"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elibert@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."

Vítám vás na svém blogu. Budu věnovat psaní příběhů, povídek atd.
zaměřených na vztahy, lásku a život.


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".
Na nový blog se přesunou ostatní rubriky - básně, povídky
krátké příběhy a články s různými náměty atd.

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V KVĚTNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 27.část

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Komentáře oplácím.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

VIDEO PRO TYTO DNY
Pro tyto velmi horké letní dny vybrala jsem žhavé
video s krásnou písničkou "Take It Off", zpěvák
je sexy a má svůdný postelový pohled...
Videa nejsou zveřejněna ve formě článku, chybí možnost komentářů.
Komentáře k videu, názory, vzkazy a dotazy atd. pište zde.
Celkový počet komentářů - 475

"Láska je jako loterie, nikdy nevíš, zda jí vyhraješ."

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Motto příběhu: "Žena je plémě hadí, kdo jí hladí,
toho zradí, kdo jí souží, po tom touží."
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 27. část

10. května 2017 v 19:32 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předcházející části

…"Fabio přestaň!", snažím se ho zastavit, je to marné, hledí mi upřeně do očí, vzrušeně dýchá, nalehne na mne a prudce do mne vnikne.


Elis
Letní romance s Borisem - 27. část

Leknutím zadržím dech, cítím ho v sobě a je mi na umření, "Fabio ne, já to nechci!!!", vykřiknu zděšeně, nevšímá si toho a nevím jak ho zastavit, "Přestaň prosím!!!", ale výzvy nebo prosby nezabírají, je to zbytečný, je neoblomný a k nezastavení. On snad zešílel a ztratil nad sebou kontrolu, jeho rozum se topí v touze a jeho mozek má zatmění, nemá cenu žadonit, nic kolem sebe nevnímá, neslyší a nevidí, on nepřestane, nic ho k tomu nedonutí, pevně mne drží a nemohu se vysmeknout. Jsem proti němu bezmocná a propadám se do zoufalství, vnímat jeho klouzavé pohyby v hloubce svého těla, je to nesnesitelné a stále opakovaně křičím, "Přestaň!", málem přicházím o rozum a jedinou odpovědí je mi hlasitější sténání, poslouchat jeho vzdechy se mi protiví.
Nepřítomný pohled v jeho očích je znepokojující, křečovitě do něj zatínám prsty, ale nic nevnímá, nezasténá, bolest v návalu vášní necítí, prožívá jen své vzrušení, přivírá smyslně oči, překotně dýchá, ve tváři má blažený a soustředěný výraz. Jeho tělo ovládají vybičované hormony a nedočkavě očekává své vyvrcholení, zcela se propadl do svých vášní, přiráží do hloubky, buší do mě čím dál víc, jeho tělo mě tvrdě probíjí, bolí to a nutí mě to více se uvolnit, ale žádné vzrušení necítím, připadám si, jako bych nežila, všechny mé pocity vymřely. Něco se ve mně změnilo, jsem jak zakletá, zradil mě muž, kterému jsem věřila a bez obav ho pustila do svého života, za to Fabia nenávidím a vadí mi jeho horký dech, drtivá tíha jeho těla, hlasité hekání, i to jak mne pevně svírá.

Ze všeho nejvíce toužím se ho navždy zbavit, jen nevím jak, ale něco dělat musím, prvotní zděšení a pocit marnosti, nezadržitelně střídá zlost a silné znechucení, začínám myslet na pomstu, roztáhnu ruce a šmátrám kolem sebe v naději, že najdu kámen. Jsem rozhodnuta ho použít, ale mezi prsty se mi prosívá jen písek, nemám čím Fabia zastavit a nezbývá mi, než se smířit s nevyhnutelným a snášet ho až do chvíle jeho uspokojení, naštěstí cítím, že se blíží k svému cíli. Zavřu oči, nechci vidět jeho tvář, ten slastný výraz, jak si to užívá, za to ho nenávidím ještě víc a pohrávám si s myšlenkami, jak se ho navždy zbavit, mám právo se bránit, nikdo mě za to neodsoudí, mohu ho beztrestně zabít, nůž mám stále ve své kabelce a mohu snadno ho použít.
Ostrá čepel by hladce pronikla do jeho krásného, ale zrádného těla, místo vzrušení sténal by bolestí, neměla bych s ním slitování, toužím po tom, aby krvácel a trpěl, ale dál se ve svých nenávistných plánech nedostanu, do uší se mi zaryje hlasité sténaní, napnutí v jeho těle zesílí a náhle povolí. Leží na mě bez hnutí, jeho steny pomalu dohasínají, zhluboka oddechuje, na čele se mu perlí kapky potu a zadýchaně vyslovuje mé jméno, "Emily, Emily…!" a mám z toho nepříjemný pocit, je mi to od něj nechutný. Dovolává se mne, jako bychom byli milenci, měl by raději mlčet, o jeho zájem nestojím a lituji, že jsem ho vůbec kdy potkala a navždy ho škrtám ze svého dalšího života, nic podobného už nechci zažít a zadoufám, že je to naposledy, co se mě dotýká, ale znepokojeně sleduji, jak se vzepřel na pažích.

Skloní hlavu a hledí mi do očí, nečekaně mne políbí, "Miláčku, bylo to nádherné!", pochvaluje si nadšeně svůj prožitek a docela mě tím překvapí, ležela jsem jako mrtvá, jen jsem to s odporem přetrpěla, co se mu na tom mohlo líbit. Asi mu stačí, že dosáhl svého, dlouho jsem byla jeho vyhlédnutá kořist a nyní zažívá z úspěšného lovu vítězný pocit, ale měl by pochopit, že jeho nadšení nesdílím a přestat žít v iluzích, nechovám k němu žádné city a to se nezmění. Nenašel k mému srdci správný klíč a lásku ve mně nevzbudil, jako muž se mi líbí, ale nic víc, chtěla jsem ho jen za přítele, ne za milence a tím jak násilně se chová, všechno mezi námi zkazil, docílil jen toho, že se mi z duše protiví a jsou mi lhostejné jeho prožitky, nic z toho mě nezajímá.
Na rozdíl od něj je mi spíše do pláče, "Neříkej mi miláčku!", ohradím se proti důvěrnému oslovení, neodpovídá skutečnosti, chci na tuto chvíli co nejrychleji zapomenout, nejraději bych ji vymazala navždy ze své paměti, ale mé pocity, Fabio není schopný pochopit. "Proč ti nesmím říkat miláčku?", užasle mi pohlédne do očí, ale vysvětlovat mu nic nemíním, při jeho neschopnosti poznat, že ho nemiluji, je zbytečné se o něco snažit, myslím jen na to, jak se ho co nejrychleji zbavit. "Okamžitě ze mě slez!", vyzvu ho a hlas se mi chvěje, nejsem tím, co jsem právě prožila vnitřně srovnaná, na to potřebuji více času a držet si Fabia od těla, jen jsem zneklidněna, jak je mou žádostí zaražený, zadoufám, že se nebude o něco se snažit, k mému překvapení poslechne a váhavě z mého těla sklouzne do písku.

Ponechal na mně své ruce a pokouší se mne hladit, "Jsi v pořádku?", starostlivě vyzvídá a nahlíží mi do tváře, ale nezvolil vhodnou otázku, "Nejsem, znásilnil si mě!", tvrdě ho obviním a ve tváři se mu objeví údiv, zjevně se mnou nesouhlasí, vůbec si nepřipouští, že by něco zlého mi udělal. Co jiného jsem mohla od něj čekat, znechuceně ze sebe odstrčím jeho ruce, převrátím se na bok a stočím se do klubíčka, vzdychám a prožívám zvláštní pocit, že mi ukradl mé tělo, i když mi stále patří i s tupou bolestí, kterou mi způsobil. Nebyla jsem vzrušená a on byl bezohledný, myslel jen na sebe a sex s ním byl pro mne velmi zraňující, sáhnu si opatrně mezi nohy, vytéká ze mě něco lepkavého a vím, co to je, nešťastně zanaříkám, stalo se to, čeho jsem se obávala.
Upřu na Fabia nenávistné oči, kdyby pohled zabíjel je na místě mrtvý, znásilnil mě a nedával si pozor, to je ten největší zločin a vyděsí mě představa, jak jeho plaváčci i v této chvíli nerušeně pronikají do hlubiny mého těla, Bože, musím je zastavit a zničit. Jsou to vetřelci a záškodníci, bleskově se postavím a bez dalšího váhání se rozběhnu k moři, rozkročím se, zvednu si sukni, do dlaně nabírám vodu a vymývám si pečlivě klín, s úlevou vnímám, jak se mi po stehnech rozběhly praménky vody. Stékají dolů a doufám, že sebou odnášejí i všechny nezvané hosty, ale doufání mi nestačí, kdoví jak daleko se dostali, jsou příliš rychlí a pořádají mezi sebou závody, zastavit je může jen něco velmi razantního a bez dalšího váhání se posadím do vody.

Očekávám, že slané moře je všechny vyplaví, ale nečekaně mě někdo uchopí a postaví na nohy, je to Fabio, přes šumění moře jsem nezaslechla, jak se blíží, "Co to děláš?!", zeptá se, ale zarytě mlčím, nehodlám mu podávat žádné vysvětlení a ze všech sil ho odstrkuji. Zlobím se, že mne vytáhl z vody, ta chvilka nemusela stačit, koupel si pro jistotu musím zopakovat a snažím se z jeho rukou vymanit, "Nesahej na mě!", ale žádám o to marně. Přehodí si mne přes rameno a tento způsob, jak mě nosí, mi velmi vadí, ale nemohu nic dělat s tím, že mě vynese z vody a po několika krocích posadí do teplého písku, "Zbláznila ses, chceš se utopit, neumíš plavat!", spustí vyčítání a já žasnu, že si najednou o mě dělá starosti, ale pozdě a za odpověď mi to nestojí.
Fabio nehodlá mou činnost v moři rozebírat, má jiné problémy a důrazně se zeptá, "Emily, ty si vážně myslíš, že jsem tě znásilnil?!", upřeně a vyčkávavě mě pozoruje, v hlavě mu leží mé obvinění, se kterým evidentně nesouhlasí, "Co to tedy bylo?", zeptám se ironicky a čekám, jak mi to vysvětlí. "Milovali jsme se!", konstatuje spokojeně, beze slova žasnu, čekala jsem všechno možné, ale ne tohle tvrzení, tím mi dech vyrazí, "Co se mi to snažíš namluvit, ty ses zbláznil!", vykřiknu rozhořčeně, "Já se s tebou nemilovala, ty si mě znásilnil!!!". Každé slovo mu rozzlobeně hláskuji, ale dál odmítavě vrtí hlavou, "Nebylo to znásilnění, sama jsi to chtěla!", tvrdí s vážnou tváří, "Cože?!", to se mi snad zdá, nevím co na to říct, mám chuť ho pořádně uhodit, "Co mi to povídáš, já to nechtěla a ty to dobře víš!".

Chci, aby přiznal svou vinu a prosil za odpuštění, mám pro muže pochopení, vím, že snadno nad sebou ztrácí kontrolu, ale musí se omluvit a všeho litovat, jen nevím, jak ho k tomu Fabia donutím, vnímá to úplně jinak a další jeho slova mi to potvrdí. "Emily, každý tvůj pohled a pohyb tvého těla mě k tomu vyzýval, dávala si mi najevo, že mě chceš!", trvá si na svém, zatím co na něj nevěřícně zírám, on opravdu zešílel, "To sis namlouval!!!", odrážím jeho výmysly, jediné co ho k tomu vyzývalo, byly jeho splašené hormony. "Byla jsem k tobě jen přátelská!", pokračuji ve snaze mu to vysvětlit, "Copak to nepoznáš!" zlobím se, "To jsem ti měla předem dát písemně, že nechci s tebou mít sex!", můj hlas nebezpečně přidává na síle, "Tobě nestačí říct, že nechci, ty neznáš slovo ne!", zeptám se popuzeně.
Musím se ovládat, abych na něj nekřičela, ale Fabio se ušklíbne, "Ženy vždy chtějí sex, jen to nepřiznají a dělají drahoty.", prohodí ledabyle, "Mají rády, že je muži dobývají!", rozvine svou myšlenku a z jeho tónu poznávám, že to myslí vážně a věří tomu možná z vlastních zkušeností. Ale mne nezajímá, jak se k němu chovají jiné ženy a co mu dovolí, na mě použil násilí a s jeho neustálým zapíráním dochází mi trpělivost, přestávám být ochotná řešit to s ním po dobrém, "Pokud nechápeš, že si mě znásilnil, vysvětlení se ti dostane od policie!", vyslovím to odhodlaně. Nemám sice v úmyslu to udělat, ale donutil mě to vyslovit, už mi došly všechny argumenty a on potřebuje dostat lekci, pocítit obavy, aby pochopil, čeho všeho se na mně dopustil, odvrátím se od něj a jdu si zvednout z písku svou kabelku.

Jen si ji nestihnu přehodit přes rameno, nečekaně mne zezadu pevně sevřou jeho ruce, tiskne mne k sobě a přiloží ústa na mé ucho, slova cedí mezi zuby, "Co tím naznačuješ, chceš mě udat na policii", zeptá se a skrývá se v tom výhrůžka, zřetelně ji cítím a vyděsím se. Můj instinkt mne varuje, že jsem to přehnala, nemohu tlačit Fabia do bezvýchodné situace, neumí se ovládat, je to horkokrevný, prchlivý, nepředvídatelný Ital, může být nebezpečný, ve svém zájmu musím se snažit rychle ho uklidnit. "Ne, to bych neudělala, chtěla jsem tě jen vystrašit!", překotně vysvětluji, "Vážně?!", z toho jediného slova trčí na všechny strany jeho silná nedůvěra a znepokojení, "Fabio, mohu ti slíbit, že nepůjdu na policii!", ujišťuji ho a jeho držení mírně povolí.
Natočí si mne k sobě, do mé tváře zabodne pátravý pohled, je mi to nepříjemné, slunce zapadlo a v přibývajícím šeru jeho oči žhnou a cítím, že stále o mně pochybuje, "Jak to, že ti to nevěřím?!", z hlasu mu vane chlad a nebezpečí. "Varuji tě, ty vůbec netušíš, jaké to bude mít následky i pro tebe!", řekne záhadně a srdce se mi strachem rozbuší, i když nechápu, co tím myslí, jen vím, že italská policie funguje podivně a nemíním tam jít, nemám zájem, líčit své niterní pocity chlapům v uniformě do všech podrobností. Stejně nemohou nic pochopit, s tím co se mi stalo, se sama časem srovnám, ale nyní potřebuji Fabia přesvědčit, že mu ode mne nic nehrozí, obávám se, že by mohl dostat nebezpečné nápady, jak mi zabránit mou výhružku uskutečnit a rozhodnu se zahrát mu na city, "Nepůjdu na policii, mám tě ráda, to snad víš!", snažím se ho uklidnit.

Jeho ostražitý výraz se nezměnil, sama cítím, jak falešně to zní, to mi nemůže uvěřit, nejsem dnes ve formě, lhaní se mi nedaří a Fabio pochybuje o mých slovech, "Ty mě máš ráda?!", zeptá se ostražitě, rychle přikývnu, "Proč se tedy nechceš milovat?", žádá vysvětlení. Nevěří mi a chce mne nachytat při lži, z jeho strany je to správná otázka, ale najít odpověď není pro mne snadné, "Potřebuji více času, známe se krátce.", snažím se mu vysvětlit své zábrany, "S tím na mě nechoď!", prudce to odmítne. Jeho oči si mne dál nedůvěřivě prohlížejí, nedivím se, že to nezabralo, je příliš zkušený, ale nic jiného mne nenapadlo, jsem nesoustředěná a v hlavě mám prázdno, Fabio mě dostal do složité situace, naše role se obrátily, musím si ho usmiřovat a sama sebe před ním hájit.
To je přímo absurdní, já jsem jeho obětí, to já bych ho měla za jeho násilí ničit a deptat, ale kdo je pravý viník tu nehraje žádnou roli a neomylně cítím, že Fabio mým výmluvám snadno neuvěří, cítí se být mnou ohrožený a může mi ublížit, jsme tu úplně samy, je lehké mě tu zabít, zahrabat v písku a nikdo se to nedozví. Je to opuštěné místo, nikdo sem nechodí, přejede mi mráz po zádech, za každou cenu chci odsud pryč, "Fabio, mám mokré šaty, musím se převléknout.", úpěnlivě žadoním, "Odvez mě do penzionu, můžeš jít se mnou na pokoj.", dávám mu možnost si mě pohlídat, ale neodpovídá a zarytě mlčí. Z jeho očí mne zamrazí, vnímám, že přemýšlí, jak velké nebezpečí představuji a hodnotí, jakou mám pro něj cenu, pečlivě to zvažuje do všech podrobností, podle toho se rozhodne, co se mnou udělá a nemohu to změnit nebo ovlivnit, jsem bezmocná.

K mému překvapení, jeho sevřenou tvář projasní úsměv a to mi nedává žádný smysl, nechápu, proč předstírá, že je zase všechno v pořádku, mezi námi se nic k lepšímu nezměnilo a jeho nečekané chování je znepokojující, zůstávám dál ve střehu a ve chvíli, kdy se ke mně nakloní, očekávám to nejhorší. Ale jen zašeptá, "Emily, odvezu tě!", slibuje, jako by se nic zlého nestalo, nedůvěřivě sleduji, jak bez dalšího otálení začne se spěšně oblékat, nezapne si ani knoflíčky u košile, nechává ji povlávat v mořském vánku a sluší mu to, vypadá velmi sexy. Je to sice hajzl, ale i krásný chlap, to uznávám, jen nejsem ve správném rozpoložení obdivovat jeho mužné tělo, topím se stále v nejistotě, co se týká jeho úmyslů, je nečitelný a můj instinkt mi hlásí trvající nebezpečí.
Ve chvíli, kdy mne uchopí pevně za ruku, se vylekám, "Jdeme!", řekne krátce, spěchá a mlčky mne táhne k vozu, ze strany ho zkoumavě pozoruji, na tváři mu zamrzl nucený úsměv, je to krajně podezřelé, znepokojeně položím ruku na kličku u vozu, ale dveře mi neotevře. Tázavě na něj pohlédnu, "Emily máš mokré šaty, tak do auta nemůžeš!", vysvětluje, "Mám deku, pojď si pro ni, dáš si ji pod sebe!", rozhodne, mluví klidně a zní to logicky, možná své obavy a podezření přeháním, jsem asi ze všeho už paranoidní. Následuji ho a čekám, až kufr otevře, ale deku nevidím, rychle se stmívá, nakloním se co nejdále a zašmátrám rukama až dozadu, nic tam není, probouzí se ve mně podezření a o co jde, pochopím až příliš pozdě, ucítím, jak mne uchopil pod koleny.

Nazvedl a strčil do vnitra kufru, okamžitě ho hlučně zabouchl, stačila mu na to vteřina, strnu leknutím a úzkostně vykřiknu, obklopila mě náhle úplná tma, vyděsím se, začnu se zoufale zmítat a mlátit pěstmi do plechu, "Fabio, otevři, prosím!!!". Křičím ze všech sil, jako by mi šlo o život a nejhorší je, že ta možnost tady je, nemohu ji vyloučit a hořce lituji, že jsem Fabiovi vyhrožovala, byla to největší chyba, jaké jsem se dopustila a tvrdě za ni zaplatím. Ale nemohla jsem vědět, co se stane, jak se rozhodne a jaký osud mi chystá. Vůbec netuším čeho všeho je schopný, ale jedno vím jistě, Fabio mě nepustí, dokud sám nebude chtít, mohu jen doufat, že mne nechce zabít a postačí mu k smrti jen mne vystrašit, ale jistotu nemám a tak se dál hroutím, hrozně se bojím.
Nesnáším být zavřená ve tmě a v tak malém prostoru, to dlouho nevydržím, už teď panikařím, připadám si jako zaživa v rakvi pohřebená, to přirovnání mne ještě více děsí, z toho určitě zešílím, "Fabio prosím pusť mě!, dál bez ustání křičím. Ale je to k ničemu, jen jsem se vyčerpala a špatně se mi dýchá, je tu horký a suchý vzduch, vůz stál dlouho na slunci, je v něm jako v peci, těžce lapám po dechu a obávám se, že se udusím, to mě přinutí šetřit s dechem, snažím se uklidnit a přestanu zoufale křičet. V nastálém tichu, mám dojem, že Fabio s někým hovoří, asi telefonuje a vypadá to, že se rozčileně o něco dohaduje, ale je mimo vůz a nerozumím ani slovo a náhle nastalo hrobové ticho, auto se zhouplo, Fabio nastoupil, vůz se rozjel a naděje, že mne pustí je definitivně pryč.

Rozpláču se pod návalem obav a své nemohoucnosti, začala se mi vtírat do mysli znepokojující předtucha, že tato dovolená pro mne skončí tragicky, myslím na nejhorší a ničí mne další návaly strachu a úzkosti, ani v nejhorším snu jsem nemohla tušit, co udělá, že mne bez zaváhání unese. To jsou mafiánské praktiky, ale jsem v Itálii a podle vzhledu je Fabio z jihu, tam je to asi normální a kdoví co je zač, nic o něm nevím, možná k mafiánům patří, jeho zvláštní chování i násilí, hodně o tom vypovídá. Silně jsem ho podcenila a důvěřovala mu, ale koho by něco takového napadlo, to se nedalo předvídat, nutně se musím připravit na nejhorší, i na to, že mi bude chtít ublížit, ale on netuší, čeho jsem v nouzi schopna a strčím ruku do kabelky.
Nahmatám ostří nože, s ním se cítím více v bezpečí, trochu mne to uklidní, nůž uložím v kabelce do polohy, ve které ho snadno uchopím a zavadím o něco hladkého, je to mobil, jak jsem na něj mohla zapomenout, okamžitě ho vytáhnu. Displej se rozsvítí, osvětlí mé vězení, nic tu není, ale možnost si zavolat o pomoc, mi rozežene všechny chmury a rozhodnu se volat Borisovi, jen mě zarazí představa, jak bude strašně vyvádět a žárlit, že s jiným chlapem jsem byla na pláži, navíc mi nepomůže, i kdyby chtěl, nemá jak mě najít. Musím se obrátit, na Andreho, jako policajt má více možností, může vyhlásit po Fabiovi i jeho autě pátrání a to rozhodne v jeho prospěch, hledám na něj číslo, ale znovu se zarazím, nevím, jak mu vysvětlím, že na něj nečekám v jeho bytě, už po druhé jsem porušila naši dohodu.

Andre tomu přikládá velkou váhu, chce mít jistotu, že se na mne může spolehnout a já stále selhávám pod vlivem okolností a může mu dojít trpělivost, ztratí ke mně důvěru, navíc netuším, jak věrohodně vysvětlím, že se nacházím v kufru auta cizího muže. To vždy bude vypadat podezřele a náš vztah to naruší a pravdu mu povědět nemohu, to by bylo ještě horší, Bože nechci a nemohu Andreho ztratit, potřebuji ho, pokud budu těhotná, může být on otcem mého dítěte, mám sice Borise, i když bych si ho za otce přála nejvíce, tak dítě všechno změní. Boris není rodinný typ, má rád svobodu a může mne nutit k potratu a ten zásadně odmítám, je to zločin, zvrácenost a vražda, nikdy své dítě nezabiji, neponesu ve své duši tak těžké a neodpustitelné provinění, jednou by mě za to stihl velmi krutý trest.
Dítě si nechám, je to část mého těla a mé krve, jsem si jista, že to zvládnu, i kdybych zůstala sama, ale i tak dávám přednost, aby dítě mělo otce a tím je rozhodnuto, Andreho nebudu znepokojovat a ze svých problémů ho vynechám, s trochou štěstí si je vyřeším sama. Mobil strčím do kabelky, tímto rozhodnutím se mi ulevilo, snažím se zachovat klid, uvolním se, lehnu si na záda a po chvíli si uvědomím, že neslyším hluk silničního provozu, Fabio sjel z dálnice, nevracíme se do města, jsme na venkově a nechápu, co tam se mnou chce dělat. Hlavou mi proběhnou útržky z filmů, jak se v Itálii zbavují nepohodlných svědků, začnou na mne znovu dotírat silné obavy, pro Fabia představuji ohrožení, ale snažím se na to raději nemyslet, jsou věci, které nezměním, nemám na ně žádný vliv, musím jen trpělivě čekat a pak se uvidí.

Zavřu oči, je mi nepříjemné dívat se do tmy a soustředím se na drncání, jedeme po nerovné cestě, žádný zvuk kromě motoru neslyším, náhle auto nečekaně zastaví a v nastálém tichu zaslechnu zvonit mobil, Fabio zase s někým mluví, hovoří italsky, zaslechnu dvě slova, které znám. "Padre" to je otec a "grazie", je děkuji, ale je mi to k ničemu, stejně nevím, s kým hovoří a Fabiův hlas právě utichl, vůz se znovu rozjel a pokračuje v pohupování, je to docela příjemné, ukolébává mě to do spánku. Nevím, jak dlouho jsem spala, než mne probudilo hlasité klapnutí, leknutím otevřu oči, kufr je otevřený, jsem tím vyděšena, nevím, co se bude dít a úzkostlivě se rozhlížím, vše je prosvětlené stříbrným světlem měsíce, je v úplňku.
Sklání se ke mně tmavá silueta muže, tvář má ve stínu, ale poznávám Fabia, v očekávání toho co bude, ztuhnu a roztluče se mi poplašeně srdce, posadím se a přitáhnu si kabelku blíže k sobě, "Emily chytni se, pomůžu ti ven.", natahuje ke mně ruku. Mluví klidně a vyrovnaně, asi považuje za normální strčit ženskou do kufru a odvézt ji neznámo kam, ale tón jeho hlasu mne zároveň uklidní, nevypadá to, že by plánoval na místě mne zabít, přesto chci být opatrná, jsem v obtížné situaci, už vím, že důvěra k němu se mi nevyplácí. Po druhé mu nenaletím a odsunu se a ruce schovám za záda, "Nechovej se jak malá holka!", domlouvá mi, "Nic ti neudělám.", slibuje, ale zbytečně, mám stále své oprávněné pochybnosti, "Nevěřím ti ani slovo!", ubezpečím ho a jsem rozhodnuta ve vzdoru dál pokračovat.

"Vylez, nebo chceš v kufru strávit celou noc, klidně ti vyhovím!", vyhrožuje a zvedne ruku, je připravený víko zavřít a to je dost silný argument na to, abych přestala odporovat a byla vstřícnější, vím, že by to udělal, je toho schopný a rozhodnu se, pro začátek s ním komunikovat. "To nechci.", neochotně přiznávám svou slabost, "Málem jsem se udusila, mohl si mě zabít!", stěžuji si, ale mávne nad tím rukou, "Nepřeháněj.", odmítne mé stížnosti a to mne rozzlobí, "Nic o tom nevíš, bylo to příšerný!". On nemůže pochopit mé pocity hrůzy, "Proč si to udělal?!", naříkám plačtivě, "To ti neodpustím!!!", ublíženě dál vzlykám, chci, aby měl výčitky, "Bylo to jediné řešení, dobrovolně by si nejela!", vysvětluje, ale ničemu nerozumím, "Kam bych nejela, kde to jsem?".
Opatrně vyzvídám, ale odbude mou zvědavost,"To se dozvíš později.", jenže to mi nestačí, musím to vědět hned, obrátil mi život naruby a chci znát důvody, "To je kvůli mé zmínce o policii"?", netrpělivě čekám, co mi na otázku odpoví a Fabio zaváhá, ale odpovídat se mu nechce. I tak je mi to jasné, všechno do sebe zapadá, "Já to přece s policií nemyslela vážně, proč si mi nevěřil?!", toužím znát odpověď, ale dál mlčí, "Strčíš mě do kufru a bezdůvodně odvezeš, ty nejsi normální!", rozhořčeně zhodnotím situaci a jeho nevhodné chování. "Emily, bylo nutné zajistit, že neprovedeš žádné hlouposti, vůbec netušíš, o co jde!", Fabio se začíná hájit, "No dovol!", ohradím se, jestli někdo dělá pitomosti, je to on a udělal jich dost, kromě znásilnění, spáchal mým únosem trestný čin, za to by šel za mříže na pěknou řádku let.

Chápu, že se mu do vězení nechce a bude mne držet, co nejdále od policie, ale to je zase omezení osobní svobody a další jeho zločin, za to všechno by možná dostal doživotí, to pro Fabia vypadá velmi špatně a bohužel, pro mne to má nedozírné následky. Měla bych vyskočit z kufru a snažit se mu uniknout, ale nevím na kterou stranu, zdáli slyším moře, blízko je pobřeží a za Fabiem vidím temnou spleť kmenů stromů a třepotající se listí, je to asi les. Kolem je plno stínů, stvořených ze tmy a měsíčního svitu a divných zvuků, to vše mi nahání strach, bojím se být za tmy sama v lese, k tomu nemám dost odvahy a stejně hrozí, že se mi útěk nezdaří, Fabio mě snadno dohoní a ze vzteku může více přitvrdit a být na mne hrubý.
O to nestojím a po zvážení svých možností, jsem si jista, že to není vhodné řešení a zkusím to s Fabiem po dobrém, "Odvez mě prosím zpátky, vážně nemám v úmyslu jít na policii!", znovu ho ubezpečuji, ale Fabio se tváří odmítavě, "Je to složitější, všechno si zkazila, už nejde jen o nás dva!". To mne zarazí, zase ničemu nerozumím, mluví v hádankách, "Fabio o co jde?!" naléhám na něj, "Vysvětlím ti to později!", slibuje, "Vylez už konečně z kufru!", žádá netrpělivě a to se mi právě nechce. Šílela jsem, když mě do něj zavřel, ale nyní se v něm cítím v bezpečí, více mě děsí představa, jaké neznámé nástrahy na mě ve tmě číhají a to, co Fabio stále naznačuje, mi na klidu nepřidá, chci vysvětlení, ale Fabia jen zajímá jak mne dostat z kufru, "Máme zpoždění, vylez!", naléhá.

K tomu se nemohu odhodlat, mám strach z neznáma a Fabio ztrácí trpělivost, nemíní čekat, prudce se nakloní, uchopí mě pod pažemi a táhne z kufru ven, nesnažím se mu to ulehčit, bráním se, ale nakonec mě vydoluje a postaví na zem, je zadýchaný. Chvíli trvá, než popadne dech, "Napřed máš námitky proti kufru a pak tě z něho nemůžu dostat, víš vůbec, co chceš?!", postěžuje si, "Přestaň dělat problémy, máš štěstí, že mi na tobě záleží, jiní lidé nebudou mít s tebou tolik trpělivosti!". Tímto pokáráním zakončí své stížnosti a z toho co prohlásil, mne zamrazí, cítím nové nebezpečí, "Jací jiní lidé?!", znepokojeně se na něj dívám, "To nepotřebuješ zatím vědět!", Fabio se dále k tomu odmítá vyjadřovat.
Vím, že když nechce, nic mi nepoví, nejde ho k tomu donutit, tak jen přemýšlím, co tím chtěl naznačit a co se mi nabízí jako vysvětlení, mne nepotěší, cítím se ve větším ohrožení a to mě nutí změnit názor na Fabia, je násilník a unesl mě, ale není mi životně nebezpečný. Snaží se mne chránit před někým nebo něčím mnohem horším, připomenu si jeho telefonát v autě, jak něco důležitého zařizoval, použil slovo "padre" a za něco děkoval, jsem si jista, že se to týkalo mě a chtěla bych vědět, o co jde. Co to jsou za lidi, ke kterým Fabio podle všeho patří, jedno vím jistě, nechtějí mít pletky s policií, snad to nejsou zločinci, Bože do čeho jsem to zapletla, setkání s nimi může být pro mne osudným, mohu být ráda, že jsem zatím naživu, mám štěstí, že Fabio něco ke mně cítí a vím, že nutně ho potřebuji mít na své straně.

Bez jeho ochrany se mi může se stát cokoliv zlého, jen s ním mám šanci všechno přežít, sama už nevím, jestli se mám na něj zlobit, nebo mu být vděčná, že se o mě stará, je to složitá situace, má své pro a proti, je to mnohem složitější. Fabio mě sice dovezl sem, ale když bude chtít, může mne zase dostat zpět, ta možnost tady je, časem snad bude schopný to zařídit, jen ho k tomu musím přinutit a to by nemělo být moc složité, sex může být pro něj dostatečná motivace, okamžitě se rozhoduji změnit k němu svůj přístup. Nebudu odmítavá, sice není můj typ, ale je krásný, svůdný a nebude tak těžké mu ve všem vyhovět, za jeho pomoc musím zaplatit, můj život mi za tuto cenu stojí, to že mě znásilnil, už nehraje žádnou roli, chystám se s ním milovat dobrovolně a to vše mění.
Samotnou mě překvapí, jak racionálně uvažuji, ale k tomu mě nutí, hrozící nebezpečí, Fabia potřebuji, to mění pravidla hry, jsem ochotná se mu ve všem přizpůsobit, být více vstřícná a přestat dělat naschvály a dál ho zdržovat, když tak moc spěchá a začnu s tím hned. Uhladím si pomačkané šaty a začnu spolupracovat, celá se mu podvoluji, "Fabio, kam chceš jít, proč nemůžeme jet autem?", vyzvídám a sleduji pohledem úzkou cestu postupně mizející ve tmě mezi stromy. "To není nutné, je to jen pár kroků!", dostane se mi vysvětlení a Fabio zabouchne rázně kufr, tím odkryje pohled na opačnou stranu, stojí tam působivě vypadající dům, ponořený do tmy, svítí jen pár oken, jsem z toho v úžasu, "Čí je to dům?", z mé otázky je cítit silné znepokojení.

Fabio zaváhá, jako by něco tajil, "Je mé rodiny!", jeho hlas nezní nadšeně, je v něm nejistota, jako by sám nevěděl, co může čekat, na klidu mi to nepřidá a nevím, jestli se nemám začít znovu bát, rychle si v hlavě skládám dohromady útržky informací. Domýšlím se, že Fabio je součástí rodinného klanu, řídí ho asi jeho otec a jsou zapleteni v nezákonných kšeftech, nic jiného mi nedává smysl, proto zmínit se o policii je smrtelně nebezpečné. Začnu se obávat, co se mi stane, až se dozví, že mám poměr s policajtem, byl by to můj i Andreho konec, a zalituji, že jsem nepodpořila Toma, když na dovolenou chtěl mě vzít do Chorvatska, dala jsem přednost být v blízkosti Borise a odjet do divoké Itálii a vypadá to, že si to vůbec s ním neužiji, všechno bude úplně jinak.
Můj osud se změnil, kdoví, co mne čeká, ale je pozdě si své rozhodnutí vyčítat, nemohla jsem předpokládat, že se mi něco takového může stát a zapletu se s mužem z podsvětí, nebo jak se tomu tady říká a vyděsí mne, jak snadno mohu rozšířit počty žen, co se nevrátily z dovolené a jsou dlouhé roky nezvěstné. Zachvátí mě znovu panika a obavy z této rodiny, jsou bohatí, mocní a nebezpeční, na velký majetek se nevydělá poctivou prácí a ohleduplností, jim na ostatních lidech nezáleží a ze všeho mne dusí úzkost a dech se mi úží, mé plány pro mou záchranu, nemusí vyjít. "Emily!", ozve se Fabio, "Jdeme!", zavelí a vykročí, po pár krocích zjistí, že ho nenásledují, prudce se otočí, "Co je?!", zeptá se nespokojeně, "Co ti zase vadí!", opravdu se zlobí, "Fabio, proč mě tam vedeš, chci slyšet pravdu!", jsem rozhodnuta na něj naléhat.

Ale nedá se zlomit, "Na to není vhodná doba, dozvíš se to později, spěchám!", odbude mě a vykročí ke mně, vnímám, že je schopný dotáhnout mě tam násilím, otočím se a utíkám ke stromům, tma a stíny mě přestaly děsit, více se obávám lidí. Ale nemám šanci uniknout, o něco jsem ve tmě zakopla, upadla a bolestivě si narazila koleno a Fabio mi pomáhá na nohy, "Co to děláš, zbláznila ses!", ale na to nechci odpovídat, ale Fabio se rozpovídal, "Odtud neutečeš, jsme na ostrově a spojovací most je hlídaný!", tím mi vysvětluje, v jaké jsem pasti. "Bože, to je konec, co se mnou bude!", tiše zanaříkám a začínám být hysterická, "Emily, přestaň vyvádět, postarám se o tebe!", slibuje Fabio a vydá se zpět k domu, neotočí se, dobře ví, že nemám jinou možnost, není kam uniknout a musím jít za ním, rychle ho dohoním.
Vklouznu prsty do jeho dlaně a potěší mne, že jemně mi je stiskne, to je dobré znamení, ať chci nebo ne, on je jedinou mou jistotou v tomto neznámém a nebezpečném světě a znovu žasnu, jak se věci mění, nechtěla jsem s ním už nikdy být a nyní jsem mu vděčná, že zůstává se mnou. S důvěrou v jeho ochranu se nechám vést po chodníčku k domu, jeho vchod je decentně osvětlený lampami, ze stínu kolem sloupů u dveří se nečekaně odloupne postava, "To jsem já!", oznámí Fabio. Muž přikývne a otevře nám dveře, všimnu si, že má na boku pouzdro se zbraní, to mě zneklidní, zmáčknu nervózně Fabiovi ruku, "To je ochranka, jsou venku i po domě, nevšímej si jich!", poučuje mě, přikývnu, ale mám divný stísněný pocit a beze slova s Fabiem vejdu do haly.

Je osvětlená obrovským lustrem, zatají se mi dech, všude jsou obrazy, vázy a stylový nábytek, ale nemám čas si vše prohlédnout, Fabio mne k sobě natočí a pečlivě si mne v ostrém světle prohlíží, "Vypadáš strašně!", zhodnotí můj vzhled a to se mne dotkne. Vím, že jsem ubrečená a zničená, ale za to může on, po tom co jsem prožila, nemohu být jak ze škatulky, to by snad mohl pochopit, ale to ho nezajímá, prohlíží si mne a něco zvažuje, "Musíš napřed se sebou něco udělat, je to důležité!", rozhodne, zatím co já nechápu, proč na tom tak záleží. Snad nejsem v nevěstinci, proletí mi hlavou jedna z možností a polekám se, to bych nesnesla, to by mi Fabio snad neudělal, ale obávám se zeptat, raději chci zůstat v nevědomosti, jistota by mne na místě zabila a nechám se bez odporu Fabiem táhnout po schodišti až do dalšího patra, je tu plno dveří a jedny prudce otevře.
Strčí mne dovnitř, rozsvítí, "To je pokoj mé sestry!", oznámí, "Tam je šatna, tam dveře do koupelny.", ukazuje prstem, "Vyber si šaty, uprav se, hlavně rychle!", zase spěchá, "Tvé sestře to nebude vadit?", obávám se, nechci si ji proti sobě popudit a mít s ní potíže. "Ne, studuje a žije ve státech.", vysvětluje a netrpělivě mně postrčí ke dveřím šatny, vejdu a užasnu, kolik je tu šatů, vybrat si jedny zabere spoustu času, rozhodnu se vzít si ty, co se mi jako první zalíbí a hned je stáhnu z ramínka, mají holá záda a výstřih vpředu, to mám ráda a jsou v barvě, co mi sluší. Vrátím se s nimi do pokoje, Fabio si významně poklepe na hodinky, na to nereaguji, ale pospíším si do koupelny, svléknu se a stoupnu si pod sprchu, užívám si praménky vody, dopadají mi prudce na kůži a nastavím jim tvář, voda ze mě smývá únavu i napětí.

Zůstala bych pod sprchou mnohem déle, ale musím pospíchat, hledám mýdlo nebo sprchovací gel a zaslechnu klapnutí kliky, je to Fabio, dalo se očekávat, že neodolá, spíše by mě překvapil pravý opak a vzhledem k tomu, že s ním musím navázat bližší vztah, nezakryji si ňadra ani klín. Nepovažuji to potom všem, co se mezi námi stalo za nutné, mlčíme a hledíme si vyčkávavě do očí, "Umyju ti záda.", oznámí a popadne z poličky to první, co mu přijde pod ruku, než se stačím natočit zády, spěšně mi gel roztírá po ňadrech a občas své ruce smočí pod vodou. Neprotestuji, je příjemné, jak mé tělo mizí pod šimrající pěnou, líbí se mi to a zavřu oči, prociťuji jeho ruce, není násilný a vzrušeně mi šeptá, "Lei è molto eccitante.", ale nevím, co to znamená.
Jeho ruce zlehka sjíždí stále níže, zasáhnu až v okamžiku, kdy jeho prsty jsou téměř v mém klíně, odstrčím je, nemám v úmyslu tak rychlé sbližování, "Chci umýt jen záda!", požádám a rychle mu je nastavím, chvíli je snaživě myje, jen neuhlídá své ruce. Proklouznou dopředu a jeho dlaně přiklopí má ňadra, "Toužím po tobě.", šeptá mi do ucha, "Pomilujme se.", žadoní, jeho hlas je rozechvěný touhou, ale s tím pro dnešek ve svých plánech nepočítám, jsem unavena a své nároky už vyčerpal tím, že si vynutil sex na pláži, to by mělo stačit. "Ty už nepospícháš?", snažím se mu připomenout, co pro něj bylo důležité, ale ubíhající čas je to poslední, co ho nyní zajímá, začne se svlékat, vášeň mu zase osedlala mozek a pevně drží opratě, je rozjetý, nedočkavý a chtivý, to není vhodná chvíle k odmítnutí.

Jedno znásilnění mi dnes stačilo a nechám Fabia vejít do sprchy, chvíli otálí a je nejistý, jako by nemohl uvěřit, že nemám žádné námitky, pažemi mě z počátku opatrně obejme, klín má tvrdý a pevně se ke mně vine, k mému překvapení, je něžný a přesto že ho nemiluji, jeho doteky probouzí mé tělo. Touhy ve mně narůstají, nedají se potlačit, děje se to proti mé vůli, nemohu tomu poručit, mé emoce se zcela probudily, srdce mi vzrušeně tluče a poddávám se svému toužení, mé city narůstají, jeho laskání je úžasné. Jsme vodou smáčeni a teče nám po tvářích, naše ústa se hledají, nedočkavě se k sobě přisávají, podcenila jsem, jak na mne silně působí, když je tak ohleduplný a jemný, co bude dál, se obávám domýšlet, příliš lehce jeho vábení podléhám, mé tělo se nedá zastavit.
Silně prožívám, jak dlaněmi hladí mi ňadra, laská je ústy a ruka mu sklouzne s proudy vody mezi mé nohy, je to vzrušující, pod jeho doteky se rozechvěji, zasténám a zvrátím hlavu v očekávání dalších návalů slasti, zatím co on zvolna padá na kolena, tvář mi zaboří do klína. Z toho co dělá, slábnou mi nohy, sjíždím zády bezvládně po stěně, zachytil mě do bezpečí své náruče, dává mi zažít všeho vrchovatě, klečíme a ruce máme zaklesnuté v sobě, proudy vody bičují naše těla, ještě více nás to vzruší, naše prsty si navzájem s klíny pohrávají. Tato chvíle snad nikdy neskončí, svíjíme se a sténáme, rozhořel se v nás požár, plápolá a šíří se nám do celého těla, hoříme pod návalem rozkoše, její přemíra nás ochromila, naše hlasy souznějí, proplétají se a spolu do výšky vyletí.

Vyvrcholení nás málem zabíjí, chvěji se vzrušením, společně sténáme, lapáme po dechu, prožila jsem něco nečekaného, přesto, že nedošlo k našemu spojení, bylo to velmi silné a nemohu se uklidnit, celá se třesu a Fabio to cítí, zastavuje vodu a zabalí mne do osušky. Odnáší mne do pokoje a složí mě na postel, schoulím se do klubíčka a stále tiše sténám, netušila jsem, že něco takového mohu prožít s tímto mužem, ke kterému sotva před pár minutami jsem skrytě cítila nechuť a odpor a chtěla ho jen využít. Zatím jsem udivena, jak si porozuměla naše těla, jako by se dlouho znala, jsem tím zmatena, potřebuji se s tím vším srovnat, ale myšlenky se mi rozbíhají a nesháním je zpět, toužím jen ležet a na nic nemyslet, ale Fabio se nade mnou sklání, k něčemu se odhodlává.
"Milosrdný Bůh slepoty mne zbavil, dal mi spatřit tvůj nadpozemský půvab, jsi zářivý anděl s bělostnými křídly i rozpalující ďábel s plamennou duší, tvé tělo je stvořené z nebeské many, ze žáru slunečních paprsků, z měsíčního svitu i z pekelných odlesků. Jsi tak nádherná, že závistí hvězdy na obloze zhasínají, propadl jsem tvé výjimečné kráse, obdivem slova ztratil a bez boje upadl v tvou hedvábnou léčku, kouzlem tvým jsem spoutaný, klíč od pout jsem dávno zahodil. Bez váhání zapomněl, čím před tím jsem byl, místo žití jsem živořil, chci být tvým mužem, miluji tě z hloubi srdce, bez tebe nechci být, pokud mne opustíš, raději zemřu, než bez tebe bych žil", zadýchaně domluví, "Báseň vystihuje mé city, od chvíle, co tě znám, mám tě plnou hlavu.", vysvětluje Fabio své pohnutky a vyčkává, co mu odpovím.

Konec 27. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (103)
Zobrazit starší komentáře

1 Zdena Zdena | 10. května 2017 v 19:41 | Reagovat

No konečně!!!!!!! Du si počíst! :-)  :-)  ;-)

2 sugr sugr | E-mail | Web | 10. května 2017 v 20:04 | Reagovat

Takové romantiky před dobrou nocí, to si dám líbit, díky. ;-) Nádherně napsané, zní to jako pohádka v dnešní hektické uspěchané době... :-|

3 Marta Marta | 10. května 2017 v 20:27 | Reagovat

Elis bylo to  super  malém jsem ani  nedýchala!

4 Elis Elis | Web | 10. května 2017 v 21:35 | Reagovat

[1]: "Konečně" to jsem si také řekla, jak jsem to dnes publikovala, měla jsem duben nadupaný nečekanými událostmi a v květnu jsem byla týden mimo domov a tak jsem to dříve nestihla...

5 Zdena Zdena | 10. května 2017 v 21:40 | Reagovat

Parááádní počteníčko, dala sem si to 2x!!! [:tired:] Teda Elis, to je žrádýlko, píšeš super! V tý sprše to mělo grády, četla sem to s otevřenou hubou!!!! Začíná to s Emčou bejt nahnutý Fábio ji blne hlavu! Chce si to dávat majzla!!! [:tired:] ;-)  ;-)

6 Elis Elis | Web | 10. května 2017 v 21:40 | Reagovat

[2]: Romantika se rovná láska a ta do života patří, bez ní by byl život smutný a pustý... moc děkuji Sugr, jsem velmi ráda, že se ti pokračování líbí...

7 Elis Elis | Web | 10. května 2017 v 21:47 | Reagovat

[3]: Děkuji ti, že si četla bez dechu jsem ráda, jisté pasáže si to zaslouží...

8 Elis Elis | Web | 10. května 2017 v 22:07 | Reagovat

[5]: Vážně si příběh dvakrát přečetla na jeden zátah, tak toho si cením a děkuji... snažím se psát čtivě, zajímavě i napínavě a jsem ráda, že se to líbí, stojí mě to hodně úsilí a moře času... láska ve sprše má své kouzlo a jestli ji Fabio "blbne" hlavu, nebo ne to se dozvíme v dalších dílech příběhu... "majzla" si Emily určitě dává, ale je v cizí zemi, kde mimo turistické lokality, není bezpečno, nezná jazyk a dostala se do složité situace s více muži, kdy na každém je nějak nebo něčím závislá a nemůže ani jednoho si dovolit odmítnout, kvůli následkům které by to mělo, nastal by dominový efekt a zhroutilo by se jí úplně všechno...

9 murielana murielana | Web | 10. května 2017 v 23:56 | Reagovat

Páni, geniálně napsaný, dojde na hádky a  násilí, to bude síla [:tired:]
Fabio není marný ve sprše to rozjel ;-)

10 Joina Joina | Web | 11. května 2017 v 7:13 | Reagovat

Děkuji za další díl :)
Který mi tak trošku zlepšil náladu :)
Při nějakých scénkách si připadám tak divně... Jak při intimních věcech či když muž nereaguje, když mu něco Emily říká.

11 Lea Lea | 11. května 2017 v 12:34 | Reagovat

To je super čast', sa teším na novú ;-)

12 Elis Elis | Web | 11. května 2017 v 17:48 | Reagovat

[9]: Děkuji, snažím se, je to náročné psaní, dává mi to zabrat... nechci předbíhat děj, ale další pokračování budou velmi zajímavé a překvapující... Fabio se ve věcech lásky vyzná, je schopný se projevovat v mnoha milostných polohách...

13 Elis Elis | Web | 11. května 2017 v 18:08 | Reagovat

[10]: Také děkuji, jsem ráda, že ti příběh zlepšil náladu... to tvé připadání si divně při některých scénách chápu, Fabio je dominantní muž a má tvrdou výchovua podle toho se chová jak v běžném životě tak i v intimním, ale není bez citu, umí milovat a obětovat se, ale většinou to v sobě skrývá, nechce působit zženštile...

14 Elis Elis | Web | 11. května 2017 v 18:11 | Reagovat

[11]: Díky, počítám s tím že, tě i další  pokračování tak silně zaujme, odehraje se tam hodně důležitých a překvapivých událostí...

15 Šéfka Šéfka | 12. května 2017 v 3:00 | Reagovat

To je hodně dobrý díl, plno emocí, nebezpečí a spalující vášeň na konec. Emily je krásná a charismatická žena a takovou muži uštvou. Nemá lehký život, stejně tak i čtenáři, přišla sem o spánek.

16 anuse -esuna anuse -esuna | E-mail | Web | 12. května 2017 v 16:51 | Reagovat

Elis paráda. Nádherný díl, moc se Ti povedl ♥ ♥ ♥ ♥

17 Marie Marie | Web | 12. května 2017 v 17:20 | Reagovat

Na ty konce jsi prostě machr :D

18 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 12. května 2017 v 19:43 | Reagovat

No super, už jsem ani nedoufala že bude další díl ;-) Jóó sprcha...tam se dají zažít věci :D

19 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 12. května 2017 v 22:17 | Reagovat

krásne :-)

20 Vera Vera | 13. května 2017 v 0:04 | Reagovat

Wau skvělý díl, vzrušující závěr mi vyhnal hore tlak!  Eli píšeš neuvěřitelně si nejlepší, a si vtipná. Tím "jsou příliš rychlí a pořádají mezi sebou závody" sem pobavena :-P ;-)

21 Elis Elis | Web | 13. května 2017 v 0:05 | Reagovat

[15]: Děkuji, emoce, nebezpečí a vášeň do příběhu ze života patří, to si vystihla přesně a trefila ses i do postavy Emily, je tou ženou, jak to popisuješ a má to velmi těžké, přitahuje muže a bývá uštvaná jejich nadměrnými zájmy... to mě mrzí, že ti příběh odehnal spánek a doufám, že nakonec ses dobře vyspala...

22 Elis Elis | Web | 13. května 2017 v 0:12 | Reagovat

[16]: Moc Děkuji, jsem ráda, že se mi tento díl povedl, byl dějově náročný a byla jsem v časové tísni...

23 Elis Elis | Web | 13. května 2017 v 0:21 | Reagovat

[17]: Děkuji za pochvalu, začátek příběhu i jeho konec mi dává zabrat je to složité na psaní...

24 Elis Elis | Web | 13. května 2017 v 0:28 | Reagovat

[18]: Děkuji, to chápu, trvalo mi to, nahrnulo se mi plno věcí a nestíhala jsem, ale pokračování vždy bude, ale někdy se mi přihodí zdržení, na štěstí to bývá výjimečně...  přesně tak, sprcha poskytuje mnoho možností k milostnému vyžití...

25 TaŠa TaŠa | 13. května 2017 v 0:30 | Reagovat

Perfektní čtení na noc ;) zas neusnu :)

26 Elis Elis | Web | 13. května 2017 v 0:30 | Reagovat

[19]: Děkuji...

27 Elis Elis | Web | 13. května 2017 v 0:38 | Reagovat

[20]: Moc děkuji... to se nedivím, závěr má v sobě náboj vyhnat krevní tlak do výšky a pokoušet se u někoho o mrtvičku... vtipná snad jsem, ale při psaní, se na to nijak nesoustřeďuji, to mi naskakuje v hlavě samo od sebe, jsem ráda, že se ti to líbí...

28 Elis Elis | Web | 13. května 2017 v 0:40 | Reagovat

[25]: Děkuji, přeji ti hezké a vzrušující sny...

29 Pax Pax | 13. května 2017 v 0:51 | Reagovat

úžasný napínavý díl plný spalující vášně a nebezpečí :-)

30 jana jana | 13. května 2017 v 8:07 | Reagovat

Krásně píšeš. Romantický, nápínavý, infarktový konec, to je na knihu ;-)

31 Adina Adina | Web | 13. května 2017 v 9:12 | Reagovat

Skvělé, pro mne je to přečtený první díl. Začnu od začátku :-)

32 Elis Elis | Web | 14. května 2017 v 12:11 | Reagovat

[29]: Pax děkuji,jsem moc ráda,že tě zaujalo i další pokračivání...

33 Elis Elis | Web | 14. května 2017 v 12:12 | Reagovat

[30]: Děkuji, s vydáním knihy počítám, tak snad to vyjde...

34 Elis Elis | Web | 14. května 2017 v 12:15 | Reagovat

[31]:Díky za pochvalu, vážím si toho, protože neznáš předchozí díly a přesto tě to vtáhlo do děje...

35 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 14. května 2017 v 18:26 | Reagovat

Pokud se topíme v psychických problémech, tak logiky toužíme po tom, abychom už neměli psychické problémy, a naše psychika mohla existovat v ideálním psychickém ráji. Všimněme si toho, že psychické peklo je veliké, a psychický ráj je malý, to musí mít nějakou příčinu?
Tou příčinou je moc, pokud jsi bezmocný tak žiješ v psychickém pekle a pokud jsi mocný tak žiješ v psychickém ráji, moc má zde ten, kdo je úspěšný, v tom co zde dělá, a úspěšných lidí je málo, rozdělujeme se podle úspěšnosti na; kategorie, kasty, ligy, třídy, atd.
To co je zde silnější a chytřejší to je zde i většinou úspěšné, a tak se to většinou dostane do psychického ráje. Následkem je byrokratický centralismus, který vytvoří psychickou pyramidu, kde na vrcholu je psychický ráj pro úspěšné parazity, a dole je psychické peklo pro neúspěšné psychické parazity.
Každý člověk je psychickým parazitem, psychické parazitování, je zde díky tomu že jsme bezcharakterními herci, co si zde sobecky hrají na; krále, císaře, sultána, proroka, papeže, dalajlámu, prezidenta, ředitele, celebritu, milionáře, atd.
Léčení nemocné psychiky nefunguje, pokud psychiku léčíte pomocí návykové chemie, chemie jenom násilně odsune existenční problémy, ale ony se jako bumerang zase rychle vrátí, a srazí nás jistě do deprese. Je třeba psychicky pochopit že dobrota je žebrota, láska a pravda je zde už jenom za peníze.

36 Elis Elis | Web | 14. května 2017 v 19:11 | Reagovat

[35]: Tady došlo asi k nějakému omylu, i když je to zajímavé téma k přemýšlení, tohle je literární blog...

37 Deana Deana | 14. května 2017 v 20:27 | Reagovat

Skvelý diel na tému o násilim na ženách, je geniálne napísaný, to sa musí prežit'. Nie je to pekný zážitok, je zložité ako s takým mužom naložit'. Dej je napínavý a prečítaný na jeden nádych. Tento príbeh je prekvapujúci, je v každom diele lepšie a lepšie, podl'a mňa nás čaká zaujímavý dej. Elis príbeh knižne vydaj bude bestsellerom ;-)

38 Adina Adina | Web | 14. května 2017 v 21:44 | Reagovat

[34]:Se nedivím že příběh má úspěch. Za víkend sem přečetla 4 díly, jsou super ;-)

39 Alka Alka | E-mail | 15. května 2017 v 12:03 | Reagovat

Wow opravdu nádherné, máš dar psaní jaký jsem u nikoho neviděla, piš dál :-)  :-)

40 Elis Elis | Web | 15. května 2017 v 19:23 | Reagovat

[37]: Moc děkuji, nevím co říct na tolik chvály... to co prožila Emily určitě nepatří mezi příjemné zážitky, ale je nutné se s tím vyrovnat a nenechat si tím zkazit život a co udělat s provinilým mužem je těžké rozhodnutí, naštěstí pro Emily se to vyřešilo samo, Fabia potřebuje a tím její dilema skončilo... snažím se, aby děj byl napínavý a každý dalším dílem se děj rozvíjí a často nečekaně, sama nesnáším číst nudné knihy... s vydáním počítám, ale příběh je pořád na začátku...

41 Elis Elis | Web | 15. května 2017 v 19:24 | Reagovat

[38]: Děkuji, to si cením, že příběh si dočítáš od začátku...

42 Elis Elis | Web | 15. května 2017 v 19:27 | Reagovat

[39]: Velmi děkuji za takové ocenění, psát budu dál, píšu dlouhou řadu let a mám svůj vlastní styl...

43 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 16. května 2017 v 12:39 | Reagovat

Elis no páni! Jedným dychom som to čítala, ten úvod bol masaker, ja som najprv myslela že ho zabije alebo niečo a potom sa to takto otočilo, zmenilo a vyvrcholi v naprosto dokonalý dej. Som zvedavá, čo sa bude diať dalej.

44 Miloš Miloš | Web | 16. května 2017 v 18:19 | Reagovat

To je zase gejzír vášní!
Ale kam se to Emily dostala? Do domu mafiánů? To bude ještě zajímavé.

45 Adina Adina | Web | 17. května 2017 v 10:56 | Reagovat

[41]: Ztrácím se v ději, nevím kdo je Boris a druzí z fotek. Přečíst příběh od počátku je nutný :-)

46 Becca Becca | 17. května 2017 v 14:41 | Reagovat

Tvý příběhy to je síla, emotivní napínavý čtení. Skvěle popsaný co Emily prožila s Fabiem ve sprše. Těším se na další!

47 Lenci Lenci | Web | 18. května 2017 v 10:58 | Reagovat

Ahojky :) po dlho čase som sa sem dostala... som totiž tehotná a už tri mesiace vkuse grcam a som rada že žijem! Dufam ze sa čoskoro dostanem aj sem k tebe na večerné čítanie :)

48 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 18. května 2017 v 13:50 | Reagovat

Mě ta bábovka příjde divná :-? ale mámě chutná 8-O to je na chuti každýho ;-) .

49 Ami Ami | E-mail | Web | 18. května 2017 v 14:14 | Reagovat

Toto si viem predstaviť, ako to v rukách držím ako knihu. :'3 Inak díki, že si to napísala také dlhé, skrátila si mi tým čas u vysedávania u lekára (yep včera som to čítala :-D) ale som to mala offline takže som nekomentovala. A to mi pripomenul až tvoj koment, za čo ti tiež ďakujem. :'3

50 Simča Simča | 18. května 2017 v 17:46 | Reagovat

Elis je to perfektní, píšeš skvěle! To ti píše každý a musím to napsat zas :-) umíš napínat a konec je skvostný ;-)  O_O  [:tired:]

51 murielana murielana | Web | 19. května 2017 v 16:42 | Reagovat

Leží mi v hlavě co se z děje vyvrbí. Budou nový postavy a co Boris :-?

52 Simča Simča | 19. května 2017 v 22:56 | Reagovat

[51]: Dobrá otázka! 8-) No Elis, co bude s Borisem? Z chlapů je bezkonkurenční jednička, je boží!!! [:tired:] ;-)

53 Lukas Lukas | Web | 20. května 2017 v 11:16 | Reagovat

[44]: že ? Také bych řekl :) Musím tu přijít zas.

54 Elis Elis | Web | 20. května 2017 v 19:16 | Reagovat

[43]:Sayuri moc děkuji, snažím se, aby to bylo na jeden nádech, začátek směřoval k masakru, ty úmysly Emily měla, nakonec se rozhodla zachovat si klidnou hlavu, ale zatím neví, jestli to bylo dobré rozhodnutí nebo špatné, to se pozná v dalším ději...

55 Elis Elis | Web | 20. května 2017 v 19:25 | Reagovat

[44]: To si vystihl, kde je Emily tam vždy v mužích se probouzí touhy a vášně, ona je ten typ ženy, která nemusí muže svádět, stačí aby se někde objevila a muži propadnou jejímu kouzlu, chtějí ji získat a jejich gejzír vášní je nekonečný... nechci prozradit děj dalšího pokračování, ale zajímavé to bude, Emily to nebude mít jednoduché...

56 Elis Elis | Web | 20. května 2017 v 19:27 | Reagovat

[45]:To chápu a děláš dobře, v příběhu jsou dost spletité vztahy...

57 Elis Elis | Web | 20. května 2017 v 19:31 | Reagovat

[46]: Velmi děkuji za pochvalu, to co jsi vyjmenovala, jako silný příběh, emoce a napětí, tak o to se vždy při psaní snažím... ve sprše se dají zažít věci, vřele to všem doporučuji...

58 Lucka Lucka | 20. května 2017 v 21:33 | Reagovat

Čau Elis píšeš barvitě a skvěle, příběh se mi líbí je čím dál napínavější. Chci rychle pokračování ;-) :-P

59 Elis Elis | Web | 21. května 2017 v 12:16 | Reagovat

[47]: Tak ty jsi těhotná, to ti gratuluji, to je skvělá zpráva, grcání přejde a budeš si to užívat, jak ti bude líp zaskoč si počíst, to ti zvedne náladu...

60 Elis Elis | Web | 21. května 2017 v 12:19 | Reagovat

[48]: To máš pravdu, záleží na tom jaké kdo má chutě...

61 Elis Elis | Web | 21. května 2017 v 12:24 | Reagovat

[49]: Děkuji, doufám že to tak dopadne a knihu stihnu dokončit a dopsat, stále bojuji s nedostatkem času... čekání u lékaře bývá nekonečné, jsem ráda že ti to příběh zpříjemnil...

62 Zdena Zdena | 21. května 2017 v 17:58 | Reagovat

[51]:
[52]: Sakra sem znepokojená!!! Elis to neuděláš!!! ??? Boris Emču zkrotí, jiný chlápek se k ní nehodí!!!!! :-?  :-)  ;-)

63 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 21. května 2017 v 18:45 | Reagovat

Máš úplnou pravdu ;-) i mě se víc líbí Kate :-) .

64 Adina Adina | Web | 22. května 2017 v 14:40 | Reagovat

[56]: O děj jde na druhém místě, baví mě příběhy číst jsou super :-)

65 Verča Verča | 22. května 2017 v 17:48 | Reagovat

Díl jsem dočetla jedním dechem, je to parádní  počteníčko s nadherně napínavým koncem :-)

66 Elis Elis | Web | 22. května 2017 v 19:25 | Reagovat

[50]: Moc děkuji, věnuji tomu hodně času, mám velmi náročný styl psaní, ale vyhoje mi a jsem ráda, že i čtenáře zaujal...

67 Elis Elis | Web | 22. května 2017 v 19:28 | Reagovat

[51]:Děj příběhu přináší nové postavy, ale ty původní v ději pořád zůstávají, až přijde jejich čas, do děje se všichni nějak zapojí...

68 Elis Elis | Web | 22. května 2017 v 19:34 | Reagovat

[52]:Co by mělo být z Borisem, zatím je v pohodě, protože netuší co se Emily přihodilo... že je Boris jednička, tak to s tebou souhlasím, je to zatím nejkrásnější chlap v příběhu, dá se říct, že je opravdu Boží...

69 Elis Elis | Web | 22. května 2017 v 19:41 | Reagovat

[53]: S tím gejzírem vášní a přidám k tomu i emoce, protože ty v příběhu hrají hlavní roli, ale jinak to Miloš vystihl a těší mě, že se k jeho názoru připojuješ, budu ráda kdy zase můj blog navštívíš a přečteš si pokračování...

70 bretislav bretislav | E-mail | Web | 23. května 2017 v 7:44 | Reagovat

Zatoulal jsem se sem poránu a nováčkovsky zírám jak ten "bird on the wire" :-)

71 murielana murielana | Web | 23. května 2017 v 14:49 | Reagovat

[67]: Mi vadí že Boris je hlavní postava a v ději se moc neobjevuje. S novýma postavama to bude horší :-?

72 Magicmax Magicmax | Web | 23. května 2017 v 19:35 | Reagovat

Isem rád že funguie blog iako ty. Který přináši čtenářm něco co opravdu chtějí! :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

73 Lena Lena | 23. května 2017 v 19:43 | Reagovat

Perfektní,  velká pochvala. Nemohla jsem se dočkat kdy nakopnu net a začnu číst ;-)

74 Markét.:) Markét.:) | E-mail | Web | 24. května 2017 v 13:58 | Reagovat

Je Eliško, pamatuješ si na mě ? Dříve jsem měla blog pejsci-a-maky :)

Jsem ráda, že jsem na tebe znovu narazila. :)

75 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 24. května 2017 v 17:59 | Reagovat

To jsem ráda :-) mě se ten film líbí moc :-P .

76 Markét.:) Markét.:) | E-mail | Web | 25. května 2017 v 18:32 | Reagovat

Nene, musela jsem blog změnit, a tak jsem nechtěla psát adresu na starý blog. :)

77 Elis Elis | Web | 25. května 2017 v 20:47 | Reagovat

[58]: Luci moc děkuji, že tě příběh baví čím dál více a máš pravdu, děj je v situaci, kdy v životě Emily kromě mužů, lásky a vášní, bude hrát důležitou roli, také napětí a nebezpečí...

78 Elis Elis | Web | 25. května 2017 v 21:07 | Reagovat

[62]: Nemáš důvod být znepokojena, Boris ve hře zůstává, jen Emily se dostala mimo jeho dosah do nebezpečné situace, kdy nemá čas myslet na své city k Borisovi, ale musí se postarat o sobe všemi dostupnými prostředky, jaké žena má k dispozici...

79 Elis Elis | Web | 25. května 2017 v 21:10 | Reagovat

[63]: Máme stejný názor, Kate je dáma, její sestra eleganci postrádá, je rozjívená...

80 Elis Elis | Web | 25. května 2017 v 21:19 | Reagovat

[64]: Pokud to dobře chápu, tak setkání s tímto příběhem u dvacátého sedmého dílu, tě nutí poznat, co se dělo od samého začátku v prvním díle a jak se příběh celou dobu vyvíjel...

81 Elis Elis | Web | 25. května 2017 v 21:27 | Reagovat

[65]: Moc děkuji za pochvalu a doufám, že tě další pokračování nadchnou stejně...

82 Zdena Zdena | 25. května 2017 v 22:43 | Reagovat

[78]: No  proto!!!!! ;-)  ;-)  :-P

83 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 26. května 2017 v 20:32 | Reagovat

To jsem strašně ráda že se ti líbí :-) až dnes jsem si všimla že máš pod záhlavím citáty o lásce ??? a některý se mi strašně líbí :-P .

84 kelly145 kelly145 | Web | 26. května 2017 v 22:30 | Reagovat

Konečne som sa k tomu dostala!! Ďakujem za kapitolu! Užila som si ju ako vždy, krásny diel!

85 Elis Elis | Web | 27. května 2017 v 0:07 | Reagovat

[70]: Toulání po ránu neuškodí a doufám, že se ti u mě líbilo a že kromě zírání jako "bird on the wire", si i něco přečetl, příběhy se líbí i pánům. Teď mě napadlo, že už jsem dlouho ptáka sedět na drátě neviděla, vídám je při jiných aktivitách ;-)

86 Elis Elis | Web | 27. května 2017 v 0:20 | Reagovat

[71]: Boris se objevuje v ději hodně často patřila mu celá první řada, ale potom se děj rozvinul a objevily se nové postavy a děj se podle nich větvil, u když nyní se objeví úplně nové postavy, pro Borise to horší nebude, podle děje dostane zase dost prostoru...

87 Elis Elis | Web | 27. května 2017 v 0:24 | Reagovat

[72]: Děkuji, snažím se aby mí čtenáři dostali to co chtějí, příběhy plné lásky, vášně, intrik, napětí, nebezpečí a různých překvapivých událostí, tak jak to v životě chodí...

88 Elis Elis | Web | 27. května 2017 v 0:28 | Reagovat

[73]: Moc děkuji, takové komentáře mám ráda, dodávají mi chuť pokračovat dál i přesto, že je to náročné psaní a chybí mi čas...

89 Andey Andey | Web | 28. května 2017 v 18:34 | Reagovat

Opět skvě díl jako vždycky

90 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 29. května 2017 v 18:35 | Reagovat

Nakonec si nic dělat a měnit nebudu :-( víc se dozvíš v prvním článku :-) .

91 Sabrina Sabrina | 29. května 2017 v 19:04 | Reagovat

Klobouk dolů umíš krásně psát, obdivuji lidi jako ty. O tvým blogu se zmínila kámoška. Zajdu pravidelně, budu mít prázdninový čtení. :-)

92 Calistka Calistka | Web | 30. května 2017 v 18:08 | Reagovat

Luxusní jako vždy! Tolik jsem se těšila :)

93 Elis Elis | Web | 7. června 2017 v 22:23 | Reagovat

[74]: Pamatuji si tě dobře, jsem ráda že ses ozvala, patřila si k mým stálým čtenářům a doufám, že zase budeš...

94 Elis Elis | Web | 7. června 2017 v 22:24 | Reagovat

[75]: Je to skvělé...

95 Elis Elis | Web | 7. června 2017 v 22:26 | Reagovat

[76]: To chápu, hlavně že ses vrátila...

96 Elis Elis | Web | 7. června 2017 v 22:28 | Reagovat

[82]: S tím můžeš počítat Boris byl, je a bude...

97 Elis Elis | Web | 7. června 2017 v 22:29 | Reagovat

[83]: Jsem moc ráda, že se ti líbí...

98 Elis Elis | Web | 7. června 2017 v 22:32 | Reagovat

[84]:Kelly já děkuji a jsem ráda, že se ti i tato kapitola líbila a čtení sis pořádně užila...

99 Joina Joina | Web | 8. června 2017 v 13:40 | Reagovat

[13]: Nevím proč, ale teď tím, jak je Fábio tvrdší, vzpomněla jsem si, jak  přítel mě tvrdě vychovává... Jelikož každý z nás je jiný...A díky tomu jakou má práci tak se hůř chová i ke svému okolí a něžná ruka ho musí jednou za čas pohladit aby se umírnil.

100 Zdena Zdena | 8. června 2017 v 15:42 | Reagovat

No Elis konečně dalas o sobě vědět!!! Si v pohodě, stíháš sepisovat pokráčko? :-?  ;-)  :-)

101 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 8. června 2017 v 17:24 | Reagovat

Děkuju moc ;-) seš hodná :-) .

102 Zdena Zdena | 17. června 2017 v 14:30 | Reagovat

No tak Elis co je s pokráčkem? Si v pohodě, dějě se něco? :-?  O_O  :-(

103 Maya Maya | 18. června 2017 v 14:20 | Reagovat

Konečně chvilka klidu, čas na relax a možnosti si přečíst další kapitulo Letní romance bez výčitek svědomí, že jsem měla dělat něco jiného.
Boris mi strašně připomíná Pana Božského ze Sexu ve městě. Dokonalý muž. Děkuji ti za tento krásný díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."