"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Moc mě mrzí, že vás nechávám dlouho čekat na pokračování příběhu ale
není to mou vinou, pokračování jsem napsala a mělo být publikované
před koncem září, ale k tomu nedošlo, člověk míní a osud mění.
Upravovala jsem před zveřejněním závěr příběhu a zkolaboval mi
notebook, měl už nějakou dobu potíže, ale doposud fungoval.
Přestal v nejméně vhodnou chvíli, v opravě byl tři týdny,
bohužel soubor s pokračováním je nenávratně pryč.
Musím pokračování psát znovu a můj styl psaní je dost náročný,
nejen na správné rozpoložení a invenci, ale hlavně na čas.
Píšu od konce října, snažím se to zvládnout co nejdříve,
spěchám, ale ne na úrok kvality, musím mít z toho
dobrý pocit, jinak bych to nemohla publikovat.
Zatím vás něčím potěším, doplnila jsem fotky nových postav,
které se v příběhu připletou Emily do života a vyměnila
jsem foto Fabia za vhodnější, kde mu to moc sluší.

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 26. část

30. března 2017 v 18:46 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předcházejícího dílu...

O několik kroků postoupím ke dveřím, "Ne, neotvírej!!!", vyjekne poplašeně, "Je to Greta.", přiznává, sice jsem to očekávala, ale propaluji ho rozhořčeným pohledem. "Jak si mohl tu psychopatku pozvat k sobě domů, to ti neodpustím, mezi námi je konec!", rozhodnu se toho využít a zbavit se Lucase navždy. Seberu odvahu, chci Gretu pustit dovnitř, jinak bych nemohla odejít a nechci tu déle být, spoléhám na to, že před Lucasem si nedovolí mne napadnout a otevřu dveře, vteřinu na sebe zíráme než zaječí, "Ty děvko, co tu děláš, já tě zabiju!", neovládá se a prudce vyrazí do útoku, podcenila jsem ji, měla jsem v ruce držet nůž.


Elis
Letní romance s Borisem - 26. část

Zalituji, že můj nůž zůstal kabelce, s chutí bych ho do ní zabodla a dál bodala a řezala, dokud by se nepřestala hýbat a s potěšením sledovala, jak leží v rozlévající se kaluži své jedovaté krve, vnímala, jak každým dechem uniká z ní život a její duše je na cestě do pekla. Nic jiného si ta bestie nezaslouží, ale jsem bezbranná a její útok je prudký a zničující, jako by mne napadla divoká šelma, stejně nebezpečná je i tato psychopatka, nemám šanci ustát náraz a váhu jejího těla, není se čeho zachytit a kácím se k zemi, tvrdě dopadnu i s ní, pověšenou na sobě, na záda. Bolestivě vykřiknu a její ruce se okamžitě sápají po mém hrdle, marně se je snažím zastavit, prsty mi svírá pevně krk a bez váhání mne škrtí, oči má zdivočelé, ta ženská má v úmyslu připravit mne o život.
Chce mne zabít, nemám o tom žádné pochybnosti, bojuji o přežití a snažím se odtáhnout její ruce, ale zuřivost jí dává neskutečnou sílu, "Lucasi, pomoz mi!!!", zasýpám, nechápu, proč bezradně stojí a jen sleduje, jak z posledních sil bojuji o každý dech. Snad se jí nebojí, tvrdí mi, že mne miluje a měl by mne bránit, moc času mi nezbývá, nemohu dýchat, jen chroptím a Lucas se konečně odhodlá k činu, "Greto neblázni, pusť ji!", apeluje na ni, ale bezúspěšně, všechny jeho pokusy ji domluvit nebo odtáhnout její ruce, selhaly. Myslím, že ho nevnímá, je jak smyslů zbavená a Lucas stále nechápe, že je šílená a myslí to vážně, její nehty mám zaryté hluboko do kůže, dech mi vázne, k mé hrůze se Lucas narovnal a rychle odchází, vzdaluje se a začínám ho vidět jako v mlze.

Vyděsím se, nechápu proč mne opouští a nechává na pospas té bestii, Bože tak jsem si svou smrt nepředstavovala, rychle zavřu víčka, nechci, aby to poslední, co uvidím, byly její šílené a nenávistné oči, náhle stisk jejich rukou povolil a její bezvládné tělo mě svou váhou zavalí. Užasle vzhlédnu, spatřím Lucase, v ruce drží těžký stříbrný svícen, ohromeně na něj zírám, v první chvíli odmítám uvěřit, že se odvážil uhodit ji do hlavy, podcenila jsem ho, zbabělec není a zachránil mi život. Upřu na Lucase oči a s nadějí se sípavě zeptám, "Je mrtvá?", Lucas zavrtí hlavou, "Ne, jen jsem ji omráčil, bude v pořádku.", ubezpečí mne, jako by mi na tom záleželo, pocítím silné zklamání a nechápu, proč promarnil tak skvělou příležitost, při mé ochraně ji mohl beztrestně zabít.
Velmi se na něj zlobím, mohla jsem navždy být v bezpečí, po chvilce zvažování a ztišení emocí se rozhodnu nic mu nevyčítat, možná mne Greta zase obviní a Lucase mohu jako svědka znovu potřebovat, ale chci se zbavit aspoň jejího těla. "Dej ze mne ten hnus pryč!", požádám Lucase, jsem znechucena tím, že ta odporná ženská na mě leží a s úlevou sleduji, jak Gretu odnáší k pohovce, zhluboka si oddechnu a konečně se mohu posadit. Dlaněmi si masíruji zhmožděný krk, každé polknutí je bolestivé, "Jak je ti?", vyzvídá vracející se Lucas, "Mizerně!", zanaříkám a natáhnu k němu ruce, postaví mne na nohy a pevně obejme, jeho objetí v této vypjaté situaci je mi příjemné, byla jsem velmi blízko smrti a nutně potřebuji se cítit v bezpečí.

"Nemohu polykat!", stěžuji si ublíženě, "To přejde.", uklidňuje mne a tiskne k sobě, je doktor, měl by to vědět, rozhodnu se mu důvěřovat, hlavu si opřu o jeho rameno, zhluboka vydechuji napětí a Lucas se začne mírně pohupovat v bocích, snaží se mne uklidnit. Konejšivě něco pobrukuje a jeho tělo na mě reaguje, zřetelně to cítím, muži na sex myslí každé tři minuty v jakékoliv situaci, ale nyní se mi to nehodí a jsem tím zneklidněna, k milování jsou nutné hluboké city a k Lucasovi nic z toho necítím. Jsem schopna se někdy milovat z nutnosti nebo vypočítavosti, ale vždy musí jít o velmi závažné záležitosti a to se stává výjimečně, tato situace to není, ale to Lucas neví, "Emily, jsi vyčerpaná!", pronese starostlivě hlasem lékaře stanovujícího diagnózu.
Nakloní se bokem, uchopí mě pod koleny a zvedne do výše, hledíme si zblízka do očí, vždy neomylně poznám, kdy muž se zatouží milovat, on to ani neskrývá a špičkou jazyka si vzrušeně olizuje pootevřené rty, "Musíš odpočívat, odnesu tě do postele!", z jeho hlasu vane odhodlání. Přemýšlím, jak se z toho citlivě vymluvím, nemohu si dovolit ztratit jeho přízeň, počítám s tím, že Greta situaci využije proti mně, u ní je to pravděpodobné a chci mít Lucase na své straně, ale došly mi slova i nápady, bez odporu se nechám odnést do ložnice a složit na měkkou postel. S obavou sleduji, jak zprvu váhavě si Lucas rozvazuje pásek a župan nechá zvolna sklouznout na zem, je nahý a vystaví se mým očím, upírá na mne žádostivý pohled, posadí se na okraj postele, nakloní se a zacítím jeho zrychlený horký dech.

"Nechceš si odložit šaty?", zeptá se, "Ne, chci jen odpočívat!", vyslovím to i s vědomím, že mi stejně nevyhoví, bude dál naléhat a můj odhad je správný, "Emily, odpočinek ti nepomůže!", Lucas nehodlá se nechat snadno odbýt. "Potřebuješ se odreagovat od stresu.", pokračuje a má řešení, "Milování tě uvolní.", z jeho hlasu zní jistota, že to je pro mne ten pravý a jediný lék a jen on má na něj ten správný patent a je ochotný mi ho poskytnout a dávkovat v dostatečném množství. Usilovně přemýšlím, jak Lucasovi v léčení zabráním a nedotknu se jeho ega, ale je příliš nedočkavý, popadne mou ruku, vtiskne ji do sálavého tepla svého klínu, je na mou léčbu dobře vybavený i připravený, ale Lucas mne nevzrušuje, nemiluji ho, jeho tělo nechává mě chladnou.
Netoužím mít s ním sex a snažím si ruku osvobodit, nechci s ním prožít znovu to samé, jako před časem na pohovce, kdy byl jak umanutý a chtěl se milovat i za cenu násilí, nebýt Borise, musela bych si připsat na svůj seznam dalšího, i když nechtěného milence, ale Lucase chci mít jen za přítele. "Milovat se kvůli stresu, co to je za nesmysl?!", obviním ho ze ztráty rozumu, ale zbytečně, má slova asi nevnímá a snažit se nepřestává, jeho ruce jsou všude, v nouzi mu na rovinu povím, "Přestaň, nechci se s tebou milovat!", strne a v očích má úžas. Uvědomím si, že žije v omylu o našem vztahu, sama jsem ho v tom utvrdila, v té chvíli to bylo nutné a on mi uvěřil, netušíc, že to byla z mé strany jen účelová lež, bohužel ji nemohu vzít zpět a stále platí, ve stresu jsem na to pozapomněla.

Stále mužům musím lhát a v té záplavě lží zapomínám, co jsem komu a kdy řekla, je toho už moc a začíná se mi plést, co je pravda a co lež a Lucas je kvůli tomu zmatený, musím to nějak vyřešit, zatím ho potřebuji, nechci v něm probudit náznak podezření a začnu ho chlácholit. "Lucasi, tak jsem to nemyslela, jen jsem velmi slabá, po tom co jsem prožila!", přikývne, že to chápe, ale vzdát se nechce, "Budu opatrný a něžný.", slibuje, líbá mne a hladí, rozhodl se pro delší předehru, ale to nic neřeší. "Nemůžeme se milovat, dokud ta ženská je ve vedlejším pokoji!", je to ta nejlepší výmluva, jakou mohu mít, ale Lucas tomu neporozumí, nezbývá mi, než ho dotlačit k pochopení toho, co mi na tom vadí.
Přidám další vysvětlení, "Jsem z ní nervózní, nemohu se soustředit, to snad chápeš?!", ale váhá s odpovědí, jako by tomu nevěřil a se zábleskem v očích odpoví, "Ne, to nechápu, je přece v bezvědomí?!", diví se, je to jeho největší trumf, ale ten snadno přebiji. "Čemu nerozumíš, nebo ty víš, kdy se probere?!", vypálím svou otázku, na kterou mi nemůže dát správnou odpověď a netrpělivě bubnuji prsty to pelesti postele, "Tak kdypak se vzbudí, pane doktore, za minutu nebo za deset?!", vyptávám se ironicky. Lucas zaváhá, "To nejde přesně určit.", přiznává neochotně, "Tak vidíš a ty se chceš milovat!", lamentuji nad jeho hloupostí. "Víš, co se může stát?", zeptám se poděšeně a sama si odpovím, "Může nakráčet do ložnice a oba nás zabije!!!", dávám zaznít svému strachu i rozhořčení.

"Ta ženská není normální, copak si to ještě nepochopil!", můj hlas vyletí do výšky, odstrčím ho od sebe a slezu z postele, rozrušeně přecházím sem a tam, "Emily, to přeháníš, uklidni se!", naléhá na mě Lucas, ale nemám to v úmyslu, dál chodím neklidně po pokoji. Přidám k tomu bouchání dlaní do nábytku, "Nemohu se uklidnit, nechci se nechat zabít!", můj hysterický tón mu to potvrdí, "Ty by si byl na mém místě klidný?!", vyjedu po něm. "Lucasi ona patří do vězení, zavolej policii!", rozhodnu se té psychopatky navždy zbavit a konečně jsem ve výhodě. Mám Lucase jako věrohodného svědka a je při plném vědomí, ale on mé nadšení nesdílí, "Policii nebudeme do toho tahat!", odmítne prudce mou žádost.
"Proč ne, je nebezpečná!", zlobím se a nechápu, že to nevidí, "Udělá to znova a jednou bude úspěšná, na to nemíním čekat!", trvám si na svém, "Musíme ji obvinit, jinak to neskončí!", naléhám na něj dál, ale zbytečně, "Emily, to přeháníš, nic vážného se nestalo.", zalapám po dechu. Užasle si sáhnu na rozbolavělé hrdlo, "Cože?!", mám dojem, že špatně slyším, "Ochránil jsem tě a ochráním tě zase!", ale tímto nesplnitelným slibem mne nemůže uklidnit, v žádném případě nemíním žít v pernamentním ohrožení a navíc s Lucasem za zadkem. O to nestojím a nesnáším, jak tu zabijáckou mrchu hájí, "Tak se miluj s ní, když ti na ní tak záleží, já odcházím!", zakřičím rozhořčeně a otočím se ke dveřím, ale zachytí mou ruku, "Záleží mi jen na tobě!" a zní to procítěně.

Až tak moc, že mu to i věřím, ale jeho chování nerozumím, "Greta není stále vyrovnaná s tím, že jsem ji opustil, musíš být trpělivá!", vysvětluje, zalapám po dechu, to snad není možné, dokonce ji lituje, "Ty ses zbláznil!", konstatuji podrážděně. "To se mám nechat zabít, aby vy dva pošuci jste se cítili líp!!!", v rozčílení přestávám hledat vhodná a neurážlivá slova, vztek mnou lomcuje, copak nechápe, že Greta s ním jen manipuluje, citově ho vydírá a ještě ke všemu je šílená. Dokonale vymyla Lucasovi mozek, ale už mi dochází trpělivost, "Okamžitě mne pusť, chci jít pryč!", vyzvu Lucase, ale dál mi pevně svírá ruku, "Emily uklidni se, to se vyřeší.", mluví se mnou velmi opatrně a polehoučku, cítí mé napětí a nechce mne ještě více popudit.
"Samo se to nevyřeší, musíš s tím něco udělat!", naléhám na něj dál, ale mlčí, "Lucasi ona patří do blázince nebo za mříže, copak to nevidíš!", zlost ve mně znovu stoupá, musím vymyslet, jak ho přivést k rozumu a vytrhnu svou ruku z jeho dlaně, postavím se k oknu, opřu čelo o sklo a sleduji provoz na ulici. Usilovně přemýšlím a zacítím Lucasův dech, tiše za mnou stojí, obejme mě kolem pasu a přitiskne se nahým tělem, i přes naši hádku je stále vzrušený. "Emily, co se s tebou děje, vůbec ti nerozumím?", cítím z něj nejistotu, jenže on nechápe více věcí, ale nemíním mu vše vysvětlovat, jen potřebuji tuto patovou situaci vyřešit a zaútočím, "Ty mi lžeš, pořád ji miluješ!", opatrně začínám rozjíždět svůj plán, ve kterém počítám se vším i s možností Lucase vydírat.

Smířlivě mne líbá do vlasů, "Emily, už dávno ji nemiluji.", odpoví, prudce se k němu otočím, "To ti nevěřím!", zkoumavě ho pozoruji, "Proč jinak bys ji chránil a mne vystavil nebezpečí!", pochybuji dál o jeho slovech, "Miluji jen tebe, copak to nevíš?!", snaží se mne ujistit o své lásce. Odmítavě vrtím hlavou, slovy mne nepřesvědčí, "Proč o tom pochybuješ?", diví se a pevně mne k sobě tiskne, "A co si mám jiného myslet, dál s ní pracuješ a chodí k tobě domů!", vypočítávám možnosti, kdy jsou spolu. "To není normální!", trvám si na svém, "Jsem k ní jen ohleduplný, nechci ji ublížit.", Lucas neochvějně obhajuje své chování a tím mi nahrál na smeč, "A mně ubližovat můžeš, to ti nevadí?", postěžuji si.
Nevěřícně sleduji, jak se zatváří překvapeně, ani ho to nenapadlo, na mé city nemyslí, to je už pro mne příliš, "Tvé mlčení je výmluvné, zklamal si mne!", odstrčím jeho ruce, snažící se mne zadržet, "Nesahej na mě!", okřiknu ho a opouštím ložnici, jen doufám, že mne z bytu nenechá odejít, potřebuji to nutně k pokračování své hry. "Emily prosím stůj!", volá za mnou, na jeho prosbu nereaguji, vejdu do pokoje, ta mrcha leží na pohovce, je stále mimo sebe, zamířím k ní a cítím v sobě čirou nenávist. Opakovaně ji uhodím do tváře, kdyby mi nehrozil postih, s chutí bych ji na místě zabila, ale za trest a vězení mi ta psychopatka nestojí, jen musím něco udělat, aby se mi trochu ulevilo, zvednu nohu a kopnu ji silně do stehna, druhý kopanec namířím na její bok a užívám si příjemný pocit, jak ji mohu ubližovat.

Ona si to zaslouží, za to co mi provádí a další kopnutí namířím na její žebra, "Emily co to děláš!", zarazí mne poděšeně Lucas, právě vchází do pokoje, neodpovím, jen si ji přestanu všímat, jdu zvednout ze země svou kabelku a otočím se k Lucasovi, "Pokud mám zůstat, ona musí pryč a hned!", jsem rozhodnuta na tom trvat, je to má podmínka. "Emily to není nutné, mezi mnou a Gretou nic není!", snaží se mne znovu o tom přesvědčit, povzdechnu si, on stále nic nepochopil, ale více toho už nesnesu, někdo z nás dvou je blázen a jsem si jista, že já to nejsem. Nechápe, že nechci mít tu ženskou ve své blízkosti, mohlo by to špatně dopadnout, doplatila bych na to já, tekla by má krev, "Své rozhodnutí nezměním!", trvám si na svém a Lucas se zachmuří.
Podezřele dlouho přemýšlí, ta bestie ho pořádně zpracovala, vsugerovala mu pocit, že za její život nese odpovědnost a tu utkvělou myšlenku, půjde těžko dostat z jeho hlavy, zabrat může jen léčba šokem, ale to mne nutí hrát vabank a to je nebezpečné, může se to obrátit proti mně, ale nemám jinou možnost. Přistoupím těsně k Lucasovi, zahledím se mu dlouze a výmluvně do očí, uchopím jeho ruku, položím si ji na ňadra a pomalu s ní sjíždím po svém těle až do klína a jeho dlaň tam pevně přitisknu a podržím. Lucas překvapením zadržel dech a rozevřel široce oči, "Dobře si to zapamatuj, je to naposledy, co se můžeš dotýkat mého těla!", odhodím jeho ruku bokem, nakloním se a políbím ho na rty. "To je polibek na rozloučenou!", vysvětluji, aby si uvědomil, co ztrácí, ale stále mlčí.

Nedá se nic dělat, musím své představení dohrát až do konce, bez jediného pohledu a dalších slov zamířím ke dveřím z bytu, ale ani to ho nedonutí jednat, nezbývá mi než stisknout kliku a vyjít na chodbu, dveře nechám otevřené a smiřuji se s tím, že Lucas mne nechá odejít. Prstem zmáčknu tlačítko na výtahu, ale nedočkám se ho, z bytu zazní mé jméno, Lucas vyběhne na chodbu, je rozrušený a neuvědomuje si, že je nahý, "Emily, vrať se!", naléhá, "Nějak to vyřeším.", slibuje. Táhne mne zpět do bytu, kapituloval, v duchu se těším z vítězství, sice jsem vyhrála jednu bitvu, ale mám v úmyslu vyhrát celou válku a tu bestii odehnat z Lucasova života i z jeho bytu, k mým střetům s Gretou dochází jen kvůli němu.
Dál se v myšlenkách nedostanu, cítím v Lucasově chování změnu, osloví mne rozechvělým hlasem, "Emily chci být jen s tebou, skrývají se v tobě všechny dary světa, které si muž u ženy může přát, jsem chycen v pasti tvé krásy.", jeho hlas sílí, nadechne se a pokračuje. "Miluji nade vše vůni tvého těla, tvou hebkou kůži a závoj dlouhých vlasů vonící po růžích.", zachvěji se, jsem z těch krásných slov v okouzlení, jeho oči mají podivný lesk a pevně mne k sobě tiskne, mám z toho zvláštní pocit. Lucas mi není lhostejný, i když ho nemiluji a netušila jsem, že má v sobě duši básníka a dál vzrušeně poslouchám, "Zbožňuji tvůj sladký dech a rudé rty rozhazující bílé perly úsměvů a tvůj kouzelný smích i vrásku na čele, když se rozzlobíš.", zhluboka se nadechne, ještě neskončil.

"Umřel bych pro ten pocit, rozechvělou tě držet v náručí a vidět naše těla jak se chvějí pod náporem vášní a jak uvíznu v hluboké propasti tvých očí, zapálila si v mém srdci věčný oheň lásky, stále plápolá a hoří, nikdy to neskončí!". Tím co říká je vzrušený, "Můj život ti patří na věky, dokud žiji a dýchám, nikdy tě neopustím, to ti z lásky slibuji!", tajím dech, v úžasu nemohu promluvit, bylo to nádherné, vzrušující i dojemné, možná jsou to úryvky z básní nebo prózy. Lucas je po Andrem, další muž, co si ženu namlouvá veršováním, Italové to mají asi v krvi, je to jejich tajná a velmi účinná zbraň na ženy, nemůžu se z okouzlení vydýchat a přemýšlím, jak myslel poslední slova, že mne nikdy neopustí.
Mám to snad brát jako slib, to by znamenalo, že Lucas si mne nárokuje, nejde mu jen o sex, z toho vzniknou další problémy, nenechá mně odejít, ale já s ním nemohu být, chci se vrátit k Andremu a Borisovi, je jedno v jakém pořadí, oba dva miluji, Lucas není pro mne milencem, jen přítelem. Vyvinu se z jeho náruče a odstoupím, nechci, aby se více vzrušil a usiloval znovu o sex, jeho vyznání mu nemohu oplatit, zahledím se mu pozorně do očí, "Lucasi, ty jsi úplný básník, bylo to moc krásné.", pochválím ho, celý se rozzáří. Cítím, že ke mně chová hluboké city, ale nedočká se jejich naplnění, rozhodnu se vrátit ho do tvrdé reality a dál trvat na svém, že ta ženská musí pryč, je to i v jeho zájmu, jen to zatím netuší, "Lucasi ubíhá čas, jak to s Gretou vyřešíš?", naléhám a tvář mu posmutní.

Změna tématu se mu nehodí a podle výrazu odhaduji, že stále neví, jak s Gretou naloží, zadržel mne a nasliboval mi hory a doly, ale jen proto, že mne nechtěl nechat odejít, budu ho muset k řešení dotlačit, "Už víš, jak ji dostaneš z bytu?", ale marně čekám na odpověď, jen mlčí a předstírá, že o tom přemýšlí. Nemíním jen tak čekat a jsem připravena na něj vyvíjet větší tlak, "Přiznej se, že to nevíš nebo to nechceš udělat!", zlobím se, "Potom nechápu, proč si mne volal zpátky!", vyčítavě na něj hledím, dochází mi trpělivost. Musím znovu vytáhnout svou nejsilnější kartu v této hře a bez zaváhání nebo dalších slov zamířím ke dveřím, "Emily počkej!", zavolá, snad si konečně uvědomil, že to nemůže odkládat, zastanu stát a pomalu se otočím, očekávám, co mi poví.
"Gretu nechám odvézt ihned z bytu.", slibuje, ze stolu popadne mobil a vyťuká číslo a poodejde až k oknu, s někým tiše a naléhavě hovoří, postupně zvyšuje hlas, zaslechnu, že se odvolává na něco, co pro někoho kdysi udělal, domýšlím se, že očekává protislužbu. Nakonec spokojeně hovor ukončí, tvář má uvolněnou, konečně vyřešil svůj velký problém a vítězně se na mne dívá, "O co jde Lucasi?", jsem zvědavá, ale nehodlá se podělit o podrobnosti, tváří se tajemně a jde do ložnice. Z jistých důvodů se mi za ním nechce, naštěstí se hned vrací, své nahé tělo pečlivě zahalil do županu, "Pověz mi, o co jde!", znepokojuje mne, že s tím dělá tajnosti a začnu naléhat, "Chci to vědět, aby to nebyl nesmysl!", obávám se, "No dovol!", ohradí se, ale nakonec mi vyhoví.

"Kamarád, si ji vezme k sobě!", krátce vysvětlí, ale takové řešení mi nevyhovuje, nezdá se mi jako konečné, ta mrcha se může kdykoliv vrátit, zvažuji to ze všech stran a znechuceně pozoruji, jak Lucas přistoupí ke Gretě, nazvedne ji víčko a zamračí se. Starostlivě prohodí, "Měla se už probrat.", je tím znepokojený, na rozdíl od něj bych uvítala, kdyby usnula na věky, "Asi jsem ji uhodl příliš silně.", obviňuje se, nemůžu se dívat na to, jak se o tu mrchu stará, je mi z toho divně. "Fabio ji musí prohlédnout, naštěstí je lékař.", s úlevou prohodí Lucas a jméno co vyslovil, mi málem způsobí infarkt, srdce se mi na okamžik zastavilo, to nemůže být pouhá shoda jmen, něco to jistě znamená a má význam pro můj život, cítím to a zařídil to sám osud.
Jednoho Fabia znám a rychle si připomenu seznámení s ním a jak mi po zjištění, že je lékař, hlavou projela obava, že při mé smůle budou s Lucasem z jedné nemocnice a můj instinkt mne opět nezklamal, znepokojeně přemýšlím, co řekne Fabio až mne uvidí u Lucase v bytě. A netuším, jak zareaguje Lucas, až zjistí, že se známe a že i Fabio se o mě uchází, jsou to kamarádi, o to je to horší, proč pořád můj život musí být tak zamotaný a připomenu si tichého Toma, zabydleného v oáze klidu. Možná jsem s ním měla zůstat a nepodlehnout Borisovi, můj život by byl jednodušší, ale je pozdě, Toma už nemiluji, jen bych se s ním nudila, není pro mě cesty zpátky, nezbývá mi nic jiného, než vyřešit jak bez úrazu zvládnout setkání s Fabiem, "Jdu na toaletu.", prohodím k Lucasovi.

Jak za mnou zaklapnou dveře, horečně hledám v kabelce mobil a rozechvěně vytočím číslo a netrpělivě čekám, až se ozve Fabiův hlas, "Emily řídím, nemůžu s tebou mluvit!", ale tím se nenechám odradit. "Okamžitě zastav, je to nutné!!!", vynucuji si jeho pozornost. "Počkej, zaparkuji.", chvíli nemluví a zaslechnu jen hluk rušné ulice a troubení aut, konečně se ozve, "Povídej, co se děje.", vyzvídá, je připravený mne vyslechnout, jen nevím jak začít, "Emily spěchám!", popohání mne. V časové tísni se přímo zeptám, "Jedeš za Lucasem?", zaslechnu, jak prudce polknul, "Jak to víš, ty ho znáš?", je tím překvapený, "Jsem v jeho bytě!", šokuji Fabia, "Ty s ním spíš!", zalapá po dechu, z jeho hlasu leze žárlivost na všechny strany.
"Ne, nespím s ním, i když on by chtěl!", rozhodnu se nic netajit, "Lucas je ten doktor, co před tebou ošetřoval Borise.", vysvětluji Fabiovi sled událostí a on si dává dohromady souvislosti, "To tebe mám odvést?", zeptá se a vnímám, že proti tomu nic nemá. "Ne, Lucas ti neřekl, o koho jde?", divím se, "Možná ji znáš, je to Lucasova bývalka.", Fabio se překvapeně odmlčí, "Greta, oni se rozešli, tak to má Lucas velký problém.", Fabio se zlomyslně zasměje, "Co tím myslíš?", vyzvídám, přesto, že to začínám tušit. "Jeden doktor, co s ním chodila, se musel odstěhovat z města, aby se jí zbavil!", tím mne Fabio nepřekvapil, odhadla jsem ji správně, mé obavy byly oprávněné, jde mi o život, ona se Lucase nikdy nevzdá, je to mnohem horší, než si dovedu představit.

Pokud dovolenou chci přežít, nesmím se nikdy více s Lucasem vidět, naštěstí o to moc nestojím, mám tak velkou naději, že více Gretu nepotkám a zůstanu naživu a Fabio má podobný názor, "Nechci s ní mít nic společného, ještě by se na mě pověsila.", vyleká se. "Emily ozvu se ti za chvíli, musím zavolat Lucasovi a tu službičku mu odmítnout!", Fabio je rozhodnutý, ale to se mi tak úplně nehodí, napadlo mne jiné řešení, "Fabio, klidně ho odmítni, ale později, napřed mi musíš s něčím pomoci!", žadoním. "O co jde?", podle jeho hlasu to nečekal, je tím zaskočený, "Potřebuji se dostat z Lucasova bytu, musíš mi pomoci!", vysvětluji naléhavě, "Ty nemůžeš odejít, drží tě násilím!", Fabio je rozhořčený. "Ne, o to nejde.", snažím se ho uklidnit.
"Přijeď k Lucasovi, předstírej, že se neznáme, odmítni Gretu a pod nějakou záminkou odjedu s tebou.", vysvětluji svůj plán, na řešení situaci měním názor, Lucase nemiluji a rozhodnu se vyklidit Gretě pole, možná mne nechá na pokoji, "Souhlasíš!", v duchu se modlím, aby řekl ano. "Moc se mi tam nechce!", Fabio dělá drahoty, "Ale mám pro tebe slabost, budu tam za chvíli!", podvolí se a vypne mobil, oddechnu si a rozhodnu se vrátit do pokoje, Lucas stojí jako socha naproti dveřím, opírá se o zeď a tváří se divně. "Byla jsi tam dlouho, není ti dobře?!", dělá si starosti, "Jsem zdravá, ale je mi zle, z toho co se tady děje!", naznačím svou nespokojenost, "Co tím myslíš?", jako vždy Lucas nic nechápe, výmluvně se podívám na Gretu, "Nesnáším, jak pečuješ o tu mrchu!", stěžuji si, "Nechci ji tady!", zvýším hlas, "Vydrž, Gretu odveze kamarád.", slibuje.

Zatvářím se, že tomu moc nevěřím, ale musím dál pokračovat ve své hře a dodat tomu na věrohodnosti, pochybovačně prohodím, "Vsadím se, že večer bude zpátky!", odhaduji, co by mohla Greta udělat, "Dnes ne, bude unavená.", Lucas se snaží odehnat mé obavy. Ale tím, že tak smířeně počítá s jejím návratem, mne znovu vytočí, "Nedomluvili jsme si, že se bude vracet!", hněvám se, "Pokud to dovolíš, odejdu!", Lucas ode mne dostává další ultimatum, dnes už podruhé, jsem vážně tím vším unavena i když už vím, že to bude jinak a Greta v bytě zůstane. Budu to já, kdo velmi rád a dobrovolně odejde, ale zatím ve sporu musím kvůli zdání pokračovat, "Neumíš se jí razně zbavit, jsi slaboch!", uvědomím si, že na něj křičím, Lucas je tím dotčený a stáhne obočí.
Dohadování o Gretu mu nedělá dobře, všimnu si, že je bledý jako stěna a klesne do křesla, hlavu si drží v dlaních a kývá se dopředu a dozadu, "Co je ti?", polekám se, "Strašně mě rozbolela hlava.", naříká, vyděsím se, zapomněla jsem, že ho pustili dnes z nemocnice a měl by hodně odpočívat. "To je od zranění?", rozběhnu se k němu, "Ne, potřebuji klid, musím si od tebe odpočinout.", snaží se to obrátit v žert, ale jsem tím dotčena, vím, že jsem na něj tlačila, ale musela jsem se postarat o své zájmy a bezpečí, Lucas si za to může sám, tu zatracenou Gretu neměl zvát do svého bytu. Nic by se nestalo a Lucasovi by se nepřitížilo, musím ho více šetřit, s lítostí se na něj dívám, ta mrcha ho postupně zničí, vysaje ho jako pavouk mouchu chycenou v pavučině, ale pokud se sám nechce změnit, není mu pomoci, "Mám ti donést vodu, chceš se napít?", zeptám se.

Než Lucas odpoví, rozezní se zvonek, "To je Fabio, běž otevřít!", Lucas trochu ožil, oddechnu si, nebudu na vše sama, odemknu dveře a položím si prst na rty, pro Fabia je to připomenutí, že se jako neznáme, Fabio se nádherně usměje, mezi rty mu září bílé zuby. Je to krásný, působivý a svůdný chlap, typický Italský hřebec a při každém pohybu, rozletí se mu kolem hlavy jeho polodlouhé tmavé vlasy, je jižní typ s vášnivou krví a spalujícím pohledem tmavých očí. Je poznat, že tráví hodně času na slunci, má bronzovou kůži, voní mořem, je na něj úchvatný pohled a přišel právě včas, "Lucasovi není dobře, cítí se velmi špatně!", informuji ho, přikývne, ale nijak ho to nevzruší, dál zůstává klidný a jen se rozhlédne kolem sebe, všimne si Grety, ale zamíří ke křeslu s Lucasem.
Pozoruji, jak ho poplácá přátelsky po rameni, "Jak je ti.", vyzvídá a navzájem si pološeptem něco vypráví, "Emily, přines můj lékařský kufřík, je u dveří." požádá Lucas, "Budeme v ložnici!", zavolá Fabio a nemám z toho dobrý pocit, Lucasovi je až tak zle, že musí do postele a dostane léky. Dělá mi to starosti, rychle běžím pro kufřík a donesu ho k posteli, posadím se a sleduji jak mu Fabio měří tlak, připraví injekci a Lucasovi jehlu zabodne do svalu, Lucas si svlékne župan a vklouzne pod deku, "Jsme domluveni?!", ubezpečuje se, asi jde o Gretu. Fabio přikývne, "Jistě, zůstaň ležet a pořádně si odpočiň, o vše se postarám.", snaží se Lucase uklidnit a odchází zpět do pokoje, kývne na mě, chce, abych ho následovala, nakloním se k Lucasovi, pohladím ho po tváři, "Budu vedle.", řeknu tiše.

Věnuji mu poslední pohled a odejdu z ložnice, Fabio je skloněný nad Gretou svítí ji do očí, hlavu ji prohmatá a proklepe, "Je v pořádku, brzy se probudí, můžeme vypadnout.", prohlásí vesele, zaraženě se na něj podívám, "Co bude s Lucasem?", dělám si starosti. S úsměvem odpoví, "Je v pohodě.", prohlásí s jistotou, "Neví o tom, ale dal jsem mu i něco na spaní, probudí se až ráno.", řekne lehkomyslně, "A bude tu mít Gretu, ta si ho ohlídá, spolu jim bude dobře.", ušklíbne se potměšile. "Emily, pojď se mnou, užijeme si hezký večer!", natáhne ke mně ruku, "Kam chceš jít?", zeptám se zvědavě, "Je podvečer, ukážu ti něco opravdu krásného!", slibuje, "Bude to překvapení.", řekne záhadně, usměje se a vypadá nádherně, ale mlčet nevydrží.
Zatím co vypráví, okouzleně ho pozoruji, "To místo znají jen místní a je tam vidět nejkrásnější západ slunce.", mluví nadšeně a celý září, rychle jeho nabídku zvažuji, s Gretou tady zůstat nechci, ale přesto váhavě vložím ruku do jeho dlaně, mám neodbytný pocit, že to nemám dělat, Fabio je živel, těžko ho lze zkrotit. Není z mužů, které jde lehce odbýt, je horkokrevný a odmítání ho neodradí, tuším potíže, jen mi chybí vůle se vzepřít, podvědomě toužím být co nejdále od tohoto bytu a je mi jedno s kým, jsem rozhodnuta odtud vypadnout. Nechám se Fabiem odvést na chodbu, zaklapnutí dveří vnímám jako ukončení vyčerpávající anabáze s Lucasem a Gretou, ve výtahu si uvědomím, jak moc jsem z nich vysílena, potřebuji se uvolnit a rozptýlit, přijít na jiné myšlenky, na to je Fabio ten pravý a následuji ho až ke dveřím jeho auta.

Otevře je dokořán, "Nastup si.", vyzve mě, usadím se a urovnám si šaty, kabelku si nechám na rameni a sleduji jak Fabio, téměř tanečním krokem obejde vůz, je plný energie, auto se pod jeho váhou zhoupne a zapíná si pás, naštěstí mne k tomu nenutí, není tak dbalý zákonů a nařízení jako Andre. Fabio je vždy nad věcí a dělá si vše podle sebe, to se mi na mužích líbí i Boris je takový a povzdechnu si, připomenutí Borise mne rozesmutní, měla bych být s ním a ne sedět v autě s vášnivým a nevyzpytatelným Italem. Prožívat nejistotu a netušit co mne s ním čeká, co si vše dovolí, nemám možnost odhadnout, jak se bude chovat, docela mě to zneklidňuje a znovu si povzdechnu, Fabio se ke mně natočí, "Co znamená to vzdychání, něco tím naznačuješ?", vyzvídá.
"Nejsi se mnou ráda?", pátravě se na mne zadívá, zaváhám, je těžké najít správnou odpověď a rozhodnu se jen přikývnout, že s ním ráda jsem a přidám pár slov navíc, abych vysvětlila své vzdychání, "Jen jsem unavena.", ale i to Fabia potěší, "Tam kam tě odvezu, si odpočineš.", slibuje a široce se usměje. "Nečekal jsem, že tento den tak nádherně skončí!", pronese významně a zmocní se mé ruky, přitiskne k ní rty a jeho uhrančivé oči se noří do mých, "Jsi ještě krásnější, než v den, kdy jsme se poznali.", lichotí mi a volant drží v jedné ruce. "Dávej pozor!", vykřiknu varovně, Fabio ztratil kontrolu nad svým vozem, málem jsme vrazili do auta před námi, "Prosím, věnuj se řízení!", požádám, právě vjíždíme na dálnici vedoucí kolem pobřeží a je na ní velký provoz.

Moře není vidět, je skryté za hustou zelení vzrostlých stromů a vysokých hustých keřů a Fabio šlápl na plyn, jede jak blázen, stále zrychluje, zašmátrám vedle sebe a zapnu si pro jistotu pás, ale nečekaně sjedeme z dálnice na zaprášenou cestu, ztrácí se postupně pod nánosy písku. Jedeme dál s mírného kopce a zeleň vystřídá nažloutlá tráva, přežívající v písku, už mi nic nebrání v pohledu na třpytící se mořskou hladinu a Fabio zastaví, vystoupí a svižně oběhne auto, otevře dveře na mé straně, zacítím vůni a zaslechnu šumění moře. Uvědomím si, že zatím z těch několika dnů, jsem na pláži strávila jen první den, v ostatní dny se zaplétám s různými muži a řeším problémy, které do mého života přinášejí a zatoužím být jako při svém příjezdu stejně bezstarostná.
Vyvalovat se u moře a jen si užívat slunce a dovolenou, moc si to přeji, ale s Fabiem po boku jsem zase v dalších nesnázích a čekatelkou na další problémy, mám pocit, že on můj život ještě více zkomplikuje a toho bych se chtěla uchránit, už tak mi vše přerůstá přes hlavu. Rozepnu si pás, ale začnu otálet, nechce se mi vystoupit z auta, "Emily nezdržuj!", vybízí mne ke spěchu, zadoufám, že Fabiovi jde pouze o pohled na západ slunce, i když mám o tom pochybnosti, pochází odtud a musí tu podívanou dávno znát z paměti. "Vystup!", Fabio je mým otálením podrážděný, ale dává si pozor, aby nezvýšil hlas, stále váhám a obávám se toho, o co může usilovat, navíc jsem jeho dlužníkem, jen si nemohu vzpomenout, co jsem mu slíbila za léčení Borise, z mé hlavy to úplně vytlačily další události, sliby rozdávám lehkomyslně, nemíním je plnit a tak si je často nepamatuji.

"Fabio měla jsem náročný den!", oznámím, "Na západ slunce se podívám z auta a potom mne hned odvezeš do penzionu.", je to velmi praktické řešení, ale můj návrh u Fabia nevyvolal nadšení, "To myslíš vážně?!", zeptá se nevěřícně, ubezpečím ho, že ano. Ale Fabio to vnímá jinak, "Questa è la cosa più stupida che ho sentito!", ulevuje si ve své mateřštině, "Co si to dovoluješ!", rázně se ohradím, ve znalosti italštiny jsem sice o moc nepokročila, ale slovo "stupida", mi význam věty napoví. "Je to hloupý nápad!", trvá si na svém Fabio a dá se do vysvětlování, jak je nutné se připravit na zhlédnutí tohoto divu světa, ale dojem to na mne neudělá, západ slunce je vidět v každé zemi, sice to může být různé, ale stejně nechápu, co je na tom tak úchvatného.
"Už to začíná, dělej!", mávne rukou ke sluneční kouli klesající k horizontu, barví moře i oblohu na červeno a Fabio nemíní čekat, nakloní se, pevně mne uchopí a vytáhne z auta, přehodí si mne přes rameno a vykročí pěšinkou v trávě k úzkému písečnému pruhu. Nese mne jak pytel brambor, "Fabio pusť mne!", křičím opakovaně a plácám ho vší silou dlaněmi tam, kam až dosáhnu a to jsou jeho pevné půlky, mužské zadky jsou velmi sexy i vzrušující a k tomu to působení se musí ještě připočítat i ta jejich chlouba vpředu. To je ta pověstná třešnička na dortu a dohromady z obou stran, je to skvělá kombinace jejich omamné přitažlivosti, jak na pohled, tak i na chuť, Bože, musím s tím přestat, začínám mít nebezpečné myšlenky, zmlknu a Fabio mne složí do písku, sedne si za mě, přitáhne si mne na klín a opře o svou hruď.

Zhluboka se nadechnu, chci zase protestovat a jako by to tušil, přitiskne mi dlaň na ústa, "Mlč a dívej se!", zašeptá, poslechnu a považuji za úplně zbytečné bránit se jeho polibkům, stejně by nepřestal, klade je na mou šíji a odhrnuje mi vlasy. "Emily krásně voníš.", pokračuje ve svádění, "Je v tobě něco, co každého muže vzruší.", zase mi lichotí, něco ode mne bude chtít, "Natáhni ruku, uděláme si srdíčko.", vyzve mne, že by byl až tak romantický, to se mi nezdá, něco tím sleduje, chce mi zamotat hlavu, ale poslechnu. Nechci ho popudit, při jeho povaze každý odpor ho donutí ještě více se snažit nebo dokonce přitvrdit a tak naše ruce stvoří symbol lásky a dívání na slunce přes otvor vytvořený prsty působí magicky, ale bez toho bych se obešla a raději tu nebyla, obávám se oprávněně dalšího Fabiova milostného snažení i nátlaku, je to nevyhnutelné.
Snažím se vstát z jeho klínu, ale ze zadu mě obejme pod ňadry a zadrží, "Svlékni se, vykoupeme se v rudém moři!", láká mne, tím asi myslí červené odlesky slunce na hladině, ale koupat se nechci, mohla bych se utopit, "Nemám plavky!" vymlouvám se. "Nikdo tu není, můžeš si nechat kalhotky!", má po ruce řešení, v jednom má pravdu, jsme tu sami, tohle pusté místo pod dálnicí není lákadlem pro turisty, ale hlavním problémem je, že nemám žádné spodní prádlo, "To nejde, jsem na ostro!", oznámím a Fabio se vzrušeně nadechne. "To nevadí, můžeme být nazí!", raduje se, vstane a začne se svlékat, "Dělej!", pohání mě, "Nebo se stydíš, jsem lékař!", neopomene to připomenout a nechápu proč, jako kdyby doktor nebyl chlap, co má své touhy a nestydím se, nemám zač, ale nehodlám mu to vysvětlovat, "Neumím plavat!", přiznám se.

Doufám, že je konec s nápadem na koupání, Fabio se zatváří překvapeně, "Co to na mě zkoušíš?!", nevěří mi, považuje to za výmluvu, ale je to pravda, jen ho nemíním o tom přesvědčovat, hlavně chci odtud pryč, silně vnímám jeho nebezpečné rozpoložení. "Fabio, odvez mě do penzionu.", důrazně požádám, "Ne!", řekne krátce, má jiné plány a prosit ho nebudu, "Jak myslíš, půjdu si stopnout auto!", rozhodnu se obejít bez jeho pomoci a vydám se k cestě. Úplně nahý prudce za mnou vyrazí a vím proč, je nadržený, zachrání mne jenom útěk, rozběhnu se, ale střevíčky se mi boří do písku a špatně se mi utíká, neuniknu mu, nemám žádnou šanci a lituji, že jsem vůbec kdy vlezla do jeho vozu a odjela s ním do těchto pustých míst, ale je pozdě a pocítím silný nával strachu, obávám se nejhoršího, Fabio bude k nezastavení.
Přestane se ovládat a to, že mne pronásleduje, v něm spustí pradávné pudy z doby, kdy muži unášeli ženy a násilím se jich zmocňovali, v mužích jsou stále hluboko skryté, ale v takové situaci, jako je tato, se probudí, muži je nezvládají a Fabio se proměnil v lovce, já jsem jeho kořist. V jeho mozku zaplaveném hormony vzplane touha mne ulovit a naložit se mnou podle svého uvážení a právě mne dohání, zaslechnu za sebou jeho dech a dusot nohou, srazí mne do písku, otočí na záda a zaklekne, "Nemůžeš stopovat, někdo tě znásilní!", vykřikne zadýchaně. Chrání mne před jinými muži, aby sám se mohl mě zmocnit, v očích mu plápolá touha, koleny mne nutí roztáhnout nohy, vyhrnuje mi šaty a odstrkuje mé bránící se ruce, "Fabio přestaň!", snažím se ho zastavit, je to marné, hledí mi upřeně do očí, vzrušeně dýchá, nalehne na mne a prudce do mne vnikne.

Konec 26. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 30. března 2017 v 19:11 | Reagovat

Konečně :-)
Opravdu dost povedené. Četlo se to krásně. Máš můj obdiv já bych to tak napsat nezvládla :D
Těším se na další část .)

2 Marta Marta | 30. března 2017 v 19:23 | Reagovat

Moc hezký se to čte :-)  už se těším na    další  díl :-)   já tu  Emily nějak pořád  nechápu :-?

3 murielana murielana | Web | 30. března 2017 v 19:45 | Reagovat

Páni je to super, zas geniálně napsaný! Chudák Lucas, Emily ho převezla. Fabio se nedal je buldozer. Složil Emily asi ju ojede! Sem zvědavá co mezi nimi bude, nedočkám se pokračování ;-)

4 sugr sugr | E-mail | Web | 30. března 2017 v 19:59 | Reagovat

Muži na sex myslí každé tři minuty?
Páne jo, kde žijí takoví muži? :D
I když ti ve věku do 25 let zřejmě ano! :-)
Jinak tvůj román má grády, to je ale divočina. ;-)

5 Deana Deana | 30. března 2017 v 23:36 | Reagovat

Perfektné, čekanie sa oplatilo. Neviem či Emily závidiet'. Bez mužov je zle a s vel'a mužmi je peklo. Neviem sa dočkat' čo bude d'alej, som zvedavá čo urobí Fabio, či ju znásilni [:tired:]  ;-)

6 Elis Elis | Web | 31. března 2017 v 0:40 | Reagovat

[1]: Konečně, sama jsem ráda, že je pokračování už na blogu, tento měsíc byl složitější a pořád se objevovaly nečekaná zdržení... moc děkuji, snažím se, aby se příběh dobře četl, měl spád a vtáhl čtenáře do děje a nebyly tam nudná místa...

7 Elis Elis | Web | 31. března 2017 v 0:53 | Reagovat

[2]: Děkuji, to jsem ráda, že se to hezky čte, to je při psaní můj cíl, snad pokračování stihnu dříve... Emily to má těžké, patří k ženám na které se lepí muži jak mouchy na mucholapku a působí ji to dost problémů, musí se v tom pohybovat opatrně a muže odmítat takovým způsoben, aby nezranila jejich ego... u hodně mužů se při odmítnutí často láska změní v nenávist a ženu se snaží zničit, nebo ji ublížit a tomu se chce Emily chce vyhnout a mezi muži našlapuje opatrně, je předvídavá...

8 Elis Elis | Web | 31. března 2017 v 1:04 | Reagovat

[3]: Díky, za to "geniální", snažím se, aby to tak bylo... Lucas není vyloženě chudák, hřeje se v blízkosti Emily docela často...  že je Fabio buldozer, je výstižné, na konci tohoto dílu přivedl Emily do kritické situace...

9 Elis Elis | Web | 31. března 2017 v 1:21 | Reagovat

[4]: To je pravda, potvrdil to výzkum, všichni muži během dne, co tři minuty myslí na sex bez rozdílu věku a tito muži jsou kolem nás, ale většinou to nedávají najevo, protože jsou zastrašeni emancipovanými blbkami, které každý projev muže, i naprosto nevinný, označí za sexuální obtěžovaní a muži nestojí o problémy a tak se moc neprojevují... proto tolik žen nemůže najít partnery, muži je mají obavu oslovit a za to můžou zblblé feministky, i tady platí čeho je moc, toho je příliš...
Děkuji, život musí mít grady a snažím se to dát i do příběhu, prožívat divočinu je žádoucí, není nic horšího než nuda, ať v románě nebo v životě...

10 Elis Elis | Web | 31. března 2017 v 1:33 | Reagovat

[5]: Velké díky a čekalo se na pokračování déle, nebyl čas, pořád se něco dělo a psaní se nedá uspěchat, musí u toho být zvláštní rozpoložení, říká se tomu múza, bez toho nemá cenu psát, nemá to "šťávu"... s tím souhlasím bez mužů je ženám zle, je důležité mít muže, ženy co nemají kvůli kariéře čas na vztahy, později zapláčou v samotě nad svým zmrveným životem, ale už bude pozdě...
na to co dál udělá Fabio si musíme počkat do dalšího pokračování...

11 Joina Joina | Web | 31. března 2017 v 12:17 | Reagovat

Ejhle nový díl :)
Dneska mi začíná víkendový románek, tak tohle byl celý díl pro mě :)
Moc ráda jsem si ho četla. I když některé pasáže byli ehm. Ale super. Mám nějak z toho skvělou náladu. :)

12 Káčč Káčč | Web | 31. března 2017 v 14:07 | Reagovat

Další super část :) Už se těším na další :) Jsem hodně napjatá :D

13 Maya Maya | 31. března 2017 v 15:27 | Reagovat

Stašně ráda čtu jednotlivé části příběhu ve vlaku, má to ještě kouzelnější atmosféru děje. Děkuji moc a vše chce svůj čas :)

14 Magicmax Magicmax | 31. března 2017 v 18:14 | Reagovat

Padali kalhotky. X. Kalhotkopad 2017 :D

15 Pax Pax | 1. dubna 2017 v 1:35 | Reagovat

Proplétání se mezi muži může být nebezpečné, ale život musí mít grády a o tom to je,...skvělé ;-)

16 Vera Vera | 1. dubna 2017 v 10:31 | Reagovat

Wau strhující děj. Elis je to boží, rychle sem s pokračováním ;-)

17 Elis Elis | Web | 1. dubna 2017 v 10:31 | Reagovat

[11]: Tento díl se rodil v bolestech, nebyl čas a navíc mi vzdorovala múza, věčně byla pryč, napsala jsem bez ni dvě verze a nebylo to ono, ty sem bez milosti smazala bez ohledu na to kolik času mě to stálo, bez múzy se nedá psát, něco tomu chybí, naštěstí se múza umoudřila a vrátila se... těší mne že máš z toho skvělou náladu, děkuji a přeji ti krásný víkendový románek, hezky si ho užij...

18 Elis Elis | Web | 1. dubna 2017 v 10:36 | Reagovat

[12]: Moc děkuji a doufám, že tě nebudu dlouho napínat a pokračování bude brzy...

19 Elis Elis | Web | 1. dubna 2017 v 10:44 | Reagovat

[14]: Jak padají kalhotky, to je ráj pro muže...

20 Elis Elis | Web | 1. dubna 2017 v 10:50 | Reagovat

[15]: Pax děkuji, máš pravdu, proplétání mezi muži je nebezpečné, je to jak na honu, mnoho střelců je zajícova smrt a mnoho mužů je pro ženu hru na ostří nože a kdykoliv se může něco stát...

21 Calistka Calistka | Web | 1. dubna 2017 v 17:08 | Reagovat

Perfektní jako vždy!

Moc děkuji za krásný komentář, jsem velmi ráda, že se ti recenze líbila a byla ti užitečná :)

22 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 2. dubna 2017 v 7:57 | Reagovat

Prima čtení k mé ranní kávě. Emily to má čím dál komplikovanější a napínavější :-)

23 Šéfka Šéfka | 2. dubna 2017 v 11:13 | Reagovat

Opět napínavé dech beroucí čtení. Emily má rozehranou složitou hru a s muži si za
hrává. Horkokrevný Fabio to nezvládá a šel tvrdě do akce.

24 Šéfka Šéfka | 2. dubna 2017 v 11:17 | Reagovat

Omlouvám se za mezeru ve větě,  píšu z mobilu.

25 Marie Marie | Web | 2. dubna 2017 v 13:21 | Reagovat

A zase ten konec :O

26 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 2. dubna 2017 v 18:37 | Reagovat

♥ dokonalá čas Elis! Píšeš úžasne! (Ale to ti tu píšem skoro stále a skoro každý, ale nemôžem si to odpustiť). Až dnes som sa k časti dostala a som nesmierne rada, že som mala časť si to prečítať. Naprosto dokonalé. Čítala som to jedným dychom a napätalo čakala aká bude dalšia veta. Koniec bol mega a teším sa, ako sa to dalej vyvinie

27 Vendy Vendy | Web | 2. dubna 2017 v 19:27 | Reagovat

Emily má opravdu neskutečně pestrou dovolenou. Přemýšlím, že jestli z tohoto otěhotní, bude muset udělat testíky, kdo z nich je vlastně otcem... Rozesmála mě Fabiova péče o to, aby ji někdo neznásilnil. Pod svícnem největší tma... :-?  ;-)  :-)

28 Vendy Vendy | Web | 2. dubna 2017 v 19:28 | Reagovat

Dodatečně - opravdu poutavé, četla jsem jedním dechem!

29 Alka Alka | E-mail | 2. dubna 2017 v 22:32 | Reagovat

WOW vzrušující díl, nemohu se dočkat pokračování, Fabio se neovládá a sex si vynucuje, co z toho bude [:tired:] ;-)

30 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 0:51 | Reagovat

[16]: Moc děkuji... na pokračování  potřebuji trochu času, psaní dá zabrat...

31 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 0:53 | Reagovat

[21]: Děkuji... tvá recenze mě zaujala...

32 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 0:55 | Reagovat

[22]: Děkuji, při kávičce se dobře čte... je to tak Emily to má pořádně komplikované...

33 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 1:01 | Reagovat

[23]: Velmi děkuji... je to tak Emily rozehrála nebezpečnou partii s Fabiem a nemusí na něj stačit...

34 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 1:06 | Reagovat

[24]: Nic se neděje, to nevadí, dotykové klávesnici jsou na nic, nepoužívám je...

35 Becca Becca | 3. dubna 2017 v 1:07 | Reagovat

Elis klobouk dolů perfektně napsaný díl. Jak to skončí?

36 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 1:09 | Reagovat

[25]: Konce jsou v jednotlivých dílech příběhu důležité, protože dají základ pro začátek dalšího dílu...

37 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 1:19 | Reagovat

[26]: Moc děkuji za pochvalu, opravdu mě to potěší, když vím, že to co napíši se vám líbí, nakopneme mě to k dalšími psaní, potřebuji od svých čtenářů zpětnou vazbu... je to náročné psaní, takový dlouhý příběh s mnoha postavami, s jejich psychologií a složitým dějem není jednoduché psát... mám málo času a někdy v kritické situaci mám chuť s příběhem skončit, ale právě to, že se vám příběh líbí, že čekáte na pokračování mě donutí psát dál díky vašim komentářům...

38 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 1:25 | Reagovat

[27]: To tedy má, na dovolenou se těšila a vůbec ji nenapadlo, co kromě problému s Borisem, bude zažívat... těhotenství je ve hře, muži si v návalu vášní nedávají pozor a Emily nepoužívá antikoncepci a tak že to není vyloučené... to mě také připadá zábavné, jak ji Fabio chrání před tím, co nakonec udělá sám...

39 murielana murielana | Web | 3. dubna 2017 v 16:26 | Reagovat

Páni, čtu si to poněkolikatý a je to čím dál lepší! Elis chce to pokračování ;-)

40 Lucka Lucka | 3. dubna 2017 v 16:56 | Reagovat

Čau čau Elis poutavě napsaná kapitolka, konec je super [:tired:]

41 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 19:55 | Reagovat

Ahoj Elis, tak já to nečetla několikrát, ale dvakrát!!!!Moc se mi to líbilo.Jsi šikulka moc děkuji a příště méně zajímavé, chááá protože u Tebe prosedím hodiny. Velká pochvala Elis ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

42 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 21:17 | Reagovat

[28]: Děkuji,  přečíst celou kapitolu jedním dechem, to je pro mě ta největší pochvala...

43 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 21:38 | Reagovat

[29]: Díky, vzrušení dělá život zajímavější, i když po vzrušení s Fabiova chovaní, Emily určitě netouží...

44 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 21:46 | Reagovat

[35]: Moc děkuji... otázkou, jak to skončí, myslíš co bude mít Emily s Fabiem nebo celý příběh, obojí nemohu prozradit, ale ohledně Fabia se to dozvíme brzy, v dalším pokračování...

45 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 21:50 | Reagovat

[39]: To je fajn, dělám to samé, oblíbené knihy nebo i tyto kapitoly si také pročítám opakovaně, to si člověk lépe všechno uvědomí do detailu...

46 jana jana | 3. dubna 2017 v 22:00 | Reagovat

Je to napínavé a vzrušující, kdy bude další čast ;-)

47 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 23:10 | Reagovat

[40]: Děkuji... konec je vzrušující a stejně vzrušující bude i začátek pokračování...

48 Elis Elis | Web | 3. dubna 2017 v 23:17 | Reagovat

[41]: Ahoj, tak to mě těší a jsem ráda, že se ti pokračování příběhu líbilo...příště to bude ještě více zajímavější, aby si měla co číst a zdržela se na blogu... ještě jednou děkuji...

49 kelly145 kelly145 | Web | 4. dubna 2017 v 10:48 | Reagovat

No konečne! Takto ma mučiť! Ale stojí to za to

50 Zdena Zdena | 4. dubna 2017 v 16:21 | Reagovat

Paráááda Elis napsalas perfektní díl!!! Počítala sem s jiným dějem s milkou Grétou :-( vzalo to jinej skvělej směr a konec je povedenej, dočetla sem s otevřenou hubou!!! Hod' sebou a piš rychlej pokráčko!!!!!!!!! [:tired:]  ;-)  :-)

51 Elis Elis | Web | 5. dubna 2017 v 22:29 | Reagovat

[49]: Konečně, trochu to vázlo, budu se snažit polepšit a jsem ráda že čekání za to stálo, děkuji...

52 Elis Elis | Web | 5. dubna 2017 v 22:41 | Reagovat

[50]: Zdeni díky... děj předcházejícího dílu dával více možností s Gretou, co by rušivého elementu v životě Emily... to s otevřenou pusou asi souvisí s chováním Fabia, to bylo dost nečekané, ale takový je život... s pokračováním se budu snažit pospíšit si...

53 Miloš Miloš | Web | 5. dubna 2017 v 23:35 | Reagovat

Z jedné náruče do druhé a všichni chtějí jen sex. Nemají to hezké ženy na světě jednoduché. Jsou jak lovná zvěř :-).
Ten doktor se ale nemá k "odklizení" své milenky, zřejmě si říká, že lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

54 Zdena Zdena | 6. dubna 2017 v 23:58 | Reagovat

[52]: Ty Elis dumám nad příběhem, je parááádně napsaný a sedí to k sobě! To nejde vymyslet to musí bejt prožitý [:tired:] jak to je? Dřív si cosi naznačovala, je to z tvý dovolený? [:tired:]  ;-)  ;-)

55 Zdena Zdena | 7. dubna 2017 v 0:07 | Reagovat

[53]:  To si odhad, mužský chtěj furt to jedno!!!! :-D Doktor je divnej, to si trefil, Grétu si drží v záloze hajzlík!!!!! O_O :-P ;-)

56 S-hejvi S-hejvi | Web | 7. dubna 2017 v 10:49 | Reagovat

Dlouho jsem tvé příběhy nečetla, ale tenhle je opět povedený!! Napínavé, přečtené na jeden dech! :)

57 Natty Natty | Web | 8. dubna 2017 v 7:36 | Reagovat

:-D  :-D Poslední věta je jako ze života. ;-) Opět chválím a těším se na další příběh. ;-)Pěkný víkend.

58 Muriel Muriel | Web | 8. dubna 2017 v 22:31 | Reagovat

[54]: Páni, napadlo mi to samé. Elis přiznej se! Zavidím, chci to zažít ;-)

59 Elis Elis | Web | 9. dubna 2017 v 21:59 | Reagovat

[53]: Miloši, je vidět, že víš, co muži od žen chtějí a že nás loví v jednom kuse...  s Lucasem to tak bude, možná si říká jak Emily skončí dovolená odjede a Greta se mi zase bude hodit...

60 Elis Elis | Web | 9. dubna 2017 v 22:05 | Reagovat

[54]:Zdeni samozřejmě, že máš pravdu v tom, že lépe se píše o tom co člověk sám prožil... něco jsem naznačovala, ale více to nechci rozvádět, to není důležité, hlavně že se vám příběh líbí a zaujal vás jeho děj...

61 Simča Simča | 9. dubna 2017 v 22:05 | Reagovat

Perfektní, přečtený jedním dechem [:tired:] příběh má grády! To sem zvědavá koho si Emily, má to zašmodrchaný. ;-)

62 Elis Elis | Web | 9. dubna 2017 v 22:08 | Reagovat

[56]: Všimla jsem si, že ses někde toulala... děkuji, jsem ráda že tě díl oslovil...

63 Elis Elis | Web | 9. dubna 2017 v 22:10 | Reagovat

[57]: Přesně tak, to se často stává... moc děkuji za pochvalu a doufám, že jsi měla pěkný víkend...

64 Elis Elis | Web | 9. dubna 2017 v 22:14 | Reagovat

[58]: Vy jste jak detektivové, nebuďte zvědavé, já z jistých důvodů to nechci příliš rozvádět, nějaké náznaky jsem dávala v prvních dílech... závidět nemusíš, to zažít není problém, chlapů je všude plno...

65 Jane from Dreamland Jane from Dreamland | Web | 10. dubna 2017 v 16:48 | Reagovat

Jsem moc ráda že se ti líbí :-) .

66 Šéfka Šéfka | 11. dubna 2017 v 18:27 | Reagovat

Elis dala jsem adresu vašeho blogu svým známým, snad to není na závadu. Všechny příběh nadchnul a staly se zapálenými čtenáři.

67 Muriel Muriel | Web | 13. dubna 2017 v 18:14 | Reagovat

Elis přeji veselé velikonoce :-)

68 TaŠa TaŠa | 14. dubna 2017 v 13:50 | Reagovat

Opět super. Jsem napnuta jak z toho Emily vybruslí, těším se na nový díl :)

69 Elis Elis | Web | 14. dubna 2017 v 16:29 | Reagovat

[65]: Je to fajn...

70 Elis Elis | Web | 14. dubna 2017 v 16:37 | Reagovat

[66]: Ne, to mi nevadí, že si chodí příběh číst a jsem ráda, že tvým známým se příběh líbí a zaujal je...

71 Elis Elis | Web | 14. dubna 2017 v 16:38 | Reagovat

[67]: Díky i tobě přeji veselé Velikonoce...

72 Ami Ami | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 16:43 | Reagovat

Tak to bol masaker. :O :D Vydarené!

73 Elis Elis | Web | 14. dubna 2017 v 16:43 | Reagovat

[68]: Děkuji, to je správná otázka, Emily  dal zabrat dost Lucas s Gretou a na konec se neovládl Fabio a to moc způsobů, jak takového rozjetého muže zvládnout není, jedině mu přiložit pistoli k hlavě...

74 Elis Elis | Web | 14. dubna 2017 v 17:05 | Reagovat

[72]: Moc děkuji, je to tak, tento díl násilím začínal a násilím končil a těžko říct, které násilí je pro Emily horší...

75 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 14. dubna 2017 v 20:52 | Reagovat

krásne :)

peknú Veľkú noc :-)

76 Karinlife Karinlife | Web | 15. dubna 2017 v 4:38 | Reagovat

Jsi vážně uzasna spisovatelka! Miluji tvé psani.

77 Verča Verča | 16. dubna 2017 v 14:43 | Reagovat

Píšeš fantasticky, jsem zvědavá jak Emily zvládne Fabia nezvládajícího chtíč ;-)

78 S-hejvi S-hejvi | Web | 17. dubna 2017 v 16:05 | Reagovat

Dokonalé pokračování! :))

79 Elis Elis | Web | 17. dubna 2017 v 20:05 | Reagovat

[75]: Děkuji...
Doufám, že sis Velkou noc pěkně užila...

80 Elis Elis | Web | 17. dubna 2017 v 20:07 | Reagovat

[76]: Velmi děkuji za pochvalu a jsem opravdu moc ráda, že tě mé psaní oslovilo...

81 Elis Elis | Web | 17. dubna 2017 v 20:12 | Reagovat

[77]: Moc děkuji a na to, jak to Emily zvládne s Fabiem se dozvíme v dalším pokračování...

82 Elis Elis | Web | 17. dubna 2017 v 20:13 | Reagovat

[78]: Děkuji, potěšila si mě...

83 Zdena Zdena | 17. dubna 2017 v 21:30 | Reagovat

[60]: Nedělej drahoty! Nemusíš nic rozpitvávat :-P stačí jo nebo ne!!! :-P  ;-)  ;-)

84 Zdena Zdena | 17. dubna 2017 v 21:34 | Reagovat

Elis co svátky? Dobrý, dostalas na prdel? :-P  :-P  :D

85 pavel pavel | Web | 20. dubna 2017 v 16:58 | Reagovat

Dohnal ji, ale bez pomlázky? :-)

86 Elis Elis | Web | 22. dubna 2017 v 16:06 | Reagovat

[83]: Zdeni nedělám drahoty, ale nemusíš všechno vědět, i nevědění má své kouzlo...

87 Elis Elis | Web | 22. dubna 2017 v 16:10 | Reagovat

[84]: To víš že ano, ale ne tatarem, muži mají od přírody i jiné a mnohem příjemnější možnosti, jak a čím provádět pomlázku...

88 Elis Elis | Web | 22. dubna 2017 v 16:11 | Reagovat

[85]: To máš pravdu, dohnal ji, ale nešlo  o pomlázku, chtěl mnohem víc...

89 pavel pavel | Web | 22. dubna 2017 v 17:33 | Reagovat

[88]: Takoví jsou holt chlapi. :-D

90 Lea Lea | 22. dubna 2017 v 19:21 | Reagovat

Perfektné! Dohadovanie Emily s Lucasom vtiahlo ma do děje akoby som pri tom bola a ukecávanie Fabia nemalo chybu. Som zvedavá na pokračovanie.

91 Elis Elis | Web | 23. dubna 2017 v 21:56 | Reagovat

[89]: Tak to je a s tím se musí počítat... ;-)

92 Elis Elis | Web | 23. dubna 2017 v 22:01 | Reagovat

[90]: Děkuji... v slovním souboji mezi Emily a Lucasem si oba dali záležet na argumentech a těžko říct, kdo z nich by byl úspěšnější, kdyby se mezi ně nepřipletl Fabio, který v závěru při usilování získat Emily všechno pokazil...

93 ivisek ivisek | Web | 23. dubna 2017 v 23:37 | Reagovat

Milá Elis, konečně jsem se dostala na další pokračování a musím říct, že opravdu zase perfektní jsi úžasná prostě jsi jednička♥ Marodila jsem pak ty svátky a nebyla nálada,ale ty jsi mi jí zpravila ♥ moc ti díky! Opatruj se, jen tak dál ať se daří zlatíčko:-)

94 Zdena Zdena | 24. dubna 2017 v 22:01 | Reagovat

Elis píšeš, stíháš termín?  Se nedočkám pokráčka s násilňovačem fabiem!!!! [:tired:]  :-P  ;-)

95 Elis Elis | Web | 3. května 2017 v 22:34 | Reagovat

[93]: Ivísku děkuji, jsem moc ráda, že se ti pokračování líbilo a zpravilo ti to náladu...

96 Elis Elis | Web | 3. května 2017 v 22:38 | Reagovat

[94]: Píšu, ale nemám dost času, mám teď náročný soukromý život, samé akce atd... už mi chybí jen dopsat zakončení a potom poslední úpravy a doufám, že publikování další části stihnu v tomto týdnu...

97 Zdena Zdena | 7. května 2017 v 0:06 | Reagovat

Elis, zejtra končí týden! Bude pokráčko? Slíbilas to!!! :-?  :-?  ;-)

98 Calistka Calistka | Web | 7. května 2017 v 13:05 | Reagovat

Elis copak je s tebou? :( Kdepak máme další příběhy?

99 Elis Elis | Web | 10. května 2017 v 20:53 | Reagovat

[97]: Omlouvám se...

100 Elis Elis | Web | 10. května 2017 v 20:54 | Reagovat

[98]: Už jsem dopsala další...

101 Iveta64 Iveta64 | E-mail | Web | 13. září 2017 v 20:27 | Reagovat

Perfektní ★⋰⋱★**★⋰⋱✿♥★*** :-)

102 Elis Elis | Web | 14. září 2017 v 8:59 | Reagovat

[101]: Děkuji...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."