná nenávist, jakou jsem ještě nezažila, kvůli ní mohu přijít o svůj život i Borise. Pocítím naléhavé nutkání Borisovi povědět, že můj slib bude platit až od dalšího dne, ale uvědomím si, že to nejde, tím bych odhalila, že jsem už nevěrná byla a nastala by katastrofa a konec naší lásky, božský Boris by se proměnil v nemilosrdného boha pomsty.
"Emily, co je s tebou na co myslíš?", mým mlčením znepokojený Boris vytrhne mne z přemýšlení, "Nic mi není.", snažím se ho uklidnit, "Ale musím už jít!", oznámím a snažím se vyprostit z jeho držení, ale jeho dlaně stále svírají můj krk. Jako by jen tak měl jistotu, že nic z toho, co on nechce, neprovedu, "Borisi, pusť mne konečně.", požádám, poslechne a neochotně odtáhne ruce, protáhnu se kolem něj a odkráčím do pokoje, rozhlédnu se a mám divný pocit, že jsem tady naposledy. Snad si to jen namlouvám, ale zmocnila se mne silná úzkost, jsem tím silmě znepokojena, věřím své intuici a vnímám předem, že se něco závažného bude dít, co může změnit mnoho věcí a cítím se nesvá, kdyby na chodbě nečekal Andre, za nic na světě bych z pokoje neodešla.

Zamířím ke dveřím na chodbu, Boris mne následuje a položí mi ruku na rameno, zastaví mne, otočím se k němu a nechám se políbit, "Kdy se vrátíš!", zeptá se, pokrčím rameny, "Nevím, je odpoledne, do večera budu zpátky.", odhaduji. "Když ne, přijdu za tebou, možná mne budeš potřebovat!", Boris zvažuje všechny možnosti a poslední jeho věta mne poleká, "Ne, hlavně nechoď na policii, nechci, aby tě zavřeli, možná už Lucas byl schopný výslechu!", snažím se mu rozmluvit jeho úmysl. "O mne se bát nemusíš, dobře to dopadne, mám to promyšlené.", uklidňuji ho, "Od Fabia mám kontakt na dobrého právníka, pro všechny případy!", čekám, co na to poví, možná jsem neměla Fabia vzpomínat, Boris k němu velké sympatie nechová.
Naštěstí zůstává klidný, je si dobře vědom, že ho Fabio uzdravil, ale o něčem přemýšlí, "Měli bychom se z penzionu odstěhovat!", zvažuje situaci, "Najdu něco, kde nás nikdo nebude hledat!", slibuje, přikývnu, není to vůbec špatný nápad zmizet ostatním z dohledu. Za ty roky co sem Boris pravidelně jezdí, se zde skvěle vyzná a určitě najde něco hezkého a vhodného, kde budeme mít dostatek klidu a soukromí, nemám zájem potkávat se v penzionu s Markem, Nely mi chybět nebude a už vůbec nechci řešit svůj rozchod s labilním Tomem. Oznámení, že ho opouštím, i když to už musí tušit, stejně způsobí jeho zhroucení a zavalí mne hromadou výčitek, z jeho naříkání a přemlouvání, mám předem husí kůži, ráda se těmto scénám vyhnu a pošlu mu jen esemesku.

"Jsme tedy o všem domluveni?", zeptám se Borise už s rukou na klice, chci mít jistotu, že neudělá něco nepředloženého, co může ohrozit mé plány a spokojím se s jeho přikývnutím, otevřu dveře a rychle projdu na chodbu a dveřmi prudce za sebou bouchnu. Jsou jakousi pomyslnou dělicí čarou a jejím překročením ocitla jsem se v jiné části mé složité reality, tentokrát s Andrem, opírá se o zábradlí, jako když jsme se viděli po prvé a on čekal na tom stejném místě, i nyní mu to moc sluší. Ale byl trpělivější, nyní se tváří dost popuzeně, "Infine!", vykřikne italsky a zní to rozzlobeně, Bože snad mi zase nebude plést hlavu romantickou italštinou, "Proč ti to tak dlouho trvalo?!", naštěstí dokončí větu jazykem pro mne srozumitelným, neodpovím a jen pokrčím rameny.
Zamířím ke schodům, očekávám, že mne bude následovat a sbíhám dolů, jeho auto stojí přímo před vchodem, zamířím k němu a čekám, až mi otevře dveře, oddechnu si, když sedíme oba vevnitř, Andre se chystá promluvit, ale jsem rychlejší. "Odvez mne odtud a hned!", požádám, nechci, aby nás Boris mohl pozorovat, naštěstí Andre proti tomu nic nemá, auto se pomalu rozjede, ale přidává na rychlosti a nakonec jedeme velmi rychle, zrovna míjíme hospůdku, kde jsem zahlédla opilého, zhrzeného Marka. Zdá se mi jako by to bylo dávno, ale stalo se to dnes ráno a žasnu, co všechno jsem od té doby prožila, kolik rozhodujících událostí v tak krátkém čase mne potkalo a to jsem tu jen pár dnů, je to velmi zvláštní dovolená.

Jako by mi bylo souzeno zde prožít více událostí, než za celý můj dosavadní život, nic podobného se mi předtím nestávalo, můj život běžel volněji, i přesto, že jsem také prožila plno překvapivých zážitků a mnoho úžasných věcí. Ale v tyto dny je to úplná smršť, můj život se tím vším velmi komplikuje a mění až příliš rychle, jsem tím unavena a zatoužím mít chvíli klid, ubývají mi síly, cítím se jak zraněná laň, kterou pronásledují lovci, všichni muži mne chtějí ulovit a nedají se odradit i Andre se bude dál hlásit o svá domnělá práva. Pořád nechápu jak to, že jsem mu tak snadno podlehla a hned se s ním milovala, to nikdy nedělám, měl asi velké štěstí, musela to být souhra několika důležitých okolností, můj strach z obvinění a vězení, potřeba a touha, aby mne chránil.
Také to jeho neuvěřitelné kouzlo, kterým mne omámil, i nyní, když je u mne tak blízko, znovu pociťuji, jak na mne silně působí a nemusí mi ani recitovat ty své úchvatné verše, kterými tak silně popletl mou hlavu i srdce, že jsem vůči němu byla úplně bezbranná. Má v sobě něco zvláštního, čemu neumím vzdorovat, hrají v tom kromě slov velkou roli ty jeho krásné, velké a nezvykle modré oči, jejich hluboký pohled je přímo past na ženy, je to nádherný, přitažlivý chlap a nejsme si jista, zda mu svedu odolat. Začínám mít o tom pochybnosti, přesto, že jsem slíbila věrnost Borisovi a chci ji dodržet, ale jsou věci mezi nebem a zemí, různá kouzla a čáry přitažlivosti a na boj s nimi nestačí mi síly a vůbec nevím, co s tím dělat a jak se tomu bránit.

A nemám čas na přemýšlení, auto po divoké jízdě náhle zastavilo, vůbec jsem v zamyšlení nepostřehla, že jsme v ulici před jeho domem, ze kterého jen před pár hodinami, v Andreho nepřítomnosti, utekla jsem za Borisem a začínám si být jista, že podruhé se mi to nepovede. Nechce se mi ven z auta, nejsem si jista, jestli je správné jít s ním do jeho bytu, cítím se velmi zranitelná a tuším, jak to dopadne, ať chci nebo ne, skončíme spolu stejně v posteli, nedovedu být na něj tvrdá a rázně ho odmítnout. Potřebuji ho jako policajta ke své záchraně a je tu i něco jiného, co mi v tom brání, nerada to přiznávám, ale jisté city k němu stále mám, přetrvávají hluboko ve mně i přesto, že je odmítám, ale to mi vůbec nepomáhá.
Dostal se mi pod kůži, milování s ním zanechalo ve mně stopy, není mi úplně lhostejný, ale s takou se s ním nikdy nesvedu rozejít a vůbec netuším, co s tím budu dělat, je to začarovaný kruh, nejde z něj vystoupit, chci být s Borisem, ale Andreho se neumím vzdát. Jsou v něčem úplně jiní, ale oba úžasní, dát dohromady z každého to nejlepší, byl by z toho dokonalý muž, jenže to nejde, jediným řešením je žít společně, mně by nevadilo mít dva muže, ale jsem si jista, že ani jeden by s tímto soužitím nesouhlasil. Muži se o ženy nedělí, jsou sokové, to by tekla krev a tak jsem v bezvýchodné situaci a to mne tíží, ale Andre si mé rozpolcenosti nevšiml, svižně vyskočí a jde mi otevřít dveře od auta, krásně se usmívá a je šťastný, nemám to srdce mu ten pocit rozbít na kusy.

Dvorně mi podává ruku, "Pojď miláčku, vystup si.", požádá, poslechnu a povzdechnu si, Bože, už mi vážně říká miláčku, s naším vztahem, po tom všem, co jsme spolu, i když nečekaně stihli prožít, už definitivně počítá, stejně jako Boris, je to neřešitelná situace. Já se musím nechat naklonovat, tím by se vše vyřešilo, je to sice pitomý nápad, ale spravil mi náladu, dokonce se zase usmívám a cítím se volněji, ale Andre si to vysvětlil po svém, stiskne mi ruku, "Jsem rád, že budeme spolu, amore mio!", zašeptá a políbí mne, líbat umí opravdu skvěle. A je natěšený na to, co bude dál, táhne mne spěšně do domu a po schodech do bytu, strčí mne dovnitř a okamžitě začne ze sebe strhávat šaty, tak moc je nedočkavý, "Miláčku svlékni se!!!", vyzve mne naléhavě.
Zaváhám, moc se mi nechce, mám za sebou krásné, ale náročné a vyčerpávající milování s Borisem a tíží mne představa, co tady budeme dělat až do večera, pokud si nyní odbudeme milování, Andre se na mne nebude chtít jen koukat a já nejsem nezničitelná, on je schopný mne utahat a umilovat k smrti, nikdy nemá dost. Co se týká sexu je moc aktivní, více než Boris, to asi dělá ta jeho žhavá italská krev, ale kdo to má vydržet, za jeden necelý den jsem už prožila více milování, dokonce se dvěma muži, než běžně za víkend. Miluji se ráda, ale nic se nemá přehánět, ale to těžko Andremu vysvětlím, překvapeně na mě kouká, "Proč nejsi svlečena?", diví se, "Chceš, abych tě svlékl?", nabídne se a sám už je tak, jak ho Bůh stvořil a dal si na něm opravdu záležet, v ničem na něm nešetřil.

Vybavil ho nadprůměrně vším potřebným, je nádherný a nahota mu sluší, ale chci získat trochu více času a ještě to oddálit, "Ne, to nejde, nestihla jsem jít v penzionu pod sprchu, kvůli tomu jsem se tam vracela, musím se napřed okoupat!", začnu se vymlouvat. "Ale tady nemám žádné hygienické potřeby!", snažím se mu vysvětlit své váhání a zároveň objasnit, proč jsem z bytu odešla a proč mne v penzionu viděl nahou, zabalenou jen v osušce, zatím se na to neptá, má hlavu plnou sexu, ale později se určitě zeptá. Sice nečekám, že všechno, co jsem nyní řekla, on pochopí z mého ženského pohledu, ale překvapeně sleduji, že v hygieně žádný problém nevidí, zvolna se ke mně přiblíží, zakousne se mi jemně a dráždivě do ramene, "To mi nevadí, mám rád tvou vůni!", zní to tiše a okouzleně.
Jazykem olízne mé hrdlo, "Omamně voníš a chutnáš mi, moc tě chci.", zašeptá vášnivě a začne ze mne nedočkavě stahovat mé zelené šaty, přestanu odporovat, zastavit muže v této fázi vzrušení je naprosto nemožné a nehodlám s ním zápasit. Raději si vybavím, co vše nádherného jsem s Andrem už prožila, jak v autě jeho prsty mne dovedli neuvěřitelně vzrušit, málem k mdlobám a to naše neskutečné milování v bouřce, kdy naše těla bičoval prudký déšť pod nebeským ohňostrojem z hromů a blesků. Byla to neskutečná nádhera, vybavuji si znovu všechny ty neuvěřitelné prožitky i pocity a přivírám oči pod jeho pohledem, dívá se tak roztouženě, až mě to rozpaluje do morku kostí a vzrušení nezadržitelně prorůstá mým tělem.

Začínám cítit spalující žár a má krev tu horkost roznáší do celého těla, dovolím jeho ústům, aby se na mne lačně přisávala, opětujeme si navzájem polibky a cítím, jak mne tlačí směrem k posteli, "Něco ti dlužím a za chvíli tě pošlu do ráje.", zašeptá záhadně. Zprvu nechápu co tím myslí, chci se ho zeptat, ale promeškala jsem vhodnou chvíli, shodil mne na postel, dopadnu na záda a madrace se párkrát zhoupne, zůstanu ležet a s napětím sleduji, jak mi roztahuje do široka nohy. Klekne si mezi nimi a já si uvědomím, co se ukrývá pod slůvkem "ráj" a co mi dluží, stalo se to ráno v autě, když mne začal vzrušovat, ale kvůli zvonícímu mobilu, to nedokončil, slíbil mi později pokračování a ta chvíle je právě tady, chystá se na předehru v našem milování.
Bez váhání sesune se tváří do mého klína, zasténám sotva se mne dotkne, jsem vzrušená už pouhou představou, co mne čeká a mé tělo po chvilce už hoří a málem z toho šílím, Bože, to co dělají a umí jeho ústa a jazyk nejde vůbec popsat. Na to neexistují slova, je to výjimečné, on je v tom to nepřekonatelný, s jiným mužem jsem něco tak silného nezažila, neuběhlo ani pár vteřin a sténám čím dál hlasitěji, zmítám se na posteli, mé tělo se vzpíná a nervy se cukají, pod náporem doteků. V hlavě mi bouří vzrušená krev a tepe ve spáncích, obávám se, že se mi hlava rozkočí, před očima se mi míhají rudé a jiskřivé mžitky, zvrátím hlavu, zavřu víčka a soustředím se na své pocity a to, co se ve mně děje, je to přímo uragán probuzených vášní.

Je to nádherné, ale vnímám, že mne to zabijí, že už více nevydržím, nesténám, ale křičím, vyvrcholení se blíží, je silné a prodírá se bezohledně mým tělem, zanechává za sebou vypálené rány a rozžhavené emoce. Je to zvláštní, příjemná bolest, která se v žáru taví do největší slasti, jakou lze zažít, je to neuvěřitelný pocit, který mne trhá na kusy, to se snad nedá přežít, prsty zatnu do matrace, otevřu ústa dokořán, křičím a úpím, můj hlas doléhá až do nebes a vnímám, že s těmi výkřiky, ze mne uniká i život. Ale nemám strach, je to neskutečně opojný pocit, jsem v půli cesty mezi životem a smrtí, prožívám něco mimořádného, nebezpečného, ale krásného, říká se tomu "La Petite Mort", hodně jsem o tom slyšela a vždy jsme po tom toužila, ale je nutné k tomu mít správného muže.
Od první chvíle našeho sblížení, věděla jsem, že jen s Andrem to mohu prožít, on je rozvážný a zkušený, nenechá mne upadnout do šílenství, nebo do spáru smrti a já vylétla až za hranici, kde k životu nic není a vnímám, jak se snáším do temnoty. Nemám sílu se sama zachránit, jsem vyčerpaná a ochromena z tak silných prožitků, ale chci žít a Andre mne musí zachránit, vrátit ze tmy zpět do světla a zacítím pleskání na tváři, "Miláčku, jsi v pořádku?", zaslechnu z velké dálky Andreho ustaraný hlas. Zatím nejsem schopna odpovědět, ale začínám znovu cítit a ovládat své tělo, vibruje, jako v horečce, "Emily prober se!", žádá Andre naléhavě, zatřepe se mnou a to jeho pleskání mi začíná vadit, donutím se otevřít oči.

Konec 24. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 19:06 | Reagovat

Ahoj Elisku, to jsou zase nervy a ten bombastický závěr. Krásně nám ten začátek roku začíná. Opakuji se, ale zase super dílko, těším se na další pokračování ♥ ♥ ♥

2 Marta Marta | 9. ledna 2017 v 19:09 | Reagovat

Elis to  byl úžásný závěr [:tired:] taky těším na   další pokračování příběhu :-)

3 Natálie Natálie | Web | 9. ledna 2017 v 20:47 | Reagovat

promiň, ale nějak si tu povídku nepřečtu, protože to je 24. díl, takže bych musela začít u prvního, abych mohla napsat smysluplný komentář.. takže promiň, ale snad si někdy ten čas udělám.. :)

odpověď na tvůj komentář:děkuji :)

4 murielana murielana | 9. ledna 2017 v 21:07 | Reagovat

Konečně, nechala si nás dlouho čekat :-(
Páni dokonalý děj, miluju počteníčko o Borisovi ;-) [:tired:]

5 pavel pavel | Web | 9. ledna 2017 v 23:30 | Reagovat

S žárlivým chlapem není radno si začínat. Není dobré si začínat ani s vícero muži. O tom bych mohl psát romány... v mém případě s vícero ženami. :-D

6 Pax Pax | 10. ledna 2017 v 3:37 | Reagovat

opět skvělé pokračování...více mužů-více problémů... ;-)

7 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 10. ledna 2017 v 9:34 | Reagovat

Citace: "Nevšímej si ho, je to můj blízký kamarád, je to vznětlivý homosexuál, navíc je nudista a všude se svléká!"

:D Tak to mě rozesmálo :-D Jinak opět žhavé počteníčko ;-)

8 Vlaďka Vlaďka | Web | 10. ledna 2017 v 11:26 | Reagovat

Skvělý díl, konečně jsme se dočkali....Chlapi jsou prostě nositeli problémů....

9 Ivet Ivet | Web | 10. ledna 2017 v 15:29 | Reagovat

Ahojky má nej spisovatelko Elísku :-) No konečně mám čas teprve teď si užívám teď já mám prázdniny :D  :-D tolik jsem se těšila na pokračování!Jsi skvělá!!! Ten závěr tak to je špica njn chlapi raději neřeším :-D Děkuji Ti moc za vše a přeji krásné zimní, mrazivé dny:-)

10 Maya Maya | 10. ledna 2017 v 16:00 | Reagovat

Řekni, kdy tenhle příběh vydáš i v papírové podobě? :-D  :-)

11 Zdena Zdena | 10. ledna 2017 v 16:11 | Reagovat

Elis parááááááda, každý další pokráčko je lepší a lepší!!! Boris je boží ;-) v minulým dílu byl sexuální mašina [:tired:] tu ho převálcoval André mistr sexu! Se nedočkám pokráčka!!!! ;-)  ;-)  ;-)

12 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 17:02 | Reagovat

[1]: Ahoj a děkuji, přesně tak Boris je úžasný, ale dovede zahrát na nervy a závěr byl infarktový...

13 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 17:04 | Reagovat

[2]: Díky, pokračování doufám, že zvládnu brzy, nyní děj dozrál do překvapivých situací...

14 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 17:21 | Reagovat

[3]: To chápu, ale v těchto mrazivých dnech, pokud budeš mít čas, tak si to zkus přečíst, určitě nebudeš litovat, píšu stylem, který se rychle čte a není nudný, ale je to na tvém rozhodnutí... děkuji za komentář...

15 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 17:29 | Reagovat

[4]: Bohužel nestíhala jsem, konec roku byl náročný... díky, chápu, že ráda čteš o Borisovi, já zase o něm ráda píšu....

16 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 17:39 | Reagovat

[5]: S tím, co jsi napsal moji jen souhlasit, ale někdy se tím nedá řídit, láska je láska a v té chvíli na nic nehledíme... mám také takové zkušenosti a pokud napíšeš román o svých zkušenostech, ráda si ho přečtu...

17 Simča Simča | 10. ledna 2017 v 17:39 | Reagovat

Super, skvěle popsaný děj a konec je na mrtvici  Andre se vybarvuje může bejt učitel sexu ;-) Ale Boris je Boris [:tired:] má jednička [:tired:] sem zněj hotová ;-)  ;-)

18 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 17:46 | Reagovat

[6]: Děkuji... dá se říct, že více mužů znamená více problémů, ale zase jsou to velmi vzrušující i příjemné problémy...
osobně mi nevadí, mám muže ráda a beru do úvahy, jak jsou muži od žen rozdílní a dopředu s tím počítám...

19 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 17:59 | Reagovat

[7]: Tato věta: "Nevšímej si ho, je to můj blízký kamarád, je to vznětlivý homosexuál, navíc je nudista a všude se svléká!", i mne později pobavila... ale ve chvíli kdy jsem ji psala, mi to tak nepřipadalo, snažila jsem se vysvětlit v krátkosti to, co se dělo, aby Andre nepoznal pravdu o vztahu mezi Emily a Borisem... to, co je tam napsané vysvětlovalo Borisovo chování i to že byl nahý, co by bez vysvětlení Andreho mohlo velmi znepokojit... děkuji, konec této části byl opravdu žhavý...

20 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 18:33 | Reagovat

[8]: Děkuji, jsem ráda, že se ti příběh líbí... kvůli nedostatku času jsem měla s publikování zpoždění... jisté problémy muži mohou způsobit, ale většinou to není vyloženě jen jejich vina, my ženy nejsme žádná neviňátka...

21 Alka Alka | E-mail | 10. ledna 2017 v 18:50 | Reagovat

Neuvěřitelně skvělý počteníčko na večer před spaním jako dělaný, fandím pokaždý Borisovi a dnes zabodoval André ;-)  :-)

22 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 18:51 | Reagovat

[9]: Děkuji, já jsem si už říkala, co je s tebou a jsem moc ráda, že tě pokračování okouzlilo a ten závěr opravdu stojí za to... mužský řešit nemá cenu, to je ztráta času, nejlepší je si nějakého ulovit a užívat si... i tobě přeji, aby sis užívala pořádnou mrazivou zimu, kdoví jak nám dlouho vydrží...

23 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 19:02 | Reagovat

[10]: Kdy vyjde kniha se nedá přesně určit, ale pracuji na tom a podnikla jsem některé potřebné kroky atd. a budu se snažit, aby to bylo brzy...

24 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 19:21 | Reagovat

[11]: Moc děkuji, to jsem ráda, děj postupně graduje...  Boris je božský, s tím souhlasím, je to nádherný chlap, jestli ho přímo nazvat podle tebe sex. mašinou, nevím, on dovede být něžný a romantický a nejde mu vždy jen o sex... to samé se dá říct i o Andrem a ten má před Borisem trochu náskok a více zkušeností, protože je o něco starší a zkušenější, jak poznala a zažila Emily na vlastní kůži v závěru této části pokračování příběhu...

25 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 19:52 | Reagovat

[17]: Díky, snažila jsem se, aby děj byl strhující a ten konec, jak píšeš, je opravdu na mrtvici... Boris je jednička, je to hlavní postava a je to typ muže kterým lehce podléhají ženy a beznadějně se zamilují...

26 Elis Elis | Web | 10. ledna 2017 v 19:55 | Reagovat

[21]:Určitě, večer je to dvojnásobně účinné... Boris boduje trvale a Andre také není marný...

27 Nikys Nikys | Web | 10. ledna 2017 v 22:01 | Reagovat

Sice jsem nečetla absolutně žádný z předchozích dílů, ale ta povídka mě fakt zaujala, zítra hnedka začnu s 1. částí a musím dohnat semka, abych se mohla těšit na pokračování:)

28 Joina Joina | Web | 11. ledna 2017 v 6:14 | Reagovat

No super další díl. Konečně s dalším pořádným nášupem. Začátek se mi líbí. Napíšu ti další komentář k celému příběhu, jenom teď jsem v časovém presu...

29 Emo Emo | E-mail | Web | 11. ledna 2017 v 18:02 | Reagovat

úžasný díl :) už aby bylo pokračování :)

30 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 11. ledna 2017 v 19:07 | Reagovat

jak se máš?

31 Andey Andey | Web | 11. ledna 2017 v 19:24 | Reagovat

Opět skvělá kapitola :) Ty to vždycky tak okořeníš.

32 S-hejvi S-hejvi | Web | 11. ledna 2017 v 21:28 | Reagovat

Skvělé čtení před spaním, musím si zítra dočíst díly, které jsem zmeškala :P

33 Deana Deana | 12. ledna 2017 v 0:53 | Reagovat

Čakanie sa vyplatilo. Perfektný príbeh, pri čítaní som nedýchala. Prežit' niečo také sa mi nepodarí. Ako príbeh bude pokračovat'? ;-)

34 ivet66 ivet66 | Web | 12. ledna 2017 v 1:15 | Reagovat

[22]: :-) Já trávila dlouho u dcerky na jihu, to víš také vnoučka si musím užívat :-) ale neboj Elísku na tvůj úžasný románek se nedá jen tak obejít;-) no jinak já myslím,že zima nám ještě ukáže :-D a chlapa?? už raději nelovím ono to zklamání pak dost bolí :-(

35 pavel pavel | Web | 12. ledna 2017 v 13:16 | Reagovat

[7]: Taky mi to připadalo humorné. Já jsem taky nudista... a to je špatná vlastnost? :D :D

36 Elis Elis | Web | 12. ledna 2017 v 23:28 | Reagovat

[27]: Děkuji, opravdu mne těší, že tě tento příběh zaujal a budu ráda když si ho přečteš od začátku, než bude publikované pokračování...

37 Elis Elis | Web | 12. ledna 2017 v 23:32 | Reagovat

[28]: Děkuji a to jak si nazvala zánět tohoto dílu nášupem je výstižné...

38 Elis Elis | Web | 12. ledna 2017 v 23:33 | Reagovat

[29]: Děkuji, snad stihnu pokračování co nejdříve...

39 Elis Elis | Web | 12. ledna 2017 v 23:37 | Reagovat

[30]: Jde to a jak se máš ty...

40 jana jana | 13. ledna 2017 v 9:58 | Reagovat

Wow super čteníčko, zhltla sem to na jeden zátah a dám si ještě jednou ;-)
André boduje v sexu pro Borise je to špatná zpráva, musí přidat ;-) :-P

41 jana jana | 13. ledna 2017 v 13:33 | Reagovat

[40]: Wow wow wow po druhý sem si to vychutnala líp, je utrpení čekat na pokračování ;-)

42 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. ledna 2017 v 19:34 | Reagovat

Kdo nežárlí - nemiluje, chlap má trošku žárlit, když tvrdí ženě, že nežárlí, protože jí věří, je to jen jeho víra. :-D

43 Elis Elis | Web | 13. ledna 2017 v 23:21 | Reagovat

[31]: Děkuji, život si musíme okořenit a stejné pravidlo dodržuji nejen v životě, ale i v příběhu...

44 Elis Elis | Web | 13. ledna 2017 v 23:28 | Reagovat

[32]: Moc děkuji, před spaním je to opravdu velmi vhodné čtení a zmeškané díly si určitě přečti, protože další pokračování na předcházející události navazují...

45 Elis Elis | Web | 13. ledna 2017 v 23:38 | Reagovat

[33]: Díky, omlouvám se, nestíhala jsem, Vánoce na krku atd.... tak to ráda slyším nedýchat při čtení, to je velká pochvala pro autora... co se bude dít v pokračování nemohu prozradit...

46 Lucka Lucka | 13. ledna 2017 v 23:46 | Reagovat

Čau Elis bezvadná kapitolka ;-) konec je supr kde na to chodíš, to máš ze života ;-)

47 Elis Elis | Web | 13. ledna 2017 v 23:47 | Reagovat

[34]: Tak na jihu, ty se máš a s vnoučkem, to muselo být fajn, nebyla si tu dlouho dělala jsem si starosti... zimy se hned nezbavíme, čekají nás údajně další velké mrazy... měla by si lovit mužský jsou bezva, jen je třeba najít toho pravého a zklamáním se nenechat odradit, kdo neriskuje, nevyhraje...

48 Elis Elis | Web | 13. ledna 2017 v 23:56 | Reagovat

[35]: Humorné to je, ale hlavně je to perfektní krytí toho, co se na pokoji dělo a co Andremu připadalo podezřelé, jinak to vysvětlit nešlo... být nudista není špatná vlastnost, já ti ji schvaluji :D

49 Elis Elis | Web | 14. ledna 2017 v 0:04 | Reagovat

[40]: Děkuji, to mě těší, přečíst příběh na jeden zátah, beru jako pochvalu... to máš pravdu Andre je zkušený a v milování vyzná, ale ani Boris není marný, je skvělý...

50 Elis Elis | Web | 14. ledna 2017 v 0:10 | Reagovat

[41]: To ti věřím, to se už nespěchá, jako honem honem co bude dál, při druhém čtení se to lépe vychutná a nic se nedá přehlédnout se atd....

51 Elis Elis | Web | 14. ledna 2017 v 0:19 | Reagovat

[42]: Sugr přesně tak "Kdo nežárlí - nemiluje" a myslím, že to platí pro muže i pro ženy... bez žárlivosti není láska a chybí v ní hluboké city... existují lidé co opravdu nežárlí, ale u nich je nějaký problém a je více možností, buď doopravdy nemilují, jsou k tomu druhému lhostejní, chybí jim emoce atd...

52 Elis Elis | Web | 14. ledna 2017 v 0:30 | Reagovat

[46]: Ahoj Lucko a díky, konec je vzrušující, nemám ráda nudný život nebo psát nudné příběhy a kde na to chodím, tak to je různé, ale nejlépe se vždy píše o tom co člověk cítí a prožije na vlastní kůži...

53 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 14:48 | Reagovat

Och, to bola dalšia skvelá časť! Od novembra na to čakám, pri mojom učení som aj kus zabudla čo som čítala ale hned som sa do toho dostala znova :)
Uplne božké, ja mám tak rada tento príbeh, naozaj je perfektne spracovaný aj po obsahovej aj po písanej stránke :)

54 Vera Vera | 14. ledna 2017 v 18:40 | Reagovat

Wau pěkně napsáno. Boris je žádoucí krasavec a žárlivý divočák, dohromady s Andrém je z toho drama. Jsem zvědavá, jak to bude dál ;-)

55 Joina Joina | Web | 15. ledna 2017 v 9:53 | Reagovat

Skvělý díl nabytý emocemi :-) Napadlo Tě / počítáš s tím, že by se Emily mohla / měla Borisovi přiznat k nevěře? :-)

56 kelly145 kelly145 | Web | 15. ledna 2017 v 12:00 | Reagovat

Ach jaj ! Konečne ďalšia kapitola! Už som si myslela že to ani nepríde!

Perfektný záver! Teším sa na pokračovanie

57 TaŠa TaŠa | 17. ledna 2017 v 23:32 | Reagovat

Vzrušující kapitola ;)  jsem napjatá, co se bude dít dál :)

58 Magicmax Magicmax | Web | 18. ledna 2017 v 20:03 | Reagovat

Líbí se mi to jak si se rozepsala. Že je dobře poznat, jak skvěle je o tvé čtenáře dobře postaráno. :-) Líbí se mi ty tvá tři srdíčka na konci. ❤❤❤ :)
Nedivím se že všech 8 lidí v hlasování dalo všech 5 hvěz.

59 Elis Elis | Web | 18. ledna 2017 v 22:53 | Reagovat

[53]: Moc děkuji... měla jsem zpoždění, v prosinci jsem nestíhala a tak k publikování došlo až v lednu... ještě jednou děkuji za takovou chválu, jsem ráda, že na tebe příběh tak silně působí...

60 Elis Elis | Web | 18. ledna 2017 v 23:01 | Reagovat

[54]: Díky, to jsi vystihla, Boris je krasavec a divočák a příběh se opravdu dramatizuje, na to co bude dál si musíš počkat...

61 Elis Elis | Web | 18. ledna 2017 v 23:16 | Reagovat

[55]: Děkuji, emocí je tam hodně, příběh se zamotává... osobně jsem proti přiznávání, to nic nevyřeší, pokud někdo uklouzne a je nevěrný, má si to nechat pro sebe a musí si to srovnat jen se svým svědomím, pravda nadělá více škody než užitku... co udělá Emily nemohu dopředu prozradit...

62 Lea Lea | 18. ledna 2017 v 23:21 | Reagovat

Super príbeh, je taký citový a páčí sa mi, ako všetko opisuješ. Len tak d'alej.

63 Elis Elis | Web | 18. ledna 2017 v 23:30 | Reagovat

[56]: Prosinec byl velmi časově náročný měsíc, nestíhala jsem psát... děkuji a pokračování se budu snažit stihnout co nejdříve...

64 Elis Elis | Web | 18. ledna 2017 v 23:36 | Reagovat

[57]: Děkuji, vzrušení stoupá a pokračování určitě nebude nudné...

65 Elis Elis | Web | 18. ledna 2017 v 23:54 | Reagovat

[58]: Děkuji, jak se dostanu ke psaní jsem k nezastavení, limituje mne jen délka kapitoly... snažím se, aby mí čtenáři byli spokojeni a ty tři srdíčka používám už dlouho.. pěti hvězdiček od tolika lidí si velmi vážím...

66 Elis Elis | Web | 19. ledna 2017 v 0:08 | Reagovat

[62]: Díky, to je pravda, děj je emocemi nabitý a snažím se psát tak, aby se to nejen dobře četlo, ale i silně na čtenáře působilo...

67 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 19. ledna 2017 v 12:24 | Reagovat

ako to všetko stíhaš? tak dlhé a skvelé časti? :)

68 Maya Maya | 19. ledna 2017 v 19:44 | Reagovat

[23]: Jéé to je úžasný :-) moc ti to přeji :-) pak dej vědět název a kdy ji mám očekávat :)

69 Calistka Calistka | 21. ledna 2017 v 12:08 | Reagovat

Jééé díl, který ještě nemám dočtený. Jdu hned na to, ale předtím než budu číst, tak jsem ti hrozně moc, moc chtěla poděkovat za komentáře u mých článků. Jsi zlatíčko a hrozně jsi mě v poslední době svými komentáři potěšila! Moc ti děkuji a velmi si toho vážím! :)

70 Verča Verča | 21. ledna 2017 v 12:38 | Reagovat

Chválím, skvělý příběh, počíst si chodím pravidelně :-)

71 Elis Elis | Web | 23. ledna 2017 v 17:35 | Reagovat

[67]:Stíhám to těžce, mám málo času, jsem velmi zaneprázdněna... děkuji...

72 Elis Elis | Web | 23. ledna 2017 v 17:36 | Reagovat

[68]: Ještě to nějakou dobu bude trvat,  nejde to uspěchat a je s tím hodně práce...

73 Elis Elis | Web | 23. ledna 2017 v 17:39 | Reagovat

[69]: Tak doufám, že sis početla a i tento díl se ti líbil... na tvůj blog chodím ráda

74 Elis Elis | Web | 23. ledna 2017 v 17:40 | Reagovat

[70]: Děkuji za pochvalu a jsem ráda, že si číst chodíš pravidelně...

75 Van Van | Web | 23. ledna 2017 v 18:24 | Reagovat

Ježišmarjá, to jsou úplný nerváky! Jak tohle dopadne, to jsem vážně napjatá! S Borisem a Andrem je to vážně balancování na ostří nože!

76 Zdena Zdena | 25. ledna 2017 v 18:04 | Reagovat

Parááádní taneček!!!!! :D  :-)  :-)

77 Zdena Zdena | 25. ledna 2017 v 18:12 | Reagovat

[76]: Elis smaž ten komentář!  Ten je k videu!!!!! Jááá blbec sem se přehlédla!!!!  Přepíšu ho kam patří!!! :-?  O_O  O_O

78 Elis Elis | Web | 28. ledna 2017 v 12:14 | Reagovat

[75]: To jsi vystihla jsou to nerváky jen to číst a co teprve když se to prožívá na ostro, tak to dá zabrat a nervy jsou napnuté k prasknutí... přesně tak balancovat mezi dvěma muži, z toho jednoho si chtít nechat a druhého nemít možnost odmítnout, je ta nejhorší a nejnebezpečnější situace, která může ženu potkat...

79 snilekpise snilekpise | Web | 28. ledna 2017 v 12:22 | Reagovat

Jaaaj.. pamatuji si tuhle "povídku", když jsem ji četla.. už asi před rokem? nejsem si jistá :D budu to muset zase všechno dohnat :/
každopádně se mi moc líbí ten spád :3 jsem napjatá, ale jak sem říkala už před chvílí - musít to vše dohnat :B (btw, jestli si pamatuješ Erin z silluety.blog.cz, tak jsem se teď přestěhovala na tento blog :))

80 Elis Elis | Web | 28. ledna 2017 v 12:25 | Reagovat

[76]:[77]: Zdeni v první chvíli jsem si myslela, že za parádní taneček považuješ závěr této části příběhu...

81 Marta Marta | 28. ledna 2017 v 12:32 | Reagovat

To byla vzrušující kapitola už se těším na další díl.

82 Elis Elis | Web | 28. ledna 2017 v 12:33 | Reagovat

[79]:Moc děkuji, určitě si dočti, co si zameškala, znát průběh děje je důležité pro další pokračování... Erin já si tě pamatuji dobře a těší mne, že jsi zpátky a na tvůj nový blog se ráda pravidelně kouknu...

83 Elis Elis | Web | 28. ledna 2017 v 12:46 | Reagovat

[81]: Děkuji a na pokračování po chvilkách pracuji, jak mi vyjde čas...

84 Miloš Miloš | Web | 31. ledna 2017 v 18:48 | Reagovat

To je ale napínavé a jak málo by stačilo, aby všichni si přišli na své, kdyby Emily mohla mít současně 2 muže.
Tak daleko ještě feminismus nepokročil :-)

85 Natty Natty | Web | 3. února 2017 v 6:30 | Reagovat

Opět jsem přečetla jedním dechem . Jsi fakt talent a piš a piš. :-) Závěr byl moc dobrý - pěkné únorové dny.

86 Marie Marie | Web | 4. února 2017 v 15:41 | Reagovat

Jsi opravdu nadaná :)

87 Zdena Zdena | 7. února 2017 v 15:39 | Reagovat

Elis jak si na tom? Píšeš? Kdy přihodíš pokráčko sem nedočkavá!!! :-|  :-|  ;-)

88 kelly145 kelly145 | Web | 8. února 2017 v 18:38 | Reagovat

Jeeeeeeej! kde mám pokračovanie!

89 Elis Elis | Web | 12. února 2017 v 0:25 | Reagovat

[84]: Děkuji, v takovém příběhu si každý přijde na své... mít dva muže je fajn a není k tomu nutné mít pokročilý feminismus...

90 Elis Elis | Web | 12. února 2017 v 0:26 | Reagovat

[85]: Moc děkuji, závěr se opravdu vyvedl, píšu dál, dokončuji pokračování...

91 Elis Elis | Web | 12. února 2017 v 0:27 | Reagovat

[86]: Děkuji...

92 Elis Elis | Web | 12. února 2017 v 0:34 | Reagovat

[87]: Zdeni, časově jsem na tom velmi špatně, tak náročný leden a začátek února, jsem nezažila přibližně čtyři roky, ale na psaní příběhu pracuji, dá to zabrat, nejedná se o kratičkou povídku, ale doufám, že už bude brzy pokračování příběhu publikováno...

93 Elis Elis | Web | 12. února 2017 v 0:35 | Reagovat

[88]: Kelly, omlouvám se za čekání, ale už se publikování další části příběhu blíží...

94 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 12. února 2017 v 15:37 | Reagovat

Okay, takže teď čekám na pokračování! :D Skvěle píšeš.

95 Elis Elis | Web | 15. února 2017 v 1:30 | Reagovat

[94]: Děkuji... už pokračování dopisuji a dělám poslední úpravy...

96 Zdena Zdena | 18. února 2017 v 15:24 | Reagovat

Elis kde to vázne!!!!!! Kdy bude pokráčko? :-?  8-)  ;-)

97 Elis Elis | Web | 20. února 2017 v 22:26 | Reagovat

[96]: Pokračování bylo publikováno...

98 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 1. dubna 2017 v 22:08 | Reagovat

opäť skvelé :-)

99 Elis Elis | Web | 2. dubna 2017 v 9:53 | Reagovat

[98]: Děkuji...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."