"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 25. část

20. února 2017 v 19:32 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předchozího dílu...

Je to nádherné, ale vnímám, že mne to zabijí, že už více nevydržím, nesténám, ale křičím, vyvrcholení se blíží, je silné a prodírá se bezohledně mým tělem, zanechává za sebou vypálené rány a rozžhavené emoce. Je to zvláštní, příjemná bolest, která se v žáru taví do největší slasti, jakou lze zažít, je to neuvěřitelný pocit, který mne trhá na kusy, to se snad nedá přežít, otevřu ústa dokořán, křičím a úpím, můj hlas doléhá až do nebes a vnímám, že s těmi výkřiky, ze mne uniká i život. Ale nemám strach, je to neskutečně opojný pocit, jsem v půli cesty mezi životem a smrtí, prožívám něco mimořádného, nebezpečného, ale krásného, říká se tomu "La Petite Mort", hodně jsem o tom slyšela a vždy jsme po tom toužila, ale je nutné k tomu mít správného muže.
Od první chvíle našeho sblížení, věděla jsem, že jen s Andrem to mohu prožít, on je rozvážný a zkušený, nenechá mne upadnout do šílenství, nebo do spáru smrti a já vylétla až za hranici, kde k životu nic není a vnímám, jak se snáším do temnoty. Nemám sílu se sama zachránit, jsem vyčerpaná a ochromena z tak silných prožitků, ale chci žít a Andre mne musí zachránit, vrátit ze tmy zpět do světla a zacítím pleskání na tváři, "Miláčku, jsi v pořádku?", zaslechnu z velké dálky Andreho ustaraný hlas. Zatím nejsem schopna odpovědět, ale začínám znovu cítit a ovládat své tělo, vibruje, jako v horečce, "Emily prober se!", žádá Andre naléhavě, zatřepe se mnou a to jeho pleskání mi začíná vadit, donutím se otevřít oči.


Elis
Letní romance s Borisem - 25. část

Spatřím Andreho starostlivou tvář, sklání se nade mnou, zasáhne mne hluboký pohled jeho překrásných modrých očí, jako ostrý šíp mi projede až do srdce, zachvěji se a znovu si uvědomím, že Andre mi není lhostejný, miluji ho stejně jako Borise, jen nevím koho víc. Sama sobě jsem si snažila namluvit, že jsem s Andrem jen kvůli tomu, aby mne zbavil mých problémů a obvinění, ale dlouho cítím, že to tak není a zmocní se mne panika, nebudu se umět mezi dvěma muži rozhodnout, čím více času s Andrem strávím, tím to bude horší. Zvyknu si na něj a více na něm budu závislá, život bez něj si nebudu umět představit, ale teď to nechci řešit, necítím se na to, Andre se mnou znovu třese, "Emily, jak je ti?!", zeptá se s obavou, zní to provinile, ale nemohu odpovědět, sama to nevím, musím to napřed zjistit.
Bolestně zasténám, něco tak silného mezi životem a smrtí jsem nikdy neprožila, mé vášně ještě nevychladly, jsem stále rozpálená žhavou lávou roztavených emocí, vnímám v sobě dohasínající požáry a v hlavě mi víří vybičované prožitky. Všechno se ve mně chvěje, mé tělo je stále vzrušené a neklidné, krev jím prudce proudí a buší mi ve spáncích, horkost mne spaluje, ústa mám vyprahlá a zatoužím po vláze z jeho polibků, rozechvěně vyslovím jeho jméno a nabídnu mu své rty. Nezaváhá, hluboce mne políbí, žíznivě saji nektar z jeho úst a naše jazyky se k sobě vinou, zacítím vůni svého těla, jeho ústa jsou jí označena, bude si ji dokonce života pamatovat, ten muž mi bude navždy patřit, jsem si tím naprosto jista, udělá proto vše, co bude nutné a co je v jeho silách.

Nemám o tom žádné pochybnosti, chce mě mít a bude o mne bojovat, je schopný se i obětovat, má to nesmazatelně zapsané ve své dokonalé tváři, přejíždím pohledem po jeho krásném obličeji, tím co spatřím, jsem okouzlena do hlouby své duše. Jeho jemná víčka s černými řasami se chvějí nad modrou a vábivou hlubinou jeho očí, přivírají se a otvírají, připomínají mi sametová křídla motýlů, vyhřívajících se na letním slunci, natáhnu ruku a dotknu se jeho tváře s měkkým strništěm vousů. Jemně ho hladím a nakonec prstem obkroužím tvar jeho rtů, silně vnímám, jak láska koluje v jeho krvi, miluje mne a nechce mne ztratit, je plný překypujících pocitů, nemůže je potlačit a vůbec se o to nesnaží.
Oči mu září jako hvězdy, zrychleně dýchá, poznávám, že mé vyvrcholení se mnou prožíval, je šťastný, hřeje se a tetelí v mém pohledu, jeho sluncem jsem já, jsem jeho odevzdáním zasažena, zacítím k Andremu silný nával lásky a něhy. Najednou mi připadá bezbranný a velmi zranitelný, zatoužím s ním zůstat, jen mne trápí, že zároveň ho musím využívat, jsem ze svých rozporuplných pocitů zmatena, nechci mu ublížit a snad nebudu muset, možná vztah ke dvěma mužům ustojím. Zázraky se dějí a nějak se to samo vyřeší, snažím se uklidnit a odehnat své znepokojení, chci být na něj hodná, položím ruce kolem jeho krku a znovu ho vyzvu k líbání a užívám si jeho vlahé rty, ale Andre to náhle ukončí."Jak se ti to líbilo?", vyzvídá a pozorně mi hledí do očí.

Touží být chválen za to, jak mistrovsky mne vzrušil a co vše mi dal zažít, je to pro něj velmi důležité a pochvalu si zaslouží, jen na chviličku zaváhám, mám vždy problém najít správná slova, některé pocity nejdou snadno popsat, slova k nim nebyla nalezena. "Bylo to nádherné, až k nevydržení, sáhla na mne smrt.", zašeptám a dávám pozor, aby to neznělo jako výčitka, ale on to tak pochopil, "Promiň, neodhadl jsem to, příště budu opatrnější.", slibuje. "Jsi velmi vášnivá, silně to prožíváš.", vysvětluje, proč mne málem zabil, "To na tobě miluji, máš v sobě oheň, nejsi chladná jako jiné ženy.", chválí mě, ale ten konec věty si měl odpustit, projede mnou nepříjemný pocit, snažím se odhadnout, kolik ženských mohl mít za svůj dosavadní život ve své posteli.
Na to jak je krásný a zkušený asi hodně a představa zástupu žen, co mu sténali v náruči, mne zabolí, mám divnou tíhu kolem srdcem, Bože, já na něj vážně žárlím, dokonce více než na Borise, je to k neuvěření, co se to se mnou děje, bude to asi tím, že Borisovu minulost, co se týká žen, velmi dobře znám. Jsem s ní smířená, nedělám si o něm iluze a se vším počítám, ale u Andreho s andělskýma očima, je to jiné, zatoužila jsem, aby byl čistý jako nepopsaný list a nebyl znesvěcen jinou ženou. Chtěla jsem být první, kdo na něm zanechá své nesmazatelné stopy, ale je těžké takového muže najít, ale má to i své výhody, bez svých zkušeností, by Andre nezískal své schopnosti a nebyl by z něj tak skvělý milenec, zbývá mi jen okouzlit ho tak silně, aby na mne do smrti nezapomněl.

Nemám ani dobrý pocit z ženských, co přijdou po mně, nechci ho přenechat žádné jiné, ale to by znamenalo si Andreho vzít a okroužkovat si ho, jak vzácného ptáka, tak nejlépe ho pro sebe ochránit, prstýnkem dám najevo, že je můj a nemíním se o něj dělit. Pevně ho k sobě tisknu a přemýšlím, jak by se mi s ním žilo, ale je tady ještě Boris, on je má velmi vzácná kořist, je pro mne důležitý, vybral si mne z velkého množství žen a chce se mnou být, Bože, miluji stejně silně dva muže. Nikdy by mne nenapadlo, že je to možné, nikdy předtím se mi to nestalo, lehce jsem muže opouštěla, jak se objevil jiný, nyní jsem v bezvýchodné situaci, je mým prokletím, že přitahuji krásné muže, snadno jim podléhám, oni mne milují a já mám pro muže velkou slabost, jsou to zázračná stvoření.
Život bez nich je trpký a prázdný, je to živoření v osamění, muže v životě ženy nic nenahradí, kdo tvrdí opak, neví nic o lásce a vášni, neumí si život vychutnat a netuší, o co tím přichází, co vše od mužů lze získat a na světě není nic smutnějšího, než žena bez muže. Je to jako noční obloha bez hvězd a měsíce, muži patří do mého života, jsou úžasní, svůdní, vášnivý, milující a něžní, obdivuji jejich sílu, mužnost jejich těl, i omamnou vůni jejich klínů. Zavzdychám, mé představy zapalují ve mně znovu ohně, prudce dýchám, toužím se s Andrem milovat a on to vycítí, jeho dlaně proklouznou pod má záda a prudce mne k sobě zvedne, bez zaváhání se k němu přivinu, vdechuji jeho vůni a hladím jeho hladkou kůži, je teplá a vláčná, je to úžasný pocit cítit ji pod dlaněmi.

Jeho horký dech mi víří vlasy, zažívám silný pocit sounáležitosti a štěstí, s láskou vnímám, jak naše srdce se rozbušila a těla se k sobě ze všech sil tisknou, zasténám pod návalem vzrušení, on to cítí stejně, "Emily, miluješ mě?", vyzvídá, v jeho hlase se chvěje napětí. Tím mne zaskočil, mužům nikdy neříkám, že je miluji, nechávám je v nejistotě, mám pro to dobré důvody, ani Boris to slůvko ode mne zatím neslyšel, přesto že naléhal a dlouho mne k tomu nutil, tak jen beze slova přikývnu. Naštěstí to Andremu stačí, ale na rozdíl ode mne na svých vyznáních nešetří, je jimi přeplněný a má potřebu mi je sdělit, "Miluji tě tak, že nemohu bez tebe být!", významně mne stiskne, "Jsi láska mého života!", šeptá.
Z těch opojných slůvek přímo kape láska a touha, nic krásnějšího muž nemůže ženě říct, po těle mi probíhají příjemné zimomřivky, chvěji se v podivném rozpoložení, ještě jsem se nevzpamatovala z laskání mého klínu a tělo mám v jednom ohni, stále hoří a pálí. A on k tomu všemu mne rozpaluje svými vyznáními lásky, přivine mne k sobě tak silně, až mi ňadra drtí o svou svalnatou hruď, zasténám a zalapám po dechu, ale nevnímá, jak jsem křehká a že mi ubližuje tak silným sevřením. "Andre, bolí to, nemohu dýchat!", upozorním ho, ale jako by mne neslyšel, o něčem důležitém přemýšlí, po chvíli sevření povolí, oči mu září a znovu zaplaví mou tvář polibky, "Emily, chceš se milovat, cítíš se na to?", vyzvídá vzrušeně, bez váhání přikývnu.

Odmítnutím, byla bych sama proti sobě a rukou se nedočkavě prodírám k jeho rozpálenému klínu, dlaní ho pohladím a uchopím do prstů, je pevný, jeho kůže je jemně sametová, nahlas se zalykám obdivem a zacítím další nával štěstí. Prožívat lásku s mužem a milovat se s ním, pro mne znamená víc, než všechny prachy světa a roztouženě vzdychám, tak moc toužím po jeho těle, miluji nade vše ten okamžik, kdy na mne nalehne a procítím prudký zásun a průnik do mého těla. Chci cítit opojný pocit z našeho spojení, kdy se těla o sebe třou, navzájem se vzrušují a může začít naše souznění, omamná symfonie našich vzdechů a sténání, to vše provázené návaly slasti, ohnivě se propalující našimi těly.
Zalykám se láskou, zatoužím zažít ten vzrušující pocit sounáležitosti ze spojení s milovaným mužem a společného vyvrcholení, je to nejkrásnější prožitek v životě každé ženy, pokud je vášnivá a není chladná jako ocel. Nemohu se toho okamžiku dočkat, v očekávání zavřu pevně víčka, chci se soustředit na každý záchvěv svého těla, na každou emoci, jsem připravena s Andrem splynout v jedno tělo, ale nic z toho se neděje, vnímám, že zaváhal. Silně mne to znepokojí, otevřu oči a užasle sleduji, jak pohlédne na hodinky na svém zápěstí, zhluboka a nešťastně si povzdechne, přitiskne mou hlavu k sobě, jakoby se mi nechtěl dívat do očí, "Emily promiň, musíme to odložit, za chvíli odcházím a moc mne to mrzí.", oznámí nešťastně a smutně.

Překvapeně sebou trhnu, nemohu tomu uvěřit, v těle vzrušením se mi krev vaří a on nejenže nezačal, ale se vším chce skončit, to snad nemůže myslet vážně, všechno ve mně hoří nedočkavostí a on ten požár nehodlá uhasit. Do této situace za dobu, co se známe, mne nedostal poprvé a dochází mi trpělivost, znovu zvažuji, co je pro něj důležitější, než jsem já, snad to není zase jeho práce, ale mobil nezvonil, tak nechápu, o co jde. Snad mi zase nepřipomene, že je policajt, to slovo čím dál více nesnáším, kvůli tomu mne vždy opouští v tu nejméně vhodnou dobu, zanechává mne roztouženou a to je k nevydržení, jsem zklamaná, mým tělem se rychle rozrůstá zloba a má vášeň bolestně vyhasíná.
"Proč a kam půjdeš, co se děje?", zeptám se vznětlivě, tón mého hlasu ho varuje, měl by si dobře rozmyslet, co a jak mi poví, "Musím se vrátit do služby, uvolnili mne jen na vyřízení jedné záležitostí.", vysvětluje spiklenecky. Pochopím, že ta záležitost jsem já, sice oceňuji, že i přesto, že je služebně vytížen, chtěl být chvíli se mnou, jen nevím, jestli ho mám chválit a za co, když to znovu zkazil a to těžce snáším, copak to neví, nemůže přehlédnout, jak se tvářím. "Emily, přece víš, že bych byl raději s tebou!", snaží si mne usmířit, "Ten čas tak rychle letí a hlavně mi to zase nevyčítej, je to moje práce.", snaží se předejít výbuchu mé nespokojenosti, ale moc se mu to nedaří, zlobím se a mlčím, zvažuji všechny možnosti a mám chuť se mu pomstít.

Zklamaně přemýšlím, jak ten čas bez Andreho využít, napadne mne, že se mohu vrátit k Borisovi a milovat se s ním, to mne uklidní, je to jedna z výhod mít dva muže, Andre má smůlu, napěněnou smetanu mého vzrušení slízne bezpracně Boris. To mi zlepší náladu a rozhodnu se nedělat scény, zkoumavě se na Andreho zahledím, smutně a vyčkávavě mne sleduje, rychle pochopím, co ode mne očekává a rozhodnu se mu vyhovět, i když si to vůbec nezaslouží. Ale nechci tuhle situaci hnát až do krajnosti, zatvářím se nešťastně a pověsím se mu kolem krku, "Neodcházej, zůstaň se mnou!", zanaříkám plačtivě, nechci v něm vzbudit podezření, že to co se děje mi přestalo vadit a volím slova podle toho, co předpokládám, že by rád slyšel, dobře jsem si vědoma, že to nic nezmění, stejně mi nemůže vyhovět.
Kdybych právě nemyslela na Borise, zněla by má prosba upřímněji, dala bych do ní více citu, ale i tak jsem Andreho uklidnila a potěšila, nakloní se ke mně, přitiskne si mou hlavu znovu na svou hruď, poslouchám jeho bijící srdce, zatím co mne konejší a líbá do vlasů. Je mi to příjemné i přesto, co se právě děje, že stále svou práci nechává tak rušivě působit na náš vztah a zažívám kvůli tomu mnoho nepříjemných pocitů, ale i tak ho stále miluji a je mi líto, že musí už odejít, ráda bych se s ním milovala, ale on to překazil a znovu mi tím potvrdí, že s ním mne čekají kromě štěstí i docela velké problémy. "Emily, rád bych zůstal, ale už i tak budu mít potíže, přetáhl jsem povolenou dobu." vysvětluje a zní to tak ustaraně, že mě tím vyleká, ve vteřině zapomenu na milování, zmocní se mne obavy a strach, snad ho za to přísně nepotrestají a neseberou mu vyšetřování mého případu, na to bych mohla tvrdě doplatit.

Na starost by to dostal jiný policajt a mé podlehnutí Andremu bylo by úplně zbytečné, i když toho nelituji, on je úžasný, ale nechci kvůli jeho pochybení skončit ve vězení, nebo rozehrávat s dalším policajtem pro svou záchranu nové milostné dobrodružství. To je mi silně proti mysli, náhrada, by se mi nemusela líbit, nevlezu jen tak každému do postele, musí být charismatický a nutně musí zafungovat vzájemná chemie, stejně jako to bylo mezi mnou a Andrem. Byla tam silná přitažlivost od prvního okamžiku a narůstající city naše sblížení dovršily, pochybuji, že s někým jiným vše by se mohlo znovu opakovat, zahlédla jsem už dost italských policistů, byli nehezcí, zapocení a nevábní, o chybějícím kouzlu ani nemluvím.
Velmi pochybuji, že v policejním sboru bude k nalezení druhý, tak nádherný a svůdný muž jako Andre, vždy dbám na to, abych spojila příjemné s užitečným, pokud mám za své milostné prohřešky skončit v pekle, musí to být jízda na pěkném koni. Andre vypadá jak filmová hvězda a snadno mě polapil do svých omamných sítí, uvízl mi pevně v srdci, jsem do něj zamilovaná, to se nedá popřít, ale nyní za jeho lehkomyslnost se na něj zlobím. Prudce ho od sebe odstrčím, "Jak to, že ses nevrátil včas do služby, na co si myslel?!", začnu podrážděně s výslechem, "Co když tě zavřou, co si tady bez tebe počnu, myslel si na to?!", vyhrknu polekaně, že on si neuvědomuje souvislosti, "Proč si za mnou vůbec chodil, když si měl málo času!", pokračuji s vyčítáním.

Jeho nerozumným chováním jsem rozhořčena, upírám na něj oči a čekám na vysvětlení, "Na co jsem myslel?", opakuje část mé otázka a vjede si prsty do hustých vlasů, "Chtěl jsem jen chvíli být s tebou!", vysvětluje své rozpoložení. Zářivá modř jeho očí pohasla, mým chováním je překvapený, znovu si nervózně projede vlasy, rychle si uvědomím, že to přeháním, ale nemohu se snadno srovnat s tím, jak vše riskuje i přesto, že ten čas plánoval strávit se mnou. Vím, že mne miluje, ale sex mu leze už na mozek, jinak to není možné, tím co dělá, může zničit všechny mé plány, obávám se nejhoršího a nemohu se jen tak snadno zklidnit, dál ho propaluji nespokojeným pohledem, Andre se mezitím vzpamatuje a vzchopí se ke své obraně,"Emily, já bych všechno stihl.", vysvětluje.
"Ale to by si musela zůstat tady v bytě.", přitvrdí a zní to dost vyčítavě, "Tak jak jsme se domluvili!", připomenout mi naši dohodu si neodpustí, "Ztratil jsem hodně času cestou do penzionu a čekáním na chodbě!", pokračuje nespokojeně. "Mohl si mi napřed zavolat!", ohradím se, "Já jsem ti volal a dlouho!", oznámí důrazně, hrozně se vylekám, ve víru událostí jsem na to pozapomněla, "Ale ty jsi mobil nezvedla, co jsi dělala?!", zeptá se s napětím v hlase. Zaraženě mlčím, s tím jsem nepočítala a váhám nad odpovědí, nemohu se omlouvat tím, že jsem byla zaneprázdněná obšťastňováním Borise, na okamžik zmateně přemýšlím, "Promiň, neslyšela jsem zvonění, měla jsem mobil v kabelce a byla jsem v koupelně!".

Konečně mne napadla správná výmluva, je to jen poloviční pravda, ale je to lepší než lež a snad to bude stačit, "Emily tak to dál nepůjde!", promluví rozhodně, "Bude lépe, když se přestěhuješ ke mně, hodně věcí se tím zjednoduší!". Zní to tak, že Andre je už rozhodnutý a nehodlá o tom diskutovat, "Dělám si o tebe starosti, to není pro tebe vhodné prostředí!", utrousí, "Co tím myslíš!", nechápavě se na Andreho zadívám, mám z toho divný pocit. "Musíš vypadnout od toho buzeranta, chodí nahý, to není normální a vypadá nebezpečně, může ti něco udělat!", strachuje se Andre, jeho obavy nesdílím, Boris mi může udělat nanejvýš dítě a možná už v jiném stavu jsem a s kým, se nikdy nedovím.
V podezření budou oba dva, čin spáchaly přibližně ve stejnou dobu, ale nehodlám pátrat po tom, kdo z nich dvou má rychlejší spermie, za otce bude uznán ten, koho si více oblíbím a kdo bude ochotnější nosit mi domů výplatu, ten bude zapsán do rodného listu, jistá je vždy jen matka, otec bývá nejistý, tak to na světě chodí. Četla jsem, že téměř polovina mužů nic netušíc vychovává cizí dítě, když do statistiky přidám jedno navíc, vůbec nic se nestane, ale přemýšlet nyní o dítěti a otcovství je předčasné, mám úplně jiné starosti. Žasnu, jak Andre snadno uvěřil, že Boris je gay, ale kvůli tomu se nehodlám odstěhovat z penzionu, Andremu to musím vymluvit, "Nepřeháněj, vůbec nic mi od něj nehrozí!", zastávám se Borise, "To nemůžeš vědět, všechno se jednou stane po prvé.", Andre si stojí za svým a cítím, že na tom bude trvat.

Tím mne dostal do těžké situace, mé lhaní se mi vrací jako bumerang,"On mi neublíží, proč by to dělal?!", snažím se zvrátit jeho rozhodnutí, zavrtí pochybovačně hlavou, nehodlá se tím více zabývat, ale já se nemohu jen tak sebrat a od Borise odejít. Miluji ho a on by mi to stejně nedovolil, jenže i k Andremu chovám silné city, jak se mám rozhodnout, koho obětovat, to nezvládnu, není možné vybrat si ze dvou jen jednoho muže, jak a podle čeho, oba jsou nádherní a sexy, mají mi co nabídnout, oba je miluji a potřebuji. Další problém je i v tom, že ze dvou mužů vždy více miluji toho, který je zrovna se mnou, přibližně stejný čas trávím s každým z nich a vychází to nerozhodně, nesvedu se vzdát ani jednoho.
Začíná mi to přerůstat přes hlavu, jen na to pomyslím a zabolí mne silně u srdce, jsem vězněm svých citů a rozum si neví rady, nenapadá mne žádné východisko, můj přetrvávající pocit, že uvízla jsem v pasti, se stal skutečností. Netuším, jak tohle dopadne, vzpomenu si na film, kde hrdinka ve stejné situaci odejde do samoty kláštera, stráví tam život vkleče na modlitbách, prosí Boha za spásu a odpuštění pro svou hříšnou duši, ale to bylo v minulém století. To se ke mně nehodí, navíc pochybuji, že je nutné kvůli lásce věnovat se pokání, láska je výjimečný cit, je cennější než nenávist..., "Tak co na to říkáš?", vyruší mne Andre z filozofování a dál na mne silně naléhá, ale vyhovět mu nemohu, Borise neopustím, musím Andreho nápady zavčas zastavit.

K tomu potřebuji najít správné důvody, "To nejde, jsme na společné dovolené!", odporuji, ale Andre se mnou nesouhlasí, "Ty je nepotřebuješ, já se o tebe postarám, nic ti nebude chybět, budeme si to užívat!", odbude mou námitku, je v něm jistota muže, který ví, co chce a jde si zatím. Nenechá si to nikým vymluvit a lichotí mi, že o mne tak moc stojí, ale být s ním zatím není možné, ale chce mne nalákat a pustí se do slibování, "Nebudeš litovat, snesu ti i modré z nebe, se mnou budeš šťastná.", Oči mu jiskří a jeho úsměv je oslňující, ráda bych podlehla, ale nejde to, zatím místo slibovaného kousku nebe, musí mi stačit jeho modré oči, o tom co bude dál, který muž mne získá, rozhodne osud, já tu odvahu nemám.
Nechci si vzít případnou chybu na svědomí, mohu se zmýlit, srdce hořící láskou bývá špatný rádce, já opravdu nevím, koho více miluji a potřebuji čas, Andre mne nesmí do ničeho nutit, musím ho co nejrychleji ze snů vrátit do reality, jinak se mi rozsype celý můj život. Pustím se do toho tvrdě,"Jak si budeme užívat, když budu zavřená v kriminále?!", obořím se na něj, překvapeně rozevře oči, jako by úplně zapomněl na to, proč a jak jsme se seznámili a co mi hrozí. Jeho čelo přetnou vrásky, usilovně přemýšlí, "To vyřeším!", slibuje, "Jak, kromě milování se mnou, si nic zatím neudělal!", obviním ho z nečinnosti, zamyšleně stáhne obočí, "Oběť jistě potvrdí, že si to neudělala.", uvažuje, "Zítra zajdeme do nemocnice a tím vše skončí!", je už rozhodnutý.

Viditelně se mu uleví, že problém zmizí, ale to mi nevyhovuje, před Andrem nechci s Lucasem nic řešit, Andremu se to zdá jednoduché, ale opak je pravda, on nezná pozadí této události, ale nechci to s ním dál rozvádět a jen pro klid přikývnu, že souhlasím. Andre si mne přitáhne, hladí mne po tváři, citlivě vnímá mé trvající znepokojení, "Ničeho se neobávej, o vše se postarám!", uklidňuje mne, s povzdechem se schoulím do klubíčka v jeho náruči, tvář přitisknu na jeho prsa. Hýčká mne a tiskne k sobě, je to příjemné, užívám si to, ale těsně u mých úst je jeho bradavka, neodolám a přisaji se na ni ústy, vzruší mě to, chutná mi každá část jeho těla, znovu po něm silně zatoužím a zalituji té spousty zbytečně promarněného času.
Místo toho mohli jsme si celou dobu užívat milování, snad se to dá ještě napravit, možná, ho na pár minut přemluvím, povzbudí mne jeho zrychlené dýchání, zašmátrám rukou v jeho klínu a snažím se, probudit jeho touhu. Ale nad rozkoší vítězí jeho smysl pro povinnosti, "Emily přestaň!", protestuje, snaží se mou ruku odtáhnout od svého těla, "Miluji se s tebou rád, ale vážně spěchám!", tím omlouvá, jak mne nelítostně odstrkuje, "Mám obrovské zpoždění!"naříká. Chvíli vzdoruji, ale vzdám to, chápu, že musí jít do služby a dívám se, jak rychle sklouzne z postele a koukne se na hodinky, vyleká se, začne běhat po pokoji, sbírat z podlahy šaty a bleskově je na sebe natahovat, opravdu velmi spěchá a něčeho se obává, vyděsí mě to a cítím se dost provinile, to já ho zdržovala.

"Budeš mít velké problémy, může se ti něco stát?!", zeptám se a obávám se následků, na kterých budu mít velký podíl viny, "To záleží na tom, jestli mne postrádají a zjistili, že tam nejsem!", prohodí Andre. Odpověď mne neuklidní, nešťastně si povzdechnu, "Neboj se.", utěšuje mne a přivine k sobě, "Nikdo mě nezavře, hlavně to poznám na výplatě.", konstatuje, ale i to mne mrzí, určitě nemá závratně vysoký plat, možnou finanční ztrátu se mu snažím vynahradit vášnivými polibky a ujištěním, že ho miluji. Přes kalhoty potěžkám jeho klín, to si neodpustím, dnes jsem si ho moc neužila a tato malá pozornost Andreho potěší, blaženě zavrní, asi myslí na to, co bude, až se vrátí zpátky, "Emily, zůstaň v bytě!", požádá.
Prosebně na mne upírá oči, "Jsme domluveni, počkáš na mne?!", dál naléhá, "Kdy se vrátíš?", odpovím otázkou, "Nevím, to nejde odhadnout.", svou odpovědí mě znejistí, "Ani přibližně?", zkouším to dál, "Ne, jak bude něco nového, zavolám ti.", slibuje a to mne znovu vyleká. Nechci prožít další žárlivou scénu podobnou té, co jsem už jednou, kvůli vyzvánění mého mobilu, protrpěla s Borisem, "Nevolej mi, zvonění neslyším, pošli mi esemesku!", zní to naléhavě. Andre přikývne, že souhlasí, z ničeho mne nepodezírá a znovu mne obejme a opětujeme si navzájem polibky a pomalu couváme ke dveřím, "Musím už utíkat, nebo tu budeme stát a líbat se do nekonečna!", rozhodne Andre, naposledy mne políbí a odchází, nezdržuji ho, nechci, aby měl v práci potíže.

Chvíli počkám, jak dozní jeho kroky na schodech, zabouchnu dveře a pospíchám k oknu, chci mu ještě zamávat a zároveň se ubezpečit, že opravdu odjel, pozorně sleduji jeho auto, jak mizí na konci ulice a v hlavě mi postupně uzrává plán. Jsem rozhodnuta si své problémy s obviněním vyřešit sama a nespoléhat se na Andreho, čeká mne náročný úkol a kvůli němu si před zrcadlem upravím make up a obléknu se, musím vypadat neodolatelně a nakonec z kabelky vylovím vizitku a vyťukám na mobilu číslo, chvíli trvá, než se ozve Enzův hlas, "Ještě taxikaříte, potřebuji odvézt?", na odpověď nemusím dlouho čekat, Enzo je ochotný, lehce se s ním domluvím a slíbí, že si pospíší a jak bude u domu, dá mi vědět, ale zatím budu muset chvíli počkat a posadím se na kraj postele.
Stále je teplá od našich těl, položím ruku na místo, kde seděl Andre, je poznat otisk jeho sexy zadku, obkreslím ho prstem, znovu mne zamrzí, že jsme promarnili spoustu času řešením úplně nepodstatných věcí a sobě vyčítám, připomenutí svého obvinění. Byla to chyba a změnila jsem ve všem názor, nechci nic riskovat, nejvíce se obávám Grety, je schopná úplně všeho a kdyby vytušila, že mám s Andrem vztah, bez váhání by ho zničila, umí být velmi přesvědčivá, i Marka dokonale zmátla. Musím držet Andreho od této záležitosti co nejdále, důkaz své neviny si obstarám sama, předám ho Andremu a nastane konečně vytoužený klid, Lucas mi určitě potvrdí, že jsem mu nic neprovedla, jen nesmím narazit na tu psychopatku, stalo by se něco strašného, není normální, je to zákeřná, nebezpečná mrcha a patří do blázince.

Dvakrát mne kvůli Lucasovi napadla s úmyslem odstranit mne z cesty, musím počítat s tím nejhorším a vydám se do kuchyňky, v šuplíku hledám nůž, vyberu si menší, vejde se mi do kabelky, s ním se cítím bezpečněji a to mne uklidní, pod okny zaslechnu troubení. Enzo je tady, rozhlédnu se kolem, netuším, jestli se dnes ještě vrátím a s povzdechnutím opustím Andreho byt, pečlivě zamknu dveře, cestou dolů po schodech na chvíli zaváhám, ale odeženu své černé myšlenky, předtuchy a pochybnosti. Nastoupím s povzdechnutím do taxíku, Enzo se na mne široce usměje, jeho pozorným očím nic neunikne, odhodí si vlasy z čela a zeptá se na cíl mé cesty, oznámím, že chci do nemocnice, ale nevím, která to je, jen si vzpomenu si, že na parkovišti byla uprostřed velká a krásná fontána.
To Enzovi stačí a o víc se nestarám, pohodlně se usadím, přemýšlím o tom, co mne tam čeká, netoužím se s Lucasem vidět, kdyby to nebylo nutné, nikdy bych za ním nešla, nerada vzpomínám na to, co se mezi námi stalo, co se týká našich vztahů, šlo o velké a vážné nedorozumění s nepříjemnými následky. Bohužel se to může opakovat a já si nechci Lucase pustit znovu do života, on se o to jistě pokusí, od našeho seznámení si namlouvá, že ho chci, netuší, že jsem ho jen využívala kvůli lékům a pro léčení zraněného Borise. To Lucas nechopil a nepochopí to ani dnes, budou z toho nové problémy a nevím, jak se s ním domluvím a jak dobře mu slouží paměť, co si z toho dne pamatuje a co ne, nemám žádnou jistotu, že to půjde hladce, možná má cesta za ním bude jen zbytečná ztráta času.

Navíc se obávám se, že kvůli úrazu Lucas může být stále v bezvědomí a nikdo asi neodhadne, kdy se probudí, nechci strávit celou dovolenou čekáním u jeho postele, "Jsme na místě!", upozorní mě Enzo, rozhlédnu se, na první pohled poznávám známé parkoviště s fontánou a kvetoucími keři. O kousek dál jsem nastupovala do Lucasova Ferrari a podnikla s ním úchvatnou projížďku, to jsem ještě netušila, jak tragicky skončí, nechci na to vzpomínat a Enzo se domáhá dalších instrukcí. "Co bude dál.", otázkou mne dostal do úzkých, "Mám čekat?", naléhá netrpělivě na odpověď, "To ještě nevím.", mé prvotní odhodlání dusí obavy, hlavně o setkání s Gretou nestojím, "Můžete pro mne něco udělat?", obrátím se s prosbou na Enza, beze slova přikývne.
"Zajděte do nemocnice a zjistěte, na kterém pokoji leží doktor Lucas Ricci a jestli má službu sestra Greta Vasari.", požádám, Enzo přikývne a já se cítím nepříjemně, že do svých záležitostí zatahuji cizího chlapa, kterého sotva znám. Jen o něm vím, že si rád dává za jakékoliv své služby zaplatit a o jeho charakteru se dá oprávněně pochybovat, mám obavy, že se mi to jednou může vymstít, ale v této chvíli ho potřebuji, chci vědět, jestli mi hrozí střet s Gretou, na to chci být připravená. Zamyšleně sleduji, jak Enzo se proplétá mezi vozy a zmizí ve vchodu do nemocnice, cítím v sobě velké napětí a čas se nekonečně vleče, zdá se mi, že je tam Enzo velmi dlouho, ale konečně ho zahlédnu a zhluboka si odechnu, mlčky si sedá k volantu, "Co jste zjistil?!", vyhrknu, jsem velmi nedočkavá.

"Ten doktor tam není, v poledne byl propuštěný do domácího léčení, ta sestra má službu, ale za hodinu končí.", Enzo vychrlí informace jedním dechem a otočí se ke mně s další otázkou, "Co dál?", ale to zatím netuším, musím si to promyslet. Možná se mi dostalo velké šance, lépe se mi bude s Lucasem domlouvat u něj doma, minimálně hodinu nehrozí, že nás Greta vyruší, ale nesmím ztrácet čas a lovím v paměti adresu Lucasova bytu, Enzo přikývne, že přibližně ví kde to je. Opřu se hlavou o sklo, sleduji ubíhající ulice a přemýšlím, jakou taktiku zvolím a co Lucas za to bude chtít, zvažuji, jak moc si vážím své svobody a čím vším za ni budu ochotna zaplatit, tím si zatím nejsem jista a s rozechvěním vyhlížím Lucasův dům a zvednu pohled nahoru.
Jsou tam otevřená okna a vlají v nich záclony, jen nevím, zda patří Lucasovi, na poschodí je více bytů, ale o tom se brzy přesvědčím, Enzo právě prudce zastaví u chodníku, zkoumavě na mne pohlédne, "Mám na vás čekat?", zeptá se. Chviličku to zvažuji a nakonec odmítnu, "Ne, mohu se tam zdržet!", Enzo chápavě přikývne, ale tváří se podivně, natáhne ke mně ruku a vysloví cenu za své služby, tentokrát mě gratis nevezl a je dost drahý, změna jeho chování mne zarazí, možná si myslí, že mne veze za milencem, asi na mne žárlí, snad z toho nebudou potíže. Nakouknu do peněženky, mám v ní stále peníze od Toma, ale vytáhnu jen část, něco si musím nechat, vtisknu bankovky do jeho dlaně, "Víc nemám, zbytek vám doplatím, jak se příště uvidíme.", Enzo přikývne a podivně se ušklíbne, mám z něj nepříjemný pocit, ale více nechci na něj myslet.

Už tak mám starostí až nad hlavu, vystoupím z taxíku a bez ohlédnutí vcházím do domu, výtahem vyjedu k Lucasovu bytu a rozechvěně zazvoním u dveří, zvonek dozněl, chvíli trvá, než zaslechnu kroky a otevřou se dveře, "Emily!", zvolá natěšeně Lucas. Má na sobě župan a je pobledlý, ale jinak se nezměnil, za ruku mne vtáhne dovnitř, prudce mne obejme, "Proč si za mnou nepřišla do nemocnice?!", spustí výčitky, pořád žije v tom, že spolu něco máme, zaváhám s odpovědí, "Byl jsi přece v bezvědomí, co bych tam dělala.". Sotva to dořeknu, uvědomím si, že to nevyznívá dobře, čiší z toho nezájem, " To jsem byl, ale jen několik hodin!", mluví zadýchaně. "To za tebou nikdo nebyl, ani tvá rodina nebo…", vyzvídám a na chvíli znovu zaváhám, netuším, co všechno Lucas ví.
Rozhodnu se o policii zatím nemluvit a nechci vzpomínat ani Gretu, v první řadě se zeptám na to, co mne nejvíce zajímá, "Lucasi jak jsi na tom s pamětí?", pátravě se zahledím do jeho oříškově hnědých očí, "Skvěle, pamatuji si tě, nemusíš mít obavy!", usmívá se. Beru to jako pokus o žert a nechám to bez odpovědi, jen mne napadne, že by bylo výhodnější, kdyby na mne úplně zapomněl, "Musíme si nutně promluvit!", nasadím vážný tón a zamířím k pohovce, na které mne málem znásilnil. Posadím se, "Pamatuješ si, co se tady stalo, než si ztratil vědomí?", zeptám se opatrně, přisedne si těsně ke mně a přikývne a prsty si upraví světlé vlasy, "Chtěli, jsem se milovat.", řekne přesvědčivě, jako každý chlap si pamatuje jen to, co se mu hodí.

Že používal násilí, vytěsnil z paměti, rozhodnu se nechat ho přitom, nebude mít důvod myslet si, že pro svou obranu vzala jsem ho něčím přes hlavu, "Co bylo dál?", pokračuji ve výslechu, "Milovali jsme se, nebo ne?", tím si už není jistý. Bleskově zvažuji, co je pro mne výhodnější, "Milovali a bylo to nádherné!", snažím se, aby to znělo věrohodně, nelžu proto, abych ho potěšila, je to hlavně v mém zájmu, pokud si bude myslet, že mezi námi je něco intimního, bude mít větší snahu mne chránit. Má odpověď Lucase potěší, jeho tvář se rozzáří, nakloní se a políbí mne na rty, neucuknu a dovolím mu další polibky a objetí, jen zavřu oči, všechno má svou cenu a za všechno se musí platit, tak to prostě chodí.
Dokud nedostanu, co potřebuji, nemohu si dovolit Lucase odmítnout, "Mám poslední otázku, dobře poslouchej!", pokračuji ve výslechu, chci, aby se soustředil, je to důležité a při lapáním po dechu mezi líbáním se zeptám, "Pamatuješ si, co následovalo po milování a jak sis poranil hlavu?". Lucas uvolní obětí a zpozorní, váhá a to mne znepokojí, "To nevím.", přiznává mezeru ve své paměti, není divu, úder od Borise byl zničující, i býka by složil k zemi, "Přemýšlej dál!", vybízím ho, "Na chvíli ses probral a mluvili jsme spolu.", naléhám na něj. "Vzpomínám si, ležel jsem na zemi, povídala si, že jsem uklouzl a uhodil se.", vydoluje z paměti pozdější událost a to se mi hodí, s úlevou si oddechnu a pochválím ho, "Máš perfektní paměť, jsem ráda, že jsi v pořádku!", raduji se.

Pamatuje si to, co mne zbaví obvinění a to mi stačí, "Lucasi, kde máš věci na psaní?", pohledem zapátrám kolem sebe, "V psacím stole v šuplíku.", ukáže prstem, vstanu a zamířím tím směrem, jeho výpověď chci písemně, musím se pojistit, aby ji nemohl odvolat, až zjistí, že s ním nechci být. Položím před něj papír a pero, "Napiš to, co si mi právě povídal.", požádám, "Jak jsi uklouzl, spadl na záda a uhodil se do hlavy a já na tom nemám vinu!", napovídám mu, "K čemu to chceš?", diví se. Z toho pochopím, že o ničem zatím neví a mé obvinění má na svědomí jen mstivá Greta, "Chci to jen pro jistotu, mohla by se ti zhoršit paměť, ale teď už piš!", zalžu a dál na Lucase naléhám, ale stále váhá, to mne znepokojí, musím ho něčím nabudit, nejlépe na něj funguje sex.
"Nezdržuj, nebo se nestihneme pomilovat, spěchám!", pohrozím, poleká se, ale ne toho, že přijde o sex, podívá se na hodiny visící na zdi a rychle se dá do psaní, můj instinkt mně varuje, on někoho čeká, kdo se každou chvíli má objevit. Vím, kdo to bude, Greta se mu zase vnutila za domácí ošetřovatelku, proto ten náhlý spěch, jeho bývalá, ale neodbytná milenka mne k smrti nenávidí a on dobře ví čeho je schopná, "Tady to máš, stačí to.", Lucas mi spěšně podává papír s napsanými řádky. Pozorně si vše přečtu, papír složím, schovám do kabelky a naznačím svlékání šatů, "Emily jsem unavený!", zastaví mne Lucas, snaží se mne vystrnadit rychle z bytu, chce zabránit našemu setkání a to mi vyhovuje, nechci se s ním milovat nebo potkat Gretu, "Jak chceš.", prohodím lhostejně.

Zamířím ke dveřím, ale zastaví mne pronikavé zvonění, polekaně se na sebe s Lucasem podíváme, Greta je tady, pospíšila si, pro jistotu se ho zeptám, "Kdo je to?!", ale Lucas mlčí, jen si nervózně olízne rty, nechápu proč, stačí otevřít a budu to vědět. O několik kroků postoupím ke dveřím, "Ne, neotvírej!!!", vyjekne poplašeně, "Je to Greta.", přiznává, sice jsem to očekávala, ale propaluji ho rozhořčeným pohledem. "Jak si mohl tu psychopatku pozvat k sobě domů, to ti neodpustím, mezi námi je konec!", rozhodnu se toho využít a zbavit se Lucase navždy. Seberu odvahu, chci Gretu pustit dovnitř, jinak bych nemohla odejít a nechci tu déle být, spoléhám na to, že před Lucasem si nedovolí mne napadnout a otevřu dveře, vteřinu na sebe zíráme než zaječí, "Ty děvko, co tu děláš, já tě zabiju!", neovládá se a prudce vyrazí do útoku, podcenila jsem ji, měla jsem v ruce držet nůž.

Konec 25. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marta Marta | 20. února 2017 v 19:53 | Reagovat

Opět skvělý já jsem ani nedýchala [:tired:]  už se těším na  dakší  část  jsem zvědavá jak to bude pokračovat dál .

2 murielana murielana | Web | 20. února 2017 v 20:54 | Reagovat

Páni píšeš geniálně, vidím to před očima! Dumám kdo je větší borec v posteli André nebo Boris ;-)

3 Zdena Zdena | 20. února 2017 v 21:53 | Reagovat

Přestala sem dýchat [:tired:] vzrušující počteníčko napínavě napsaný až do konce!!!! Je to parááádní citová nakládačka! [:tired:]  ;-)  ;-)

4 kelly145 kelly145 | Web | 21. února 2017 v 7:49 | Reagovat

Tak za prvé by som chcela povedať, že nechať ma mesiac čakať na ďalšiu kapitolu bolo skutočne mučenie a nezaslúžila som si to :D avšak TÁ kapitola bola geniálna! Tak že ti je všetko odpustené!

5 Veronika Veronika | Web | 21. února 2017 v 8:57 | Reagovat

To je tak parádně napsaný, až se mi tajil dech. Nádherné pohlazení! :-)

6 pavel pavel | Web | 21. února 2017 v 11:33 | Reagovat

Opět krásný díl. To je to nejhorší co může říct chlap: "Jak je ti to líbilo." :-D

7 Joina Joina | Web | 21. února 2017 v 11:56 | Reagovat

No páni to byl zase díl. Při obídku tohle čtení, no mmm.
Představit si to co Emily prožívá je tedy bomba :)

8 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 21. února 2017 v 15:22 | Reagovat

Čekání se vyplatilo, paráda šikulko ♥ ♥ ♥

9 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 21. února 2017 v 16:06 | Reagovat

opäť krásne napísané :-)

10 sugr sugr | E-mail | Web | 21. února 2017 v 18:04 | Reagovat

Páne jo, tak jak ty popisuješ prožívání milování u ženy, to by nepopsal ani ten nejlepší sexuolog a ženy, které nikdy nepoznaly orgasmus, jen útrpně snáší až to bude mít za sebou, by žasly, jak krásně lze prožít milování. :-) Tvoji muži jsou úžasní, krásní, mladí, umí to s ženami, je to nádherně popsané, román ti vyjde kdy? Určitě o něj bude větší zájem než o "Odstíny šedi..." :-D  ;-)

11 Vera Vera | 21. února 2017 v 20:41 | Reagovat

Wau super příběh perfektně napsaný, hltám celý díl jedním dechem. Super zápletka a dvoujsmysly, perfektní je tento / Andrého si vzít a okroužkovat jak vzácnýho ptáka / :-P

12 Elis Elis | Web | 21. února 2017 v 23:36 | Reagovat

[1]: Díky, zadržený dech při čtení k takové příběhu patří, myslím si, že i pokračování tě zaujme stejně silně...

13 Elis Elis | Web | 21. února 2017 v 23:48 | Reagovat

[2]: Děkuji, to jsem ráda... kdo je lepší v posteli, to se těžko hodnotí, každý z nich je jiný a má rozdílný přístup a techniku, každé ženě se líbí něco jiného...

14 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 0:08 | Reagovat

[3]: Moc děkuji, to je fajn, vzrušení a emoce nikomu neuškodí, právě naopak, je to koření života...

15 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 0:22 | Reagovat

[4]: To chápu a ještě jednou se omlouvám, ale já jsem byla také mučena představou, že na to všechny čekáte a já při vší snaze nemám dost času na psaní, leden a únor jsou pro mne velmi náročné měsíce... děkuji za pochvalu, jsem moc ráda, že se ti tato část příběhu tak moc líbila...

16 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 0:27 | Reagovat

[5]: Velmi děkuji, tvoje reakce mne moc potěšila...

17 Vera Vera | 22. února 2017 v 0:31 | Reagovat

Je to úžasný dech beroucčtení a perfektní a dokonale popsaný děj ;-)

18 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 0:36 | Reagovat

[6]: Děkuji... nevím jak to vidí muži, ale zatím co vím, tak převážně jsou rádi chválení, asi většina mužů není dost sebevědomých...

19 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 0:49 | Reagovat

[7]: Díky, těší mne, že sis příběh vychutnala při obědě a že ti lépe chutnalo... to máš pravdu, co prožívá Emily, chceme prožít všechny...

20 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 0:54 | Reagovat

[8]: To jsem ráda a děkuji...

21 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 0:59 | Reagovat

[9]: Velké díky...

22 Becca Becca | 22. února 2017 v 0:59 | Reagovat

Skvělé, vždy se začtu a zalituji že sem došla ke konci!
Budu opakovat co psali ostatní, píšeš geniálně.

23 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 1:24 | Reagovat

[10]: Přesně, tak to mám být, milovat se má žena z lásky a dát do toho hodně emocí a mít k tomu správného muže, potom z toho jsou ty nejsilnější prožitky, co je na světě krásnější než milování s nádherným a úžasným mužem... ženy které milostný akt protrpí a nedočkavě čekají až to skončí, se potom nemohou divit, že jsou jim muži nevěrní a to nemyslím nějaký úlet, který se může přihodit  každému, ale utajené vztahy s jinými ženami, které mají kladný přístup k sexu... kniha vyjde až to dopíšu, já už jednu verzi mám napsanou mnohem dříve, první díly na blogu jsou z ní, ale potom jsem to začala psát znovu, ale to se mi stává často, že dříve napsané věci, se rozhodnu v něčem napsat jinak...

24 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 1:37 | Reagovat

[11]: Moc děkuji, to mě opravdu těší, to je sen každého spisovatele, že čtenář přečte celou kapitolu jedním dechem... bez zápletek by to byla nuda, nejen v příběhu, ale i v životě a stejně je to s používán dvojsmyslů, to je taková třešinka na dortu...

25 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 1:59 | Reagovat

[17]:Velmi děkuji, pochvala potěší, je to náročné psaní a napsat jedno pokračování dá hodně zabrat jak časově, také jak se říká i po umělecké stránce a také dát dohromady děj není jednoduché, je to příběh měsíc trvající dovolené a musí tam sedět každá maličkost u všech postav i v ději příběhu... všechny události musí na sebe navazovat, i když jsou od sebe o několik dílů a potom zase na sebe musí přesně a detailně navazovat, chce to mít skvělou paměť, je to opravdu velmi náročné a složité psaní...

26 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 2:10 | Reagovat

[22]:Moc děkuji, dávám si na psaní záležet a chápu, že to není snadné když děj končí v nejlepším, ale delší pokračování nemohou být, blog má  omezení, co se týká délky, je povolen jen určitý počet znaků, jinak by článek nešel publikovat...

27 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 22. února 2017 v 10:37 | Reagovat

Po delším čase jsem si pěkně početla :-) Opět i napínavý otevřený konec :D

28 Simča Simča | 22. února 2017 v 16:16 | Reagovat

Elis perfektní díl, píšeš fakticky geniálně!!! ;-) V komentáři sou zmíněny šedivý padesátky a souhlasím, to je ubohoučký příběh stojí na sprost'árnách, jináč by poněm pes neštěk! :-P Tvůj příběh je fantastickej, zralej na knížku, na zfilmování nebo seriál! :-) Chce to správný herce, né jak v padesátkách, Dornan do sexy chlápka má daleko :-( na Borise nemá!!!!!! ;-)

29 Simča Simča | 22. února 2017 v 22:42 | Reagovat

[28]: Elis z tvýho příběhu bude jednou perfektní film! :-) Koukala sem na fotky herců vhodných na roli Borise a žádnej se nehodí, nemaj ten šmrnc!!! :-( Jedinej vhodnej je na fotce z blogu, zapomněla sem jméno, ten má št'ávu je jednička!!!!!! [:tired:]

30 Elis Elis | Web | 23. února 2017 v 0:44 | Reagovat

[27]: Děkuji... přesně tak konec je otevřený a nenapovídá, jak se bude děj odvíjet, je tam řada možností a každá z nich se může odvíjet úplně nečekaně do dalších zápletek a různě skončit, tak že co bude dál, kromě mne nikdo neví a nemůže to odhadnout, o to je to napínavější...

31 Elis Elis | Web | 23. února 2017 v 1:49 | Reagovat

[28]: Díky, pochvala vždy potěší... ohledně "Padesáti odstínu šedi" v něčem máš pravdu, ale nechci ty knihy hodnotit, protože je znám jen z doslechu, nedočetla jsem ani první kapitolu, neoslovilo mě to... ohledně mého příběhu o Borisovi kniha bude, ale co se týká filmu nebo seriálu, vážně nevím... máš pravdu, že na výběru herců vždy záleží, neviděla jsem ani filmy "Padesátek",  představitele hlavní role znám z jiných filmů, Jamie Dornan je velmi pohledný chlap, ale nic víc, chybí mu charisma, na to jsem u chlapů zatížená a musím s tebou souhlasit, že Jamie na Borise vážně nemá...

32 Elis Elis | Web | 23. února 2017 v 2:27 | Reagovat

[29]: To se nedá odhadnout, film může být nebo nemusí a není to důležité... to prohlížení fotek, co jsi absolvovala, už mám za sebou, odbyla jsem si to, jak příběh "Letním romance s Borisem" začal vycházet na blogu, hledala jsem fotku dvojníka skutečného Borise a takový je jen jeden a je to ideální představitel, je krásný, charismatický, přitažlivý a velmi sexy...

33 Lea Lea | 23. února 2017 v 17:03 | Reagovat

Perfektné! Ako vždy koniec je super, som zvedavá na pokračovanie.

34 pavel pavel | Web | 23. února 2017 v 21:30 | Reagovat

[18]: Ale nesmí to říct, tím se shodí... má počkat až ho žena sama pochválí. :-D

35 Joina Joina | Web | 24. února 2017 v 6:41 | Reagovat

[19]: Jojo, ale né vždy Emily provádí věci dobře, aniž by se trápila.

36 karinlife.com karinlife.com | Web | 24. února 2017 v 21:35 | Reagovat

Perfektní! Skvělý díl.

37 Deana Deana | 25. února 2017 v 0:47 | Reagovat

Krásne napísané ako vždy. Neviem či Emily závidiet alebo ju l'utovat'. André sa mi páči je sladký. Nečakala som taký koniec, Lucas je somár ;-)  :-)

38 Calistka Calistka | Web | 25. února 2017 v 12:46 | Reagovat

Jéééé pokračování, dnes si jdu dočíst předchozí díly a tenhle si nechám na zítřek asi!! :)

39 Marie Marie | Web | 25. února 2017 v 16:57 | Reagovat

Skvělé, to bys mohla vydat jako knihu o.O

40 Elis Elis | Web | 27. února 2017 v 6:51 | Reagovat

[33]: Moc děkuji, snad stihnu další pokračování v termínu...

41 Elis Elis | Web | 27. února 2017 v 6:56 | Reagovat

[34]: To máš pravdu, já muže chválím vždy i když někdy nepodá očekávaný výkon, aby neztratil sebevědomí... ale je hodně mužů co nevydrží čekat na pochvalu a ženy se zeptají... ;-)

42 Elis Elis | Web | 27. února 2017 v 6:59 | Reagovat

[35]: Bohužel je to tak, Emily se dostává do situací do kterých se zamotá a dost ji to potrápí...

43 Elis Elis | Web | 27. února 2017 v 7:01 | Reagovat

[36]: Velmi děkuji, jsem ráda že se ti příběh líbí...

44 Elis Elis | Web | 27. února 2017 v 7:03 | Reagovat

[37]: Děkuji, život Emily je nepřehledný, na jednu stranu ji potkávají úžasné zážitky a muži, ale na druhou stranu ji to často zamotá a komplikuje život...

45 Elis Elis | Web | 27. února 2017 v 7:05 | Reagovat

[38]: Všechno si dočti do než bude další pokračování, aby si neměla mezery v ději...

46 Elis Elis | Web | 27. února 2017 v 7:07 | Reagovat

[39]: Děkuji, s tím výhledově počítám...

47 Elis Elis | Web | 27. února 2017 v 7:14 | Reagovat

Na netu jsem našla stupínky lásky, snad se vám zalíbí, je to vhodné i k tématu příběhu...
Stupínky lásky: "1. setkat se pouze, 2. tváří v tvář si být, 3. srdce slyšet znít, 4. přiznat se k chvění, 5. v náhlém políbení obejmout se dlouze, 6. jednu touhu mít, 7. jedním snem se zpít, 8. bez konce se slít, 9. nerozlučně žít, 10. spolu k hrobu jít.“

48 Lucka Lucka | 27. února 2017 v 23:33 | Reagovat

Čau Elis úžasná část přečtená jedním dechem, těším se na další ;-)

49 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 28. února 2017 v 6:00 | Reagovat

:O jednoznačne dokonalá kapitola, ani mi nevadilo na ňu mesiac čakať, pretože obsahovala všetko, čo som si potrebovala prečítať a bola neskutočne perfektná
ako čítam, plánuješ vydať knihu? tak tú si rozhodne kúpim, pretože je to jeden z naj romanticko-erotických príbehov, ktoré som kedy čítala :)
Už sa teším, ako to bude pokračovať! :)

50 pax pax | 1. března 2017 v 0:48 | Reagovat

A máme tu opět vynikající, napínavý děj ;-)

51 Miloš Miloš | Web | 1. března 2017 v 17:23 | Reagovat

Mít poměr se dvěma muži a navíc zkušenými a zvyklými na pozornosti je takřka neřešitelný problém. Před několika stoletími by to skončilo vyzváním na souboj na život a na smrt.

Docela mě vystrašila poznámka, že "téměř polovina mužů nic netušíc vychovává cizí dítě". Mám dvě děti, takže statisticky jedno není moje :-)

52 MagicMax MagicMax | Web | 1. března 2017 v 20:25 | Reagovat

Chci ti moc poděkovat za tvůj komentář u mně. :) Bylo to od tebe moc milé. Skutečně milé. :-)
Jinak líbí se mi ty tři srdíčka na konci. :-)

53 jana jana | 2. března 2017 v 10:09 | Reagovat

Wow píšeš úžasně a barvitě je to vzrušující, sem zvědavá jak to bude dál ;-)

54 I am Jane I am Jane | Web | 2. března 2017 v 15:33 | Reagovat

Děkuju :-) udělala jsem změnu v záhlaví.. snad se ti bude líbit?

55 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 11:07 | Reagovat

[48]: Díky a doufám že si i další pokračování přečteš jedním dechem...

56 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 11:14 | Reagovat

[49]: Moc děkuji, ten měsíc mi to většinou zabere mám málo času a je to velmi náročné psaní každé kapitoly, aby to stíhala rychleji a lépe musela bych jenom psát a psát a nic jiného nedělat a to bohužel nejde... budu ráda pokud si knihu potom koupíš, bude to tam trochu jiné, určité pasáže jsou pro blog zkrácené, blog má omezení na počet znaků a delší text nejde publikovat... ještě jednou děkuji...

57 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 11:16 | Reagovat

[50]: Pax moc ti děkuji...

58 Verča Verča | 4. března 2017 v 11:39 | Reagovat

Skvělá a čtivá kapitola, takový vývoj jsem nečekala, umíš napínat je to víc vzrušující :-)

59 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 11:41 | Reagovat

[51]: To máš pravdu, je to náročné, vztah se dvěma muži dá zabrat je třeba myslet na mnoho věcí, někdy to může pokazit úplná banalita jako se zapomenout a splést se ve jménu a následky to má nedozírné... nejen v minulých stoletích, ale i dnes se muži dovedou utkat o ženu na život a na smrt, naštěstí všichni muži nejsou zženštilý, bojovní muži úplně nevymřeli, to by byl zánik národa a možná i civilizace, jen rozhodní, silní a odolní muži předávají ty správné geny...

60 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 12:04 | Reagovat

[51]: Statistiky se nemusíš obávat, statistka věda je a údajně mám správné údaje, ale nedá se to brát doslova, je mnoho možností, nemusí to být tak, že jedno je tvoje a druhé ne, ale může to být jinak a za tebe to odnese jiný muž, který nemá ze všech dětí žádné své a tvé děti jsou geneticky tvé obě... v televizi byl případ, že otec pochyboval o svém prvním dítěti, že není jeho, celkem měl čtyři děti a tak mu udělali pro jistotu genetické testy na všechny čtyři děti a zjistilo se, že není otcem žádného...

61 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 12:15 | Reagovat

[52]: Není zač, zaujalo mě to a srdíčka mám ráda...

62 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 12:25 | Reagovat

[53]: Děkuji za pochvalu, o to, co popisuješ se, se vždy při psaní snažím, nemám ráda nudný děj a nesnáším nudné a zdlouhavé psaní, kdy po pár odstavcích je  děj čtenáři jasný a styl psaní ho unudí k smrti...

63 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 12:29 | Reagovat

[54]: Na tu změnu se zajdu podívat...

64 Elis Elis | Web | 4. března 2017 v 12:49 | Reagovat

[58]:Velké díky, těší mne, že si každý dobře počte, vývoj děje je nepředvídatelný a vzrušující, v příběhu je zapojeno hodně postav a děj překvapivě ovlivňují a strhnou  úplně na jinou stranu, do jiných zápletek a nebezpečných situací...

65 Zdena Zdena | 5. března 2017 v 16:34 | Reagovat

[64]: Elis to není konečný počet postav O_O bude jich víc a kolik a koho půjde? 8-) Co pokračování, píšeš! ;-)  :-)  :-)

66 Zdena Zdena | 7. března 2017 v 21:40 | Reagovat

Elis co je s tebou si marod? Od pátku čekám odpověd' na mail!!!! :-( Spěchá to koukni se tam je to důležitý!!!!!! [:tired:]  :-?  :-?

67 Zdena Zdena | 7. března 2017 v 21:48 | Reagovat

Jo a máš novou čtenářku obdivovatelku, moju šéfku je z toho hotová!!! [:tired:] ;-)  :-)

68 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 8. března 2017 v 11:26 | Reagovat

ako sa máš? :)

69 ivisek ivisek | Web | 8. března 2017 v 16:55 | Reagovat

:-) Děkuji Elis♥ Čekání se vyplatilo:-) Chápu co ti to musí dát,hlavně ten čas jak tak rychle utíká :-? Však i já jsem ráda, že vůbec stihnu obrázky udělat a na blogu všem odepsat :-D Moje starší dcera sem večer zajde a také si ráda počte, když její synek spinká.Říká že jsi skvělá jak hezky píšeš, že knížky už odložila :D No umíš nás hezky napínat, tak jen tak dál a opět se budu těšit!!♥♥♥

70 Natty Natty | Web | 10. března 2017 v 4:34 | Reagovat

Moc pěkné a jsem zvědavá, co bude dál. ;-)Pěkné předjarní dny. :-)

71 Šéfka Šéfka | 10. března 2017 v 21:50 | Reagovat

Zdenka má pravdu, na její doporučení jsem vaše nová čtenářka a obdivatelka. Příběh mne okouzlil a zaujal. Přečetla jsem hodně knih od mnoha spisovatelů a troufám si tvrdit že jste nejlepší, píšete osobitě a skvěle, je zážitek příběhy číst.

72 Elis Elis | Web | 11. března 2017 v 14:54 | Reagovat

[65]: Ne, není to konečný počet postav, jde o měsíční dovolenou a zatím uběhlo jen několik dní z prvního týdne a do děje se postupně zaplete více lidí... je to mimořádná dovolená, plná událostí, jaká se poštěstí prožít jen jednou za život... kolik nových postav bude a o koho půjde nemohu dopředu prozradit, to bych vás připravila o překvapení... podle toho jak mi vyjde čas tak píšu, jsou v mém životě věci a lidi, které nechci zanedbávat, ale snažím se, chci stihnout termín k publikování včas...

73 Elis Elis | Web | 11. března 2017 v 15:02 | Reagovat

[66]: Ne nejsem nemocná, nemocná nebývám, jen nemám čas a nestíhám, omlouvám se a odpovím ti dnes...

74 Elis Elis | Web | 11. března 2017 v 15:05 | Reagovat

[67]: Tak za to, že mne doporučuješ známým ti moc děkuji...

75 TaŠa TaŠa | 11. března 2017 v 15:08 | Reagovat

Čtení mě probralo z polospánku po dobrým obědě :) Vžívám se do postavy Emily, závidím ji všechny mužský ;) perfektně napsaný díl, skvěle sem si početla ;-)

76 Elis Elis | Web | 11. března 2017 v 15:08 | Reagovat

[68]: Děkuji za optání, jde to, a jak se máš ty

77 Elis Elis | Web | 11. března 2017 v 15:15 | Reagovat

[69]: Máš pravdu je to velmi časově náročné psaní... tvé obrázky jsou krásné a chápu, že i tobě dá blog dá zabrat, a moc děkuji za pochvalu tobě i tvé dceři, jsem moc ráda že se vám oběma příběh líbí, ještě jednou děkuji za přízeň...

78 Elis Elis | Web | 11. března 2017 v 15:21 | Reagovat

[70]: Děkuji, příběh čeká ještě mnoho zvratů, vášní lásky i nenávisti atd.. i tobě přeji pěkné jarní dny...

79 Elis Elis | Web | 11. března 2017 v 15:27 | Reagovat

[71]: Jsem za novou čtenářku ráda, tento styl psaní jsem si vypracovala za dobu co píšu, stal se mou součástí a vyhovuje mi, moc vám děkuji za všechna slova chvály, velmi si toho vážím...

80 Elis Elis | Web | 11. března 2017 v 15:39 | Reagovat

[75]: Po dobrém obědě je příjemné si zdřímnout... Emily je co závidět, takovou dovolenou by jistě  neodmítla žádná žena a možná naopak i muž, to je dovolená snů... jsem ráda, že sis skvěle početla a moc děkuji...

81 Zdena Zdena | 11. března 2017 v 18:34 | Reagovat

[72]: Paráááda to bude počteníčko, sem zvědavá [:tired:] nejde něco málo naznačit o koho půjde ? ;-)  :-P  :-)

82 Zdena Zdena | 11. března 2017 v 18:37 | Reagovat

[73]: Jo chápu a dík za odpověd'. ;-)  :-)  :-)

83 pavel pavel | Web | 11. března 2017 v 19:25 | Reagovat

Hezký víkend. :-)

84 Karinlife Karinlife | Web | 14. března 2017 v 2:45 | Reagovat

Naprosta pecka!

85 Elis Elis | Web | 14. března 2017 v 21:19 | Reagovat

[81]: Určitě to bude počteníčko a další pokračování budou čím dál lepší, děj se mohutně rozjíždí atd... Zdeni nebudu nic naznačovat, musíš vydržet...

86 Elis Elis | Web | 14. března 2017 v 21:20 | Reagovat

[82]: To je v pohodě...

87 Elis Elis | Web | 14. března 2017 v 21:21 | Reagovat

[83]: Děkuji, víkend jsem si užila, byl opravdu hezký...

88 Elis Elis | Web | 14. března 2017 v 21:22 | Reagovat

[84]: Moc děkuji, jsem ráda, že sis čtení užila...

89 Šéfka Šéfka | 15. března 2017 v 23:21 | Reagovat

[79]: To je od vás milé. Jsem ráda vaší čtenářkou, máte velké nadání, píšete skvěle.  Chodím na vaše blogy denně.

90 Marie Marie | Web | 19. března 2017 v 16:37 | Reagovat

Zrovna v tom nejnapínavějším konec ???

91 Vendy Vendy | Web | 21. března 2017 v 20:41 | Reagovat

Pořádně se to komplikuje, Greta na scéně!

92 Elis Elis | Web | 22. března 2017 v 19:25 | Reagovat

[89]: Moc děkuji za pochvalu, opravdu mě to potěšilo, za tvé návštěvy blogu jsem ráda...

93 Elis Elis | Web | 22. března 2017 v 19:26 | Reagovat

[90]: Konce kapitol bývají napínavé, tak nějak to vychází...

94 Elis Elis | Web | 22. března 2017 v 19:39 | Reagovat

[91]: Ten příběh je mimořádný, je v něm hodně postav a tak děj má spád a nehrozí žádná nuda... Emily na dovolenou dorazila se čtyřmi lidmi a překotné události, které ji potkávají, přivádějí do děje další postavy, které vše komplikují a zamotávají a vyvolávají vzrušující i nebezpečné situace...

95 Zdena Zdena | 25. března 2017 v 23:18 | Reagovat

Elis co je s tebou, nestihlas termin!!! Kdypak bude pokráčko? :-(  :-?  ;-)

96 ivisek ivisek | Web | 27. března 2017 v 13:08 | Reagovat

Milá Elis:) Doufám, že jsi v pořádku :-(  :-? chápu on není časík viď asi tak jako u mne:) krásné jaro přeji zlatíčko♥

97 Elis Elis | Web | 27. března 2017 v 22:37 | Reagovat

[95]: Zdeni, bohužel termín jsem nestihla, kromě stabilního nedostatku času, staly se věci kvůli kterým jsem musela psaní skoro na týden odložit, ten týden, mi velmi chybí... ale už finišuji, pokračování by mohlo být v nejbližších dnech, pokud mne neopustí múza, možná to už stihnu zítra nebo ve středu...

98 Elis Elis | Web | 27. března 2017 v 22:43 | Reagovat

[96]: Ivísku moc děkuji za optání, v pořádku jsem a nedostatek času mne trápí, ale to je už u mne chronický problém, ale tento měsíc se mi to zkomplikovalo a týden jsem se nedostala ke psaní, ale doufám, že pokračování bude brzy, budu se snažit, aby bylo na blogu zítra nebo ve středu...

99 Verú Verú | E-mail | Web | 30. března 2017 v 13:14 | Reagovat

Ach bože :) Moc krásně píšeš :) Konečně jsem našla blog, kde si také můžu něco přečíst :D Jelikož jsem hodně velká čtenářka, tvůj blog mne hodně uchvátil a ne jenom blog, ale i tahle story :)

100 Elis Elis | Web | 31. března 2017 v 0:02 | Reagovat

[99]: Moc děkuji za tolik chvály, jsem ráda, že se ti mé psaní líbí a zaujal tě  tento příběh a zastavíš se přečíst si pokračování... :-)

101 Verú Verú | E-mail | Web | 6. dubna 2017 v 19:49 | Reagovat

Skvělé , těším se na pokračování :)

102 Elis Elis | Web | 6. dubna 2017 v 23:43 | Reagovat

[101]: Děkuji, pokračování je už publikováno...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."