"MILUJEME TY, CO NÁS ODMÍTAJÍ A ODMÍTÁME TY, CO NÁS MILUJÍ"
Zdroj fotek - publicdomainpictures.net - wallpapers - pixabay.com
elisblog@seznam.cz
"Sex-appeal žen je umění vyvolat u mužů touhu po tom, co už znají."


"Láska je ze všech vášní nejsilnější, útočí na srdce, hlavu i tělo"

Založila jsem si druhý "modrý blog" - wonderful-world-elis.blog.cz
Bude mít rubriky - básně, povídky a články s různými náměty atd.
Na druhém blogu je publikován článek - "Nesnáším loučení"


Tento "červený blog" zůstane k publikovánívelmi oblíbeného
a vzrušující příběhu "Letní romance s Borisem".

"V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován."

Informace ke službě "Odběr novinek" na tomto blogu.
Přihlaste se k odběru novinek, budete upozorněni emailem na
nový článek, nezapomeňte otevřít a odkliknout potvrzující email.
Email jde cestou blogu.cz, vaše emailová adresa zůstane utajena!

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

NOVĚ ZVEŘEJNĚNO V SRPNU
LETNÍ ROMANCE S BORISEM - 28.část

V některých případech se nový návštěvník blogu nechá odradit tím,
že se jedné o více dílný příběh a že by nepochytil o co jde.
Ale každá část příběhu má uzavřený děj a lze si
ji přečíst i jako samostatnou povídku...

"Láska vám může srdce naplnit, zlomit a znovu vyléčit."

Děkuji za návštěvu, budu ráda pokud zanecháte v komentářích své
názory a zůstanete pravidelnými návštěvníky blogu.
Děkuji holkám, které sem mnou přešly ze dvou zrušených blogu.

"Sex bez lásky je jen prázdný prožitek"

Ústava ČR chrání práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti zákonem.
Autorské právo - zák. č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací.
NA VŠECHNA DÍLA ZVEŘEJNĚNÁ NA TOMTO BLOGU SE VZTAHUJÍ
AUTORSKÁ PRÁVA, KOPÍROVÁNÍ NEBO ŠÍŘENÍ JE ZAKÁZÁNO!!!

"Láska je pokrmem žen, pro muže je kořením."

Letní romance s Borisem
Příběh je napsaný podle skutečných událostí, pro postavy
jsem vyhledala fotky dvojníků. Můžete si tak při
čtení vytvořit lepší vizuální představu.
Borisovo životní krédo: "Kdo dostal polibek a nevezme si vše,
zaslouží si ztratit i to, co už získal!"
HLAVNÍ POSTAVY PŘÍBĚHU "LETNÍ ROMANCE S BORISEM"


Letní romance s Borisem – 28. část

20. srpna 2017 v 14:18 | Elis |  Letní romance s Borisem
Závěr předcházející části...

Báseň vystihuje mé city, od chvíle, co tě znám, mám tě plnou hlavu.", vysvětluje Fabio své pohnutky a vyčkává, co mu povím.


Elis
Letní romance s Borisem - 28. část

Mlčky a s úžasem na něj zírám, jako by byl zjevení z jiného světa, zdá se mi neskutečné, že muž, co umí být tvrdý a bezohledný, skrývá v sobě tolik něhy, poezie mu není cizí a bravurně zvládá procítěně mi recitovat tak působivé verše, to jsem od něj nečekala. Záplava vábivých slov, jeho ústy tak naléhavě pronesená mne ohromila, jsem jimi omámena, dech se mi tají, v mém nitru se vše rozechvělo, báseň mě zastihla v podivném rozpoložení, jsem poddajná a zranitelná. Stále ve mně žhnou silné emoce z prožitků s Fabiem ve sprše, mé vášně nevyhasly, na kůži cítím horké otisky po dotecích jeho dlaní, nesvedly je uhasit ani přívaly vody, nebyla jsem připravena, něco tak silného s ním prožit.
Jsem tím hluboce zasažena, báseň mé vjemy a pocity ještě více umocnila, všechna ta opojná slova, pečlivě do veršů zvolená jako vypálené střely míří na střed mého srdce, jsou to šípy Amorovi, zabodly se mi do těla, jsem láskou raněna, proniká mi do krve, rozrůstá se a bouřlivě mi šumí ve spáncích. Jsem chycená do lákavých pastí nastražených z krásných slovíček a vzrušující vyznání mne odzbrojila, je nemožné Fabiovi odolat, propaluje mne vášnivýma očima, jeho milostnému útoku nemohu vzdorovat, vzdávám se a bez boje podléhám, nemám čím jeho svádění zastavit. Vpíjím se do jeho tváře a nenalézám nic, co by mne mohlo znepokojit a má předsevzetí se hroutí, Fabio se jako zázrakem změnil, je úplně jiný, ve své roli básníka stal se pro mne neodolatelně přitažlivým, přímo mě fascinuje zázračná změna v jeho chování.

Nemohla jsem tušit, že má romantickou duši, jeho neuvěřitelnou proměnou jsem zasažena, každý verš z jeho básně vryl se mi do paměti, jsem Fabiem okouzlena, rozplývám se nad jeho mužností spojenou s omamnou něžností. Úchvatná a zároveň výbušná směs jeho povahy si mne podmanila, všechna ta naléhavě vyslovená slova, jako prsty virtuosa mistrovsky zahrály na struny mého srdce, divoce se rozbušilo, jakoby všemu uvěřilo, svůdné a neodbytné verše si mě podmanily, něco nečekaného ve mně probudily. Jsem plná nutkavého toužení spočinout v jeho náruči a náhle zacítím závan znepokojení, to můj instinkt má proti tomu námitky, v překotném sbližování cítí nebezpečí, jsem tím zmatena a odehrává se ve mně bitva.
Zmámené srdce Fabiovi spěchá vstříc, ale rozum radí mu nevěřit, nevím, jak se svou touhou i varováním mám naložit, přes příliv láskyplných emocí, ve mně stále přežívají malé ostrůvky nedůvěry, s písečnými břehy z nejistoty. Rozbouřené moře mých vášní je není schopné zaplavit, jejich útesy dál tříští přívalové vlny mé náhlé zamilovanosti, přesto tyto pochybnosti neberu na vědomí, musela bych si připustit své selhání a další zradu na Borisovi, ale tu si odmítám vzít na svědomí, to osud si se mnou zahrává. Neustále mi zasahuje do života, po Andrem mi do postele pokrytecky přistrkuje dalšího muže a má to promyšlené, co se má stát to se stane, nic v životě se neděje náhodně, osud mi vybral Fabia a situaci, ve které jsem na něm závislá a mám všechny důvody, proč skončit v jeho náruči.

Z toho nemám dobrý pocit, hrdlo se mi sevře při představě, že osud mi tím tvrdě naznačuje, že Boris mi není souzený, ale já se ho nechci vzdát, je to můj pan Božský a budu o něj bojovat a měla bych začít s tím, že se nedopustím další nevěry. Jediným řešením je, před Fabiem uzamknout své srdce, nesmím ho milovat, jediný cit, který si k němu mohu dovolit je nenávist, jen se k ní nemohu donutit a pečlivě promyšlený plán, jak s chladnou hlavou Fabia pro svou záchranu jen zneužiji, rozpadá se na kusy. Má předsevzetí se mi nezadržitelně hroutí a nejde to zastavit, "Emily, co je s tebou, jsi tak zamyšlená?!", vyzvídá Fabio a přetrhl mi sled zmatených myšlenek, "Děje se něco co nevím a měl bych vědět?!", dělá si starosti, jen pokrčím rameny, sama to zatím nevím.
Znepokojeně sleduji, jak svou hlavu ještě níže ke mně naklání, je tak blízko, že mě ve tváři šimrají jeho mokré vlasy, srdce se mi divoce rozbuší z jeho blízkosti, dál se tetelím pod závany jeho horkého dechu a svíjím se pod pohledem jeho uhrančivých očí, v barvě svůdné tmavé čokolády, utkvěle mě pozorují. Vím, o co mu jde, chce znát mé odpovědi na svá láskyplná vyznání, je nedočkavý, ale zaraženě mlčím, je předčasné mluvit o mých citech a spěšně hledám vhodnou záminku, jak od sebe odvést pozornost a rozhodnu se změnit téma, "Bože, Fabio ta báseň je úžasná!", rozplývám se obdivem. "Složil si ji sám.", zvědavě vyzvídám a je to pouhá otázka, tu možnost nepředpokládám, "Ne, autorem je jeden básník.", přiznává Fabio, "Je celkem mladý, velmi uznávaný, je vítaný i ve vyšší společnosti.", vysvětluje ze široka.

"Znám se s ním osobně.", pochlubí se, "Mistrovsky slovy vyjadřuje lásku a city!", Fabio autora zaujatě vychvaluje, "Ženy ho obdivují, může mít každou z nich!", pokračuje se skrytou závistí v hlase v líčení úspěšnosti, pro mne zatím neznámého muže. Chápu jeho nadšení, dovedně využívá jeho tvorbu ke svádění, přepokládám, že má bohaté zkušeností, kolikrát to vyzkoušel a jak byl úspěšný to nevím, ale u mě to zabralo, nade mnou zvítězil, jen netuším, jestli si to plně uvědomil. Dál nadšeně mluví," Jsi první žena, které jsem jednu z jeho básní recitoval!", prohlásí k mému překvapení, on čte mé myšlenky, jen o svém prvenství pochybuji, ale hledí mi upřímně do očí, "Jeho verše mluví mi ze srdce, popisují do detailu, co k tobě cítím!" a to zní celkem věrohodně.
Čeká, že to ocením, ale obezřetně naslouchám melodii jeho hlasu, snažím se poznat, jestli mi lže nebo mluví pravdu, ve věcech lásky se mužům nedá ve všem věřit, v milostném toužení poví a slíbí cokoliv a Fabio se dál rozplývá. "Ty básně jsou jedinečné, pro tebe stvořené, ve mně probouzíš stejné emoce.", lichotí mi a vyčkává, co mu povím, do hlavy mu nevidím, jen zdrženlivě přikyvuji a Fabiovi to zatím stačí, "Jeho verše mě oslovily, k tobě se hodí!". Jeho slova chvály mě přestávají bavit, chci řešit jiné, životně důležité věci, ale je k nezastavení, "Zdá se mi až neuvěřitelné, jak všechny tě dokonale vystihují!", zamyslí se a já mlčím, z jedné básně to nemohu posoudit a zvažuji, jestli zmlkne, pokud ho patřičně ocením, jen se k tomu nedostanu, Fabio se mi před očima mění.

Je neklidný, zabodne do mě pátravý pohled, čelo má zamračený, nechápu, o co jde, "Emily, mám utkvělý pocit, že ten chlap tě musí znát!", prohlásí podezíravě a uvede mne tím v úžas, "Jinak by tě nemohl v nové sbírce básní tak věrně popsat, někde jste se museli setkat!", v hlase mu zazní náznaky žárlivosti. V první chvíli zadoufám, že si mě dobírá, ale myslí to vážně, to není možné, snad mu ten nesmysl vymluvím, jinak s ním nebude k vydržení. "Jak tě mohlo něco tak hloupého napadnout!", ohradím se, ale naznačení, že ho mohu považovat za hlupáka, nebylo vhodným řešením, cítí se dotčený a začíná být umanutý, nemá cenu se s ním dohadovat, rozhodnu se být trpělivá, "Mýlíš se, neznám ho, ani nevím, že takový chlap existuje!".
Domnívám se, že k vysvětlení to musí stačit, ale na Fabia to nezabralo, jeho tvář dál plane podezřením, projede mnou poznání, že žárlivost bude jeho nejsilnější vlastností a spolehlivě mu mozek zatemní, je to Ital někde z jihu, podezírání má zakódované v genech. "Přemýšlej, jsem v Itálii poprvé v životě!", nabízím mu další důkaz jeho omylu, ale uraženě mlčí, "Fabio, nemůžeme se znát, nejsem součástí vaší vyšší společnosti!", vyslovím to ironicky, to si neodpustím, nemám příliš ráda snoby a s napětím sleduji, zda argumentům uvěří, ale čelo má stažené a rty sevřené, trápí ho pochybnosti. Není jak mu to vymluvit, problém je v logice, pro žárlivce nic neznamená, on si ji přizpůsobí k obrazu svému a Fabio mě stále pochybovačně pozoruje, "Nemusíš chodit do společnosti, mohli jste se někde potkat!".

Nepřestává zvažovat jiné možnosti, upřeně se mi dívá do očí, snaží se mě zhypnotizovat a donutit k přiznání, jeho pohled vydržím bez jediného zaváhání, "Dej mi s tím už pokoj a přestaň mě podezírat!", mluvím podrážděně a v obličeji se Fabiovi objeví nešťastný výraz, začíná mi ho být líto, jeho žárlivost ho vnitřně zžírá. "Fabio, říkám ti pravdu, proč mi nevěříš?" zeptám se, ale podivně se zatváří, "Chápej mě, jsi příliš krásná a máš v sobě něco, čemu žádný chlap neodolá a chováš se vyzývavě!", zhodnotí mě. "Pohlídám si tě, nehodlám se o tebe dělit, jinak to bude mít vážné následky!", to co řekl, musím rozdýchat, nesnáším, když mě muž příliš omezuje, nebo mi dokonce vyhrožuje, to Fabio už přehání, nemohu za to, že se mužům líbím a že se chovám jako žena.
Nejsem vyzývavá, nevylučuji to jen v případě, když od muže něco chci a to u něj nebylo zapotřebí, sám se mi vnutil, ale rozhodnu se více o tom nemluvit, je rozrušený, nutně potřebuji, aby se uklidnil a k tomu má dost daleko, "Emily, nesmíš mě zradit, varuji tě!", spíše mi to nařizuje. Mluví se mnou, jako bych mu patřila a byla jeho poslušná žena, jeho něha je nenávratně pryč, znovu je tím čím byl, mužem, který o všem rozhoduje a nesnese odpor, jeho hlas zní tvrdě a nesmlouvavě. "Měla by si vědět, že tam odkud pocházím, se nevěra neodpouští, je brána jako zrada a podle toho je i potrestaná!", zní to jako varování, nemám z toho dobrý pocit, "Jak se u vás trestá nevěra?", jsem na to zvědavá, jediné co mě napadne je pár facek a vyhnání z domu, to by mi ani nevadilo, hlavně, že bych se odsud dostala, ale Fabio podivně zaváhá.

"Opravdu to chceš slyšet, není to nic příjemného?", "ujišťuje se, rychle na to přikývnu, "Mužům uříznou varlata a ženy pohřbí zaživa!", vysloví to docela klidně, jako by to bylo úplně běžné, ale já se k smrti vyděsím, mám z toho po těle husí kůži a lapám po dechu. "To je kruté a primitivní.", s úzkostí v duši se odvážím hodnotit jejich zvyky, ale Fabio to tak nevidí, "Možná je to primitivní, ale účinné, nevěru u nás téměř neznáme!", spokojeně si pochvaluje výsledky trestů zavedených asi ve středověku. "Odkud že to pocházíš?", zeptám se s napětím, chci vědět, mezi jakými lidmi jsem uvízla a co mi hrozí, odpoví mi okamžitě, téměř jedním slovem, "Z Palerma!", to stačí, abych se vylekala, jde o domovské město italské mafie, znovu mi přejel mráz po zádech.
Mé tušení se potvrdilo, ale jistota je zdrcující, Fabio k nim i s rodinou patří, on se skrývá se za profesi lékaře, je vlkem v rouše beránčím a nepochybuji o tom, že jsou schopni zabíjet nepohodlné lidi, to mě utvrdí v tom, že setkání s nimi, nemusím přežít a zalituji, že jsem se Fabiem důvěrně zapletla. Začalo to tak nevinně, podívanou na západ slunce a ten mi přijde pěkně draho, "Emily, co je s tebou, ty mě vůbec neposloucháš?!", zeptá se dotčeně a pečlivě si mne prohlíží, poznává, jak jsem vystrašená. "Promiň, neměl jsem ti nic říkat, jsi tak křehká!", dělá si o mě starosti a rozhodne se mě uklidnit, "Nemusíš se ničeho obávat, ty mě určitě nezradíš!" předpokládá, ale docílil tím pravého opaku, ještě více mě vyděsí, nejen že počítá, že s ním zůstanu, ale žádá stoprocentní věrnost a to je nemožné po mě chtít, takový slib nemohu dát žádnému muži.

Mám příliš zamotaný život, dějí se nečekané a závažné věci, bez nevěry je často nevyřeším, vztah s Fabiem za těchto podmínek si nedovedu představit, hrozí mi přežívání v pernamentním ohrožení a může to skončit mou příšernou smrtí, vůbec netuším, jak dlouho trvá umírání v rakvi zahrabané v zemi. Musí to být dlouhé až k zešílení, děsí mě představa procházet takovým utrpením, to se raději sama zabiji a začnu promýšlet bezbolestné způsoby, zatím co Fabio pokračuje v líčení mé skvělé budoucnosti po jeho boku. Překypuje optimismem, "K nevěře, nebudeš mít důvody, miluji tě, se mnou ti nic nebude chybět!", je o tom přesvědčený, přikývnu jen proto, abych měla klid a zatím hledám řešení, jak přežít ve zdraví to, co se mi zase přihodilo.
Nechci být přítomna vlastnímu pohřbu, z toho jdou na mě mrákoty, musím se odsud dostat, ale Fabia ztratit nechci, i přes jeho umanutost, propadla jsem jeho kouzlu, dostal se mi pod kůži, mé probuzené city jen tak nezmizí, je mužem, co ovládá mé myšlenky a touhy. Marně si ho snažím zprotivit a připomínám si všechna jeho provinění, ale nic to nemění na mém vnímání jeho uhrančivé krásy a mužnosti a k mému vystřízlivění nestačí ani strach z tohoto divného domu, kde nejsem vítaným hostem. Jsem tu ve vězení, bez možnosti úniku, ale ani kvůli tomu necítím k Fabiovi žádnou zlobu, nahradila ji potřeba milovat se s ním a být k němu milá, asi ze všeho jsem se zbláznila, nebo za to může můj svíravý pocit ohrožení, proto hledám ochránce a spřízněnou duši.

Jsem si jista, že jeho rodina mě chce zabít, nesnáší vyhrožování policií, nic na tom nemění, že jsem to tak nemyslela, nebudou mít zájem zjišťovat mé úmysly, preventivně likvidují každého, kdo se jim nehodí, jsem v hrozné situaci, možná na tom nic nezmění Fabiova snaha mne ochránit. Pro svůj klid snažím se tomu uvěřit, ale je to pouhé doufání, Fabio jim nevelí, mají svá pravidla a zákony, nezatěžují se soucitem, to slovo neznají, mám pro ně cenu toulavé kočky, kterou přejedou na silnici. Jsou krutí a bezohlední, nemohu od nich očekávat žádné slitování, vždy dodržují své zvyky a způsoby, cítím, že je můj osud zpečetěný a děsí mě zlé předtuchy, v nejhorších představách se vidím, jak jejich rukou umírám, z toho mi přejede po zádech mrazení.
Nikdo se nedoví, proč náhle jsem zmizela ze světa, pro všechny to bude záhada, koho by něco takového napadlo, nebudu mít ani náhrobek a časem na mě všichni zapomenou, z té beznaděje a jistoty, co se mi může stát, přepadají mne návaly úzkosti. Viník se zatím spokojeně ke mně tiskne a dělá na mě zamilované oči, přesto nenalézám v sobě potřebnou dávku zloby nebo pomstychtivosti, nutné ke vzniku nenávisti a k mému úžasu v žilách mi stále kolují láskyplné pocity. Fabio se mi vloudil do srdce a nemám sílu ho odehnat, už se tam zabydlel a to co následuje děje se samo sebou a stále se to rozjíždí zběsilejší rychlostí, nemohla jsem tušit, že mě poblázní muž, používající násilí a najednou mi to u něj nevadí, asi proto, že z hlouby duše nesnáším zženštilé muže, kteří nevoní testosteronem a takový Fabio není.

Šíří kolem sebe opojnou a vzrušující vůni mužností, je to výstavní alfa samec a čím dál více mi imponuje, dokonce mu odpouštím, že mě znásilnil na pláži, s odstupem času tak jednoznačně to nevidím, vysílala jsem k němu nesrozumitelné signály. On se provinil jen tím, že je špatně pochopil, myslel si, že ho chci a vzal si mě bez váhání, když už se to stalo, byla má chyba, že jsem si to s ním neužila, zbytečně jsem vyváděla a vyhrožovala policií. Tím jsem zavinila současnou situaci, bohužel, nejde to vzít zpátky, ponesu za to následky, kvůli tomu mě Fabio dovlekl do tohoto domu, ale to mi nebrání ho obdivovat, je úžasný a znovu zatoužím, aby si mě vzal, miluji jeho směs drsnosti i jemnosti, nejsem vůči ní imunní.
Snažím se brát do úvahy i můj silný pud sebezáchovy, kdy se vždy instinktivně přimknu k tomu správnému muži a podvědomě u něj hledám bezpečí a jedině Fabio, mě může vzít do náruče, konejšit a ochránit, ale i to mé city k němu jen posiluje, zakořenily se v mé mysli i v srdci. Očekávala jsem všechno možné, jen jsem nepočítala, že se do Fabia zamiluji, ale co když se u mě rozvíjí "helsinský" syndrom, zvláštní stav, kdy oběť se stane závislá na svém únosci, zahoří k němu láskou a žije s ním ve svém iluzorním světě, připadá mi, že jsem na tom stejně, Fabio je únosce a zásadně mi tím změnil život, vše co jsem ráda měla, koho jsem milovala, o to vše jsem přišla a pokud chci přežít, musím se přizpůsobit, zapomenout na to, co bylo a není to snadné, cítím se rozpolcena, jako bych v sobě zabloudila.

Zažívám zvláštní stavy, že jsem někdo jiný, i když si pamatuji, jaká jsem byla, jak snadno jsem muže ovládala, ale už jsem jiná, procházím zásadními změnami, stala jsem se vláčná a poddajná, jinak myslím, jinak cítím a Fabio je jako moje droga, jsem na něm závislá. S důvěrou se k němu upínám, chci ho mít stále ve své blízkosti, jsem přesvědčena, že ho miluji, dostal se mi hluboko pod kůži, je nádherný, má neodolatelné charisma a stále se opájím jeho úchvatnou krásou a kdykoliv na mě upře své uhrančivé oči, celá se rozechvěji. Vášeň ve mně roste a sílí, se zatajeným dechem ho obdivuji, ale můj pohled ho znejistil, "Emily, proč se na mě tak upřeně díváš?", vyzvídá, rozhodnu se pro mlčení, nechci, aby věděl o mých citech, chci být nečitelná a tajemná.
"Ty mě s někým srovnáváš?!", v hlase má podezření, nahlíží mi zvědavě do tváře, "Emily proč pořád mlčíš, cítím, jak se tím ode mne vzdaluješ, co je s tebou!", vyzvídá, vůbec netuší, co se ve mně děje a trápí se tím, ale nehodlám s ním mluvit o emocích, na to je příliš brzy, "Nic mi není, jen přemýšlím.", opatrně prohodím. S tím se nespokojí, je vztahovačný, žárlí i na mé myšlenky, "Emily, co ke mně cítíš?" a to je další nevhodná otázka, "Pověz mi to, chci to od tebe slyšet?!", prosebně se mně dívá, ale já nejsem zvyklá vyznávat mužům lásku, nikdy to nedělám, to se mi vždy osvědčilo. "Proč to chceš vědět!", zeptám se na důvod jeho vyzvídání, "Je to pro mě důležité, jsem v těžké situaci!", naléhá, "Musím vědět, že mě miluješ a riziko nepostupuji zbytečně!", poslední jeho důrazná slova mě zarazí.

Naznačuje snad, že v případě, kdy ho nebudu milovat, nechá mě klidně zabít, pokud je to pravda, svou rodinou a výchovou je víc poznamenaný, než jsem mohla tušit, promýšlím to ze všech stran a Fabio k získání mé pozornosti se mnou zacloumá, je to jeho nepříjemným zvykem, "Emily čekám!!!". Začíná být z mého zdráhání rozrušený, touží být hýčkán a ujišťován o své výjimečnosti, je rozhodnutý trvat na mé odpovědi, ale jsem jak zakletá a zábranu, která mi brání mluvit s ním o lásce ani můj strach nezbořil, jsem si jista tím, že muž musí žít v nejistotě. Svým vyptáváním mě dostává do úzkých, něco povědět musím a rozhodnu se vrátit mu zpět jako bumerang jeho otázku, "Fabio, co ty ke mně cítíš?", zeptám se nečekaně, "Jsi muž, ty se máš vyznávat ze svých citů!".
Z upozornění na stále platná pravidla je překvapený, "To jsem ti dal najevo mnohokrát, ale ty si mě odmítala!", brání se, "Co ještě chceš slyšet!?", vyčkávavě mě pozoruje, jako by čekal, že mu to naznačím, ale nechci mu nic napovídat, sám to musí vědět a právě ho něco napadlo, přitiskne ústa k mému uchu. "Jsi krásná jak víla a tak i záříš, proč se tak nepřístupně tváříš, tvé dlouhé vlasy voní jak luční tráva, tvé čarovné kouzlo s mou myslí mává, srdce mé s tvým se touží spojit, nikomu nedovolím nás rozdělit, budeš má milenka o každé noci, navždy tě uchvátím do své moci, můj sen ve skutečnost se změní, za tebe svůj život položím bez váhání". Jeho hlas začínal tiše, ale ke konci sílí, je to působivé, něco silného ke mně cítí, on mě miluje, v hlouby své duše zůstal romantický i přesto z jakého pochází prostředí.

Je mužem dvou tváří, je to něžný i tvrdý chlap, rozhodný a nesmlouvavý, v souhrnu má vše co žena může chtít, je úžasný a určitě v sobě skrývá další, zatím netušené možnosti a najde i způsob, jak mě zachránit a připomenu si, jak usilovně telefonoval, zatím co jsem trpěla zavřená v kufru auta. Možná milost pro mě vyřizoval, v původním plánu podle všeho nebylo, že mě sem přiveze živou, určitě na něj naléhali, aby mě cestou někde zabil, vnímala jsem to nebezpečí všemi smysly. Nebýt jeho citů ke mně, mohla jsem být dávno mrtvá, je to hrozná představa, musím mu být vděčná, ale i tak se nemohu zbavit svých obav, kdykoliv se mi tady může něco stát, to nemohu vyloučit, Fabio se mnou nebude každou vteřinu mého života a to mě ještě více vyleká.
Popadnu jeho ruku, pevně ji k sobě tisknu, jsem rozhodnuta mu nedovolit ani na okamžik se ode mě vzdálit, "Co je ti, jsi bledá a máš studené ruce!", poleká se, prsty a dlaně mi zahřívá svým horkým dechem, oddaně na něj hledím a snažím se zbavit své stísněnosti. Nejraději svůj strach bych vykřičela do světa, snad by se mi ulevilo, ale ovládnu se, ničemu by to neprospělo, "Nic mi není, jen mě přešla zima, jsem pořád ze sprchy mokrá", vysvětluji a přitáhnu si osušku těsněji k tělu. Rozhodnu se Fabia pochválit za krásné veršování, "Ty verše jsou nádherné, jsou od stejného básníka.", zajímá mě jejich původ, "Ne, autorem je dávno zapomenutý básník, jeho dílo mám v knihovně.", vysvětluje, nejsem jeho zálibou v knihách překvapena, tím asi vyvažuje všechno násilí, ve kterém žije.

"Vybral jsem jen jeden verš, hodí se k tomu, o čem jsme mluvili!", zdůrazní, že čeká na odpověď, ale pro mě se v tomto směru nic nemění, nehodlám mu vyznávat lásku, nemohu dát mu nad sebou tak velkou moc, netuším, jak by s ní naložil, ale je rozhodnutý dál naléhat. "Emily dlužíš mi odpověď!", ale zbytečně se o to pokouší, musí se spokojit s tím, že mě okouzlil a to si může přečíst v mých očích, na to je dost zkušený, jen se obávám, že mu to nebude stačit a rozhodnu se znovu změnit téma hovoru. "Fabio ta báseň popisuje naši situaci?", zeptám se zvědavě, netuší, kam tím mířím a beze slova přikývne, "V básní je, že za mě položíš život, to znamená, že mi něco hrozí?!", pospíším si s další otázkou, Fabio je z ní nesvůj, viditelně zaváhá, o něčem přemýšlí.
Rozechvěji se obavami, "Nebezpečí ti hrozilo, ale zvládl jsem to!", snaží se mluvit klidně, "Pokud nevyvedeš žádnou hloupost, bude to v pořádku!", jeho hlas zvážněl, postarat se o mě asi není tak snadné, znovu ve mně narůstá strach a pocit, že to nedopadne dobře, sevře se mi hrdlo a v nose zacítím pach smrti. Nezadržitelně se propadám do paniky, "Panebože, já to od začátku tušila, chci odsud pryč, okamžitě mě odvez!", vyděšeně vykřikuji, "Uklidni se, musíš zůstat se mnou a budeš v bezpečí, mám plán!", slibuje, ale neprojevím žádné nadšení. Jen zaraženě přemýšlím, jestli tím, že musím být s ním, chtěl mi naznačit, že ani případný útěk mě nezachrání, že si mě najdou, jsem pro ně trvalou hrozbou, ale tím jsem odsouzena k doživotnímu vězení v tomto domě a zůstanu s Fabiem navěky, život se mi definitivně hroutí.

Můj poděšený výraz ho donutí pustit se do uklidňování, "Emily nemysli na to, ochráním tě!", snaží se mluvit přesvědčivě, "Otec můj návrh z části přijme!", slibuje, asi tomu věří, ale já mám pochybnosti a nevím, co znamenají slova, "z části přijme". Co to jako má být, to mě místo zabití jen přizabijí, nebo jak si to mám vysvětlit a bez znalostí podrobností to nevyřeším, "Fabio jaký máš plán, vysvětli mi to!!!", ale k tomu se nemá, "To se dozvíš později, hlavně potřebuji vědět, co ke mně cítíš, od toho se vše odvíjí!". To od něj nebyla prozíravá otázka, tím mě nutí říct, co chce slyšet, i kdyby to nebyla pravda, naštěstí lhát nemusím, ale nedočká se toho, aby věděl, jak ho miluji, přitáhnu si jeho hlavu těsně k sobě a zahledím se mu do krásných očí.
"Fabio, chovám k tobě silné city!", to jediné zatím jsem schopna přiznat, musí s tím vystačit, jako bonus něžně ho pohladím po tváři a místo tečky za slovy vášnivě ho políbím na jeho svůdné rty, pochopí to jako výzvu k milování, vzrušeně dýchá a vybaluje mě z osušky. V jiné situaci by mi to nevadilo, ale po tom, co jsem se dozvěděla o svém osudu, nejsem dostatečně uvolněná, jen nechci Fabia odmítat, kdo ví, co se mnou bude zítra, možná je to pro nás poslední šance, jak být spolu. Za chvíli mě čeká rozhodující setkání s mužem, co pevnou rukou vládne této rodině v tomto domě, pokud se mu znelíbím, může na svíčce mého života sfouknout plamen, ale to nyní nevyřeším, znovu Fabia políbím a přidám i několik vzrušených vzdechů, v ničem mu nebráním, sleduji, jak nedočkavě odhodil osušku a začal lačně ochutnávat mé tělo.

Od mých úst sjíždí po mém hrdle k ňadrům, jazykem je laská a jeho krásné štíhlé prsty si s nimi pohrávají, nezadržím slastné zasténaní, ale dlouho se nezdrží, proklouznou údolím a spěchají dolů po mém těle, jeho ústa je doprovází, jejich cílem je můj klín. Nechávám jim volnost a vzrušeně prožívám horké doteky, zacítím, jak vlhnu a na oplátku hladím a vzrušuji jeho tělo na každém místě, kam dosáhnou moje ruce a rozechvěle čekám, až nastane čas, kdy do mě pronikne a naše těla se spojí. Budou se svíjet, o sebe třít a do sebe bušit pod návaly vášní, naše smysly se budou opíjet touhou a zachvívat nedočkavostí na chvíle, kdy spolu vystoupáme do nebeských výšin vyvrcholení a opojné slasti, ale osud nám není nakloněný.
Z koupelny, zaslechnu vyzvánění mobilu, Fabio ho zanechal v hromádce svých šatu, škoda že ho nevypnul, proklínám toho, kdo vytočil jeho číslo, zoufale zatínám nehty do jeho kůže, nechci, aby přestal, ale zvonění je neodbytné, nutí mě pevně sevřít víčka, snažím se zvuk nevnímat, ale Fabio zaváhá. Odhodlává se jít pro mobil, hlasitě zasténám, aby pochopil, že nejsem ve stavu, kdy může odejít a chvíli se mi věnuje, ale není soustředěný, zvonění ho irituje, "Promiň miláčku.", tiše se omlouvá, "Může to být velmi důležité!", zašeptá. To je možné, ale jsem zklamaná, nesnáším, když muž mě zanechá uprostřed milostného představení a nedohraje do konce svou roli a vyčítavě pozoruji, jak sklouzne z postele a kráčí pro mobil, bez dechu sleduji jeho nahé dokonalé tělo a obdivuji vábivou hru jeho svalů při každém pohybu.

Je nádherný a sexy, zavzdychám z okouzlení, vzrušeně si špičkou jazyka olizuji rty, z úchvatné podívané, se mi ještě více rozbuší srdce, chci ho mít zpět ve své náruči a nedočkavě sleduji, jak pevně přitiskne mobil k uchu, zadoufám, že hovor bude krátký. "Che cosa vuoi?!", zní to rozzlobeně, ale zarazí se, dál mluví uctivým tónem a stále italsky, s povzdechem se zabalím do osušky, naše milování pro tuto noc skončilo, i když Fabio právě vypnul mobil. Tváří se ustaraně, čelo mu protnuly vrásky, dozvěděl se nepříjemné věci a zamyšleně se obléká, byl to asi jeho otec a možná kromě jiného nemá pochopení, pro naše velké zdržení, původně plánovaná chvilka narostla téměř na hodinu, nedivím se, že ztratil trpělivost a vidím na Fabiovi jak je celý nesvůj.
"Emily pojď sem, uprav se a pospěš si!", zní to jako rozkaz, poslechnu a začínám s líčením, nejde mi to, ruší mě v zrcadle odraz Fabiových očí, soustředěně mě pozorují, stojí přímo za mnou, otočím se, "Běž do pokoje, rozptyluješ mě.", požádám. Neprotestuje, ale dotčeně odchází, je zase vznětlivý, zavřu za ním dveře, potřebuji klid a po chvíli dokončím líčení, prohlédnu se ze všech stran a zhodnotím se, nejsem domýšlivá, ale jsem opravdu krásná, smyslná a nebezpečná, muži mě nazývají femme fatale. Někteří mě obviňují ze zruinování svého života a nejde o finance, jen u mě neuspěli a s tím se nesrovnali, ale nemohu milovat každého muže, co po mě zatouží, po zkušenostech s pronásledováním se podobným typům vyhýbám, ale nejde je včas rozpoznat, z počátku vypadají zcela normálně.

Obléknu si zelené šaty, kartáčem si rozčešu a načechrám vlasy, rozhodím je po odhalených zádech, ještě si to žádá svůdnou vůní a parfém je tím poslední co chybí k mé dokonalosti, jedna voňavá kapka zamíří mezi ňadra, další do na důlku na hrdle a po jedné za každý ušní lalůček. Ještě poslední pohled do zrcadla a vydám se za Fabiem, zůstanu stát mezi dveřmi, sedí na kraji postele, lokty si opírá o kolena a tvář svírá v dlaních, je pohroužen do sebe, "Fabio.", tlumeně ho oslovím. Zvedne hlavu, překvapeně se postaví a pospíší si ke mně, "Jsi nádherná!", oči se mu rozzáří. "Můžeme jít?", zeptá se, přikývnu a zavěsím se do něj, ale je podivně zaražený, z jeho výrazu sevře se mi srdce, jako by si uvědomil vážnost situace a ztratil jistotu, že to zvládne.
Ale možná se mýlím, "Co je ti?", vyzvídám znepokojeně, zhluboka se nadechne, "Musíš něco vědět, můj otec je zákeřný člověk!", upozorní mě, "S ničím se mu nesvěřuj, nic o nás nepovídej, mluv neurčitě, jen mu řekni, že se milujeme a chceme se vzít, to je důležité!", naléhá, zaraženě přikývnu, ale unikají mi souvislosti. Nálada mi spadla na bod mrazu, příjemná chvilka u zrcadla je pryč, stísněně sestupujeme po schodech, "Neměl jsem tě sem brát, řídil jsem se našimi pravidly a nedomyslel následky!", nečekaně Fabio uznává svou chybu. Nevím co na to říct, na výčitky je pozdě, z jeho přiznání mám jen špatný pocit a znovu mi připadá, že stále neví, jak mě zachránit, vystrašeně zalapám po dechu, "Fabio, slíbil si mi, že s tebou budu v bezpečí!", úzkostlivě ho pozoruji, přikývne, "Dám na tebe pozor, drž se u mě a vždy dělej, co ti říkám!".

Tím mě neuklidnil, není v tom žádná záruka a dech se mi úží, můj strach se znovu obludně rozrůstá, na zádech zacítím studený pot, jako by po mně sáhla smrt, "Bože, já v tomto domě hrůzy umřu!!!", zanaříkám, Fabio se mnou prudce zatřese, "Uklidni se, neumřeš, já to zařídím!". V obličeji se mu objeví odhodlaný výraz, "Otec bude vyvádět, ale nakonec nám svatbu povolí, jsem jeho jediný syn!", tím to prohlášením mě dorazil, vytřeštím na něj oči, on se zbláznil, to má být ten jeho geniální plán. "Cože, o čem to mluvíš, jaká svatba, já se nechci vdávat!", protestuji, "Nemáš na výběr!", odpoví Fabio lakonicky, "Přežiješ jen jako moje žena, copak to nechápeš!", upřesní mi vážnost mé situace, to je pádný argument na to, abych zmlkla a nechala si to projít hlavou.
"Budeš člen rodiny, policie tě k výpovědi proti nám nesmí nutit, na to je zákon!", vysvětluje, "Policajti čekají na každou i sebemenší příležitost, jak se dostat k našemu účetnictví a ty vypovídat dobrovolně nebudeš, jsi chytrá holka, která nechce umřít!", Fabio mě tím uklidňuje a zároveň varuje. Zapisuji si to do paměti a bez odporu se nechám táhnout ze schodů do dlouhé chodby a zastavíme se před velkými dveřmi, "Nezapomeň projevit otci úctu, je to důležité!", zdůrazní Fabio a zaklepe, zpoza dveří se ozve rozhodný hlas, "Entrare!", pevně tisknu jeho ruku a bázlivě s ním vejdu dovnitř. Za stolem sedí jeho otec, bude mu něco přes padesát, je pohledný, ale na první pohled budí respekt, rozvážně se zvedne ze židle, obejde stůl, zamíří k nám a nečekaně s rozmachem uhodí Fabia do tváře, je to prudký úder, zásah na bradu zvrátí Fabiovi hlavu.

Narazí na komodu za sebou a zhroutí se na podlahu, vyděšeně vykřiknu, ale přehluší mě řev jeho otce, "Tale ritardo non tollera, vegliare su di me!!!", tomu nerozumím a nechápu, co ho tak rozzuřilo, že chodí po místnosti jako lev v kleci a obávám se o Fabia, aby ho znovu neuhodil. Přikleknu k němu, "Jak je ti, proč to udělal?", vyzvídám šeptem, "Nedodržel jsem určenou hodinu schůzky, otec bere disciplínu vážně.", vysvětluje tiše, možné to je, ale mám spíše pocit, že se jedná o demonstraci síly, předvedl mi, jak bezohledně zachází s vlastním synem a z toho si mohu odvodit, jak se bude chovat ke mně, pokud budu působit problémy, mám z toho špatný pocit, Fabio to asi schytal za mě, snaživě mu pomáhám postavit se na nejisté nohy, mírně vrávorá.
"Milování s tebou mi za to stálo!", zašeptá mi do ucha, zatím co jeho otec se zklidnil a přesunul svou pozornost na mně, propaluje mě zkoumavým pohledem, umím číst v očích mužů, z těch jeho jsem nesvá, je to muž, co umí silně nenávidět, ale i milovat, dlouze si mě prohlíží od hlavy až k patě, o něčem přemýšlí, trvá to dlouho a je mi to nepříjemné. Fabio zasáhne, "To je Emily!", představí mě, "A to je můj otec Luigi!", pokračuje v seznamování, mám nutkání podat mu ruku, ale nevím, jestli je to vhodné, nenabídl mi žádné vstřícné gesto a Fabio mě právě dloubl do zad. Je to znamení, že mám projevit úctu, ale nevím, jak se to dělá, v nouzi si vybavím scénu z italského filmu, klečící žena líbá muži ruku a nakonec ho obejme, to by mohlo být ono, jiná země, jiné zvyky, jen se mi do toho příliš nechce, ale ten chlap tady velí a všichni ho poslouchají.

Chci s ním vycházet a to mě donutí sesunout se na kolena, přitáhnu si jeho ruku, s nechutí ji políbím a přesně podle filmu, obejmu jeho nohy a přitisknu se k němu, má to jen jednu chybu, můj obličej se zabořil do jeho klínu, s leknutím rychle odtáhnu hlavu. Ale nechtěně jsem zjistila, že přes jeho věk, příslušenství mu skvěle funguje, jen mi něco nesedí, můj dotek trval okamžik, nemohl stačit na tak silnou erekci a konečně mi to dochází, on se to snaží skrývat, ale pohled na mě ho vzrušuje. Na muže tak působím, on není výjimka a kvůli svým touhám je zranitelný, mohla bych to využít, ale instinkt mi napovídá, že zahrávat si s tímto mužem je nebezpečné, je nepředvídatelný, pouhý sex na to nestačí, musel by být zamilovaný.
Netuším, jestli je lásky schopný, zeptám se Fabia, ale až později, v této chvíli je zděšený z mého způsobu vzdávání úcty, okamžitě mě zvedne z podlahy, stoupne si přede mě, asi v obavě aby mě otec nepraštil a všimnu si krvavých skvrn vzadu na jeho košili, "Ty krvácíš!", polekám se a Fabio si sáhne do vlasů. Prsty má od krve, při tom nárazu poranil si hlavu, "Netušil jsem, že je to tak vážné.", podiví se, vzhledem k brutální výchově, je přivyklý snášet bolest, "Jak je ti, musíš se posadit!", přistrčím ho do křesla. Jsem znepokojena, je bledý, začíná být mimo, asi ztrácí vědomí, otočím se k jeho otci, "Proboha, dělejte něco, je to vaše vina!", naléhám, ale jen otevře dveře, "Pietro!", zakřičí do chodby, objeví se statný muž z ochranky, "Odvez Fabia do nemocnice a pospěš si!", rozkazuje otec, "Pojedu s ním.", rozhodnu se po okamžiku zaváhání.

"Velký šéf" s tím nesouhlasí, "Ne!", chytne mě za rameno, zatím co muž vynáší Fabia z místnosti, "Nechte mě, chci být s ním!" vzpírám se, "Mám na to právo!", odporuji, "Budeme se brát!", vyhrknu, nerada jsem to vyslovila, ale Fabio chce, abych to vtloukala jeho otci do hlavy, při každé příležitosti. A on se tomu s chutí zasmál, "Můj syn za tebou běhá jak nadržený pes za čubkou, ale do naší rodiny se nehodíš!!!", řekne přesvědčivě, jako by to byl můj cíl, ale o jejich famílii nestojím, je to jen má pojistka, bez ní bude můj život viset na vlásku. Musím se dál držet Fabiova plánu a doufat, že zná dobře svého otce, jen nevím, jak já to s ním dlouho vydržím, nevypadá to, že by se uklidnil, je nesnesitelný a navíc se ho velmi bojím, rád nechává zabíjet lidi, rozhodnu se ho raději ignorovat.
"Nechám syna vybouřit, potom si najde ženu na úrovni!", vede dál nepříjemné řeči a opět mě ponížil, ale mlčím, vím, že mě provokuje, ale je to pro mě únavné, přemýšlím, co s tím a náhle mi dojde význam jeho věty, on je bezmocný, nemá jak svého syna donutit, aby mě opustil, už by to udělal. Nemůže mě ani zabít, Fabio by měl podezření, i kdyby to byla nehoda a nikdy by mu to neodpustil, ztratil by jediného syna, dědice svého impéria, je to jasné, Fabio mě vážně miluje, tím jsem ve výhodě. "Vy nebudete rozhodovat o tom, s kým se ožení, to záleží na Fabiovi a hlavně na mě!", z toho by měl pochopit, jak na rozdíl od něj mám na jeho syna velký vliv, on jako otec vypadl ze hry, nepomůže mu se rozčilovat a Fabia mlátit, může mě jen nenávidět, ale o tom pochybuji, začínám, si být jista, že jsem ho jako žena zaujala.

Vidím to v jeho očích, i když se tomu brání a je dotčený tím, co jsem řekla, "Dávejte si pozor na jazyk, že jste krásná, neznamená, že vám budu všechno tolerovat!!!", varuje mě, ale změnil tón, dál se mnou nemluví jak se služkou, ve své podstatě je to obyčejný chlap, i když je mafián. Navíc jen z koukání na mě má erekci, snaží se to zakrýt svou hrubostí a předstíráním nezájmu, ale odhalila jsem ho a začínám se zbavovat svého strachu, nahrazuji ho troufalostí, to se mi stává v podobných situacích. Předem se sesypu strachy, ale pokud je to nutné, svedu se vzchopit, bojovat jako lvice a nad ním chci zvítězit, hlavní cíl je ho pokořit, zaměřím na něj všechny své zbraně, brzy padne na kolena a bude o mou přízeň prosit, jen to nesmím uspěchat, zatím nevím, jak začít.
Osud mi snad napoví a v kapse mu zazvoní mobil, "Co se děje Pietro?!", jeho výraz se změnil, odloží mobil a oznámí, "Fabio se nevrátí…", srdce se mi zastaví a nenechám ho domluvit, "Vy jste ho zabil!!!", rozkřičím se. Z očí mi kanou slzy, to je můj konec a začnu ze zoufalství pěstmi bouchat do jeho hrudi, snaží se mé ruce zadržet, "Není mrtvý, zůstane v nemocnici na pozorování!", chvíli mi trvá, než mi dojdou jeho slova, ze strachu, z napětí a následné úlevy se štěstím rozbrečím. Pověsím se mu kolem krku, potřebuji někoho, kdo mě bude konejšit, "Uklidněte se.", vyzývá mě, ale utrpěla jsem nervový šok, nutně se musím u někoho cítit v bezpečí, zatím se mě nedotýká, ruce drží od mého těla, ale chce můj pláč utišit a přitiskne si mě těsněji k tělu a to neměl dělat, otevřel tím stavidla pro své touhy, jeho ruce mě hladí a ústa do vlasů líbají.

Konec 28. části
❤❤❤
Na všechna díla se vztahují autorská práva. Kopírování a šíření je zakázáno!


 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (146)
Zobrazit starší komentáře

101 Violet Violet | Web | 4. září 2017 v 18:53 | Reagovat

Děkuju moc :-) .

102 Elis Elis | Web | 5. září 2017 v 0:47 | Reagovat

[92]: Bože co s tím všichni máte, na začátku příběhu jsem to vysvětlila, že si to nepamatuješ za to nemohu a na tom ani nezáleží, pro příběh to stejně není podstatné...

103 Elis Elis | Web | 5. září 2017 v 0:54 | Reagovat

[93]: Nevím jestli definitivně, spíše ano, jde o to, že přibudou další fotky hlavních postav a pro video nebude místo, ale video bude zachováno na modrém blogu, jak se vymotám z nedostatku času, budu se věnovati i tomu blogu a publikovat tam nové věci a blog se znovu rozjede...

104 Kristýn Kristýn | 5. září 2017 v 16:05 | Reagovat

Další skvělý díl! Fábio konkuret Borisa je přitažlivý borec. Příběhem od 1 kapitoly jsem nadšená, jen tak dál ;-) .

105 Eleanore Samanthe Lune Eleanore Samanthe Lune | Web | 6. září 2017 v 18:41 | Reagovat

Jak se máš?

106 slavka02040blog.cz slavka02040blog.cz | 7. září 2017 v 1:27 | Reagovat

Prajem pekný večer... Ďakujem za navštevu a komentárik na mojom blogu slavka02040blog.cz..cenim si toho...pozrela som si vaš blog-články a  je to WAU paráda...dolu klobuk..určite zájdem na Váš blog častejšie..prajem všetko dobre a nech sa Vám v živote len dobre darí... :-)  :-)  :-)  :-)

107 Elis Elis | Web | 7. září 2017 v 5:46 | Reagovat

[98]:[99]: Zdeni, muži se "kradou", protože ti nejlepší jsou zadaní, ale právě oni nejvíce přitahují jiné ženy a ty je je právoplatným majitelkám odlákají...
ženy muže mají roztříděné podle kvality do několika skupin a nejvíce jsou žádáni muži z jakostní tř.1...

108 Elis Elis | Web | 7. září 2017 v 5:51 | Reagovat

[100]: Nebudu se o tom rozepisovat, to už se řešilo a nechci do toho znovu zabřednout, potřebuji ke psaní čistou hlavu a být uvolněná...

109 Elis Elis | Web | 7. září 2017 v 5:51 | Reagovat

[101]: Já ti také děkuji...

110 Deana Deana | 7. září 2017 v 21:19 | Reagovat

Elis od počiatku tlačím t'a na vydanie knihy. Zoznámila som sa s jedným vydavatel'om a dala mu prečítat' tvoj príbeh. Bol nadšený, je ochotný knihu vydat' v slovenčině. Premýšlaj o tom kým príbeh dokončíš :-)

111 murielana murielana | Web | 7. září 2017 v 22:44 | Reagovat

[46]: Páni to je nápad, sem žhavá na Fábiova tátu, fotka bude kdy ;-) ;-)

112 Psychopat Kurumi Bloody Psychopat Kurumi Bloody | Web | 8. září 2017 v 2:23 | Reagovat

Pěkný

113 Sára Sára | 8. září 2017 v 23:13 | Reagovat

Perfektní kapitola, stála za čekání. Po 10 týdnech sem nedoufala v pokračování. Nakoukla sem a B I N G O ;-)

114 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 1:29 | Reagovat

[104]: Děkuji... Boris má více konkurentů a zatím to netuší, Fabio může být pro něj nebezpečný, je okouzlující... moc mě těší, že jsi čtenářka příběhu od samého začátku...

115 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 1:34 | Reagovat

[105]: Celkem to jde, jen mám pořád málo času...

116 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 1:37 | Reagovat

[106]: Také přeji pěkný večer a moc jsem ráda, že se vás můj blog a články zaujaly a děkuji za návštěvu a komentář a budu ráda za další návštěvy...

117 Adina Adina | Web | 9. září 2017 v 13:11 | Reagovat

[110]: Příběh vydat v slovenštině je skvělý nápad. Ocení to má švagrová, je slovenka, tvý příběhy přímo žere :-P
Budeš mít knížku v češtině a slovenštině, to není špatný ;-)

118 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 14:33 | Reagovat

[110]:Tvých komentářů si všímám a děkuji za tvé názory i za snahu pomoci mi svým kontaktem s vydavatelem a jsem ráda, že ho příběh zaujal a knihu by vydal... ale zatím je na to dost času, musím napřed příběh dokončit a potom se na tebe případně obrátím, ale s vydavatelem by to domlouval můj právník, je to můj známý a je zkušený a v právu kovaný, o vše se mi postará, já se v tom nevyznám...
Jak jsem se zmínila není to zatím urgentní, příběh mapuje nečekaně mimořádnou a nebezpečnou dovolenou, kde se děj odvíjejí ve zběsilém tempu a nuda tam rozhodně nehrozí a v knize navíc budou i události, které na blog nedávám... knižní příběh se bude velmi lišit od toho blogového i v milostných scénách, na blogu je jen lehce naznačuji, ale v knize jsou detailně rozepsané a bude jich mnohem více...
Dopsat celý příběh bude potřebovat ještě čas, nejsem spisovatelka na plný úvazek, mám spoustu povinností a jiné činnosti a záliby atd. a psaní je velmi náročné, nepíšu jednoduchým dialogovým stylem, psaní mi dává zabrat, je náročné na čas, ale výsledek za to stojí neni to nudné a zdlouhavé čtení, zatím nevím jak bude celý příběh dlouhý, je možné že knihu po dokončení rozdělím do dvou dílů, ale to se rozhodnu až po dokončení příběhu...

119 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 14:41 | Reagovat

[111]: Fotka Otce bude až při publikování dalšího pokračování, už mám vybraného dvojníka pro Fabiova otce, ale nemohu zveřejnit jen jeho fotku, vypadlo by to divně, jsou tam vždy tři fotky v řadě a zatím hledám další dvojníky pro dvě postavy které se v mafiánském domě nejvíce zapletou do osudu Emily...

120 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 14:43 | Reagovat

[112]: Děkuji...

121 zrcadleno zrcadleno | 9. září 2017 v 14:43 | Reagovat

Češtině či v slovenštine je mi putna! :-?  :-?  Jediný co mě zajímá je KDY BUDE POKRAČOVÁNÍ!!!!!!!!!! ;-)  ;-)  ;-)  ;-)

122 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 14:52 | Reagovat

[113]: Moc děkuji... měla jsem teď delší rozestup mezi kapitolami, byla jsem na cestách, ale doufám že už se v tomto rozsahu to nebude opakovat... nevylučuji jen několika denní zpoždění, to se prostě stává, kdy se rozhodnu něco upravit nebo přepsat, ke své spokojenosti...

123 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 15:04 | Reagovat

[117]: S tím souhlasím, hodně holek ze Slovenska, chodí si číst příběh na blog a možná ve slovenštině by jim to více vyhovovalo, ale ono záleží i na právní a obchodní stránce... pokud jsem dobře pochopila svého právníka, tak prvně by kniha měla být vydaná česky a potom až v zemích kde o ni projeví zájem a koupí si autorské práva asi tak nějak to funguje...

124 Elis Elis | Web | 9. září 2017 v 15:11 | Reagovat

[121]: Ty si dobrá, už na svou švagrovou tak nemyslíš, ale chápu tě, já jsem také dříve nedočkavě čekávala na na každé pokračování např. "Sexu ve městě" atd...  Opravdu se snažím si pospíšit, ale nemůže to být na úkor kvality, to by si z toho neměla takový zážitek, tak vydrž a dopřej mi čas a klid na psaní...

125 Kurumi Kurumi | Web | 9. září 2017 v 16:40 | Reagovat

Jak se máš?

126 ┼Eleanore Samanthe Lune┼	| ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | | Web | 9. září 2017 v 18:27 | Reagovat

Co je nového?

127 Violet Violet | Web | 9. září 2017 v 18:34 | Reagovat

Podle mě jsou umělé ;-) a děkuju moc za všechny tvé krásné komentíky :-) já ti nestačím ani odpovídat :-( .

128 Elis Elis | Web | 11. září 2017 v 5:29 | Reagovat

[125]: Až na nedostatek času to jde...

129 Elis Elis | Web | 11. září 2017 v 5:34 | Reagovat

[126]: Skoro nic, po dlouhých a báječných dovolenkových zážitcích, nestal stereotyp všedních dnů, ale s tím se nedá nic dělat, přizpůsobila jsem se svému běžnému režimu, vstávám zase ve čtyři ráno a všechen volný čas čas využívám ke psaní...

130 Elis Elis | Web | 11. září 2017 v 5:36 | Reagovat

[127]: Já jsem si to myslela, ale nebyla jsem si jista, vypadaly velmi věrohodně, ale i tak je to skvělý nápad...

131 Deana Deana | 12. září 2017 v 16:35 | Reagovat

[118]: Elis vydavatel' počíta so zakúpením autorských práv. Knihu nazval esom v tej úbohosti čo sa vydáva v tom istom žánri ;-)

132 Iveta64 Iveta64 | E-mail | Web | 13. září 2017 v 20:25 | Reagovat

Elis:-)  :-)✿♥★⋰⋱★*** ★⋰⋱✿♥★*** :-) DĚKUJI :-)

133 ┼Eleanore Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | Web | 13. září 2017 v 22:41 | Reagovat

Jak se mas?

134 Elis Elis | Web | 14. září 2017 v 22:43 | Reagovat

[131]: To je skvělé, jsem ráda i za to eso...

135 Elis Elis | Web | 14. září 2017 v 22:44 | Reagovat

[132]: Moc děkuji...

136 Elis Elis | Web | 14. září 2017 v 22:45 | Reagovat

[133]: Děkuji jde to...

137 Iris Iris | E-mail | Web | 16. září 2017 v 8:18 | Reagovat

Nechceš vydat knihu? ;-)

138 dinosaurss dinosaurss | Web | 16. září 2017 v 19:23 | Reagovat

No teda, já tleskám.
Máš neskutečně velký psací talent, člověk přímo hltá každý řádek. Úžasné počtení.
Souhlasím s Iris, tohle je na vydání knihy. :-)

139 Elis Elis | Web | 17. září 2017 v 0:56 | Reagovat

[137]: Děkuji, to bych chtěla, ale napřed musím příběh dopsat...

140 Elis Elis | Web | 17. září 2017 v 0:59 | Reagovat

[138]:Moc děkuji za pochvalu, vážím si toho, jsem ráda že tě mé psaní zaujalo a jak příběh dokončím chtěla bych knihu vydat...

141 Natty Natty | Web | 18. září 2017 v 8:24 | Reagovat

Eli, moc děkuji za další pěkné počteníčko a těším se na další. ;-) Pěkné podzimní dny.

142 Elis Elis | Web | 21. září 2017 v 7:12 | Reagovat

[141]: Já také děkuji za návštěvu a jsem ráda že se ti pokračování příběhu líbilo...

143 Zdena Zdena | 21. září 2017 v 11:00 | Reagovat

Elis jak si na tom s pokráčkem? Sem marod, skvělý počteníčko se mi šikne!!!!!! ;-) ;-)  ;-)

144 S-hejvi S-hejvi | Web | 22. září 2017 v 19:57 | Reagovat

Dlouho jsem tu nebyla, ale píšeš stále božsky - skvělá práce! :))

145 Elis Elis | Web | 24. září 2017 v 23:18 | Reagovat

[143]: To mě mrzí že jsi nemocná, bohužel kvůli nedostatku času nemohla jsem příběh dokončit, ale dělám na tom...

146 Elis Elis | Web | 24. září 2017 v 23:26 | Reagovat

[144]: Všimla jsem si na tvém blogu, že tam nejsi dlouhodobě a chápu tě, také jsem dlouho chyběla... děkuji, za tvé ocenění mého stylu psaní, ráda tak píšu, ale má to jednu nevýhodu, je to nesmírně pracné a časově strašně náročné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Kdo není milován, je sám i v davu."